XIV. díl. Operace MARKET GARDEN Č 79.

Od Normandie po kapitulaci Německa

Moderátoři: michan, Pátrač

Odpovědět
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

XIV. díl. Operace MARKET GARDEN Č 79.

Příspěvek od michan »

XIV. díl. Operace MARKET GARDEN Č 79.

Na této mapě je vidět, jak do rána dne 19. září 1944, Němci svými protiútoky v předchozích

Obrázek

dnech, omezili prostor americké 82. vzdušně-výsadkové divize, který ten den ráno nesahal ani k bývalým hranicím s Třetí říší - viz pravou část mapy - Německo.
"Mobilizovaná" německá 406. pěší divize, o jejímž vzniku jsme si řekli v Č 78, ihned poté, co se dostala 18. září do Holandska, pokračovala do severního konce německého sektoru, kde měli američtí výsadkáři vybudovanou značnou část svých pozic chráněnou jen hnízdy odporu. A tehdy právě se ukázala, praxí vzniklou z mnoha let války, německá schopnost sestavovat - "Bojové formace 'ad hoc' " - tedy příležitostně, dočasně a za určitým účelem. Z německých vojáků všech věkových kategorií - z poddůstojnických škol, prapory vysílané jako posily a výcvikové prapory, stejně jako prapory sestavené z nahluchlých vojáků, nebo vojáků se žaludečními potížemi - začlenili zkušení, bojem a roky války vycvičení poddůstojníci a důstojníci pod velitelství 406. pěší divize. Navíc měli ještě k dispozici i část jednotek, které se nerady začleňovaly do Wehrmachtu - vojáky z pěších jednotek Luftwaffe.
Bylo pondělí 18. září 1944 v 6 hodin 30 minut za svítání, když takto soustředěná smíšená jednotka v síle přibližně čtyř praporů, byla již připravovena - jako první sled - a nastupovala k útoku na předsunutá postavení amerických výsadkářů.
Německý velitel sboru generál Feld, který od Modela dostal rozkaz, aby takto narychlo vzniklou německou pěší divizi poslal do útoku. O německé 406. pěší divizi, které velel generál Scherbenning, si sám její velitel zapsal, cituji:

"Divizi byl uložen téměř nesplnitelný úkol - měla zaútočit svým různorodým davem na vybrané, v bojích zocelené jednotky. Bylo však nezbytné riskovat útok, aby se předešlo postupu nepřítele na východ, a aby se nepřítel oklamal předstíráním naší síly."

Celkem na americké výsadkáře útočilo 2 300 německých vojáků, které podporovalo pět obrněných a tři polopásové OT s namontovanými čtyřčaty - protiletadlovými kanóny 20 mm. Německý útok začal v 10 hodin 30 minut proti nejřidčeji obsazenému území amerických výsadkářů - proti obrannému perimetru mezi Groesbeekem a Beekem ( prostor Beek a Groesbeek viz zde na mapě s názvem :

Obrázek

Bojové operace 508. parašutistického pluku v den D - 17. září ve směru Groesbeek-Nijmegen
). Bylo to v té samé době, kdy německá "Bojová skupina Gobel" napadla na německém levém křídle prostor Riethorst viz. Č 71, 72. viz odkaz: http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=137&t=5922
Německý útok v popisovaném prostoru podporovalo jen 24 minometů střední ráže, ale jak již bylo u německých jednotek zvykem, bylo zde vysoké procento kulometů, které kryly postupující německé pěšáky. Německé zápisy hovoří o tom, že nejen velitel sboru, který rozkaz vydal, generál Feld, ale i další němečtí důstojníci této 406. pěší divize, prý byli překvapeni, že: "... zpočátku útok všude pomalu postupoval."
Pak prý se přece jenom začalo ukazovat, že ti němečtí pěšáci "narychlo sehnaní" - "soustředění němečtí amatéři" - nejsou stejně dobří, jako by byly německé frontové jednotky. Nebyl to rovnocenný soupeř pro - "v boji zocelené americké výsadkáře".
Po krátkém postupu "...soustředěných německých amatérů..." již velmi brzy hlásil jeden z velitelů německého praporu, kapitán Gruenenklee, rádiem generálu Scherbenningovi, že jednotky z jeho doplňků jsou pod silnou palbou z křídel a nejsou schopné postupovat. Major Rasch byl se svým generálem v přední linii, východně od Groesbeeku, kde viděl, že útok jeho praporu začíná ochabovat. Jednalo se o zkušeného pěchotního velitele, který byl nyní vyslán do první linie, aby zvedl morálku a obnovil útok. Ten později vypověděl o "...soustředěných německých amatérech...", že, cituji:

"tihle veteráni první světové války, byli právě povoláni do armády, aby vystřídali mladší vojáky hlídající zajatecké tábory. Teď se dostali i oni na frontu. Někdo ze zákopu na mne vykřikl: 'majore, my jsme útočili už na Craoneerské výšiny ve čtrnáctém!'
'Ano', přinutil jsem se odpovědět, 'nevidíte, že je to zase na nás, abychom znovu sehráli to celé divadlo? A uděláme to přesně stejně, jak jsme to provedli tenkrát: nejdříve musíme Tommyho obrátit na útěk a pak ho rozdrtit'."

