XIII. díl. Operace OVERLORD. Č 106.

Od Normandie po kapitulaci Německa

Moderátoři: michan, Pátrač

Odpovědět
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

XIII. díl. Operace OVERLORD. Č 106.

Příspěvek od michan »

XIII. díl. Operace OVERLORD. Č 106.

Mapa Operace COBRA, která byla po odkladech ( původně měla americká útočná operace začínat ráno 20. července) -

Obrázek

kvůli tzv. "Neletovému počasí" - spuštěna až ráno 25. července 1944.

Operace COBRA, 25. až 31. červenec 1944.
Již na konci prvé dekády, přesněji, 10. července 1944, po nedotažených útocích, nedotažených do vítězného konce a s větším územním ziskem, začal americký velitel své 1. A generál Bradley plánovat větší, mohutnou, útočnou operaci s cílem prorazit v celém normandském předmostí
( viz zde v Č 94. http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=137&t=5583 , útočnou operaci, která dostala název Operace COBRA a Američané pro ni začali shromažďovat jednotky, munici a vojenský materiál ).
K 10. červenci však nebyla splněna ta základní podmínka, kterou bylo dobytí města St. Lö a jeho okolí, což byla místa, ze kterých měla být, dle plánu, americká Operace COBRA spuštěna.
Samotné město bylo americkou 1. A dobyto 18. července 1944 a okolí bylo zajištěno do 19. července 1944. V konci článku Č 95. , viz zde: http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=137&t=5583
, jsou řečena slova v tom smyslu, že teprve tehdy - po dobytí St. Lö a zajištění okolí byla připravena scéna pro spuštění Operace COBRA.

( Z důvodů vojenské specifičnosti textů, jakož i z důvodů zachování vojenské terminologie, místních popisů, a také kvůli většímu zachování faktů, menší chybovosti v historické faktografii, jsem většinou od těchto míst sestavoval a psal text, nejen ze svých poznámek a osnovy celého tažení v Normandii, ( Osnovu viz zde na tomto odkaze v Úvodu: http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=137&t=5236
) , ale k dalšímu popisu používám v psanému textu i informace z historických pojednání - Průlom - Nigel de Lee a také - Nigel de Lee - Boje v Normandii, - místy pak jsem použil informace pro text z článků z historického pojednání - Miloš Hubáček - Invaze - což jsou podklady uvedené i u Č 108. na konci.
Všechen historický děj v článcích popisuji svými slovy. Pokud je uvedena citace, je vždy uvedeno odkud byla použita.
U některých historických dějů jsou informace použity i z dalších podkladů, které jsou uvedeny na konci posledního článku, zde u Č 108. - Použité podklady.
Obrázky a mapy jsou použity z volně uložených na zahraničních webech, postupně umístěných zde na Palbě v - Album, nebo Fotoforum - odtud pak dle návodu vložených do mých článků.)


Celý plán Operace COBRA schválil generálu Bradleymu, velitel spojenecké 21. Skupiny armád generál Montgomery vlastně přesně v den, kdy bylo dobyto St. Lö, tedy jak již bylo řečeno 18. července 1944. ( Zde je mapa původního plánu amerického


Obrázek

útoku - Operace COBRA, - kterým měla začínat 20. července, svou ofenzívu americká 1. A).

Plán Operace COBRA, která měla začínat 20. července 1944 ráno, byla spuštěna, kvůli špatnému počasí ( aby byla zajištěna letecká podpora, neboť ve dnech 21. až 24.7. bylo tzv - " Neletecké počasí) až ráno 25. července 1944.
Jak již bylo mezi spojeneckými veliteli této úrovně zvykem, schválení plánu Operace COBRA, provedl generál Montgomery tak, že americkému veliteli 1. A generálu Bradleymu ponechal volnost jednání, nebo jak se do češtiny překládá - "nechal mu zcela volné ruce".

