XIV. díl. Operace MARKET GARDEN Č 82.

Od Normandie po kapitulaci Německa

Moderátoři: michan, Pátrač

Odpovědět
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

XIV. díl. Operace MARKET GARDEN Č 82.

Příspěvek od michan »

XIV. díl. Operace MARKET GARDEN Č 82.

Bojové operace 508. parašutistického pluku v den D - 17. září ve směru Groesbeek - Nijmegen

Obrázek

- je mapa, kde lze nalézt v textu jmenovaná místa bojů.
Při boji v pomyslném trojúhelníku Berg en Dal - Ďáblův pahorek( nebo Ďábelský pahorek) - Beek -, měla, jako součást všeobecného útoku k silnici Wyler - Nijmegen, četa z roty G z 2. praporu 508. parašutistického pluku úkol zabezpečit lesnatý kopcovitý terén Duivelsbergu (pomyslný trojúhelník hledej na mapě s názvem - Bojové operace 508. parašutistického pluku v den D - 17. září ve směru Groesbeek - Nijmegen - je více vpravo, směrem od prostředku). Terén v Duivelsbergu, což byl nejvyšší bod na úzkém hřebeni pahorku, měl výhodné pozice pro sledování veškeré okolní krajiny. Zároveň šlo odsud postřelovat přibližujícího se nepřítele na všech směrech a cestách. Tento tzv. Ďáblův pahorek (viz mapa), v historické literatuře také nazývaný Ďábelský pahorek, podle toho jak si jej Američané přejmenovali, byl vlastně útes, který byl přibližně 200 metrů dlouhý a 30 metrů široký.
Když se tedy bojová četa z roty G přiblížila k Ďáblovu pahorku, byla napadena těžkou německou minometnou a kulometnou palbou a musela se stáhnout zpět na svou výchozí pozici. Totiž Ďáblův pahorek bránila jednotka složená z německých parašutistů, kteří i zde měli v obraně velké množství automatických zbraní (kulometů, samopalů). Navíc byli němečtí obránci ve výhodě, neboť útočník, američtí výsadkáři, svůj útok prováděli vzhůru proti příkrému skalnatému svahu. Četa z roty G, posílena ještě jedním družstvem (asi deseti muži z obrany silničního zátarasu), tenhle útok do kopce znovu zopakovala, ale němečtí parašutisté je znovu odrazili.
Američané však Ďáblův pahorek nutně potřebovali a tak byla útokem na něj pověřena rota A, které velel poručík Foley. Ten dostal pod své velení i rotu G, všem společně pak vydal rozkaz, že Ďáblův pahorek musí být dobyt za každou cenu. Neútočil z již očekávaného směru, ale spustil svůj útok z jihu. Když se jeho útočná družstva, vyčleněná z obou rot přemisťovala do východiště útoku na jihu, kam je vedl méně známou cestou příslušník Holandského hnutí odporu, zpozorovali Němce, kteří jako posila přicházeli od Wyleru. Jedno z družstev zalehlo a připravilo pro německé posily past, ze které pak palbou Němce zahnalo se ztrátami zpět.
Američtí výsadkáři však neměli čas, aby přesně určili HBL (HBL - Hlavní Bojová Linie) fronty německých výsadkářů. Navíc v lese je těžké určit jaký tvar a kde jsou v bojové linii přesně maskovaná bojová postavení nepřítele. Tak se stalo, že když se americký průzkum přibližoval k HBL, byli dva američtí výsadkáři s bazookami zabiti z jednoho velmi dobře maskovaného německého kulometného hnízda. Američtí výsadkáři reagovali podobně. Dva skvělí střelci, kulometčíci, se nepozorovaně mezi stromy a terénními překážkami dostali do výhodného postavení, ze kterého dobře viděli tyhle německé kulometčíky a jejich obranu a celý obranný uzel Němců ze svého kulometu zlikvidovali. Zároveň tím ale zalarmovali střelbou německou hlídku, která byla jižně od německé hlavní pozice. Hlídka se přemístila a tak mohla do německé HBL vyrazit na levém křídle rota A. Jenže se tak dostala do přestřelky s dalším družstvem německých parašutistů, kteří jí zde na křídle zahnaly. Jak tak američtí parašutisté utíkali ze svých pozic, vnikla některá družstva na jiném místě do HBL Němců a dostala se do obklíčení německých družstev parašutistů. Němci dvě družstva odřízli od zbytků roty A. Na celou tehdejší situaci (nahoru, dolu a další manévry) si vzpomněl jeden z amerických parašutistů, vojín Angel Romero, který vše popsal takto, cituji:

"Střelecký souboj nás zavedl vzhůru na pahorek, byli jsme zahnáni dolů po druhé straně kopce a skončili jsme v úzké průrvě. Nemohli jsme se nijak krýt a zdálo se nám, že Němci mají palebnou přesilu deset ku jedné, a tak se seržant Piper zeptal, jestli se máme pokusit o průlom, nebo se vzdát. Russel Ludeman mluvil plynně německy a hovořil s Němci asi dvě minuty. Uklidňovalo nás to, ale vtom začali Němci střílet. Piper držel samopal Thompson a okamžitě jejich střelbu opětoval.
Někdo řekl: 'Zkusme to dostat se ven, stejně jsme vyřízeni!'
Byl jsem vzadu a nejblíže k nejvýhodnějšímu východu ze soutěsky. Vyběhl jsem ven směrem k vrcholu kopce. Byl jsem velice dobrý běžec, a toho dne bych porazil všechny současné běžecké primadony - a bez dopingu."

