XIV. díl. Operace MARKET GARDEN Č 37.

Od Normandie po kapitulaci Německa

Moderátoři: michan, Pátrač

Odpovědět
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

XIV. díl. Operace MARKET GARDEN Č 37.

Příspěvek od michan »

XIV. díl. Operace MARKET GARDEN Č 37.

Zóny seskoku a přistání jednotlivých parašutistických pluků, americké 101. vzdušně-

Obrázek

výsadkové divize - Křičících orlů" - generála Taylora, dne 17. září 1944 odpoledne.
Jestliže jsme nechali v Č 36 za výsadkáři Roty A, 1. praporu, 506. parašutistického pluku "Křičících orlů, ze 101. vzdušně-výsadkové divize, generála Taylora, zavřít dveře letadel C - 47 Dakota, hovořili o mimořádné snídani a o celém ranním rituálu, i jak bylo obtížné, než byl každý z parašutistů obtěžkán výstrojí a mnohým navíc, poté doslova do letadla vtlačen leteckým personálem, bylo by dobré pokračovat rozjezdem, pocity a děním za letu, které bylo obdobné jako u dalších parašutistů, dalších divizí.
I když informace pro start a samotný let jsem čerpal pro Č 37, 38 a 39 z historického popisu od Donald R. Burgett - Cesta do Arnhemu Křičící orel v Holandsku, jsou, jak bylo řečeno, podobné, nebo dokonce stejné jako z mých letitých zápisů a poznámek a také z historické literatury jako je: John Prager, C. W. Star Busmann - Bitva u Arnhemu a válka v Západní Evropě., Generálmajor R. E. Urquhart, CB DSO a Wilfred Greatorex - ARNHEM., Jaroslav Hrbek - ARNHEM 1944., Tim Saunders - NIJMEGEN - Operace Market Garden /americká 82. vzdušná výsadková divize a gardová obrněná divize/., již jmenovaný Donald R. Burgett - CESTA DO ARNHEMU - Křičící orel v Holandsku., nebo Frank Steer - ARNHEM - Operace Market Garden - Přistávací plochy a Oosterbeek., A. Korthals Altes a N. K. C. A. in´t Veld - ZAPOMENUTÁ BITVA. /The Forgotten Battle/ a dalších použitých pramenů - Použité podklady - na konci článků.
Také v ostatních podkladech je řečeno, že čekání na to až na letadlo, ve kterém ten, který parašutista seděl přijde řada, aby mohlo odstartovat, při hromadných vzletech, byla jedna z nejhorších chvil, které jsou svázány pro každého parašutistu se vzdušně-výsadkovou operací.
Každý z nich totiž říká, že:
Startováním motorů prý všechny špatné chvíle začínaly, někdy nechtěly motory jednotlivě naskočit, byl tam "smrad" ze zplodin studenějších motorů a tehdy hrozný hluk uvnitř kabin. Zvyšování otáček, seřizování otáček, někdy motory zhasly a znovu jednotlivě naskakovaly. Chyběl čerstvý vzduch. Otevírat dveře se nesmělo, ventilace žádná. Hluk násobený hlukem ostatních letadel, desítek ba stovek okolních letadel, při řazení se na rozjezdových drahách a zase čekání na dobu, kdy na dotyčné letadlo přišla řada.
V jednom z historických podkladů - od Donald R. Burgett - Cesta do Arnhemu Křičící orel v Holandsku, je líčeno, jak poté vypadal start, když na letadlo roty A došla řada, po mnou popsané přípravě ke vzletu, který byl podobný u tehdejších všech dopravních letadel a kterou jsem popisoval volně, nyní tedy rozjezd, cituji:

" Slyšeli jsme ostatní letadla burácet po rozjezdové dráze a odjíždět. Pak jsme přišli na řadu. Pilot zvýšil otáčky a náš C-47 se začal otřásat a rozjel se. Byli jsme na cestě. Podívali jsme se z oken a viděli jsme, že jedeme v zástupu za vedoucím letadlem s mnoha dalšími letouny a míříme po pojížděcí dráze na konec startovací dráhy. Tam letadla chvíli vyčkala, až se letoun před nimi dostal do plných otáček a burácivě se rozjel po ranveji. Pak se další letoun natočil doleva na rozjezdovou dráhu. A pak další a další - až došla řada na nás.
Náš letoun se natočil doleva, vyrovnal se na ranvej a pilot sešlápl plyn až k podlaze. Nabírali jsme rychlost, kymáceli a potáceli se stále rychleji - teď už nebylo cesty zpět. Nikdo nemluvil. Všechny oči hleděly na zavřené přepážkové dveře do pilotní kabiny, na pilota a posádku při práci. Kola letadla opustila pevnou půdu, trochu jsme se zvedli, vyrovnali, abychom získali rychlost ve vzduchu, a pak jsme stoupali vzhůru do nebe za ostatními letadly, která kroužila a pomalu se skládala do obrovské vzdušné armády.
Byli jsme na cestě k našemu novému dni D, Operace MARKET začala!"

