XIV. díl. Operace MARKET GARDEN Č 121.

Od Normandie po kapitulaci Německa

Moderátoři: michan, Pátrač

Odpovědět
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

XIV. díl. Operace MARKET GARDEN Č 121.

Příspěvek od michan »

XIV. díl. Operace MARKET GARDEN Č 121.

Mapa části prostoru Arnhem - Nijmegen, s prostorem území zvaného Ostrov. Na mapě je

Obrázek

dislokace obou německých divizí - 9. td SS a 10. td SS - prostor Bittrichova 2. ts SS.
Posily Němců 18. září v prostoru Arnhem - Nijmegen.
Když probíráme noční a dopolední boje ze 17. na 18. září 1944 a dopoledne a odpoledne téhož dne, nesmíme zapomenout, jak říkal, v jiné souvislosti, generál Sosabowski - "A co Němci?"
Ano, zde je místo, abychom si řekli, co prováděli Němci od večera 17. do rána 18. září a také dopoledne a odpoledne v prostoru od Arnhemu po Nijmegen. Od 17. září odpoledne Němci posilovali a přisouvali jednotky ještě poměrně pomalu. Dopoledne 18. září, v době, kdy Spojenci čekali na posily z II. vlny výsadků a příchod 30. as (XXX. as), proudily Němcům posily rychleji, a to ze všech stran. Němci do bitvy, která se rozpoutávala v prostoru vysazení spojeneckých jednotek, posílali vše co šlo sehnat. K přepravě přes řeku Rýn u Pannerdenu,

Obrázek

viz mapa kanálu Pannerden, proudili od rána 18. září vojáci německé "Bojové skupiny Reinhold", která byla vytvořena z tankového pluku německé 10. td SS "Frundsberg". Tu v této době tvořili tankisté přeměnění na pěšáky, neboť jim tanky ještě nedorazily a měli posílit německé předmostí na jižním břehu řeky Waal v Nijmegenu. Brzy ráno 18. září dorazil do Arnhemu z Bocholtu výcvikový a záložní prapor pancéřových granátníků majora Hanse-Petera Knausta, což byla jednotka složená z rekonvalescentů. Sám major Knaust měl amputovanou jednu nohu. Jednalo se však o zkušené vojáky, kteří se do obrany Arnhemu přihlásili dobrovolně. Tahle jednotka pro Arnhem, měla ve výzbroji i několik starších tanků a polopásových OT. Tyto starší tanky (jednalo se o starší provedení PzKpfw IV) byly prvními tanky, které byly v Arnhemu nasazeny. Právě "Bojová skupina Knaust" byla jednotkou, která se vyznačovala vysokou bojovou morálkou a v Arnhemu vystřídala před severní částí mostu prapor Haupfsturmführera SS (kapitána SS) Eulinga, od 10. td SS. Euling se svými esesáky pak vyrazil přes Pannerden do Nijmegenu , kde převzal obranu jižní strany nijmegenského Dálničního silničního mostu( viz boje o Dálniční silniční most v Nijmegenu - Bojová skupina Euling, viz zde v Č 97., Č 98.
http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=137&t=5970
). Do Arnhemu také dorazil ráno 18. září Brigadeführer SS (generálmajor SS) Harmel, velitel německé 10. td SS "Frundsberg", který rozkázal nasadit proti britským parašutistům i další posily, jako byla rota říšské pracovní služby (RAD) a také baterii lehkých polních houfnic ráže 105 mm. Tahle německá baterie lehkých polních houfnic dostala za úkol systematicky ničit, a to jeden po druhém,