Plán Operace COBRA.
Zásadní roli v plánu Operace COBRA mělo sehrát počasí - jak jsem v historické literatuře zachytil - "Letové a Neletové počasí". V Operaci COBRA byla skutečně přikládána - "Letovému počasí" ( spíše se používá "Neletové počasí", já použiji v dalších svých textech - i termín - "Letové počasí") - klíčová úloha.
Není se co divit, vždyť plán útočné ofenzívy začínal mohutnými leteckými útoky 2 246 letadel Spojenců a to všech nutných druhů. Nejprve - v první útočné vlně - mělo útočit, přibližně 20 minut, celkem 350 stíhacích bombardérů na průzkumem zjištěné cíle jižně od silnice St. Lö - Péries.
Za nimi mělo přiletět - v druhé útočné vlně - celkem 1 500 těžkých čtyřmotorových bombardérů, každý spojenecký bombardér nesl 40 ks tříštivých bomb po 45 kg a měly bombardovat takřka jednu hodinu plochu o šířce 5,5 km a hloubce 2,4 km, viz mapy. Krátce poté se měly vrátit znovu spojenecké stíhací bombardéry, které měly na požádání poskytovat postupujícím pozemním jednotkám leteckou podporu na cíle, které si vybraly útočící jednotky. A pak měly znovu, přibližně 45 minut, útočit střední bombardéry na jižní stranu již zbombardované oblasti (míst dalšího postupu, aby tam Němci nemohli přisunout zálohy). Při plánování útoku vyslovil velitel americké 1. A generál Bradley obavu směrem k leteckým důstojníkům, aby spojenecké bombardéry neletěly spíše podél silnice St. Lö - Periers, od severu, ale aby bombardování prováděly napříč oblastí, neboť se obával, že bomby budou padat na jeho útočící jednotky...!!!
Po těžkém bombardování a jeho průběhu, po dělostřelecké přípravě, jejíž palebná clona měla postupovat do vnitrozemí, měl být zahájen pozemní útok. Podle plánu generála Bradleyho první útok uskutečňoval americký 7. (VII.) as svou 4., 9. a 30. pěší divizí, kterou mělo podporovat celkem 1 000 děl různých ráží, sborového a divizního dělostřelectva. Až by pěchota v útoku obsadila silnice, které vedou v oblasti St. Lö na jih a vyčistila příslušné koridory kolem silnic, měly být do útoku zasazeny americká 2. a 3. obrněná divize a 1. divize mechanizované pěchoty, které měly projet skrz americkou pěchotu a útočit na své, předem dané, cíle. Po proražení druhého a třetího pásma německé obrany se pak měla americká 3. obrněná divize stočit do Bretaně (tedy jihozápadním směrem z pohledu Američanů). Americká 2. obrněná divize měla postupovat dále na jihovýchod na Canisy (vždy je to z pohledu Američanů, zde na mapě od shora dolů vpravo, nebo středem, nebo vlevo, zde se jedná o jihovýchod, což je z pohledu Američanů směrem mírně doleva) a dál dokud to půjde, zatímco americká 1. mechanizovaná divize měla spěchat směrem k Coutances (jihozápadně, úplně vpravo celého útoku, z pohledu útoku Američanů), viz mapy.
Generál Bradley, velitel americké 1. A, a velitel celé "Operace COBRA" chtěl svou velkou ofenzívu spustit co nejrychleji, protože veškeré druhy průzkumů spojeneckým štábům hlásily, že k německé 7. A přicházejí, mimo posilových jednotek od jihu Francie, také posily od německé 15. A ( od Calais). Navíc, jak si za chvíli řekneme, generál Eberbach, velitel německé "Tankové skupiny Západ", plánoval, spolu s velením 7. A, přesun dvou německých td napříč oblastí z britské fronty do oblasti americké fronty - směrem na západ. Pokud by tak Němci vytvořili proti americké 1. A boční ohrožení, mohlo to znamenat, že by mohli překazit hlavní plány amerických útočných cílů.
Ještě si řekněme, že brzy ráno dne 24. července se počasí zdálo příznivé - vypadalo to na "Letecké počasí" - ale pak se rapidně zhoršilo. Byla to smůla, neboť jedna ze skupin těžkých bombardérů (létajících ještě z Velké Británie) již vzlétla a nebylo možno ji odvolat. Ještě nešťastnější bylo, že těžké bombardéry se nad Normandii přiblížily, k výchozí linii bombardování, přesně z těch míst, odkud je Bradley nechtěl - od severu - a navíc odhodily bomby příliš brzy.
Zabito bylo několik desítek amerických vojáků v předních jednotkách 7. as a také generál McNair, který byl nejstarším důstojníkem US Army. Zároveň tahle chyba znamenala, že byli zalarmováni němečtí důstojníci, kteří okamžitě nařídili Bojové skupině, vzniklé z 2. td SS, aby se přesunula podél fronty z postavení proti americkému 8. as, jihovýchodně směrem proti americkému 7. as.
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Re: XIII. díl. Operace OVERLORD. Č 106.

Příspěvek od michan »

XIII. díl. Operace OVERLORD. Č 107.

Zde je mapa pozic německé obrany pod St. Lö tak jak byla zachycena ke dni 24.


Obrázek

a 25. července 1944, včetně postavení divizí v obraně a to až k Lessay u moře ( z německého pohledu nalevo na západě jejich obrany) a vpravo až k Caumontu, k Britské frontě.

