XIV. díl. Operace MARKET GARDEN Č 115.

Od Normandie po kapitulaci Německa

Moderátoři: michan, Pátrač

Odpovědět
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

XIV. díl. Operace MARKET GARDEN Č 115.

Příspěvek od michan »

XIV. díl. Operace MARKET GARDEN Č 115.

Na mapě je nikoliv plánovaný, ale skutečný postup jednotlivých praporů

Obrázek

Lathburyho 1. parašutistické brigády, odpoledne, večer a až do noci 17. září 1944.
Severně, až kam byl schopen dojít, po trase LEOPARD je Dobieho 1. prapor. Střední trasou TIGER je Fitchův 3. prapor. Do večera se dostal jižní trasou LION Frostův 2. prapor až k severní straně Dálničního silničního mostu v Arnhemu, kterou obsadil a vytvořil tam do rána 18. září obranu.

Jak bylo řečeno, řešil odpoledne 17. září generál Urquhart hned několik problémů naráz( viz poslední odstavce Č 114. , zde:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=6014&f=137
). Zjistil, že major Gough, velitel průzkumné letky jeho divize - "průzkumáků", který měl rychle obsadit Dálniční silniční most v Arnhemu před Frostovým 2. praporem, neměl dostatek vozidel a není k nalezení. Urquhart ho, dle svého subjektivního názoru, potřeboval( objektivní ten názor byl, když vezmeme v úvahu, že nefungovalo radiové spojení...), aby s ním projednal náhradní řešení. Řešil také další skutečnost, objektivní problém, že nefungovalo bližší i dálkové radiové spojení a zároveň potřeboval, protože nefungovalo spojení, zjistit jak se plní zadané úkoly dle plánu MARKET GARDEN. Vyšlo mu z toho řešení, že vyrazil na velitelství brigádního generála Lathburyho, velitele 1. parašutistické brigády. Velitelství generála Lathburyho se v inkriminované době pohybovalo ve stopách Frostova 2. parašutistického praporu - po dolní silnici (po Jižní trase LION). Generál Urquhart tam Lathburyho nezastihl a tak tam alespoň zanechal pro majora Gougha pokyny, aby se s ním spojil. Urquhart se pak vydal v džípu, ve kterém byla i cestovní radiová souprava po jižní silnici za Frostem, který dle plánovaných pokynů prý údajně stále sledoval trasu k Dálničnímu silničnímu mostu. Ze všeho mu vyšlo nejprve mluvit s Frostem, kterému chtěl sdělit, že nemůže spoléhat na majora Gougha, který měl rychlým přepadem obsadit most. Po cestě za Frostem sjel po škvárové cestě na vedlejší silnici a ocitl se tak na nové silnici Arnhem - Utrecht, kde již viděl práci předsunutých oddílů, neboť proti nim kráčel zástup zajatých Němců, které střežil jen jeden parašutista. Za hlavní silnicí odbočili na klikatou úzkou cestu, která klesala k řece Dolní Rýn. Stále nebyla nikde slyšet ani vidět nějaká větší bojová činnost. Generál si nejen do paměti zapsal, že jej tehdy zarazil zvlněný charakter krajiny (mezi Oosterbeekem a Arnhemem), který byl výhodný pro obránce. Vyšší ploty s drátěným pletivem, které obklopovaly většinu domů ihned ohodnotil, že určitě snižovaly schopnost manévrování jeho postupujících pěších a výsadkových jednotek.
Východně od Oosterbeeku se mu podařilo džípem dohnat zadní voj 2. praporu podplukovníka Frosta. To, co viděl jej nenadchlo. Prapor se pohyboval velmi pomalu, v zástupu uspořádaném střídavě po obou stranách silnice. Každou chvíli se ti vepředu zastavili a s nimi i ti vzadu. Podplukovníka Frosta na jeho velitelství nenašel. Bylo mu řečeno, že se vydal až dopředu k předním úderným družstvům, které se dostaly do potíží. Důstojníkům Frostova štábu sdělil generál Urquhart to s čím přijel - aby moc nepočítali s Goughovými průzkumáky, že jim most nepřipraví - neobsadí.
Podplukovníka Frosta dobře znal a věděl o něm, že to není žádný nováček a že má skvělý smysl pro taktiku (hodnocení a bojové zkušenosti podplukovníka Frosta viz zde v Č 28., 29. a 30.:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=137&t=5800
). Pak se dozvěděl, že v tuto dobu se podplukovník Frost podílel na odstraňování překážek, na které přední voje narazily. A jak se od důstojníků štábu 2. praporu Frosta dál dozvěděl, bylo to již potřetí. Nejprve na Němce narazily poblíž Heveadorpu, kde prapor ztratil několik mužů, další přestřelka se odehrála západně od Oosterbeeku a v této chvíli probíhala třetí potyčka s Němci, to když se výsadkáři pokoušeli zneškodnit německé OT, které střílelo vždy, když chtěly přední úderné oddíly postoupit. Řešení, které výsadkáři s Frostem zvolili bylo, že do jedné výkladní skříně umístili protitankové dělo, které bylo připraveno střílet až se zase OT objeví a parašutisté mezitím proklouzli kolem zadních traktů domů. V třetí bitce byl zajat velký počet vojáků SS, u kterých byly nalezeny německé mapy se zakreslenými trasami průzkumných hlídek. Jedna německá mapa ukazovala, že na křídlech a v týlu postupujících jednotek praporu jsou německé průzkumné hlídky, které budou výsadkáře napadat a proto musel Frost udělat protiopatření (boj na postupu Frostova 2. praporu viz horní odkaz a také Č 31.,32.
http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=137&t=5810
).
Až dopředu za Frostem generál jet nechtěl, čekat nemohl a tak se rozhodl vyhledat brigádního generála Lathburyho, velitele 1. parašutistické brigády, který byl v té době, jak se generál dozvěděl, u 3. parašutistického praporu na Střední trase TIGER - což byla prostřední silnice do Arnhemu. Generál chtěl vědět jak probíhají boje na střední trase a pak také na té Severní trase LEOPARD. Začít chtěl u Lathburyho, se kterým se chtěl i poradit o náhradních řešeních.
