XIV. díl. Operace MARKET GARDEN Č 52.

Od Normandie po kapitulaci Německa

Moderátoři: michan, Pátrač

Odpovědět
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

XIV. díl. Operace MARKET GARDEN Č 52.

Příspěvek od michan »

XIV. díl. Operace MARKET GARDEN Č 52.

Američtí výsadkáři z 506. parašutistického pluku, divize "Křičících orlů", útočili na území

Obrázek

zvaném Ostrov, směrem na město Opheusden( místa viz další text).
Němci jako kdyby čekali, až Britové své tanky vyklidí, do půlnoci 3. října 1944, z celého území nazývaného - Ostrov.
Snad ještě tak dovolili, aby američtí výsadkáři zaujali přes den 4. října, "jakž takž", obranné pozice a seznámili se, to již pod palbou německých děl a minometů, s nejbližším okolím své budoucí obrany
( to poslední říkám určitě jen symbolicky a s určitou nadsázkou, neboť Němci již několik dní prováděli hromadění sil k protiútoku. Všechny informace pro Č 52, 53 a 54 jsem čerpal z - Cesta do Arnhemu Křičící orel v Holandsku - Donald R. Burgett, podobné a stejné informace jsem čerpal také z Jaroslav Hrbek - ARNHEM 1944, když další informace pro popis jsem čerpal také z historických podkladů a z mých letitých zápisů a poznámek a také z historické literatury jako je: John Prager, C. W. Star Busmann - Bitva u Arnhemu a válka v Západní Evropě., Generálmajor R. E. Urquhart, CB DSO a Wilfred Greatorex - ARNHEM. Tim Saunders - NIJMEGEN - Operace Market Garden /americká 82. vzdušná výsadková divize a gardová obrněná divize/., Frank Steer - ARNHEM - Operace Market Garden - Přistávací plochy a Oosterbeek., A. Korthals Altes a N. K. C. A. in´t Veld - ZAPOMENUTÁ BITVA. /The Forgotten Battle/ a dalších použitých pramenů - Použité podklady - na konci článků).

Útok proti Opheusdenu začali Němci dělostřeleckou a minometnou palbou ráno dne 5. října 1944 v 6,00 a to nejen tam, ale i na celé šířce fronty území zvaného Ostrov. Němci útočili proti všem plukům "Křičících orlů", a to jak proti 506., 501. tak i proti 502. parašutistickému pluku - viz mapa.

Obrázek

Do pozic amerických výsadkářů 506. parašutistického pluku střílely i tzv - " Ječící hysterky" - jak si Nebelwerfer - německé šestihlavňové minomety, viz zde:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=17&t=324
přejmenovali američtí výsadkáři pro jejich ječivý zvuk, který palbu doprovázel. Jeden z historických pramenů, nahoře vypsaných, říká výstižně o střelách z Nebelwerferů, cituji:

" Vyrážely z hlavní do vzduchu na vysokou dráhu letu a pak se snášely na cíl a ječely jako zápasící divoké obří kočky."

Dělostřeleckou a minometnou palbu na celé šířce fronty území Ostrov, od 6,00 ráno 5. října a následný, zuřivý a všeobecný německý útok po celé šířce fronty, popisuje pak Burgett takto, cituji:

"Hlasité výbuchy kolem nás byly jako interpunkcí doprovázeny velkými záblesky oranžového ohně a sloupy černého kouře stoupajícího k obloze. Země se otřásala a chvěla pod účinkem kanonády. Bombardování trvalo po celou dobu útoku a doprovázelo německý postup.
Pěchota podporována tanky útočila plnou silou. To, co jsme původně odhadovali na zesílenou pěší rotu, byla ve skutečnosti celá 363. divize lidových granátníků ( 363. Volksgrenadier Division), zesílená plukem polního dělostřelectva, tanků a praporem ženistů. Hlavní nápor směřoval proti 3. praporu. Celá rota jednotek zbraní SS překročila řeku a udeřila na linii 2. praporu, byla však odražena. Boj byl tvrdý a surový. Nejméně dvěma výsadkářům byly odtrženy všechny končetiny a jejich těla byla kanonádou rozervána na kusy. Mnohem více jich bylo zabito nebo raněno. Stanice první pomoci, zřízená ve starém větrném mlýně, byla přeplněna během první hodiny bitvy".

