XIII. díl. Operace OVERLORD. Č 94.

Od Normandie po kapitulaci Německa

Moderátoři: michan, Pátrač

Odpovědět
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

XIII. díl. Operace OVERLORD. Č 94.

Příspěvek od michan »

XIII. díl. Operace OVERLORD. Č 94.

Mapa bojů jednotlivých amerických sborů - amerického 8. as nejzápadněji, vedle něho 7. as, vedle něho 19. as a vedle 5. as. z americké 1. A generála Bradleyho

Obrázek

od 3. do 11. července 1944.
Minule jsme si řekli, že nově vyloděná americká 3. tanková divize (vylodila se v noci ze 7. na 8. července) byla přesunuta od 19. as k Pont Hébert a měla předejít americkou 30. pěší divizi a zaútočit ve směru St. Lö. Její přesun však vedl okamžitě k zácpám a zmatkům. Němci na postup americké 3. tankové divize, směrem západně od řeky Vire, odpověděli tak, že 9. července provedli protiútok svou 17. (mot.) divizí pancéřových granátníků SS a


Obrázek

2. td SS ( viz zde mapa útoku 2. td SS)

Obrázek


a 10. a 11. července uskutečnili i velký protiútok divizí Panzer Lehr,

Obrázek

( některé tanky divize Panzer Lehr, jako zde 2 Panthery, skončily v krajině Bocage takto), která přišla od Bayeux. Ale německý protiútok postihly přesně stejné nesnáze s postupem - terén, spojení a koordinace útočících jednotek - a byli to i Němci, kdo ničeho nedosáhl. Výsledkem bylo, že byl americký postup jen zpomalen.
Když bylo 10. července zřejmé, že útok americké 1. A nebude tak rychlý jak se předpokládalo, musel Bradley změnit názor, rozhodl proto zaútočit na St. Lö po křídlech i čelně.
(rodila se tak, od tohoto data nová operace se širokým záběrem, pod krycím názvem "Operace COBRA" jenomže doposavad větší část území, ze kterého měla být spuštěna Operace COBRA drželi Němci. Operace Cobra byla spuštěna mezi 25. až 29. červencem, až po dobytí St. Lö, a právě z nástupního prostoru západně od St. Lö. Město ještě chvíli po 10. červenci, několik dní - do 18. července - drželi Němci.)
Zpomalení amerického 7. as, znamenalo, že ještě 17. července byly jeho přední jednotky teprve u Pont Hébert, stále více než 4,5 km od silnice St. Lö - Coutances. Také americký 8. as od něho na západ měl potíže. . Hustě zalesněnými a silně bráněnými kopci Mont Castre nebylo možné rychle proniknout. Za 12 dní 8. as postoupil o 13 km a to s velkými ztrátami americké 90. pěší divize. Od 3. do 10. července měla divize 5 000 mrtvých a zraněných.
V těchto místech si řekněme, že americké jednotky se o dobytí města St. Lö snažily prakticky od chvíle, kdy se na normandském předmostí zachytily. I Němci si velmi dobře uvědomovali strategický význam města St. Lö a kopců okolo. Jak jsme již řekli, Němci okolí St. Lö pečlivě opevnili.
Na malé venkovské městečko St. Lö útočily spojenecké bombardéry prakticky denně od 6. června, od "Dne D", neboť Spojenci nechtěli, aby tudy Němci přesunovali svá vojska k invazním plážím. Samotné město St. Lö bylo proměněno v hromadu dýmajících sutin, ve kterých zahynulo (přes upozornění Hnutí odporu) více než 800 civilistů. Přes veškerá bombardování zůstával význam města St. Lö pro obě válčící strany i nadále mimořádný. St. Lö bylo totiž skutečně nejdůležitějším silničním uzlem v celé operační oblasti americké 1. A.
Oblast obrany města a okolí St. Lö bránil německý II. výsadkový sbor s 3. výsadkovou divizí a 352. pěší divizí.
Když se tedy Američané rozhodli, že musí být městečko St. Lö dobyto čelním útokem, dostal tento úkol americký 19. as, tvořený americkou 29. a 35. pěší divizí. Jenomže to znamenalo, že než se vůbec k městu St. Lö obě divize přiblíží, musí násilně obsadit dominantní vyvýšeninu, která se nacházela 6 km od východního okraje města a byla označena jako kóta 192.

Dobytí kóty 192.

Úkol dobýt kótu 192 dostal americký 5. as (vylodil se na OMAZE), konkrétně svou 2. pěší

Obrázek

divizí, ( viz mapa k 11. červenci 1944) která měla vyrazit zároveň s americkým 19. as (o kótě 192 říkali američtí vojáci, že cítili německou obranu zvláště sugestivně, vyjádřeno slovy jednoho pěšáka americké 2. pěší divize, cituji:

"Pokaždé, když si čistím zuby, se mi zdá, že se mi nějaký Němec dívá do krku."
Americká psaná historie 2. pěší divize o obraně kóty 192 říká, cituji:

"Úpatí kóty 192 měli na mušce Němci v každé mezírce mezi živými ploty. V tunelech vykopaných pod nimi mohla hrstka mužů s kulometem držet v šachu celý pluk prostě ostřelováním každého pole smrtící palbou z malé vzdálenosti. Při zemi prosekali v živých plotech úzké štěrbiny, jimiž mohly jejich kanóny 88 mm a kulomety smést z polí vše živé a přitom zůstat nepozorovány."