Německé posilování obrany v Normandii mezi 21. až 25. červencem 1944.
Jako podpůrný útok pro "Operaci COBRA" měl, z rozkazu generála Montgomeryho, zahájit, dne 25. července 1944, kanadský 2. as generála G. G. Simondse útok v britském sektoru. Tenhle útok měl odvrátit pozornost od amerického sektoru. Kanaďané měli zaútočit na jih podél silnice Caen - Falaise.
V polovině Č 102. říkám, že velitel německé "Tankové skupiny Západ" generál Eberbach musel začít, po skončení "Operace GOODWOOD", posilovat své jednotky, neboť očekával britský útok právě směrem na Falais a to již od 19. července 1944, viz zde:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=5601&f=137
Generál Eberbach, velitel "Tankové skupiny Západ", očekával, že až vznikne tzv. "Letové počasí", obnoví Britové postup ve směru Falais a krátkého času, od 19. července do začátku ofenzívy, chtěl využít k soustřeďování přicházejících jednotek a zároveň chtěl do obrany zasunout německé pěší divize, které přicházely z jihu Francie (jako například 272. pěší divize - vystřídala zbytky pěchoty německé 21. td) a nebo od německé 15. A, od Calais. Tak se mu podařilo, že do večera 24. července přesunul německou 9. td SS z Evrécy přes řeku Orne do lesů západně od Bretteville sur Laize, odkud chtěl udeřit do boku britských jednotek, které by se snažily proniknout na jih směrem k Calais. Svou 2. td, kterou právě v Caumountském sektoru vystřídala německá 326. pěší divize přemístil do prostoru jižně od řeky Orne tak, aby byla k dispozici poblíž německé 9. td SS. Dále svou 116. td, která také dorazila od 15,. A rozmístil východně od St. Sylvaninu.

Podpůrné kanadské útoky pro "Operaci COBRA".
Mapa podpůrného kanadského útoku 25. července 1944, který měl pomoci udržet německé td


Obrázek

na Britské frontě.
Kanaďané z 2. as generála Simondse, posíleni britskou 7. a 11. tankovou divizí, jakož i britskou Gardovou tankovou divizí (jak si za chvíli řekneme Gardová tanková divize do bojů ani nezasáhla), zaútočily v půl čtvrté ráno dne 25. července směrem na jih po obou stranách falaiské silnice. Z pohledu od moře, z pohledu Kanaďanů, útočila na východním křídle, východní straně silnice do Falais kanadská 3. pěší divize podporována kanadskou 2. samostatnou tankovou brigádou, směrem z vesnice Borguebusu k Tilly la Campagne (viz mapa bojů červen a červenec 1944, místa jižně od města Caen, kde je vidět jednotlivé divize kanadského 2. as do konce července 1944).
Němci měli okolí vesnice i samotnou vesnici Tilly la Campagne obsazené svou 1. td SS a další posilové jednotky dělostřelectva se nacházely v lesích za la Hogue. Rozpoutaly se těžké boje, které probíhaly po celý den 25. července 1944 a ještě před setměním přešli Němci do protiútoku. Kanaďané při celodenních bojích utrpěli u své pěší brigády v prvním sledu těžké ztráty a tanky, které kanadskou brigádu podporovaly, byly všechny prakticky zničeny. Postup kanadské 3. pěší divize byl zastaven a za soumraku byli kanadští pěšáci zatlačeni zpět k Bourguebusu.
Útok, který prováděly, na západní straně silnice do Falais, dvě brigády z kanadské 2. pěší divize se zčásti podařily, neboť kanadští pěšáci hned ráno obsadili vesničku Verrieres (viz mapa) a vytvořili obranná postavení, na kterých ztroskotaly veškeré německé protiútoky. Těžká německá protitanková a minometná palba však znamenala i zde, že byl zastaven další postup kanadské pěchoty i tanků. Všechny ostatní jednotky, které útočily na vesnice, obsazené Němci východně od řeky Orne, se dostaly do potíží. například jeden z kanadských praporů, který se pokoušel dobýt vesničku Fontenay le Marmion, ztratil celkem 300 mužů a vesnici nedobyl.
Na podporu útoků kanadského 2. as generála Simondse provedla RAF přes 1 700 vzletů. Jak říkají historické zápisy, na pomoc Kanaďanům zaútočily například Typhoony, viz zde od kolegy Farky:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=216&t=3945
vybavené raketami, po žádosti pozemních návodčích celkem 50krát během dne.
Od rána na svůj vstup do bojů čekaly všechny tři britské tankové divize. Jenomže pěším jednotkám s podporou tanků se nepodařilo prolomit německou obranu a tak k prudkému nasazení celkem tří tankových divizí nedošlo. Nakonec boje dospěly tak daleko, že tanky britské 7. tankové divize a tanky kanadské 2. tankové brigády vlastně jen pomáhaly odrážet německé protiútoky a tank proti tanku sváděly těžké boje s německou 1. a 9. td SS na celé frontě kanadského 2. as. Nejen Němci utrpěli v protiútocích tankových divizí ztráty. I Britové a Kanaďané ztratili 56 tanků. Do bojů vůbec nezasáhla Gardová tanková divize, neboť měla působit až by šly do boje druhé a třetí sledy, což se zde dle vývoje situace nestalo.
Během celého dne 25. července 1944 ztratili Kanaďané v krvavých bojích 1 500 mužů (mrtvých, zraněných a nezvěstných) a večer velitel britské 2. A generál Dempsey rozhodl, že útok bude zastaven, neboť německá pásma obrany jsou příliš silná. Vše bylo provedeno tak, že byly prováděny jen místní kanadské útoky, které udržovali Němce v hrozbě, že během několika hodin, či dní, bude stejně proveden Hlavní útok směrem na Falaise. Svědčí o tom německé zápisy, které říkají, že generál Eberbach během celého dne, ale i potom, nechal většinu tankových jednotek na svých místech, aby střežily britskou frontu a nemohly se tak přesunout proti Američanům.

