XIV. díl. Operace MARKET GARDEN Č 49.

Od Normandie po kapitulaci Německa

Moderátoři: michan, Pátrač

Odpovědět
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

XIV. díl. Operace MARKET GARDEN Č 49.

Příspěvek od michan »

XIV. díl. Operace MARKET GARDEN Č 49.

Mnohokrát musely pluky "Křičících orlů", po 19. září 1944, znovu otevírat "koridor", na který

Obrázek

ze všech stran - zleva, zprava, směřovali Němci své protiútoky - viz text.
Boj 101. vzdušně-výsadkové divize a britského 30. as od 23. do 27. září 1944.
Již bylo v předchozích článcích řečeno, že prakticky od 19. září 1944 se pokoušeli Němci přetnout koridor obsazený " Křičícími orli" a od 19. a 20. září i britským 30. as. Útočili na Spojence zleva i zprava v kořeni koridoru, tedy od východu - z Třetí říše, jakož i od západu odkud útočila německá 15. A a kde již byla rozdělená německá 1. parašutistická armáda generála Studenta ( Obraz o bojové situaci není úplný. Těžké boje probíhaly stejně, ve stejné době, také proti 82. v oblasti Nijmegenu a v Arnhemu a okolí proti britské 1. vzdušně- výsadkové divizi - o tom všem budeme hovořit později u těchto divizí detailněji).
Postupně na americké parašutisty 101. vzdušně-výsadkové divize a britské oddíly z 30. as útočila 107. tanková a 280. úderná brigáda, jakož i 59. a 347. pěší divize obě z 1. parašutistické armády generála Studenta. Do boje proti nim byly nasazeny z americké 101. vzdušně-výsadkové divize, parašutisté 501., 502. a 506. parašutistického pluku a 327. pluku kluzákové pěchoty s podporou kanónů 57 mm z 81. výsadkového protiletadlového praporu. Od 20. září do 27. září Němci útočili prakticky každý den v denních i nočních hodinách a dařilo se jim několikrát na třech různých místech přerušit koridor na dobu od několika hodin až po skoro celou noc a dopoledne. Dokonce se jim dařilo do 23. září obsadit i most přes řeku Dommel v Erdu.
O bojích do 22. září jsme hovořili již v předchozích článcích.
Nyní tedy něco bližšího z bojů od 23. září rána, viz mapa.
Ten den od rána byla silnice přes městečko Son - koridor - opět přecpána britskými týlovými jednotkami, které chtěly a musely zásobovat své přední jednotky. Němci zase někde museli zřejmě přerušit koridor...
Prapory z 506. parašutistického pluku ze 101. se opět daly do pohybu směrem na sever otevřít koridor. Všichni byli připraveni bojovat, neboť měli zprávy, že Němci v posledních dvou, nebo třech dnech, útočily jednotkami v síle až praporu, někde i s podporou tanků, mezi městy St. Oedenrode a Veghelem, Udenem a Erdem a dokonce se tam na delší dobu zmocnily mostu přes řeku Dommel v Erdu. Parašutisté jeli na náklaďácích, náklaďáky musely mezi sebou dodržovat rozestupy 100 metrů. Vždy přední náklaďák ujel 100 metrů, parašutisté prozkoumali okolí a popojely dalších 100 metrů. To popojetí znamenalo, že se do pohybu dal následující náklaďák s parašutisty a další atd. Nikde nesmělo dojít k shluku vozidel. Takto pokračoval konvoj s 1. praporem po hlavní silnici na sever ze Sonu až k St. Oedenrode.
Nejen v ulicích Sonu, ale ani dál nebylo vidět moc Holanďanů.
Podle zápisů byla protiletecká situace 101. tak dobrá, že si ani kolony parašutistů nebraly sebou žádná protiletadlová děla, měly jen na několika automobilech namontovány kulomety 0,5 palce ( 12,7 mm) na kruhové konstrukci v kabině náklaďáků. Britové i američtí parašutisté si byli tak jistí situací, že ovládají nebe nad sebou. Konvoj britských náklaďáků s americkými parašutisty projel městem St. Oedenrode, odbočil doprava na hlavní silnici vedoucí k severovýchodu, ujel ještě asi 2, nebo 3 km. Konvoj nakonec zastavil západně od města Zondveldu a američtí parašutisté v bojových formacích, pěšky, začali pročesávat město. Jedna z hlídek na kolech, které utvořilo Holandské hnutí odporu, hlásila, že v městě jsou Němci. Parašutisté prozkoumávali město dům od domu systémem kryjící se hlídka přískoky vpřed a do stran, prozkoumat a teprve pokračovala rojnice.
Němci se museli již stáhnout, neboť do noci nebyl v Zondveldu objeven ani jeden. Po zabezpečení hlídkami na okrajích města se parašutisté 1. praporu uložili ke spánku.
Ráno 24. září se postupně vraceli zpět na hlavní silnici a pokračovali ještě dál na sever směrem k Veghelu. Když překročili most přes Vilémův kanál, vstoupili do města Veghel a ve středu města byl vydán rozkaz zastavit. Parašutisté v bojových formacích pročesávali město Veghel, ale do 23. září večer již byli Němci vytlačeni z celé oblasti a některé německé jednotky se jen nacházely ještě na severozápadě od Veghelu, kde se snažily bránit silniční zátaras.
Severní konec Veghelu obsadili již 23. září američtí parašutisté 2. a 3. praporu z 506. pluku, kteří čistili oblast předtím jižně od Udenu a útočili 24. září právě na německé jednotky v severní oblasti, které se snažily bránit zátaras.

