XIII. díl. Operace OVERLORD. Č 100.

Od Normandie po kapitulaci Německa

Moderátoři: michan, Pátrač

Odpovědět
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

XIII. díl. Operace OVERLORD. Č 100.

Příspěvek od michan »

XIII. díl. Operace OVERLORD. Č 100.

Použitá mapa, volně stažitelná ze zahraničních webů, umístěná v Album Palby, říká, cituji z překladu -

Obrázek


Východní křídlo předmostí Normandie červen až červenec 1944.

Pro obtížnost a vojenskou specifičnost textu - Vylodění v Normandii - , jakož i z důvodů zachování vojenské terminologie, a také kvůli nezbytnému zachování faktů, zajištění menší chybovosti v historické faktografii, jsem většinou od těchto míst - Č 100. až Č 102. - použil informace k textu - ze svých poznámek a osnovy celého tažení v Normandii mnou sestavené ( Osnovu viz zde na tomto odkaze v Úvodu: http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=137&t=5236 ) - dále pak informace z historického pojednání Nigel de Lee - Boje v Normandii, Den D - Roger Cirillo, Stephen Badsey a místy pak informace pro text v článcích z historického pojednání - Miloš Hubáček - Invaze - což jsou podklady uvedené i u Č 102 na konci.
Všechen historický děj v článcích popisuji svými slovy tak jak mě vyplynuly z informací historické faktografie. Pokud je někde uvedena citace, je vždy uvedeno odkud byla použita.
U některých popisovaných historických dějů jsou informace použity z podkladů, které jsou uvedeny na konci posledního článku, zde již zmíněného Č 102 - Použité podklady ( stejně jsem postupoval od tohoto článku . XIII. díl. Operace OVERLORD. Úvod. Č 1., kde je umístěna zmiňovaná osnova vylodění v Normandii,
viz zde:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=137&t=5236
až do těchto míst, jen těch podkladů bylo stále více a jsou pod vzpomínaným Č 102.).
Obrázky a mapy jsou použity z volně přístupných zahraničních webů, přijatých dle návodu na Palbu a pak umístěných v mých článcích tak jako vždy.


Přípravu Operace GOODWOOD nemohli Britové před Němci utajit.
Již jsem řekl, že němečtí pozorovatelé měli skvělý výhled z komínů a vysokých budov metalurgického závodu, na stále jimi obsazeném severovýchodním okraji města Caen. Odtud, a i z nedalekých kopců, jen pouhým dalekohledem, viděli Němci na úzké předmostí za řekou Orne. Viděli britské budování nových mostů přes řeku a Caenský kanál, a v krajině rozeznali i stopy pásových vozidel OT a tanků. Každou noc bylo slyšet hluk přemisťovaných, více než 700 britských a kanadských tanků, které se přesunovaly od Bayeux na shromaždiště poblíž mostů přes řeku Orne. Zem zde tvořil pórovitý vápenec pokrývající caenskou planinu, který díky pohybu těžké techniky zde, působil jako obrovitá rezonanční deska. V této souvislosti bylo dokonce v zápise zachyceno prohlášení generála Dietricha, který řekl něco v tom smyslu, že britské pohyby šlo sledovat jen tím, že si člověk lehl a přiložil ucho k zemi. Německé zápisy hovoří dále o tom, že v noci z 16. na 17. července 1944 pořídily průzkumné letouny Luftwaffe, při umělém osvětlení, fotografie spojeneckých formací, které projížděly přes řeku Orne.
Samotní Britové o přesunu tak velkého množství vojsk a techniky do malého předmostí za řeku Orne zapsali, že jim přesuny způsobovaly značné potíže, neboť museli do počátku "Operace GOODWOOD" shromáždit 3 tankové divize svého 8. (VIII.) ts, který měl provádět útok. Jednotky musely čekat před mosty, v prostoru západně od řeky Orne, zde se shromáždit a na rozkaz potom jedna divize za druhou přejíždět po mostech přes řeku a kanál, po třech dvojitých mostech vybudovaných mezi Ranville a mořem. Útok nemohly zahájit proto všechny tři tankové divize součastně, ale byly přinuceny vstupovat do boje postupně. Ale těžkosti neměly jen tanky. Problémy měla i podpůrná děla. V začátku útoku nasadili Spojenci dělostřeleckou podporu ze dvou britských a jednoho kanadského sboru, k podpoře postupujících jednotek, což byl dvojnásobek děl, než kolik mohla použít německá obrana. Ovšem později se situace změnila, neboť většina britského dělostřelectva musela čekat až všechny tři tankové divize překročí mosty. Dělostřelectvo tak po celou dobu zůstávalo západně od řeky Orne a Caenského kanálu. Když začaly postupovat všechny čelní jednotky na jih dostaly se tak z dostřelu těchto uvázlých, čekajících děl, která už jim nemohla přispět svou podporou v útoku (později uvidíme, že uvázlá děla na západním břehu a jejich pozdní přesun znamenal, že velice chyběla jako podpora při útoku na vesnice a na německá dělostřelecká postavení na hřebenu za Bourguebusem).