Obrázek

bloky domů, ve kterých byli u severního konce Dálničního silničního mostu v Arnhemu britští parašutisté 2. praporu podplukovníka Frosta.
Do Arnhemu přijel také 18. září velitel německého 2. ts SS (II. ts SS), generál SS Bittrich, který pobízel Harmela, aby co nejdříve skoncoval s britskými parašutisty na severním konci Dálničního silničního mostu v Arnhemu, aby přes tenhle most mohl, co nejrychleji přesouvat posily k Nijmegenu, zvláště se mu jednalo o přesun tanků Tiger II. proti britskému 30. as (XXX. as), jeho Gardové obrněné divizi. Ty Tigery II. měl 18. září dopoledne zatím jen 3 ks - jednalo se o jednu rotu 502. těžkého tankového oddílu, které měla k dispozici "Bojová skupina Bringham" (tady historická literatura upozorňuje na skutečnost, že 502. těžký tankový oddíl byla jednotka armády - Wehrmachtu - nikoliv SS. Neměla by se zaměňovat s 502. těžkým tankovým oddílem SS, což byla sborová jednotka v 2. ts SS /II. ts SS/, který vznikl přečíslováním 102. oddílu SS. Tento oddíl těžkých tanků SS nebyl u Arnhemu vůbec nasazen, neboť nebyl dosud postaven po zničení všech jeho ještě tanků Tigerů I. v Normandii).
Z předchozího víme, že generál SS Harmel, velitel 10. td SS, byl pověřen velením všech bojových akcí proti britskému předmostí v Arnhemu.
Do Arnhemu, na velitelství Obersturmbannführera SS (podplukovníka SS) Harzera, který zastupoval velitele 9. td, přijel i maršál Model a pověřil podplukovníka SS řízením bojových operací přímo proti britskému výsadku u Arnhemu, s výjimkou bojů u samotného Dálničního silničního mostu v Arnhemu. Harzerovi tak byly podřízeny všechny posily, které přicházely do Arnhemu a Model mu předal i Krafftův - 16. výcvikový a záložní prapor pancéřových granátníků SS (složení a přesuny německých jednotek v prostoru "Operace MARKET GARDEN" viz také uceleněji v Č 19 a 20, na tomto odkaze:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=137&t=5780
, stejně jako "Bojovou skupinu Weber", složenou ze spojařů Luftwaffe, jakož i granátnický prapor Hauptmana (kapitána Wehrmachtu) Bruhnse. "Bojová skupina Spindler" dostala jako posilu i jeden prapor říšské pracovní služby (RAD), který byl složený ze 16ti a 17tiletých mladíků, kteří ještě neprodělali střelby a byli tedy předáni beze zbraní, ale spolu s dalšími posilami umožnili vytvořit další dvě nové bojové skupiny:
- Jednu okolo části 9. oddílu stihačů tanků SS pod velením kapitána SS von Allwördena.
- A tu druhou bojovou skupinu z tankistů (bez tanků) 9. td SS "Hohenstaufen" podplukovníka SS Hardera.
Vznikly tak tři bojové skupiny, které vytvořily obrannou frontu německých jednotek na okrajích Arnhemu směrem k západu. Navíc polní maršál Model slíbil podplukovníku SS Harzerovi i další posily, včetně 506. těžkého tankového oddílu, který se zformoval v Ohrdrufu (Třetí říše) a měl dorazit do Arnhemu nejpozději do 23. září( první tanky tak byly u Nijmegenu již 20.září 1944 v noci...).
Západně od Oosterbeeku a Arnhemu se také od rána 18. září, přeskupovala "Bojová skupina Tettau", vzniklá z divize generála Tettau. Bojové skupiny tvořily většinou frekventanti poddůstojnické školy SS z Arnhemu a po přeskupení uzavřely obklíčení britské 1. vzdušně-výsadkové divize v oblasti Arnhem. Již během dopoledne 18. září 1944 začaly mít německé jednotky značnou početní převahu, která však netrvala dlouho, neboť se na odpoledne chystaly pro britskou 1. vzdušně-výsadkovou divizi také posily -, v podobě výsadku.

(Informace pro Č 121., 122 a 123., byly použity z Generálmajor R. E. Urquhart, CB DSO a Wilfred Greatorex - ARNHEM, dále také Jaroslav Hrbek - ARNHEM 1944, Tim Saunders - NIJMEGEN - Operace Market Garden /americká 82. vzdušná výsadková divize a gardová obrněná divize/ - podobné i stejné informace jsem čerpal také z historických podkladů a z mých letitých zápisů a poznámek, též z historické literatury, jako je: - Cesta do Arnhemu Křičící orel v Holandsku - Donald R. Burgett , John Prager, C. W. Star Busmann - Bitva u Arnhemu a válka v Západní Evropě., Frank Steer - ARNHEM - Operace Market Garden - Přistávací plochy a Oosterbeek., A. Korthals Altes a N. K. C. A. in´t Veld - ZAPOMENUTÁ BITVA. /The Forgotten Battle/ a dalších použitých pramenů - Použité podklady - na konci článků.).

Další události 18. září až do večera.
Vraťme se však znovu k ranným dopoledním hodinám 18. září, za velitelem britské 1. vzdušně-výsadkové divize generálem Urquhartem, velitelem 1. britské parašutistické brigády generálem Lathburym a podplukovníkem Fitchem, velitelem 3. praporu, kteří byli od 9. hodin dopoledne vystaveni německým útokům vlevo od nemocnice Sv. Alžběty při svém postupu za Frostovým 2. praporem. Spojenečtí generálové i podplukovník se drželi v domech podél silnice. A právě na tyto domy Němci útočili, neboť jim bylo jasné, že výsadkáři nemají neomezené zásoby munice. Opustili jsme je, když zničili dva tanky, ale objevil se nový fenomén - výsadkáři Fitchova 3. praporu, byli, dle všeho, ostřelováni výsadkáři 1. praporu podplukovníka Dobieho, kteří postupovali také od severu, směrem na jih, na pomoc Frostovu 2. praporu. Zde je v knize Arnhem uvedena úvaha Urquharta, který tuhle úvahu popsal takto, cituji:

"Obavy ve mě vyvolávala také přerušovaná palba v týlu a najednou mě napadlo, jestli ostřelovači v domech za parcelami nejsou vlastně další příslušníci 1. parašutistické brigády a nikoliv Němci. Útok se stal tak nesouvislý, že to skutečně představovalo určitou možnost, vzhledem k tomu, že 1. prapor byl severně od nás. Od té doby tento konkrétní incident bedlivě zkoumám a dnes jsem přesvědčen, že v domech byli příslušníci 1. praporu, tudíž šlo o palbu z vlastních řad."