Obrázek


Viz zde pro připomenutí celou trasa koridoru do Arnhemu
.
Bylo 24. září 1944, když v 15 hodin zahájili američtí parašutisté útok severním směrem proti bránícím se německým jednotkám. Po slabém odporu Němce vytlačili a asi po 1,5 km cesty došlo k setkání s britskými gardovými granátníky, kteří útočili od severu směrem na jih, se stejným úkolem. Silnice na Arnhem - koridor - byl znovu uvolněn pro dopravu směrem na sever. Americké prapory parašutistů pak pokračovali až do Udenu, kde zaujaly své pozice.
V pozdním odpoledni se americký 1. prapor ocitl na severním předměstí Veghelu, kde se dostal do těžké palby Němců.
Němci zde byli opět.
Američtí parašutisté 1. praporu opět čistili město, koho z Němců nezabili, toho zajali. Když město vyčistili, opět pokračovali na sever a vstoupili do Udenu, kde se parašutisté jihovýchodně od města zakopali a utvořili kruhovou obranu.
Bylo 3 hodiny 30 minut ráno dne 25. září, když přišla zpráva, že Němci znovu zahájili útok mezi Veghelem a St. Oedenrode na jihu a opět tam přerušili silnici.
Jak jsme již řekli, Němci to prováděli každý den s různým úspěchem. Zaměstnávali, jak se ukazovalo, nejen celou 101. vzdušně-výsadkovou divizi, ale i 1,5 divize britského 30. as. Všechny tyto spojenecké jednotky "běhaly" vlastně z jednoho místa na druhé. Když severněji otevřely koridor, jižněji jim ho Němci zase přerušili. Kvůli této bitvě a situaci na hrotu měl britský 30. as zpoždění, neboť popisované akce měly již dávno provádět jen britské jednotky druhých sledů.

( Informace pro Č 49, 50 a 51 jsem čerpal z - Cesta do Arnhemu Křičící orel v Holandsku - Donald R. Burgett, ale podobné a stejné informace jsem čerpal také z Jaroslav Hrbek - ARNHEM 1944, když další popis a informace jsem čerpal také z historických podkladů a z mých letitých zápisů a poznámek a také z historické literatury jako je: John Prager, C. W. Star Busmann - Bitva u Arnhemu a válka v Západní Evropě., Generálmajor R. E. Urquhart, CB DSO a Wilfred Greatorex - ARNHEM. Tim Saunders - NIJMEGEN - Operace Market Garden /americká 82. vzdušná výsadková divize a gardová obrněná divize/., Frank Steer - ARNHEM - Operace Market Garden - Přistávací plochy a Oosterbeek., A. Korthals Altes a N. K. C. A. in´t Veld - ZAPOMENUTÁ BITVA. /The Forgotten Battle/ a dalších použitých pramenů - Použité podklady - na konci článků)

V popisované době - dopoledne 25. září - přišla ke "Křičícím orlům" radiová depeše, že anglické jednotky, které byly jižně od města Veghelu padly do německé léčky a byly pobity. Cestu znovu museli uvolňovat američtí parašutisté - tzv. "Hasičská brigáda" - z 506. parašutistického pluku, která, jak si slangově zvykli parašutisté říkat - musela znovu otevírat autostrádu - "pekelnou silnici".
Znovu procházeli Veghelem, znovu překročili řeku Aa a Vilémův kanál a pak pokračovali na jih ke Koeveringu (viz mapa - Protiútok 1. a 3. praporu z 506. parašutistického pluku do Koeveringu). Parašutisté z 3. praporu kryli levou stranu autostrády - "pekelné silnice" - a parašutisté z 1. praporu jí kryli na pravé straně. Při postupu na jih do Koeveringu u města spatřili skutečnou spoušť. Z hořících britských náklaďáků stoupal kouř k nebi. Bylo pozdní odpoledne dne 25. září. Anglický konvoj byl Němci napaden při postupu na sever a zasažená britská vozidla byla většinou na východní straně silnice.
Postup amerických parašutistů z 3. praporu se stočil na západ přímo proti Němcům. Parašutisté utvořili rojnice a zaútočili na německé jednotky. Střílely všechny automatické zbraně a parašutisté do toho přidali své minomety 60 mm. Rychle likvidovali jednotlivá hnízda Němců a většinu jich zabili. Když se vraceli, ještě před soumrakem, k rozbitým britským náklaďákům, mnohá vozidla ještě hořela. Kronika divize hovoří o tom, že velká část nákladu byla rozházena po okolí. To, co parašutisté viděli svědčilo o tom, že Němci měli čas drancovat náklad a olupovat mrtvé. Těla Britů byla naskládána na sebe u nákladních i obrněných automobilů. Parašutisté napočítali 300 mrtvých anglických vojáků. Hrůzné na situaci bylo, že Britové z týlových jednotek nic netušili, neboť se v klidu rozložili na odpolední čaj po obědě, o čemž svědčily dvacetilitrové nádoby s čajem a konvice uvařeného jídla rozházené po celé délce konvoje. Mnozí Britové umřeli, aniž dokončili oběd a ani nevypili svůj odpolední čaj.
Dlouho však ani američtí parašutisté neprohlíželi situaci, neboť Němci znovu zaútočili. Na americké parašutisty znovu dopadala střelba z německých kulometů a pušek za doprovodu nábojů z děl malé ráže. Parašutisté se otočili a začali na Němce útočit. Začalo se stmívat a byly vidět světelné střely.
Američanům se útok na koridor podařilo odrazit, ale nemělo cenu v noci, která již padla, pokračovat dál, neboť mohli narazit na německou léčku. Vytvořili proto obranný obvod a zakopali se na noc. Večer se ještě událo několik přestřelek, když některé německé skupinky se snažily infiltrovat obranné pozice parašutistů. Celá noc byla vyplněna přestřelkami s bojem chtivými Němci. Noc také využili němečtí dělostřelci, kteří ostřelovali britské dělostřelecké pozice. Minometnou a dělostřeleckou palbu opětovali i parašutisté. Palba Němců prakticky ustala až když se blížil rozbřesk.
Ráno dostali parašutisté rozkaz, aby oblast západně od Koeveringu vyčistili od Němců. Jednotlivé prapory se zformovaly do rojnic a začaly útočit směrem kde byli Němci. Tam narazily dokonce na tank Sherman, který měl na boku namalovaný hákový kříž a byl v rukou Němců, ale Němci na vyzvání tank opustili a vzdali se parašutistům. Palba parašutistických praporů v noci a jejich doprovodných zbraní, rozbila německou hlavní obrannou linii. V otevřeném terénu a i v okopech bylo plno mrtvých Němců. Noční palba Spojenců zasáhla obranu Němců a obránci byli pobiti právě v době ústupu. Se zbytkem Němců si parašutisté poradili.
A tak byl zase uvolněn koridor!
Parašutisté z 1. praporu 506. parašutistického pluku byli vystřídáni dne 27. září v 15 hodin. Znovu se přesunuli po hlavní silnici zpět přes Veghel k Udenu, kde se ubytovali.
Vydrželi tam poměrně v poklidu až do 2. října, kdy se přesouvali do zalesněné oblasti kolem Groesbeeku, těsně na jih od Nijmegenu, kde se v říjnu nejprve rozložili k obraně.
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Re: XIV. díl. Operace MARKET GARDEN Č 49.