Nejprve musela letadla, při stálém stoupaní, zatáčet mírně doleva, aby se řadila do vznikající formace, která letěla s bojovými jednotkami parašutistů prvého sledu a vytvářela souvislý proud ještě nad Anglií. Vznikala formace ne nepodobná kometě a " ocas komety" - letecké kolony se stále prodlužoval, neboť se ze země zvedala další a další letadla a řadila se do letícího proudu, který směřoval do seskokových zón v Holandsku. Za samostatnými letadly začaly stejný manévr, po nezbytné malé prodlevě, provádět i C - 47 s připoutanými kluzáky a vytvářely svou trochu jinak vypadající obrovskou letku, která měla směřovat nejprve po stejné trase a pak nalétnout do svých přistávacích zón pro kluzáky. Až přistanou parašutisté ve svých seskokových zónách na holandské půdě, začnou po zajištění a označení přistávacích zón, přistávat kluzáky s pěchotou, těžkými zbraněmi municí, vozidly a nezbytně nutným materiálem.

Gigantická, největší vzdušně-výsadková operace všech dob, největší vzdušná operace v dějinách lidstva, známá, jako Operace MARKET GARDEN, začínala!

Výška letadel zvolená pro operaci MARKET byla větší, než byla zvolena pro např. Normandii, ale i větší než, ze které běžně parašutisté cvičili seskoky.
Počasí operaci přálo, a když ohromné proudy letadel přelétávali kanál La Manche, stále svítilo slunce. Účastníci operace líčili, že byly vidět Doverské útesy, které jim připadaly z přeletové výšky velice malé a ve slunci jasně zářily.
A částečně, ještě před holandským územím, ale hlavně již nad holandským územím, se ozvala a z okýnek letadel a kluzáků byla i vidět - válka. Již protiletadlová děla na některých zakotvených menších německých lodích, ale především do těchto chvil utajené flaky, pozdržená palba německé PVO holandského pobřeží - spustila své "staccato" protiletadlové palby.
Parašutisté byli ve válce!
Okolo letadel v hadovitých spirálách se k nim od země blížila smrt, kterou okolo sebe viděli v podobě černého obláčku někdy vedle sebe, někdy pod sebou a někdy i nad sebou. To bylo podle ráže a dostřelu protiletadlových děl. Piloti nechtěně trochu zvedli svá letadla ač byla výška předepsána, rychle si to uvědomili a znovu se na výšku vrátili. A po chvíli se vše opakovalo!

(Některá letadla byla zasažena - v Č 22 -
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=5785&f=137
viz můj text:
"Když letecký konvoj, v neděli 17. září, přelétl nizozemské pobřeží, dostala se letadla, která letěla ve výšce 500 metrů po severní trase k Arnhemu a Nijmegenu do palby německých protiletadlových baterií, které se nově, či předtím utajeně, soustředily na ostrovech Walcheren, Severní Beveland a Schouwen. Zároveň střílely německé protiletadlové lodě a střílely i bárky v celém širokém ústí řeky Šeldy /již bylo řečeno, že ústí řeky Šeldy mělo 80 km/. Na německou protiletadlovou palbu zaútočily v celé šíři a hloubce okamžitě stíhací bombardéry Spojenců, ale přesto se podařilo německé PVO několik letadel pomalejšího leteckého konvoje sestřelit. Například nad ostrovem Schouwen bylo sestřeleno vlečné letadlo a jeho posádka při pokusu o nouzové přistání zahynula. Kluzák Waco, který tento letoun vlekl, se ve vzduchu rozpadl a bohužel vojáci v kluzáku padáky neměli - zahynuli všichni. Pak byla ještě sestřelena jedna C-47 Dakota, která se zřítila v plamenech na ostrov. Parašutisté a jeden z pilotů stačili vyskočit a přistáli na padácích na ostrově.)

V letadlech přišel, od velitele parašutistů na palubě rozkaz k odstranění dveří, které byly uloženy v zádi letadla - neklamný znak přípravy k seskoku. Až ke dveřím postoupili parašutisté s těžkými zbraněmi - s minometem a kulometem a opěrnými kotouči, přivázanými k nohám. Všichni si zahákovali otevírací lana od svých padáků ke kotvícímu lanu. Postupně se tak seřadili směrem k dveřnímu otvoru, nutno říci s velkou námahou, do řad v jakém pořadí měli seskakovat. Museli být připraveni ještě dříve než budou seskakovat. Totiž pokud by bylo letadlo zasaženo a musel by přijít okamžitý seskok, celá skupina i s těžšími zbraněmi, minometem a kulometem by byla pohromadě a měla by možnost se v izolovaném nepřátelském území bránit.