Sem do této doby, je zasazeno těžké zranění polního maršála Rommela. Zde historie říká, že polní maršál Rommel se nedal oklamat prudkým spojeneckým výpadem spuštěným 15. července britským 12. as z Odonského předmostí a Vrchnímu veliteli Západ maršálu Klugemu 17. července 1944 hlásil, cituji:

"Místní akce z 15. července mezi Maltotem a Vendesem mohou být předehrou k rozsáhlému útoku, který očekávám od večera 17. července a který bude mít za cíl průlom přes Orne."

Ještě toho dne (17. července) byly všechny německé jednotky v Caenském sektoru uvedeny do stavu pohotovosti a pro případ, že by Britové udeřili směrem na východ, nebo na jih, bylo úderné skupině z 12. td SS Hitlerjugent nařízeno, aby se přesunula během noci do Lisieux.
No a právě odpoledne toho dne provedl polní maršál Rommel poslední inspekci obrany. Když se vracel z inspekce, z polního velitelství II. ts SS, napadl jeho osobní automobil britský stíhací letoun. V době kdy začal britský letoun nalétávat, křikl Rommel na řidiče, aby sjel ze silnice na postranní cestu, jenomže britský stíhač byl rychlejší. Palbou britské stíhačky zasažený Rommelův řidič se zhroutil na volant a nikým neřízený automobil narazil do stromu a převrátil se. Polní maršál Rommel z automobilu vypadl a způsobil si čtyřnásobnou frakturu lebky a zranění v obličeji. Nejprve byl léčen v nemocnici poblíž Paříže a když se jeho stav trochu zlepšil a byl schopen pohybu, byl převezen k rekonvalescenci do svého domu v Herrlingenu u Ulmu. Jeho další osud je znám a důkladně probírán v mnoha historických dílech. Je to však jiný příběh, nežkterý je zde líčen. Polní maršál již nikdy do bojů nezasáhl. Potajmu byl obviněn z napomáhání, či souhlasení s atentátem na Hitlera. Byla mu dovolena sebevražda a pohřben byl s veškerými poctami pro polního maršála, ve státním pohřbu tehdejší nacistické doby, jako legenda nacistické říše.

Samotná "Operace GOODWOOD" byla spuštěna za nádherného počasí dne 18. července 1944 ráno. Nejprve, před půl šestou ráno, začalo spojenecké dělostřelectvo ostřelovat zjištěná postavení německé PVO, její protiletadlové dělostřelectvo, aby je oslabila, ohlušila, nebo zničila před příletem spojeneckých bombardérů. Dalších 45 minut útočily těžké bombardéry bombardovacího velitelství na vesnice podél obou křídel útočného sektoru britského 8. ts. Pak následovaly útoky středních bombardérů, které pokládaly koberce tříštivých bomb podél hlavních postupových os. Cílem tohoto bombardování bylo zničit německou živou sílu a jejich techniku, aniž by byl terén v místě postupu tanků poset krátery (viz Č 99. použití jednotlivých druhů bomb).
V době náletů soustředilo dělostřelectvo svou palbu nadále na všechna zjištěná, nyní již i další odhalená, postavení německých flaků, protiletadlové dělostřelectvo - PVO. Když byla skončena třetí vlna náletů na Troarn a Bourguebus, začali dělostřelci všech třech spojeneckých sborů, v 7 hodin 45 minut, vytvářet pohyblivou palebnou přehradu. V tu dobu do útoku vyrazila britská 11. td generálmajora G. P. B. Robertse směrem na jih. Když začaly tanky postupovat do oblaku prachu a kouře, dorazily nad bojiště další nové vlny bombardérů a útočily na vesnice za železniční tratí Caen - Vimont (dle historických zápisů bylo onoho rána svrženo 7 700 tun pum). Poté britská 29. tanková brigáda, z 11. tankové divize, postupovala v kolonách po praporech na frontě široké necelých 1 000 metrů. Byl to plynulý postup až k prvnímu železničnímu náspu trati Caen - Troarn. Totiž dělostřelectvo a pumy umlčely veškerý německý odpor prakticky jen do těchto míst. Ve vesnicích po obou stranách fronty ani nestačili obránci opustit své úkryty, když na ně zaútočila britská pěchota, která zajišťovala boky tankového koridoru. O situaci hovořil jeden z důstojníků 3. praporu 29. tankové brigády, když říkal o začátku útoku tato slova, cituji:

"Prvních několik minut se mi docela líbilo a myslím, že stejně tak i většině z nás. Odpor byl velmi slabý a měli jsme skvělý pocit převahy, když se vzdávala spousta Němců otřesených předchozím bombardováním a dělostřelbou."

O bombardování na křídlech pak hovoří i další historické zápisy, které o bombardování těžkými bombardéry hovoří, když říkají, že polovina jednotky těžkých tanků Tiger, které byly zamaskovány ve vesnici Emiéville, byla zničena. Dokonce tamější velitel poručík von Rosen později vyprávěl, že v důsledku stresu po bombardování dva z jeho vojáků spáchali sebevraždu a jeden zešílel. Později, ještě během rána, nacházeli britští vojáci 3. pěší divize, kteří postupovali na východním křídle, cituji ze zápisu:

"Vesnice nepopsatelně zničené. Ti Němci, kteří zůstali při vědomí, byli příliš šokováni, než aby kladli nějaký odpor."