(Informace a citace pro Č 82, 83 a 84 byly použity z Tim Saunders - NIJMEGEN - Operace Market Garden /americká 82. vzdušná výsadková divize a gardová obrněná divize/ - podobné a stejné informace jsem čerpal také z Jaroslav Hrbek - ARNHEM 1944, když další informace pro popis jsem čerpal z historických podkladů a z mých letitých zápisů a poznámek, též z historické literatury, jako je: - Cesta do Arnhemu Křičící orel v Holandsku - Donald R. Burgett , John Prager, C. W. Star Busmann - Bitva u Arnhemu a válka v Západní Evropě., Generálmajor R. E. Urquhart, CB DSO a Wilfred Greatorex - ARNHEM, Frank Steer - ARNHEM - Operace Market Garden - Přistávací plochy a Oosterbeek., A. Korthals Altes a N. K. C. A. in´t Veld - ZAPOMENUTÁ BITVA. /The Forgotten Battle/ a dalších použitých pramenů - Použité podklady - na konci článků.)

Určitým paradoxem tohoto boje bylo, že američtí výsadkáři v útoku na Ďáblův pahorek měli náhle v obklíčení izolována svá útočná družstva na Hlavním směru útoku, ale zároveň to znamenalo, že tam Němci museli převést z obrany více svých jednotek. A tak zbytek americké roty A postupoval nyní rychleji v rojnicích vzhůru po pahorku proti menší německé palbě. O útoku vypověděl pro historiky vojín John Britskely, který hovořil o tom, jak se k Němcům přibližovali, cituji:

"Seržant nám řekl, abychom ječeli jako indiáni a útočili vzhůru do kopce. Udělali jsme to. Joe Favela z plukovního velitelství zjistil, že je chtě nechtě stržen útokem, protože je, 'v nesprávné době na nesprávném místě'.
Když jsme se dostali na vrchol, všichni jsme začali střílet.
Němci vyskákali ze svých okopů a my jsme šli po nich. Seržant Bob White ze 3. čety... útočil v běhu přes vrchol pahorku a pak dolů po severovýchodním svahu. Z Němců jsme na této straně pahorku viděli jen jejich zadky. Ti, které jsme nestihli zabít, utekli dolů z kopce do lesa."

Ale opět zde byla úplně běžná reakce zkušených, mnoho let bojujících, německých jednotek a zde především jejich velitelů. Jakmile se ustupující Němci dostali k sebemenší nerovnosti, nebo krytu, okamžitě na pronásledující americké výsadkáře stříleli a také jich mnoho zranili. Navíc, kdo dobře čte, cítí, že nejen samotní výsadkáři, ale i jejich velitelé družstev, čet a rot museli být při neustálém měnění míst, při neustálém pohybu, velice zranitelní. Tak se stalo, že byl zabit jeden z velitelů čet a několik velitelů družstev utrpělo vážná zranění. Rychle je nahrazovali jejich zástupci, a protože americká 82. bojovala již od Normandie, znali američtí parašutisté okamžitá chování Němců. Dobře věděli, že když je vyhnali z jejich obranných postavení, bude rychle následovat německý protiútok. Také proto pronásledování provádělo jen pár amerických parašutistů, z nichž ti, kteří nebyli zraněni, nebo zabiti, se rychle vraceli na svah. Na svahu a těsně pod ním mezitím připravovaly zbytky roty A a přicházející posily obranu. Když pak Němci přešli do protiútoku proti "Novým vládcům Ďáblova pahorku" - americkým parašutistům, narazili na prudkou automatickou palbu, která k večeru Němce odrazila.
Ale Němci to nevzdali, ještě pod rouškou tmy se uchýlili ke lsti. Plazením se ve tmě přibližovali k pozicím amerických výsadkářů, kteří však byli připraveni. Nebylo to na celé délce americké obrany stejné, někde se Němci dostali velice blízko a tak je i zaznamenán v zápise výkřik jednoho amerického výsadkáře vojína Falvara, který zařval: "Plazí se k nám!" A jednoho z německých parašutistů dokonce ze svého samopalu zastřelil ze svého okopu ze vzdálenosti tří metrů. Rozpoutala se divoká palba z automatických zbraní po celé délce americké obrany, a američtí obránci tuhle německou lest zlikvidovali.
Na noc z 19. na 20. září 1944 vzpomínal tehdy devatenáctiletý vojín, americký výsadkář John Schulz, který na Ďábelském pahorku byl a pro vojenského historika Saunderse vypověděl co se v noci dělo, včetně svých osobních pocitů v tehdejší době, v těchto místech, cituji:

"Byli jsme inervováni (inervováni - znervózňováni, dle slovníku cizích slov) každičkým zašustěním v podrostu. Věděli jsme, že máme šetřit munici, ale nepřetržitá palba trvala celou noc a nikdo se neodvažoval riskovat, aby nepřítel pod pláštěm tmy znovu obsadil výšinu."

