XIV. díl. Operace MARKET GARDEN. Úvod. Č 1.

Od Normandie po kapitulaci Německa

Moderátoři: michan, Pátrač

Odpovědět
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

XIV. díl. Operace MARKET GARDEN. Úvod. Č 1.

Příspěvek od michan »

XIV. díl. Operace MARKET GARDEN Úvod. Č 1.

Mapa útoků Spojenců od 26. srpna 1944 do 14 září 1944.

Obrázek

Posledním popisem historických událostí je zde - XIV. díl. Do Německa 44, 45. Osnovu viz zde:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=197&t=2411
, který bude po Úvodu nejprve zván - Operace MARKET GARDEN a bude se skládat z článků s těmito tituly:

1) Operace MARKET GARDEN. Úvod.

2) Ústup Wehrmachtu z Francie, Belgie a Holandska a konsolidace německé armády počátkem září 1944.

3) Plánování Operace MARKET GARDEN a den 17. září 1944 u všech zúčastněných divizí.

4) Boj americké 101. vzdušně-výsadkové divize v okolí Eindenhovenu a britský 30. as.

5) Boj americké 82. vzdušně-výsadkové divize v okolí Nijmegenu a britský 30. as.

6) Boj britské 1. vzdušně-výsadkové divize a polské 1. parašutistické brigády od 17. září do 26. září 1944 v Arnhemu a jeho okolí.

7) Bilancování a chyby v Operaci MARKET GARDEN.

8) Boje po MARKET GARDEN a Bitva v Ardenách prosinec 1944 až leden 1945.

9) Boje na Západní frontě do 8. a 9. května 1945.


1) Operace MARKET GARDEN. Úvod.

Když jsem si připravoval "Operaci MARKET GARDEN", pokračování bojových operací po skončení "Operace OVERLORD" (podle některých historiků byla "Operace OVERLORD" skončena 26. srpna 1944, kdy bylo dosaženo naplánovaných cílů, viz horní mapa. Dle některých historiků to bylo 1. září 1944, v době, kdy generál Eisenhower převzal přímo velení všech jednotek na evropském kontinentě, stejně jako řízení všech pozemních operací.) zaujal mě v historických knihách nesoulad mezi veterány, kteří na sebe nevražili ještě 50 let po skončení "Operace MARKET GARDEN", tedy v roce 1994. Vojáci, nyní již staří veteráni, z různých jednotek, kteří se při příležitosti 50. výročí (scházeli se takto na bojištích od Eindhowenu až po Arnhem každým rokem a především v desetiletí od operace), nyní jako dědové a pradědové, se scházeli přeci proto, aby vzpomenuli na své mrtvé kamarády a na onen - "děs a běs", který museli jako 18ti, někteří již 30ti letí, prožít ve svém mládí. V mnohých z nich, kteří vše přežili, bylo ještě v jejich sedmdesátém až osmdesátém roku věku velké množství trpkosti a zklamání. Tahle trpkost a zklamání vznikala s přibývajícími roky, když se měnila ze strašného vzteku na pokraji fyzického napadání, aby po 50ti letech zůstalo jen popichování a nepříjemné pocity?
Jak líčí ve svém úvodu britský historik Tim Saunders v knize - NIJMEGEN, 82. vzdušně-výsadková divize, zažil při setkání nevraživost různých britských jednotek. Drsná událost, Tima Saunderse zaujala i z toho důvodu, že se týkala příslušníků stejné armády - britské armády - jen ti vojáci byli z různých jednotek účastnících se "Operace MARKET GARDEN".
Britský historik Tim Saunders tehdy, v roce 1994, seděl s veterány z dorsetshirského pluku a okolo nich procházeli veteráni s červenými barety - veteráni britské 1. vzdušně výsadkové divize. Byla to, jak bylo řečeno, oslava a vzpomínka při příležitosti 50 let "Operace MARKET GARDEN".
A tihle muži, dědové, veteráni s červenými barety si neodpustili, směrem k veteránům dorsetshirského pluku pokřikovat, cituji:

"Hele, třicátý sbor (XXX. as - 30. as), akorát včas na vystřídání!"

A následovaly i jiné mnohem peprnější, ale i podobné poznámky. Historik si myslel, že jde jen o popichování, ale s přibývajícími minutami a hodinami mezi oběma skupinami veteránů rostlo nepříjemné napětí, které on sám připisoval pocitům nevraživosti z porážky a z faktického zničení britské 1. vzdušně - výsadkové divize ( britská 1. vzdušně-výsadková divize byla skutečně po skončení bojů rozpuštěna a nebyla již obnovena - i o tomto budu podrobněji informovat...). Pro tyto veterány, dědy a pradědy, bylo vše živé i po padesáti letech.
Ti dorsetshirští sem přijeli uctít památku kamarádů, kteří přece padli při násilném přechodu přes Rýn, když chtěli pomoct právě těm červeným baretům - britské 1. vzdušně-výsadkové divizi v Arnhemu. Dorsetshirští sami dobře věděli, že se nedokázali probojovat do Oosterbeeku včas a ani jich nebyl dostatek, aby dokázali zabránit skoro zničení 1. vzdušně-výsadkové divize. Zároveň si však byli vědomi, že nic nezanedbali. Bojovali přece celou cestu už z Normandie, ztráceli své kamarády a skutečně dělali co mohli. Vůbec nechtěli nést nějakou odpovědnost, že by něco "oni" zpackali - i když mezi nimi byli i bývalí velitelé rot - ani "oni" se necítili odpovědni za "porážku" v "Operaci MARKET GARDEN". Byla to porážka?
Takovéhle a podobné zážitky neměl jen historik Tim Saunders, ale mělo je velké množství veteránů, ale i lidí, kteří se nějakým způsobem s "operací MARKET GARDEN" seznámili.
I tohle byl jeden z důvodů proč jsem i já prostudoval spousta historických knih, z nichž některé informace zde použiji - jsou vždy na konci článků v Použité podklady - abych se pokusil objasnit - jak skutečně bojovali před 69ti lety