Příspěvek od michan »

XIV. díl. Operace MARKET GARDEN. Č 50.

Noc z 2. na 3. října 1944 strávili parašutisté z 506. parašutistického pluku v obranném obvodu před Groesbeekem, což je poblíž hranic Holandska s tehdejší Třetí říší. Nikdo z celé 101. neměl na tuhle noc dobré vzpomínky. Obranný obvod byla totiž chmurná, lesnatá krajina. Navíc celou noc pršelo, okopy měly plné vody, boty nasáklé vodou, promáčené uniformy až na kůži. Mokré bylo vše. Oheň rozdělat nemohli, neboť Němci byli opodál. Každý čekal na ráno.

Nejprve přišla zpráva, a to ráno 3. října, že obě dvě americké vzdušně-výsadkové divize, tedy jak 101. tak i 82., budou nadále působit jako normální pěchota v rámci 30. as a britské 2. A. Do té doby byli výsadkáři obou divizí přesvědčeni, že normálně své úkoly splnili a budou staženi z fronty. Měli dál očekávat úkoly, pro které byli zřízeny vzdušně-výsadkové divize, tedy seskakovat v týlu nepřítele, obsadit klíčové body a strategická postavení, vytvořit obranu a připravovat vše na příchod pozemních jednotek. Tak tomu bylo v "Operaci MARKET GARDEN", která neměla trvat déle, než 72 hodin. Vždyť obě divize své úkoly splnily a to ještě dříve, než uplynulo oněch 72 hodin. Udržely přece dálnici volnou pro britský 30. as. Že 30. as ani za 72 hodin nestačil včas přijet do Arnhemu nebyla vina obou amerických vzdušně-výsadkových divizí. Bylo jim velice líto, že po 27. září již neexistovala, před Rýnem a za Rýnem, ani britská 1. vzdušně-výsadková divize, ani polská 1. samostatná parašutistická brigáda. Všichni američtí výsadkáři již věděli a bylo jim to líto, že britští výsadkáři a polští výsadkáři těžce bojovali a mnozí zemřeli, aniž se dočkali příchodu posil - ty nikdy nedorazily!!!
Ale koridor - silnice takřka do Arnhemu - "Pekelná silnice" - byla po 27. září 1944 již pevně v rukou Spojenců, když britské jednotky 30. as převzaly obranu a kontrolu od Eindhovenu přes Son, Veghel a Uden v bývalém úseku 101. vzdušně-výsadkové divize, a také přes Grave, Nijmegen a přes řeku Waal, tedy v sektoru, který obsadila a zabezpečovala 82. vzdušně-výsadková divize. Úkoly divizí byly splněny podle časového rozvrhu, dle původního plánu "Operace MARKET GARDEN". Již 28. září tedy měly být obě vzdušně-výsadkové divize uvolněny z britské 2. A, ze všech bojů v Holandsku. Již měly být vybrány z pod velení polního maršála Montgomeryho. Měly se vrátit na své základny. Měly se připravovat na bojové operace v americkém sektoru, na operace, které mohou zvládat jen vzdušně-výsadkové jednotky.