O další činnosti - tehdy nové metodě seskoku - použiji popis historika Burgetta, s již výše řečené knihy o "Křičících orlech v Holandsku, cituji:

" Kulometčíci a minometčíci používali novou metodu vyvinutou vrchním seržantem Joem Lancim z údržbářského oddělení 501. parašutistického pluku. Uložili své těžké zbraně do vaku, který si pak přivázali k jedné noze na dlouhém drátě, procházejícím spojovacími smyčkami. Pak se vak přivázal 7,5 metru dlouhým lanem k postroji padáku. Když výsadkář opustil letadlo a jeho padák se otevřel, vytrhnul se drát ze spojovacích smyček a uvolnil celý vak, takže ten mohl volně spadnout až na konec lana visícího ze sedla postroje.
Na zem nejprve dopadne těžký balík zbraní a pak teprve výsadkář. Ten potom snadno dostane kulomet nebo minomet jednoduše tak, že si je lanem přitáhne k sobě, aniž se musí vystavovat nepřátelské palbě, nebo zbraně dokonce někde hledat. To byl nucen dělat, když byly zbraně shazovány na samostatných padácích.
Tato metoda se lišila od britské - kterou Britové používali v Normandii - v tom, že vak byl uvolňován z nohy tažným drátem. Britský systém byl téměř stejný jako americký, až na to, že výsadkář musel vak odvázat ručně a ručně jej spustit dolů na celou délku lana.
Jednadvacetikilový kulomet nebo minomet přivázaný k jedné noze pořádně znesnadňoval pohyb na zemi či v letadle. Proto tito výsadkáři vždycky stáli ve dveřích, aby mohli jako první vyskočit ven, dokonce i před vedoucím seskoku. Když přišel čas, museli pouze vykopnout nohu, na které byla přivázána zátěž, ze dveří a byli okamžitě venku..."
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Re: XIV. díl. Operace MARKET GARDEN Č 37.

Příspěvek od michan »

XIV. díl. Operace MARKET GARDEN Č 38.

Jestliže let americké 82. vzdušně výsadkové do oblasti Nijmegen a britské 1. vzdušně-výsadkové do oblasti Arnhem trval z Anglie, i s řazením přes 3 hodiny na seskokové zóny, americké 101. vzdušně-výsadkové divizi to trvalo 2 hodiny 50 minut do oblasti Eindhoven.
Jak se začala letadla s "Křičícími orli" přibližovat a do seskoku v oblasti Eindhoven zbývalo jen několik minut vyšel šéfpilot vždy z kabiny a dohodl s vedoucím, či velitelem parašutistů v každém letadle, koordinaci jak seskoku, tak i spuštění těžkých paravaků zavěšených pod trupem letadla. Okolo letadel již více než hodinu a půl, naplno zuřila válka a jak bylo řečeno v Č 23 a Č 24, ve všeobecné části, viz zde: http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=5785&f=137
, maskovaná německá protiletadlová PVO v okolí Eindhovenu sestřelila několik letadel a později i kluzáků.
V době několika minut od seskoku, kdy se již parašutisté seřadili jak budou seskakovat a zahákovali se, začala kontrola toho před nimi. Každý kontroloval nejprve sebe a pak se díval a přesvědčoval se, na tom před sebou, že je vše řádně upevněno, každý je řádně zahákován ke kotevnímu lanu, které vedlo kabinou. Chyba by mohla znamenat bohužel smrt!
Přišel rozkaz - Hlaste kontrolu výstroje! Následovalo nacvičené - Sedmnáctý, šestnáctý, patnáctý..... až první v pořádku.
Zde je ještě náčrt oblasti se zónou seskoku a přistání 502. a 506. parašutistického pluku, dne

Obrázek

17. září i s městy, kde měly oba pluky operovat.
O tom co bezprostředně následovalo nejlépe vypovídá, u roty A, 1. praporu, 506. parašutistického pluku( ale stejné to bylo i u 502. parašutistického pluku, který také dne 17. září vyskakoval na své seskokové zóny v oblasti Eindenhoven, odpoledne, v prvé etapě.), historik Donald R. Burgett v již řečeném historickém pojednání o Křičících orlech u Eindenhovenu, cituji:

"Většina parašutistů se mírně sehnula a okny na obou stranách kabiny se zájmem pozorovala, jak kolem nás vybuchuje víc a víc granátů. Když vybuchly příliš blízko, letoun se zhoupl a zakymácel. Náboje protiletadlových kanónů a kulometů občas vnikly do letadla, ale nikoho nezasáhly. Nebe kolem nás bylo plné obláčků z výbuchů flaku a svítící střely vzlétaly k obloze v dlouhých řetězcích, zatímco jiné se k nám blížily, jako když se vývrtka zavrtává do špuntu, a při hledání oběti hvízdaly. Narážely na naši letku, prorážely křídla, kryty motorů i lidská těla uvnitř letounů. Jiné, které minuly cíl, letěly dál, dokud někde daleko, kam jsme neviděli, nevyhořely.
A naši piloti přesto udržovali nařízený kurz!"