Ale tady je nutno říci, že ty samé jednotky čelní 3. pěší divize, když dosáhly okolí Troarn a železnice Caen-Troarn, narazily na Němce, kteří se již vzpamatovali a začali se tvrdě bránit. Přes energickou bojovou činnost nebyla britská 3. pěší divize schopna dobýt Troarn, nebo vesničky Emiéville.
Na vážný německý odpor narazily britské tankové formace až kolem 9 hodin 30 minut, a to když byly 2 čelní prapory ostřelovány z Cagny, zatímco se pokoušely tanky překonávat strmý násep trati Caen-Vimont. V Cagny 6 německých víceúčelových děl 88 mm a několik tanků Tiger nějakým zázrakem přežilo bombardování a vynořilo se v hromadě trosek rozbořené vesnice, stejně jako přeživší tanky, které byly zamaskovány v blízkých lesích. Protože německá děla a tanky měly delší dostřel, bylo pro britské tanky příliš obtížné se k nim přiblížit a zneškodnit je. Zatímco jeden z tankových praporů zůstal krýt tohle křídlo, další dva tpr (tpr - tankový prapor) násep překročily a v 10 hodin dopoledne začaly postupovat k Bourguebusu. A to bylo právě to místo, kam britské sborové dělostřelectvo již nedostřelilo (řekli jsme si, že dělostřelectvo všech tří britských sborů muselo čekat západně od řeky Orne až přejedou všechny tanky všech tří td). Oba britské tpr se brzy dostaly do těžké palby německých protitankových děl, která byla ukryta jižně od tratě Caen-Vimont. Vždy jedné z britských tankových čet, z obou tpr, se podařilo proklouznout k Bourguebuskému hřebenu, ale hlavní postup britských tanků byl krátce po jedenácté hodině zastaven poblíž hřebenu. Ve zdejších vesnicích přečkala část německé pěchoty a protitanková děla celé to spojenecké bombardování a v době útoku je nedokázaly samotné britské tanky eliminovat. Prapory britské motorizované pěchoty z 11. td byly stále ještě zaměstnány likvidací odporu obránců ve vesnicích na západní straně koridoru a nemohly útočícím tankům pomoci. Tak se stalo, že počáteční nápor britských tanků byl pozastaven, a i když 29. tanková brigáda postoupila v necelých třech hodinách o 10 km, nepodařilo se jí prolomit Hlavní bojovou linii německé obrany a musela sama čelit těžké palbě německých děl ráže 88 mm, které byly umístěny na Bourguebuském hřebenu.
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Re: XIII. díl. Operace OVERLORD. Č 100.

Příspěvek od michan »

XIII.díl. Operace OVERLORD. Č 101.

V době postupu 29. obrněné divize, který byl zastaven německými protitankovými děly

Obrázek

u hřebenu Bourguebus ( viz mapa, kterou zde používám již jako úvodní u Č 97, ze stejného zdroje, který uvádím - Album Palby, použita volně stažitelná mapa ze zahraničních webů)
, začaly mít potíže i britské tankové divize druhého sledu. To se totiž vzpamatovalo větší množství německých obranných postavení, která zcela neumlčelo ranní bombardování a dělostřelecké ostřelování. Tak se například vzpamatovala i německá obrana v Cagny, která odrážela veškeré útoky tanků Gardové tankové divize, která nejprve bez problémů prošla koridorem za britskou 11. obrněnou divizí, ale pak po svém obratu na jihovýchod, k Vimontu, se tanky dostaly do těžké boční palby německých děl a tanků rozmístěných mezi Cagny a Emiéville. Když se tanky Gardové tankové divize snažily postupovat dál, zjistily, že mají cestu zatarasenou německými protitankovými děly, která byla zamaskována v ovocných sadech východně od Frénouville. Brzy odpoledne, ještě než mohla spojenecká 7. tanková divize útoky podpořit, začaly provádět své protiútoky Němci.
Krátce na to začaly nálety svazů spojeneckých bombardérů, ale byly silně nekoordinované, neboť návodčí na taktickém velitelském stanovišti 29. obrněné brigády, který jel v jednom z tanků, byl zraněn. Ze vzpomínek generála Robertse bylo zaznamenáno, cituji:

"Jen několik minut poté co bylo taktické velitelské stanoviště brigády rozvinuto a návodčí navázal spojení, obrněný vůz dostal přímý zásah z kanónu, důstojník RAF byl těžce zraněn a vůz byl na odpis."