Řidič jeho džípu se vracel po jižní silnici, kde byli upozorněni na riskantní úsek v délce zhruba 100 yardů (90 metrů), který nebyl chráněn z žádné strany a Němci tam měli zastřílené ostřelovače. Ostřelovači byli na jižním břehu řeky Dolní Rýn a hned dali o sobě vědět, když okolo džípu zasvištěly nejméně dvě kulky. Štěstím bylo, že si dal Urquhart říci - zónu projeli rychlostí 40 mil za hodinu (64 km/h), čímž se stali špatným terčem. Silnice tam byla pokrytá šedohnědými dlažebními kostkami a cesta se stáčela pod nízký most, kde zahnuli vpravo a vystoupali na prostřední silnici. Třetí člen osádky džípu byl radista, který se po celé trase kudy Urquhart jel, snažil spojit s majorem Goughem a stále nic. Na prostřední trase okolo jejich džípu prošly dvě skupiny německých zajatců vždy s jedním strážným a pak již narazili na zadní voj 3. parašutistického praporu, kterému velel podplukovník J. A. C. Fitch. Jeden z vojáků zadního voje praporu mu řekl, že generál Lathbury je někde poblíž čela praporu, kde je i podplukovník Fitch. Už za pár minut džíp s Urquuhartem nalezl velitelství praporu, které v té době zastavilo na velké křižovatce na silnici Arnhem - Utrecht. Byla to ta samá křižovatka, kde došlo k zabití německého generálmajora Kussina( viz křižovatku před Oosterbeekem na horní mapě - je tam i křižovatka s poznámkou - General Kussin Killed), když celou historii přepadení můžeme číst v Č 28., 29. a 30., na horním odkaze.
. Tělo generálmajora Kussina, tehdejšího polního velitele města Arnhem, leželo ven z auta a nedaleko ležela těla tlumočníka, sluhy a řidiče.
Džíp s generálem Urquhartem zajel na arnhemskou stranu křižovatky a zaparkoval v úseku mezi řadami stromů. V okolí slyšeli kvílivé zvuky minometů, když některé střely z těchto minometů dopadaly se znepokojující přesností do lesa, ale i do křižovatky, v jejímž jihozápadním rohu bylo ukryto mnoho mužů z 3. parašutistického praporu podplukovníka Fitcha. V práci tam byli všichni ošetřovatelé, neboť tři minometné střely zranily několik výsadkářů.
Urquhart si zapsal, že tehdy jeho první slova, která řekl veliteli 1. parašutistické brigády generálu Lathburymu byly, že Němci zřejmě mají pozorovatelnu v blízkých vilách a navrhl, aby tam vyrazila úderná skupina, která Němce vyžene, nebo zničí. Nikoho prý tehdy nenapadlo, že celé tohle místo je špatně zvolené pro přestávku. Jak se později ukázalo, Němci tam žádnou pozorovatelnu neměli a jen jak byli pečliví, jak dobře jejich velitelé odhadovali možný pohyb výsadkářů, prostě jen zaměřili své minomety právě na tuhle důležitou křižovatku, která byla vzdálena zhruba jen 1 800 metrů. A právě tady po zjištění této skutečnosti si Urquhart zapsal, že se setkal se zkušenými německými zadržovacími jednotkami, odhodlanými se v prostoru Arnhemu nejen bránit. Jak později zjistil a zapsal, bylo v prostoru Arnhemu a Oosterbeeku více než 6 000 německých vojáků různé úrovně:
- Zkušené, bitvami prověřené jednotky německé 9. a 10. td.
- Celkem 425 desátníků školy SS.
- A byly tam také ušní a žaludeční prapory.
Jak již bylo řečeno, ty jednotky nejprve vůbec nečekaly nějaký nástup parašutistů a mnozí, jako třeba jednotky SS, se v tom ospalém nedělním odpoledni prostě vydaly na vycházku.
Velice rychle však právě ti níže postavení velitelé (družstev, čet a praporů) zareagovali a postavili se do obrany proti výsadkářům a až postupně se k nim přidávali vyšší němečtí důstojníci, generálové i sám maršál Model.
Generál Urquhart si k těmto reakcím zapsal, že se Němci, protože nebyli ještě po předchozích bojích dostatečně vybaveni vysílačkami, dorozumívali přes nizozemskou veřejnou telefonní síť. Tam se pokoušely jejich spojení narušovat holandské telefonistky, ze kterých většina byla v Holandském hnutí odporu. Postupné zaujetí obrany Němců a boj proti 1., 2. a 3. parašutistickému praporu první den po vysazení viz v Č 27. a 28. a 29. na horním odkaze.
U německého velitele II. ts SS (2. ts SS) generála SS Bittricha jsme se z jeho zkušeností dozvěděli, že stavěl obranu na teorii, že britští výsadkáři zaútočí pouze na místech, která jim velitelé zadali. O těchto místech prý se snadno dozvíme a zabezpečíme je obranou do doby, než budeme moci zaútočit. Z této teorie se vymykal jen prapor parašutistů podplukovníka Frosta, který celou Bittrichovu teorii narušoval, neboť postupoval až k Dálničnímu silničnímu mostu v Arnhemu viz Boje v Č 28. a 29., 30., 31.
Generál Urquhart se o postupu Frosta až k Dálničnímu silničnímu mostu dozvěděl mnohem později. Sám pak říká, že ještě na křižovatce silnice Arnhem - Utrecht velmi rychle palba německých minometů zesílila, když pro stanoviště minometů Němci využili i úzké zákopy, které vykopali již dříve, když nacvičovali obranu Arnhemu.
V té době Lathbury a Urquhart probírali, po zjištění, že obchvat Němců bude složitý, respekt k soukromému vlastnictví. Totiž jejich vojáci měli problémy se vstupem na soukromý majetek. Klepali mnohdy na dveře a žádali o svolení, aby mohli dům prohledat, nebo jím jen projít, aby mohli plnit úkol. Byla to vnitřní znalost a respekt každého Brita k soukromému vlastnictví, která byla teď na obtíž. Generál Urquhart neříká, že jim přímo přikázali nerespektovat v boji soukromé vlastnictví, ale ve své autobiografii tuhle situaci řeší větou, cituji:

"Brzy na svou zdvořilost zapomněli."