A tehdy prý, jak říká německý zápis, takovýhle burcující projev znovu zapůsobil, a ti "staří mořští vlci" přešli opět do útoku.

(Informace pro Č 79, 80 a 81 byly použity z Tim Saunders - NIJMEGEN - Operace Market Garden /americká 82. vzdušná výsadková divize a gardová obrněná divize/ - podobné a stejné informace jsem čerpal také z Jaroslav Hrbek - ARNHEM 1944, když další informace pro popis jsem čerpal z historických podkladů a z mých letitých zápisů a poznámek, též z historické literatury, jako je: - Cesta do Arnhemu Křičící orel v Holandsku - Donald R. Burgett , John Prager, C. W. Star Busmann - Bitva u Arnhemu a válka v Západní Evropě., Generálmajor R. E. Urquhart, CB DSO a Wilfred Greatorex - ARNHEM, Frank Steer - ARNHEM - Operace Market Garden - Přistávací plochy a Oosterbeek., A. Korthals Altes a N. K. C. A. in´t Veld - ZAPOMENUTÁ BITVA. /The Forgotten Battle/ a dalších použitých pramenů - Použité podklady - na konci článků.)

Takže německý útok zase pokračoval a Gavin, který byl o všem informován, měl stále větší obavy o tenhle prostor. Do prostoru německého útoku však již spěchal zpátky z Nijmegenu i 1. prapor 508. parašutistického pluku, který měl pomoci vyčistit přistávací plochy pro kluzáky, které v tomto momentě drželi Němci. Přistávací plochy měly podle plánu velmi brzy sloužit II. vlně letecké dopravní operace pro 82.- vzdušně-výsadkovou divizi. Gavin volal všechny prapory, aby k vyčištění důležitého prostoru byly poslány všechny jen trochu volné síly.
Že byla situace kritická, o tom nás přesvědčují i německé zápisy, konkrétně o tom něco vypovídá i německý major Rasch, který ve svých vzpomínkách o těchto minutách svého praporu napsal, cituji:

"Nejdřív to bylo bzučení a hučení v uších, které se změnilo v lomoz a rachot a konečně v hrůzu nahánějící dunění. Nepřátelská letadla zakryla celou oblohu. Jejich kulomety bičovaly celý prostor palbou. Mezitím vybuchovaly bomby, zdálo se, že se rozpoutalo peklo. Pak na všech možných místech přistávaly kluzáky. Američané předvídali náš útok a jeho pravděpodobný úspěch a tak teď vrhali bez přestání do boje nové výsadkové jednotky... kluzáky přistávaly jako na normálním letišti."

A bylo to právě to popsané bombardování a kulometné ostřelování z letadel, které na přistávacích zónách konečně zlomilo odpor "...soustředěných německých amatérů"..., jinde..." starých mořských vlků...", starých, mladých a neduživých německých pěšáků. Přispěchavší americké roty z 505. a 508. parašutistického pluku je pak postupně vyháněly ze zón ("T" a části "N", viz mapa všech seskokových a přistávacích zón s názvem -

Obrázek

Nijmegen a jeho okolí, 82. vzdušně výsadková divize) mezi přistávajícími kluzáky, a kanóny ráže 75 mm amerického 376. parašutistického dělostřeleckého praporu je pak po cestě zabíjely a zraňovaly. Do kroniky německé 406. pěší divize zapsal generál Feld, že dramatický přílet kluzáků, a teď cituji:

"vyvolal paniku mezi (německými) útočníky a generál Scherbenning a já jsme jen s největšími obtížemi udrželi naše jednotky v původních výchozích postaveních...."

Na přistávací zóny "T" a část "N" útočící německá 406. pěší divize na Groesbeeckých výšinách měla 50 mrtvých a 150 německých vojáků padlo do zajetí.
Ale ani američtí výsadkáři na Groesbeeckých výšinách prý nebyli po bitvě "v dobré kondici". Museli toho od 17. září v neděli odpoledne, vlastně od 14 hodin, v nějakých 36ti hodinách, příliš mnoho absolvovat. Za celých 36 hodin nespali, jen hloubili zákopy, pochodovali, když někteří museli urazit i 24 kilometrů. V noci pak vybojovali prudkou bitvu a pak museli pochodovat zpátky, aby vyčistili přistávací zóny od Němců. Je na místě říci, že kronika 82. vzdušně-výsadkové divize má o těchto výsadkářích u Groesbeeku, u Groesbeeckých výšin, napsáno - Výjimeční vojáci.