Historické zápisy pak říkají, že když se spojenecká SHD tehdy pokoušela německé dělostřelecké baterie označkovat růžovými dýmovnicemi, udělali Němci totéž s britskými bateriemi a piloti spojeneckých bombardérů nebyli schopni v tehdejší atmosféře bojů (dým a prach a silný mlžný opar) bitvy na hřbetu Bourguébus rozpoznat spojenecké jednotky od německých.
Bylo krátce po začátku náletů svazu spojeneckých bombardérů, když velitel německého I. ts SS oberstgruppenführer Dietrich ztratil veškeré radiové spojení se svými jednotkami. Byl si však plně vědom mimořádného významu Bourguebuského hřebenu a urychleně nechal provádět opatření k posílení tamější obrany. Do boje poslal i prapor Pantherů své 1. td SS. Bylo to právě v době před polednem dne 18. července 1944, a to v době kdy se od severu blížily britské tanky. Německý prapor Pantherů tak zaujal postavení ve vesnicích kolem Bourgeubusu. Znamenalo to, že se Němcům podařilo plně zabezpečit prostor strategicky důležitého hřebenu, když přitom využily jak terénních nerovností, tak i úkrytů mezi pevnými budovami, stejně jako většího dostřelu svých děl. Společně s univerzálními děly ráže 88 mm začaly, aniž byly Němci ohrožováni, pálit na britské tanky. Britská dělostřelecká odveta z již vzpomínaných důvodů (nemožnost rychlého přemístění sborových dělostřelectev blíže k frontě) nedosahovala ani potřebné koncentrace ani přesnosti. Na bojiště samozřejmě nalétávaly bombardéry Spojenců vybavené raketami, ale jejich palba a ostřelování bylo nepřesné, nekoordinované, z již vzpomínaných důvodů - těžkého zranění návodčího a vyřazení vysílaček.
Když do boje vstoupily i tanky britské Gardové obrněné divize, zdržely se nejprve průchodem minovým polem, ale jak jsme řekli, zastihly již Němce zotavené ze šoku z bombardování a palebné přípravě a pokračující palebnou přehradou, která se přes ně převalila. Generál Adair, který velel Gardové obrněné brigádě později ve svých memoárech vzpomínal, cituji:

"Můj tank těsně minuly dvě střely z panzerfaustu od střelce skrytého v obilném poli."

Ještě před ním postupoval v čele divize 2. gardový útvar grenadýrů, který ale zjistil, že, cituji:

"všechny výhody byly na straně nepřítele; přízemní mlhu zhušťoval prach vířený tanky a husté živé ploty a pásy vysokých stromů omezovaly velitelům tanků výhled, a ti zoufale hleděli do svých dalekohledů, aby v obilných a řepných polích objevili nepřátelské kanóny. Tři tanky vedoucí eskadry byly zasaženy ještě více než 1,5 km před Cagny, a protože nebylo možné vyhnout se palbě manévrováním vpravo ani vlevo, eskadra byla zastavena."

Britští grenadýři se octli čelně v palbě protitankových kanónů ze statku Prieuré a zleva od Tigerů kolem Emiéville. Když se pak tanky Gardové obrněné divize přesunuly západně, aby podpořily 29. obrněnou brigádu, varoval je tehdy generál Roberts, že vesnice Cagny je velmi nebezpečná a Němci silně obsazená. Jak se později ukázalo, generál Roberts se mýlil, neboť Cagny obsadily jen 4 kanóny 88 mm, jeden tank a četa pěchoty, ale když kanóny 88 mm nečekaně zahájily palbu na záložní eskadru "husarů", které způsobily velké škody, velmi silně to ovlivnilo generálův úsudek o situaci. Bohužel, gardisté z Gardové obrněné divize si varování generála vzali k srdci a útočit začali na le Prieuré a Cagny až po shromáždění všech podpůrných jednotek - tedy až byly shromážděny tanky i pěchota.

Ještě před polednem zahájila svůj protiútok z jihovýchodu německá 21. td a brzy nato dostala rozkaz zaútočit z jihu i německá 1. td SS. Němci byli rozhodnuti udržet oblast Cagny za každou cenu, neboť ztráta této oblasti by Britům umožnila vrazit klín mezi německý 86. ts (LXXXVI.), který byl východně od Caen a německý 1. ts SS, který operoval jižně od města Caen.

Boje na hřbetu Bourguébus pokračovaly. Ve dvou případech pronikly jednotky tanků Sherman až na hřbet, když k postupu, jako maskování, využily kouřové clony z jiných hořících tanků. Poté však je vždy zatlačila německá tanková skupina určená k protiútoku. Bylo to v době, kdy generál O'Connor, velitel britského 8. ts, neviděl jinou možnost než za každou cenu, i při nekoordinované možnosti zásahů letectva, obsadit Bourguebuský hřeben a pokračovat v útoku tankovými formacemi bez ohledu na ztráty.
Britská garda vyčistila město Cagny až v odpoledních hodinách a pokusila se projít jihovýchodně podél železnice na Vimont. Zde však postoupila svými útoky, za těžkých ztrát zejména tanků, jen nepatrně, neboť Němci zde rozmístili tanky a protitankové kanóny, které chránila německá pěchota, mezi Bocage na stoupajících svazích od Emiéville po Frénouville. Přístupy k tomuto hustě obsazenému pásmu byly sice nechráněné, ale půda byla místy rozměklá.
Historie gardy říká, že

"jak se vojáci gardy přiblížili k nepříteli, útok - irské gardy - ztratil na soudržnosti, rozdroben na jednotlivé hry na schovávanou mezi stohy slámy a živými ploty. A jak tak den pohasínal... v nastávajícím šeru musely být tanky před každým výstřelem v jedné linii. Po setmění se vyčerpané tankové pluky stáhly do vyčkávacích prostorů. Pěchota nastoupila k zajištění dobytého území a k likvidaci ohnisek odporu v zázemí. Některé jednotky postoupily kupředu prozkoumat postavení nepřítele a dostaly se k předním postavením."