Tolik tedy Donald R. Burgett.
Od začátku palby a německých útoků uplynuly 2 hodiny, když se okolo 8 hodiny ranní do pozic bránícího se 3. praporu dostavil plukovník Sink, velitel 506. parašutistického pluku, který velení praporu oznámil, že jsou již posily na cestě. Výsadkáři 3. praporu musí své posice ubránit než jim na pomoc dorazí, ze zálohy 506. parašutistického pluku, 1. prapor.
Boj však nečekal.
Své zálohy musel bránící se 3. prapor nasadit již v 8 hodin 45 minut. Totiž německá 363. divize lidových granátníků si počínala, ač nedávno zřízená, velice zkušeně a takticky vyspěle. Němci útočily proti obraně 3. praporu výsadkářů neustále a na všechna místa. Když výsadkáři odrazili německý útok na střed obrany, již byl zformován a spuštěn útok proti pravému křídlu. Když byl ten odražen, Němci útočili proti levému křídlu. Stále hledali kde je to slabé místo výsadkářů amerického 3. praporu. Stálým měněním míst útoku na sever, jih postupně tlačili americký 3. prapor z jeho široké obrany před městem Opheusden zpět - na východní okraj města - takřka o 400 m.
Na podporu 3. praporu byl vyslán 1. prapor ze zálohy pluku z toho důvodu, že 2. prapor, který byl blíž, nemohl nikoho postrádat. Německá ranní palba, stejně jako poté útoky pěchoty a tanků zasáhly také 2. prapor.
A tak se z roty A, z 1. praporu, vydala, jako první na pomoc 1. četa a za ní hned 3. četa, které se urychleně přesouvaly do Opheusdenu. Po dosažení města pokračovala 3. četa dál až k 3. praporu. Výsadkáři 1. čety, roty A( samozřejmě 1. prapor), se dle rozkazu zatím zakopali u železniční stanice Dodewaard-Opheusden ( železniční stanice - viz mapa - Útok 1. praporu 506. parašutistického pluku na Opheusden), kde byli chvíli v záloze.
Bylo 14 hodin 40 minut odpoledne dne 5. října, když byla 1. četa odvolána ze zálohy a měla se zúčastnit útoku, přes pozice rot G a H 3. praporu, když se, se zbytky těchto rot, měla účastnit útoku, jehož cílem bylo získat zpět terén, který Němci ráno na úkor 3. praporu získali.
V bojových formacích postupovali výsadkáři po úzkých silnicích, šikmo na sever do centra Opheusdenu. To proto, že museli po cestě obejít právě probíhající bitvu 3. praporu s Němci. Hustá střelba a šikmé úzké uličky byly důvodem proč do pozic 3. praporu dorazili až po 15, 00 a vlastně z chodu, v sestavě pluku, na Němce zaútočili.
Odpolednímu útoku praporů amerického 506. parašutistického pluku předcházela těžká dělostřelecká palba britského Královského dělostřelectva.
Samotný útok prováděl výsadkářský pluk roztažen na linii široké 4 500 metrů, tedy od jihu od řeky Waal až na sever k hrázím Dolního Rýna. Parašutisté v rojnicích dospěli v překládané palbě Královského dělostřelectva až k německým zákopům, které okamžitě zasypali granáty a střelbou ručních zbraní. Do toho přilétala z druhé strany palba německých dělostřelců a minometčíků, ke kterým se vzápětí přidaly již vzpomínané "Ječící hysterky". Mnoho výsadkářů bylo zabito a zraněným nebyl čas pomáhat ihned. Ze zákopů se muselo dál! Parašutisté pak hluboce sehnuti běželi na krátké vzdálenosti, vždy jen k nejbližší nerovnosti, či díře, která poskytovala alespoň na moment nějaké krytí. A pak zase vpřed. Byl to závod se smrtí, která byla všude okolo.
Jak probíhal další boj, jak rychle a neromanticky přicházela smrt, si řekněme opět od pamětníka( proto pohled 1. osoby - Vyběhl jsem... atd...) a z hlášení zachycená u divize Křičící orli, jak je historicky popisuje, Donald R. Burgett, ve své knize - Cesta do Arnhemu Křičící orel v Holandsku, když o útoku 506. parašutistického pluku, přímo v Opheusdenu, hovoří i další výše uvedené zdroje( autentičnost a jedinečnost doby a místa je tak zaručena), cituji:

"Na konci jedné uličky se útočníci stočili doleva a jako do trychtýře vbíhali mezi dva domy. Následovali jsme je. Po celou dobu dopadaly kolem nás dělostřelecké náboje. Vyběhl jsme z uličky mezi domy a ocitl se s několika ostatníma za krátkou nízkou cihlovou zídkou, která vedla od rohu jednoho z domů k hlavní ulici. Do rachocení pušek se ozývaly rychlé trhavé dávky německého kulometu. Kulky pleskaly o zídku a o dláždění kolem nás. Dva výsadkáři skrčení za zídkou vystrčili nad ní současně hlavy a kulomet na ně vyslal rychlou štěkavou dávku. Oba se opět současně skrčili za zídku.
´Nedělejte to!" Varoval jsem je. ´Ten Němčour vám ustřelí hlavy!´
´Kdepák,´ odpověděl jeden z nich. ´Nedokáže trefit vůbec nic. Chceme zjistit, odkud střílí. Jak to zjistíme, zabijeme ho.´
Muž přede mnou se sklonil a proběhl hustou palbou přes ulici k rohu dalšího domu, kde se ukryl. Pak vyhlédl za roh a pokoušel se objevit nepřátelského střelce. Další výsadkář se odvážil přes silnici a opět si vysloužil palbu německého kulometčíka. Hned poté oba výsadkáři za krátkou zídkou znovu současně vystrčili hlavy.
´Ten kulometčík chce zjistit, kam se trefuje a hodlá vám ustřelit hlavy,´ nabádal jsem je znovu k opatrnosti.
´Depák, nedokáže nic trefit,´řekl jeden z nich a zasmál se.
Nepřátelský střelec zvolil tento okamžik, aby znovu zmáčkl spoušť k nové salvě, a tentokrát kulky našly svůj cíl. Přilby obou výsadkářů vyletěly do vzduchu a jejich mozky pocákaly zem mezi nimi. Oba padli mrtví s ustřelenými temeny.
´My toho hajzla dostaneme,´pronesl někdo. ´Podejte sem bazooku.´
Po rojnici se předávalo volání: ´Bazooku sem! Bazooku sem!´
Vysoký voják, o kterém se ukázalo, že je to Charley Syer se propracoval k nám s bazookou.
´Můžeš trefit ten dům na konci ulice?´ Zeptal se někdo.
´Jasně, že můžu, ale nemám žádné rakety,´odpověděl Charley.
´Má někdo raketu?´
Nikdo neměl raketu. Obvykle má každý výsadkář u sebe pár raket, pár min a skříňku nebo dvě nábojů do kulometu, ale zrovna teď neměl nikdo žádnou raketu do bazooky. Zpátky po frontové linii se předávalo volání: ´Má někdo tam vzadu raketu do bazooky?´ Ani jedna nebyla k "mání". Charley vypotřeboval všechny své rakety střelbou na nepřátelské obrněnce..."
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Re: XIV. díl. Operace MARKET GARDEN Č 52.