Jedině to jim mohlo totiž zachránit život.
(Informace pro Č 115., 116 a 117., byly použity z Generálmajor R. E. Urquhart, CB DSO a Wilfred Greatorex - ARNHEM, Jaroslav Hrbek - ARNHEM 1944 a Tim Saunders - NIJMEGEN - Operace Market Garden /americká 82. vzdušná výsadková divize a gardová obrněná divize/ - podobné i stejné informace jsem čerpal také z historických podkladů a z mých letitých zápisů a poznámek, též z historické literatury, jako je: - Cesta do Arnhemu Křičící orel v Holandsku - Donald R. Burgett , John Prager, C. W. Star Busmann - Bitva u Arnhemu a válka v Západní Evropě., Frank Steer - ARNHEM - Operace Market Garden - Přistávací plochy a Oosterbeek., A. Korthals Altes a N. K. C. A. in´t Veld - ZAPOMENUTÁ BITVA. /The Forgotten Battle/ a dalších použitých pramenů - Použité podklady - na konci článků.).

S Lathburym ještě chvíli Urquhart řešil zmizení majora Gougha a oba generálové vyjádřili, že nejsou spokojeni s vývojem bitvy na úrovni 1. parašutistické brigády, neboť třeba například ztratili kontakt s 1. parašutistickým praporem, kterému velel podplukovník D. Dobie, a který postupoval Severní trasou a jen občas měli spojení s Frostovým 2. parašutistickým praporem.
V daném místě křižovatky mezitím při rozmluvě minometná palba Němců zhoustla a mezi zraněnými byl i zástupce velitele jedné z rot 3. praporu kapitán Thessiger, který utrpěl těžké poranění břicha. Urquhart vydal rozkazy, aby byli okamžitě všichni odsunuti z křižovatky a sám se vrátil ke svému džípu, který byl chvíli předtím, než tam došel, zasažen z minometu. Urquhartův radista byl těžce raněn a zdravotníci jej odnesli na nosítkách. Samotné radiostanici se nic nestalo, ale její funkce byly narušeny. Kontakty se navázat nepodařilo. Stejně tak na tom byl i generál Lathbury.
Generál Urquhart si uvědomil, že by se měl vrátit na své velitelství, neboť ztrácel úplnou kontrolu nad velením celé divize. Velitelé 3. praporu, ale i sám Lathbury mu však nedoporučili teď se vracet, neboť by byl jeho život vážně ohrožen. Generál si tak o této chvíli, po minometném přepadu, kdy na něho naléhali, aby se nevracel zapsal, cituji:

"Po krátkém uvažování jsem se rozhodl, že jsem teď aspoň u brigády pověřené prvním úderem na most, a tedy jsem tam, kde mohu vydávat pokyny přímo na místě. Nadával jsem na hrozné spojení. Nebyl důvod domnívat se, že na velitelství divize to bude lepší."
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Re: XIV. díl. Operace MARKET GARDEN Č 115.

Příspěvek od michan »

XIV. díl. Operace MARKET GARDEN Č 116.

Generál Urquhart, velitel britské 1. vzdušně-výsadkové divize se v pozdním odpoledni prvého dne Operace MARKET GARDEN 17. září 1944 -, v době kdy se na všechny jeho jednotky v oblasti Oosterbeek a Arnhem snášel soumrak ocitl vlastně v obklíčení - odtržen od svého štábu. Vlastně v době, kdy se snažil odstranit ať již objektivní vzniklé problémy - protože neměl radiové spojení s jednotkami Lathburyho 1. parašutistické brigády, nebo subjektivní vzniklé problémy - chtěl sehnat majora Gougha, velitele průzkumné letky (průzkumáků divize), o kterém se dozvěděl, že nemá dost džípů, aby předběžně dobyl Dálniční silniční most v Arnhemu, než tam přijde Frostův 2. parašutistický prapor - se proměnil v mobilní spojku. Chtěl vše napravit osobně, ale vzniklá situace jej dostala do obklíčení německými obránci, kteří se vzpamatovali a začali utvářet zátarasy - obranu před postupujícími parašutisty.
Když padal soumrak prvého dne, nebyla situace pro velení britské 1. vzdušně-výsadkové divize nijak zvlášť příznivá. Přes nedostatečné spojení se Urquhart dozvěděl, že všechny tři prapory Lathburyho se dostaly do střetu s nepřítelem. Čelní rota u 3. praporu, kde byl s Lathburym, se dostala do boje s německými jednotkami a zastavila se poblíž hotelu Hartenstein na předměstí Oosterbeeku. S 1. praporem podplukovníka Dobie a s 2. praporem podplukovníka Frosta neměl žádné spojení. Z předchozího ještě věděl, že 1. vzdušně-výsadková brigáda, které velel brigádní generál Hicks, zůstávala v obraně zón shozu a přistání, aby chránila přílet a přistání II. vlny, ve které měla druhého dne, tedy 18. září, přistát 4. parašutistická brigáda brigádního generála V. J. Hacketta a další jednotky divize se zásobami. Večerní situaci 17. září hodnotil generál Urquhart tak, že pokyny pro držení zón nevyžadují takovou změnu, aby zóny shozu a přistání zůstaly nechráněny. Přesto si po letech stěžoval, že chtěl vědět víc. Chtěl vědět co se dělo......!!!!
Až později se dozvěděl i to, že Frostovy muži se ten večer a v noci pomalu vkrádali do domů a skladů na severní straně Dálničního silničního mostu.
V tu samou dobu zavelel velitel 3. parašutistického praporu podplukovník Fitch, po dohodě s Lathburym a Urquhartem, že bude pomalý postup 3. praporu na noc zastaven. Směrem k Arnhemu byly vyslány hlídky. Důstojnický sbor si zvolil za velitelství velkou vilu, ve které je přivítali Holanďané. Dostalo se jim dokonce i skromné pohoštění, i když většina jídla byla použita z jejich vojenských zásob. Venku, s příchodem večera a noci, palba utichala. Od odpoledne 17. září probíhala na trasách LEOPARD, TIGER a LION činnost, která je popsána v Č 26, 27, viz zde odkaz:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=137&t=5795
Tahle bojová činnost končí v Č 28, 29 a 30 až obsazením Dálničního silničního mostu jednotkami 2. parašutistického praporu podplukovníka Frosta a některými samostatnými jednotkami, které se k němu přidaly, viz tento odkaz:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=137&t=5800
a také v Č 31 a 32, viz tento odkaz:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=137&t=5810