Tak takhle byl dobyt, obsazen a vyztužen obranou, pro Američany velice důležitý Ďáblův pahorek, odpoledne a v noci z 19. na 20. září 1944, jako další důležitý bod - v onom, již řečeném, trojúhelníku - Berg en Dal - Ďáblův pahorek( nebo Ďábelský pahorek) - Beek.
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Re: XIV. díl. Operace MARKET GARDEN Č 82.

Příspěvek od michan »

XIV. díl. Operace MARKET GARDEN. Č 83.

Německé protiútoky Feldtova sboru od 20. září 1944.
Brzy ráno dne 20. září 1944 měli obránci Ďábelského pahorku z roty A 1. praporu 508. parašutistického pluku jen slabé spojení se svým velením praporu. Ještě než k nim dorazilo zajištění v podobě střeliva a jídla, ještě než bylo znovu řádně navázáno spojení s nadřízeným praporem, spustili proti nim Němci protiútok. Jako první zaútočily proti americkým parašutistům na pahorku, části "Bojové skupiny Becker", která se skládala ze zbytků jednotek německé 3. parašutistické divize, posílené jednotkami již vzpomínané, rychle sestavené, německé 406. pěší divize. Útok "Bojové skupiny Becker" napadl frontálně celé pásmo kopců, pahorků, které se rozkládají okolo Beeku. Major Becker, velitel německé Bojové skupiny, dostal za úkol od generála Feldta, velitele útočného sboru, aby obsadil nejen Beek (Beek viz mapa - Bojové operace 508. parašutistického pluku v den D - 17. září ve směru Groesbeek - Nijmegenu, kde je vidět nejen celý trojúhelník, ale šrafováním jsou tam patrné i pahorky před Beekem), ale i celé pásmo kopců, které se táhne hned před Beekem. Úkol zněl, obsadit pahorky ještě dřív, než zaútočí, se svou"Bojovou skupinou Becker" na východ, směrem ke kanálu Maasa - Waal, kde se měl setkat s "Bojovou skupinou Hermann" (měla to být klasická obkličovací operace, kdy od jihu směrem na sever přes Mook útočila pod Groesbeeckými výšinami německá Bojová skupina Hermann, jejíž útok jsme již popsali a zde u Beeku na severu útočila Bojová skupina Becker, směrem na západ. Obě Bojové skupiny pak měly útočit až do prostoru kanálu Maasa - Waal, kde se měla Bojová skupina Hermann stočit na sever a pak východ, a postupně se měly obě bojové skupiny spojit a tím vyhnat z prostoru pod Nijmegenem prapory a pluky americké 82.).
Již vzpomínaný devatenáctiletý účastník onoho rána 20. září, americký výsadkář vojín John Schultz, popsal kalné ráno po probdělé noci na Ďábelském pahorku těmito slovy, cituji:

"Se svítáním k nám dolehly zvuky motorů na úpatí pahorku a hlasitý křik jako v přípravách na útok. Pak začaly na naše postavení dopadat miny, a tak jsme byli přesvědčeni, že to je krycí palba pro útok, který bude následovat. Jeden granát dopadl blízko našeho zákopu a zasypal jej pískem. Když jsem se pokoušel vystřelit, zjistil jsem, že puška je zadřená. Vypadalo to, že tím to pro mne končí. Už jsem nemohl ničím přispět k obraně našeho postavení. Byl jsem si jistý, že to je tak - mou poslední zbraní bude ruční granát, který jsem měl připravený pro správný okamžik. Když budu muset odejít, půjde alespoň jeden Skopčák se mnou!"

Ale tak jednoduché a tragické vše nebylo. Rota A se na Ďábelském pahorku udržela i během probíhajícího útoku "Bojové skupiny Becker", i když celý zbytek 508. parašutistického pluku byl ze svých obranných pozic vytlačen zpět ze svých postavení, ze kterých měl tak dobré možnosti pozorování, a odkud měl, stále pod kontrolou, silnici Wyler - Nijmegen (byla to důležitá silnice se spojovacími body z Německa - Kranenberg - Wyler - Beek - Nijmegen, viz pravá strana mapy s názvem -

Obrázek


- Nijmegen a jeho okolí 82. vzdušně-výsadková divize). A tak se stalo, že rota A z 1. praporu 508. parašutistického pluku bojovala další čtyři dny v obklíčení německých jednotek.
Jeden z německých mladých vojáků, tehdy 17ti letý Albricht Zieggler, který jen krátce bojoval v jedné z jednotek "Bojové skupiny Becker", a byla to jedna z včleněných bojových skupin - parašutistická "Bojová skupina Budde", nám ve svých vzpomínkách ze zajetí, prostřednictvím Saunderse popisuje, co bylo úkolem jeho jednotky, praporu, který pomáhal při čištění kopcovitého terénu v okolí Beeku při postupu z jihovýchodu směrem ke kanálu Maasa - Waal. Byla to jeho vlastně poslední cesta v okolí Ďábelského pahorku, neboť byl, jak již bylo naznačeno, zajat. Německý vojín Zieggler byl skutečně mladý člověk a v zajetí své zážitky - klukovsky - popsal takto, cituji:

"V roce 1944 mi bylo pouze sedmnáct let. Před dvěma měsíci jsem byl mobilizován a poslán s dalšími chlapci do parašutistického výcvikového střediska. Byl jsem velice pyšný na to, že jsem parašutista a poslouchal jsem příběhy staré gardy z roku 1940 a z Kréty, ale realita pěšího boje byla zcela jiná. Má rota prošla městečkem Wyler dne 20. září po celonočním pochodu a čekání ve vlhkém lese. Na ulicích stále ještě leželi mrtví a ranění tam, kde padli. Viděl jsem mrtvoly již dříve po bombardování, ale bylo šokující hledět na mrtvolu veterána, k němuž jsme my mladí vzhlíželi s úctou. Vyděsilo nás to, ale vždyť jsme přece bojovali o hranice Vaterlandu!
Pokračovali jsme v cestě na Duivelsberg. Míjeli jsme vyčerpané kamarády parašutisty s očima zapadlýma v očních důlcích únavou téměř zčernalých, kteří na nás ani nepohlédli. To nás vyděsilo ještě víc. Hlídky, které nás vedly lesem k našemu východišti k útoku, si počínaly velice opatrně. Respektovaly nepřítele a my, kluci jsme hleděli jeden na druhého a začali se bát nejhoršího. A k nejhoršímu došlo, když jsme vešli do lesa. Trrrrr - a les byl plný střel. Kamarádi šli k zemi a já jsem neviděl vůbec nic. Zaryl jsem prsty do země a vtlačil se do té prohlubiny (hluboké pouze několik centimetrů). Dostal jsem strach a rozbrečel jsem se. Byl jsem jen kluk. Nakonec jsem byl raněn pod koleno, sebrán nějakým Američanem a zajat. Tak skončila má první a poslední bitva, ale jako raněný zajatec na Duivelsbergu jsem musel přetrpět několik dnů německého ostřelování, než jsem byl ošetřen a poslán do nemocnice v Eindhovenu."

Na samotném Ďábelském pahorku čím dál víc docházela munice americkým obráncům. Stále více museli velitelé družstev a čet svým vojákům říkat to samé, co vzpomínal ve svém vyprávění o obraně poručík Foley, když velel, cituji:

"Šetřte municí. Máme jí málo!"

Vznikaly samozřejmě těžko řešitelné situace - "Jsem v obraně a přitom mám šetřit municí, když na mě Němec útočí"!!! A právě na takovou situaci vzpomínal i seržant Joe Boon, který pro vojenského historika vypověděl svou příhodu z jednoho rána, kdy jej poručík Foley "seřval", když svou automatickou puškou vystřelil do míst, kde viděl přibližující se Němce. Vzpomínal na Foleyho slova: "Kdo tady, sakra zase plýtvá municí?!" Tehdy mu Joe Boon musel odpovědět, cituji: "Když myslíte, že plýtváme municí, pojďte sem a podívejte se!"
A skutečně tehdy před vojáky a seržantem Joe Boonem ležela hromada mrtvých a raněných německých parašutistů, kteří se zase pokoušeli o další "fígl, léčku, past" a maskováni se přiblížili až k pozicím amerických výsadkářů.
Tenhle boj v různých formách, po celou dobu v obklíčení, trval, jak již bylo řečeno, celé čtyři dny (pochopitelně, že část munice a střeliva získali američtí výsadkáři i od mrtvých a raněných Němců). Až za čtyři dny byla rota A z 508. parašutistického pluku vystřídána jinou, čerstvou rotou z 504. parašutistického pluku (po válce na prudkost, záludnost, nepředvídatelnost bojů o Ďáblův pahorek v oněch prakticky pěti dnech, vzpomínali veteráni obou válčících stran. Říkali, že tenhle boj mezi stromy byl neobyčejně těžký nejen fyzicky, ale zvláště psychicky, neboť člověk nikdy nevěděl v těch pěti dnech co přinese každá další vteřina, minuta, hodina. Vzpomínali na onu hrůzu se směsicí všech možných pocitů, kde převládala ta skutečnost, že byli hrdí na to, že vůbec přežili).

Na velmi řídce obsazenou frontu okolo Beeku, který leží jen 1,5 km od Ďáblova pahorku, dopadl německý útok Feldtova sboru, útok "Bojové skupiny Becker" skutečně ničivou silou.
Samotné město Beek onoho 20. září ráno, bránily pouze dvě čety amerických výsadkářů. Proti nim útočil více než prapor německých parašutistů majora Beckera s podporou kanónů ráže 20 mm a kulometů namontovaných na polopásových vozidlech, kterým velel kapitán von Feustenberg. Za palby kanónů a kulometů útočili němečtí parašutisté a pěšáci ve vlnách. Ve městě se vždy přiblížili k domu, do kterého naházeli granáty a po výbuchu vbíhali do domů. Na některých místech takové útoky končily smrtí obránců v domech, ale jako celek se obě čety amerických výsadkářů bránily dobře a postupně jen některá družstva ustupovala pod přesilou z Beeku vzhůru po svahu pahorku k osadě Berg en Dal. Přímo v Beeku obrana amerických výsadkářů vtahovala do boje posily z obou stran. Německé útoky obránci v kamenných domech zastavovali. V zápětí přišel protiútok amerických výsadkářů, kteří vyháněli zpět Němce a v mnohých místech probíhaly boje muže proti muži. O boji soustředěném na jednom místě, který v Beeku američtí výsadkáři nikdy nevzdali, neustoupili, později generál Gavin napsal, cituji:

"Kdyby Němci měli rozum a posunuli se o několik stovek metrů doprava, mohli by napochodovat do nijmegenského předměstí téměř bez obtíží."