Ono vůbec celé využití upravených živých plotů Bocage v pružném systému německé hloubkové obrany znamenalo, že byly zároveň zpevněny i opěrné body ve čtyřech vesničkách - Cloville, le Soulaire, St. Georges d'Elle a la Croix-Rouge. Celá obrana německých výsadkářů zde vypadala tak, že v těchto místech vedli výsadkáři agresivní pohyblivou obranu, když zvláště v noci vysílali hlídky a podnikali ostré výpady.

Samotnému útoku na kótu 192 předcházela těžká dělostřelecká příprava, která v tomto prostoru byla obzvláště silná. Mimo čtyř divizních praporů houfnic 105 mm střílely na kótu dva prapory houfnic 155 mm, dva prapory SHD 105 mm a rota chemických minometů. Spotřeba nábojů nebyla omezena.
Jeden z amerických důstojníků po dělostřelecké přípravě řekl a napsal, že když skončila, kóta 192 a její okolí prý na letecké fotografii vyhlížely jako "deka, zcela prožraná od molů".
Již v červnu na ni americká pěší divize útočila a po třech dnech bojů měla 1 200 mrtvých a raněných a cíle nedosáhla.
Když začínal samotný útok, přiletěly ještě 4 skupiny po čtyřiceti P 47 Thunderbolt
http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=200&t=4040
, aby bombardovaly a ostřelovaly jižní stranu kóty 192.
Samotná dělostřelecká příprava začala 11. července 1944 v 5,00, když střední děla 50 minut ostřelovala německé baterie, velitelská stanoviště, záložní prostory a polní kuchyně, zatímco polní děla bombardovala všechna známá postavení minometů a kulometů za prvními třemi živými ploty. Od 5 hodin 50 minut do 6,00 všechna děla a podpůrné zbraně pěchoty, která byla na dostřel, napadla první řadu živých plotů. Střední děla ničila okopy náboji s nárazovými zapalovači a houfnice 105 mm střílely na nekryté živé cíle. Přesně v 6 hodin začala polní děla vytvářet pohyblivou palebnou přehradu, přesunující se každé 4 minuty o 90 metrů.
Nyní, po řečené dělostřelecké přípravě, dne 11. července zaútočila 2. pěší divize znovu a byla úspěšnější. Za palebnou přehradou postupovaly tři prapory pěchoty amerického 38. a 23. pěšího pluku těsně podporované čtyřmi rotami tanků. Každý z takto postupujících pluků mohl radiem pohyb palebné přehrady urychlit, zastavit, nebo obrátit zpět. Americká střední děla likvidovala německé dělostřelectvo, které zjistili letečtí pozorovatelé. Palebná přehrada německá postavení nezničila, ale výsadkáři byli zatlačeni a byla chráněna americká pěchota. Opěrné body ve vesnicích byly zdemolovány přímou palbou tanků a SHD, když se pak Němci začali skrývat v podzemních chodbách, američtí ženisté dovnitř házeli nálože a buldozery zahrnovaly vstupy 1,5 metru vysokou vrstvou hlíny.
Velitel americké 2. pěší divize v hlášení uvedl, že, cituji:

"operační iniciativu jsme měli v rukou, ale dařilo se nám pronikat velmi pomalu, tady 100 metrů, tam 100 metrů."

Přesto však 11. července v poledne Američané dosáhli kótu 192 a začali organizovat svou vlastní obranu proti možným německým protiútokům.
Na německé straně zatím generál Eugen Meindl, velitel II. výsadkového sboru hlásil, že celá jeho fronta se ocitla v plamenech. Říkal o tom, že spojenecké dělostřelectvo zredukovalo jeho 3. výsadkovou divizi na 1/3 předepsaného stavu a jeden z pluků německé 352. pěší divize měl místo 1 000 mužů jen 180 pěšáků schopných boje. Zároveň Meindl žádal posily, ale žádné dostat nemohl, protože Američané útočili i na ostatních úsecích a tak vázali prakticky síly celé německé 7. A. Němci měli těžké ztráty, ale jak výsadkáři, tak pěšáci dál kladli kolem St. Lö tuhý odpor. Svědčí o tom americké ztráty, když každá z obou útočících amerických divizí 19. as přišla jen během dvou dnů od zahájení útoku o 1 000 mužů, mrtvých a zraněných.
Americký generálmajor Corlett chtěl St. Lö dobýt od východu a proto poslal 29. pěší divizi tak, aby sestoupila z úbočí hřebene, který byl součástí kóty 192, přes pozice 2. pěší divize z 5. sboru. Jenomže jednotky

Obrázek


americké 29. pěší divize ( prapory a pluky americké 29. pěší divize s útoky 11. července 1944 - viz mapa) se brzy zapletly do "pavoučí sítě živých plotů - Bocage", kde začaly ztrácet orientaci a spojení. Útok na východě začal tak váznout. Generál Corlett proto obrátil pozornost