O německé situaci, zaujímání obrany německými jednotkami toho tehdy Urquhart moc nevěděl. Nevěděl, že nedaleko jejich postavení začal německý "16. záložní prapor pancéřových granátníků SS majora Kraffta", který byl umístěn v tu dobu v Oosterbeeku a který předtím zpomaloval ze všech německých jednotek nejvíce postup právě 3. praporu podplukovníka Fitche, kde byl i Lathbury a Urquhart, - dostávat posily. Totiž právě v tomto tichu, ve sporadické palbě, či skoro žádné, se k majoru Krafftovy připojovala "Bojová skupina Spindler" z 9. td SS "Hohenstaufen" a přebírala obranu západních přístupů, což bylo pro Kraffta vysvobození, neboť jeho obrana oblasti Wolfhezen - Ooesterbeek se odpoledními boji silně vyčerpala. Krafft vysunul jednu rotu do útoku pod heslem: "Jediný způsob, jak zneškodnit přistání ze vzduchu slabšími silami, je rovnou na něj udeřit". Ze zbytku svého praporu pak vytvořil obrannou linii a začal shánět a shromažďovat všechny dostupné tanky a SHD, které se v jeho okolí nacházely. Dle německých zápisů se Krafft obával těžkých útoků ze severu a byl mu hlášen i postup Frostova 2. parašutistického pluku po jižní silnici. Po příchodu "Bojové skupiny Spindler" se jeho obavy zmenšily.
Když se Urquhart a Lathbury odebrali k odpočinku, přiznával ve své knize Urquhart, že několikrát za noc vstal, aby prověřil, zda nepřišly nějaké zprávy z divizního velitelství, nebo z velitelství od Gougha, či Frosta. Jeho zápisy hovoří o tom, že večer a v noci ze 17. na 18. září 1944 - nevěděl, že se jednotky Gougha a Frosta dostaly až k Dálničnímu silničnímu mostu.

Goughova průzkumná letka, ač postrádala některé dopravní prostředky - džípy - se stejně vydala směrem k mostu a byla napadena Němci v hustém lese východně od železniční stanice Wolfhezen, kde byly později nalezena těla posádek džípů. Padlí parašutisté byli zasaženi německou kulometnou palbou. V místě proběhl dlouhý ostrý boj podél okraje široké železniční tratě. Britští parašutisté zajali několik Němců, zjistili, že se jedná o vojáky 16. záložního praporu pancéřových granátníků SS majora Kraffta, o kterých podali později hlášení. V té době byl zastaven i 1. prapor podplukovníka Dobie, který ale umožnil divizním "průzkumákům" majora Gougha se stáhnout, zvolit jinou trasu a část se jich mohla vydat k Dálničnímu silničnímu mostu. Major Gough se pokoušel od 1. praporu podat zprávu Lathburymu, aby vysvětlil co jej zdrželo, ale opět selhalo radiové spojení. Samotný major Gough se pak v doprovodu velitele brigádního generála "Pipa" Hickse, velitele 1. vzdušně-výsadkové brigády, dostal až na divizní velitelství, kde se od náčelníka štábu divize podplukovníka C. B. Mackenzie dozvěděl, že jej Urquhart sháněl a že je momentálně u Lathburyho. Gough tam nechal vzkaz, že jeho jednotka může nejvíc prospět u mostu, zvláště když má v rotě dobře vycvičené ženisty, kteří by mohli pomoci, kdyby bylo nutno vyhodit most do povětří. Mackenzie trval na tom, že s ním Urquhart potřebuje mluvit. Gough si vzal tedy záložní džípy a vydal se generála znovu hledat po střední trase, kde narazili na velitele 3. baterie, který jim řekl, aby střední cestou nejeli, že je tam velké množství Němců. Výsadkáři džípy otočili a jeli přes křižovatku v Renkumu. Mysleli si, že Lathburyho velitelství 1. parašutistické brigády je nedotčené, a že se určitě spojilo s 2. praporem na jižní silnici. Narazili na velitelství 1. parašutistické brigády a dozvěděli se, že Lathbury je se 3. praporem a víc, že o něm neví. Po stálém dohadování kde je kdo a ještě jedním pokusem spojit se s divizí, se pak major Gough rozhodl, že se zapojí do útoku u podplukovníka Frosta.
Samotné dobývání a obsazování Dálničního mostu jsme si již i s výbuchem boudy, kde byla uložena německá munice, řekli v Č 28, 29, 30, 31 a 32, odkazy viz výše.
Částečně je tam také řečeno, že ještě během večera dostal podplukovník Frost další posily.
V době, kdy dorazila větší část 3. praporu podplukovníka Fitcha do Oosterbeeku, vyrazila rota C (z jeho 3. praporu) pod velením majora Levise směrem k železnici v Arnhemu s rozkazem najít jakoukoliv cestu, která by vedla k Dálničnímu silničnímu mostu. Musely postoupit krátký ostrý boj s německými obránci a ještě za soumraku se dostaly do města Arnhemu, kde zjistily, že samotné město je prázdné. Němci byli v obranách po okolí. Rota C z 3. praporu tak postupovala ze železniční stanice opatrně úzkými uličkami plnými obchodů, dávajíc pozor na ostřelovače, směrem k Dálničnímu silničnímu mostu. Na nikoho však nenarazily dokud se nedostaly na ulici, která vedla přímo k mostu, kde vyhodily pomocí protitankového granátu (tzv. Gammon bomb) německé OT do vzduchu.
V té době vyslal Frost jednoho důstojníka zpátky, aby se spojil s Lathburym. Důstojník se vrátil, že Němci odřízli jižní silnici za praporem. Podplukovník Frost rozkázal majoru Goughovi, aby zůstal a připravoval se odrazit německý protiútok, o kterém mu bylo hlášeno, že jej Němci připravují.
Na předchozích odkazech bylo řečeno, že průzkumný prapor německé 9. td SS překročil na svých OT, ještě před příchodem jednotek podplukovníka Frosta Dálniční silniční most, což ale jednotka z 10. td SS již nestihla. Tak se také například velitel německého 2. ts SS generál Bittrich dozvěděl, že Britové obsadili Dálniční silniční most.
Bittrichův rozkaz je také řečen v předchozích odkazech a tak si jen řekněme, že rozkaz zněl: Zlikvidovat obranu Dálničního silničního mostu v Arnhemu dřív, než by tam dorazila britská 2. A. K tomu, že je nezbytné, aby se 10. td SS "Frundsberg" dostala přes Dolní Rýn, když