V té době Němci drželi pozice okolo nemocnice Sv. Alžběty a na vyvýšenině za řadou domů, z kterých byly pozice úkrytů obou generálů a velení 3. praporu ostřelováno. Nejen v nočních bojích, ale i v brzkém dopoledni, se stále objevovala těžko rozlišitelná palba z jiných pozemků severního Arnhemu. Okolní domy tak byly plné raněných a venku na ulicích bylo mnoho mrtvých. Jeden z velitelů rot, již jmenovaný major Wady, který zničil granátem z okna jeden PzKpfw IV., vyšel - z nepochopitelných důvodů a bez vyzvání - na ulici, přešel malý trávník a v tom explodovala střela z minometu a on padl. Generál Urquhart se přiznal ve své knize, "že to byl jediný voják, kterého viděl padnout pouze v důsledku výbuchu. Neměl na sobě totiž žádné zranění a byl pohřben v zahradě, kde padl".
Oběti stále rostly a tak bylo rozhodnuto pokračovat po silnici a pokusit se o průlom dál do města, kde pravděpodobně bojoval zbytek 1. parašutistické brigády. Zadními vrátky vyšli generálové se svým doprovodem směrem k plotu a tam se stalo něco, co stálo málem Urquharta život, nebo nejméně těžké zranění, cituji:

"Lathbury byl vedle mě a najednou jeho samopal Sten spustil. Výstřel jen těsně minul mou pravou nohu. Vynadal jsem mu do vojáků, kteří nejsou schopni mít své samopaly pod kontrolou. Pro velitele divize bylo už tak dost nepříjemné měnit své stanoviště v akci, která byla jen stěží něčím jiným, než akcí roty, a obrovskou ironií osudu by bylo, kdyby mě přitom zkosila kulka vypálená jedním z mých brigádních generálů."

Pochopitelně, že se Lathbury omluvil a teprve pak začala další cesta, kdy generálové přelezli drátěný plot, následoval klenutý průchod mezi domy a pak vběhli do úzké dlážděné ulice. Tam již stáli dva důstojníci, kteří do ulice vykoukli a všechny hlasitě varovali, aby si při dalším postupu dali velký pozor....
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Re: XIV. díl. Operace MARKET GARDEN Č 121.

Příspěvek od michan »

XIV. díl. Operace MARKET GARDEN Č 122.

Zranění generála Lathburyho, velitele 1. parašutistické brigády.
Jak bylo řečeno na konci předchozího článku, dva důstojníci z 3. praporu upozornili, křičeli na Lathburyho, Urquharta a jejich doprovod, při jejich vkročení na dlážděnou ulici, aby zvýšili pozornost.
Z důvodu místopisu a autentičnosti, si řekněme co o těchto minutách, dopoledne 18. září, když je jeden z důstojníků varoval, napsal Urquhart, cituji:

"Viděl, jak zahýbáme vpravo směrem k nemocnici Sv. Alžběty na konci ulice, kde - jak věděl - byli Němci. My jsme ho však neslyšeli. Sebral ostatní a vyrazil za námi.
Čtyři z nás utíkali po ulici, která se po levé straně každých 20 yardů (18 m) křížila s jinou ulicí. Když jsme přebíhali první křižovatku, začal pálit z druhého konce kulomet Spandau (většina spojeneckých vojáků nazývala Spandau oba běžně používané německé kulomety, jak MG 34, tak MG 42 - jak říká historická literatura západu). Běželi jsme dál, a když jsme míjeli druhou křižovatku, byl Lathbury zasažen a skácel se. Dvěma mladým důstojníkům a mně se podařilo přenést je za roh ulice do terasovitého domu v Alexandrově ulici 135, kde nás mlčky sledoval vyděšený holandský pár mladšího středního věku. Položili jsme Lathburyho na zem a rychlou prohlídkou jsme zjistili, že jeho zranění není nebezpečné. Kulka, která zasáhla páteř, ho částečně paralyzovala. Krvácel, byl však při vědomí. Věděli jsme, že nemůže dál. Němci zhruba znali naši polohu a nemělo smysl pokoušet se jim tady postavit. Jako kdyby věděl, na co myslíme, Lathbury na nás naléhal: 'Musíte mě tu nechat. Nemá smysl zůstat. Jenom vás odříznou'."
( Další osud Lathburyho naleznete na tomto odkaze:
http://en.wikipedia.org/wiki/Gerald_Lathbury
zkráceně jen řeknu, že jej Holanďané dopravili

Obrázek

do nemocnice Sv. Alžběty, kde byl pod jinou identitou a jeho zranění bylo vyléčeno. Padl do zajetí, ze kterého utekl, stejně jako jeho velitel 1. praporu podplukovník Dobie a společně pak s pomocí Holandského hnutí odporu, zorganizovali útěk skrývajících se spojeneckých výsadkářů a Němcům uniknuvším zajatcům - ze severní oblasti Dolního Rýna - viz "Operace Pegasus", viz zde v Č 59, u 101. vzdušně-výsadkové divize: http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=137&t=5900
).
Urquhart a jeho doprovod tak museli řešit, co dál se zraněným generálem Lathburym, když jasné bylo, že mu musí být poskytnuta řádná lékařská péče. Urquhart barvitě líčí, že, cituji:

"v tom okamžiku jsem zahlédl, že se v okně objevil německý voják. Měl jsem v ruce samopal a bez míření jsem z několika stop vypálil. Okno se rozletělo a Němec vypadl na ulici."

