XIV. díl. Operace MARKET GARDEN Č 31.

Od Normandie po kapitulaci Německa

Moderátoři: michan, Pátrač

Odpovědět
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

XIV. díl. Operace MARKET GARDEN Č 31.

Příspěvek od michan »

XIV.díl. Operace MARKET GARDEN Č 31.
Mapa domů severní strany arnhemského dálničního mostu, když některé z nich, od večera do rána ze 17.

Obrázek

na 18. září 1944, obsazovali parašutisté Frostova uskupení, jako obranu severní strany mostu.

V této době, kdy sledujeme odpolední a večerní postup Frostova 2. parašutistického praporu z 1. parašutistické brigády generála Lathburyho k dálničnímu mostu v Arnhemu, reagovali odpoledne na spojenecký výsadek také "nějak" Němci. V předchozích článcích jsme si řekli, že německá 9. td SS "Hohenstaufen" nakládala svou techniku na železniční vagóny v kasárnách Hoenderlo, techniku, která jí z předchozích bojů zbyla a divize s ní měla odjet do Německa, kde měla být divize znovu vybavena lidmi i technikou. Technika 9. td SS měla odjíždět právě 17. září 1944.
A do toho náhle odpoledne vzdušný výsadek Spojenců.
Byl vyhlášen poplach!
Německá OT a obrněné OA se začaly okamžitě z vagónů vykládat zpět. Celá operace s vykládáním naložené techniky trvala více jak 3 hodiny. Teprve po třech hodinách mohl vyrazit oddíl 9. pancéřového průzkumného oddílu pod velením Hauptsturmführera (anglo-americký ekvivalent Captain, český ekvivalent kapitán) kapitána SS Gräbnera z kasáren v Hoenderlo. V bojové koloně kapitána SS Gräbnera bylo 40 vozidel z nichž bylo 30 polopásových OT a zbytek OA. Kolona měla, dle rozkazu, velitele 9. td SS Harzera prozkoumat celou oblast od Arnhemu až po Nijmegen. Do Arnhemu těchto 40 bojových vozidel dorazilo okolo 18 hodiny a rychle projely městem, přes dálniční most. Kapitán SS Gräbner pak odhlásil veliteli 9. td SS "Hohenstaufen" Harzerovi, že město Arnhem je opuštěné a že nikde parašutisty neobjevili. Průzkumné koloně Gräbnera trvalo necelou hodinu, než projela trasu městem a po dálničním mostě přes Dolní Rýn a ještě jednou asi kilometr za dálničním mostem směrem na Nijmegen (tedy na jih,) oznámil znovu Gräbner vysílačkou, že žádné parašutisty neviděl. Poté pokračovala kolona až do Nijmegenu, kde měla zajistit zřízení obrany předmostí před zdejšími mosty - silničním a železničním. Na místě v Nijmegenu zjistili, že zde již obranu předmostí zřídila německá Bojová skupina Henke, kterou tvořil 1. instrukční parašutistický štáb pod velením plukovníka Henkeho, který u sebe shromáždil další rozptýlené jednotlivce, příslušníky železniční stráže a několik jednotek protiletadlového dělostřelectva. Celkově měla Bojová skupina Henke přibližně 750 mužů. Kapitán SS Gräbner vyčlenil ze svého 9. pancéřového průzkumného oddílu divize "Hohenstaufen" několik polopásových OT - SdKfz 251/9 Ausf D s krátkými kanóny ráže 75 mm Stummel, viz zde od YAMATO:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=17&t=3497
a se zbytkem svého oddílu projížděl zpět do Elstu, což bylo přibližně v půli cesty mezi Nijmegenem a Arnhemem, odkud chtěl Gräbner se svým oddílem kontrolovat celou dálnici mezi oběma městy. Velmi důležitá pozice pro další vývoj událostí!

Ani ne za hodinu po průjezdu Gräbnerova průzkumného oddílu přes dálniční most v Arnhemu, dorazily ke konstrukci obrovského mostu přes řeku Rýn (

Obrázek

Na fotografii je levá strana tou stranou severní. Domy v severní části, jsou ony domy, které jsou nakresleny na horní mapě) první předsunuté jednotky britských parašutistů z "roty A". Bylo již šero, když britští parašutisté uviděli (aniž to tušili) "osudné" obrovské betonové nájezdové rampy, pod kterými vedla silnice podél řeky Rýn, již jen ty obrovské nájezdové rampy sami o sobě vypadaly hrozivě. Horní úroveň nájezdových ramp dosahovala výšky střech domů, které byly v okolí mostu. Později o nich pro historiky pronesl přeživší velitel jedné z čet "roty A" poručík Robin Vlasto tato slova, že byl, cituji:

"ohromen neuvěřitelnou výškou konstrukce a všiml si bunkrů na každém konci mostu, které i v atmosféře prázdnoty jež vládla, vypadaly hrozivě."