Průběh bojů "Operace COBRA".
Již při plánování "Operace COBRA" jsme si řekli, že 24. července došlo k chybě při bombardování, která znamenala ztráty na americké straně. Zároveň je však nutno říci i další poznatek, že 24. července po chybě při bombardování neměli Němci čas na přeskupení svých sil (aby stáhli nějaké své td do amerického sektoru) a tak mohla americká útočná operace brzy ráno 25. července vypuknout naplno.
Jenomže i 25. července 1944 ráno nezačala americká ofenzíva jinak, než opět omylem při leteckém úderu těžkých čtyřmotorových bombardérů.
Totiž opět přilétly těžké čtyřmotorové bombardéry ze severu, od moře, nikoliv od západu nebo východu, jak bylo domluveno s leteckými důstojníky, a svrhly své bomby i na americkou 9. a 30. pěší divizi, kterým způsobily ztráty a zpomalily začátek útoku.
Jak však říká většina historické literatury - účinek bombardování na německé straně, jižně od výchozí linie amerického útoku byl strašný.
( Mapa útoků jednotlivých amerických sborů od 25. do 29.července 1944 v ofenzívě

Obrázek

Operace COBRA).
Po válce se o popisovaném bombardování dne 25. července 1944 vyjádřil, již několikrát řečený, velitel německé tankové divize Lehr generál Beyerlein , který měl své tanky zamaskovány a rozmístěny do hloubky podél silnic do St. Gilles a Marigny. Tanky divize Panzer Lehr byly ukryty v živých plotech Bocage, ale ani ty je, jak si za chvíli přečteme, před účinky bombardování neuchránily. O účincích bombardování spojeneckými těžkými bombardéry Beyerlin před americkými vyšetřovateli vypověděl, cituji (zde cituji z historického pojednání - Nigel de Lee - Průlom a z knihy - Miloš Hubáček - Invaze - , když mírně odlišná slova a věty, které jsou v obou historických pramenech jsem upravil, protože takřka navazují, a shrnul do společné citace stejného významu. Shrnutí vět z obou historických pramenů je zde citace obou historiků):

" Moje protiletadlové dělostřelectvo sotva stačilo zahájit palbu, když byly baterie zasaženy přímými zásahy, které polovinu děl zničily a zbytek umlčely. Za hodinu už jsem neměl spojení s nikým. V poledne nebylo vidět víc než prach a kouř. Moje přední linie vypadaly jako měsíční krajina a nejméně 70 procent mých vojáků bylo mrtvých, zraněných, šílených nebo ochromených. Všechny mé předsunuté tanky byly vyřazeny.
Letadla se objevovala neustále, jako na běžícím pásu a pumové koberce se rozvinuly ve velkých obdélnících. Cesty byly prakticky neprůchodné."