Obrázek

k americké 35. pěší divizi (mapa útoků americké 35. pěší divize mezi 15. až 18. červencem), která mezitím úspěšně postupovala ze severozápadu, podél řeky Vire, a vyslal jeden její pluk k obsazení kóty 122, kóty, která chránila přístupy k městu St. Lö ze severu. Tahle akce, zvaná "z nouze ctnost" se zdařila a Američané měli náhle město St. Lö vzdálené již jen 1,5 km - jako na dlani.
Bylo to právě obsazení kóty 122, které způsobovalo, že se německá obrana začala hroutit. Pozor, ale jen pomalu a za stálých úporných obranných akcí Němců.
Jako příklad se uvádí,

Obrázek


(mapa bojů jmenovaných amerických praporů a pluků z 29. pěší ve dnech 17. a 18. července 1944, včetně postupu, v textu později jmenované "Task Force C"),
že, jeden prapor americké 29. pěší divize, konkrétně 3/116 ( 3. pěší prapor ze 116. pěšího pluku z 29. pěší divize) při útoku všech okolních jednotek, využil vedlejší cesty a prošel odpoledne 16. července dlouhým úvozem, postoupil 1 000 metrů před Hlavní linii fronty a dosáhl východního okraje městečka St. Lö. Němci prapor objevili poměrně pozdě, ale okamžitě si uvědomovali hrozící nebezpečí a spustili na americký prapor vražednou palbu svého dělostřelectva a minometů, čímž americký prapor zcela izolovali. Ještě před rozedněním dne 17. července se pokusil k takto, palbou odříznutému praporu, proniknout další americký pěší prapor, konkrétně 2. pěší prapor, ale ze 116. pěšího pluku - 2/116., který vedl major Thomas D. Howie. Vojáci majora Howieho opatrně postupovali metr za metrem, nejprve kryti ranní mlhou a podařilo se jim dostat se k americkému praporu. Major Howie pak nahlásil radiem veliteli americké 29. pěší divize generálmajoru Gerhardtovi, že úkol splnil. Na generálův dotaz zda je schopen pokračovat dál do východní části města St. Lö, odpověděl major, že ano. Sotva domluvil, byl major Howie v následujících vteřinách zabit německým dělostřeleckým granátem a rozpoutala se palba, o které přeživší říkali, že do míst oněch dvou jednotek střílelo snad každé německé dělo a minomet. Celý den 17. července musely oba americké prapory odrážet zuřivé německé protiútoky parašutistů a hlavní síly americké 29. pěší divize je neměly takřka čím rychle podpořit, neboť všechny přístupové cesty do těchto míst pokrývaly trosky rozbitých domů, mrtví koně a zničená vozidla.
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Re: XIII. díl. Operace OVERLORD. Č 94.

Příspěvek od michan »

XIII. díl. Operace OVERLORD. Č 95.

(Zde je ještě mapa útoků praporů a pluků, v textu předtím jmenované, americké 30. pěší divize

Obrázek

mezi 17. až 19. červencem 1944, která také útočila směrem na St. Lö - západněji.)

Také další pluk z americké 29. pěší divize, a byl jím 115. pěší pluk( viz u minulého článku mapa 29. pěší divize), zjistil, že Němci nemají plně pod kontrolou , pro nedostatek vojáků, prostory mezi svými obrannými opěrnými body. Když byl přes den 17. července 1944 odražen útok amerického 115. pěšího pluku na výšinu la Cauchais, vyslal pluk svůj 2/115. pěší prapor, večer po 18 hodině, aby v tichosti, podél potoka, obešel Němce okolo výšiny. V noci ze 17. na 18. července tak americký 2/115. pěší prapor Němce obešel a brzy ráno 18. července se objevil v la Planche du Bois na západním konci hřbetu Martinville.
Velitel II. výsadkového sboru, generál Meindl měl všeho dost již 17. července odpoledne. Ve svých úvahách, po nichž následovalo rozhodnutí, bral v potaz těžké ztráty na lidech a technice. Ztráty strategických pozic, jako důležité kóty 122, kterou pevně držel americký 134. pěší pluk, odkud již viděl na tržiště v St. Lö. Věděl, a bral v úvahu postup amerických praporů 3/116. a 2/116., ( věděl jen o 3/116, ale věděl také, že posily Američanům mohou a musí přijít, neboť Američané ničily palbou vše a u německých dělostřelců a minometčíků byl nedostatek munice) k východní části St. Lö. Stejně tak vzal v potaz i chybnou domněnku, že Američané překročili řeku Vire, a že tím hrozí německé 352. pěší divizi obklíčení. Jeho rozhodnutím v pozdním odpoledni bylo, že požádal své bezprostřední nadřízené - velení 7. A -, aby mu dovolili stáhnout II. výsadkový sbor z města St. Lö. Znal Hitlerův rozkaz - zákaz ústupu! - a tak si nedělal naděje na kladnou odpověď, neboť si i on myslel, že pravomoc nemá ani skupina armád B, dokonce ani vrchní velitelství Západ. Souhlas k ústupu by mohl přijít jedině z OKW, tedy vlastně jen od Hitlera, který v té době - v červenci - až do 20. července 1944 - řídil celou válku ze svého bunkru v Rastenburgu, ve východním Prusku. (Datum 20. července 1944 je historický pro Německo, ale i svět - Operace Valkýra - atentát na Hitlera, viz zde od Lorda:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=16&t=227
).
Ale "ejhle"...
Německá 7. A předložila Skupině armád B požadavek generála Meindla a ta jí odpověděla obratem, a musím určitě citovat:

"Proveďte jakákoli opatření, která považujete za nezbytná."