Obrázek

vojáci britského 30. as, vojáci americké 101. vzdušně-výsadkové divize ("Křičící orli") u EINDNHOWENU a jeho okolí, vojáci 82. vzdušně-výsadkové divize v okolí NIJMEGENU a vojáci britské 1. vzdušně-výsadkové divize a Sosabowského polské 1. vzdušně-výsadkové brigády u ARNHEMU. Chci to popsat tak podrobně jak mě to informace z mých podkladů dovolí. Totiž i u nás je většinou známá jen samotná bitva o - Příliš vzdálený most - most u ARNHEMU. Ve skutečnosti bylo mostů pozemního koridoru 21 a z toho těch nejdůležitějších bylo víc než 5 a když to úplně zúžím tak 3 - u Sonu, v NIJMEGENU a u ARNHEMU. Mostů v koridoru, které měly být obsazeny, zabezpečeny a udrženy, než po nich projede 30. ( XXX.) as. Ale mělo stačit jen projet?
Celou Operaci MARKET GARDEN budu popisovat hodně podrobně, aby si každý mohl udělat mnohem podrobnější obraz než velká většina lidí má. Totiž těžké boje ve všech třech ohniscích vysazení byly skutečně těžké - ať již to bylo u americké 101. vzdušně-výsadkové v oblasti Eindhovenu, která po počáteční snadném přistání a poměrně rychlém spojení s 30. as, čelila německým útokům od západu i východu -, když od východu to bylo přímo z území Třetí říše. Ona hlavní cesta 30. as do Arnhemu byla i několikrát za den přerušena na dlouhé hodiny vojáky Wehrmachtu.
Stejné to bylo u americká 82. vzdušně výsadková divize, která v okolí NIJMEGENU a v samotném NIJMEGENU měla ohromné potíže. Již legendární a nešťastné boje v Arnhemu a okolí, které sváděla britská 1. vzdušně-výsadková divize generála Urquharta a Sosabowského polská 1. vzdušně výsadková brigáda, tak budou zasazeny do kontextu místních bojů a doby.
Je totiž zvláštní a pozoruhodné, že většina lidí ví nejvíce o bojích okolo mostu u Arnhemu v podání britského 2. praporu podplukovníka Frosta a jedné průzkumné roty z 3. praporu pod velením majora Gougha z 1. parašutistické brigády a již minimálně o bojích ostatních praporů a dokonce se málo ví i o 4. parašutistické brigádě všichni z britské 1. vzdušně-výsadkové divize a i ostatních praporech. Ještě se snad ví i o polské 1. výsadkové brigádě generála Sosabowského.
Něco málo se také ví o hrdinském, až sebevražedném, násilném přechodu řeky Waal americkým 3. praporem z 504. parašutistického pluku ( 82. vzdušně-výsadková divize generála Gavina) na skládacích, britských celtových útočných člunech. A skoro nic o bojích americké 101. vzdušně-výsadkové divize generála Taylora v oblasti Eindhovenu. Už vůbec nic se neví, že vlastně fronta britského 30. as, kde na čele útočila britská Gardová divize a s ní, či za ní jedoucí britská 43. pěší divize, které měly v nizozemské krajině plné močálů a polderů ( viz zde:
http://cs.wikipedia.org/wiki/Polder
) velice těžkou úlohu a spolu s parašutisty útočily v uzounkém prostoru fronty( někdy se říkalo na šířku tanku, či v šířce silnice). Celé frontě do Arnhemu, na které útočil 30. as, se také říkalo "slepé střevo", neboť v takovém prostoru - jako pytel - "slepé střevo" na mapě skutečně vypadá. Na tento pytel, "slepé střevo", po celé jeho délce - z boku od západu až k jižnímu břehu Dolního Rýna na Brity a Američany útočila ze západu německá 15. A generála pěchoty Gustava von Zangena a 1. parašutistická armáda generála Studenta a to již od 18. září až prakticky do října a listopadu 1944. Od východu na "slepé střevo", od 18. září

Obrázek

až do bitvy v Ardenách, v prosinci 1944 ( viz zde mapa od 17. září do 3. prosince 1944) útočily různé německé "Bojové skupiny" utvářené již i z kasáren a velitelství Třetí říše, jejíž původní hranice byly místy ani ne 20 km od hlavní silnice do Arnhemu. Britové musely znovu a znovu odebírat od útočících jednotek 30. as tanky, doplňovat je mnohdy americkými parašutisty, a svou pěchotou, zvláště v prvních dnech, a pak i další britskou pěchotou z 43. pěší divize, a znovu a znovu odrážet německé boční protiútoky. Stále více jednotek zde bylo neustále zapojováno do boje.
O tomhle všem budeme nyní podrobněji hovořit v mých článcích.