O příchodu "roty A" majora Digbyho Fathama-Wartera k dálničnímu mostu v Arnhemu napsal z historických pramenů Jaroslav Hrbek - Arnhem tato slova, a ostatní historické prameny, jako Generálmajor R. E. Urquhart, CB DSO a Wilfred Greatorex - ARNHEM. je potvrzují
(Informace pro odstavce v Č 31 a poté i 32 a 33 byly použity z mých letitých zápisů a poznámek a také z historické literatury jako je: Darius Jedrzejewski, Zbigniew Lalak - Ocelová lavina, dále John Prager, C. W. Star Busmann - Bitva u Arnhemu a válka v Západní Evropě., Generálmajor R. E. Urquhart, CB DSO a Wilfred Greatorex - ARNHEM., Jaroslav Hrbek - ARNHEM 1944., Tim Saunders - NIJMEGEN - Operace Market Garden /americká 82. vzdušná výsadková divize a gardová obrněná divize/., Donald R. Burgett - CESTA DO ARNHEMU - Křičící orel v Holandsku.,Frank Steer - ARNHEM - Operace Market Garden - Přistávací plochy a Oosterbeek., A. Korthals Altes a N. K. C. A. in´t Veld - ZAPOMENUTÁ BITVA. /The Forgotten Battle/ a dalších použitých pramenů - Použité podklady - na konci článků.).
, cituji:

"Vojáci 'roty A' zaujímali potichu pozice pod mohutnými opěrami, kryli se jak mohli a snažili se nerušit dopravu, jejíž hluk k nim seshora z mostu doléhal. Mezi 20 hodin 30 minut a 21. hodinou dorazili k mostu postupně muži 'roty A' a Frostovy velitelské roty spolu s několika dalšími skupinami britských parašutistů. Kapitán Mackay se se svou skupinou ženistů přibližoval k mostu spletí arnhemských uliček, až se dostal na malé náměstí vedoucí k nájezdové rampě. Ticho při průchodu ulicemi bylo tíživé a všude kolem nich jakoby byl lehký pohyb. Muži začali cítit napětí a chtěli se dostat k mostu co nejdříve.
Tma byla náhle přerušena německou palbou z vedlejší ulice a jeden přívěs (za džípem) se střelivem explodoval. Jelikož Mackayovi ženisté byli osvětleni, dostali rozkaz, aby rychle přešli přes náměstí. Náměstí přeběhli za pár minut a beze ztrát se dostali k mostu.
Mezi několika domy v těsném sousedství mostu na východní straně si Mackay vybral budovu školy a se svými ženisty do ní vklouzl."


Popsané budovy i další budovy, viz. mapa s názvem v záhlaví článku: Nejbližší budovy okolo dálničního mostu v Arnhemu. Frostova obrana.
Další oddíly "roty A" začaly po družstvech a četách "zabírat" pro obranu další okolní domy (

Obrázek

viz zde mapu zabraných domů, přebudovaných postupně na obranu - Pozice Frostova 2. praporu od 17. září do 21. září) Arnhemského mostu a to i proti vůli některých Holanďanů. Takže si museli vyslechnout i taková slova jako - "Snad nechcete opevnit tento dům?" Tuhle otázku dal jeden z majitelů domku u mostu veliteli skupiny parašutistů, kterému nezbylo nic jiného, než mu odpovědět: "Obávám se, že ano!"
Jak jsem již naznačil, a vypovídají o tom historické prameny, včetně fotografie, kterou přikládám, byly mostní rampy vysoké až do úrovně střech domů okolo dálničního mostu v Arnhemu. Z toho jasně plyne, že britští parašutisté obsazovali pro obranu především horní patra a půdy, odkud jedině mohli ovládat příjezdy k mostu od severu. Obsazování domů probíhalo velice potichu, tak, jak byli britští parašutisté cvičeni. Podivné bylo, že jim v obsazování severního okraje mostu nikdo nebránil - prostě Němci nikde! Později se britští parašutisté dozvěděli, že v domech původně bylo 25 německých strážných, prý veteránů z 1. světové války, kteří však utekli ihned jak viděli padáky prvních britských parašutistů. No a jednotky z německé 10. td SS "Frundsberg", které určil k obraně mostu v Arnhemu generál SS Bittrich ještě do Arnhemu nedorazily.

Když se britští parašutisté, kteří se k dálničnímu mostu v Arnhemu dostali, a postupně vytvořili obranu severní strany mostu, zjistil velitel obrany podplukovník Frost, že je jich na obranu nejen málo, ale že nemá vůbec žádné zálohy.
Frost okamžitě vyvinul úsilí, aby povolal vysílačkou zbývající roty, tedy "rotu B" a "rotu C". Jenomže:

1) "Rota "B bojovala na výšinách Den Brink.

2) "Rota C" po neúspěchu u železničního mostu (minule bylo řečeno, že ho Němci vyhodili do povětří) vyrazila s částí oddílu 9. polní roty ženistů kapitána E. Callaghana k náhradnímu cíli, kterým bylo velitelství německé posádky v Arnhemu.