Přihlížející Holanďané britské parašutisty přesvědčili, že se o Lathburyho postarají. Nejprve ho uschovají a okamžitě se spojí se známými lékaři v nemocnici Sv. Alžběty, kterou měli vlastně přes ulici. Aby jej Němci neviděli "hned po kouknutí do okna domu...", přenesli Lathburyho do prostoru pod schody do sklepa a s ochotnými Holanďany se rozloučili. Pak prošli zahrádkami, zabočili vpravo a poté vlevo a vstoupili do dalšího terasovitého domu, který byl situován v pravém úhlu k tomu domu, který předtím opustili. Byl to dům Zwartenweg 14 a jejich vstup do domu byl pro holandského občana s jeho rodinou (Holanďan se jmenoval Anton Derksen) ohromným šokem. Věcně však pokynul, aby šli ke schodům za dveřmi, kde jim vysvětloval, že jsou Němci za rohem. O dalším, co v tomto domě dopoledne 18. září, obklíčeni Němci, zažili britští výsadkáři s velitelem britské 1. vzdušně-výsadkové divize, nás autenticky informuje sám generál Urquhart, cituji:

"Pro moje boty byly schody téměř úzké a strop byl pro člověka vysokého šest stop (180 cm) nízký. Na odpočívadle jsme se před vstupem do ložnice s jediným dřevěným lůžkem zastavili. Pohlédl jsem dolů na ulici a uviděl známé uniformy Wehrmachtu v barvě polní šedi. Naproti byla nemocnice.
(Kapitán) Cleminson vyhlédl a řekl: 'Tudy nemůžeme ven. Tady se to jimi jen hemží.'
Taylor pohlédl zkoumavě dozadu: 'Můžeme si být těmi lidmi jistí? Zeptal se a pokynul směrem ke schodům. Nad tím pokojem je otevřené podkroví, odkud bychom mohli sledovat vchod.'
Nešlo o nic víc než hluboký výběžek, tvořený sklonem střechy a stropem ložnice. Když jsme debatovali o dalším kroku, zastavilo téměř pod naším oknem se skřípěním samohybné dělo. Vylezli jsme po demontovatelných schodech do výklenku, vytáhli je za sebou a vyčkávali. Měli jsme pistole a teď jsme odjistili i ruční granáty. Dva jsem měl v blůze a skoro jsem na ně zapomněl.
'Je legrační, že nikdo nešel za námi,' poznamenal Cleminson.
Sledovali jsme schody."

Urquharta a jeho doprovod z důstojníků 3. praporu a i velitelství divize po chvíli zjistili, že po rodině, která je u vchodu čekala "není ani vidu ani slechu". Museli jen doufat, že je ani holandská rodina, u které byli, ani jejich sousedé neprozradí. Naštěstí se obavy zatím nenaplnily, i když obklíčení britští důstojníci s generálem čekali každou chvíli, že Němci vpadnou do domu.... Nic se nedělo a dům zůstával tichý a tak si dopřáli občerstvení v podobě balíčku cukroví a tabulky čokolády. Z venku byly slyšet hlasy německých vojáků a z větší dálky pochopitelně střelba z probíhajících bitev. Za nějakou chvíli se vše uklidnilo a opatrným zkoumáním důstojníci zjistili, že Němci o nich neví. Skupinka se začala dohadovat zda opustit úkryt v domě. Jeden z důstojníků slezl po žebříku a z oken na všech stranách domu zkontroloval situaci na ulici. Vrátil se s tím, že Němci jsou pořád okolo domu, jen osádka SHD opustila své samohybné dělo a stála jen pouhých 8 yardů (kolem 7 m) od oken jejich domu. Němečtí vojáci kouřili a věnovali se údržbě SHD. Ve své autobiografii si Urquhart neodpouští dilema, která v těchto hodinách a minutách okolo poledne, obklíčen Němci ze všech stran, řešil. On, velitel divize, se rozhodoval, zda si probojovat cestu, či uniknout potichu, nebo zůstat zatím v domě. Celé dilema, celou situaci, jak říká, řešil se svým doprovodem důstojníků následovně, cituji:

" 'Dobře. Ať rozhodne většina.' Necítil jsem se být oprávněn k tomu, abych jim vydal rozkaz k výpadu spolu se mnou.
'I kdybychom zlikvidovali dělo a jeho posádku, což bychom mohli udělat poměrně snadno,' uvažoval (kapitán) Cleminson, 'tak by nás zabili nebo chytili. Než se vyplížit ven, je lepší čekat na útok, podniknutý k naší záchraně.' Byl jsem přehlasován.
V domě nebylo jídlo ani voda - Němci přerušili dodávku vody v hlavním potrubí - a nedostatek hygienických zařízení byl nepříjemný. Obytné prostory rodiny jsme znečistili jen velice neradi, dlouho poté jsem pak rodinu vyhledal a omluvil se za naše chování, kterému se nedalo vyhnout."

Dlouho si prohlíželi co se děje v nemocnici Sv. Alžběty, kde v té době probíhala skutečně horečná činnost. Do nemocnice byli přinášeni nemocní, ale spíše zranění civilisté, zranění němečtí vojáci, a to ze všech stran. Urquhart a jeho doprovod prožívali "nudu", neboť nemohli vlastně vůbec nic dělat - v úplném obklíčení Němci. Podle střelby jen věděli, že bitva probíhá a až později se Urquhart dozvěděl, že na mnoha místech ta bitva probíhala špatně. Urquhart později o těchto chvílích napsal, že, cituji:

"Kdybych byl věděl, jak špatně bitva probíhá na dalších místech, byl bych se určitě pokusil dostat na své velitelství. Je však sporné jestli bych uspěl."