Ještě než vyskočili Křičící orli z letadel Dakot, připomeňme si jejich složení a úkoly:

Složení americké 101. vzdušně výsadkové divize " Křičící orel", a úkoly kterými byla divize generála Taylora pověřena viz zde u plánu Operace MARKET GARDEN v Č 10 :
http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=137&t=5755
( Úkoly 101. byly:
V oblasti Eindenhoven - místo přistání - oblast přibližně ve středu přiděleného sektoru, viz mapa sektorů divizí. Do tohoto prostoru měl hned první den odpoledne seskočit 502. a 506. parašutistický pluk.
Úkolem parašutistů 502. parašutistického pluku bylo, dle plánu sestaveném štábem 101. vzdušně-výsadkové divize, obsadit most přes dolní Dommel v St. Oudenrode, což je asi 8 km jižně od Veghelu a pak další most u osady Best směrem k západu.
Úkol, kterým byl pověřen 506. parašutistický pluk, byl dobýt a udržet přechod přes Vilemínin kanál u městečka Son a stejně tak dobýt a udržet 4 mosty přes horní Dommel v Eindhovenu.
Třetí pluk "Křičících orlů" - 501. parašutistický pluk, rozdělen na dvě části měl seskočit na dvou místech - jižně a severně od Vexhelu - jen několik set metrů od 4 mostů přes řeku Aa a Vilémův kanál, mosty dobýt a zajistit u nich obranu.
Pro parašutisty americké 101. vzdušně-výsadkové divize "Křičící orli" to byly velmi náročné úkoly, ale její velitel, generál Taylor, byl přesvědčen, že když bude jeho divize mít jen trochu štěstí, budou úkoly splněny
).

V některých letadlech hrůza viděná z oken vyvolala i hysterii. Leckdes se ozvalo i hysterické - Sestřelí nás raději vypadněme z toho krámu hned a jiné další výkřiky!
Poslední minuty a vteřiny zachycující atmosféru místa a doby - viděnou z oken Dakot C - 47 parašutisty z 506. parašutistického praporu divize Křičících orlů, popisují výše uvedené historické prameny takto, cituji:

"Obloha byla popepřena černými tečkami explodujících granátů a ohnivými pásy svítících střel prolétávajících vzduchem. V tomto okamžiku veliký kus povrchu křídla zmizel. Neviděli jsme, jak se utrhl, ani jsme neslyšeli ani neviděli náraz, prostě najednou ten kus nebyl. Na jeho místě byla díra přes šedesát centimetrů široká a metr dlouhá.
Mohli jsme skrze ni vidět zemi.
´Vypadněte sakra z toho krámu!´zaječel Ski, jak nejhlasitěji dokázal. ´Vypadněme!´
Řada výsadkářů se ani nepohnula. Bylo by to několik minut před naší určenou seskokovou zónou. Vyskočíme na rozkaz a ani o vteřinu dřív.
Náš pilot se držel po celou cestu stanoveného kurzu stejně jako piloti ostatních letadel. Byli jako roboti, zdánlivě naprosto bez citu a bez jakékoli známky vzrušení. Když jsme prolétali nejhustší dělostřeleckou a kulometnou palbou, udržovali letadla ve stanovené výšce a v předepsaném kurzu. Udržovali směr, i když viděli, jak se jejich kamarádi řítí k zemi. Nikdo nemůže nikdy zapochybovat o statečnosti našich pilotů a jejich posádek ano o tom, jakou péči projevovali o své pasažéry při přeletu přes srdce nepřátelského území na seskokové zóny. Byli přímo na cíli.
Již několik minut svítilo rudé výstražné světlo. Pojednou zazářilo světlo zelené. Poručík Muir vykřikl rozkaz: ´Vpřed! Jdeme vpřed!´
Muži v seskokové skupině převzali rozkaz: ´Vpřed! Ven! Vypadněme z té zatracené kraksny!´"

Parašutisté začali skutečně z letadel vypadávat. Nejprve doslova vypadl minometčík se 60 mm minometem, pak kulometčík s kulometem. Pak šel důstojník a pak jeden za druhým všichni ostatní ze skupiny. Parašutisté všeobecně udávali, že při nácviku jich všech 17 většinou vypadlo z letadla za 11 vteřin. Nyní, při bojovém seskoku prý to bylo v řádu jen několika vteřin do deseti.
Jak již bylo řečeno, letěli z Anglie do oblasti Eindhovenu o půl hodiny míň než divize k Nijmegenu a Arnhemu, tedy 2 hodiny a 50 minut i s kroužením a řazením. Větší část celé doby letu to bylo v husté palbě.
Když parašutista vyskočil hlavou napřed šikmo do prostoru, stačil si jen uvědomit kde je země, kde obloha a už ucítil náraz při otevření padáku. Jak se snášel, přihlásila se přitažlivost a točila sním pod vrchlíkem. Při pohledu nahoru zkontroloval vrchlík a zjistil, a to většinou, že padák se správně rozvinul. Všude okolo bylo vidět padáky ve vůbec největší vzdušné operaci všech dob.
Jeden z hrůzných zážitků, ke kterému došlo po seskoku jednoho parašutisty z roty A, popisuje nahoře uvedený historik Burgett takto, cituji:

"Pohlédl jsem vzhůru, abych zkontroloval vrchlík, a oslnilo mě jasné sluneční světlo. Přesto jsem dokázal zjistit, že padák se dokonale rozvinul. Otočil jsem hlavu a spatřil oblohu zcela zaplněnou padáky, parašutisty, vybuchujícími protiletadlovými granáty a svítícími střelami z kulometů.
´Můj Bože´pomyslel jsem si, nikdy předtím jsem neviděl tolik mužů najednou ve vzduchu. Nebyl jsem schopen mezi tolika padáky ve vzduchu najít svou skokanskou skupinu..
Pohlédl jsem dolů a zjistil, že mnoho výsadkářů již přistálo a snaží se opustit seskokovou zónu. Potom jsem vzhlédl a ustrnul. Jeden C - 47 si to mířil na mne. Jeho pravý motor hořel a za ním se táhl černý kouř. Padal dolů přímo doprostřed výsadkářů, visících bezmocně na svých padácích. Pilot se snažil udržet letadlo v kurzu. Měl oči doširoka otevřené, jak byl soustředěn na řízení. Když se letadlo na mne řítilo, spatřil jsem v pilotní kabině snad tři postavy. Bylo úplně jasné, že budu zabit, prostě jsem to věděl. Ve dveřích letadla se postrkovali výsadkáři, aby se dostali ven, jeden přes druhého. Jejich padáky se sotva stačili včas otevřít. Instinktivně jsem zvedl nohy. Pravé křídlo proletělo těsně pode mnou a horizontální stabilizátor na ocasu se přibližoval a prořízl vzduch pouhých několik centimetrů pod mýma nohama. Podíval jsem se na pilota, když ta obrovská loď letěla kolem mne. Tyto okamžiky mám navždy zafixovány v paměti. Pilot upíral pohled přímo před sebe. Věděl, jaký osud jej i jeho posádku očekává. Letadlo letělo dál, zasáhlo několik výsadkářů pode mnou a východně ode mne a zabilo je vrtulí nebo křídlem. Letoun narazil na zem, naklonil se na pravé křídlo, udělal kotrmelec a rozpadl se na hromadu trosek.
Pilot se držel, dokud všichni výsadkáři neopustili letadlo. Ale pro něho a posádku bylo již pozdě. Všichni při dopadu letounu zahynuli."
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Re: XIV. díl. Operace MARKET GARDEN Č 37.

Příspěvek od michan »

XIV. díl. Operace MARKET GARDEN Č 39.

Ti, kteří vyskočili bez větších dramat z letadel, rychle začali pozorovat dění pod sebou, neboť zem se rychle blížila. Mnozí si všimli, že to bylo jiné než při výcviku, kdy se skákalo z výšek od 210 do 300 m. Zde přeci jenom piloti museli občas manévrovat i výškou a tak se místo domluvených 300 až 360 metrů většinou skákalo z výšek okolo 450 metrů. Bylo denní(odpolední) světlo a tak každý parašutista sledoval kam dopadne a křikl si již hodně metrů před dopadem, aby "ti dole uhnuli". Pak natočil záda do větru, uvolnil se, pohlédl na obzor a dopadl na zem, rychle se odkutálel a pak se zvedal na nohy.
( Seskok a přistávání amerických výsadkářů ze 101. vzdušně-výsadkové divize dne

Obrázek

17. září 1944.)
Dole si většina uvědomila, že si chtěli po svém připravit nůž a rezervní padák, kdyby se byl nucen bránit na zemi. Novot bylo víc a tak si většinou nikdo nic nepřipravil. Nic nebylo naštěstí třeba, neboť se okolo zatím nestřílelo a nebojovalo. Každý rychle po novu vytáhl "pojistný bezpečnostní čep", otočil přezku a udeřil do ní - a byl venku z postroje...! Poté kontrola pušky zda je nabitá a kontrola pojistky na ní - vše v pořádku. Batoh přes hlavu, na záda, a připevnit na popruh a hledat místo shromáždění lidí stejné jednotky. S již otevřených zásobovacích paravaků si většina přibrala navíc nějakou dávku K, to kdyby zásobování vázlo.
Pro 1. prapor 506. parašutistického pluku a jeho rotu A šlo zatím vše, po doskoku na zem, bez nějakých zádrhelů. Vypadalo to, že se k městečku Son jen napochoduje a zabere se most, vybuduje se obrana a půjde se do Eindhovenu. Ale tak lehké vše být nemělo.
V prostoru seskokové zóny 506. parašutistického pluku bylo plno a pořád přilétala letadla a okolo nich byly stále obláčky po výbuchu střel z německých flaků. Vzduch plný výsadkářů na padácích, kteří ještě nepřistáli, jiní dopadali na zem a jiní se soukali z postrojů a pak se většina soustřeďovala na místech svých jednotek, které byly označeny barvou kouře dýmovnic pro každou jednotku jinou. Místa seskoku ohrožovaly střepiny z dělostřeleckých granátů, které volně, ale velkou rychlostí padaly z nebe. Nejen zraňovaly, ale i zabíjely.
Heslo znělo - Rychle pryč ze seskokových zón! Mimo to měly za nějakou dobu přiletět kluzáky!
Rota A z 1. praporu, 506. parašutistického praporu se po shromáždění, na čele s 2. četou dala na pochod směrem k městu Sonu přesně dle plánu pro 101. vzdušně-výsadkovou divizi. Vpředu, s 2. četou, šel kapitán Davis a poručíci Retan a Couch, zvědem vepředu byl Herb Erickson. Pochod 2. čety byl dvoustopý(dva proudy po obou stranách cesty) po blátivé silnici, když vedle silnice, z obou stran, byly hluboké a široké příkopy na jejichž dnech stála voda. Pak parašutisté postupovali po levé straně silnice směrem k Sonu a v nevelké vzdálenosti viděli Sonský les. Co se začalo při postupu k Sonu( jeden z důležitých cílů divize) náhle dít nám přibližuje, již vzpomínaný historik Burgett, cituji:

"Náhle se vepředu ozvaly výstřely. Herb Erickson spatřil před sebou německou hlídku. Když začala střílet na rotu A, Erickson palbu opětoval. Němci zmizeli mezi stromy a rota se dala znovu do pohybu.
Připojil se náš zdravotník Derek "Doc" Saint. Vojáci přicházeli z otevřených polí a mířili do lesa, jako kdyby proudili do trychtýře. Pohlédli jsme zpět, abychom se podívali na seskakující výsadkáře, když někdo zakřičel: ´Koukejte na to! Koukejte na to!´
Výsadkář, který zřejmě měl svůj rezervní padák a postroje tak dalece uvolněné, že vše, co měl učinit až při dopadu na zem - udeřit do velké uvolňovací přezky, aby se osvobodil od postroje - udeřil ve skutečnosti do přezky hned jak vyskočil z letadla....
Teď se řítil k zemi a jeho otevřený padák plul nad seskokovou zónou a pod ní se kýval prázdný postroj...
Parašutistovo tělo dopadlo na oblý vrchol velké kupy sena, sklouzlo na zem a kutálelo se hlava nehlava od kupy pryč. Paže a nohy tloukly bezvládně kolem těla a stále se zkracovaly. To se mu lámaly kosti, když se kutálel jako míč. Konečně se nedaleko od kupy sena tělo zastavilo."

Zdravotník všem řekl, že nelze nijak pomoci a že se o mrtvolu postará týl a rota A šla dál. Potkali jednoho z pilotů, který z jednoho sestřeleného a rozbitého letadla, zdráv a živ, seskočil a nyní pochodoval dnem hlubokého příkopu a choval se trochu zmateně - za nic na světě nechtěl z příkopu vylézt a jít s rotou( říkal, že zůstane dole, že nahoře je to jejich záležitost...!!!), v jedné ruce měl svou osobní zbraň pistoli ráže 45 a v té druhé měl ocelovou skořepinu helmy, kterou používal jako deštník. Když se rota zastavila, zastavil se však v příkopě také.

Pak začalo pro rotu A opět tragické "divadlo", neboť se nebe nad nimi zaplnilo kluzáky - seskoková zóna se měnila na - "přistávací zónu kluzáků".
Pro specifičnost děje při přistávání kluzáků, děje, který byl podobný a mnohdy stejný i u ostatních divizí - na ostatních " přistávacích zónách, - použiji opět líčení historika Burgetta u Sonu, cituji:

"Nad našimi hlavami se vzduch zaplnil kluzáky. Jakmile byly jednou odpoutány od tažného letounu, byly vydány na pospas přitažlivosti a zemi. Přilétaly průměrnou rychlostí 144 km/hod, aby se udržely v letu a neztratily vinou těžkého nákladu rychlost. Pilot musel vybrat místo přistání téměř okamžitě poté, co byl kluzák odpojen.
Když pilot kluzák natočil, zakroužil nad tímto jediným místem, které si vybral, a přistával na ně, musel se soustředit, a cítit, jak kluzák letí a klesá a let i klesání ovládat. Neměl motor a nemohl manévrovat na výhodnější pozici ani udělat další pokus. Jakmile se zaměřil na přistání, musel přistát, to byl ten problém.
Dva kluzáky nahoře přímo nad námi se nakláněly a natáčely, oba doleva, jeden těsně nad druhým, oba se zřejmě pokoušely přistát na stejném místě. V této situaci je téměř nemožné, aby pilot v horním letounu viděl, co dělá pilot spodního kluzáku, a totéž platí i naopak.
Kromě toho měli oba své zraky soustředěny na cíl - zvolené místo přistání. Sledovat letouny v blízkém okolí je starost kopilota.
Oba kluzáky byly asi třicet metrů nad zemí. Právě v okamžiku, kdy se horní kluzák mírně otáčel doleva, zatočil se dolní poněkud ostře také doleva! Jeho pravé křídlo se zvedlo a náběžná hrana křídla narazila na odtokovou hranu levého křídla horního kluzáku. Náraz poslal oba kluzáky do prudkých pravých otáček. Nám, kteří jsme to pozorovali, připadalo, že se vše děje velice pomalu. Zdálo se, že se oba kluzáky pohybují tak pomalu, že jsme si mysleli, že při dopadu na zem se nikomu nemůže nic stát. Nárazy však byly děsivé. Spodní kluzák se zřítil přímo rovnou do země a při tom byl pilot usmrcen. Horní kluzák provedl otáčku o devadesát stupňů, zvedl nos do výše, ztratil rychlost a poté se zřítil nosem vpřed. Vznesl se mrak prachu a křídla se v troskách zhroutila.
Celá naše skupina se rozběhla na místo neštěstí. Přes plexisklo jsme mohli vidět pilota a ostatní. Byli přiraženi k přednímu sklu džípem, který se uvolnil z lan, narazil dopředu a tvrdě na záda cestujících. Výsadkáři, kteří ke kluzáku doběhli před námi, pažbami pušek rozbíjeli plexisklo. Zastavili jsme se a chtěli pomoci, ale bylo tam již tolik lidí, že jeden druhému překážel.
´Pojďte, jdeme! Padáme, padáme, všichni naráz! ´ křičel jeden z našich poddůstojníků. ´Tady je dost lidí a my musíme být u toho mostu.´
Mohl to být některý z bratří Powersů. Už si nevzpomínám, kdo to byl, byl to však někdo vysoký a štíhlý, možná Joe Powers.
Opustili jsme ztroskotaný kluzák a nechali ho vojákům, kteří se pokoušeli vyprostit z něho vojáky pažbami, a pokračovali jsme v cestě."