Příspěvek od michan »

XIV. díl. Operace MARKET GARDEN Č 53.

Ale německý kulometčík si pokoj nedal a střílel dál. Střílel v krátkých dávkách i během doby, co američtí výsadkáři nemohli sehnat raketu do bazooky. Jeho krátká dávka( mnozí odborníci podle toho že to byly - rychlé trhavé dávky, krátké dávky - poznali, že šlo o Mg-42, s rychlou kadencí střelby, viz zde: http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=18&t=19
) znovu zasáhla zídku a přední stranu domu.
Němec, německý kulometčík, se vysmíval a svou palbou i vyhrožoval, a to nemohli někteří výsadkáři, kteří viděli smrt svých dvou kolegů, prostě překousnout. Musela přijít odveta!

Několik skupinek parašutistů, včetně Donalda R. Burgetta, neboť je to on, jehož osobní prožitky jsou zde v některé přímé řeči, i v předchozích mých článcích, v 1. osobě, pojednávající o 101., z jeho knihy - Cesta do Arnhemu Křičící orel v Holandsku - prezentovány - se rozběhlo na všechny strany, aby oklikou vypátraly a zneškodnily nenáviděného "Nacíka".
Burgett, jehož jedna z mnoha historických prací o 101. vzdušně-výsadkové divizi , ( jeho historické popisy jsou většinou osobně prožité, kolegy doplněné, s možností podívat se později do zápisů divize, to když sepisoval knihy svých historických popisů), pak lov na německého kulometčíka popisuje takto - nejprve použiji citaci - v části hledání kulometčíka, vzhledem k prožitému ději, který autenticky přibližuje dobu a místa, kde se pohyboval a i jeho pocity na místech hledání kulometčíka( tam v té době nikdo z nás nebyl, ani vzhledem k věku být nemohl...), - a poté další historické skutečnosti oné doby popíši vlastními slovy.
(Podotýkám, byl to Burgett, který vše prožil a popsal jako výsadkář 1. čety, z roty A, z 1. praporu, 506. parašutistického pluku, americké 101. vzdušně výsadkové divize - její boje v Holandsku, když zde uvádím ještě některé, nejznámější, další knihy jeho popisů, včetně již řečené knihy:
Donald R. Burgett: Currahee!, Donald R. Burgett - Cesta do Arnhemu, Donald R. Burgett - Sedm cest do pekla, Donald R. Burgett - V říši zla.
Pochopitelně, že vše co zde popisuji o boji 101. v Operaci MARKET GARDEN, není jen z Burgetta, ale je i z informací z ostatních použitých podkladů, řečených u Č 52).
Nyní tedy k tomu hledání německého kulometčíka - lov na německého kulometčíka, - jehož popis mě velice zaujal, neboť svědčí, mimo jiné, i o profesionalitě amerických výsadkářů - , jak jej autenticky popsal Burgett, (všimněme si mimo profesionálního lovu, i momentu, kterým jsou v některé historické literatuře prezentováni američtí vojáci, jako "nenapravitelní, až notoričtí, sběrači suvenýrů na pak" - a to i v těžké bojové situaci - , Burgett to zde vlastně jen ve svém popisu potvrzuje), cituji:

" Vyběhl jsem hlava nehlava k opačné straně ulice, zatímco kulomet střílel na zídku. Dva výsadkáři se dostali na druhou stranu ulice přede mnou, byli dobře ukryti za domem. Namířil jsem si to přímo do otevřených předních dveří a hlavou napřed jsem do nich vletěl. Dům zřejmě sloužil jako´obchod na rohu´, protože napříč místností, která kdysi byla obývacím pokojem, stál pult. Kulomet pálil dlouhé dávky velkým okenním otvorem beze skla v přední zdi obchodu. Přeskočil jsem pult a přistál za ním na zádech. Prach, omítka, dřevo a kulky - vše dohromady se v místnosti rozprsklo do všech stran. Ještě dvakrát vypálil kulomet na přední část obchodu. Ležel jsem pořád na zádech za pultem a pozoroval, jak střelba demoluje místnost. Konečně se palba přesunula zpátky na ulici. Když jsem se rozhlédl kolem sebe, uviděl jsem na polici v rohu malou dřevěnou plaketu s vyřezávanou dřevěnou botou s nápisem ´Nijmegen´, a lžičkou zhotovenou z holandské mince. Impulzivně jsem je shrábl a zastrčil do velké boční kapsy.
Nevím proč, byl to prostě impulz.
Do místnosti vrazil další výsadkář a já jsem zařval: ´Za pult, rychle!´ Muž přeletěl přes pult hlavou napřed a přistál vedle mne, právě když další kulometná dávka ´prosvištěla´ místností.
Z jeho podnětu jsme společně prohledali dům a pátrali po nějaké cestě, která by nás zavedla ke kulometčíkovi. Sešli jsme do sklepa a v jedné zdi jsme objevili okno vedoucí k nepříteli. Otevřeli jsme je a přes úzký prostor mezi domy spatřili další sklepní okno. Sundali jsme ze zad batohy a vzali je do rukou, abychom se protáhli malým oknem. Pomohl jsem kamarádovi nahoru, ten vylezl z okna, otočil se a pomohl mi vytáhnout se nahoru a prolézt oknem ven. Vyrazili jsme sklo sklepního okna v sousedním domě a vlezli dovnitř. Prošli jsme sklepem stejným způsobem, ale tentokrát jsem byl první já. V dalším domě jsme prolezli oknem, které bylo o něco výš, přešli jsme místností na druhou stranu a vystoupili oknem. Opět jsem byl vepředu já. Vplížili jsme se do sklepa dalšího domu a vyšli ven na protější straně. Tentokrát jsem byl druhý, těsně za svým novým známým. Byli jsme na malém, cihlami vydlážděném dvorku. Cihly tvořily složitý kruhový vzor. Slunce jasně svítilo. Museli jsme rychle překročit nechráněný prostor.

Výsadkář byl asi šest metrů přede mnou a rychle běžel k cihlové zdi na druhé straně, když vtom zazněl jediný výstřel, hlasitě, ale ve dvorku uzavřeném zdmi, přece jen poněkud ztlumeně.. Výsadkář, jehož jméno neznám, padl tvrdě dopředu, krev se rozlila jako svatozář kolem jeho hlavy po červených cihlách. Byl jsem již v mnoha útocích a věděl jsem, že není nic horšího, než zůstat stát, ale z neznámého důvodu jsem neodolal, zastavil se a díval se na jeho tělo. V hlavě mi ječel hlas: ´Utíkej! Nestůj tady! Utíkej, nebo zemřeš taky! ´
Vyrazil jsem prudce ke zdi a na každém kroku jsem očekával, že ucítím dopad kulky vnikající mě do těla. Pokud vím, neozval se žádný výstřel, a já se bezpečně dostal ke zdi a u ní jsem se téměř bez dechu zhroutil na zem.
Najednou se vedle mne objevil Speer a sklouzl prudce na kolena.
´Jsi v pořádku?´zeptal se.
´Jo´, odpověděl jsem. ´Jsem v pořádku. Chtěli jsme se dostat na toho Skopčáka s kulometem.´ Podíval jsem se dolů a uviděl jsem, že pořád ještě nesu v ruce batoh. Speer mi pomohl upevnit jej zpět na popruhy.
Pak Speer bez váhání vyběhl k dalšímu místu. Následoval jsem ho. Pokračovali jsme tímto způsobem, přemisťovali se přískoky dům od domu, až jsme se setkali s poručíkem Muirem, seržantem Brininstoolem, Philipsem, Bielskim, Skim, Correou a několika dalšími, kteří postupovali jiným směrem ke stejnému bodu v naději, že uloví německého kulometčíka obchvatem.
Věděli jsme, že je blízko. Podíval jsem se přes ulici a spatřil něco, o čem jsem se domníval, že je to výhodné postavení německého kulometčíka. Pak začal střílet a viděli jsme, jak se z chodníku zvedá prach zvířený výšlehy z jeho hlavně. Nebyl tam, kde jsem předpokládal.
Byl v budově a střílel malým otvorem vytesaným v tlusté zdi. Otvor vedl dolů souběžně s hlavní silnicí. Vypálil jsem pár dávek na otvor a doufal, že nějaká kulka do něho odrazem vnikne, ale úhel byl příliš nevýhodný, a nedokázal jsem střelit tak, aby se kulka odrazila správným směrem. I ostatní se o to pokoušeli. Bylo to nemožné. Kulometčík střílel dál.
Konečně přestal. Možná že musel znovu nabít nebo se chtěl podívat na vykonanou práci nebo zvážit situaci. Nevím. Vím pouze, že na chvíli přestal střílet.
´Halo ty tam´, zakřičel jsem. ´Nech toho. Vzdej se.´
´A proč, sakra?´, odpověděl střelec dokonalou angličtinou.
´Když se nevzdáš, pošleme sem pár tanků a vystřílíme tě.´
´Nemáte žádné tanky a my to víme. Angláni je všechny odvezli s sebou. Žádné tanky nezavoláš.´
´Kde ses naučil tak dobře anglicky?´zakřičel jsem, protože jsem hrál na čas, abych kamarádům umožnil dostat se k němu.
´Byl jsem v New Yorku mnohem dýl než ty, ty kreténe,´ odpověděl. ´A teď pojď a chytni si mě.´
Byla to pravda. Britové při odchodu odvezli téměř všechny tanky. Když jsme při příchodu do Opheusdenu žádali tanky na podporu, mohli nám jich poskytnout jen několik málo. Zřejmě je potřebovali naléhavěji někde jinde. Němec měl pravdu. Neměli jsme žádné tanky a on to věděl. Ale zůstali s námi britští dělostřelci a to byli mistři ve střelbě.
Naše družstvo se vydalo úzkými průchody mezi budovami. Philips a já jsme byli v čele. Konečně jsme došli k zadní straně budovy, odkud kulometčík střílel. Speer, Bielski, Correa a ostatní kryli ulici, zatímco Philips a já jsme se hnali k zadním dveřím, které byly otevřené. Proběhli jsme domem přímo k jeho průčelí. Nikdo tu nebyl.
Našli jsme otvor vytesaný ve zdi, kterým Němec střílel. Měl dokonalý výhled na ulici, po které jsme se museli přibližovat nebo ji přeběhnout. Na podlaze u otvoru ležela velká hromada prázdných nábojnic. Němec a jeho kulomet byli pryč. Věděl, že se k němu blížíme a vyčkal do posledního okamžiku, než vyklouzl. Svůj ústup načasoval perfektně.
Philips a já jsme ho proklínali. Oba jsme bažili po tom chlápkovi s drzou hubou. Kopal jsem do stolu a nadával. Philips tu jen stál a proklínal ho. Prohledali jsme dům od střechy až do sklepa. Byl prázdný. Němec nás porazil. Nejhorší na tom bylo, že to věděl."