Výsledkem všeho bylo, že byly znovu, seskokové a přistávací zóny "T" a "N", plně zabezpečeny a II. vlna vzdušného výsadku zafungovala plnohodnotně pro Američany. Přistálo 450 kluzáků Waco, které významně posílily 82. vzdušně-výsadkovou divizi generála Gavina. Vždyť v ní byla nejdůležitější část divize - divizní dělostřelectvo. Generál Gavin tak měl po II. vlně k dispozici velmi významnou palebnou sílu, i když do ní neměl zatím neomezeně mnoho munice - plné palebné průměry. Ale na tehdejší dobu a tehdejší chvíle to na chvíli stačilo.
Přesto vše si Gavin poznamenal, že ani jeho možnosti nebyly neomezené, neboť měl na Groesbeeckých výšinách a okolí jen tři své pluky. Jeho čtvrtý pluk, z 82., - 325. pluk kluzákové pěchoty - měl dle plánu přistát až další den, tedy 19. září.
(Jak si později řekneme, musela Gavinova 82. na svůj 325. pluk kluzákové pěchoty čekat dalších 5 dní, neboť odlet tohohle pluku z Anglie, byl po tyto dny neustále odkládán pro špatné počasí).
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Re: XIV. díl. Operace MARKET GARDEN Č 79.

Příspěvek od michan »

XIV. díl. Operace MARKET GARDEN Č 80.

V historických, jak divizních, tak i plukovních zápisech a hlášeních, ale i v osobních vzpomínkách amerických výsadkářů z 82. "All American", na Operaci MARKET GARDEN, má zvláštní místo - Pohraniční vesnička Wyler - na první pohled ničím zvláštní ves mezi Holandskem a Třetí říší - Hitlerovským Německem.
Pohraniční vesnička Wyler - události ve dnech 19. a 20. září 1944.
Jak jsem již naznačil, na první pohled ničím zvláštní pohraniční vesnička Wyler (viz mapy Nijmegen a jeho okolí, 82. vzdušně-výsadková divize - a mapa

Obrázek

Boje 505. parašutistického pluku v neděli 17. září o Groesbeecké pahorkatiny), která, ač to není na mapách patrné, se rozkládala na obou stranách hranic Holandska s Německem (na mapě je jako skvrna už v Německu, ve skutečnosti byla vesnička Wyler roztažená tak, že její některé domy byly i v Holandsku, když převážná část domů byla v Německu).
Když byli američtí výsadkáři z 82. dne 17. září vysazeni, (někteří i trochu nepřesně od seskokových zón a mnozí sem postupovali zaujmout obranu) poblíž Wyleru, zprvu nechápali zuřivost a prudké reakce Němců, které rozčilovalo jakékoliv hnutí amerických výsadkářů v okolí vesničky. Už prvé reakce Němců, které napověděly americkým výsadkářům, že "Wyler je velký problém" se projevil ve chvíli, kdy odpoledne 17. září výsadkáři z 3. praporu 508. parašutistického pluku postupovali od seskokové zóny "T" (Tango) směrem k vesnici a Němci na ně okamžitě stříleli ze všech hlavní, jak ručních, tak těžkých zbraní. Americký 3. prapor výsadkářů chtěl totiž právě do vesničky Wyler umístit jeden ze silničních zátarasů (hnízda odporu), které musel v obraně tvořit, neboť neměl dostatek vojáků na souvislou frontovou obranu.
Okolo Wyler, nad vesničkou, byla spousta svahů a pahorků, které se měly postupně stát místem lokálních bojů o každý svah a pahorek. Ty boje byly na rozmezí několika metrů bojovými akcemi malých jednotek, kdy vyšší důstojníci tolerovali nižší důstojníky a poddůstojníky, kteří se svými družstvy a četami bojovali o každý svah (na velice roztažené vesničce v délce několika kilometrů). Mnohdy na malém úseku útočila takováto malá jednotka i podporována tanky a bojovalo se jen např o jižní pahorek, jihozápadní pahorek, severní pahorek, východní pahorek a pod. (vojenský historik Tim Saunders o těchto bojích u Wyler, ve své knize - Nijmegen 82. vzdušně-výsadková divize - říká, že to byly tahanice o svahy prý podobné těm o "glory holes" - volně mnou řečené - boje o slavné díry, či zákopy -, slavné zákopy - ve Velké válce, v 1. světové válce - kdy jednotlivé zákopy přecházely z jedněch rukou do druhých v poziční fázi 1. světové války).
O jedné takové akci vojenskému historiku vypověděl své zkušenosti desátník Boccafoglio z roty B, ale z 1. praporu 508. parašutistického pluku, který byl se svou četou zakopán na okraji holandské strany vesničky Wyler. Zde je jeho vzpomínka na úterý 19. září, cituji:

"Byl jsem vyslán na průzkum do Wyleru s poručíkem Gleimem a vojínem Mendezem. Postupovali jsme opatrně, protože jsme měli divný pocit, když vše bylo tak klidné - nebylo vidět ani človíčka, ani psa nebo kočku. Když jsme se vrátili a ohlásili kapitánu Millsapsovi, že vesnice je čistá, dostal jsem rozkaz zřídit silniční zátaras na druhé straně Wyleru. Přesunuli jsme se na východní stranu vesnice a zaujali postavení na silnici v místě, kde terén klesal směrem k bažinám. Silnice vedla do lesíka, kde by se mohli ukrývat Skopčáci. Nahoře na pahorku za námi byl usazen jeden (protitankový kanón) ráže padesát sedm.
Nastala hluboká, neproniknutelná tma a v černé noci jsme napínali zrak. Míjely hodiny a nic se nedělo. Pak kolem svítání jsem měl dojem, že slyším od lesa slabý hluk motoru. Připevnil jsem k pušce granátomet se slepou nábojnicí (k odpálení granátu) a čekal. Věděl jsem, že granát obrněné vozidlo nezastaví, ale přinejmenším vzbudí obsluhu protitankového kanónu 57 mm za námi a přiměje ji k činnosti. Hluk motoru zesílil a v dohledu se objevil německý náklaďák plný vojáků. Když se přiblížil na dostřel, vypálil jsem granát. Rána byla krátká, avšak 57 mm vystřelil a byl to plný zásah. Několik Skopčáků zabil, ale další vyskákali z auta a utekli."

Tahle německá akce byla něco jako "průzkum bojem" a byla předzvěstí přímo "generálního útoku" tří německých bojových skupin ze sboru generála Feldta na východní a severovýchodní křídlo americké 82. vzdušně-výsadkové divize generála Gavina.
No a další německý útok - ona "Generální ofenzíva Němců" - pak už byl připraven lépe. Německý útok dne 20. září 1944 odpoledne totiž již směřoval na pozice amerických výsadkářů roty B z 1. praporu 508. parašutistického pluku. Němci odpoledne zaútočili a rychle se rozpoutal ve Wyleru boj dům od domu. Německá převaha znamenala, že jednotlivá "hnízda odporu" amerických výsadkářů byla vytlačována zpět k holandskému okraji vesnice. Také družstvo, již vzpomínaného desátníka Boccafoglia, ustupovalo přes stodolu s Němci v patách. Výsadkáři pak zaujali obranné pozice u zdi naproti stodole a Boccafoglio vzpomínal takto, cituji:

"Pak vojín Herbert Ellerbusch provedl odvážný čin. Doplazil se za zdí k otevřené brance s bazookou a vypálil. Raketový náboj stodolu zapálil. Aby se Ellerbusch dostal do pozice, ze které mohl zasáhnout stodolu, musel se doplazit do nekrytého prostoru a tam byl smrtelně raněn. Z hořící stodoly vyběhlo šest nebo sedm Skopčáků, kteří se hned vzdali. Zbývající Němci utíkali ze stodoly zpátky k zadnímu konci vesnice."

Na mnoha místech vojáci ze sboru německého generála Feldta postupovali odpoledne dne 20. září stejně, jako předtím postupovali vojáci ze 406. pěší divize 18. září, ale i zde pod palbou amerických výsadkářů, kteří rychle měnili místa, Němci ztráceli dech. Útok pokračoval i v noci z 20. na 21. září, když teprve američtí výsadkáři postupně vyklidili pozice ve vesnici Wyler, ale jen tak, že ustoupili na pahorky nad vesnicí. Totiž pozice bojujících stran byly příliš blízko u sebe a dělostřelecká palba obou stran v noci zabíjela i tolik ceněné americké výsadkáře. Přestože byla tma, Němci ústup amerických výsadkářů zpozorovali, neboť se jim podařilo jednou "stopovkou" zapálit kupku sena. Tak se stalo, že při ústupu rota B osvětlená hořící kupou sena měla za ústupu další ztráty.
Američtí výsadkáři při bojích dne 20. září zajali několik německých vojáků mezi vesnicemi Horst a Wyler a z jejich výpovědí pak sestavili zprávu o německé jednotce, která byla také narychlo sestavená (ad hoc), jako příležitostná. V zápise tedy stojí, cituji:

"Čtyři zajatci byli z 1. roty 526. pěšího praporu (síla 350 mužů). Prapor byl sestaven v Kolíně n. R. v neděli (17. září) a vyrazil odtud v pondělí (18. září) vlakem směrem na Bedburghau a odtud pochodoval na své současné pozice západně od Kranenburgu pěšky. Rozkaz k útoku obdržel v 08,00 hod. dnes ráno (20. září). Dvě roty vpředu a jedna rota v zál. Linie útoku jejich prap. byla přes Horst na Groesbeek. Bylo jim řečeno, že na sever od nich útočí celá divize protilet. děl. Vlastní odhad (myšleno vypovídajícího zajatce) protilet. děl. byla jedna rota... V zajatcově prap. byly 2 leh. kulomety na rotu a žádné minomety. Naše kulomety kompletně zlomily jejich útok. Zajatec měl stále otevřenou ránu z tažení v Rusku a byl propuštěn z nemocnice v neděli, aby doplnil tento prapor."

V oblasti Horst - Wyler na Groesbeeckých výšinách se od 19. do 22. září odehrálo velké množství bojů. Konec udělali Spojenci až po 22. září, kdy do tohoto prostoru, na podporu amerických výsadkářů z 508. parašutistického pluku, přijely britské tanky, z již vzpomínaného pluku Notts(SR)Y....

Boj o Ďáblův pahorek - prostor Berg en Dal - Beek.
(Trojúhelníkový prostor Beek - Ďáblův pahorek - Berg en Dal, viz mapa v Č 79. - Bojové operace 508. parašutistického pluku v den D - 17. září ve směru Groesbeek - Nijmegen).
Tenhle prostor Beek - Ďáblův pahorek - Berg en Dal leží severně od seskokové zóny "T" (Tango) a tvoří jej pás zalesněných kopců, na kterých jsou nejvyšší pahorky v Holandsku. Všechny tyhle pahorky jsou vysoké 95 metrů nad mořem. Jeden z těchto pahorků se jmenuje Duivelsberg a američtí parašutisté z 508. parašutistického pluku jej znali jako - Devil's Hill - Ďáblův pahorek. Dalším z míst tohohle trojúhelníku je malé městečko Berg en Dal, které leží v údolí obklopeném pahorky, ale v roce 1944 to ještě nebylo městečko, ale menší vesnice.
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Re: XIV. díl. Operace MARKET GARDEN Č 79.

Příspěvek od michan »

XIV. díl. Operace MARKET GARDEN Č 81.

Tehdejší vesnici Berg en Dal (myšleno, že vesnicí byla v září 1944, v dnešní době je to město), obsadili odpoledne dne 17. září američtí výsadkáři z 3. praporu 508. parašutistického pluku, kteří se sem dostali po opuštění seskokové zóny "T" (Tango) již odpoledne. Čety 3. praporu hned v Berg en Dal vytvořily hnízda odporu a připravily se k obraně (prostor a místa Berg en Dal viz stále mapa s názvem - Bojové operace 508. parašutistického pluku v den D - 17. září ve směru Groesbeek - Nijmegen). Z výpovědi jednoho účastníka tehdejšího obsazování vesničky, amerického výsadkáře vojína Henry McLeana z roty H, 3. praporu, který byl jako první, kdo tam přišel, se dozvídáme, že i ve válce se chová člověk živočišně a uspokojuje i své lidské potřeby a radosti, pokud se mu naskytne příležitost, cituji:

"Když jsme se soustředili( po seskoku - má poznámka), přikázal mi poručík De Weese, abych podal zprávu velitelství (divize). Opustil jsem skupinu a se 12 až 15 muži jsme šli směrem na Berg en Dal. Bylo mi řečeno, že střelci z bazook, kteří jdou s námi, zřídí silniční zátarasy na mezinárodní dálnici do Berg en Dal (silnice z Wyleru).
Zatímco střelci z bazook si budovali pozice, šel jsem naproti k hotelu de Groot a vešel jsem dovnitř. V jídelně jsem se dozvěděl, že němečtí důstojníci právě usedali k nedělnímu obědu a začali hodovat, když je překvapil seskok parašutistů... Hlad a pohled na jídlo mě uchvátily, a tak jsem snědl ne jeden, nýbrž dva talíře vynikajícího oběda.
... Když jsem se vrátil na náves, uviděl jsem na druhé straně ulice malou kavárničku. Rozhodl jsem se do ní vstoupit, abych zjistil co se tam děje. K mému překvapení tam sedělo několik lidí a povídali si, a zřejmě se nestarali o to, co se odehrává venku. Mladé děvče u výčepu se mě zeptalo: 'Pivo?'
Nikdy jsem neodmítl přátelskou ruku, která mi podávala pivo, přijal jsem je.
K mému údivu bylo pivo STUDENÉ! Většina lidí to nebude považovat za zvláštní, ale já jsem v uplynulých dvou letech pil jen teplé pivo. Nikdy nezapomenu jak mi to studené pivo chutnalo."