Obrázek

řeku má překračovat v přívozu u Huissenu ( městečko Huissen - viz na mapě Pannerdenský kanál - jihovýchodně od Arnhemu) a dobýt předmostí jižně od Nijmegenu. Druhá jeho divize, 9. td SS "Hohenstaufen", měla mezitím co nejdříve dobýt zpět most v Arnhemu, zabránit příchodu britských posil k mostu od Oosterbeeku a nakonec úplně obklíčit a zničit britskou 1. vzdušně-výsadkovou divizi generála Urquharta a to hned, jakmile Wehrmachtu dorazí posily od Modela.
Ještě večer a v noci se začala německá 9. td SS přepravovat přívozem ( i když jen sporadicky).
V noci ze 17. na 18. září byl stav takový, že po nepovedeném protiútoku na jižní stranu Arnhemského mostu, musel podplukovník Frost vzít na vědomí, že velký ocelový oblouk Dálničního silničního mostu je koncem "jeho panství". Dál již existuje území nikoho. Jak si zapsal generál Urquhart, cituji:

"Parašutisté na severním konci mostu a esesáci na jižním na sebe hleděli, ale nemohli vidět nic, než pohasínající plameny na mostě, jejich odraz ve vodě a nejasný šedivý obrys tyčícího se ocelového oblouku."
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Re: XIV. díl. Operace MARKET GARDEN Č 115.

Příspěvek od michan »

XIV. díl. Operace MARKET GARDEN Č 117.

Ještě večer a v noci ze 17. na 18. září, než se Lathbury a Urquhart odebrali k odpočinku, poslal velitel 1. parašutistické brigády podplukovníku Frostovi zprávu, že se zbytek brigády nebude až do rána 18. pokoušet dojít k mostu. Oba prapory, jak 1. prapor, který nejprve kopíroval cestu LEOPARD (Severní trasa), tak 3. prapor, který kopíroval cestu TIGER se až do večera dostávaly do prudkých střetů. Dobieho 1. prapor měl povzbudivý začátek, ale když padala tma a jedna rota vstoupila do lesa, okamžitě byla napadena Němci, nejprve jedním OA a pak následovala německá jednotka složená z pěti tanků a patnácti OT. Dobieho 1. prapor se s nimi střetl a na úzké cestě používal své P.I.A.T.y. Krátce po půlnoci ze 17. na 18. se praporu podařilo projít lesem a ještě před svítáním vstoupil do Arnhemu. Ztráty v praporu byly poměrně veliké. Například rota R, která předtím bojovala na křižovatce severně od Wolfhezenu, v lesích utrpěla ještě další větší ztráty a její stav se ztenčil na polovinu. Další rota měla 30 obětí. Tehdy Dobieho spojaři zachytili Frostovo volání od mostu, ve kterém žádal naléhavě posily. Ještě v noci se pokoušel podplukovník Dobie spojit s Lathburym a když se spojení nezdařilo, rozhodl se, že situace vyžaduje změnu původního plánu. Již nechtěl postupovat na jihovýchod, ale byl připraven spěchat přímo za Frostem, k Dálničnímu silničnímu mostu v Arnhemu. Přispěla k tomu i informace od hlídek, že Němci mají severně od 1. praporu silnou obranu a dobytí původních plánovaných pozic by tam stálo příliš velké oběti. Jak si u 18. září řekneme, ještě než se rozednělo vydal se Dobieho 1. prapor na pochod, když během prvních minut se k němu přidala i velitelská rota 3. praporu, která postupovala na předměstí Mariendaal, kde byli Němci zakopáni mezi domy a u továrny poblíž železničního mostu. Tam se ještě v noci před rozedněním střetl s německými obránci a jeho výsadkáři zaznamenali určité územní zisky.

Oblast Oosterbeek, Arnhem dne 18. září 1944.