Od 27. do 3. října napřed žádná zpráva. A náhle tahle zpráva - pěchota v rámci britské 2. A!!!
Polní maršál Montgomery začal s americkými vzdušně-výsadkovými divizemi zacházet jako s obyčejnou pěchotou. První rozkaz jsme si již řekli - 101. vzdušně-výsadková divize generála Taylora se přesune na sever, kde jako pěchota bude působit v oblasti, která se nazývala - "Ostrov".

Oblast v Holandsku, která se nazývala Ostrov, bylo území ohraničené na severu Dolním Rýnem a na jihu řekou Waal, kde měli výsadkáři posílit pozemní jednotky. Britové tam narazili na větší počty Němců než 30. as a 2. A po 27. září stačila zvládat a potřebovaly americkou pomoc. Za velmi krátkou dobu, kdy Monty vyslal 101. na Ostrov, vyslal na frontu proti hranicím Třetí říše - tedy na východ - i 82. vzdušně-výsadkovou divizi.
Potichu, někteří američtí výsadkáři i nahlas, vzpomínali, že Montgomery takto zneužil již vlastní britskou 6. vzdušně-výsadkovou divizi v Normandii, kdy britští výsadkáři také dostali rozkaz, aby zůstali v oblasti východně od Caen a bojovali jako pravidelná pěchota ještě dlouho po době, kdy měli být již dávno staženi z fronty. I tohle byl právě důvod proč nemohla být britská 6. vzdušně-výsadková divize, - v okolí Caen silně pocuchaná a poničená, - použita v "Operaci MARKET GARDEN".
Jestli měl Montgomery nedostatek sil, nebo jestli hlavní síly britské 2. A nestačily na všechna ohniska odporu stále útočící německé 15. A, 1. parašutistické armády a jednotek, které neustále přicházely z Třetí říše, aby napadaly tzv. "Pytel", koridor spojenecké fronty, není úplně přesně v historické literatuře řečeno.
Známo je, že Montgomeryho britské jednotky dostaly především úkol vyčistit prostor kolem Antverp, tedy místa, kde se nahromadilo více jak 80 000 vojáků Wehrmachtu z 15. A a také polovina 1. parašutistické armády. Je jasné, že od 26. a 27. září neprováděl britský 30. as, za každou cenu, další útok na sever, vzhledem k celkové situaci. Britům již Monty nerozkázal útočte k Arnhemu a přes Arnhemský most a spojte se s bojovými druhy z 1. parašutistické vzdušně-výsadkové divize generála Urquharta a polské 1. parašutistické brigády generála Sosabowského. Místo toho, jak si potom u Arnhemu u boje Britů a Poláků řekneme, je poničené stáhl za Rýn a pak do zálohy (kde byla nakonec britská 1. vzdušně-výsadková divize generála Urquharta rozpuštěna!!!!).!
Po 27. září řešil Monty situaci ( jak již bylo řečeno), - neustálé útoky Němců - tak, že britská 2. A musela vyčistit prostor u Antverp a další britské jednotky přesunul na Ostrov, k útoku na město Opheusden.
To znamenalo, že britské jednotky byly roztaženy za bývalým sektorem 82. vzdušně- výsadkové divize( pro představu,

Obrázek


viz zde na mapě sektor 82., když mezi Nijmegenem a Arnhemem je město Opheusden. Je vidět řeka Dolní Rýn a do pokračování řeky Waal se autoru skicy - Roz - dostala slova - Americká 82. A právě mezi řekami Dolní Rýn a Waal je ono území zvané Ostrov, a to i s městem Opheusden, městem a územím, o které nám nyní jde.) a nedostávalo se jim jednotek k útokům a proto potřebovaly pomoc amerických výsadkářů. Proto se dostala americká 101. vzdušně-výsadková divize sem na Ostrov ( zde na této skice

Obrázek


je pak samotná část prostoru zvaného Ostrov i se směrem hlavní silnice na město Opheusden.)
Velitelství americké 101. vzdušně-výsadkové divize se přesunulo do malého městečka Slijk Ewijk, což bylo těsně na sever od řeky Waal a několik kilometrů na západ od "proslaveného...!," Nijmegenského dálničního mostu, který tak hrdinně dobyl 3. prapor z 504. parašutistického pluku, 82. vzdušně-výsadkové divize.
Američtí výsadkáři ze 101. si stačili ještě přejmenovat, dle svého zvyku, velitelství své divize Slijk Evijk na "Slicky Wicky" (Ulízaná Wiky) a pak již museli 3. října ve 13 hodin zabrat přidělenou oblast na tzv. "Ostrově".
Samotný Ostrov nám popsal historik Burgett, účastník bojů, ve své knize Cesta do Arnhemu, Křičící orel v Holandsku takto, cituji:

"Ostrov byl plochá obydlená oblast s ovocnými sady a tabákovými kulturami, umístěná mezi vysokými hrázemi vybudovanými podél dvou řek, které Ostrov obtékaly. O tento kousek holandské půdy se rozhořčeně bojovalo.
Němci a Britové a teď Američané usilovali o to, aby jej ovládli."