Asi bychom všichni vojína McLeana pochopili, že i v tak vypjaté době po seskoku a v boji byl udiven a využil mírumilovné situace, do které se dostal. Jinak tomu bylo u velícího důstojníka, který vojína "seřval" a vyhnal ho zpět k četě, která prováděla protiútok na výšinu Wijlerbeg, která ležela severovýchodně na okraji tehdejší vesničky Berg en Dal. Protiútok se podařil - z výšiny američtí výsadkáři Němce vyhnali. a zde je i pokračování vzpomínky amerického výsadkáře McLeana, z informací v Č 79,, když zde od vojenského historika Saunderse, cituji:

"Tu noc jsme spali v zahradě za kavárnou. Za svítání jsme ke svému překvapení objevili německého vojáka, který spal s námi! Když jsme ho vyslýchali, přiletěl nízko nad námi malý německý pozorovací letoun, něco přes patnáct metrů nad našimi hlavami. Jasně jsme rozeznávali rysy pilotova obličeje. Byli jsme naprosto překvapeni, takže jsme na něho jen zírali a on na nás taky - a uletěl."

Události dne 18. září, tedy druhého dne po seskoku, proběhly, u 3. praporu 508. parašutistického pluku v prostoru obrany vesničky Berg en Dal, klidně. Štábní důstojník 508. parašutistického pluku vojenskou hantýrkou o tomto dni do plukovního hlášení napsal, cituji:

"Během celého 18. září pluk bránil zvýšený terén v sousedství Berg en Dal proti nepřátelským průzkumným hlídkám a sporadickým nepřátelským dělostřeleckým akcím."

No ale ten štábní důstojník německou palbu dalekonosných děl sice považoval, dle své nátury a svých měřítek, za slabou a sporadickou, ale ona ta palba způsobovala lidské ztráty. Jako příklad je z toho dne uveden zásah německého dalekonosného granátu do prostoru čety poručíka Garryho, kde jeden z výbuchů zranil 6 mužů, přestože byla celá četa ve sklepích. Zraněn byl právě i poručík Garry, když cituji zápis:

"Granát z dalekonosného německého děla přistál před hotelem de Groot a serval Billu Garrymu všechno maso na noze od zadku až po koleno. Doktor Klein mu v nijmegenské nemocnici nohu amputoval. Po operaci se zdálo, že Garry je v pořádku. Ve 23 hod. si povídal a dal si cigaretu. Před rozedněním zemřel."

Situace při obsazování Beeku a Ďábelského pahorku v úterý 19. září 1944.
Již řečený americký 3. prapor 508. parašutistického pluku v popisovaném trojúhelníku za 36 hodin po seskoku, tedy do 19. září 1944, dobil a obsadil pouze úzkou frontu na 5 km silnice Wyler- Nijmegen a to na úpatí pahorku směrem na severovýchod. Jenže pro Němce zde byla ještě další trasa kudy mohli na koridor - do prostoru obsazeném americkou 82. - provádět útoky na Nijmegen z Třetí říše.
Byla to cesta z Cleve přes Kranenburg. Bylo proto velice důležité, aby 508. parašutistický pluk obsadil malé městečko Beek, 1,5 km dolů z kopce od Berg en Dalu (viz stejnou mapu z - Bojové operace 508. parašutistického pluku v den D - 17. září ve směru Groesbeek .- Nijmegen).
Britská 21. Skupina armád má ve svých zápisech napsáno od svých zpravodajců jaké síly Němci soustředili proti americkému 508. parašutistickému pluku v prostoru Třetí říše proti onomu trojúhelníku Beek - Ďábelský pahorek - Berg en Dal, když jen proti Beeku Němci měli toto, cituji:

"V prostoru Beeku nepřítel brání frontu přibližně s jedním praporem pěchoty, zčásti zakopané, a je podporován tanky, rovněž zakopanými, a určitým počtem 88 mm kanónů."

I tyto trošku nepřesné a nikoliv detailní informace říkají, že na velice malém úseku měli Němci velice silnou obranu. Ale v samotném městě Beeku měli Němci ještě jednu celou pěší rotu. Také britský 30. as posílil útok několika tanky z Gardové obrněné divize.
Útoku, který spustil americký 3. prapor 508. parašutistického pluku na Beek, předcházela dne 19. září ještě před svítáním palebná příprava divizního dělostřelectva 82. vzdušně-výsadkové divize. Bylo to ono divizní dělostřelectvo, o kterém jsme si řekli, že přistálo den předtím (18.) v kluzácích. Po krátké dělostřelecké přípravě pak za svítání vtrhli výsadkáři z 3. praporu, s podporou několika tanků Gardové obrněné divize do předměstí Beeku.
"A ouva!"
Útočící američtí parašutisté i s podporou britských tanků Gardové obrněné divize, narazili na sice početně slabší německé obránce, kteří však byli usazeni v masivních kamenných budovách a čištění městečka Beek, dům od domu, si vyžádalo čas.