Historici se mnohokrát, za posledních 50, 60 let, zamýšleli - Proč je tak málo řečeno a známo o tom co jsem nyní napsal zde v Úvodu, že zná každý jen Arnhem? Tak třeba již vzpomínaný Saunders říká, že důvodem proč je nejvíc znám Arnhem a ostatní informace jsou nerovnoměrné je prostá. Totiž reportéři a novináři, kteří přistáli s britskou 1. vzdušně-výsadkovou divizí v Arhemu, měli perfektní pojítka do svých redakcí a novin (na rozdíl od vojáků - radistů a spojařů - vojáků britské divize - i to bude osvětleno). Novináři a reportéři tak mohli do svých redakcí a novin podávat živé zprávy, napínavá čtení, která dokázala zaujmout čtenáře jak ve Velké Británii, tak v Americe - ale o Britech. Všichni, kteří poslouchali tehdy záznamy vysílání Stanleye Maxteda na BBC byli uchváceni dramatickými událostmi, které popisoval.
Úplně jiná byla situace u Američanů, u 82. a 101. vzdušně-výsadkové divize, kde byli jen dva novináři, když zároveň tomu jedinému novináři u 82. nebyla poskytnuta vůbec žádná pomoc při předávání zpráv redakcím. A tak to vypadalo, tehdy i několik desítek let po válce, jako kdyby bojovali jen Britové. O americkém podílu na MARKET GARDEN bylo něco známo jen útržkovitě a nikdo z toho většinou nepochopil celek a někteří lidé jej nechápou ještě ani dnes. Již tehdy, těsně po válce vše předvídal generál Brereton, velitel 1. spojenecké vzdušně-výsadkové armády, který řekl, že to bude trvat dlouho, než se vše napraví. Přímo řekl, cituji:

"V následujících letech si bude každý pamatovat Arnhem, ale nikdo si nevzpomene na to, že dvě americké divize bojovaly téměř až do poslední kapky krve v krajině holandských kanálů a vytloukaly ďábla z německých vojáků."

A tak se také skutečně stalo.

I já se chci pokusit svými články na Palbě, přispět svou "troškou do mlýna" a seznámit čtenáře s bojem obou amerických vzdušně-výsadkových divizí na Groesbeecké pahorkatině a při dobývání mostu v NIJMEGEN. Pokusím se popsat boje na 96ti km koridoru, vzdálenosti, kterou do Arnhemu musel absolvovat za bojů britský 30. as. Samozřejmě na závěr budou stejně podrobně popsány i těžké boje britské 1. vzdušně výsadkové divize generálmajora R. E. Urquharta u Arnhemu a v Arnhemu od 17. do 26. září 1944.


Podrobně si popíšeme, i když jsme si již mnohé řekli v posledním díle Normandie, strategii a taktiku Spojenců v srpnu a počátkem září 1944, aby ti hloubavější pochopili, že po rychlém postupu koncem srpna a v prvé dekádě září - neměl SHAEF a Eisenhower - vlastně žádnou dlouhodobější reálnou strategii( mimo - "Bít Němce až do Berlína a na Východní hranice Třetí říše"....), neboť jí při měnící se situaci nestačili prostě štáby připravit. A tak se vlastně štáby - SHAEF a Eisenhower - jen přizpůsobovali a přizpůsobovali tomu, co generálové navrhovali...!!!( nebrat úplně doslova, i když i tyto věty mnozí historikové skutečně vyslovovali a ve svých historických popisech použili a používají).
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Re: XIV. díl. Operace MARKET GARDEN. Úvod. Č 1.

Příspěvek od michan »

XIV. díl. Operace MARKET GARDEN Úvod. Č 2.

Abychom lépe pochopili jak došlo k různým změnám plánu, zabývajícím se postupem Spojenců z Francie, po tažení v Normandii, musíme začít v srpnu 1944. Totiž, když nastal měsíc srpen 1944, začal vlastně obrat i v "Operaci OVERLORD". Prakticky po 4 týdny měsíce srpna se valily kolony americké 3. A Francií, když v prvém a druhém týdnu ovládly Bretaň, obklíčily přístav Brest, který bránili němečtí parašutisté generála Ramckeho a prakticky do druhé poloviny srpna dosáhli řeky Loiry u Orleansu a pak zamířili na východ k řece Seině. Silnice ve Francii byly zavaleny kolonami vozidel, které místy stály nárazník na nárazníku v délce desítek km. Všemu velel charismatický a rozporuplný generál Patton, o jehož velitelských schopnostech, po srpnu 1944, již skutečně nikdo nepochyboval.
Generál Patton, povzbuzen rychlým postupem v srpnu, již 22. srpna, připravoval plán útoku do Německa. On i jeho štáb ve svém plánu předpokládali, že německou tzv. "Siegfriedovu linii", někdy také Spojenci nazývanou "Západní val", jeho jednotky prolomí během deseti dnů. Samozřejmě, že ke svému plánu potřeboval souhlas vrchního velitele generála Eisenhowera.
Generál Eisenhower tehdy, vlastně již 19. srpna, rozhodl o tom, že změní svůj původní plán tažení v Evropě, plán, který byl vypracován ještě před invazí do Evropy a všechny jeho armády budou postupovat, nikoliv jen k Seině, ale až k Rýnu. Stále se však držel koncepce - postup na Široké frontě, což znamenalo útočit na těchto čtyřech směrech:

a) Přes Flandry.
b) Přes Maubeuge, Lutych a Cáchy.
c) Přes Ardeny.
d) Přes Mety a Saarbrücken.

A takový scénář poslal, jako rozkaz, i generálu Pattonovi, který měl postupovat dále na Mety a Straasbourg.
A tak vyrazily tři americké sbory ze 3. A, byly jím 15. as (XV.as), 20. as (XX.as) a 12. as (XII. as) rychle dopředu. Německá obrana proti americkým sborům byla velice slabá a jednotky americké 3. A postupně obsazovaly Chateau Thierry, Vitry-le-Francois, Chalons-sur-Marne a Remeš a dostaly se na 200 km od německých hranic. Nadřízený generála Pattona, generálporučík Omar Bradley, velitel americké 12. Skupiny armád, pak 28. srpna schválil další postup Pattonovy 3. A na čáru Verdun-Commercy, ale to jen proto, že na něho Patton velmi naléhal. Patton neváhal ( aby si vše Bradley ještě nerozmyslel) a přikázal 20. as generálmajora Waltona H. Walkera, aby rychle postupoval na Verdun a vydal instrukci 12. as generálmajora Mantona S. Eddy, aby útočil směrem na Commercy. A právě tehdy Pattona zastihla zpráva, že 3. A nedostala objednaný příděl benzínu - 140 000 galonů (
http://cs.wikipedia.org/wiki/Galon
), je jasné, že Patton zuřil.
Tím se dostáváme k problémům Spojenců v druhé polovině srpna a v konci srpnových dnů, které je dobře si blíže osvětlit. Ještě než se s nimi začneme blíže seznamovat je nutno si připomenout, že 15. srpna 1944 začala "Operace DRAGOON" - vylodění v jižní Francii, viz zde:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=137&t=5682
a 25. srpna 1944 byla osvobozena Paříž, viz zde:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=137&t=5695