Ráno dne 3. září přijela pro výsadkáře 101. vzdušně-výsadkové divize britská nákladní auta, která je měla odvézt na Ostrov. Silnice v oblasti odkud je britští řidiči vezli byly úzké a řidiči museli otáčet v polích, aby pak po naložení výsadkářů mohli pokračovat ve směru na Ostrov. Jenomže britští řidiči nebyli vojáci první linie, byli to prostě jen běžní řidiči. Neměli na to, aby otočili své náklaďáky v polích, která byla poseta ještě neuklizenými mrtvolami Němců. A tak za volant usedli američtí výsadkáři, kteří suverénně v polích otočili v širokém oblouku do protisměru a pokračovali v kolonách směrem k Nijmegenu a k mostu přes řeku Waal. I když je na cestách již nečekali jásající Holanďané, kteří by je zdržovali, nebyla jízda v troskách zdiva, mnohde nepohřbených mrtvol německých vojáků a jiných překážek, vůbec snadná. Když američtí řidiči z řad výsadkářů vjeli s britskými náklaďáky do Nijmegenu, museli se proplétat troskami města, přejížděli přes mnohé železniční tratě. Viděli nízko položený pás půdy mezi městem a okrajem vody, který vyhlížel jako park. Rostly tam stromy a tráva a nestály tam žádné budovy. Zelená tráva na těchto místech mezi hrázemi a řekou - vyhlížející jako park - byla Holanďany využívána jako pastvina pro dobytek, vždy však v době, kdy nebyla řeka vylita z břehů. Cestu pak dál v Nijmegenu, 3. října, líčí historik takto, cituji:

"Silnice se zatáčela doprava. Jeli jsme kolem kavárny, jejíž malé stolky stály na chodníku. Otevřené slunečníky - prostrčené středem stolků - chránily hosty před deštěm a sluncem. Kolona se pak stočila doleva a zamířila na masivní most 540 metrů dlouhý. To, že jsme po něm mohli jet, byla zásluha 82. vzdušně-výsadkové divize, která se ho zmocnila. Prohlíželi jsme si díry po střelách v ocelových nosnících. Průstřely byly rozesety od povrchu silnice až do výše 6 metrů. Kamkoli jste na ocel položily ruku - od země až do této výše - vždy dlaň zakryla nejméně tři díry po střelách."

O jak strašnou bitvu šlo, bitvu, kterou 82. musela svést s německou obranou o dálniční most v Nijmegenu, si řekneme až budu detailně popisovat boj 82. v oblasti Nijmegenu.
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Re: XIV. díl. Operace MARKET GARDEN Č 49.

Příspěvek od michan »

XIV. díl. Operace MARKET GARDEN Č 51.

Když kolona britských aut s americkými řidiči a americkými výsadkáři přejela dálniční most, zabočila na západ a pokračovala po severním břehu řeky Waal. Kolona na jedné z křižovatek zabočila na sever a jela k malému městečku Zettenu. V prostoru mezi Zettenem a Andelstem američtí výsadkáři, jako řidiči, předali opět volanty aut britským řidičům, kteří chválili jejich řidičské umění.
Poté se čety a roty výsadkářů řadily do zástupů u malého domku. Pak vešly předními dveřmi dovnitř, kde dostaly od příslušníků britské 214. brigády jídlo a postranními dveřmi vyšly ven, kde se usadily a pozdně poobědvaly. Přechod od jídla amerických parašutistů k jídlu, které dostali od britských kuchařů, byl pro americké výsadkáře "šok", který se pokusím vylíčit, neboť americký historik jej z vyprávění amerických výsadkářů ze 101., kteří dorazili na Ostrov severozápadně od Nijmegenu, docela barvitě popsal.
Kdo sledoval a sleduje i takové, pro mne také důležité detaily, jako je strava vojáků, určitě ví, že v americké armádě se nejen v 2. světové válce jedlo skvěle - pokud tam týl, nebo jak se moderně nyní říká - logistika - americké armády dosáhla( mám na mysli, že ve válce existují situace, že tam týl nedosáhne a pak museli američtí vojáci žít z toho co sehnali).
Výsadkáři většinou měli i ve ww2, při nasazení do týlu nepřítele, dost dobře připravené pestré dávky, které si šlo snadno ohřát, zde při nasazení jako celé jednotky měli i své polní kuchyně s teplou stravou( Cokoliv jsem o americkém stravování za ww2 četl tak se tam říkalo, že američtí vojáci měli nejlepší stravování v druhé světové válce a neříkali to jen Američané.
I mí rodiče vzpomínali na to, že již v květnu, když Američané přišli tak prý jim týl, logistika, přivážela letecky i čerstvá kuřata v klecích, stejně jako mražená z USA, hojně čokolád, cigarety, žvýkačky a další, což některé děti narozené v Protektorátu tehdy ani neznali...
Tímto nechci nijak snižovat jak se jedlo v britské armádě, neboť i Američané byli známí tím, že "frflali" i nad svou, zřejmě velice slušnou kuchyní. A všichni, kdo se zabývali Brity vědí, že i naši, Českoslovenští vojáci, si nijak zvlášť na britský týl, britskou logistiku, nestěžovali.. Jestli si dobře vzpomínám tak tahle konzerva polévky byla i našimi vojáky, tuším v Africe - pro lůj a složení nazývána - "mrtvá koza", nebo "chcíplá kráva" nebo tak nějak. Není mě ta konzerva zcela neznámá - jen ta hlava mě neříká vše již přesně - někde si myslím, že ta konzerva popsána byla a oblibě se netěšila....).
Nebude nezajímavé si přečíst, jak se vyrovnávali američtí výsadkáři se situací, lépe řečeno s kuchyní, kdy přešli pod stravování britského týlu - kdy byli - spolu s podřízeností pod britské jednotky - napojeni na britskou logistiku.
Historik Burgett nám tedy u 101. vypsal zážitek jednoho z amerických výsadkářů roty A z 1. praporu, 506. parašutistického praporu, když američtí parašutisté, na území zvaném Ostrov přebírali po Britech obranu a Britové je měli nejprve nakrmit - američtí výsadkáři měli po 13. hodině dne 3. října - zažít pozdní britský oběd.
Zformovali se, jak již bylo řečeno, do zástupů, podle čet a rot a pak vešli do malého domku, kde dostali od příslušníků britské 214. brigády , předpokládejme kuchařů, jídlo a pak postraními dveřmi vyšli ven. Cituji pak dál z Burgetta:

"Vyfasoval jsem konzervu polévky z hovězí oháňky. Nikdy na ni nezapomenu.
Venku jsme se postavili do další, kratší fronty a dostali jsme do víček esšálků dávku čaje s mlékem. Každý si vyhledal nějaké suché místo k sezení a pustili jsme se do jídla. Otevřel jsem svou konzervu s polévkou z hovězí oháňky a uviděl jsem nahoře vrstvu ztuhlého loje.
Prorazil jsem ji nožem a objevil obrané kosti z hovězí oháňky.
´To je pěkný bordel,´ promluvil jsem do prázdna. ´Dát napolo vyhladovělému člověku konzervu s lojem a kostma.´ Ale bohužel jsme nebyli v situaci, abychom si mohli skočit do obchodu na rohu něco nakoupit.
Pokusil jsem se vyměnit trochu loje za sousto potravy s někým, kdo dostal konzervu, ve které bylo více jídla než v mé. Nikdo nechtěl měnit. Když jsem snědl studený lůj, vybral jsem chrupavčité kosti z konzervy a našel ve ztuhlém loji trochu brambor, fazoli a mrkve. To už bylo o něco lepší. Dojedl jsem jídlo z konzervy, pak vysál chrupavky u kosti, až byla úplně hladká. Cítil jsem se poněkud spokojenější a strčil jsem kost do kapsy k pozdějšímu použití.
K dispozici bylo množství ´compo´čaje a většina z nás si šla pro nášup. Dali bychom přednost horké kávě, ale protože jsme teď byli na stravu u Britů, museli jsme žít podle jejich zvyklostí. Od tohoto dne až do okamžiku, kdy jsme byli propuštěni ze služby u Angličanů, dostali jsme víc než svůj podíl konzervovaného hovězího masa, polévky z volské oháňky a ´compo´ čaje. Angličané nikdy nešli nikam bez svého čaje. Čaj se dodával ve dvacetilitrových nádobách, v nichž byly čajové lístky promíchané se sušeným mlékem - odtud název ´smíšený ´ čaj ( composition tea ), který angličtí vojáci okamžitě zkrátili na ´compo tea´. Angličané připravovali ´compo´ čaj tak, že hodili několik hrstí směsi čaje a sušeného mléka do dvacetilitrových nádob s vařící vodou a potom naběračkou přelévali do víček esšálků. Síla závisela na velikosti kuchařovy dlaně a na počtu hrstí, které hodil do vody.
Kolem nás prošlo několik výsadkářů a víčka jídelních misek měli z poloviny plné rumu. Zeptali jsme se, kde rum dostali.
´Přímo támhle před domem,´ odpověděl jeden. ´Angláni dostanou vždycky po hlavním jídle svou denní dávku rumu.´ Utíkali jsme zařadit se do další fronty, tentokrát pro svůj podíl rumu. Rum byl silný - příliš silný pro některé výsadkáře, kteří se pak snažili dát svůj díl někomu jinému. Někteří to přijali, většina odmítala. Pak jsme uviděli, že Angličané přidávali ke své dávce rumu čaj. Udělali jsme to taky tak. Směs byla daleko přijatelnější, ale nedoporučovalo se vdechovat páru."