Tolik před Američany po válce generál Beyerlin.
A jak vypadalo samotné bombardování dne 25. července 1944 ráno a dopoledne nám také říkají mnou uvedené historické zdroje, když stejně hovoří i další zdroje na konci Č 108. - Použité podklady.
Ráno dne 25. července 1944, ale již v době, kdy na britské frontě bojovala německá "Tanková skupina Západ" generála Eberbacha s Kanaďany( bylo to již v 9 hodin 40 minut, když do prostoru St. Lö přilétla První vlna), se po špatném počasí vyjasnila také obloha nad celou americkou oblastí St. Lö - nad " Americkou frontou". Konečně i pro generála Bradleyho, velitele americké 1. A a jeho divize nastalo ono tolik toužebně očekávané - "Letecké počasí".
Hned v první vlně, v 9,40 hodin, přilétlo 900 stíhacích bombardérů americké 9. Letecké armády a vysypalo obsahy svých pumovnic, což bylo 300 tun pum, na předsunuté německé pozice podél silnice St. Lö - Périers. Když stíhací bombardéry odlétaly, nalétávaly již těžké čtyřmotorové bombardéry Liberator
http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=217&t=867
a létající pevnosti B - 17
http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=201&t=626
amerického strategického letectva, které shodily celkem 3 400 tun pum na území tvořící obdélník o stranách 6,5 km x 2,5 km ( obdélník bombardování je viditelný i na některých přiložených mapách). Obdélník, který zahrnoval celou obranu německé pěchoty v prvém sledu, obranu, na kterou byl pak spuštěn americký útok. Celkově nálet těžkých bombardérů Liberator a létajících pevností B - 17 trval hodinu. Když skončil nálet těžkých bombardérů, nastoupily střední bombardéry americké 9. Letecké armády, které zasypávaly bombami, také přibližně 1 hodinu, tři cílové oblasti jižně od prostoru, který vybombardovaly těžké bombardéry. Střední bombardéry ve svých cílových oblastech svrhly více než 130 tun vysokoexplozivních pum a přes 400 tun šrapnelových.
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Re: XIII. díl. Operace OVERLORD. Č 106.

Příspěvek od michan »

XIII.díl. Operace OVERLORD. Č 108.

Mapa útočných bojů amerických sborů a jejich divizí, mezi 25. a 27. červencem 1944, kterou

Obrázek


je třeba si prostudovat trochu déle, z větší blízkosti ( zdá se na první pohled nepřehledná).

A právě při tomhle popsaném bombardování v Č 107. na konci, bombardování cílových prostorů, dopadaly bomby mimo cíle. To přesto, že se americké jednotky stáhly před zahájením náletu o 1 500 metrů zpátky. Celkem dva americké prapory utrpěly tak vážné ztráty, že musely být vyměněny za záložní prapory. Jednalo se o dva prapory 30. pěší divize.
Tenhle tragický incident pro velitele americké 30. pěší divize znamenal, že až do konce války odmítal pro svou divizi podporu těžkých a středních bombardérů.

Samotné bombardování skončilo v 11 hodin dopoledne dne 25. července 1944. Přestože bylo bombardování tak strašlivé, jak jsem psal v již předchozím článku, přežili někteří němečtí pěšáci v hlubokých bunkrech a ještě během dopoledne se vzpamatovali a připravili se k obraně.
Nešťastné bombardování, které si vynutilo vystřídání dvou praporů, pak již pokračovalo pozemní útočnou operací, která sice se zpožděním pokračovala podle plánu.
Americká 9. pěší divize útočila na pravém křídle, 4. pěší divize ve středu (na tomhle

Obrázek

obrázku nechávají pěšáci z americké 4. pěší divize okolo sebe, v krajině Bocage, projet dne 25. 7. tanky po silnici St. Lö - Périers a čekají na rozkaz k dalšímu postupu) a 30. pěší divize na levém křídle, všechny divize byly ze 7. as generála Collinse. Cílem prvních útoků bylo vyčistit klíčové silnice Marigny - St. Gilles a po dobytí silnice se měly obě křídelní divize stočit do stran a udržet průchod pro další americké divize Druhého sledu. Druhý sled tvořila americká 1. pěší (pro tuto "Operaci COBRA" motorizovaná) divize a 2. a 3. tanková divize.
Německou obranu prostor, kam útočil americký První sled, tvořila právě již popsaná divize Panzer Lehr generálporučíka Beyerlina, která byla posílena jedním plukem výsadkářů. O tom, jak byla rozmístěna a jak byla vybombardována tahle obrana německé tanková divize Lehr jsme hovořili v citaci velitele divize viz Č 107.
Když Američané okolo poledne dosáhli silnice St. Lö - Périeres a prošli rozbombardovaným prostorem, narazili skutečně jen na několik málo míst, kde se chabě bránili němečtí obránci. Terén, kterým postupovali, byl strašný, to přesto, že bombardéry použily pumy o menší hmotnosti. Pole, kudy postupovali Američané, byly posety jámami tak hustě vedle sebe, že s překonáváním měla problémy jak pěchota, tak tanky. Tanky dokonce jen popojížděly. Tak se stalo, že dne 25. července 1944 (vlastně jen hodinu dopoledne a pak odpoledne do setmění) do večera postoupily americké divize jen o tři kilometry. Německý odpor byl skutečně slabý, jen na západním křídle začala klást odpor německá 2. td SS a 17. divize pancéřových granátníků SS.
Generál Collins si prostudoval hlášení o celé bojové akci dne 25. července 1944 a dospěl se svým štábem k závěru, že Němci zřejmě nemají v téhle oblasti žádné větší zálohy. celou situaci probral s veliteli letectva a určili údery na den 26. července.
Bylo 26. července 1944 krátce po rozednění, když na koridory podél silničních os amerického postupu zaútočily střední bombardéry, které položily pumové koberce podél hlavních silnic, které vedly pod St. Lö na jih. Ihned po bombardování začaly útočit americké tanky Druhého sledu, tedy 2. a 3. tanková divize, které se vydaly po silnicích do St. Gilles a Marigny.
Je jasné, že všechny silnice směrem na jih němečtí ženisté zaminovali a nebo je v celých pásech vyhodili do povětří. Boje se odehrávaly v krajině Bocage, jenomže americké tanky zde již byly vybaveny konstrukcemi na prorážení živých plotů a tak se americkým tankům dařilo, že za použití, již popsaných konstrukcích na tancích, obcházely Němce přes Bocage, aniž je tam německá obrana očekávala. Americké konstrukce na tancích i s jejich vznikem viz zde i s popisem bojů v Bocage v Č 71.:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=137&t=5503