Z Gavinových slov je jasně patrné, že boje v Beeku znamenali pro Němce, že měli ¨"klapky na očích". Neexistoval žádný řádný německý průzkum, který by musel odhalit, že o kus vpravo - oněch několik stovek metrů - , žádná obrana amerických výsadkářů neexistovala, že byly místy jen hlídky a hnízda odporu, a že bylo možno tudy proniknout až do Nijmegenu!
Podobně nesmyslně - útok jenom tam, kde se střílí a kde je americká obrana, - útoky místy jen čelně a to za každou cenou, bez ohledu na ztráty - probíhaly tehdy útoky na celé frontě Feldtova sboru.
Jen proto se dařilo zkušeným americkým parašutistům, vybaveným velkým množstvím automatických zbraní a podpůrných kulometů, z dálky podporovaných svým dělostřelectvem, oslabovat německé útoky. A tak ztrácel Feldtův sbor každou hodinu svou sílu. Obrana amerických výsadkářů trvala hodiny a dny a ty stačily, aby na místa Groesbeeckých výšin sem do tohoto trojúhelníku přijely britské tanky a pěchota. Tyhle síly Spojenců však přišly později. Nejprve přišly během večera a noci skvěle vycvičené posily amerických výsadkářů ze zálohy k Beeku. Tyhle posily amerických výsadkářů ze záloh pluků, znamenaly, že byla německá pěchota a němečtí parašutisté vytlačeni po svahu a mezi přelámanými a rozstřílenými stromy, zpět směrem k Beeku, když již o půlnoci 20. září - noc z 20. na 21. září - dostali američtí výsadkáři pod úplnou kontrolu městečko Beek a znovu zablokovali silnici Wyler - Nijmegen (viz mapy). Ještě to však nebyl úplný konec bojů v onom trojúhelníku Berg en Dal - Ďáblův pahorek( nebo Ďábelský pahorek) - Beek. Lesy a svahy byly ještě plné německých pěšáků a parašutistů( obklíčen byl Ďáblův pahorek), kteří ještě skoro čtyři dny bojovali s řídkou americkou obranou.
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Re: XIV. díl. Operace MARKET GARDEN Č 82.

Příspěvek od michan »

XIV. díl. Operace MARKET GARDEN. Č 84.

Britský Nottinghamshirský pluk Yeomanry (sherwoodských rangerů) - Notts (SR) Y - teritoriální armáda - neboli záložní jednotka a spolupráce s "All American", výsadkáři 82. vzdušně-výsadkové divize generála Gavina.
Již během prvních bojů přišla divizi "All American" na pomoc britská jednotka Notts (SR) Y. K bojům, v již řečeném trojúhelníku Berg en Dal - Ďáblův pahorek( nebo Ďábelský pahorek) - Beek, si k období 20. září a dál, britský štábní důstojník do válečného deníku zaznamenal známými vojenskými zkratkami tyto věty, cituji:

"8. obrn. brig. bez tohoto pluku přejde pod velení 43. divize (pěší divize, má poznámka), za kterou následuje Gardová obrněná divize, a za 43. div. bude postupovat 50. divize (pěší divize). Tento pluk má pod svým velením jednu obrněnou rotu Royals (2nd Household Cavalry Regiment - HCR), jednu baterii 147. polního děl. (Essex Yeo), oddíl RASC (Královský armádní sbor služeb), oddíl lehkého protilet. děl. a oddíl s lehkým polním lazaretem. Jeho úkolem je - po navázání kontaktu s americkými výsadkáři v Grave - působit jako strážní jednotka... Naše kolona čítá 377 vozidel."

Byl to tentýž pluk, který byl zastaven na pekelné dálnici útokem německé 107. tankové brigády večer dne 19. září u nově postaveného tzv. Baileyho mostu v Sonu, tedy v prostoru ještě 101. vzdušně-výsadkové divize, nad Eindhovenem. Do prostoru mostu a města Grave, prostoru, který již "obhospodařovala" divize "All American", americká 82. vzdušně-výsadková divize, tudíž dorazila britská Notts (SR) Y až o den později, tedy 20. září 1944 ( první setkání Britů s 82. však proběhlo u Grave 19. září 1944 v 8,20 ráno viz mapa

Obrázek

- 30. as ráno dne 19. září svým 2. průzkumným praporem Gardového jezdeckého pluku navázal styk s americkou 82. vzdušně- výsadkovou divizí.).
Ihned po svém příjezdu byla Notts (SR) Y začleněna pod velení 82. a to právě včas (prakticky v době probíhajícího útoku německého Feldtova sboru - obou bojových skupin, jak Bojové skupiny Hermann, tak Bojové skupiny Becker). Pobočník britské Notts (SR) Y si tehdy do deníku napsal, cituji:

"Naší úlohou je podporovat tuto divizi (myšleno samozřejmě "All American") při všech formách protiútoku."