Za vstřícnou radiovou zprávou následoval telefonát generálporučíka Speidela, náčelníka štábu Skupiny armád B, který oznamoval a doplňoval, cituji:

"Musíte-li ustoupit učiňte tak. Pouze nám prostě ohlaste, že nepřítel pronikl na několika místech vaší Hlavní linií obrany, a že se vám po stažení jen s obtížemi podařilo vytvořit novou linii...."

Jednalo se o zcela neobvyklé pokyny, určitě neobvyklé v nacistické éře německé armády, které nejen dokreslovaly a charakterizovaly momentální zmatek, ve kterém se velitelství Skupiny armád B ocitlo, ihned po těžkém zranění polního maršála Rommela ( okolnosti a podrobnosti těžkého zranění Rommela popíši později, v jiném článku, více souvisejícím s jeho pohybem v místech zranění, zde jen, že při poslední inspekci německého II. tankového sboru SS, dne 17. července odpoledne, byl jeho automobil napaden britským letounem - Rommel po najetí auta na strom - zabit byl řidič - vypadl s čtyřnásobnou frakturou lebky z auta...) a kdy přímé velení Skupiny armád B musel převzít polní maršál Kluge. Ukazovala se i opatrnost ale i "kluzká" povaha a přizpůsobivost generála Speidela ( i kvůli právě řečeným vlastnostem také generál Speidel přežil i těžké pogromy a likvidace, které nacisté věrní Hitlerovi, po červencovém atentátu na něho, rozpoutali), který sice chápal beznadějnost obrany St. Lö, zároveň při svém vysvětlování podřízeným už současně hledal cestu - formulaci - jak "hořkou pilulku" ústupu naservíruje OKW a Hitlerovi, aby ústup u St. Lö "strávili" bez msty.

A tak v noci ze 17. na 18. července 1944, aniž to Američané zpozorovali, začali němečtí vojáci evakuovat svá postavení v opěrných bodech - le Carillon, Le Cauchais a Martinville. Také proto sem mohl, k Martinville, jak píši na počátku článku, dorazit americký 2/115. pěší pluk, aniž mu někdo bránil.

I když se Němci z města a okolí St. Lö stahovali, zůstali severně od města oddíly, které zajišťovaly ústup. Proto musely ještě odpoledne 18. července úderné oddíly amerických jednotek, po těžké dělostřelecké přípravě, provedené polním dělostřelectvem, všechny opěrné body zajišťovacích německých skupin, postupně dobýt.

Odpoledne dne 18. července 1944, když Američané obsazovali uvolněná místa v okolí St. Lö, se udála jedna pietní akce. To odpoledne totiž přivedl do města St. Lö generál Norman Cota, zástupce velitele 29. pěší divize, zvláštní Skupinu C. Před Skupinou C však jel onen 2/116. pěší prapor, který vezl na džípu tělo svého velitele majora Howieho.
Tělo "Majora ze St. Lö" bylo položeno na improvizovaný katafalk ze suti na schodech místní katedrály.

Americký 19. as svá postavení v okolí St. Lö po 18. červenci 1944 rychle upevnil, když v upevnění pozic největší roli sehrálo zejména jeho dělostřelectvo všeho druhu. Pěchota byla velice prořídlá a unavená. V jedné z historických prací o 110. útvaru polního dělostřelectva v rámci 19. as, říká důstojník pěchoty podplukovník Johns, cituji:

"Pěchota St. Lö obsadila, ale ... dělostřelectvo je drželo. Tři střelecké roty, každá s pouze 30ti až 40ti muži schopnými boje, by v tak velkém městě moc nezmohly, kdyby dělostřelectvo nedrželo Němce zpátky."

Americká 29. pěší divize utrpěla zejména vyčerpáním a ztrátami - střelecké roty této divize měly ztráty více než 200% (byly od vylodění neustále doplňovány čerstvými náhradami - proto 200%, - moje poznámka), neboť 29. pěší divize byla v bojích, tedy v kontaktu s nepřítelem od 6. června 1944, tedy od "Dne D" viz zde: ( vylodila se v oblasti pláží OMAHA, Č 37.)
http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=137&t=5375

Neradostná byla bilance amerického 19. as, kterého boje a obsazení St. Lö stálo 6 000 mrtvých a raněných vojáků a důstojníků. Jeden z přeživších o bitvě o St. Lö řekl, cituji:

"Vyhráli jsme bitvu, ale vzhledem k tomu kolik životů toto vítězství stálo, jsme vlastně prohráli."

Historická literatura říká, že výrok vojáka od St. Lö byl odrazem rozčarování a únavy, kterou američtí vojáci pociťovali po týdnech bojů v krajině Bocage. Zaznamenán je i výrok velitele jednoho z útočících amerických praporů, který, když zdůvodňoval pomalý postup své jednotky, řekl, cituji:

"Příliš mnoho živých plotů. Museli jsme dobývat jeden po druhém."