Když neuspěl s vysílačkou, vyslal Frost "postaru" spojky k "rotě B" k Den Brinku, jenomže Němci je všechny zabili, nebo zajali a "rota B" tak dál pokračovala v boji s německou Bojovou skupinou Buttlar, která se neustále rozrůstala, neboť tam již do boje zasáhly jednotky německé 9. td SS, dle historických pramenů se jednalo prý o vojáky z 2. baterie 9. pancéřového protiletadlového oddílu SS, který měl 87 mužů a k dispozici měl jeden univerzální 88 mm protiletadlový kanón, jakož i jeden ráže 20 mm.
Jednalo se o oddíl, který pod velením obersturmführera (anglo/americký ekvivalent je Lietenant/First Lieutenant, česky nadporučík), nadporučíka SS Groppa, jednotku, která vstoupila do Arnhemu již odpoledne. Oddíl nadporučíka SS Groppa měl při postupu jen krátkou přestřelku s příslušníky Holandského hnutí odporu a pak vyrazil podél železniční tratě Arnhem - Utrecht směrem k Oosterbeeku. Celá německá bojová skupina pak u Den Brinku nadlouho zaměstnala bojem Frostovu "rotu B", a žádný rozkaz k postupu směrem k dálničnímu mostu se k parašutistické "rotě B" nedostal.
Stejně tak neměl Frost žádné zprávy o "rotě C", o které jen předpokládal, že se nachází někde v Arnhemu.
Bez těchto rot se tak musel Frost rozhodnout, že musí obsadit druhý - tedy jižní konec dálničního silničního mostu v Arnhemu!
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Re: XIV. díl. Operace MARKET GARDEN Č 31.

Příspěvek od michan »

XIV. díl. Operace MARKET GARDEN Č 32.

Po obdržení rozkazu, že má zaútočit na jižní stranu dálničního mostu v Arnhemu, rozhodl velitel britské "roty A" major Tatham-Warter, že úkol provede jedna z čet "roty A" pod velením poručíka Grayburna. Nejprve útočilo v čele jedno družstvo (hlídka) poručíka MacDermoda, 15 parašutistů, které zastavila palba německého kulometu z bunkru, který byl ve výši mostní rampy ještě na severní straně dálničního mostu a také palba německého obrněného OA, který střílel svým kulometem z jižní strany mostu. Následoval další, rozptýlenější pokus, který již vedl sám velitel čety poručík Grayburn, ale i ten německá palba zastavila a parašutisté se museli vrátit.
Nový plán, "rychle upečený plán", podplukovníka Frosta začínal tím, že nejprve musel být zničen železobetonový bunkr na severní straně mostu, který jako první bránil postupu parašutistů na jih.
Ke slovu se při novém útoku dostali, již také vzpomínaní, ženisté kapitána Mackaye a jejich plamenomety. Tehdy další z čet z "roty A", pod velením poručíka Robina Vlasto, prošla přes sklepy a suterény domů až ke kapitánu Mackayeovi a jeho ženistům a plamenomety rozpoutaly doslova " Inferno". Jeden z účastníků přeživších Arnhem, kapitán Mackay později Frostovi vypověděl a všechny v Č 31 uvedené historické prameny to potvrzují stejně, nebo podobně, cituji:

" Rozpoutalo se peklo, nebe se ozářilo, rachot kulometné palby, řada explozí, praskání vybuchující munice a rány z kanónů".

Již vlastně při prvém výšlehu plamenometu byla zasažen nejen železobetonový bunkr, ale i dřevěný barák vedle, v tom baráku bylo skladiště munice, munice explodovala "a bylo"!
Do toho všeho pálili parašutisté z čety poručíka Vlasto ze svých P.I.A.T. do střílen železobetonového bunkru.
Prý vše trvalo jen několik vteřin!
Po výbuších a po vzniklém ohni následovalo poměrně ticho - byl chvíli slyšet jen praskot ohně a pak se pár omámených německých obránců vypotácelo z bunkru. Z ohně a předchozích výbuchů se vznítil nátěr železobetonového mostu a šlehající plameny jasně osvětlovaly noc, která už nastala. A tehdy bylo Frostem řečeno, že další útok na jižní konec mostu by byla jasná sebevražda, neboť by parašutisté útočily na jih se světlem v zádech a byli by skvělým terčem!
Zničením německé obrany tohoto bunkru se severní okraj mostu, večer 17. září, ocitl pod kontrolu obrany britských parašutistů podplukovníka Frosta.

Do samotného Arnhemu přicházely německé posilové jednotky celé pozdní odpoledne dne 17. září velice pomalu. Jak generál Urquhart ve své knize ., Generálmajor R. E. Urquhart, CB DSO a Wilfred Greatorex - ARNHEM. tak i Jaroslav Hrbek, ve své knize ARNHEM 1944 to potvrzují, když Jaroslav Hrbek o příchodu posil říká, cituji:

" Prvním jednotkám 9. td SS, které dorazily do města, velel čtyřiatřicetiletý sturmbannführer SS - major SS - Ludwig Spindler, velitel 9. dělostřeleckého pluku SS. Protože jeho dělostřelci již žádná děla neměli, vytvořili několik pěchotních rot.
Podle Herzerových rozkazů měla "Bojová skupina Spindler" zaútočit z Arnhemu směrem na západ přibližně v úrovni britských přistávacích zón. Její příslušníci narazili při postupu na západ již ve středu Arnhemu na skupiny britských parašutistů, patrně opožděné části Frostova 2. parašutistického praporu. Ve večerních hodinách vytvořil major SS Spindler obrannou linii směrem k západu na přístupech k městu a ve 22 hodin 30 minut se spojil s Krafftovým 16. výcvikovým a záložním praporem pancéřových granátníků SS, který prodloužil pozice Němců dále k severozápadu až k Schaarsbergenu. Zde zajišťoval spojení s praporem Junghans, vytvořeným z 908. zajišťovacího pluku, jenž večer 17. září dorazil na frontu od západu.
Německé linie byly neustále posilovány dalšími jednotkami 9. td SS, takže v nočních hodinách se podplukovníku SS Harzerovi, kterého Bittrich pověřil bojem proti britskému výsadku západně od Arnhemu, již podařilo vytvořit poměrně souvislou frontu německých jednotek od Schaarsbergenu na severu až k řece Dolní Rýn na jihu. Tím byl Frostův 2. parašutistický prapor, držící předmostí u severního konce dálničního mostu v Arnhemu prakticky izolován."

Ano izolace obrany britských parašutistů Frostových oddílů na severní straně dálničního mostu v Arnhemu " se narodila" už do noci 17. září.
Ještě nebyla zcela neprodyšná, ještě v noci a částečně ráno 18. září k Frostovým obráncům proniklo pár skupinek a jednotlivých parašutistů, ale i tyto "díry" brzy Němci postupně a velmi rychle neprodyšně uzavřeli....!!!


Britský 30. as(XXX. as) na čele s Gardovou tankovou divizí útočí dne 17. září 1944.
Jako poslední útok prvého dne Operace MARKET GARDEN nám zůstal útok britské Gardové tankové divize z 30. as, z britské 2. A, v odpoledni 17. září 1944.

Jak pamětníci pro historiky vypověděli, naskytl se z oken letadel C 47 Dakota, parašutistům " Křičících orlů" , krátce po poledni dne 17. září, když letěli nad Belgií a nad hranicemi Holandska - impozantní pohled. Dole pod nimi viděli na postraních cestách a silnicích ohromné množství vojenské těžké techniky. Z výšky mezi 300 až 500 metrů bylo možno rozeznat tanky, SHD a OT jakož i OA. Na okolních polích stály v řadách za sebou nákladní automobily táhnoucí děla a tisíce britských vojáků mávalo nahoru směrem k letadlům, což patřilo v těchto místech americkým výsadkářům. Ti na zemi patřily do britské 2. A generála Milese Dempseyho, jehož armáda měla spustit útočné "show".
Čelo válečného představení ( jeden z českých výrazů anglického slova "show" je také české slovo - "představení") tvořil, jako součást britské 2. A, britský 30. as generála Briana Horrockse, a na čele tohoto sboru útočila jeho Gardová tanková divize, pod velením generálmajora Allana Adaira ( složení Gardové tankové divize viz v Č 15 na konci, na tomto odkaze: http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=137&t=5759 )
Generál Horrocks, velitel britského 30. as (XXX. as), který tehdy sledoval ze střechy velké továrny poblíž kanálu Mása - Šelda přelet letadel a kluzáků nad svými hlavami, později po válce ve své knize napsal, že měl "takové nějaké špatné tušení", neboť se mu nelíbilo, že operace GARDEN, pozemní část operace, ale i celá "Operace MARKET GARDEN" začínala v neděli. On sám prý měl tu zkušenost, že všechny válečné operace, kterých se zúčastnil, a které začínaly v neděli, končily neúspěšně. V knize píše, že proto ve svém dalekohledu sledoval dění na silnici směrem k Valkenswardu a Eindhovenu s velkou nedůvěrou a s rozpaky.
Ale pojďme k faktům.
Bylo 14 hodin 15 minut když britská děla všech ráží spustila dělostřeleckou přípravu. A koncentrace to byla skutečně hustá. Vždyť v šíři 1,5 km střílelo 350 britských děl všech ráží, nemýlím-li se znamená to 234 děl (233, 333) na 1 km. Byly to tuny a tuny výbušnin, které na německé pozice dopadaly a to až do hloubky 8 km. Devastující účinek pociťovali i muži v tancích a i ti, kteří na tancích seděli, neboť se pod nimi, vojáky irské gardy, pod jejich tanky otřásala zem. Za čelními tanky, které se daly do pohybu, se pomalu začaly rozjíždět další stovky tanků, neboť britští královští dělostřelci překládali svou palbu do stále vzdálenějších míst německé obrany. Na pohyb prvních tanků vpřed reagovaly další obrněné jednotky, SHD, OT a OA, které se také daly do pohybu. Nad pohybujícími se kolonami kroužily stíhací bombardéry Typhoon, vyzbrojené raketami, které čekaly až podplukovník Vandeleur vydá rozkaz radiem k zničení zjištěných míst odporu.
Bylo přesně 14 hodin 35 minut, když poručík Keith Heathcote, velitel čelního Shermanu z 3. roty z 2. praporu irské gardy, který stál ve věži tanku vydal rozkaz, cituji:

"Řidiči vpřed!"