V německé obraně přežilo jen několik OT, které byly vázány na silnice a staly se velmi snadným cílem pro Thunderbolty, které neustále hlídkovaly a nalétávaly na bojiště.
Americké tanky svým způsobem boje předehnaly podporu svého dělostřelectva, ale hlídaly je zde stíhací bombardéry, neboť každý bojový rozkaz byl okamžitě tlumočen letectvu přes leteckého návodčího. V "Operaci COBRA", "náhle", koordinace mezi stíhacími bombardéry a pozemními jednotkami fungovala dobře.
Zde jsem podrobnější popis, jak Američané využili již více než měsíční praktický boj a z něho plynoucí výcvik v krajině Bocage, za pomocí různých "technických vychytávek narozených v boji", a navádění stíhačů a stíhacích bombardérů v praktickém boji - naučeného za cenu krve a životů vojáků a jejich velitelů detailněji, jak jsem jej zachytil u našeho skvělého historika , mnou obdivovaného - Miloše Hubáčka - Invaze.
Miloš Hubáček ze svých historických pramenů popisuje jak v Operaci COBRA Američané, postupovali v bojích zvláště 26. a 27. července 1944, ale i po ostatní dny, se svou 3. obrněnou a pak především po chvíli popisovanou, americkou 2. obrněnou divizí, za pomocí stíhacích bombardérů, skvěle na Palbě popsaných od Farky,

Republic P - 47 Thunderboltů http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=200&t=4040
naváděných ze země,
historik Hubáček píše detailně, cituji:

"Když přišel okamžik využití příležitosti vytvořené v prvních hodinách americké ofenzívy mohly kolony tanků následované pěchotou v obrněných polopásových transportérech, motorizované dělostřelectvo a ženisté bez zdržení vyrážet do akce. Tanky už nebyly nuceny držet se cest, jako v minulosti. 'Nosorožci´ jim daly volnost manévrování, která zmařila Hausserův plán na zadržování postupu nepřátelských vozidel zátarasy a demolicemi. Kdekoli kolony narazily na miny, krátery nebo opevněná postavení, upravené Shermany a buldozerové tanky prorazily objížďku živými ploty (Bocage - má poznámka) a obrněná vozidla mohla pokračovat dál, zatímco ženisté nebo pěchota se s překážkou vypořádali. Německé tanky a protitanková děla takovou volnost pohybu neměly. Musely sledovat cesty nebo zůstávat v jejich těsné blízkosti a tam se stávaly snadným cílem stíhacích bombardérů.
Každé americké 'Bojové velitelství' mělo současně v pohybu dvě nebo tři kolony a nad každou z nich udržovala letka čtyř Thunderboltů stálou hlídku v pravidelných půlhodinových směnách. Kolony oznamovaly svoji totožnost fluoreskujícími panely, které piloti mohli rozpoznat i z výšky několika tisíc metrů, a ve dvouminutových nebo ještě kratších intervalech byly vypalovány červené kouřové rakety označující hranici mezi jednotlivými spojeneckými formacemi a nepřítelem.
Navíc 'Důstojník kontroly letecké podpory', který jel v některém z čelních tanků, byl v neustálém styku s piloty prostřednictvím vysílačky.
Tak se stíhací bombardéry staly 'Vzdušným dělostřelectvem' řízeným ze země. Někdy zpozorovaly nebezpečí včas a buď zasáhly samy, nebo daly kolonám varování. Častěji však, vzhledem k uzavření terénu, byla nepřátelská obrana odhalena, až když na ni pozemní jednotky narazily. Potom byly přivolány Thunderbolty, cílová oblast byla označena kouřovými granáty vypalovanými tanky a bombardéry zaútočily.
Občas napadaly nepřátelské tanky nebo obranná postavení ani ne 100 metrů před vlastními jednotkami. Tak těsné a přesné spolupráce mezi tankovými formacemi a letectvem nikdy předtím nebylo dosaženo."