Někdy od poloviny srpna 1944 začaly totiž přerůstat zásobovací obtíže s PHM a ostatním bojovým válečným materiálem přímo v krizi. Problém nebyl v tom, že by Spojenci něco neměli. To ne. Problém byl v nedostatku dopravních prostředků, ve vzdálenosti, na kterou se zásoby dopravovaly a v přísunu přímo na bojiště. Tehdy měli totiž Spojenci prakticky jediný velký přístav - Cherbourg. A prakticky 95% všech zásob na frontu procházelo doposud přes invazní pláže v Normandii, kde se zásoby hromadily v plážových meziskladech. Jak rostla vzdálenost fronty od Normandie, rostly obtíže s dopravou. Velice negativní roli sehrála v srpnu železniční síť ve Francii, zvláště v Normandii a přilehlých oblastech, kterou spojenecké nálety, v době před invazí a Francouzské odbojové hnutí úplně rozbily tak, že ji nebylo možno rychle opravit. Veškerý válečný materiál a PHM se proto musel dopravovat po silnicích.
Základem veškeré spojenecké dopravy od pláží až na frontu tak zůstávalo celkem 250 transportních rot, když každá dopravní rota byla tvořena nejméně 50ti nákladními automobily. Ale i tohle množství už v srpnu 1944 prostě nestačilo (u Normandie Č 140, viz. zde:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=5702&f=137
jsem vzpomenul, že : "Tankové kolony generála Pattona tehdy "živil" - napájel a vyzbrojoval - tzv. "Red Ball Express", což bylo seskupení více než 130ti automobilových rot, které přivážely zásoby postupujícím divizím z přístavů, když musely projet na jedno otočení až 960 km."). K dopravě byly použity i všechny transportéry, ze kterých byly vyloženy polní a protiletadlová děla, tanky a SHD. Všechny britské i americké divize musely odevzdat své transportní roty pro dopravu zásob a PHM. Dokonce se stal i takový případ, že čerstvě příchozí tři americké divize, přisunuté do Normandie, musely zůstat v Normandii a jejich dopravní prostředky byly nasazeny pro zásobování postupujících armád. Ale ani to nestačilo.
Většina historických podkladů, které uvádím i na konci, hovoří o tom, že právě "Krize v zásobování" v srpnu a počátkem září 1944 ve Francii se odrazila v rozporech ve spojeneckém velení. A to právě, když se řešil postup bojových operací z Francie do Belgie, Holandska a Německa.
Bylo nutné řešit, při zásobovací krizi, Eisenhowerovu koncepci - Široká fronta. Bude možné pokračovat na Široké frontě, nebo Užší frontě?
Nebude nutné podniknout jen jeden - Jeden mohutný úder?
A právě tehdy přišel s plánem této druhé varianty - Užší fronta - Jeden mohutný úder - generál Montgomery, velitel 21. Skupiny armád, který byl v srpnu 1944 ještě pořád Vrchním velitelem pozemních sil ve Francii, tedy koordinoval bojovou činnost i americké 12. Skupiny armád.
Generál Montgomery už 17. srpna navrhl plán - Jediného úderu, - kdy mělo zaútočit 40 divizí obou Skupin armád (britská 21. Skupina armád - kanadská 1. A a britská 2. A, když k tomu potřeboval z americké 12. Skupiny armád americkou 1. A). Cílem Montgomeryho útoku bylo rychlé zajištění předmostí na Rýně, stejně rychlé dobytí Porúří a to ještě před příchodem zimy. (O celé situaci, Montgomeryho plánu, hovořím v Č 139, 140 a 141 viz. předchozí odkaz. Na stejném odkaze je i střetnutí obou názorů - Eisenhowera a Montgomeryho. Vše pod tehdejším euforickým heslem - "Do Vánoc 1944 konec války".).
Tehdy se všichni podivovali, že s koncepcí - Jediný mohutný úder - přišel Monty, jinak známý "opatrník". Člověk a voják známý svou pečlivostí, systematičností, který bez nahromadění velkého množství zásob a jednotek nechtěl útočit.
On ale i tentokrát ke svému úderu - Jednomu mohutnému úderu - přistoupil s obvyklou pečlivostí. Požadavky na přísun zásob pro Montgomeryho šokovali Bradleyho i Pattona, když zejména přísun ohromného množství munice se zvláště Bradleymu zdál nadsazený a omezoval požadavky především celé jeho 12. Skupiny armád, když třeba pro celou 12. Skupinu armád bylo ze 7 000 tun denně určeno 5 000 tun pro americkou 1. A, která měla jít s Montgomerym a jen 2 000 tun pro Pattonovu 3. A.
Ještě horší bylo, že v kritickém okamžiku se zjistilo, že 1 400 britských třítunových nákladních automobilů, které byly běžně v rezervě pro ofenzívu, měly všechny vadné válce a musely se vrátit do továrny na opravu. Montgomery okamžitě požádal o americké náklaďáky a Bradley musel předat auta své 1. A, neboť krytí pravého křídla v chystané operaci zajišťovaly dva americké sbory z 1. A.
Ale Patton si ještě stále dovedl poradit a chytře využil letecký most z Anglie, kterým byl benzín, nafta a další materiál dopravován na letiště v Orleansu, což byl týl americké 3. A. Američané v týlu 3. A se při svém postupu Francií zmocnili velkého množství vína a koňaku, kterým nepohrdli piloti dopravních Dakot, kteří se dobrovolně hlásili k letům z Anglie do Francie. Mimo toho se jednotky 3. A zmocnili ve Francii značného množství německého válečného materiálu z jejich meziskladů. Zvláště se jednalo o velké množství léků a zdravotnických potřeb, které "zapomněl" Pattonův štáb nahlásit. Velmi také pomohla kořist z jedné jeskyně u Chatres, kde našli vojáci americké 3. A přibližně 500 km německého telefonního drátu a na nádraží v Sens se podařilo zajistit kořist nejcennější - 37 železničních vagónů s benzínem a naftou. Právě tohle PHM umožnilo Pattonovi zahájit útok z předmostí na Seině směrem na Marnu. Neznamenalo to, že by byla situace s PHM vyřešena, ale Pattonovy tanky mohly útočit. Jenomže v konci srpna a na počátku září 1944 byl i letecký most k Pattonovi přerušen, neboť Montgomery začal plánovat vzdušně-výsadkovou operaci spojenecké 1. vzdušně-výsadkové armády( to byla ještě neuskutečněná Operace COMET), která byla v té době v Anglii v záloze a Eisenhower jí 23. srpna dal k dispozici Montgomerymu. Řada naplánovaných výsadkových operací byla sice zrušena, neboť je provedly rychle se pohybující pozemní jednotky, ale letadla byla již blokována a udržována v pohotovosti.
Tak se stalo, že Pattonova 3. A nedostala 29. srpna ani kapku PHM a 30. srpna z požadovaných 400 000 galonů, jen 32 000. Americký 12. as však pokračoval dál a jednotky generála Eddyho se zmocnily Chalons-sur-Marne, kde se zmocnily 100 000 galonů, které jim umožnily postupovat dál na Commercy na řece Mase. Když se generál Eddy opatrně zastavil, měl rozhořčeného Pattona okamžitě "za zády" a musel postupovat dál. V tomto období si americká 3. A opatřovala benzín všemi způsoby. Přepadové skupiny rekvírovaly benzín ve všech možných i nemožných skladech a je známý i Pattonův výrok, cituji:

"Moji muži mohou jíst své opasky, ale mé tanky musí dostat benzín."

Jenomže Patton si už pomalu začal uvědomovat, že velká příležitost je ztracena.

A co Montgomery v druhé polovině srpna?
Část byla popsána již u Normandie Č 139, 140 a 141, řekněme si ještě něco bližšího.
Když 25. srpna britská 12. Skupina armád pod taktovkou Montgomeryho zahájila ofenzívu přes řeku Seinu k Rýnu, podařilo se řeku kanadské 1. A a britské 2. A překročit již následující den na několika místech. Kanadská 1. A generálporučíka D. G. Crerara útočila na levém křídle podél kanálu La Manche s cílem ovládnout všechny přístavy na pobřeží, zejména Le Havre a Dieppe a vyčistit pás podél tohoto pobřeží, které se nazývalo Pas-de-Calais, když zejména měly ničit odpalovací rampy letounových střel V 1 a to až k belgickému městu Bruggy. Hlavní úder však vedla 2. A generálporučíka Milese C. Dempseyho, která měla za úkol dosáhnout co nejrychleji prostoru Arras - Amiens - St. Pol a postupovat dál do Belgie s hlavním záměrem zmocnit se přístavu Antverpy. Jako hlavní a konečný cíl operace bylo uloženo britské 2. A, aby dosáhla Rýna a pak pokračovala do průmyslového srdce Německa - Porúří.
Když Britové 29. srpna vyrazili, rychle překonali počáteční odpor německých jednotek na dolní Seině a již za dva dny dosáhla britská 11. obrněná divize Amiensu a zmocnila se mostu přes řeku Sommu. Již 31. srpna dosáhla řeky i britská Gardová obrněná divize, která postupovala na pravém křídle britské 2. A. Před městem Amiens zničily britské tanky předsunuté velitelství německé 7. A a zajaly velitele armády generála tankových vojsk Heinricha Eberbacha. I další dny útočila Montgomeryho vojska rychle, obešla Arras a Lille a přiblížila se k belgické hranici. Bylo 3. září ráno, když OA (OA - obrněné automobily) z Gardové obrněné divize překročily francouzsko-belgické hranice a ještě téhož dne večer byla celá britská Gardová divize v hlavním městě Belgie - Bruselu.
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Re: XIV. díl. Operace MARKET GARDEN. Úvod. Č 1.

Příspěvek od michan »

XIV. díl. Operace MARKET GARDEN Úvod. Č 3.


Britům se dařilo, neboť již v pondělí 4. září brzo ráno zaútočila britská 11. obrněná divize generálmajora Filipa Robertse (britský generálmajor Roberts, velitel 11. obrněné divize, měl v době útoku 37 let a patřil k nejmladším generálmajorům v britské armádě) na Antverpy a obsadila je. Pro Brity bylo velkým překvapením, že celá oblast přístavu Antverpy byla nedotčena. Ano, Němcům se nepodařilo odpálit miny a tak zůstaly nedotčeny rozsáhlé sklady a nerozbité jeřáby. Nepoškozeno bylo 6 km přístavišť, přístavní mola, doky, dokonce fungovala i elektricky ovládána vrata doku. Němci byli tak překvapeni rychlostí britského postupu, že jejich ženisté nestačili zareagovat. Nutno však dodat, že velké zásluhy na dobytí přístavu v Antverpách patří příslušníkům belgického odbojového hnutí, kteří přesně znali rozmístění německých náloží a přerušili jejich vedení spolu s britskými ženisty. Generálmajor Roberts byl tak nadšen rychlostí postupu své 11. obrněné divize, že se jí podařilo za 5 dní překonat 400 km, že úplně opomněl myslet dál.