Výroky byly pravdivé, vždyť celkem 12 amerických divizí z americké 1. A mělo za první tři týdny od počátku července 1944 - v krajině Bocage - celkem 40 000 mrtvých a raněných a "Americká fronta" se přitom posunulo o pouhých 11 km!!!
Skeptičtí štábní důstojníci tehdy prohlašovali, že budou-li bojové operace pokračovat takovým tempem - bude se válčit věčně.
Je však jasné, že dočasná sklíčenost a vyčerpání, stejně jako ztráty, byly nutností, aby tak byly vytvořeny podmínky k zahájení - široce založené americké ofenzívy ( "Operace COBRA", která již byla naplánována a shromažďovaly se pro ni jednotky a potřebný válečný materiál).
Teprve po dobytí St. Lö a okolí existovaly reálné předpoklady, aby mohla být spuštěna "Operace COBRA", která zakrátko, po začátku ofenzívy, vyvedla nejen americké, ale ve svém důsledku i britské jednotky - z krajiny Bocage - do terénu podstatně přívětivějšího - do terénu vojensky použitelnějšího pro tankové a mechanizované sbory. Teprve tam mohli Američané a Britové využít svou údernou sílu, nejen naplno letectva, ale i dělostřelectvo tanky a mechanizaci všeho druhu.
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Re: XIII. díl. Operace OVERLORD. Č 94.

Příspěvek od michan »

XIII. díl. Operace OVERLORD. Č 96.

Britské Operace CHARNWOOD a GOODWOOD.

Jestliže americká 1. A spustila ofenzívy u St. Lö dne 3. července 1944, britská 2. A tak učinila pozvolna o jeden den déle, tedy 4. července 1944. Montgomery rozhodl, že Caen musí být v červenci dobyto, když se to Britům nepodařilo hned v Den D a "Operací PERCH" a "Operací EPSOM" v půlce června a na konci června.
Když jsem řekl pozvolna, mám tím na mysli, že útok spustili Kanaďané

Obrázek

dne 4. července, proti vesnici a letišti Carpiquet, jehož obsazení bylo odloženo v průběhu nedotažené "Operace EPSOM". Samotný útok, který měl vést k obsazení Caen, měla 2. A spustit až 8. července, tedy v době, kdy už měla být vyloděna a plně připravena k boji britská 59. pěší divize. Hlavní útok - "Operace CHARNWOOD" - měla,

Obrázek


na pravém křídle britské 2. A - dne 8. a 9. července, spustit kanadská 3. pěší divize, vedle ní, tedy uprostřed pak právě britská 59. pěší divize a na levém křídle britská 3. pěší divize.

Nejprve tedy útok Kanaďanů, útok kanadské 3. pěší divize dne 4. července 1944.

Tady musím začít tím, že řeknu, že Carpiquetské letiště Němci používali už řadu let. Udělali z něj pevnost, kterou chránily pásy drátěných a betonových překážek, řady železobetonových bunkrů a protiletadlových palebných postavení letištní PVO. Po "Dni D" Němci ještě již tak opevněná místa doplnili o jednotky okolo letiště. Doplněné jednotky změnily obrannou baštu okolo letiště tak, že byly střeženy naprosto všechny přístupy ke Caen ze západu. Posádku této obrany tvořil 26. pluk pancéřových granátníků SS a také několik tanků německé 12. td SS Hitlerjugend.
Kanaďané, kanadská 3. pěší divize, posílila pluk, který měl na vesnici a letiště Carpiquet útočit, ještě dalším tankovým plukem, dále třemi skupinami speciálních tanků ze 79. tankové divize, kulometným praporem a polním dělostřelectvem. Útok Kanaďanů měla podporovat děla britské bitevní lodi "HMS Rodney" a dvě perutě Typhoonů vybavených raketami.
Již večer dne 3. července 1944 vypálila britská bitevní loď "HMS Rodney" 15 salv svých 406 mm děl na obranná postavení letiště Carpiquetu a v 5 hodin ráno, již tedy 4. července, začala samotná dělostřelecká příprava.
Bylo 5 hodin 15 minut, když do útoku vyrazily kanadské prapory pěchoty následované tanky. Maskovaní a pod železobetonem schovaní němečtí dělostřelci okamžitě odpověděli intenzivní palbou svých děl, která kanadské pěchotě způsobovala značné ztráty. Přesto se 2 kanadské prapory na levém křídle prodraly dál a v 6 hodin 30 minut se dostaly do vesnice Carpiquet. Válečná vřava, v ní především kouř a mlhy z výstřelů a požárů, způsobily, že 3. kanadský prapor ztratil styk s podpůrnou tankovou skupinou a až v 9 hodin dopoledne se přiblížil k prvním hangárům, které byly západně od letiště. Tam Kanaďané narazili na palbu z německých opevněných postavení a museli útok zastavit.
V době, kdy v samotné vesnici probíhaly těžké boje dům od domu, byla kanadská pěchota, která bojovala o letiště, neustále napadána palbou děl, minometů a tanků. Prakticky za celý den se tomuto kanadskému praporu nepodařilo dosáhnout nějakého rozhodnutí, neboť pancéřoví granátníci SS a tankisté 12. td SS Hitlerjugend se tvrdě bránili. Když přicházela noc, zahájily jednotky I. ts SS protiútok, který pokračoval až do rána 5. července. Tanky a pancéřoví granátníci pronikli na několika místech do kanadských pozic a zastavila je ráno až palba britských stíhacích bombardérů a poté také britská SHD, která zničila několik Pantherů.
Bylo krátce před polednem dne 5. července 1944, když německá "Tanková skupina Západ" hlásila své nadřízené "Skupině armád B", že, cituji z hlášení:

"Pokus znovu obsadit Carpiquet neuspěl."