A Notts (SR) Y rozvinul své jednotky - ve kterých byly dvě roty tanků Sherman, dále průzkumná jednotka a třetí rota tanků byla v záloze - do bojových formací dle potřeb a dispozic štábu 82. vzdušně-výsadkové divize. V britském válečném deníku je pak uvedeno podrobné rozmístění britské Notts (SR) Y takto, cituji:

"Obrněná rota A s obrněnou rotou D Royals (2/HCR) budou odpovídat za jihovýchodní úsek od Wyleru na severu po Mook na jihu. Obrn. rota B s naším průzk. oddílem budou odpovídat za úsek na sever od Wyleru po Nijmegen."

Britská průzkumná jednotka, průzkumný oddíl, byl vyzbrojen lehkými tanky Honey s kanóny ráže 37 mm, které sloužily jen pro obranu "průzkumáků". Většinou nebyly vystaveny přímé palbě z německých pozic, pohybovaly se skrytě a měly ochránit svou posádku před kulometnou palbou a palbou z pušek. Jenomže v tomto případě, v lesích, s americkými parašutisty, kteří neměli těžší zbraně, byl i tank Honey s "malým dělem" vítaný i v první linii. Je jasné, že se musel skrývat před většími rážemi německých děl, a musel být odcloněn od "Panzerfaustů", především určitě před univerzálními kanóny 88 mm, ale to se musel skrývat i Sherman. Ze zápisů v bojových denících amerických výsadkářských pluků divize "All American" je jasně patrné, že se ze Shermany, ale i s lehkými tanky Honey( http://en.wikipedia.org/wiki/M3_Stuart http://en.wikipedia.org/wiki/M3_Stuart ), cítili doslova hýčkáni a snad mysleli na mnohem a mnohem větší cíle, kterých dosáhnou. V první minuty po navázání spolupráce si Američané, "s trochou nadsázky", mysleli, že Britové se svými tanky vyčistí i kus Německa. A britské válečné deníky mají také hned zaznamenáno, po zařazení Notts (SR) Y do americké sestavy výsadkářů, tyto věty, cituji:

"Američané neměli až dosud žádné zkušenosti s tanky (ve skutečných útočných a obranných bojích - má poznámka) a generál Gavin požádal plukovníka Christophersona, aby 'vyčistil' REICHSWALD - jen tak jednoduše. Jako by vše, co je k tomu třeba, bylo zabzučet s tanky několikrát kolem lesa, několik minut si hrát na schovávanou mezi stromy, a němečtí parašutisté vylezou z lesů a budou kňučet o milost. Ovšem vysvětlili jsme naše možnosti a Američané hned pochopili, oč běží a skvěle s námi spolupracovali."

Britský kronikář si prvé americké reakce zapsal ironicky, ale další fakta hovoří o tom, že přes rozdílnost organizace výsadkářské a obrněné formace došlo velice rychle k těsné spolupráci. Vojáci přímo v terénu si zřejmě rozuměli lépe, než štábní důstojníci. O tom, jak vše viděl britský desátník z Notts (SR) Y John Cropper z tankové roty B hovoří tyto věty, cituji:

"Američané byli velice vděční a velmi neformální, pokud šlo o hodnosti a pod., a to mi bylo strašně sympatické, protože my jsme rovněž nebyli 'tou správnou' vojenskou jednotkou, která by nějak dbala na formality (připomínám - teritoriální armáda, nebo-li záložní jednotka)... Když nás pěšáci požádali, abychom na druhé straně něco rozstříleli, tak jsme to napřed udělali a o svolení jsme se starali až potom."

Další zápisy v britském bojovém deníku již tak ironicky o amerických výsadkářích nehovoří, naopak britský štábní důstojník, který zachycoval dění oněch dní, od 20. do 25. září, si pochvaloval americkou přizpůsobivost bojové situaci a zapsal i, že výsadkáři byli tvrdí bojovníci. Šel dokonce tak daleko, že zapsal i skutečnost, že si britští vojáci postupně začali vážit Američanů až tak, že přebírali jejich lidovou "američtinu" - zvláště co se týká vojenské mluvy, dokonce i v radiové korespondenci....
Na vyšší úrovni si pak o spolupráci "All American" a Notts (SR) Y, napsal velitel britského 1. vzdušně-výsadkového sboru generálporučík Frederick "Boy" Browning, věty, pro britský Notts (SR) Y, cituji:

"Nyní již týden bojujete společně s americkou 82. vzdušně-výsadkovou divizí. Prožili jste mnoho drsných bojů, které si nevyhnutelně vynucovaly velmi těsnou součinnost především malých skupin tanků a pěchoty na úrovni čet a rot.
Myslím, že jsem povinen vám oznámit, že americká vzdušně-výsadková divize vyjádřila bezmeznou chválu a obdiv tomu, jak vaši lidé bojovali. Jsem šťasten, že mohu uvést, že jsem se včera večer setkal s velitelem vaší brigády, který mě informoval, že máte naprosto stejný názor na americké výsadkové jednotky.
Děkuji vám za tuto velmi uspokojující výměnu komplimentů, která je čistě zásluhou spolupráce a bojeschopnosti vašeho pluku."