Ano, stala se bohužel velká a již nenapravitelná chyba, která měla osudový vliv na další průběh spojeneckých operací na Západní frontě!!!

Protože nikdo ze čtyř instancí nadřízených generálmajoru Robertsovi mu nerozkázal zaútočit hned k severu (ty čtyři instance byly jeho přímý nadřízený, velitel 30. as generálporučík Horrocks, dále velitel britské 2. A, velitel 21. Skupiny armád tehdy již polní maršál Montgomery a generál Eisenhower velitel všech vojsk v Evropě). Totiž Antverpy samy bez severního předmostí a předmostí na Albertově kanálu a zejména odříznutí 30 km vzdáleného poloostrova Jižní Beveland znamenalo, že ovládnutí Antverpského přístavu bylo Spojencům k ničemu. Nikdo neřekl přímo - musíte ještě obsadit severní předmostí a předmostí Albertova kanálu a zejména musíte odříznout 30 km vzdálený poloostrov Jižní Beveland. Navíc ještě bylo ústí přístavu Antverpy silně zaminováno. Byla to neomluvitelná chyba, kterou zainteresovaní generálové vysvětlovali pro historiky všelijak.
Eisenhower počítal s tím, že opomenutí postupovat severněji bude jen krátké a nevšímal si ho a vůbec si neuvědomoval, že tahle "spanilá jízda" britské 11. obrněné divize již skončila, neboť celou situaci považoval za dočasnou. Byla to doba plná euforie z rychlého postupu, byl vidět rozpad Wehrmachtu, který dle všech hlášení se již neměl nikdy vzpamatovat.
"Válka musela přeci skončit do Vánoc 1944!"
Nikdo si nevšiml pořádně, že se britský postup - na dost velkou dobu - dne 4. září 1944 - zastavil.

Důvodů zastavení našli Britové i všechny štáby několik - od nutnosti dát vojákům několikadenní odpočinek, neboť několik nocí předtím nespali - například vojáci britské 11. obrněné divize byli tak vyčerpaní a apatičtí, že usínali ve stoje, v sedě, tam, kde zrovna byli. Podobné to bylo u všech jednotek britského 30. as. Dalším důvodem bylo, že se začali britští důstojníci, protože se o zásobovací situaci stále mluvilo - obávat právě zásobovací krize. I když měli Britové všeho dost, nechtěli riskovat hrozící nedostatek PHM a válečného materiálu. Byli velice opatrní a rychle nechali znovu přisunovat další PHM a válečný materiál, když bojujícím vojákům poskytli odpočinek a přeskupovali jednotky. Že měli dostatek všeho ještě 4. a 5., ale i další dny v září 1944, přiznal ve svých pamětech i generál Horrocks, který řekl, že po obsazení Bruselu a Antverp měl jeho 30. as všeho dostatek, včetně PHM - na útoky do vzdálenosti 150 km.

A právě tuhle přestávku v bojových operacích využil maršál Montgomery (již bylo řečeno, že generál Montgomery, byl 1. září 1944 jmenován polním maršálem) a 4. září předložil generálu Eisenhowerovi svůj upřesňující plán na - "Jediný rozhodující úder" - směrem na Berlín, který měl rozhodnout válku do Vánoc 1944. V telegramu pro Eisenhowera maršál Montgomery říká, cituji:

"Dospěli jsme do etapy, kdy skutečně silný a rozhodný úder směrem na Berlín má šanci tam prorazit a tím ukončit válku!"