Tolik tedy skvěle Miloš Hubáček.
Pokračujme dále v útocích v Operaci COBRA.
Na úplném pravém křídle průlomu se do těžších bojů dostala americká 1. pěší divize, která byla posílena bojovým velitelstvím od americké 3. tankové divize (americký termín "Bojové velitelství" - Combat Command - vysvětluje historická literatura tak, že je to něco podobného, ne-li stejné, jako britský pojem -"Brigádní skupina"), a která musela svádět tuhé boje, aby mohla obsadit městečko Marigny, kde Američané s Němci tvrdě bojovaly až do 27. července 1944. Důvodem tvrdých bojů bylo, že bombardéry nesměly použít těžší bomby, aby nebyly velké trosky a závaly v zastavěné oblasti. Použití lehčích bomb způsobilo, že spojenecké letectvo nezničilo těžkou německou výzbroj a německá opevnění, a zároveň se nepodařilo zlikvidovat německé obránce, ukryté v chráněných postaveních.
Lépe se dařilo americkému levému křídlu, což byly jednotky americké 2. tankové divize, které prorazily přímo do městečka St. Gilles a do setmění 26. července dokonce dorazily do Canisy. Znamenalo to, že 26. července 1944 postoupily o 5 km.
O tomto dni, 26. července 1944, vypověděl velitel německé tankové divize Lehr generálporučík Beyerlein, po válce, pro americké vyšetřovatele, následující skutečnosti, cituji:

"Večer Kluge rozkázal, že linie podél silnice St. Lö - Périers musí být držena za každou cenu; v tu dobu však již byla prolomena. Řekl, že se tankový prapor SS s 60ti tanky přesunuje k řece Vire, aby Američany odřízl. Prapor nakonec dorazil s pěti tanky, ne se šedesáti. V tu noc jsme shromáždil zbytky své divize jihovýchodně od Canisy. Měl jsme všeho všudy 14 tanků. Nemohl jsem dělat nic jiného než ustoupit."


Použité podklady:

Duce – Anatomie jedné kariéry – Luboš Taraba.
Adolf Hitler a jeho cesta k moci – Rainer Zitelmann.
Nacismus – Alessandra Minerbiová – editor: Flavio Florani.
Pakty Stalina s Hitlerem – výběr z dokumentů 1939 a 40 – Naše vojsko.
Přísně tajné 3/99, 4/99, 3/05 a 3/08.
HPM ročník XIV. – Ivo Pejčoch – Těžký křižník Canarias.
Září 1938 – Role a postoje spojenců ČSR – Miloslav John.
Dějiny světa, svazek IX – L. I. Zubka, A. M. Zubinský a G. N. Sevosťjanov.
Dějiny světa, svazek X. – V. V. Kurasov, A. M. Někrič.
Krev, slzy a pošetilost v nejtemnější hodině 2. světové války – Len Deighton.
Druhá světová válka – Úplná historie – Martin Gilbert.
Blitzkrieg od Hitlerova nástupu po pád Dunkergue - Len Deighton.
Druhá světová válka – John Keegan.
Polské tažení Hitler a Stalin rozbíjejí Polskou republiku – Janusz Piekalkiewicz.
Tanková válka 1939 – 1945 - Janusz Piekalkiewicz.
Letecká válka 1939 – 1945 - Janusz Piekalkiewicz.
Námořní válka 1939 – 1945 - Janusz Piekalkiewicz.
Historie německé armády 1939 – 1945 – Philippe Masson.
Slovenská armáda 1939 – 1945 – Charles K. Kliment, Břetislav Nakládal.
Hitlerovi válečníci – Guido Knopp.
Německé obrněné jednotky – Horst Scheibert.
Hitlerovy elitní jednotky – Lucas Cooper.
Němečtí parašutisté ve II. světové válce – Volkmar Kühn.
Operace Jubilee, Dieppe 1942 – Norman Franks.
Narvik – Donald Macintyre.
Ocelová lavina – Darius Jedrzejewski, Zbigniew Lalak.
Bitva o Británii – Leonard Mosley a redakční kolektiv Time-Life Books.
Černí andělé, Historie zbraní SS – Rupert Butler.
Historie válek – David Brownstone a Irene Franck.
Neznámé špionážní operace KGB – Mitrochinův archiv – Christopher Andrew, Vasilij Mitrochin.
Den D, 1944, Hlasy z Normandie – Robin Neillands, Roderick de Normann.
Druhá světová válka den za dnem – Donald Sommerville.
Svět ve válce 1939 – 1945 – Dr. Duncan Anderson, Dr. Stephen Badsey, David Chandler, Dr. Paddy Griffith, Sean McKnight, Gary Sheffield.
Marcel Jullian – Bitva o Británii – červenec-září 1940
Alan Cooper – Cíl Drážďany.
Boje o Itálii 1943 až 1945 – Dominick Graham a Shelford Bidwell.
Hitlerovy horské jednotky – James Lucas.
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1176,
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1179
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1193
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1209
a v nich následné diskuze.
Miloš Hubáček – Bitva u Matapanu.
Miloš Hubáček - INVAZE.
Charles Kirkpatrick - Spory o druhou frontu.
Stephen Badsey - Příprava operace Overlord.
Detlef Vogel - Německá obrana.
Edward Marolda - Operace Neptune.
Steven J. Zaloga - Den D 1944 Pláž OMAHA.
Roger Cirillo, Stephen Badsey - Den D.
Charles Kirkpatrick - Soustřeďování sil.
Alfred Price - Vzdušné boje.
Nigel de Lee - Boje v Ńormandii.
Nigel de Lee - Průlom.
Jaroslav Hrbek – Tobruk 1941.
Janusz Ledwoch – Afrikakorps.
Paul Carell – Lišky Pouště.
Janusz Piekalkiewicz – Rommel – Tajná válka v Africe.
Dwight David Eisenhower – INVAZE DO EVROPY.
Harry C. Butcher – TŘI ROKY s EISENHOWEREM.
Jiří Brož – STŘEDOMOŘÍ V OHNI DRUHÉ SVĚTOVÉ VÁLKY.
D – DAY OPERACE OVERLORD, dle nakladatelství Salamander
Den D 1944 Pláž Omaha, Steven J. Zaloga, Howard Gerrard.
Books Ltd, Londýn.
Další související historická literatura.
Mé dlouholeté poznámky a mapy.
Z webu http://www.Palba.cz je použito jako podklad a upoutávka:
V subkapitole – Armády 1918 – 1945 u Francie zde:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=143
a zde jednotlivé sekce:
a) Pozemní a cizinecká legie – (články od Kačermiroslav, Sa 58 a Bruno):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=160
b) Letectvo – ( články YAMATO, Kačermiroslav a Fatale):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=161
c) Námořnictvo – (ovládal Norad – Nelson):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=162
d) Opevnění a bunkry – (od Bruna a Lorda):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=48
Aby pak důležitou smlouvu o porážce Francie z 22. června 1940 dodal Kačermiroslav v sekci
e) Ostatní:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=3463
V subkapitole – Armády 1918 – 1945 pak nalezneme - Británie viz zde:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=139
kde jsou pak jednotlivé sekce, a v nich potom musíš otevřít - Pozemní vojsko:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=154
tam teprve otevřeš Obrněná technika – (především YAMATO, TonyHazard a Easy_Company) zde:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=241
aby pak ještě následovaly odkazy od Sa 58:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=3351
a Thór:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=2936
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=2892
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=2821
Royal Navy (především Norad – Nelson a také trochu Mikhassel. Dralno):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=153
Letectvo:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=99
pak má své podsekce:
Stíhací letouny – (xradar, YAMATO, Tempík, Reisen):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=216
Bombardovací a bitevní letouny – (Haness, YAMATO):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=217
Ostatní letouny – (Kačermiroslav):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=218
Různé – (od Haness, Ikala, Lord a YAMATO):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=220
A starší neaktualizovaný článek od Fatale:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1180
O Německé obrněné technice je možné se na Palbě dozvědět na tomto odkaze v subkapitolách zde http://www.palba.cz/viewforum.php?f=138
Tanky a stíhače tanků:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=116
od Sa 58, YAMATO, TonyHazard.
Samohybná děla http://www.palba.cz/viewforum.php?f=117 také od Sa 58 a YAMATO.
Mnoho dalších věcí, jako jsou OA – Obrněné Automobily - na tomto odkaze http://www.palba.cz/viewforum.php?f=17 také od Sa 58.
Z letecké techniky jsou to především v subkapitole Luftwaffe
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=20
u Stíhacích letadel http://www.palba.cz/viewforum.php?f=112
monografie Hans S a YAMATO, stejně jako u Bombardovacích a bitevních http://www.palba.cz/viewforum.php?f=113
a u Ostatních http://www.palba.cz/viewforum.php?f=192
je to pak Tunac, Haness, Hans S a YAMATO.
Vybavení letounů http://www.palba.cz/viewforum.php?f=193je od Ikala, Eda a Sa 58.
O Itálii jsou pak jednotlivé subkapitoly zde:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=142


Případné doplnění a diskuzi směřujte prosím na tento odkaz:

http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=137&t=67&start=180
ObrázekObrázekObrázek
Odpovědět

Zpět na „Pozemní boje 1944 - 1945“