Pozdní dopoledne, odpoledne a večer 18. září 1944 u Frostova 2. praporu.
Opusťme nyní velitele britské 1. vzdušně-výsadkové divize, obklíčeného Němci v domě Zwartenweg 14 u Holanďana Antona Derksena a pojďme zpět

Obrázek

k Frostovu 2. praporu dne 18. září 1944 k Dálničnímu silničnímu mostu v Arnhemu.
Frostovy parašutisty jsme opustili po 9 hodině 15 minutě, když do té doby od rána zlikvidovali 3 německé nákladní automobily, které přijely od severu k Dálničnímu silničnímu mostu a pak od jižní strany Dálničního mostu zlikvidovali 12 OT a OA, 2 OA jim projela - nechali je projet a byla zlikvidována později v Arnhemu. Dalším dvěma OT se podařilo na konci kolony otočit a vrátit se na jižní konec mostu, odkud vyjela.
V dalším průběhu dopoledne, ale hlavně odpoledne se Němci pokoušeli dostat svou pěchotu přes řeku Dolní Rýn. Palba kulometů Frostových parašutistů, ale hlavně dělostřelecké ostřelování, které si mohl Frost vyžádat od dělostřelců v Oosterbeeku, a které bylo řízené přes radiovou stanici na pozorovatelně Thompsonových dělostřelců, umístěné čtyři kilometry od mostu na věži kostela v Oosterbeeku, a majorem D. S. Munfordem u štábu 1. parabrigády, jejíž velitelství, bez generála Lathburyho bylo ve velké budově přímo u mostu (Munfordův štáb 1. parašutistické brigády, viz na mapě - Nejbližší budovy okolo Dálničního mostu v Arnhemu, Frostova obrana - kde je jeho velitelství 1. parašutistické brigády označeno praporkem na nejsevernější budově s číslicí 1)- viz horní mapa.
Takto vyžádaná palba 1. vzdušně-výsadkového lehkého dělostřeleckého pluku všechny německé útoky pěchoty rozvrátila a nejen podplukovníka Frosta, ale i výsadkáře v obraně Dálničního silničního mostu velmi povzbudila. Jenomže Němci si to nenechali líbit. Ze všech stran přisouvali dělostřelectvo, neboť most nutně potřebovali. Již odpoledne 18. září ostřelovalo domy s ukrytými parašutisty mnoho minometů a německých děl různých ráží.
Frostovi parašutisté ve vražedné palbě utrpěli značné ztráty. Ještě se však povedl jeden odvážný kousek britských parašutistů, který ale neměl úplně ideální konec, pro autentičnost a zachování faktografie cituji:

"Němci sebejistě umístili do volného prostoru dělo střední ráže a připravili ho k použití proti 2. praporu. Parašutisté odstřelili posádku ještě dříve, než mohla vypálit jedinou salvu, a pak museli bezmocně sledovat jak Němci vysílají tank PzKpfw IV., aby dobyl dělo zpět a odtáhl je pryč."
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Re: XIV. díl. Operace MARKET GARDEN Č 121.

Příspěvek od michan »

XIV. díl. Operace MARKET GARDEN Č 123.

Celé dopoledne a i odpoledne 18. září 1944, byl podplukovník Frost spokojen s bojovou činností svého zesíleného 2. praporu. Jeho výsadkáři však neustále požadovali nové a nové zprávy - Kde je Gardová tanková divize, kde je 30. as (XXX. as), kde jsou ostatní roty, prapory na vyztužení obrany? Hluk bojů na jižní straně mostu směrem k Nijmegenu, se jim zdál jakoby se 30. as přibližoval. Frost se opětovně spojoval vysílačkou přes dislokované velitelství 1. parašutistické brigády u mostu s pozorovatelnou dělostřelců na kostele v Oosterbeeku, s 1. a 2. praporem Dobieho a Fitcha, a žádal je, aby postupovali na pomoc k mostu co nejrychleji. Aby pomohl postupu obou praporů, vyslal jednu svou útočnou jednotku, která měla útočit na německé týlové jednotky, které stály za německou obranou. Moc to nepomáhalo, neboť Němci vyztužily svou logistiku velkým množstvím OT a svůj týl hlídali i tanky a SHD.
V pozdním odpoledni to Němci zkusili proti Frostovi od východu. Spustili útok na Frostův 2. prapor - podél řeky Dolní Rýn - od východu. Soustředěná palba výsadkářů z jednotlivých domů a pomoc dělostřelců vyžádaná Frostem Němce odrazila. V bojovém chaosu tohoto německého útoku od východu došlo i na útok parašutistů na bodák. Výsadkáři vyrazili proti útočícím Němcům s nasazenými bajonety, a jak říká Urquhart: "S bitevním pokřikem - 'Whoa, Mohammed'!" V těchto desítkách minut se odehrály tvrdé a krvavé boje skupinek dům od domu, při kterém padlo hodně britských výsadkářů, ale i Němců. Britští výsadkáři své pozice udrželi. Výsadkáři při pouličním boji zajali několik Němců, kteří byli při výslechu identifikováni jako příslušníci německé 9. td SS "Hohenstaufen" a 10. divize SS "Frundsberg". Bylo to vlastně poprvé, co se podplukovník Frost dozvěděl, že proti němu stojí příslušníci nově se budujícího německého 2. ts SS (II. ts SS), který se shromažďoval v oblasti Arnhemu. Frost později přiznával, že až toto zjištění, kdo proti němu stojí jej začalo naplňovat obavou o osud obrany Dálničního silničního mostu v Arnhemu. Začal si uvědomovat, že proti němu stojí "německá elita", která nic nevydá zadarmo a která bude provádět "odhodlané útoky se znalostí své věci". Už v pozdním odpoledni byli jeho 2 důstojníci zdravotní služby i se svým pomocným personálem plně vytíženi prací s raněnými. Navíc, jak se přibližoval soumrak 18. září, který ohlašoval "druhou noc u Dálničního silničního mostu v Arnhemu", Němci zesílili ostřelování z děl ráže 20 až 40 mm, minometů a SHD. Tahle palba rozbila a zapálila několik budov okolo mostu. Čtyři domy u mostu zachvátil neuhasitelný požár, neboť byl suchý večer s nebem bez mráčku a "od severovýchodu se zdvihla silná bríza, která rozdmýchávala plameny". Parašutisté tyhle ohně hasit nemohli, a ani by pro střelbu nemohli a holandští hasiči, i jdyby byli k dispozici, by to měli podobné. Výsadkářům nezbylo nic jiného, než opustit ony čtyři prudce hořící domy a zaujmout obranu v jiných domech, které na tom byly zatím ještě lépe. Stávalo se, že ostřelovači několikrát vystřelili i na své lidi, ale v odrazu kouře stříleli i na vyvolané stíny. Mnoho výsadkářů bylo zabito, někteří se bránili pronikajícím Němcům, jiní tahali raněné kamarády do bezpečí. Při střelbě se podařilo jedné britské obsluze minometů zasáhnout starou německou houfnici a zabít německou posádku. Ten večer 18. vznikly neobvyklé příhody, které pro jejich autentičnost, kterou se od svých spolubojovníků dozvěděl Urquhart a vypsal je ve své knize Arnhem, - ocituji:

"Vojenský lékař Jimmy Logan oznámil vojenskému kaplanovi jednotky otci Eganovi, že jednomu mladému vojákovi zbývá pouhá čtvrthodina života. Egan poklekl vedle mladíka se slovy útěchy a odhadl, že vojákovi nemůže být více než dvacet let.
'Když seženete nějaké nosiče raněných, otče', řekl mladík tiše, 'budu moci ovládat pušku. Jenom jim řekněte, aby mě umístili do správné pozice.'
Egan byl v této bitvě svědkem mnoha projevů statečnosti. 'Bohužel', řekl odzbrojujícím způsobem, 'nosiči raněných jsou teď příliš vytíženi.'
Voják se s odmítnutím za chvíli smířil, ale poznamenal: 'Jenom doufám, že si ostatní nemyslí, že je nechávám na holičkách.'
Egan u něj zůstal, dokud chlapec nezemřel.
Během dalšího bombardování (dělostřeleckého ostřelování - má poznámka) Egan zjistil, že je v domě s řadou vojáků, z nichž jeden použil poněkud otřepané rčení: 'No, otče, střílejí vším kromě kuchyňského sporáku.' Netrvalo dlouho, probořil se strop a místnost zasypala prkna a omítka - včetně sporáku. Když se prach usadil a opadaly poslední kusy zdiva, přehlédl voják vzniklou spoušť a své kamarády, kteří se dávali dohromady a poznamenal: 'Věděl jsem, že jsou ti parchanti blízko, netušil jsem ale, že nás poslouchají.'
Došlo ještě k dalším kritickým okamžikům, kdy se projevil pozitivní cynismus britského vojáka. V jednom okamžiku bitvy objevil statný a drsný kapitán jménem Panter velké množství německých zásob, včetně cigaret, a rozdal je svým mužům. Když procházel mezi vojáky, zaslechl jak jeden z nich říká: 'Ten starý mizera si myslí, že je Ježíšek'."

Ten večer v pondělí 18. září, si Němci uvědomili, že tím nejsprávnějším je ostřelovat domy s Frostovou obranou tak, aby začaly hořet. Chtěli v plamenech upálit britské výsadkáře a tak do oblasti obrany britského praporu u mostu chrlili jednu zápalnou bombu za druhou. Zároveň se útočné skupinky Němců, v tomto chaosu plamenů a dýmu, snažily infiltrovat obranu britských výsadkářů a tak docházelo k boji muže proti muži.

Mezitím se - okolo 20,00 hodiny večerní 18. září - podplukovník Frost konečně spojil oklikou s velitelstvím své 1. vzdušně-výsadkové divize a vylíčil jim situaci v obraně u severní strany mostu. Trochu povzbuzující pro Frosta bylo, že se dozvěděl znovu o pokusu dalších dvou praporů, které se mají pokusit během noci o průlom a mají přivézt zásobu munice ( bude za chvíli v dalším textu vysvětleno). Pro Frosta to znamenalo, že zřejmě přiletěla II. vlna shozu a výsadků a tak všichni začali upírat oči na cesty od západu do Arnhemu.
Stejně tak upírali oči na silnici na jihu, za řekou, která vedla do Nijmegenu a odkud očekávali přední jednotky britského 30. as (XXX. as). Jenomže ty zraky, které pozorovaly situaci na jihu, byly večer 18. září tím směrem upírány ještě zbytečně. Britský 30. as (XXX. as) byl 18. září večer daleko - teprve se stavěl most přes Vilemínin kanál u Sonu, který 17. září Němci vyhodily do povětří, viz zde, v Č 40.,41. a 42.:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=137&t=5839
,a který se musel postavit pro ranní útoky viz zde:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=137&t=5851
a zde v Č 47, kde až 19. září brzy ráno vyrazily tanky britské Gardové tankové divize od Sonu do Eindhovenu a až poté do Nijmegenu:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=137&t=5859
a tak jej večer 18. září skutečně vyhlíželi marně.