Tato věta je uvedena v Montgomeryho depeši č. M - 160.
Montgomery pak v devíti bodech zopakoval v depeši M - 160 veškeré argumenty, které uváděl při plánování tzv. - "Závodu k Rýnu" (pomyslný závod mezi Montgomerym a Pattonem, kdo bude dřív u řeky Rýn). Mimo jiné v oněch devíti bodech uváděl - proč má být přednostní jeho severní směr útoku, varoval Eisenhowera, že musí řešit situaci nekompromisně, zdůrazňuje faktor času, který vyžaduje okamžité rozhodnutí. Zásobovací priority musel dostat absolutní a přímo diktoval Eisenhowerovi, že musí zastavit ostatní armády, když jmenovitě uváděl americkou 3. A generála Pattona. Pokud dostane absolutní priority a veškerou podporu, vyhraje do Vánoc válku!
V závěru samozřejmě vyžaduje osobní setkání s Eisenhowerem.
Tehdy se ukázal jeden důležitý moment. Totiž, když pokračovala "Operace OVERLORD", měl Eisenhower jen provizorní velitelství ve Francii a hlavní část štábu SHAEF stále zůstávala ve Velké Británii. Když 1. září 1944 Eisenhower přebíral velení všech bojových operací v Evropě, dopustil se chyby, že přemístil předsunutou část svého štábu do Granville na západním pobřeží Cherbourgského poloostrova, ale jen v neúplném obsazení. Což znamenalo, že měl ve Francii štáb bez telefonních a dálnopisných linek, takže mohl spoléhat jenom na vysílačky a primitivní kurýrní systém pro spojení se svými armádami, které se při popsaném rychlém postupu Francií od hlavního velitelství Eisenhowera stále vzdalovaly. Bylo jasné, že i když si Eisenhower a ti "štábáci", kteří s ním ve Francii byli, sledovali dění na frontě, neměli ten přehled dokonalý. Špatně pronikaly informace k armádám i k vrchnímu velení. I to byl důvod, že když se obsadil přístav Antverpy, uniklo Eisenhowerovi zajištění přístupů k Antverpskému přístavu.
Ale vraťme se zpět k jednáním Montgomery - Eisenhower.
Většina historiků se shodla na tom, že polní maršál Montgomery si velice zvykl na moc, která mu příslušela z titulu velitele OVERLORDU a později z koordinace americké 12. Skupiny armád a britské 21. Skupiny armád. Těžko se smiřoval - od 1. září jmenovaný polní maršál Montgomery - se situací, že náhle všemu velel Eisenhower. To přesto, že převzetí bojových operací Eisenhowerem bylo dohodnuto dávno předem. Monty to vzhledem k své hodnosti polní maršál cítil jako určitou urážku. Došlo i k známé scéně, která je popsána v Č 141. viz zde:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=137&t=5702
kde musel dne 10. září na bruselském letišti Eisenhower připomenout Montgomerymu, že je jeho nadřízený.
Zároveň je nutno říci, že přes různá nedorozumění dostal Montgomery priority, když žádné absolutní priority Eisenhower neslíbil a zdůraznil mu, že před úderem do Německa budou muset Spojenci otevřít přístavy Le Havre a Antverpy, neboť v současné době, na konci prvé dekády září, není možné úder směrem do Sárska , do Porúří a na Berlín zásobovat. Eisenhower potvrdil svou stálou koncepci - Postup na široké frontě - z důvodů i politických, neboť si je přála americká strana. Eisenhower si totiž velmi dobře uvědomoval a byl přesvědčen, že stejně jako je politicky neúnosné zastavit na delší dobu postup amerických armád, je jen stěží možné zcela odmítnout Montgomeryho návrh plánu.
Je z toho patrné, že tohle kompromisní řešení Eisenhowera mohlo jen stěží přinést rozhodnutí na frontě ještě v roce 1944. Totiž zásobovací krize další postup na široké frontě začátkem září vylučovala.
Do válečného dění po poradě dne 10. září 1944 vstupovala naplno "Operace MARKET GARDEN" - rychlé otevření cesty k obsazení Rýna a postupu do Německa.

Jenomže jak říkal při jiné příležitosti, když se plánovala zrušená "Operace COMET" a realizovaná "Operace MARKET GARDEN" generál Sosabowski ( bývalý profesor taktiky na Polské Vojenské akademii), velitel polské 1. parašutistické brigády, svému nadřízenému - A co Němci, pane generále? Co Němci?
Právě tohle - Co Němci? - Němci, kterým se dala přestávka v boji ke konsolidaci - znamenalo, že jako zkušení válečníci 20. století, připravili pro Spojence neočekávaně tvrdý odpor.
Generál Horrocks, jehož 30. as tak rychle projel Belgií, později napsal, cituji:

"Věřím, že kdybychom na sebe vzali riziko a pokračovali v postupu, místo abychom zastavili, průběh celé války v Evropě by byl jiný."



Co jsem ještě neřekl v tomto Úvodu, bude řečeno v dalších článcích.
Nejprve se určitě seznámíme se situací německých vojsk koncem srpna a začátkem září 1944, abychom pochopili - co se to vlastně v té "Operaci MARKET GARDEN" u Spojenců stalo?




Použité podklady:


Duce – Anatomie jedné kariéry – Luboš Taraba.
Adolf Hitler a jeho cesta k moci – Rainer Zitelmann.
Nacismus – Alessandra Minerbiová – editor: Flavio Florani.
Pakty Stalina s Hitlerem – výběr z dokumentů 1939 a 40 – Naše vojsko.
Přísně tajné 3/99, 4/99, 3/05 a 3/08.
HPM ročník XIV. – Ivo Pejčoch – Těžký křižník Canarias.
Září 1938 – Role a postoje spojenců ČSR – Miloslav John.
Dějiny světa, svazek IX – L. I. Zubka, A. M. Zubinský a G. N. Sevosťjanov.
Dějiny světa, svazek X. – V. V. Kurasov, A. M. Někrič.
Krev, slzy a pošetilost v nejtemnější hodině 2. světové války – Len Deighton.
Druhá světová válka – Úplná historie – Martin Gilbert.
Blitzkrieg od Hitlerova nástupu po pád Dunkergue - Len Deighton.
Druhá světová válka – John Keegan.
Polské tažení Hitler a Stalin rozbíjejí Polskou republiku – Janusz Piekalkiewicz.
Tanková válka 1939 – 1945 - Janusz Piekalkiewicz.
Letecká válka 1939 – 1945 - Janusz Piekalkiewicz.
Námořní válka 1939 – 1945 - Janusz Piekalkiewicz.
Historie německé armády 1939 – 1945 – Philippe Masson.
Slovenská armáda 1939 – 1945 – Charles K. Kliment, Břetislav Nakládal.
Hitlerovi válečníci – Guido Knopp.
Německé obrněné jednotky – Horst Scheibert.
Hitlerovy elitní jednotky – Lucas Cooper.
Němečtí parašutisté ve II. světové válce – Volkmar Kühn.
Operace Jubilee, Dieppe 1942 – Norman Franks.
Narvik – Donald Macintyre.
Ocelová lavina – Darius Jedrzejewski, Zbigniew Lalak.
Bitva o Británii – Leonard Mosley a redakční kolektiv Time-Life Books.
Černí andělé, Historie zbraní SS – Rupert Butler.
Historie válek – David Brownstone a Irene Franck.
Neznámé špionážní operace KGB – Mitrochinův archiv – Christopher Andrew, Vasilij Mitrochin.
Den D, 1944, Hlasy z Normandie – Robin Neillands, Roderick de Normann.
Druhá světová válka den za dnem – Donald Sommerville.
Svět ve válce 1939 – 1945 – Dr. Duncan Anderson, Dr. Stephen Badsey, David Chandler, Dr. Paddy Griffith, Sean McKnight, Gary Sheffield.
Marcel Jullian – Bitva o Británii – červenec-září 1940
Alan Cooper – Cíl Drážďany.
Boje o Itálii 1943 až 1945 – Dominick Graham a Shelford Bidwell.
Hitlerovy horské jednotky – James Lucas.
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1176,
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1179
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1193
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1209
a v nich následné diskuze.
Miloš Hubáček – Bitva u Matapanu.
Miloš Hubáček - INVAZE.
Válka v Normandii. Ode Dne D k St. Lo,
německýma očima - Vince Milano a Bruce Conner.
Charles Kirkpatrick - Spory o druhou frontu.
Stephen Badsey - Příprava operace Overlord.
Detlef Vogel - Německá obrana.
Edward Marolda - Operace Neptune.
Steven J. Zaloga - Den D 1944 Pláž OMAHA.
Roger Cirillo, Stephen Badsey - Den D.
Charles Kirkpatrick - Soustřeďování sil.
Alfred Price - Vzdušné boje.
Nigel de Lee - Boje v Ńormandii.
Nigel de Lee - Průlom.
Bernard Nalty - Invaze do jižní Francie.
Roger Cirillo - Pronásledování k Sieně.
John Prager, C. W. Star Busmann - Bitva u Arnhemu a válka v Západní Evropě.
Generálmajor R. E. Urquhart, CB DSO a Wilfred Greatorex - ARNHEM.
Jaroslav Hrbek - ARNHEM 1944.
Tim Saunders - NIJMEGEN - Operace Market Garden (americká 82. vzdušná výsadková divize a gardová obrněná divize).
Donald R. Burgett - CESTA DO ARNHEMU - Křičící orel v Holandsku.
Frank Steer - ARNHEM - Operace Market Garden - Přistávací plochy a Oosterbeek.
A. Korthals Altes a N. K. C. A. in´t Veld - ZAPOMENUTÁ BITVA. ( The Forgotten Battle)
Jaroslav Hrbek – Tobruk 1941.
Janusz Ledwoch – Afrikakorps.
Paul Carell – Lišky Pouště.
Janusz Piekalkiewicz – Rommel – Tajná válka v Africe.
Dwight David Eisenhower – INVAZE DO EVROPY.
Harry C. Butcher – TŘI ROKY s EISENHOWEREM.
Jiří Brož – STŘEDOMOŘÍ V OHNI DRUHÉ SVĚTOVÉ VÁLKY.
D – DAY OPERACE OVERLORD, dle nakladatelství Salamander
Den D 1944 Pláž Omaha, - Steven J. Zaloga, Howard Gerrard.
Books Ltd, Londýn.
Další související historická literatura.
Mé dlouholeté poznámky a mapy.
Z webu http://www.Palba.cz je použito jako podklad a upoutávka:
V subkapitole – Armády 1918 – 1945 u Francie zde:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=143
a zde jednotlivé sekce:
a) Pozemní a cizinecká legie – (články od Kačermiroslav, Sa 58 a Bruno):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=160
b) Letectvo – ( články YAMATO, Kačermiroslav a Fatale):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=161
c) Námořnictvo – (ovládal Norad – Nelson):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=162
d) Opevnění a bunkry – (od Bruna a Lorda):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=48
Aby pak důležitou smlouvu o porážce Francie z 22. června 1940 dodal Kačermiroslav v sekci
e) Ostatní:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=3463
V subkapitole – Armády 1918 – 1945 pak nalezneme - Británie viz zde:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=139
kde jsou pak jednotlivé sekce, a v nich potom musíš otevřít - Pozemní vojsko:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=154
tam teprve otevřeš Obrněná technika – (především YAMATO, TonyHazard a Easy_Company) zde:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=241
aby pak ještě následovaly odkazy od Sa 58:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=3351
a Thór:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=2936
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=2892
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=2821
Royal Navy (především Norad – Nelson a také trochu Mikhassel. Dralno):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=153
Letectvo:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=99
pak má své podsekce:
Stíhací letouny – (xradar, YAMATO, Tempík, Reisen):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=216
Bombardovací a bitevní letouny – (Haness, YAMATO):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=217
Ostatní letouny – (Kačermiroslav):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=218
Různé – (od Haness, Ikala, Lord a YAMATO):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=220
A starší neaktualizovaný článek od Fatale:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1180
O Německé obrněné technice je možné se na Palbě dozvědět na tomto odkaze v subkapitolách zde http://www.palba.cz/viewforum.php?f=138
Tanky a stíhače tanků:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=116
od Sa 58, YAMATO, TonyHazard.
Samohybná děla http://www.palba.cz/viewforum.php?f=117 také od Sa 58 a YAMATO.
Mnoho dalších věcí, jako jsou OA – Obrněné Automobily - na tomto odkaze http://www.palba.cz/viewforum.php?f=17 také od Sa 58.
Z letecké techniky jsou to především v subkapitole Luftwaffe
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=20
u Stíhacích letadel http://www.palba.cz/viewforum.php?f=112
monografie Hans S a YAMATO, stejně jako u Bombardovacích a bitevních http://www.palba.cz/viewforum.php?f=113
a u Ostatních http://www.palba.cz/viewforum.php?f=192
je to pak Tunac, Haness, Hans S a YAMATO.
Vybavení letounů http://www.palba.cz/viewforum.php?f=193je od Ikala, Eda a Sa 58.
O Itálii jsou pak jednotlivé subkapitoly zde:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=142



Případné doplnění, či diskuzi, prosím směřujte na tento odkaz:

http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=137&t=58&start=20
ObrázekObrázekObrázek
Odpovědět

Zpět na „Pozemní boje 1944 - 1945“