Při dalším postupu objevila rota A malý dřevěný most, po kterém mohlo jet tak jedno vozidlo nebo selský potah. Tam pak zabočili vlevo a mnozí si vzpomněli, že tam viděli zbytky vybombardované sanitky. Dostala přímý zásah a moc z ní nezbylo ani ze čtyř lidí osádky, které šlo jen ztěžka rozeznat. Byla to práce bitevních letadel, která čistila okolí seskokových a přistávacích zón těsně před příletem.
Mnozí se zamýšleli nad tím proč prý sanitka?
Našli pak jediné vysvětlení, že piloti museli dostat rozkaz zničit zřejmě vše podezřelé co mohlo sloužit k převozu zbraní, či bylo stanovištěm zbraní v jimi hlídaném prostoru....!


Použité podklady:

Duce – Anatomie jedné kariéry – Luboš Taraba.
Adolf Hitler a jeho cesta k moci – Rainer Zitelmann.
Nacismus – Alessandra Minerbiová – editor: Flavio Florani.
Pakty Stalina s Hitlerem – výběr z dokumentů 1939 a 40 – Naše vojsko.
Přísně tajné 3/99, 4/99, 3/05 a 3/08.
HPM ročník XIV. – Ivo Pejčoch – Těžký křižník Canarias.
Září 1938 – Role a postoje spojenců ČSR – Miloslav John.
Dějiny světa, svazek IX – L. I. Zubka, A. M. Zubinský a G. N. Sevosťjanov.
Dějiny světa, svazek X. – V. V. Kurasov, A. M. Někrič.
Krev, slzy a pošetilost v nejtemnější hodině 2. světové války – Len Deighton.
Druhá světová válka – Úplná historie – Martin Gilbert.
Blitzkrieg od Hitlerova nástupu po pád Dunkergue - Len Deighton.
Druhá světová válka – John Keegan.
Polské tažení Hitler a Stalin rozbíjejí Polskou republiku – Janusz Piekalkiewicz.
Tanková válka 1939 – 1945 - Janusz Piekalkiewicz.
Letecká válka 1939 – 1945 - Janusz Piekalkiewicz.
Námořní válka 1939 – 1945 - Janusz Piekalkiewicz.
Historie německé armády 1939 – 1945 – Philippe Masson.
Slovenská armáda 1939 – 1945 – Charles K. Kliment, Břetislav Nakládal.
Hitlerovi válečníci – Guido Knopp.
Německé obrněné jednotky – Horst Scheibert.
Hitlerovy elitní jednotky – Lucas Cooper.
Němečtí parašutisté ve II. světové válce – Volkmar Kühn.
Operace Jubilee, Dieppe 1942 – Norman Franks.
Narvik – Donald Macintyre.
Ocelová lavina – Darius Jedrzejewski, Zbigniew Lalak.
Bitva o Británii – Leonard Mosley a redakční kolektiv Time-Life Books.
Černí andělé, Historie zbraní SS – Rupert Butler.
Historie válek – David Brownstone a Irene Franck.
Neznámé špionážní operace KGB – Mitrochinův archiv – Christopher Andrew, Vasilij Mitrochin.
Den D, 1944, Hlasy z Normandie – Robin Neillands, Roderick de Normann.
Druhá světová válka den za dnem – Donald Sommerville.
Svět ve válce 1939 – 1945 – Dr. Duncan Anderson, Dr. Stephen Badsey, David Chandler, Dr. Paddy Griffith, Sean McKnight, Gary Sheffield.
Marcel Jullian – Bitva o Británii – červenec-září 1940
Alan Cooper – Cíl Drážďany.
Boje o Itálii 1943 až 1945 – Dominick Graham a Shelford Bidwell.
Hitlerovy horské jednotky – James Lucas.
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1176,
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1179
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1193
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1209
a v nich následné diskuze.
Miloš Hubáček – Bitva u Matapanu.
Miloš Hubáček - INVAZE.
Válka v Normandii. Ode Dne D k St. Lo,
německýma očima - Vince Milano a Bruce Conner.
Charles Kirkpatrick - Spory o druhou frontu.
Stephen Badsey - Příprava operace Overlord.
Detlef Vogel - Německá obrana.
Edward Marolda - Operace Neptune.
Steven J. Zaloga - Den D 1944 Pláž OMAHA.
Roger Cirillo, Stephen Badsey - Den D.
Charles Kirkpatrick - Soustřeďování sil.
Alfred Price - Vzdušné boje.
Nigel de Lee - Boje v Ńormandii.
Nigel de Lee - Průlom.
Bernard Nalty - Invaze do jižní Francie.
Roger Cirillo - Pronásledování k Sieně.
John Prager, C. W. Star Busmann - Bitva u Arnhemu a válka v Západní Evropě.
Generálmajor R. E. Urquhart, CB DSO a Wilfred Greatorex - ARNHEM.
Jaroslav Hrbek - ARNHEM 1944.
Tim Saunders - NIJMEGEN - Operace Market Garden (americká 82. vzdušná výsadková divize a gardová obrněná divize).
Donald R. Burgett - CESTA DO ARNHEMU - Křičící orel v Holandsku.
Frank Steer - ARNHEM - Operace Market Garden - Přistávací plochy a Oosterbeek.