Útok se ale podařil a štábní důstojník - operační důstojník britského 30. as (XXX. as) - si o tomhle útoku do sborového deníku k 19. září 1944 - k hodině 11, 45 napsal, cituji:

"Průzkumný gardový jezdecký pluk hlásí, že nepřítel byl vyhnán z kopcovitého terénu severovýchodně od Groesbeeku."

Generál Gavin se přijel na tenhle útok amerických parašutistů a jednotky z Gardové obrněné divize podívat a v jeho osobních zápisech se pak objevily řádky o inspekci, ze kterých cituji:

"... Znovu jsem přijel do úseku 508. pluku, kde byl boj z celé divizní oblasti nejintenzivnější. Tlak se stále zvyšuje ( v reakci na americký útok) všude v lesnatém prostoru od Beeku do Wyleru a od Wyleru do Groesbeeku. Jel jsem lesem dolů po silnici z Berg en Dalu. Všude kolem leželi mrtví Němci jako svědectví urputnosti bojů."


Použité podklady:


Duce – Anatomie jedné kariéry – Luboš Taraba.
Adolf Hitler a jeho cesta k moci – Rainer Zitelmann.
Nacismus – Alessandra Minerbiová – editor: Flavio Florani.
Pakty Stalina s Hitlerem – výběr z dokumentů 1939 a 40 – Naše vojsko.
Přísně tajné 3/99, 4/99, 3/05 a 3/08.
HPM ročník XIV. – Ivo Pejčoch – Těžký křižník Canarias.
Září 1938 – Role a postoje spojenců ČSR – Miloslav John.
Dějiny světa, svazek IX – L. I. Zubka, A. M. Zubinský a G. N. Sevosťjanov.
Dějiny světa, svazek X. – V. V. Kurasov, A. M. Někrič.
Krev, slzy a pošetilost v nejtemnější hodině 2. světové války – Len Deighton.
Druhá světová válka – Úplná historie – Martin Gilbert.
Blitzkrieg od Hitlerova nástupu po pád Dunkergue - Len Deighton.
Druhá světová válka – John Keegan.
Polské tažení Hitler a Stalin rozbíjejí Polskou republiku – Janusz Piekalkiewicz.
Tanková válka 1939 – 1945 - Janusz Piekalkiewicz.
Letecká válka 1939 – 1945 - Janusz Piekalkiewicz.
Námořní válka 1939 – 1945 - Janusz Piekalkiewicz.
Historie německé armády 1939 – 1945 – Philippe Masson.
Slovenská armáda 1939 – 1945 – Charles K. Kliment, Břetislav Nakládal.
Hitlerovi válečníci – Guido Knopp.
Německé obrněné jednotky – Horst Scheibert.
Hitlerovy elitní jednotky – Lucas Cooper.
Němečtí parašutisté ve II. světové válce – Volkmar Kühn.
Operace Jubilee, Dieppe 1942 – Norman Franks.
Narvik – Donald Macintyre.
Ocelová lavina – Darius Jedrzejewski, Zbigniew Lalak.
Bitva o Británii – Leonard Mosley a redakční kolektiv Time-Life Books.
Černí andělé, Historie zbraní SS – Rupert Butler.
Historie válek – David Brownstone a Irene Franck.
Neznámé špionážní operace KGB – Mitrochinův archiv – Christopher Andrew, Vasilij Mitrochin.
Den D, 1944, Hlasy z Normandie – Robin Neillands, Roderick de Normann.
Druhá světová válka den za dnem – Donald Sommerville.
Svět ve válce 1939 – 1945 – Dr. Duncan Anderson, Dr. Stephen Badsey, David Chandler, Dr. Paddy Griffith, Sean McKnight, Gary Sheffield.
Marcel Jullian – Bitva o Británii – červenec-září 1940
Alan Cooper – Cíl Drážďany.
Boje o Itálii 1943 až 1945 – Dominick Graham a Shelford Bidwell.
Hitlerovy horské jednotky – James Lucas.
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1176,
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1179
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1193
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1209
a v nich následné diskuze.
Miloš Hubáček – Bitva u Matapanu.
Miloš Hubáček - INVAZE.
Válka v Normandii. Ode Dne D k St. Lo,
německýma očima - Vince Milano a Bruce Conner.
Charles Kirkpatrick - Spory o druhou frontu.
Stephen Badsey - Příprava operace Overlord.
Detlef Vogel - Německá obrana.
Edward Marolda - Operace Neptune.
Steven J. Zaloga - Den D 1944 Pláž OMAHA.
Roger Cirillo, Stephen Badsey - Den D.
Charles Kirkpatrick - Soustřeďování sil.
Alfred Price - Vzdušné boje.
Nigel de Lee - Boje v Ńormandii.
Nigel de Lee - Průlom.
Bernard Nalty - Invaze do jižní Francie.
Roger Cirillo - Pronásledování k Sieně.
John Prager, C. W. Star Busmann - Bitva u Arnhemu a válka v Západní Evropě.
Generálmajor R. E. Urquhart, CB DSO a Wilfred Greatorex - ARNHEM.
Jaroslav Hrbek - ARNHEM 1944.
Tim Saunders - NIJMEGEN - Operace Market Garden (americká 82. vzdušná výsadková divize a gardová obrněná divize).
Donald R. Burgett - CESTA DO ARNHEMU - Křičící orel v Holandsku.