Na tenhle rozkaz vyjely z předmostí po silnici britské tanky rychlostí 13 km/hod podle plánu Operace MARKET GARDEN.

Obrázek

V tom okamžiku překládali britští dělostřelci svou nejbližší palebnou přehradu na další vzdálenější cíle a granáty dělostřelecké přehrady, při stálé rychlosti britských tanků, se začaly posunovat v bezpečné vzdálenosti před tankovými jednotkami. Britští dělostřelci byli fakt přesní, jak dokládají zápisy, jejich granáty vybuchovaly jen 100 metrů před čelními tanky a tankisté potvrzovali, že se jim to zdálo sice málo, ale královským dělostřelcům věřili. O tom, co nastalo po chvíli postupu hovoří ve své knize Arnhem 1944 - Jaroslav Hubáček takto, cituji:

"Hned za čelními rotami jeli v průzkumném autě velitel obrněné skupiny irské gardy 'Joe' Vandeleur a velitel 2. praporu jeho bratranec Giles (Vandeleur). 'Rámus byl nepředstavitelný, ale všechno šlo podle plánu', popsal později první minuty akce 'Joe', který stál v autě a sledoval postup operace. Čelní Shermany, označené pro lepší orientaci pilotů Typhoonů žlutými pruhy, prorazily z předmostí a překročily nizozemské hranice. Na nich se vezla 'v ruském stylu' pěchota. Kapitán 'Mick' O'Cock, velitel 3. roty hlásil rádiem Vandeleurovi: 'Postup jde dobře. Čelní rota právě projela.' Pak se situace během několika vteřin zcela změnila. 'Němci do nás začali skutečně řezat', charakterizoval ji výstižně 'Joe' Vandeleur."

Zde ještě mapa cesty, většinou dálnice, kterou měl absolvovat britský 30. as ( XXX. as)

Obrázek

generála Horrockse, na čele s Gardovou obrněnou divizí( v cestě bylo 21 mostů a můstků).
Cesta neměla trvat více jak 2 dny - 48 hodin....!
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Re: XIV. díl. Operace MARKET GARDEN Č 31.

Příspěvek od michan »

XIV. díl. Operace MARKET GARDEN. Č 33.

Dobře zamaskovaní a opevnění němečtí dělostřelci, kryti terénními překážkami a zamaskováni v lesíkách, kteří přežili britskou dělostřeleckou přípravu a i další manévr dělostřeleckou palbou Britů, zaujali urychleně, naučeným způsobem, pozice u svých děl. Jejich velitelé rozkázali zadržet palbu, nechat projet první tanky a pak začít pálit. Netrvalo to ani 2 minuty a němečtí dělostřelci zničili nejprve tři tanky z čelní roty a ihned pak 6 tanků roty následující. Takto znehybnělé tanky vlastně zatarasily jediné místo útoku - "Frontu širokou na jednu silnici - frontu širokou na jeden tank" - a to v délce 800 metrů! Také zde si řekněme slova historiků, jak je zaznamenali z hlášení a jak zapsali v knihách uvedených v Č 31, cituji:

" 'Sotva jsme překročili hranice (myšleno holandské hranice), padli jsme do léčky', charakterizoval situaci později poručík Cyril Russell, který jel se svými pěšáky na tancích. 'Náhle se tanky vpředu natočily napříč silnicí, nebo hořely na místě.
Zmocnilo se mě neblahé tušení, že příště přijde na řadu tank, na kterém jsem seděl. Seskákali jsme do příkopu u silnice.' Když se šel Russell podívat, co se stalo s jeho četou vpředu, začal střílet německý kulomet. Kulky ho zasáhly do ruky, a tak padl zpět do příkopu. Válka pro něj skončila. Sherman, na němž jel svobodník James Doggart, byl zasažen. 'Nepamatuji se, že bych slyšel, nebo viděl výbuch - najednou jsem ležel na zádech v příkopě a tank se na mě nakláněl. Přes prsa jsem měl kulomet Bren a vedle mě ležel mladý chlapec s téměř utrženou rukou. Poblíž ležel jiný z našich mužů mrtvý. Tank hořel a nevzpomínám si, že bych viděl někoho z osádky vylézat.' Poslední Sherman čelní roty, na kterém seděl poručík Barry Quinan, náhle zabočil doleva do příkopu a Quinan si myslel, že se řidič chce vyhnout hořícím tankům před ním. Tank však byl zasažen granátem, který zabil řidiče i druhého řidiče a začal hořet. Quinana přímo napůl vyzdvihl z poklopu střelce, který se snažil rychle uniknout z věže. Když seskočili tito muži na zem, uviděl poručík, jak jsou další tanky jedoucí za nimi jeden po druhém zasahovány. Průlom britské obrněné gardové divize byl zastaven ještě dříve, než se mohl rozvinout."