Odpolední rozkaz generála O'Connora, po 14 hodině, pro velitele britských tankových zněl, že se 11. td generálmajora Robertse má znovu pokusit dosáhnout západně od Bourguébusu silnice Caen - Falaise a veliteli 7. td generálmajoru Erskinovi přikazoval zaútočit 22. tankovou brigádou ve směru la Hogue a Garcelles Secqueville.
Britská 22. tanková brigáda byla roztažena po cestě od řeky Orne, neboť se zpozdila při překračování mostů, navíc Erskine zřejmě O'Connorovu taktiku neschvaloval, neboť ji považoval za nepromyšlené mrhání tanky. Když byl vyzván Robertsem a O'Connorem, aby urychlil přesun koridorem, namítal, že nemá dostatek prostoru k přesunu a k zaujetí postavení mezi 11. obrněnou divizí a Gardovou tankovou divizí. Jeho čelní prapor nepřekročil násep železniční trati Caen - Vimont dřív než v 18. hodin odpoledne, což bylo pozdě na ovlivnění vzniklé situace. Totiž během celého odpoledne na levý bok britské 29. brigády z 11. obrněné divize opakovaně útočily Tigery a Panthery a generál Roberts nemohl rozvinout nový útok ve směru silnice Caen-Falaise, jak rozkazoval O'Connor. Již jsme si řekl, že ani Gardová tanková divize neuspěla, a že večer jen obsadila Cagny, když za ní narazila na německou protitankovou bariéru, která přehrazovala cestu k Vimontu, kde jí snaha o proniknutí stála 60 tanků.
Když přicházel večer dne 18. července 1944, činily ztráty britské 11. tankové divize 126 tanků, což byla více než polovina všech, které měla. Divize byla přinucena - severně od trati Caen - Vimont - zastavit a zorganizovat a zabezpečit své jednotky pro nastávající noc.
Němci byli pevně usazeni jižně od tratě ve všech vesnicích s výjimkou jediné, a jejich obrana na Bourguebuském hřebenu byla téměř nedotčena.

Ke konci bojů dne 18. července činily ztráty britského 8. ts asi 220 tanků ze 700 nasazených do bojů. Němci za stejný den ztratili 120 z 240 tanků, které do bojů poslali. Britský 8. ts získal celkově přibližně 9 km území.
Kanaďané museli vyhnat Němce z Colombelles a Vaucelles, když za celý den 18. července 1944 museli svádět těžké boje na západním křídle celého útoku, ale Caen a okolí bylo plně v rukou Spojenců.
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Re: XIII. díl. Operace OVERLORD. Č 100.

Příspěvek od michan »

XIII. díl. Operace OVERLORD. Č 102.


Ještě jsme se nezmínily o útocích britských a kanadských pěších divizí, které útočily po obou křídlech koridorů tankových útoků, v místech, která byla rozryta těmi nejtěžšími leteckými pumami, míst, kam dopadaly pumy od těžkých čtyřmotorových bombardérů - pumy o váze 250 a 500 kg ( viz obě předchozí mapy).
Na levém křídle (východním křídle) celého ranního útoku se jednalo o britskou 3. pěší divizi z britského 1. as, která byla posílena o 152. pěší brigádu z 51.st (Highland) divize, podporované 27. samostatnou tankovou brigádou, které zahájily postup dne 18. července 1944 v 7 hodin 45 minut ráno. Útočící jednotky se setkávaly s různě silným odporem. V některých místech, kde bylo bombardování těžkých bombardérů účinnější se Němci bránili jen slabě. Nejtěžší boje na východním křídle probíhaly jižně od Baventského lesa, kterým vede silnice do městečka Troarn. Jednotky britské 3. pěší divize mohly po silnici postupovat jen pomalu, a když se pozdě odpoledne přiblížily k městečku Troarn, zjistil předsunutý průzkum, že je město hájeno silnou německou posádkou, která nebyla bombardováním nijak poškozena a zároveň již byla od rána posílena. Když Britové provedli průzkum bojem zjistili, že do večera nelze město obsadit. Zesílená britská 3. pěší divize se tak zastavila přibližně 1,5 km před městem a po celodenních bojích se začala přeskupovat.
Na úplném pravém křídle (západním křídle) tankového koridoru, v místech po nejtěžším bombardování, útočil od rána 18. července přibližně ve stejnou hodinu kanadský 2. as, svou 8. pěší brigádou kanadské 3. pěší divize, kterou podporovala kanadská 2. samostatná tanková brigáda, jejíž útok mířil do tovární čtvrti Colombelles na severovýchodním předmostí Caen. V těchto místech totiž stáli v pevných obranných postaveních němečtí pěšáci z 21. td. Rozvinul se zde zuřivý boj mezi sutinami zřícených budov a v terénu pokrytém stovkami velkých jam po předchozím leteckém bombardování těžkých čtyřmotorových bombardérů, které zde shazovaly pumy 250 kg a 500 kg. Kanaďanům se podařilo do setmění německou obranu umlčet. Poté kanadské tanky a pěchota překročily po jednom zachovalém mostě řeku Orne a na jejím západním břehu zaútočily na čerstvě sem dorazivší jednotky německé 272. pěší divize. V noci Kanaďané ostřelovali německé pozice a pod palbou pracovali kanadští ženisté na budování mostů. Němci toho měli dost a stáhli se večer a v noci z caenských předmostí na západní konec Bourguebuského hřebene a na místě zanechali jen malé oddíly, které měly zadržovat další postup. Caen a to úplně nejbližší okolí bylo plně v rukou Spojenců.