Je jasné, že tyhle věty těšily obě spolupracující strany a pro soudržnost spojeneckých jednotek se tak prostě mluvilo a psalo.
Důležité však bylo, že praxe tuhle spolupráci teoreticky popsanou skutečně potvrdila.
Když se britská tanková rota B (Notts (SR) Y) zapojila do bojových akcí u Berg en Dal, ihned podpořila protiútok amerických výsadkářů 1. praporu 508. parašutistického pluku. Tanky Honey svým průzkumem vlastně připravily informacemi pozice pro Shermany, které rychle vyjely na náhorní rovinu jihovýchodně od Nijmegenu a likvidovaly jedno kulometné hnízdo za druhým, když již z dálky ničily palbou minometná a dělostřelecká postavení Němců. Právě krajina v REICHVWALDU dovolovala, když se místy Shermany vyhnuly bažinám, postupný tankový útok. A tak britské tanky postupovaly. O postupu si do bojových deníků kronikáři zapsali -, že tanky mohly postoupit, cituji:

"až k Ooiji, aniž se setkaly s větším odporem, a přitom kapitán McKay překročil se svými tanky hranici do Německa a zmocnil se zajatce, o němž se ukázalo, že je to námořní kadet."

Tenhle boj až do REICHSWALDU byl první z několika společných anglo-amerických bojových operací, díky kterým americký 504. parašutistický pluk divize "All American" dne 22. září 1944 posunul frontu na linii Ubbergen-Ooij. A o den později, tedy 23. září 1944, britské Shermany, spolu s rotami 508. parašutistického pluku, vytlačily Němce až k Beeku a Erlecomu. A byl tak osvobozen onen trojúhelník Berg en Dal - Ďáblův pahorek( nebo Ďábelský pahorek) - Beek a ještě kus za ním.

A příště již jdeme na boje v důležitém městě Nijmegenu.



Použité podklady:

Duce – Anatomie jedné kariéry – Luboš Taraba.
Adolf Hitler a jeho cesta k moci – Rainer Zitelmann.
Nacismus – Alessandra Minerbiová – editor: Flavio Florani.
Pakty Stalina s Hitlerem – výběr z dokumentů 1939 a 40 – Naše vojsko.
Přísně tajné 3/99, 4/99, 3/05 a 3/08.
HPM ročník XIV. – Ivo Pejčoch – Těžký křižník Canarias.
Září 1938 – Role a postoje spojenců ČSR – Miloslav John.
Dějiny světa, svazek IX – L. I. Zubka, A. M. Zubinský a G. N. Sevosťjanov.
Dějiny světa, svazek X. – V. V. Kurasov, A. M. Někrič.
Krev, slzy a pošetilost v nejtemnější hodině 2. světové války – Len Deighton.
Druhá světová válka – Úplná historie – Martin Gilbert.
Blitzkrieg od Hitlerova nástupu po pád Dunkergue - Len Deighton.
Druhá světová válka – John Keegan.
Polské tažení Hitler a Stalin rozbíjejí Polskou republiku – Janusz Piekalkiewicz.
Tanková válka 1939 – 1945 - Janusz Piekalkiewicz.
Letecká válka 1939 – 1945 - Janusz Piekalkiewicz.
Námořní válka 1939 – 1945 - Janusz Piekalkiewicz.
Historie německé armády 1939 – 1945 – Philippe Masson.
Slovenská armáda 1939 – 1945 – Charles K. Kliment, Břetislav Nakládal.
Hitlerovi válečníci – Guido Knopp.
Německé obrněné jednotky – Horst Scheibert.
Hitlerovy elitní jednotky – Lucas Cooper.
Němečtí parašutisté ve II. světové válce – Volkmar Kühn.
Operace Jubilee, Dieppe 1942 – Norman Franks.
Narvik – Donald Macintyre.
Ocelová lavina – Darius Jedrzejewski, Zbigniew Lalak.
Bitva o Británii – Leonard Mosley a redakční kolektiv Time-Life Books.
Černí andělé, Historie zbraní SS – Rupert Butler.
Historie válek – David Brownstone a Irene Franck.
Neznámé špionážní operace KGB – Mitrochinův archiv – Christopher Andrew, Vasilij Mitrochin.
Den D, 1944, Hlasy z Normandie – Robin Neillands, Roderick de Normann.
Druhá světová válka den za dnem – Donald Sommerville.
Svět ve válce 1939 – 1945 – Dr. Duncan Anderson, Dr. Stephen Badsey, David Chandler, Dr. Paddy Griffith, Sean McKnight, Gary Sheffield.
Marcel Jullian – Bitva o Británii – červenec-září 1940
Alan Cooper – Cíl Drážďany.
Boje o Itálii 1943 až 1945 – Dominick Graham a Shelford Bidwell.
Hitlerovy horské jednotky – James Lucas.
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1176,
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1179
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1193
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1209
a v nich následné diskuze.
Miloš Hubáček – Bitva u Matapanu.
Miloš Hubáček - INVAZE.
Válka v Normandii. Ode Dne D k St. Lo,
německýma očima - Vince Milano a Bruce Conner.
Charles Kirkpatrick - Spory o druhou frontu.
Stephen Badsey - Příprava operace Overlord.
Detlef Vogel - Německá obrana.
Edward Marolda - Operace Neptune.
Steven J. Zaloga - Den D 1944 Pláž OMAHA.
Roger Cirillo, Stephen Badsey - Den D.
Charles Kirkpatrick - Soustřeďování sil.
Alfred Price - Vzdušné boje.
Nigel de Lee - Boje v Ńormandii.
Nigel de Lee - Průlom.
Bernard Nalty - Invaze do jižní Francie.
Roger Cirillo - Pronásledování k Sieně.
John Prager, C. W. Star Busmann - Bitva u Arnhemu a válka v Západní Evropě.
Generálmajor R. E. Urquhart, CB DSO a Wilfred Greatorex - ARNHEM.
Jaroslav Hrbek - ARNHEM 1944.
Tim Saunders - NIJMEGEN - Operace Market Garden (americká 82. vzdušná výsadková divize a gardová obrněná divize).
Donald R. Burgett - CESTA DO ARNHEMU - Křičící orel v Holandsku.
Frank Steer - ARNHEM - Operace Market Garden - Přistávací plochy a Oosterbeek.
A. Korthals Altes a N. K. C. A. in´t Veld - ZAPOMENUTÁ BITVA. ( The Forgotten Battle)
Jaroslav Hrbek – Tobruk 1941.
Janusz Ledwoch – Afrikakorps.
Paul Carell – Lišky Pouště.
Janusz Piekalkiewicz – Rommel – Tajná válka v Africe.
Dwight David Eisenhower – INVAZE DO EVROPY.
Harry C. Butcher – TŘI ROKY s EISENHOWEREM.
Jiří Brož – STŘEDOMOŘÍ V OHNI DRUHÉ SVĚTOVÉ VÁLKY.
D – DAY OPERACE OVERLORD, dle nakladatelství Salamander
Den D 1944 Pláž Omaha, - Steven J. Zaloga, Howard Gerrard.
Books Ltd, Londýn.
Další související historická literatura.
Mé dlouholeté poznámky a mapy.
Z webu http://www.Palba.cz je použito jako podklad a upoutávka:
V subkapitole – Armády 1918 – 1945 u Francie zde:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=143
a zde jednotlivé sekce:
a) Pozemní a cizinecká legie – (články od Kačermiroslav, Sa 58 a Bruno):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=160
b) Letectvo – ( články YAMATO, Kačermiroslav a Fatale):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=161
c) Námořnictvo – (ovládal Norad – Nelson):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=162
d) Opevnění a bunkry – (od Bruna a Lorda):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=48
Aby pak důležitou smlouvu o porážce Francie z 22. června 1940 dodal Kačermiroslav v sekci
e) Ostatní:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=3463
V subkapitole – Armády 1918 – 1945 pak nalezneme - Británie viz zde:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=139
kde jsou pak jednotlivé sekce, a v nich potom musíš otevřít - Pozemní vojsko:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=154
tam teprve otevřeš Obrněná technika – (především YAMATO, TonyHazard a Easy_Company) zde:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=241
aby pak ještě následovaly odkazy od Sa 58:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=3351
a Thór:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=2936
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=2892
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=2821
Royal Navy (především Norad – Nelson a také trochu Mikhassel. Dralno):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=153
Letectvo:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=99
pak má své podsekce:
Stíhací letouny – (xradar, YAMATO, Tempík, Reisen):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=216
Bombardovací a bitevní letouny – (Haness, YAMATO):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=217
Ostatní letouny – (Kačermiroslav):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=218
Různé – (od Haness, Ikala, Lord a YAMATO):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=220
A starší neaktualizovaný článek od Fatale:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1180
O Německé obrněné technice je možné se na Palbě dozvědět na tomto odkaze v subkapitolách zde http://www.palba.cz/viewforum.php?f=138
Tanky a stíhače tanků:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=116
od Sa 58, YAMATO, TonyHazard.
Samohybná děla http://www.palba.cz/viewforum.php?f=117 také od Sa 58 a YAMATO.
Mnoho dalších věcí, jako jsou OA – Obrněné Automobily - na tomto odkaze http://www.palba.cz/viewforum.php?f=17 také od Sa 58.
Z letecké techniky jsou to především v subkapitole Luftwaffe
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=20
u Stíhacích letadel http://www.palba.cz/viewforum.php?f=112
monografie Hans S a YAMATO, stejně jako u Bombardovacích a bitevních http://www.palba.cz/viewforum.php?f=113
a u Ostatních http://www.palba.cz/viewforum.php?f=192
je to pak Tunac, Haness, Hans S a YAMATO.
Vybavení letounů http://www.palba.cz/viewforum.php?f=193je od Ikala, Eda a Sa 58.
O Itálii jsou pak jednotlivé subkapitoly zde:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=142


Případné doplnění a diskuzi prosím směřujte na tento odkaz:

http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=137&t=58&start=40
ObrázekObrázekObrázek
Odpovědět

Zpět na „Pozemní boje 1944 - 1945“