(Zde je mapa bojové činnosti v oblasti Arnhemu dne 18. září 1944, i s přistáním

Obrázek

II. vlny spojeneckých výsadků, ve které byla vysazeny i všechny prapory 4. parašutistické brigády, které velel brigádní generál Hackett. Je tam vidět i výstavba obranné hráze německých bojových skupin v centru Arnhemu. Německé bojové skupiny zbránily pronikání větších jednotek Britů k Frostově obraně u Dálničního silničního mostu.)
Bylo časně ráno, pondělí dne 18. září 1944, když od severu se směrem k Dálničnímu silničnímu mostu vydala 3 nákladní auta plná Němců. Frost vydal rozkaz nestřílet do doby než se auta dostanou mezi domy skutečně ovládaná britskými výsadkáři. Když se tam německá nákladní auta dostala zasypali je britští výsadkáři kulkami a přisadili pár raket z P.I.A.T. Zraněni utekli zpět na sever jen dva Němci.
( Pozice Frostovy obrany v domech,

Obrázek

na severním konci Dálničního silničního mostu v Arnhemu,

Obrázek


a zde ještě - Nejbližší domy okolo severní rampy Dálničního silničního mostu, obsazené Frostovými obránci i s tím, kdo v nich v obraně byl.
A tady je ještě letecký pohled na budovy na severní straně Dálničního silničního mostu,

Obrázek

ve kterých byla Frostova obrana. Snímek byl pořízen ještě před bojem o most).
O pár hodin později - bylo to v 9 hodin 30 minut, když jeden člen hlídky na pozorovatelně, desátník Don Lumb - ze střechy jednoho z domů u severního konce arnhemského Dálničního
silničního mostu - zakřičel - "Tanky! To je třicátý sbor!"
Slyšel rachot pásů a uviděl kolonu, tentokrát na jižní straně mostu. Britští parašutisté v obraně byli nadšeni, mysleli si, že to budou oni, kdo první přivítají 30. as generála Horrockse v Arnhemu. Na tuhle scénu později vzpomínal podplukovník Frost. Jenomže, jak říká historie, byla to jen krátká iluze, neboť po chvíli seržant Charles Storey, což byl veterán, který v roce 1942 například prožil a přežil Dunkerque, už věděl a hlásil na Lumbově pozorovatelně - "To jsou Němci! Obrněná auta na mostě!" Zpráva okamžitě oběhla celou britskou obranu a přišla zpětná reakce podplukovníka Frosta v podobě rozkazu: "Nestřílet dokud k tomu nevydám rozkaz!"
Vpředu německé kolony čítající 16 OT a OA, 9. pancéřového průzkumného oddílu SS Hauptsturmführera (kapitána SS) Viktora Eberharda Gräbnera jelo OA, které se obratně na jižním konci mostu vyhnulo ohořelým troskám nákladních aut. Stejně tak šikovně se vyhnulo minovému poli, které tam položili britští ženisté (Němci z jižního konce Dálničního silničního mostu dobře viděli a tak jejich ženisté označili britská minové pole, položená tam v noci). OA rychle projelo, neustále střílejíce ze svého kulometu, britskými pozicemi u severní nájezdové rampy. Hned za ním takto projelo další OA. Obě OA se dostala až na kruhový objezd a zamířila do středu města Arnhem.
Další OA a OT již menší rychlostí začala kopírovat trasu obou prvních OA. A teprve tehdy, když se tato kolona OT a OA přiblížila k rampě na severní straně Dálničního mostu a některá již byla přímo u rampy a projížděla přes ní - dal Frost povel k palbě!
Z obou stran, jak zleva, tak zprava, začali britští parašutisté střílet před sebe a na most ze všech zbraní, které měli k dispozici - kulometů, samopalů, pancéřovek P.I.A.T., minometů a protitankových děl. Ženisté kapitána Mackaye, kteří obsadili školu u rampy na severní straně mostu, házeli ruční granáty přímo do otevřených vozidel OT dole pod sebou. Jeden z německých OT se pokoušel z kolony vyjet, sjet z rampy a ujet silnicí, která vedla za školu. Velitel vozidla dokonce střílel na ženisty v oknech školy svou pistolí a jeho osádka ze samopalů. Prudká palba ženistů znamenala, že rozstřílený polopásový OT narazil do budovy školy.
Dalších několik OT si již britští parašutisté rozebrali. Tak například vojín Ronald Emery střílel na řidiče a spoluřidiče prvního a druhého OT. Když se osádky těchto OT pokoušely opustit vozidla, byly určenými výsadkáři postříleni. U dalších dvou OT byly také postříleni řidič a spoluřidič a obrněné transportéry, kterým se podařilo takto proniknout až na rampu se pak srazily a jeden z nich začal hořet. Jiný osud čekal na další vozidla, která se začala otáčet ještě na konci mostu. Byla zasažena tam a zablokovala průjezd celé severní části Dálničního silničního mostu v Arnhemu po celé šířce. Jen dvěma vozidlům na jižním konci této kolony se podařilo obrátit a ujet na jižní stranu mostu.
Tak se stalo, že u severního vjezdu na Dálniční silniční most bylo celkem 12 ohořelých vraků a desítky mrtvol německých vojáků.
Historici pátrali po tom, proč kapitán SS Gräbner tuhle bojovou akci provedl. Z Elstu, dle záznamů, odjel brzy ráno 18. září - ale bez rozkazu některého z nadřízených. Nevěděl o tom ani Harzer, velitel 9. td SS, ani Bittrich, velitel 2. as SS. V zápisech německých divizí, ani u 2. ts SS, není o nějakém příkazu pro kapitána SS Gräbnera ani slovo. Lze se jen domnívat, jak činí např. Hubáček ve své knize Arnhem 1944, že Gräbner nevěděl nic o Frostově obraně na severní straně, či se domníval, že mají jen ruční zbraně a že jeho obrněná kolona snadno projede. I kapitána SS Gräbnera stálo tohle "domnívám se", "projedeme", život.
Pro britské výsadkáře podplukovníka Frosta v obraně severní části Dálničního silničního mostu, byl tenhle boj velkým povzbuzením. Jak se shodli všichni, kdo přežili, jejich víra v budoucnost vzrostla. A vzrostla prý tehdy o chvíli ještě víc, neboť se prvně podařilo Frostovým spojařům zachytit silné signály Horrocksova 30. as (XXX. as) v jejich vysílačkách. Tenhle krásný pocit prý měli pár hodin, neboť se domnívali, že jejich utrpení brzy skončí a oni musí jen prostě vytrvat. Podplukovník Frost však po válce přiznal, že si tehdy velké iluze - o situaci svého praporu, o celé obraně severní části mostu - nedělal. Měl prý stále na paměti nejen celý postup trasou LION, ale i boj o každý dům. Měl stále v sobě úporné noční boje ze 17. na 18. září, boje, kdy jeho výsadkáři bojovali v Arnhemu o každou místnost. Byl si vědom, že Němci své tlaky budou zesilovat. Byl si vědom, že tenhle boj "chudých" (nedostatek munice a těžkých zbraní) znamená, že je jen otázkou času, než bude jeho zesílená praporní skupina u Dálničního silničního mostu přemožena. Dobře prý tehdy tušil, že jedině včasný příjezd britské Gardové tankové divize, nebo příchod ostatních praporů 1. parašutistické brigády, které se začaly probíjet Arnhemem, může jeho prapor v obraně zachránit!!!
Podplukovník Frost potřeboval nutně posily!!!