Celý tenhle útok znamenal, že Kanaďané dobyli vesnici, byli však přinuceni další pokus o dobytí Carpiquetského letiště odložit až na 8. července 1944, tedy na dobu Hlavní ofenzívy - Hlavního útoku na Caen - "Operaci CHARNWOOD".
Právě boje s německou obranou okolo Carpiquetu, hlavně okolo tamějšího letiště a německé protiútoku znamenaly , že se velitel britské 2. A rozhodl, že "Operaci CHARNWOOD", musí začínat bombardéry Velitelství bombardovacího letectva RAF.


Obrázek


Hlavní maršál letectva Sir Arthur Travers Harris ( * 13. 4. 1892, + 5. 4. 1984) se rozhodl vše připravit, ale měl jednu podmínku - mezi prostorem určeným k bombardování a předsunutými sledy britských jednotek musí být 6 km široké bezpečnostní pásmo. Požadavek leteckého maršála Harrise znamenal, že kvůli bezpečnostnímu pásmu - ochraně svých jednotek - nebude bombardována cílová oblast před Brity. Pumy neměly dopadat na opevněné vesnice a na Němci k Britům blíže vybudovaná obranná pásma. Těžiště bombardování - cílová oblast bombardování byla přesunuta - na severní oblast samotného Caen, kde se žádná významnější německá opevnění nenacházela
Znamenalo to, že pumy těžkých bombardéry měly odříznout německou obranu od záloh a zásob a zasahovat oblasti komunikací (mnozí tvrdili, že tohle bombardování mělo spíše Němce demoralizovat).

K večeru dne 7. července byly jednotky britského I. as připraveny na ranní útok, když v dáli slyšely řev motorů těžkých bombardérů Lancaster a Halifax. Přilétaly svazy bombardérů, které mířily ke Caen. Od 21 hodin 50 minut večer ostřelovalo dělostřelectvo britského 8. as německé protiletadlové baterie. Místní PVO Caen a okolí byla silně narušena, když 450 čtyřmotorových těžkých bombardérů začalo vypouštět své pumovnice na předem určené cíle na severním okraji předměstí Caen. Proti vedoucím letounům se ozvala jen sporadická protiletadlová palba, která také po chvíli úplně ustala. Když své dílo zkázy dokončily těžké bombardéry, přilétly britské stíhačky a lehké bombardéry a začaly napadat blízké cíle. Bylo 23 hodin v noci, ještě 7. července 1944, když palbu zahájila děla britského 1. a 8. as a také těžká děla válečných lodí. Palba všech těchto děl byla zamířena na postavení německých dělostřeleckých baterií a nepřátelská opevnění ve vesnicích a také na přístupové cesty k městu Caen.
Noční palba byla dlouhá a po krátké přestávce, již ve 4 hodiny 20 minut ráno dne 8. července 1944 zaduněla děla Spojenců znovu. Krátce nato zahájil britský 1. as svůj útok třemi divizemi.
Na levém křídle nastoupila do útoku britská 3. pěší divize. Uprostřed útočila britská 59. pěší divize a na pravém křídle pak kanadská 3. pěší divize. Cíl útoku znamenal, že se divize měly spojit v Caen po obou křídlech a středem, společně vyčistit město od nepřítele a obsadit přechody přes řeku Orne.
Největší odpor kladla ve středu fronty německá 12. td SS Hitlerjugend, což pro britskou 59. pěší divizi znamenalo, že musela těžce bojovat o každou vesnici.
Na levém křídle proti britské 3. pěší divizi, bojovaly méně kvalitní německé jednotky - polní divize Luftwaffe, které byly nedávno přisunuty z Holandska. Jejich menší odpor a silná palba Britů znamenaly, že silně otřesené jednotky Němců byly do setmění zatlačeny a předsunutá brigáda britské 3. pěší divize dosáhla na levém křídle celého útoku severního okraje městské zástavby Caen. A tady se vyskytl problém - bombardování těžkými bombardéry znamenalo, zřícení budov. Útočící britskou brigádu zastavily krátery po pumách a hromady trosek. Totiž starší budovy v Caen byly postaveny z kamenných kvádrů, které zavalily úzké ulice a zahrazovaly pohyb v délce stovek metrů. Útočící jednotky musely ustoupit od svého původního plánu, vyslat tankové kolony,