Tolik tedy vypověděli pro historiky přímí účastníci, kteří onen německý dělostřelecký útok přežili.
Další historické zápisy pak říkají, že tanky za těmi hořícími prakticky dál postupovat prostě nemohly, neboť na frontě široké jedna silnice - jeden tank - pokud by chtěly hořící tanky objet, byly by snadným terčem maskovaných německých dělostřelců.
Na Vandeleurův rozkaz radiem zasáhly do boje Typhoony, které na zjištěná dělostřelecká postavení naváděly kouřové granáty tanků fialové barvy. Piloti Typhoonů byli skutečně odvážnými "mistry svého oboru". Prolétali nejen britskou dělostřeleckou přehradou, ale i PVO německých dělostřeleckých baterií - palbou německých protiletadlových kanónů. Jeden z takto nalétávajících Typhoonů se, jak vypověděl sám Vandeleur ve své knize, mu rozpadl přímo nad hlavou.
Nechme promluvit popis z pramenů uvedených v Č 31, kde Jaroslav Hrbek v knize Arnhem 1944 říká, cituji:

"Zavládla nepopsatelná vřava. Pálila děla a do řevu leteckých motorů se mísily výkřiky a kletby mužů. Právě v tom okamžiku se štáb divize tázal rádiem, jak bitva pokračuje? 'Poslouchejte', řekl Vandeleurův zástupce a jen nastavil mikrofon z vozu. Boj zuřil podél silnice v délce několika kilometrů až dozadu k Vandeleurovu vozu a spojovacímu vozu RAF, kde jel flight lieutenant Ronald Love. Při pohledu na hořící vozidla, mrtvé a raněné proklínal Love chvíli, kdy se do této akce dobrovolně přihlásil. Byl přesvědčen, že se dostal do obklíčení a přemítal, proč nezůstal raději u letadel. Osádky tanků, které byly nuceny čekat až bude německý odpor zlomen, měly pocit bezmocnosti, neboť nemohly ani dopředu, ani zpět. K dobytí německých pozic bylo nutné nasadit pěchotu. V čele pěšáků postupujících proti německým pozicím v lese po obou stranách silnice jely dva Bren carriery, obě vozidla však najela na miny a byla katapultována do vzduchu. Když se dým z výbuchu rozptýlil, bylo vidět roztrhaná těla na okolních stromech. Přesto se pěchotě podařilo po útoku Typhoonů proniknout do lesa., odkud se ozýval štěkot kulometů Bren. Za chvíli již muži přiváděli první německé zajatce."

Jaroslav Hrbek pak pokračuje málokdy popisovanou scénou, co se dělo u rozjitřených vojáků obou stran. Nejprve reakci "některého hlupáka" ze strany Němců a pak následnou reakcí rozjitřených britských vojáků, kteří ztratili své kamarády. Proto zde raději volím také citaci:

"Když němečtí zajatci procházeli dozadu kolem kolony vozidel, hodil jeden z nich do stojícího Bren carrieru ruční granát. Výbuch zabil a zmrzačil několik britských vojáků. Zákeřný Němec byl skosen střelbou automatických zbraní ze všech stran. Tento incident způsobil, že irští gardisté ztratili trpělivost. Zpravodajský důstojník 2. praporu irské gardy kapitán Eamon Fitzgerald použil při výslechu osádky německého samohybného protitankového děla poměrně přesvědčivou, i když ne zcela zdvořilou metodu. Fitzgerald, skutečný obr, který mluvil dobře německy, třebaže s hrozným přízvukem, vytáhl při výslechu pistoli, vrazil ji Němci do břicha, postavil se k němu co nejblíže a řval mu otázky přímo do obličeje. Výsledky této metody označil Giles Vandeleur za báječné. Irští gardisté byli překvapeni nezvyklou podívanou. Přes silnici přejel Sherman Firefly http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=333&t=407
seržanta Bertie Cowana vyzbrojený kanónem 76,2 mm a začal střílet. Na tanku stál Němec a řídil palbu. Během krátké doby zničil Cowan 3 německá děla a později řekl majoru Tylerovi, že skopčák na jeho tanku byl velitelem osádky na první pozici, kterou dobyli a padl do zajetí. Po Fitzgeraldově výslechu přišel ke Cowanovi a ihned 'ochotně spolupracoval'. Irští gardisté začali znovu postupovat, museli však svádět neustálé boje s německou obranou, která byla mnohem tvrdším oříškem, než se předpokládalo."