Ještě v noci ze 17. na 18. září, až do rozednění, bojovaly v západních předměstích Arnhemu oba další prapory (jak Dobieho 1. prapor, tak Fitchův 3. prapor) Lathburyho 1. parašutistické brigády proti bojovým skupinám, které vznikly z 9. td SS "Hohenstaufen".
Jak již bylo na začátku článku řečeno, oba britské prapory uhnuly během noci ze svých pochodových tras LEOPARD a TIGER a snažily se proniknout na jih, do Arnhemu a dál, co nejblíže do prostoru mezi řekou Dolní Rýn a železniční trať z Utrechtu do Arnhemu. Výsadkáři z 3. parašutistického praporu podplukovníka Johna Fitche se dostali do rána 18. září až na okraj města Arnhemu - západně od nemocnice Sv. Alžběty. Do Arnhemu chtěli nejprve proniknout po trase LION, po které se odpoledne a večer, tak úspěšně propracovával Frostův 2. prapor. Jenomže nevěděli, že během noci ze 17. na 18. září trasu LION obsadila německá "Bojová skupina Harder", kterou tvořili tankisté bez tanků 9. tp (tankového pluku) SS. Všechny souběžné ulice v okolí nemocnice Sv. Alžběty byly plné německých obránců posílených o SHD Sturmgeschütze III, viz zde skvěle od sa 58 a Tony Hazard:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=117&t=881
Pomocí těchto SHD ovládali Němci všechny hlavní ulice a britským výsadkářům nezbývalo nic jiného, než zaujmout pozice v okolních domech. Celý den 18. září tak bojovali výsadkáři 3. praporu podplukovníka Fitche v prudkých pouličních bojích a bojová situace se vyznačovala neustálými zvraty. Prakticky po celý den 18. září musel podplukovník Fitch se svým praporem v těchto místech bojovat a zastavit postup k Dálničnímu silničnímu mostu( uprostřed kolony Fitchova 3. praporu postupovali i velitel 1. parašutistické brigády generál Lathbury a generál Urquhart, velitel této britské 1. vzdušně-výsadkové divize. O tom co Urquhart "viděl" a doslova"zažil" 18. září, bude hovořeno samostatně).
Severněji od 3. praporu podplukovníka Fitche postupoval v noci do Arnhemu i 1. prapor podplukovníka Davida Dobieho.
A o tom všem co se odehrávalo 18. září, ještě v noci a od rána a po celý den, mnohem více podrobností, již příště a přes příště.


Použité podklady:

Duce – Anatomie jedné kariéry – Luboš Taraba.
Adolf Hitler a jeho cesta k moci – Rainer Zitelmann.
Nacismus – Alessandra Minerbiová – editor: Flavio Florani.
Pakty Stalina s Hitlerem – výběr z dokumentů 1939 a 40 – Naše vojsko.
Přísně tajné 3/99, 4/99, 3/05 a 3/08.
HPM ročník XIV. – Ivo Pejčoch – Těžký křižník Canarias.
Září 1938 – Role a postoje spojenců ČSR – Miloslav John.
Dějiny světa, svazek IX – L. I. Zubka, A. M. Zubinský a G. N. Sevosťjanov.
Dějiny světa, svazek X. – V. V. Kurasov, A. M. Někrič.
Krev, slzy a pošetilost v nejtemnější hodině 2. světové války – Len Deighton.
Druhá světová válka – Úplná historie – Martin Gilbert.
Blitzkrieg od Hitlerova nástupu po pád Dunkergue - Len Deighton.
Druhá světová válka – John Keegan.
Polské tažení Hitler a Stalin rozbíjejí Polskou republiku – Janusz Piekalkiewicz.
Tanková válka 1939 – 1945 - Janusz Piekalkiewicz.
Letecká válka 1939 – 1945 - Janusz Piekalkiewicz.
Námořní válka 1939 – 1945 - Janusz Piekalkiewicz.
Historie německé armády 1939 – 1945 – Philippe Masson.
Slovenská armáda 1939 – 1945 – Charles K. Kliment, Břetislav Nakládal.
Hitlerovi válečníci – Guido Knopp.
Německé obrněné jednotky – Horst Scheibert.
Hitlerovy elitní jednotky – Lucas Cooper.
Němečtí parašutisté ve II. světové válce – Volkmar Kühn.
Operace Jubilee, Dieppe 1942 – Norman Franks.
Narvik – Donald Macintyre.
Ocelová lavina – Darius Jedrzejewski, Zbigniew Lalak.
Bitva o Británii – Leonard Mosley a redakční kolektiv Time-Life Books.
Černí andělé, Historie zbraní SS – Rupert Butler.
Historie válek – David Brownstone a Irene Franck.
Neznámé špionážní operace KGB – Mitrochinův archiv – Christopher Andrew, Vasilij Mitrochin.
Den D, 1944, Hlasy z Normandie – Robin Neillands, Roderick de Normann.
Druhá světová válka den za dnem – Donald Sommerville.
Svět ve válce 1939 – 1945 – Dr. Duncan Anderson, Dr. Stephen Badsey, David Chandler, Dr. Paddy Griffith, Sean McKnight, Gary Sheffield.
Marcel Jullian – Bitva o Británii – červenec-září 1940
Alan Cooper – Cíl Drážďany.
Boje o Itálii 1943 až 1945 – Dominick Graham a Shelford Bidwell.
Hitlerovy horské jednotky – James Lucas.
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1176,
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1179
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1193
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1209
a v nich následné diskuze.
Miloš Hubáček – Bitva u Matapanu.
Miloš Hubáček - INVAZE.
Válka v Normandii. Ode Dne D k St. Lo,
německýma očima - Vince Milano a Bruce Conner.
Charles Kirkpatrick - Spory o druhou frontu.
Stephen Badsey - Příprava operace Overlord.
Detlef Vogel - Německá obrana.
Edward Marolda - Operace Neptune.
Steven J. Zaloga - Den D 1944 Pláž OMAHA.
Roger Cirillo, Stephen Badsey - Den D.
Charles Kirkpatrick - Soustřeďování sil.
Alfred Price - Vzdušné boje.
Nigel de Lee - Boje v Ńormandii.
Nigel de Lee - Průlom.
Bernard Nalty - Invaze do jižní Francie.
Roger Cirillo - Pronásledování k Sieně.
John Prager, C. W. Star Busmann - Bitva u Arnhemu a válka v Západní Evropě.
Generálmajor R. E. Urquhart, CB DSO a Wilfred Greatorex - ARNHEM.
Jaroslav Hrbek - ARNHEM 1944.
Tim Saunders - NIJMEGEN - Operace Market Garden (americká 82. vzdušná výsadková divize a gardová obrněná divize).
Donald R. Burgett - CESTA DO ARNHEMU - Křičící orel v Holandsku.
Frank Steer - ARNHEM - Operace Market Garden - Přistávací plochy a Oosterbeek.
A. Korthals Altes a N. K. C. A. in´t Veld - ZAPOMENUTÁ BITVA. ( The Forgotten Battle)
Jaroslav Hrbek – Tobruk 1941.
Janusz Ledwoch – Afrikakorps.
Paul Carell – Lišky Pouště.
Janusz Piekalkiewicz – Rommel – Tajná válka v Africe.
Dwight David Eisenhower – INVAZE DO EVROPY.
Harry C. Butcher – TŘI ROKY s EISENHOWEREM.
Jiří Brož – STŘEDOMOŘÍ V OHNI DRUHÉ SVĚTOVÉ VÁLKY.
D – DAY OPERACE OVERLORD, dle nakladatelství Salamander
Den D 1944 Pláž Omaha, - Steven J. Zaloga, Howard Gerrard.
Books Ltd, Londýn.
Další související historická literatura.
Mé dlouholeté poznámky a mapy.
Z webu http://www.Palba.cz je použito jako podklad a upoutávka:
V subkapitole – Armády 1918 – 1945 u Francie zde:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=143
a zde jednotlivé sekce:
a) Pozemní a cizinecká legie – (články od Kačermiroslav, Sa 58 a Bruno):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=160
b) Letectvo – ( články YAMATO, Kačermiroslav a Fatale):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=161
c) Námořnictvo – (ovládal Norad – Nelson):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=162
d) Opevnění a bunkry – (od Bruna a Lorda):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=48
Aby pak důležitou smlouvu o porážce Francie z 22. června 1940 dodal Kačermiroslav v sekci
e) Ostatní:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=3463
V subkapitole – Armády 1918 – 1945 pak nalezneme - Británie viz zde:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=139
kde jsou pak jednotlivé sekce, a v nich potom musíš otevřít - Pozemní vojsko:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=154
tam teprve otevřeš Obrněná technika – (především YAMATO, TonyHazard a Easy_Company) zde:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=241
aby pak ještě následovaly odkazy od Sa 58:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=3351
a Thór:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=2936
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=2892
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=2821
Royal Navy (především Norad – Nelson a také trochu Mikhassel. Dralno):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=153
Letectvo:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=99
pak má své podsekce:
Stíhací letouny – (xradar, YAMATO, Tempík, Reisen):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=216
Bombardovací a bitevní letouny – (Haness, YAMATO):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=217
Ostatní letouny – (Kačermiroslav):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=218
Různé – (od Haness, Ikala, Lord a YAMATO):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=220
A starší neaktualizovaný článek od Fatale:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1180
O Německé obrněné technice je možné se na Palbě dozvědět na tomto odkaze v subkapitolách zde http://www.palba.cz/viewforum.php?f=138
Tanky a stíhače tanků:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=116
od Sa 58, YAMATO, TonyHazard.
Samohybná děla http://www.palba.cz/viewforum.php?f=117 také od Sa 58 a YAMATO.
Mnoho dalších věcí, jako jsou OA – Obrněné Automobily - na tomto odkaze http://www.palba.cz/viewforum.php?f=17 také od Sa 58.
Z letecké techniky jsou to především v subkapitole Luftwaffe
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=20
u Stíhacích letadel http://www.palba.cz/viewforum.php?f=112
monografie Hans S a YAMATO, stejně jako u Bombardovacích a bitevních http://www.palba.cz/viewforum.php?f=113
a u Ostatních http://www.palba.cz/viewforum.php?f=192
je to pak Tunac, Haness, Hans S a YAMATO.
Vybavení letounů http://www.palba.cz/viewforum.php?f=193je od Ikala, Eda a Sa 58.
O Itálii jsou pak jednotlivé subkapitoly zde:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=142


Případné doplnění a diskuzi prosím směřujte na tento odkaz:

http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=137&t=58&start=40
ObrázekObrázekObrázek
Odpovědět

Zpět na „Pozemní boje 1944 - 1945“