Obrázek

( pěchota v ulicích Caen 10. července 1944,

Obrázek

a zde, dle překladu - královští ženisté, v Caen - Co rychle s tím?)
, které měly rychle prorazit přes město Caen k mostům přes řeku Orne. A tak první britské hlídky pronikly do centra Caen pěšky až ráno dne 9. července 1944. V tu dobu již buldozery uvolňovaly ulice města Caen pro postup.
A co Kanaďané?
Kanaďané začali také, hned ráno 8. července, po těžké palbě dělostřelectva, postupovat po obou stranách silnice, která vede z Caen do Bayeux a pronikali do cílových prostor od západu až takto pronikli k řece Orne. U Orne zjistili, že všechny mosty přes řeku jsou vyhozeny do vzduchu a Němci jsou zakopáni na druhém břehu. Totiž ještě v noci ze 7. na 8. července Rommel nařídil, aby byly z Caen staženy těžké zbraně německého 86. as (německý LXXXVI. as - 86. as byl přesunut do Normandie k posílení obrany caenského sektoru před třemi týdny - po 15. červnu), a také 1. a 2. ts SS. V obraně proti Kanaďanům tak měla zůstat jen pěchota a ženisté, kteří dostali příkaz ustoupit na linii na východním břehu řeky Orne, od momentu, kdy nebudou schopni odolávat přesile spojeneckých jednotek. K zastavení dalšího spojeneckého průniku byla ke Caen přisunuta dne 9. července německá 1. td SS.
V době 9. července, již ale vyčišťovací akce této "Operace CHARNWOOD" končila a britská 2. A prakticky obsadila celou západní část Caen. Obě válčící strany utrpěly velké ztráty.
Britský 1. as měl 3 500 mužů mrtvých a zraněných a zničeno, nebo vyřazeno bylo 80 britských tanků.
Německé záznamy říkají, že 16. polní divize Luftwaffe ztratila západně od řeky Orne všechny velitele praporů a 75% svého stavu pěchoty. Stav pěších německých jednotek 12. td SS Hitlerjugend byl těmito boji zmenšen na sílu jednoho praporu. A jen za den 8. července 1944 německá 12. td SS Hitlerjugend ztratila 20 tanků a většinu svých protitankových děl.

Pro obtížnost a vojenskou specifičnost textu, jakož i z důvodů zachování vojenské terminologie, a také kvůli většímu zachování faktů, menší chybovosti v historické faktografii, jsem většinou v těchto místech Č 94. až Č 96. psal text, ze svých poznámek a osnovy celého tažení v Normandii, text mnou sestavený - dále pak jsem psal text z informací z historického pojednání Den D - Roger Cirillo, Stephen Badsey, Nigel de Lee - Boje v Normandii, a místy pak použil informace pro text v článcích z historického pojednání - Miloš Hubáček - Invaze - což jsou podklady uvedené i u Č 96 na konci.
Všechen historický děj v článcích popisuji svými slovy. Pokud je uvedena citace, je vždy uvedeno odkud byla použita.
U některých historických dějů jsou informace použity z podkladů, které jsou uvedeny na konci posledního článku, zde u Č 96. - Použité podklady.
Obrázky a mapy jsou použity z volně uložených na zahraničních webech, umístěných zde na Palbě v - Album, nebo Fotoforum - odtud pak dle návodu vložených do mých článků.



Použité podklady:

Duce – Anatomie jedné kariéry – Luboš Taraba.
Adolf Hitler a jeho cesta k moci – Rainer Zitelmann.
Nacismus – Alessandra Minerbiová – editor: Flavio Florani.
Pakty Stalina s Hitlerem – výběr z dokumentů 1939 a 40 – Naše vojsko.
Přísně tajné 3/99, 4/99, 3/05 a 3/08.
HPM ročník XIV. – Ivo Pejčoch – Těžký křižník Canarias.
Září 1938 – Role a postoje spojenců ČSR – Miloslav John.
Dějiny světa, svazek IX – L. I. Zubka, A. M. Zubinský a G. N. Sevosťjanov.
Dějiny světa, svazek X. – V. V. Kurasov, A. M. Někrič.
Krev, slzy a pošetilost v nejtemnější hodině 2. světové války – Len Deighton.
Druhá světová válka – Úplná historie – Martin Gilbert.
Blitzkrieg od Hitlerova nástupu po pád Dunkergue - Len Deighton.
Druhá světová válka – John Keegan.
Polské tažení Hitler a Stalin rozbíjejí Polskou republiku – Janusz Piekalkiewicz.
Tanková válka 1939 – 1945 - Janusz Piekalkiewicz.
Letecká válka 1939 – 1945 - Janusz Piekalkiewicz.
Námořní válka 1939 – 1945 - Janusz Piekalkiewicz.
Historie německé armády 1939 – 1945 – Philippe Masson.
Slovenská armáda 1939 – 1945 – Charles K. Kliment, Břetislav Nakládal.
Hitlerovi válečníci – Guido Knopp.
Německé obrněné jednotky – Horst Scheibert.
Hitlerovy elitní jednotky – Lucas Cooper.
Němečtí parašutisté ve II. světové válce – Volkmar Kühn.
Operace Jubilee, Dieppe 1942 – Norman Franks.
Narvik – Donald Macintyre.
Ocelová lavina – Darius Jedrzejewski, Zbigniew Lalak.
Bitva o Británii – Leonard Mosley a redakční kolektiv Time-Life Books.
Černí andělé, Historie zbraní SS – Rupert Butler.
Historie válek – David Brownstone a Irene Franck.
Neznámé špionážní operace KGB – Mitrochinův archiv – Christopher Andrew, Vasilij Mitrochin.
Den D, 1944, Hlasy z Normandie – Robin Neillands, Roderick de Normann.
Druhá světová válka den za dnem – Donald Sommerville.
Svět ve válce 1939 – 1945 – Dr. Duncan Anderson, Dr. Stephen Badsey, David Chandler, Dr. Paddy Griffith, Sean McKnight, Gary Sheffield.
Marcel Jullian – Bitva o Británii – červenec-září 1940
Alan Cooper – Cíl Drážďany.
Boje o Itálii 1943 až 1945 – Dominick Graham a Shelford Bidwell.
Hitlerovy horské jednotky – James Lucas.
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1176,
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1179
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1193
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1209
a v nich následné diskuze.
Miloš Hubáček – Bitva u Matapanu.
Miloš Hubáček - INVAZE.
Charles Kirkpatrick - Spory o druhou frontu.
Stephen Badsey - Příprava operace Overlord.
Detlef Vogel - Německá obrana.
Edward Marolda - Operace Neptune.
Steven J. Zaloga - Den D 1944 Pláž OMAHA.
Roger Cirillo, Stephen Badsey - Den D.
Charles Kirkpatrick - Soustřeďování sil.
Alfred Price - Vzdušné boje.
Nigel de Lee - Boje v Ńormandii.
Nigel de Lee - Průlom.
Jaroslav Hrbek – Tobruk 1941.
Janusz Ledwoch – Afrikakorps.
Paul Carell – Lišky Pouště.
Janusz Piekalkiewicz – Rommel – Tajná válka v Africe.
Dwight David Eisenhower – INVAZE DO EVROPY.
Harry C. Butcher – TŘI ROKY s EISENHOWEREM.
Jiří Brož – STŘEDOMOŘÍ V OHNI DRUHÉ SVĚTOVÉ VÁLKY.
D – DAY OPERACE OVERLORD, dle nakladatelství Salamander
Den D 1944 Pláž Omaha, Steven J. Zaloga, Howard Gerrard.
Books Ltd, Londýn.
Další související historická literatura.
Mé dlouholeté poznámky a mapy.
Z webu http://www.Palba.cz je použito jako podklad a upoutávka:
V subkapitole – Armády 1918 – 1945 u Francie zde:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=143
a zde jednotlivé sekce:
a) Pozemní a cizinecká legie – (články od Kačermiroslav, Sa 58 a Bruno):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=160
b) Letectvo – ( články YAMATO, Kačermiroslav a Fatale):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=161
c) Námořnictvo – (ovládal Norad – Nelson):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=162
d) Opevnění a bunkry – (od Bruna a Lorda):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=48
Aby pak důležitou smlouvu o porážce Francie z 22. června 1940 dodal Kačermiroslav v sekci
e) Ostatní:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=3463
V subkapitole – Armády 1918 – 1945 pak nalezneme - Británie viz zde:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=139
kde jsou pak jednotlivé sekce, a v nich potom musíš otevřít - Pozemní vojsko:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=154
tam teprve otevřeš Obrněná technika – (především YAMATO, TonyHazard a Easy_Company) zde:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=241
aby pak ještě následovaly odkazy od Sa 58:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=3351
a Thór:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=2936
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=2892
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=2821
Royal Navy (především Norad – Nelson a také trochu Mikhassel. Dralno):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=153
Letectvo:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=99
pak má své podsekce:
Stíhací letouny – (xradar, YAMATO, Tempík, Reisen):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=216
Bombardovací a bitevní letouny – (Haness, YAMATO):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=217
Ostatní letouny – (Kačermiroslav):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=218
Různé – (od Haness, Ikala, Lord a YAMATO):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=220
A starší neaktualizovaný článek od Fatale:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1180
O Německé obrněné technice je možné se na Palbě dozvědět na tomto odkaze v subkapitolách zde http://www.palba.cz/viewforum.php?f=138
Tanky a stíhače tanků:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=116
od Sa 58, YAMATO, TonyHazard.
Samohybná děla http://www.palba.cz/viewforum.php?f=117 také od Sa 58 a YAMATO.
Mnoho dalších věcí, jako jsou OA – Obrněné Automobily - na tomto odkaze http://www.palba.cz/viewforum.php?f=17 také od Sa 58.
Z letecké techniky jsou to především v subkapitole Luftwaffe
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=20
u Stíhacích letadel http://www.palba.cz/viewforum.php?f=112
monografie Hans S a YAMATO, stejně jako u Bombardovacích a bitevních http://www.palba.cz/viewforum.php?f=113
a u Ostatních http://www.palba.cz/viewforum.php?f=192
je to pak Tunac, Haness, Hans S a YAMATO.
Vybavení letounů http://www.palba.cz/viewforum.php?f=193je od Ikala, Eda a Sa 58.
O Itálii jsou pak jednotlivé subkapitoly zde:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=142


Případné doplnění a diskuzi prosím směřujte na tento odkaz:

http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=137&t=67&start=180
ObrázekObrázekObrázek
Odpovědět

Zpět na „Pozemní boje 1944 - 1945“