Tolik tedy jedna ze zajímavých válečných epizod, plná smrtících emocí, se skvělým a přehledným popisem cesty mezi domy a v domech v Opheusdenu( člověk si díky Burgettově přesném popisu dovede představit, kudy šli s náhodnými kolegy výsadkáři, při lovu německého kulometčíka, kterého nenáviděli a strašně ho toužili zabít. Ani to nemusí vyslovit a čtenář ty emoce prostě cítí.), v oblasti zvané Ostrov - dne 5. října 1944, jak jí prožil a pak pro historii zachytil, i s popisem míst a děje - výsadkář 1. čety, roty A, 1. praporu, 506. parašutistického pluku z divize "Křičící orel" - Donald R. Burgett.
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Re: XIV. díl. Operace MARKET GARDEN Č 52.

Příspěvek od michan »

XIV. díl. Operace MARKET GARDEN Č 54.

Po neúspěšném "lovu" německého kulometčíka, zaujali američtí výsadkáři z 2. čety, roty A, 1. praporu, 506. parašutistického pluku, takovou bojovou sestavu, že se roztáhli na východ a západ ulice a vytvořili oblouk při postupu na sever. Při postupu na sever se měla 2. četa setkat se zbytkem roty A. Čelo sestavy na pravé straně tvořili dva předsunutí výsadkáři a další dva postupovali po levé straně. Předsunutí výsadkáři mířili hluboko do nepřátelského území, neboť v podvědomí stále doufali, že tam někde ten Němec je. Když na nic nenarazili, vrátili se zpět stejnou cestou na místo, kde je čekal zbytek roty A.
A pak přišla zpráva, že celý 1. prapor převezme bojové pozice 3. praporu, který až bude vyměněn se posune směrem na jih. Onen 1. prapor měl obsadit bojová postavení, která se táhla od železniční stanice Dodewaard (viz náčrt oblasti zvané Ostrov

Obrázek


a na něm místní města, městečka a vesnice, o kterých je v textu řeč. Ostrov je oblast mezi Dolním Rýnem na severu a řekou Waal na jihu, kde se celý říjen 1944 až do listopadu 1944 tvrdě bojovalo. Němci chtěli z této oblasti Spojence - v říjnu a listopadu 1944, - americkou 101., kanadské ženisty a britské dělostřelce - vyhnat. Obávali se totiž, že odtud spustí Spojenci ofenzívu okolo Arnhemu do Německa. Jak si v dalších dílech řekneme, Němci nakonec v listopadu 1944 u Arnhemu vyhodili do povětří hráz a zatopili oblast, kde probíhala obrana Spojenců vodou.) na jihu, přes město Opheusden až k hrázi Dolního Rýna na severu. Změnou sestavy měly pozice 2. praporu navazovat na 1. prapor na jeho severním křídle a měly se táhnout na východ po hrázi tam, kde se setkají se západním koncem pozic 501. parašutistického pluku ze stejné divize "Křičících orlů". Nově vzniklá fronta 3. praporu 506. parašutistického pluku se tak měla táhnout od jižního konce postavení 1. praporu na železniční stanici Dodewaard na jih až k řece Waal.
V této bojové sestavě "Křičících orlů" byl rotě A přidělen nejsevernější úsek linie 1. praporu a 2. četa, kde byl i výsadkář Donald R. Burgett se usadil na jižní straně samotné hráze a byl tak nejsevernější jednotkou zatím celé obrany "Křičících orlů".
Do prostoru "Křičících orlů" neustále "bušila" těžká německá dělostřelecká palba po celou dobu, kdy se jednotlivé prapory přesouvaly a zaujímaly určené pozice. Výsadkáři procházeli většinou zadními vchody domů, přes různé průchody až se dostali k hrázi probíhající severovýchodní částí města, kde potom jednotlivé čety dostaly přiděleny jako své stanoviště například tříposchoďové domy. Nutno však říci, že Němci měli neustálý přehled, neboť jejich pozorovatelé byli, jak už bylo řečeno, usazeni na vyvýšeném terénu odkud měli v dalekohledech skvělý přehled. Parašutisté museli prozkoumávat terén před sebou, dům od domu a tak nebyla o mimořádné situace nouze. O jedné takové nám říká již představený výsadkář Burgett, který vše, co v Opheusdenu prožil popsal, a zde je ta příhoda, která se mu 5. října 1944 stala při zaujímání nových obranných pozic, cituji:

"Šel jsem první a prozkoumával cestu dolů po ulici. V cizím, troskami zaneřáděném městě, o kterém jsme se nerovně dělili s nepřítelem, ovládajícím jeho nesrovnatelně větší část, se setmělo. Postupoval jsem vpřed veden siluetou střechy rýsující se proti světlejší obloze. Za mnou šel Phillips, který pozorně sledoval, co se děje za námi i po obou stranách. Konečně jsem našel zadní vchod do určeného domu. Vchod byl postaven v podobě alkovny s přesahující střechou. Sousední domy přiléhaly k jeho zadnímu rohu.
Právě když jsem dosáhl na dveře, nějaký Němec na mne vypálil několik dlouhých dávek z automatu značky Schmeisser. Kulky se prořezávaly vzduchem kolem mé hlavy a těla a bičovaly zeď a dveře přede mnou. Prudce jsem otevřel dveře a hlavou napřed jsem vletěl dovnitř. Ve tmě vztekle zavrčel a zaštěkal pes, cvakl zuby a pak hrozivě vrčel. Skočil jsem zpátky ven ze dveří a Němec vypálil několik dalších dlouhých dávek. Znovu jsem skočil dovnitř. Phillips spadl do malé místnosti za mnou, pronásledován dlouhými prskavými dávkami z automatu."

Tenhle příběh Burgetta pak pokračuje, když se německý samopalník stáhnul, seznámením s osamoceným psem, kterého si američtí výsadkáři vzali sebou a přejmenovali jej na - "Šrapnel" - , neboť jim po celou dobu dalšího působení v oblasti odhaloval o několik vteřin dřív dopady granátů, když pokaždé když zaslechl přilétat střely, vyrážel o několik vteřin dřív do úkrytu. Když vyrazil, bylo to jisté znamení, že za několik vteřin přiletí velké množství střepin šrapnelů.
Z dočasných pozic se potom i rota A zařadila do sestavy 1. praporu, aby se připravila na útok, který měl být spuštěn dne 6. října 1944 odpoledne.
Britové totiž poslali k americkému 506. parašutistickému pluku svou jednotku - pěšáky britského 5. praporu lehké pěchoty vévody z Cornwallu (Duke of Cornwall's Light Infantry), kteří měli pomoci, vyhnat Němce ze západní části Opheusdenu.
Dne 6. října 1944 britská brigáda v počtu 300 vojáků, na levém jižním křídle amerického 3. praporu, měla vést útok na západ. Měla útočit nechráněným terénem a američtí výsadkáři pak měli útočit v centru Opheusdenu bojem dům do domu. Americkým výsadkářům nebylo co závidět, ale o to víc nebylo co závidět Britům, kteří na křídle měli útočit otevřeným, nechráněným prostorem. Prostorem, který měli Němci jako na dlani, neboť jak jsme řekli, ovládali zvýšený terén a měli v této době silnější dělostřelectvo. Američtí výsadkáři si říkali (jak Burgett ve své knize uvádí), že to není dobrá a nejvýhodnější taktická situace a že ti britští chudáci nemají žádnou naději na přežití. Všem se zdálo, že rozkaz, který dostali Britové je nesmyslný.
Obě bojové sestavy, jak američtí výsadkáři ve městě, tak Britové v otevřeném terénu, se rozvinuli do rojnic.
Nejprve začala těžká "přehradná" palba britského královského dělostřelectva, která "bušila" do německých postavení 15 minut. Britové pak začali postupovat v těsně sevřených řadách, a já dál cituji z Burgetta:

"Rozkaz zahájit útok nám byl vydán ve 13 hodin 45 minut (onoho 6. října 1944, má poznámka).
Dělostřelba ustala a my jsme vyrazili do nepřátelského území.
Ze západního Opheusdenu a ze severní strany Dolního Rýna do nás udeřili s vytím a ječením střely německých děl. 'Ječící hysterky' se přidaly svým vysokým, vřískajícím hvízdotem ke všeobecnému hlomozu a v našich i anglických řadách začaly vybuchovat 81 mm minomety. Mnoho Britů šlo k zemi, ale ostatní se nepřestávali tlačit vpřed. Díry, které v jejich řadách způsobila kanonáda, okamžitě uzavíraly stažením řad. Bez zakolísání pochodovali vpřed a stříleli přitom od boku ze svých pušek značky Enfield, rachotili závěry pušek a stříleli znovu. Angličtí vojáci byli až pošetile stateční, zůstávali v sevřených řadách a postupovali vpřed navzdory zničujícím účinkům palby z děl, kulometů a ručních zbraní. Bez nejmenšího zaváhání pochodovali rovnou do smrti. Tento způsob útoku se přežil v krvavých střetnutích naší občanské války již v 19. století. Britský major nařídil husím pochodem velice pošetilý manévr a prokázal tím absolutní pohrdání životy svých vojáků. Sám ovšem v rojnicích útočníků přirozeně nebyl.
Mezitím jsme my přebíhali krátkými prudkými přískoky, vrhali se do jam, příkopů a do dveří - do každého místečka, které nabízelo sebemenší ochranu. I my jsme měli ztráty, avšak nesrovnatelně menší než Angličané.
Západní polovina Opheusdenu byla plná Němců, my jsme se však s nimi v tomto útoku naplno nestřetli. Ustupovali před námi a umožňovali nám, abychom postupovali. Prázdné prostory po ustupujících zaplňovali Němci přehradnými dělostřeleckými palbami, které si ustavičně od nás vybíraly daň, jak jsme vnikali hlouběji do jejich území. John 'Whiskey' Wisniewski, Jacksonův nejlepší kamarád, byl tvrdě zasažen a padl k zemi. Ozvalo se volání 'zdravotník do přední linie!' Wiskey zemřel ve větrném mlýně (tam měla rota A své obvaziště, stanoviště první pomoci - má poznámka) o několik hodin později. Nadporučík Bill Kennedy, velitel naší roty, byl raněn a evakuován. Velení po něm převzal nadporučík Patrik Sweeny - a pokračovali jsme. Tato bitva se stala soubojem děl a kanónů. Vojáci na obou stranách byli rváni na kusy granáty a pouze zřídka se střetli v boji muže proti muži."

A poté, ještě v době spojeneckého útoku, začali Němci provádět protiútoky na obě britsko-americká křídla, neboť chtěli útočníka - Spojence - který se začal měnit na obránce, obklíčit. Američané a zbytek Britů musel rychle svá křídla zahnout dozadu, aby zabránil obklíčení. Jenomže po chvíli již na straně Britů nezbyl ani jediný zdravý voják. Všichni Britové byli zničeni a bok amerických výsadkářů zůstal nechráněný. Útok výsadkářů tak postupně, ale zcela úplně skončil a do jejich řad dopadalo stále více minometných salv, neboť sem Němci přenesli i tu palbu, která předtím směřovala proti Britům. Německá palba byla tak intenzivní, že na další útok nebylo v dané chvíli ani pomyšlení a bylo nutno ustoupit.
O ústupu amerických výsadkářů příště.


Použité podklady:

Duce – Anatomie jedné kariéry – Luboš Taraba.
Adolf Hitler a jeho cesta k moci – Rainer Zitelmann.
Nacismus – Alessandra Minerbiová – editor: Flavio Florani.
Pakty Stalina s Hitlerem – výběr z dokumentů 1939 a 40 – Naše vojsko.
Přísně tajné 3/99, 4/99, 3/05 a 3/08.
HPM ročník XIV. – Ivo Pejčoch – Těžký křižník Canarias.
Září 1938 – Role a postoje spojenců ČSR – Miloslav John.
Dějiny světa, svazek IX – L. I. Zubka, A. M. Zubinský a G. N. Sevosťjanov.
Dějiny světa, svazek X. – V. V. Kurasov, A. M. Někrič.
Krev, slzy a pošetilost v nejtemnější hodině 2. světové války – Len Deighton.
Druhá světová válka – Úplná historie – Martin Gilbert.
Blitzkrieg od Hitlerova nástupu po pád Dunkergue - Len Deighton.
Druhá světová válka – John Keegan.
Polské tažení Hitler a Stalin rozbíjejí Polskou republiku – Janusz Piekalkiewicz.
Tanková válka 1939 – 1945 - Janusz Piekalkiewicz.
Letecká válka 1939 – 1945 - Janusz Piekalkiewicz.
Námořní válka 1939 – 1945 - Janusz Piekalkiewicz.
Historie německé armády 1939 – 1945 – Philippe Masson.
Slovenská armáda 1939 – 1945 – Charles K. Kliment, Břetislav Nakládal.
Hitlerovi válečníci – Guido Knopp.
Německé obrněné jednotky – Horst Scheibert.
Hitlerovy elitní jednotky – Lucas Cooper.
Němečtí parašutisté ve II. světové válce – Volkmar Kühn.
Operace Jubilee, Dieppe 1942 – Norman Franks.
Narvik – Donald Macintyre.
Ocelová lavina – Darius Jedrzejewski, Zbigniew Lalak.
Bitva o Británii – Leonard Mosley a redakční kolektiv Time-Life Books.
Černí andělé, Historie zbraní SS – Rupert Butler.
Historie válek – David Brownstone a Irene Franck.
Neznámé špionážní operace KGB – Mitrochinův archiv – Christopher Andrew, Vasilij Mitrochin.
Den D, 1944, Hlasy z Normandie – Robin Neillands, Roderick de Normann.
Druhá světová válka den za dnem – Donald Sommerville.
Svět ve válce 1939 – 1945 – Dr. Duncan Anderson, Dr. Stephen Badsey, David Chandler, Dr. Paddy Griffith, Sean McKnight, Gary Sheffield.
Marcel Jullian – Bitva o Británii – červenec-září 1940
Alan Cooper – Cíl Drážďany.
Boje o Itálii 1943 až 1945 – Dominick Graham a Shelford Bidwell.
Hitlerovy horské jednotky – James Lucas.
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1176,
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1179
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1193
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1209
a v nich následné diskuze.
Miloš Hubáček – Bitva u Matapanu.
Miloš Hubáček - INVAZE.
Válka v Normandii. Ode Dne D k St. Lo,
německýma očima - Vince Milano a Bruce Conner.
Charles Kirkpatrick - Spory o druhou frontu.
Stephen Badsey - Příprava operace Overlord.
Detlef Vogel - Německá obrana.
Edward Marolda - Operace Neptune.
Steven J. Zaloga - Den D 1944 Pláž OMAHA.
Roger Cirillo, Stephen Badsey - Den D.
Charles Kirkpatrick - Soustřeďování sil.
Alfred Price - Vzdušné boje.
Nigel de Lee - Boje v Ńormandii.
Nigel de Lee - Průlom.
Bernard Nalty - Invaze do jižní Francie.
Roger Cirillo - Pronásledování k Sieně.
John Prager, C. W. Star Busmann - Bitva u Arnhemu a válka v Západní Evropě.
Generálmajor R. E. Urquhart, CB DSO a Wilfred Greatorex - ARNHEM.
Jaroslav Hrbek - ARNHEM 1944.
Tim Saunders - NIJMEGEN - Operace Market Garden (americká 82. vzdušná výsadková divize a gardová obrněná divize).
Donald R. Burgett - CESTA DO ARNHEMU - Křičící orel v Holandsku.
Frank Steer - ARNHEM - Operace Market Garden - Přistávací plochy a Oosterbeek.
A. Korthals Altes a N. K. C. A. in´t Veld - ZAPOMENUTÁ BITVA. ( The Forgotten Battle)
Jaroslav Hrbek – Tobruk 1941.
Janusz Ledwoch – Afrikakorps.
Paul Carell – Lišky Pouště.
Janusz Piekalkiewicz – Rommel – Tajná válka v Africe.
Dwight David Eisenhower – INVAZE DO EVROPY.
Harry C. Butcher – TŘI ROKY s EISENHOWEREM.
Jiří Brož – STŘEDOMOŘÍ V OHNI DRUHÉ SVĚTOVÉ VÁLKY.
D – DAY OPERACE OVERLORD, dle nakladatelství Salamander
Den D 1944 Pláž Omaha, - Steven J. Zaloga, Howard Gerrard.
Books Ltd, Londýn.
Další související historická literatura.
Mé dlouholeté poznámky a mapy.
Z webu www.Palba.cz je použito jako podklad a upoutávka:
V subkapitole – Armády 1918 – 1945 u Francie zde:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=143
a zde jednotlivé sekce:
a) Pozemní a cizinecká legie – (články od Kačermiroslav, Sa 58 a Bruno):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=160
b) Letectvo – ( články YAMATO, Kačermiroslav a Fatale):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=161
c) Námořnictvo – (ovládal Norad – Nelson):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=162
d) Opevnění a bunkry – (od Bruna a Lorda):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=48
Aby pak důležitou smlouvu o porážce Francie z 22. června 1940 dodal Kačermiroslav v sekci
e) Ostatní:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=3463
V subkapitole – Armády 1918 – 1945 pak nalezneme - Británie viz zde:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=139
kde jsou pak jednotlivé sekce, a v nich potom musíš otevřít - Pozemní vojsko:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=154
tam teprve otevřeš Obrněná technika – (především YAMATO, TonyHazard a Easy_Company) zde:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=241
aby pak ještě následovaly odkazy od Sa 58:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=3351
a Thór:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=2936
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=2892
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=2821
Royal Navy (především Norad – Nelson a také trochu Mikhassel. Dralno):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=153
Letectvo:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=99
pak má své podsekce:
Stíhací letouny – (xradar, YAMATO, Tempík, Reisen):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=216
Bombardovací a bitevní letouny – (Haness, YAMATO):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=217
Ostatní letouny – (Kačermiroslav):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=218
Různé – (od Haness, Ikala, Lord a YAMATO):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=220
A starší neaktualizovaný článek od Fatale:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1180
O Německé obrněné technice je možné se na Palbě dozvědět na tomto odkaze v subkapitolách zde http://www.palba.cz/viewforum.php?f=138
Tanky a stíhače tanků:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=116
od Sa 58, YAMATO, TonyHazard.
Samohybná děla http://www.palba.cz/viewforum.php?f=117 také od Sa 58 a YAMATO.
Mnoho dalších věcí, jako jsou OA – Obrněné Automobily - na tomto odkaze http://www.palba.cz/viewforum.php?f=17 také od Sa 58.
Z letecké techniky jsou to především v subkapitole Luftwaffe
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=20
u Stíhacích letadel http://www.palba.cz/viewforum.php?f=112
monografie Hans S a YAMATO, stejně jako u Bombardovacích a bitevních http://www.palba.cz/viewforum.php?f=113
a u Ostatních http://www.palba.cz/viewforum.php?f=192
je to pak Tunac, Haness, Hans S a YAMATO.
Vybavení letounů http://www.palba.cz/viewforum.php?f=193je od Ikala, Eda a Sa 58.
O Itálii jsou pak jednotlivé subkapitoly zde:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=142


Případné doplnění a diskuzi směřujte na tento odkaz:

http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=137&t=58&start=20
ObrázekObrázekObrázek
Odpovědět

Zpět na „Pozemní boje 1944 - 1945“