Frank Steer - ARNHEM - Operace Market Garden - Přistávací plochy a Oosterbeek.
A. Korthals Altes a N. K. C. A. in´t Veld - ZAPOMENUTÁ BITVA. ( The Forgotten Battle)
Jaroslav Hrbek – Tobruk 1941.
Janusz Ledwoch – Afrikakorps.
Paul Carell – Lišky Pouště.
Janusz Piekalkiewicz – Rommel – Tajná válka v Africe.
Dwight David Eisenhower – INVAZE DO EVROPY.
Harry C. Butcher – TŘI ROKY s EISENHOWEREM.
Jiří Brož – STŘEDOMOŘÍ V OHNI DRUHÉ SVĚTOVÉ VÁLKY.
D – DAY OPERACE OVERLORD, dle nakladatelství Salamander
Den D 1944 Pláž Omaha, - Steven J. Zaloga, Howard Gerrard.
Books Ltd, Londýn.
Další související historická literatura.
Mé dlouholeté poznámky a mapy.
Z webu http://www.Palba.cz je použito jako podklad a upoutávka:
V subkapitole – Armády 1918 – 1945 u Francie zde:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=143
a zde jednotlivé sekce:
a) Pozemní a cizinecká legie – (články od Kačermiroslav, Sa 58 a Bruno):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=160
b) Letectvo – ( články YAMATO, Kačermiroslav a Fatale):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=161
c) Námořnictvo – (ovládal Norad – Nelson):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=162
d) Opevnění a bunkry – (od Bruna a Lorda):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=48
Aby pak důležitou smlouvu o porážce Francie z 22. června 1940 dodal Kačermiroslav v sekci
e) Ostatní:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=3463
V subkapitole – Armády 1918 – 1945 pak nalezneme - Británie viz zde:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=139
kde jsou pak jednotlivé sekce, a v nich potom musíš otevřít - Pozemní vojsko:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=154
tam teprve otevřeš Obrněná technika – (především YAMATO, TonyHazard a Easy_Company) zde:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=241
aby pak ještě následovaly odkazy od Sa 58:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=3351
a Thór:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=2936
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=2892
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=2821
Royal Navy (především Norad – Nelson a také trochu Mikhassel. Dralno):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=153
Letectvo:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=99
pak má své podsekce:
Stíhací letouny – (xradar, YAMATO, Tempík, Reisen):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=216
Bombardovací a bitevní letouny – (Haness, YAMATO):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=217
Ostatní letouny – (Kačermiroslav):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=218
Různé – (od Haness, Ikala, Lord a YAMATO):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=220
A starší neaktualizovaný článek od Fatale:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1180
O Německé obrněné technice je možné se na Palbě dozvědět na tomto odkaze v subkapitolách zde http://www.palba.cz/viewforum.php?f=138
Tanky a stíhače tanků:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=116
od Sa 58, YAMATO, TonyHazard.
Samohybná děla http://www.palba.cz/viewforum.php?f=117 také od Sa 58 a YAMATO.
Mnoho dalších věcí, jako jsou OA – Obrněné Automobily - na tomto odkaze http://www.palba.cz/viewforum.php?f=17 také od Sa 58.
Z letecké techniky jsou to především v subkapitole Luftwaffe
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=20
u Stíhacích letadel http://www.palba.cz/viewforum.php?f=112
monografie Hans S a YAMATO, stejně jako u Bombardovacích a bitevních http://www.palba.cz/viewforum.php?f=113
a u Ostatních http://www.palba.cz/viewforum.php?f=192
je to pak Tunac, Haness, Hans S a YAMATO.
Vybavení letounů http://www.palba.cz/viewforum.php?f=193je od Ikala, Eda a Sa 58.
O Itálii jsou pak jednotlivé subkapitoly zde:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=142



Případné doplnění a diskuzi prosím směřujte na tento odkaz:

http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=137&t=58&start=40
ObrázekObrázekObrázek
Odpovědět

Zpět na „Pozemní boje 1944 - 1945“