II. vlna výsadku - 4. parašutistická brigáda, brigádního generála J. W. Hacketta, 18. září odpoledne.
Abychom si přiblížili tuhle událost, musíme s vrátit k poledni a brzkému odpoledni 18. září, kdy jsme opustili brigádního generála Hickse, který převzal za nepřítomného generála Urquharta velení britské 1. vzdušně-výsadkové divize. Řekli jsme si, že jeho ranní převzetí (9,15 až 9,25 hodin dopoledne) velení divizi se celé dopoledne nevyvíjelo dobře. Neměl ucelené informace o místě bojů 1. praporu podplukovníka Dobie, stejně jako 3. praporu podplukovníka Fitche. Zároveň již bylo řečeno, že po převzetí funkce pověřil svůj 2. prapor (South Staffords - 2. prapor jižněstafforshirského pluku), ze kterého přistála v I. vlně jen polovina, jiným úkolem, než byl ten původně stanovený, dle plánu. Měl posílit útok směrem na severní stranu mostu, neboť i Hicks si uvědomoval zhoršující se situaci Frostovy obrany. Hovořili jsme o tom, že nově ustanovenému veliteli divize v jeho činnosti bránily poruchy radiového spojení.
Navíc, vůbec nedostal z éteru, z vysílaček, zprávu o dalším nezdaru - II. vlna shozu a přistání bude mít zpoždění. Nikdo zpoždění nechápal, neboť nebe nad Arnhemem bylo jasné a z oken velitelství bylo vidět jen jak si vítr pohrává s větvemi stromů. Až později se dozvěděli, že nad letišti ve Velké Británii je nízká oblačnost a všude je mlha. Na přistávací zóně pro II. vlnu shozu a přistání, jakož i na zásobovací zóně, byly již od deváté hodiny ranní, značkaři majora Boy Wilsona, rozmístěny všechny příslušné značky a zařízení. Všichni byli instruováni o tom, že každé letadlo, které se objeví, bude spojenecké. Ironií bylo, že se tam náhle objevilo 20 letadel Messerschmit Bf 109, které ostřelovaly doskokové a přistávací zóny a při průletu zapálily velký počet opuštěných kluzáků. Svým útokem samozřejmě vyhnaly nejen značkaře, ale i obslužný personál (RASC) z ploch. Všichni museli zaujmout úkryt.


Použité podklady:

Duce – Anatomie jedné kariéry – Luboš Taraba.
Adolf Hitler a jeho cesta k moci – Rainer Zitelmann.
Nacismus – Alessandra Minerbiová – editor: Flavio Florani.
Pakty Stalina s Hitlerem – výběr z dokumentů 1939 a 40 – Naše vojsko.
Přísně tajné 3/99, 4/99, 3/05 a 3/08.
HPM ročník XIV. – Ivo Pejčoch – Těžký křižník Canarias.
Září 1938 – Role a postoje spojenců ČSR – Miloslav John.
Dějiny světa, svazek IX – L. I. Zubka, A. M. Zubinský a G. N. Sevosťjanov.
Dějiny světa, svazek X. – V. V. Kurasov, A. M. Někrič.
Krev, slzy a pošetilost v nejtemnější hodině 2. světové války – Len Deighton.
Druhá světová válka – Úplná historie – Martin Gilbert.
Blitzkrieg od Hitlerova nástupu po pád Dunkergue - Len Deighton.
Druhá světová válka – John Keegan.
Polské tažení Hitler a Stalin rozbíjejí Polskou republiku – Janusz Piekalkiewicz.
Tanková válka 1939 – 1945 - Janusz Piekalkiewicz.
Letecká válka 1939 – 1945 - Janusz Piekalkiewicz.
Námořní válka 1939 – 1945 - Janusz Piekalkiewicz.
Historie německé armády 1939 – 1945 – Philippe Masson.
Slovenská armáda 1939 – 1945 – Charles K. Kliment, Břetislav Nakládal.
Hitlerovi válečníci – Guido Knopp.
Německé obrněné jednotky – Horst Scheibert.
Hitlerovy elitní jednotky – Lucas Cooper.
Němečtí parašutisté ve II. světové válce – Volkmar Kühn.
Operace Jubilee, Dieppe 1942 – Norman Franks.
Narvik – Donald Macintyre.
Ocelová lavina – Darius Jedrzejewski, Zbigniew Lalak.
Bitva o Británii – Leonard Mosley a redakční kolektiv Time-Life Books.
Černí andělé, Historie zbraní SS – Rupert Butler.
Historie válek – David Brownstone a Irene Franck.
Neznámé špionážní operace KGB – Mitrochinův archiv – Christopher Andrew, Vasilij Mitrochin.
Den D, 1944, Hlasy z Normandie – Robin Neillands, Roderick de Normann.
Druhá světová válka den za dnem – Donald Sommerville.
Svět ve válce 1939 – 1945 – Dr. Duncan Anderson, Dr. Stephen Badsey, David Chandler, Dr. Paddy Griffith, Sean McKnight, Gary Sheffield.
Marcel Jullian – Bitva o Británii – červenec-září 1940
Alan Cooper – Cíl Drážďany.
Boje o Itálii 1943 až 1945 – Dominick Graham a Shelford Bidwell.
Hitlerovy horské jednotky – James Lucas.
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1176,
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1179
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1193
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1209
a v nich následné diskuze.
Miloš Hubáček – Bitva u Matapanu.
Miloš Hubáček - INVAZE.
Válka v Normandii. Ode Dne D k St. Lo,
německýma očima - Vince Milano a Bruce Conner.
Charles Kirkpatrick - Spory o druhou frontu.
Stephen Badsey - Příprava operace Overlord.
Detlef Vogel - Německá obrana.
Edward Marolda - Operace Neptune.
Steven J. Zaloga - Den D 1944 Pláž OMAHA.
Roger Cirillo, Stephen Badsey - Den D.
Charles Kirkpatrick - Soustřeďování sil.
Alfred Price - Vzdušné boje.
Nigel de Lee - Boje v Ńormandii.
Nigel de Lee - Průlom.
Bernard Nalty - Invaze do jižní Francie.
Roger Cirillo - Pronásledování k Sieně.
John Prager, C. W. Star Busmann - Bitva u Arnhemu a válka v Západní Evropě.
Generálmajor R. E. Urquhart, CB DSO a Wilfred Greatorex - ARNHEM.
Jaroslav Hrbek - ARNHEM 1944.
Tim Saunders - NIJMEGEN - Operace Market Garden (americká 82. vzdušná výsadková divize a gardová obrněná divize).
Donald R. Burgett - CESTA DO ARNHEMU - Křičící orel v Holandsku.
Frank Steer - ARNHEM - Operace Market Garden - Přistávací plochy a Oosterbeek.
A. Korthals Altes a N. K. C. A. in´t Veld - ZAPOMENUTÁ BITVA. ( The Forgotten Battle)
Jaroslav Hrbek – Tobruk 1941.
Janusz Ledwoch – Afrikakorps.
Paul Carell – Lišky Pouště.
Janusz Piekalkiewicz – Rommel – Tajná válka v Africe.
Dwight David Eisenhower – INVAZE DO EVROPY.
Harry C. Butcher – TŘI ROKY s EISENHOWEREM.
Jiří Brož – STŘEDOMOŘÍ V OHNI DRUHÉ SVĚTOVÉ VÁLKY.
D – DAY OPERACE OVERLORD, dle nakladatelství Salamander
Den D 1944 Pláž Omaha, - Steven J. Zaloga, Howard Gerrard.
Books Ltd, Londýn.
Další související historická literatura.
Mé dlouholeté poznámky a mapy.
Z webu http://www.Palba.cz je použito jako podklad a upoutávka:
V subkapitole – Armády 1918 – 1945 u Francie zde:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=143
a zde jednotlivé sekce:
a) Pozemní a cizinecká legie – (články od Kačermiroslav, Sa 58 a Bruno):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=160
b) Letectvo – ( články YAMATO, Kačermiroslav a Fatale):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=161
c) Námořnictvo – (ovládal Norad – Nelson):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=162
d) Opevnění a bunkry – (od Bruna a Lorda):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=48
Aby pak důležitou smlouvu o porážce Francie z 22. června 1940 dodal Kačermiroslav v sekci
e) Ostatní:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=3463
V subkapitole – Armády 1918 – 1945 pak nalezneme - Británie viz zde:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=139
kde jsou pak jednotlivé sekce, a v nich potom musíš otevřít - Pozemní vojsko:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=154
tam teprve otevřeš Obrněná technika – (především YAMATO, TonyHazard a Easy_Company) zde:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=241
aby pak ještě následovaly odkazy od Sa 58:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=3351
a Thór:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=2936
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=2892
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=2821
Royal Navy (především Norad – Nelson a také trochu Mikhassel. Dralno):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=153
Letectvo:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=99
pak má své podsekce:
Stíhací letouny – (xradar, YAMATO, Tempík, Reisen):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=216
Bombardovací a bitevní letouny – (Haness, YAMATO):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=217
Ostatní letouny – (Kačermiroslav):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=218
Různé – (od Haness, Ikala, Lord a YAMATO):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=220
A starší neaktualizovaný článek od Fatale:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1180
O Německé obrněné technice je možné se na Palbě dozvědět na tomto odkaze v subkapitolách zde http://www.palba.cz/viewforum.php?f=138
Tanky a stíhače tanků:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=116
od Sa 58, YAMATO, TonyHazard.
Samohybná děla http://www.palba.cz/viewforum.php?f=117 také od Sa 58 a YAMATO.
Mnoho dalších věcí, jako jsou OA – Obrněné Automobily - na tomto odkaze http://www.palba.cz/viewforum.php?f=17 také od Sa 58.
Z letecké techniky jsou to především v subkapitole Luftwaffe
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=20
u Stíhacích letadel http://www.palba.cz/viewforum.php?f=112
monografie Hans S a YAMATO, stejně jako u Bombardovacích a bitevních http://www.palba.cz/viewforum.php?f=113
a u Ostatních http://www.palba.cz/viewforum.php?f=192
je to pak Tunac, Haness, Hans S a YAMATO.
Vybavení letounů http://www.palba.cz/viewforum.php?f=193je od Ikala, Eda a Sa 58.
O Itálii jsou pak jednotlivé subkapitoly zde:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=142


Případné doplnění a diskuzi prosím směřujte na tento odkaz:

http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=137&t=58&start=40
ObrázekObrázekObrázek
Odpovědět

Zpět na „Pozemní boje 1944 - 1945“