Tolik tedy první zkušenosti amerických výsadkářů z divize "Křičící orel" s britskou kuchyní...
Do večera dne 3. října 1944, do 18 hodin 30 minut převzali výsadkáři všech třech praporů( 1., 2. a 3. prapor) z 506. parašutistického pluku 101. vzdušně-výsadkové divize obranný obvod od Britů, od její 214. pěší brigády, která pak ve 21 hodin odcházela. Po 21. hodině bylo střídání dokončeno a noc ze 3. na 4. října 1944 proběhla relativně klidně. Němci jen několikrát za noc poslali do obranného obvodu Ostrov několik střel z děla. Nic co by nebylo na frontě obvyklé.
Američtí výsadkáři tak byli oficielními obránci Ostrova.
Jak již bylo řečeno byl Ostrov dlouhý a úzký, byl nízko položený a plochý. Větší část tzv Ostrova byla pod úrovní hladin řek Dolní Rýn a Waal.
Němci měli obsazený hlavně břeh Dolního Rýna - místa kopcovitá - mnohem výš ještě položená než byl v průměru celý Ostrov.
A to byl ten "kámen úrazu" - " tam bylo to jádro pudla"!!...
Z kopců Němci dobře v dalekohledech viděli pozice amerických výsadkářů a tak na ně mohli dobře zaměřovat svá děla a hned ráno na ně také začali pálit a jen s malými přestávkami to dělali celý den.
Američtí výsadkáři se prakticky přes den nemohli nikam hnout. Přemisťování a jakákoliv činnost byla možná jen po setmění a hlavně v noci.
Německá SHD, tanky a pěší jednotky byly zakopány naproti pozicím amerických výsadkářů a to téměř po celé délce hráze řeky Dolní Rýn území Ostrov.
Američtí důstojníci nechápali proč takhle špatné pozice Britové zvolili - z vojenského hlediska se z nich stávalo smrtonosné bojiště...!!! Britové odešli a co s tím měli Američané dělat?
"Monty sem místo Britů poslal umírat americké výsadkáře, byly nejčastější poznámky... "
Do rána na 4. října to tedy ještě šlo.
Hned ráno byly parašutisté 2. a 3. praporu odesláni do města Opheusden, kde měly vystřídat Brity, kteří odtud ráno odešli. Prakticky okamžitě po svém příchodu do Opheusdenu přebíraly výsadkáři 2. a 3. praporu obranná postavení na hlavní linii celé obrany perimetru.
Ještě než Britové opouštěli své pozice, jak pěšáci tak hlavně britští důstojníci ujišťovali Američany na všech stupních, že se jedná o klidný úsek fronty, kde se toho - "prý až tak moc neděje"! "Když prý dáte Němcům pokoj, dají, a opět prý pokoj oni vám".
Jedinou bojovou činnost, kterou, a zase prý - Němci vyvíjejí je, že v okolí občas procházejí německé hlídky."
Snad i pod dojmem tohoto prý - ponechali Britové v postaveních jen svá děla i s dělostřelci, zato však si odvezli většinu svých tanků...!!!
To nebylo dobré.!
Americký 506. parašutistický pluk měl na celé Hlavní frontě, v celém širokém obraném perimetru v okolí Opheusdenu nedostatek tanků...!!! To nemuselo dobře dopadnout, vzhledem k tomu, co stálo maskováno a zakopáno na druhé straně Dolního Rýna v německých pozicích....!
Američtí výsadkáři z 1. praporu si ještě den 4. října užívali v záloze 506. parašutistického pluku a ani u 2. a 3. praporu v prvních liniích obrany, se ten den toho, mimo dělostřelecké palby, moc nedělo.
Jak američtí výsadkáři ze 101. vzpomínali - ještě 4. října si zvykali na silný britský rum a čaj "compo"!....



Použité zdroje:


Duce – Anatomie jedné kariéry – Luboš Taraba.
Adolf Hitler a jeho cesta k moci – Rainer Zitelmann.
Nacismus – Alessandra Minerbiová – editor: Flavio Florani.
Pakty Stalina s Hitlerem – výběr z dokumentů 1939 a 40 – Naše vojsko.
Přísně tajné 3/99, 4/99, 3/05 a 3/08.
HPM ročník XIV. – Ivo Pejčoch – Těžký křižník Canarias.
Září 1938 – Role a postoje spojenců ČSR – Miloslav John.
Dějiny světa, svazek IX – L. I. Zubka, A. M. Zubinský a G. N. Sevosťjanov.
Dějiny světa, svazek X. – V. V. Kurasov, A. M. Někrič.
Krev, slzy a pošetilost v nejtemnější hodině 2. světové války – Len Deighton.
Druhá světová válka – Úplná historie – Martin Gilbert.
Blitzkrieg od Hitlerova nástupu po pád Dunkergue - Len Deighton.
Druhá světová válka – John Keegan.
Polské tažení Hitler a Stalin rozbíjejí Polskou republiku – Janusz Piekalkiewicz.
Tanková válka 1939 – 1945 - Janusz Piekalkiewicz.
Letecká válka 1939 – 1945 - Janusz Piekalkiewicz.
Námořní válka 1939 – 1945 - Janusz Piekalkiewicz.
Historie německé armády 1939 – 1945 – Philippe Masson.
Slovenská armáda 1939 – 1945 – Charles K. Kliment, Břetislav Nakládal.
Hitlerovi válečníci – Guido Knopp.
Německé obrněné jednotky – Horst Scheibert.
Hitlerovy elitní jednotky – Lucas Cooper.
Němečtí parašutisté ve II. světové válce – Volkmar Kühn.
Operace Jubilee, Dieppe 1942 – Norman Franks.
Narvik – Donald Macintyre.
Ocelová lavina – Darius Jedrzejewski, Zbigniew Lalak.
Bitva o Británii – Leonard Mosley a redakční kolektiv Time-Life Books.
Černí andělé, Historie zbraní SS – Rupert Butler.
Historie válek – David Brownstone a Irene Franck.
Neznámé špionážní operace KGB – Mitrochinův archiv – Christopher Andrew, Vasilij Mitrochin.
Den D, 1944, Hlasy z Normandie – Robin Neillands, Roderick de Normann.
Druhá světová válka den za dnem – Donald Sommerville.
Svět ve válce 1939 – 1945 – Dr. Duncan Anderson, Dr. Stephen Badsey, David Chandler, Dr. Paddy Griffith, Sean McKnight, Gary Sheffield.
Marcel Jullian – Bitva o Británii – červenec-září 1940
Alan Cooper – Cíl Drážďany.
Boje o Itálii 1943 až 1945 – Dominick Graham a Shelford Bidwell.
Hitlerovy horské jednotky – James Lucas.
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1176,
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1179
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1193
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1209
a v nich následné diskuze.
Miloš Hubáček – Bitva u Matapanu.
Miloš Hubáček - INVAZE.
Válka v Normandii. Ode Dne D k St. Lo,
německýma očima - Vince Milano a Bruce Conner.
Charles Kirkpatrick - Spory o druhou frontu.
Stephen Badsey - Příprava operace Overlord.
Detlef Vogel - Německá obrana.
Edward Marolda - Operace Neptune.
Steven J. Zaloga - Den D 1944 Pláž OMAHA.
Roger Cirillo, Stephen Badsey - Den D.
Charles Kirkpatrick - Soustřeďování sil.
Alfred Price - Vzdušné boje.
Nigel de Lee - Boje v Ńormandii.
Nigel de Lee - Průlom.
Bernard Nalty - Invaze do jižní Francie.
Roger Cirillo - Pronásledování k Sieně.
John Prager, C. W. Star Busmann - Bitva u Arnhemu a válka v Západní Evropě.
Generálmajor R. E. Urquhart, CB DSO a Wilfred Greatorex - ARNHEM.
Jaroslav Hrbek - ARNHEM 1944.
Tim Saunders - NIJMEGEN - Operace Market Garden (americká 82. vzdušná výsadková divize a gardová obrněná divize).
Donald R. Burgett - CESTA DO ARNHEMU - Křičící orel v Holandsku.
Frank Steer - ARNHEM - Operace Market Garden - Přistávací plochy a Oosterbeek.
A. Korthals Altes a N. K. C. A. in´t Veld - ZAPOMENUTÁ BITVA. ( The Forgotten Battle)
Jaroslav Hrbek – Tobruk 1941.
Janusz Ledwoch – Afrikakorps.
Paul Carell – Lišky Pouště.
Janusz Piekalkiewicz – Rommel – Tajná válka v Africe.
Dwight David Eisenhower – INVAZE DO EVROPY.
Harry C. Butcher – TŘI ROKY s EISENHOWEREM.
Jiří Brož – STŘEDOMOŘÍ V OHNI DRUHÉ SVĚTOVÉ VÁLKY.
D – DAY OPERACE OVERLORD, dle nakladatelství Salamander
Den D 1944 Pláž Omaha, - Steven J. Zaloga, Howard Gerrard.
Books Ltd, Londýn.
Další související historická literatura.
Mé dlouholeté poznámky a mapy.
Z webu http://www.Palba.cz je použito jako podklad a upoutávka:
V subkapitole – Armády 1918 – 1945 u Francie zde:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=143
a zde jednotlivé sekce:
a) Pozemní a cizinecká legie – (články od Kačermiroslav, Sa 58 a Bruno):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=160
b) Letectvo – ( články YAMATO, Kačermiroslav a Fatale):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=161
c) Námořnictvo – (ovládal Norad – Nelson):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=162
d) Opevnění a bunkry – (od Bruna a Lorda):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=48
Aby pak důležitou smlouvu o porážce Francie z 22. června 1940 dodal Kačermiroslav v sekci
e) Ostatní:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=3463
V subkapitole – Armády 1918 – 1945 pak nalezneme - Británie viz zde:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=139
kde jsou pak jednotlivé sekce, a v nich potom musíš otevřít - Pozemní vojsko:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=154
tam teprve otevřeš Obrněná technika – (především YAMATO, TonyHazard a Easy_Company) zde:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=241
aby pak ještě následovaly odkazy od Sa 58:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=3351
a Thór:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=2936
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=2892
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=2821
Royal Navy (především Norad – Nelson a také trochu Mikhassel. Dralno):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=153
Letectvo:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=99
pak má své podsekce:
Stíhací letouny – (xradar, YAMATO, Tempík, Reisen):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=216
Bombardovací a bitevní letouny – (Haness, YAMATO):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=217
Ostatní letouny – (Kačermiroslav):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=218
Různé – (od Haness, Ikala, Lord a YAMATO):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=220
A starší neaktualizovaný článek od Fatale:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1180
O Německé obrněné technice je možné se na Palbě dozvědět na tomto odkaze v subkapitolách zde http://www.palba.cz/viewforum.php?f=138
Tanky a stíhače tanků:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=116
od Sa 58, YAMATO, TonyHazard.
Samohybná děla http://www.palba.cz/viewforum.php?f=117 také od Sa 58 a YAMATO.
Mnoho dalších věcí, jako jsou OA – Obrněné Automobily - na tomto odkaze http://www.palba.cz/viewforum.php?f=17 také od Sa 58.
Z letecké techniky jsou to především v subkapitole Luftwaffe
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=20
u Stíhacích letadel http://www.palba.cz/viewforum.php?f=112
monografie Hans S a YAMATO, stejně jako u Bombardovacích a bitevních http://www.palba.cz/viewforum.php?f=113
a u Ostatních http://www.palba.cz/viewforum.php?f=192
je to pak Tunac, Haness, Hans S a YAMATO.
Vybavení letounů http://www.palba.cz/viewforum.php?f=193je od Ikala, Eda a Sa 58.
O Itálii jsou pak jednotlivé subkapitoly zde:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=142


Případné doplnění a diskuzi prosím směřujte na tento odkaz:

http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=137&t=58&start=20
ObrázekObrázekObrázek
Odpovědět

Zpět na „Pozemní boje 1944 - 1945“