A tady je také jeden z důvodů proč došlo k zpoždění a ztrátám u Gardové obrněné divize - špatné zpravodajské informace! Totiž až v průběhu ztrátových bojů britského 30. as začali britští zpravodajští důstojníci, a to s ohromným překvapením, nalézat nové a nové německé pluky, které před a okolo Gardové obrněné divize a 30. as být vůbec neměly.
Náhle britští zpravodajci zjišťovali, že před britskou 2. A generála Dempseye se začala objevovat v obraně německá "Bojová skupina Chill" a také "Divizní Bojová skupina Walter". Byli objeveni němečtí parašutisté z německé 7. parašutistické divize, dále vojáci z německé 15. A, která ustoupila od ústí řeky Šeldy. Objevili se mezi nimi i muži z I. praporu z 2. parašutistického pluku německého majora Finzela. Objevila se již zde jmenovaná "Bojová skupina Heinke", která byla složená z vojáků SS Bitrichova 2. ts SS (II. ts SS). Náhle to bylo příliš specialistů obranářů, veteránů, kteří okamžitě přecházeli do protiútoků a 30. as hodinu po hodině ztrácel na tempu a Gardová obrněná divize nebyla schopna dle plánu dosáhnout svých cílů, když ani do večera nebyla schopna dojet ani do Eindhovenu, přestože měla město Eindhoven vlastně osvobodit již za 3 hodiny.
Ve skutečnosti se gardistům britské Gardové obrněné divize podařilo v těžkých bojích dne 17. září 1944 urazit jen 10 km místo 20 km a britské tanky byly zadrženy na polovině cesty u Valkenswaardu. Tahle zdržení již na počátku následovala po tvrdé německé obraně i v dalších dnech. Zde však první den zdržení postupu Gardové obrněné divize znamenal, že situace "Křičících orlů", Taylorovy americké 101. vzdušně-výsadkové divize se silně zkomplikovala. Generál Taylor totiž tehdy spoléhal na rychlý příjezd britských tanků a proto při plánování svých operací v oblasti Eindhovenu kladl důraz na rychlý pohyb svých výsadkářů. Proto nechal naložit do kluzáků co nejvíce džípů, a to na úkor svého dělostřelectva. Vůbec netušil, že mu bude chybět právě palba děl, která měla být nahrazena palbou britských tanků a jejich SHD, které přeci měly přijet brzy!!!. Svou svízelnou situaci prvého dne boje se dozvěděl velmi rychle, neboť informace o tom, kde jsou "teprve britské tanky" se dozvěděl od Holandského hnutí odporu, kteří ovládali telefonní linky. Holanďané mu hlásili celé odpoledne, že britské tanky nedorazily stále ani do Valkenswaardu a tak se musel Taylor se svými parašutisty spoléhat jen na své dovezené zbraně.

Příště si ještě v počátku shrneme chyby prvého dne u všech účastníků "Operace MARKET GARDEN" a pak začneme detailně právě u "Křičících orlů", u americké 101. vzdušně-výsadkové divize generála Taylora.


Použité podklady:

Duce – Anatomie jedné kariéry – Luboš Taraba.
Adolf Hitler a jeho cesta k moci – Rainer Zitelmann.
Nacismus – Alessandra Minerbiová – editor: Flavio Florani.
Pakty Stalina s Hitlerem – výběr z dokumentů 1939 a 40 – Naše vojsko.
Přísně tajné 3/99, 4/99, 3/05 a 3/08.
HPM ročník XIV. – Ivo Pejčoch – Těžký křižník Canarias.
Září 1938 – Role a postoje spojenců ČSR – Miloslav John.
Dějiny světa, svazek IX – L. I. Zubka, A. M. Zubinský a G. N. Sevosťjanov.
Dějiny světa, svazek X. – V. V. Kurasov, A. M. Někrič.
Krev, slzy a pošetilost v nejtemnější hodině 2. světové války – Len Deighton.
Druhá světová válka – Úplná historie – Martin Gilbert.
Blitzkrieg od Hitlerova nástupu po pád Dunkergue - Len Deighton.
Druhá světová válka – John Keegan.
Polské tažení Hitler a Stalin rozbíjejí Polskou republiku – Janusz Piekalkiewicz.
Tanková válka 1939 – 1945 - Janusz Piekalkiewicz.
Letecká válka 1939 – 1945 - Janusz Piekalkiewicz.
Námořní válka 1939 – 1945 - Janusz Piekalkiewicz.
Historie německé armády 1939 – 1945 – Philippe Masson.
Slovenská armáda 1939 – 1945 – Charles K. Kliment, Břetislav Nakládal.
Hitlerovi válečníci – Guido Knopp.
Německé obrněné jednotky – Horst Scheibert.
Hitlerovy elitní jednotky – Lucas Cooper.
Němečtí parašutisté ve II. světové válce – Volkmar Kühn.
Operace Jubilee, Dieppe 1942 – Norman Franks.
Narvik – Donald Macintyre.
Ocelová lavina – Darius Jedrzejewski, Zbigniew Lalak.
Bitva o Británii – Leonard Mosley a redakční kolektiv Time-Life Books.
Černí andělé, Historie zbraní SS – Rupert Butler.
Historie válek – David Brownstone a Irene Franck.
Neznámé špionážní operace KGB – Mitrochinův archiv – Christopher Andrew, Vasilij Mitrochin.
Den D, 1944, Hlasy z Normandie – Robin Neillands, Roderick de Normann.
Druhá světová válka den za dnem – Donald Sommerville.
Svět ve válce 1939 – 1945 – Dr. Duncan Anderson, Dr. Stephen Badsey, David Chandler, Dr. Paddy Griffith, Sean McKnight, Gary Sheffield.
Marcel Jullian – Bitva o Británii – červenec-září 1940
Alan Cooper – Cíl Drážďany.
Boje o Itálii 1943 až 1945 – Dominick Graham a Shelford Bidwell.
Hitlerovy horské jednotky – James Lucas.
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1176,
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1179
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1193
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1209
a v nich následné diskuze.
Miloš Hubáček – Bitva u Matapanu.
Miloš Hubáček - INVAZE.
Válka v Normandii. Ode Dne D k St. Lo,
německýma očima - Vince Milano a Bruce Conner.
Charles Kirkpatrick - Spory o druhou frontu.
Stephen Badsey - Příprava operace Overlord.
Detlef Vogel - Německá obrana.
Edward Marolda - Operace Neptune.
Steven J. Zaloga - Den D 1944 Pláž OMAHA.
Roger Cirillo, Stephen Badsey - Den D.
Charles Kirkpatrick - Soustřeďování sil.
Alfred Price - Vzdušné boje.
Nigel de Lee - Boje v Ńormandii.
Nigel de Lee - Průlom.
Bernard Nalty - Invaze do jižní Francie.
Roger Cirillo - Pronásledování k Sieně.
John Prager, C. W. Star Busmann - Bitva u Arnhemu a válka v Západní Evropě.
Generálmajor R. E. Urquhart, CB DSO a Wilfred Greatorex - ARNHEM.
Jaroslav Hrbek - ARNHEM 1944.
Tim Saunders - NIJMEGEN - Operace Market Garden (americká 82. vzdušná výsadková divize a gardová obrněná divize).
Donald R. Burgett - CESTA DO ARNHEMU - Křičící orel v Holandsku.
Frank Steer - ARNHEM - Operace Market Garden - Přistávací plochy a Oosterbeek.
A. Korthals Altes a N. K. C. A. in´t Veld - ZAPOMENUTÁ BITVA. ( The Forgotten Battle)
Jaroslav Hrbek – Tobruk 1941.
Janusz Ledwoch – Afrikakorps.
Paul Carell – Lišky Pouště.
Janusz Piekalkiewicz – Rommel – Tajná válka v Africe.
Dwight David Eisenhower – INVAZE DO EVROPY.
Harry C. Butcher – TŘI ROKY s EISENHOWEREM.
Jiří Brož – STŘEDOMOŘÍ V OHNI DRUHÉ SVĚTOVÉ VÁLKY.
D – DAY OPERACE OVERLORD, dle nakladatelství Salamander
Den D 1944 Pláž Omaha, - Steven J. Zaloga, Howard Gerrard.
Books Ltd, Londýn.
Další související historická literatura.
Mé dlouholeté poznámky a mapy.
Z webu http://www.Palba.cz je použito jako podklad a upoutávka:
V subkapitole – Armády 1918 – 1945 u Francie zde:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=143
a zde jednotlivé sekce:
a) Pozemní a cizinecká legie – (články od Kačermiroslav, Sa 58 a Bruno):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=160
b) Letectvo – ( články YAMATO, Kačermiroslav a Fatale):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=161
c) Námořnictvo – (ovládal Norad – Nelson):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=162
d) Opevnění a bunkry – (od Bruna a Lorda):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=48
Aby pak důležitou smlouvu o porážce Francie z 22. června 1940 dodal Kačermiroslav v sekci
e) Ostatní:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=3463
V subkapitole – Armády 1918 – 1945 pak nalezneme - Británie viz zde:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=139
kde jsou pak jednotlivé sekce, a v nich potom musíš otevřít - Pozemní vojsko:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=154
tam teprve otevřeš Obrněná technika – (především YAMATO, TonyHazard a Easy_Company) zde:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=241
aby pak ještě následovaly odkazy od Sa 58:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=3351
a Thór:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=2936
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=2892
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=2821
Royal Navy (především Norad – Nelson a také trochu Mikhassel. Dralno):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=153
Letectvo:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=99
pak má své podsekce:
Stíhací letouny – (xradar, YAMATO, Tempík, Reisen):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=216
Bombardovací a bitevní letouny – (Haness, YAMATO):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=217
Ostatní letouny – (Kačermiroslav):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=218
Různé – (od Haness, Ikala, Lord a YAMATO):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=220
A starší neaktualizovaný článek od Fatale:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1180
O Německé obrněné technice je možné se na Palbě dozvědět na tomto odkaze v subkapitolách zde http://www.palba.cz/viewforum.php?f=138
Tanky a stíhače tanků:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=116
od Sa 58, YAMATO, TonyHazard.
Samohybná děla http://www.palba.cz/viewforum.php?f=117 také od Sa 58 a YAMATO.
Mnoho dalších věcí, jako jsou OA – Obrněné Automobily - na tomto odkaze http://www.palba.cz/viewforum.php?f=17 také od Sa 58.
Z letecké techniky jsou to především v subkapitole Luftwaffe
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=20
u Stíhacích letadel http://www.palba.cz/viewforum.php?f=112
monografie Hans S a YAMATO, stejně jako u Bombardovacích a bitevních http://www.palba.cz/viewforum.php?f=113
a u Ostatních http://www.palba.cz/viewforum.php?f=192
je to pak Tunac, Haness, Hans S a YAMATO.
Vybavení letounů http://www.palba.cz/viewforum.php?f=193je od Ikala, Eda a Sa 58.
O Itálii jsou pak jednotlivé subkapitoly zde:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=142



Případné doplnění a diskuzi prosím směřujte na tento odkaz:

http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=137&t=58&start=20
ObrázekObrázekObrázek
Odpovědět

Zpět na „Pozemní boje 1944 - 1945“