A. Korthals Altes a N. K. C. A. in´t Veld - ZAPOMENUTÁ BITVA. ( The Forgotten Battle)
Jaroslav Hrbek – Tobruk 1941.
Janusz Ledwoch – Afrikakorps.
Paul Carell – Lišky Pouště.
Janusz Piekalkiewicz – Rommel – Tajná válka v Africe.
Dwight David Eisenhower – INVAZE DO EVROPY.
Harry C. Butcher – TŘI ROKY s EISENHOWEREM.
Jiří Brož – STŘEDOMOŘÍ V OHNI DRUHÉ SVĚTOVÉ VÁLKY.
D – DAY OPERACE OVERLORD, dle nakladatelství Salamander
Den D 1944 Pláž Omaha, - Steven J. Zaloga, Howard Gerrard.
Books Ltd, Londýn.
Další související historická literatura.
Mé dlouholeté poznámky a mapy.
Z webu http://www.Palba.cz je použito jako podklad a upoutávka:
V subkapitole – Armády 1918 – 1945 u Francie zde:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=143
a zde jednotlivé sekce:
a) Pozemní a cizinecká legie – (články od Kačermiroslav, Sa 58 a Bruno):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=160
b) Letectvo – ( články YAMATO, Kačermiroslav a Fatale):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=161
c) Námořnictvo – (ovládal Norad – Nelson):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=162
d) Opevnění a bunkry – (od Bruna a Lorda):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=48
Aby pak důležitou smlouvu o porážce Francie z 22. června 1940 dodal Kačermiroslav v sekci
e) Ostatní:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=3463
V subkapitole – Armády 1918 – 1945 pak nalezneme - Británie viz zde:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=139
kde jsou pak jednotlivé sekce, a v nich potom musíš otevřít - Pozemní vojsko:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=154
tam teprve otevřeš Obrněná technika – (především YAMATO, TonyHazard a Easy_Company) zde:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=241
aby pak ještě následovaly odkazy od Sa 58:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=3351
a Thór:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=2936
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=2892
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=2821
Royal Navy (především Norad – Nelson a také trochu Mikhassel. Dralno):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=153
Letectvo:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=99
pak má své podsekce:
Stíhací letouny – (xradar, YAMATO, Tempík, Reisen):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=216
Bombardovací a bitevní letouny – (Haness, YAMATO):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=217
Ostatní letouny – (Kačermiroslav):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=218
Různé – (od Haness, Ikala, Lord a YAMATO):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=220
A starší neaktualizovaný článek od Fatale:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1180
O Německé obrněné technice je možné se na Palbě dozvědět na tomto odkaze v subkapitolách zde http://www.palba.cz/viewforum.php?f=138
Tanky a stíhače tanků:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=116
od Sa 58, YAMATO, TonyHazard.
Samohybná děla http://www.palba.cz/viewforum.php?f=117 také od Sa 58 a YAMATO.
Mnoho dalších věcí, jako jsou OA – Obrněné Automobily - na tomto odkaze http://www.palba.cz/viewforum.php?f=17 také od Sa 58.
Z letecké techniky jsou to především v subkapitole Luftwaffe
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=20
u Stíhacích letadel http://www.palba.cz/viewforum.php?f=112
monografie Hans S a YAMATO, stejně jako u Bombardovacích a bitevních http://www.palba.cz/viewforum.php?f=113
a u Ostatních http://www.palba.cz/viewforum.php?f=192
je to pak Tunac, Haness, Hans S a YAMATO.
Vybavení letounů http://www.palba.cz/viewforum.php?f=193je od Ikala, Eda a Sa 58.
O Itálii jsou pak jednotlivé subkapitoly zde:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=142


Případné doplnění a diskuzi prosím směřujte na tento odkaz:

http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=137&t=58&start=20
ObrázekObrázekObrázek
Odpovědět

Zpět na „Pozemní boje 1944 - 1945“