V noci z 18. na 19. července provedli Němci mnoho přesunů a tak také ze zálohy přesunuli do vesnic kolem Bourguebusu pěchotu 1. td SS, která měla vystřídat vyčerpané a prořídlé jednotky německé 21. td.
Také britské tankové divize 8. ts trávily ráno a dopoledne 19. července 1944 doplňováním a reorganizováním svých tří tankových divizí a proto mohl být útok obnoven až teprve po

Obrázek

polední poradě generálporučíka O'Connora velitele 8. ts ( něco bližšího o generálu O ´Connor, který bojoval i v Africe, viz zde v Č 2.:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=132&t=1111
a viz zde na Wikipedii
http://schools-wikipedia.org/wp/r/Richa ... Connor.htm )
se svými veliteli divizí. Po spuštěném útoku pak na levém křídle britská 32. pěší brigáda z Gardové tankové divize obsadila vesnici le Poiriér, ale městečko Frénouville dobyto nebylo. Bylo vyžádáno letecké bombardování a těsná letecká podpora při útoku, který měl pokračovat až ráno 20. července. Tankové formace této divize zlepšily svá postavení východně od Cagny, ale dál se jim proniknout nepodařilo, vzhledem k silné německé protitankové cloně, na kterou tanky narazily.
Bylo 17 hodin odpoledne dne 19. července 1944, když do útoku vyrazila i 7. td k vesnicím Four a Bourguébus. Vesničku Four se britským tankům obsadit podařilo, ale Bourguébus, přestože jej britské tanky takřka obklíčily, obsazen nebyl a ještě za setmění zůstával v německých rukou.
Třetí z britských tankových divizí - 11. tanková divize - vyrazila do útoku na vesnici Bras okolo 16 hodin odpoledne. První útok ztroskotal, ale při druhém útoku už tanky pronikly do vesnice. Německý pěší prapor z 1. td SS, který vesničku Bras hájil byl Brity zcela zničen. Později ještě britská 11. td obsadila další vesnici Hubert Folie, když při tomto útoku utrpěly britské tanky těžké ztráty, které jim způsobily německé Tigery a přesná palba univerzálních 88 mm děl.
Celkově nebyl územní zisk útoku Britů dne 19. července nijak veliký. Ale na rozkaz svých velitelů vyvinuly britské jednotky veškeré úsilí, aby všechna dobytá postavení zabezpečily pevnou obranou, proloženou SHD a sborovým dělostřelectvem. Každé tohle místo bylo tvrdě vybojováno a ihned muselo čelit místním německým protiútokům.
Nicméně již po poledni dne 19. července 1944 došel velitel německé "Tankové skupiny Západ" generál Eberbach k závěru, že všechna ztracená území předchozími boji, prostě protiútoky zpět nezíská - nemá k rozhodnému protiútoku dostatek sil!
Jediné co v současné situaci mohl udělat bylo, že přejde do obrany. Musel posílit dosud drženou linii, neboť jednotky, které kdysi - 18. července 1944 ráno - hájily tak dobře vybudovanou, z pěti zón se skládající, obranu - utrpěly těžké ztráty. Posuďme:
a) Německá 16. polní divize letectva byla prakticky zničena.
b) Německá 21. td byla zredukována na stav, který odpovídal zhruba jednomu praporu.
Generál Eberbach proto vydal rozkaz, aby jednotky 12. td SS začaly přebírat obranná postavení naproti městečku Cagny a německý 47. (XLVII.) ts a II. ts SS musely vyslat posily k I. ts SS k obraně ohrožené fronty - jednalo se o 2 prapory tanků, prapor pancéřových granátníků, průzkumný prapor a prapor dělostřelectva. Od německé 15. A (za řekou Seinou u Calais) sem do oblasti okolo Caen a k Falaise se začala přesouvat německá 116. td.
Britové však svůj útok dne 20. července 1944 spustit nemohli, neboť se měnilo počasí ve prospěch německé obrany. Odpoledne dne 20. července 1944 totiž silná bouře rozmáčela celé bojiště v jižní oblasti Caen a z lepkavé půdy caenské planiny se stala jedna velká, navzájem propojená, bažina. Ani jedna z bojujících stran se tak neodhodlala k nějakým rozsáhlým bojovým akcím, i když v některých místech ojedinělé útoky, omezeného rozsahu, probíhaly.
"Operace GOODWOOD" prakticky skončila.
Ještě v noci z 20. na 21. července generál Montgomery vydal novou směrnici, ve které se říkalo, cituji:

"Musíme upevnit naše současná výhodná postavení na východním křídle a být připraveni zahájit v tomto prostoru rychle nové operace...
...nepřítel musí být přesvědčen, že uvažujeme o velkém útoku k Falaise (britský sektor) a Argentanu (krajně západní americký sektor), a musíme ho přimět, aby soustředil své hlavní síly východně od řeky Orne, aby naše akce na západním křídle (u Američanů) mohly urychleně probíhat."

Okamžitě po tomto komuniké, po této směrnici, následovala z nejvyššího Velitelství spojeneckých expedičních sil - SHAEF - zejména pak od velitelství Leigh - Malloryho letectva záplava kritiky na Montgomeryho adresu - za "Neúspěch" Operace GOODWOOD. Letectvo prý v té době očekávalo průlom až k Falaise a hlavně obsazení území jižně od Caen na které tak úpěnlivě čekalo. Již mnohokrát zde bylo vzpomenuto, že území jižně od Caen bylo vhodné k budování tolik potřebných letišť. Námořní pobočník generála Eisenhowera, kterým byl kapitán Butcher tehdy napsal, že letci byli naprosto znechuceni nedostatečným postupem Montgomeryho jednotek, a to tím víc, že v pozdních hodinách dne 18. července 1944 Montgomery osobně vydal zvláštní prohlášení, které začínalo slovy, cituji:

"Dnes časně ráno britské a kanadské jednotky britské 2. A zaútočily a pronikly do oblasti východně od řeky Orne a jihovýchodně od Caen."

Celé tohle komuniké pak končilo slovy, cituji:

"Těžké boje pokračují. Generál Montgomery je s výsledkem dosaženým v prvním dnu bitvy spokojen."

Protože je celá situace okolo "vřavy", která se ve spojeneckém velení a tisku spustila po skončení "Operace GOODWOOD" velice zajímavá a přímo souvisí s bojem v následující "Operaci COBRA" , která znamenala proražení německého předmostí v Normandii - rozebereme si celou tu "vřavu" a napadání "Montyho" ještě příště. Skončení celé té "vřavy" - bude znamenat zároveň - přebrání většího břímě bojů, ale i vůdčího postavení - Američany.



Použité podklady:


Duce – Anatomie jedné kariéry – Luboš Taraba.
Adolf Hitler a jeho cesta k moci – Rainer Zitelmann.
Nacismus – Alessandra Minerbiová – editor: Flavio Florani.
Pakty Stalina s Hitlerem – výběr z dokumentů 1939 a 40 – Naše vojsko.
Přísně tajné 3/99, 4/99, 3/05 a 3/08.
HPM ročník XIV. – Ivo Pejčoch – Těžký křižník Canarias.
Září 1938 – Role a postoje spojenců ČSR – Miloslav John.
Dějiny světa, svazek IX – L. I. Zubka, A. M. Zubinský a G. N. Sevosťjanov.
Dějiny světa, svazek X. – V. V. Kurasov, A. M. Někrič.
Krev, slzy a pošetilost v nejtemnější hodině 2. světové války – Len Deighton.
Druhá světová válka – Úplná historie – Martin Gilbert.
Blitzkrieg od Hitlerova nástupu po pád Dunkergue - Len Deighton.
Druhá světová válka – John Keegan.
Polské tažení Hitler a Stalin rozbíjejí Polskou republiku – Janusz Piekalkiewicz.
Tanková válka 1939 – 1945 - Janusz Piekalkiewicz.
Letecká válka 1939 – 1945 - Janusz Piekalkiewicz.
Námořní válka 1939 – 1945 - Janusz Piekalkiewicz.
Historie německé armády 1939 – 1945 – Philippe Masson.
Slovenská armáda 1939 – 1945 – Charles K. Kliment, Břetislav Nakládal.
Hitlerovi válečníci – Guido Knopp.
Německé obrněné jednotky – Horst Scheibert.
Hitlerovy elitní jednotky – Lucas Cooper.
Němečtí parašutisté ve II. světové válce – Volkmar Kühn.
Operace Jubilee, Dieppe 1942 – Norman Franks.
Narvik – Donald Macintyre.
Ocelová lavina – Darius Jedrzejewski, Zbigniew Lalak.
Bitva o Británii – Leonard Mosley a redakční kolektiv Time-Life Books.
Černí andělé, Historie zbraní SS – Rupert Butler.
Historie válek – David Brownstone a Irene Franck.
Neznámé špionážní operace KGB – Mitrochinův archiv – Christopher Andrew, Vasilij Mitrochin.
Den D, 1944, Hlasy z Normandie – Robin Neillands, Roderick de Normann.
Druhá světová válka den za dnem – Donald Sommerville.
Svět ve válce 1939 – 1945 – Dr. Duncan Anderson, Dr. Stephen Badsey, David Chandler, Dr. Paddy Griffith, Sean McKnight, Gary Sheffield.
Marcel Jullian – Bitva o Británii – červenec-září 1940
Alan Cooper – Cíl Drážďany.
Boje o Itálii 1943 až 1945 – Dominick Graham a Shelford Bidwell.
Hitlerovy horské jednotky – James Lucas.
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1176,
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1179
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1193
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1209
a v nich následné diskuze.
Miloš Hubáček – Bitva u Matapanu.
Miloš Hubáček - INVAZE.
Charles Kirkpatrick - Spory o druhou frontu.
Stephen Badsey - Příprava operace Overlord.
Detlef Vogel - Německá obrana.
Edward Marolda - Operace Neptune.
Steven J. Zaloga - Den D 1944 Pláž OMAHA.
Roger Cirillo, Stephen Badsey - Den D.
Charles Kirkpatrick - Soustřeďování sil.
Alfred Price - Vzdušné boje.
Nigel de Lee - Boje v Ńormandii.
Nigel de Lee - Průlom
Jaroslav Hrbek – Tobruk 1941.
Janusz Ledwoch – Afrikakorps.
Paul Carell – Lišky Pouště.
Janusz Piekalkiewicz – Rommel – Tajná válka v Africe.
Dwight David Eisenhower – INVAZE DO EVROPY.
Harry C. Butcher – TŘI ROKY s EISENHOWEREM.
Jiří Brož – STŘEDOMOŘÍ V OHNI DRUHÉ SVĚTOVÉ VÁLKY.
D – DAY OPERACE OVERLORD, dle nakladatelství Salamander
Den D 1944 Pláž Omaha, Steven J. Zaloga, Howard Gerrard.
Books Ltd, Londýn.
Další související historická literatura.
Mé dlouholeté poznámky a mapy.
Z webu http://www.Palba.cz je použito jako podklad a upoutávka:
V subkapitole – Armády 1918 – 1945 u Francie zde:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=143
a zde jednotlivé sekce:
a) Pozemní a cizinecká legie – (články od Kačermiroslav, Sa 58 a Bruno):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=160
b) Letectvo – ( články YAMATO, Kačermiroslav a Fatale):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=161
c) Námořnictvo – (ovládal Norad – Nelson):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=162
d) Opevnění a bunkry – (od Bruna a Lorda):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=48
Aby pak důležitou smlouvu o porážce Francie z 22. června 1940 dodal Kačermiroslav v sekci
e) Ostatní:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=3463
V subkapitole – Armády 1918 – 1945 pak nalezneme - Británie viz zde:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=139
kde jsou pak jednotlivé sekce, a v nich potom musíš otevřít - Pozemní vojsko:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=154
tam teprve otevřeš Obrněná technika – (především YAMATO, TonyHazard a Easy_Company) zde:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=241
aby pak ještě následovaly odkazy od Sa 58:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=3351
a Thór:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=2936
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=2892
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=2821
Royal Navy (především Norad – Nelson a také trochu Mikhassel. Dralno):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=153
Letectvo:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=99
pak má své podsekce:
Stíhací letouny – (xradar, YAMATO, Tempík, Reisen):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=216
Bombardovací a bitevní letouny – (Haness, YAMATO):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=217
Ostatní letouny – (Kačermiroslav):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=218
Různé – (od Haness, Ikala, Lord a YAMATO):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=220
A starší neaktualizovaný článek od Fatale:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1180
O Německé obrněné technice je možné se na Palbě dozvědět na tomto odkaze v subkapitolách zde http://www.palba.cz/viewforum.php?f=138
Tanky a stíhače tanků:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=116
od Sa 58, YAMATO, TonyHazard.
Samohybná děla http://www.palba.cz/viewforum.php?f=117 také od Sa 58 a YAMATO.
Mnoho dalších věcí, jako jsou OA – Obrněné Automobily - na tomto odkaze http://www.palba.cz/viewforum.php?f=17 také od Sa 58.
Z letecké techniky jsou to především v subkapitole Luftwaffe
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=20
u Stíhacích letadel http://www.palba.cz/viewforum.php?f=112
monografie Hans S a YAMATO, stejně jako u Bombardovacích a bitevních http://www.palba.cz/viewforum.php?f=113
a u Ostatních http://www.palba.cz/viewforum.php?f=192
je to pak Tunac, Haness, Hans S a YAMATO.
Vybavení letounů http://www.palba.cz/viewforum.php?f=193je od Ikala, Eda a Sa 58.
O Itálii jsou pak jednotlivé subkapitoly zde:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=142


Případné doplnění a diskuzi prosím směřujte na tento odkaz:

http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=137&t=67&start=180
ObrázekObrázekObrázek
Odpovědět

Zpět na „Pozemní boje 1944 - 1945“