XIII. díl. Operace OVERLORD. Č 91.

Od Normandie po kapitulaci Německa

Moderátoři: michan, Pátrač

Odpovědět
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

XIII. díl. Operace OVERLORD. Č 91.

Příspěvek od michan »

XIII. díl. Operace OVERLORD. Č 91.

Než se začneme zabývat bojem v měsíci červenci 1944 v Normandii,

Obrázek

viz zde mapa bojů v Normandii od 1. do 24. července 1944,
bude nutné si vysvětlit jednu závažnou událost ve velení německým vojskům na Západní frontě.
Totiž hned v začátku července 1944 byl odvolán polní maršál Rundstedt, Vrchní velitel Západní fronty a ke změně došlo i na dalším postě. Co se stalo a jaké byly příčiny čistky ve velení na Západě?
Musíme začít někdy v konci června, okolo doby neúspěšné německé ofenzívě, protiútoku, který měl být odpovědí na britskou Operaci EPSOM.
Když na konci června skončila druhá z pouhých dvou německých tankových ofenzív, o které se Němci pokusili na normandském válčišti v červnu 1944, a které skončily špatně, přemýšlelo německé velení na Západní frontě co dál. Obě německé ofenzívy Britové odrazili a navíc ochromili bojeschopnost nejlepších německých td, které zde Němci měli v dané chvíli k dispozici. Bojů se do konce června účastnilo 7 z celkem 9ti německých td, které se nacházely v Normandii, když všechny divize ztratily 350 tanků a 25 až 50% lidské síly. Po třech týdnech bojů nebyly Rundstedtovy jednotky schopny ničeho jiného, než vlastně hájit území kolem Caen, kterého se Hitler nechtěl vzdát.

Pro obtížnost a vojenskou specifičnost textu, jakož i z důvodů zachování vojenské terminologie, a také kvůli většímu zachování faktů, menší chybovosti v historické faktografii, jsem většinou od těchto míst psal text, ze svých poznámek a osnovy celého tažení v Normandii, text mnou sestavený ( Osnovu viz zde na tomto odkaze v Úvodu:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=137&t=5236
) - dále pak jsem psal text z informací z historického pojednání Den D - Roger Cirillo, Stephen Badsey, Nigel de Lee - Boje v Normandii, Nigel de Lee - Průlom a místy pak použil informace pro text v článcích z historického pojednání - Miloš Hubáček - Invaze - což jsou podklady uvedené i u Č 93 na konci.
Všechen historický děj v článcích popisuji svými slovy. Pokud je uvedena citace, je vždy uvedeno odkud byla použita.
U některých historických dějů jsou informace použity z podkladů, které jsou uvedeny na konci posledního článku, zde u Č 93. - Použité podklady.
Obrázky a mapy jsou použity z volně uložených na zahraničních webech, umístěných zde na Palbě v - Album, nebo Fotoforum - odtud pak dle návodu vložených do mých článků.


Po Dollmannově smrti, nově jmenovaný velitel 7. A, generál Hausser, po neúspěšných tankových protiofenzívách navrhl, v rámci zachování akceschopnosti německých td, stáhnout je z Caen a vytvořit obrannou linii podle možností jednotkami pěchoty. Jenomže, v době, kdy to navrhl už platil 24 hodin příkaz Hitlera "Stát, bránit se a provádět protiútoky"!

Rozkaz Hitlera vznikl na poradě, která začínala v 18 hodin, dne 29. června na Berchtesgadenu.
Na téhle poradě byl, kromě Rundstedta


Obrázek

(viz zde polní maršál Rundstedt - * 12. 12. 1875, + 24. 2. 1953)
a Rommela, také polní maršál Keitel a generálplukovník Jodl. Postupně se k poradě připojili Dönitz, Göring a velitel německé 3. letecké armády maršál Sperrle. V začátku Rommel navrhl, že by se 7. A měla stáhnout k řece Seině, v každém případě však za hranici dostřelu spojeneckých válečných lodí. Zároveň by se měly stáhnout i všechny armádní jednotky, které se nacházely v jižní Francii. Přesunout by se měly tak, aby mohly vytvořit novou linii podél Seiny a směrem k hranicím se Švýcarskem. Uvedl přitom, že poslední britská ofenzíva (Operace EPSOM) byla stěží zastavena až po nasazení všech strategických záloh. Velení na Západě prý bylo jasné, že se musí Wehrmacht z Normandie okamžitě stahovat, neboť hrozí zničení 7. A a 15. A, až dojde k tomu "Hlavnímu vylodění", v Calais, nebude schopna jej odrazit.
Veškerá fakta, ani logika, kterou Rommel do výkladu o situaci na Západní frontě uvedl, na Hitlera nezapůsobily. Hitler jen přiznal jednoznačnou převahu spojeneckého letectva a účinky námořního dělostřelectva, které omezovaly možnosti nějakého široce založeného německého protiúderu. Jenomže stále trval na tom, že nová ofenzíva musí být provedena až budou přisunuta vojska a materiál. Zásadně odmítal myšlenky na stahování, nebo dokonce na taktické přizpůsobování obranné linie s cílem vytvořit lepší podmínky pro obranu. Protože znal i dílčí výsledky tankových protiútoků v Odonské bitvě, bral je jako důkaz toho, že takto může být zabráněno spojeneckému postupu. Do zápisu uvedl, cituji:

"Nesmíme připustit, aby se rozvinula pohyblivá válka, neboť mobilnost nepřítele je daleko větší než naše... Proto vše závisí na tom, abychom jej uzavřeli v hranicích jeho předmostí vytvořením fronty, která mu znemožní rozvinutí a potom vedli boj, kterým jej vyčerpáme a přinutíme k ústupu."

V další řeči potom Hitler prohlašoval, že předstihne nepřítele v soustřeďování sil a přísunu zásob. Obrátil se na Göringa a Dönitze a řekl jim, že musí zintenzívnit útoky na spojenecké loďstvo, a to všemi zbraněmi. V Seinské zátoce musí být nakladeny tisíce min. Německá 7. A musí být zásobována několika "protiletadlovými silnicemi, chráněnými velkým množstvím protiletadlových baterií a hlídkujícími stíhačkami. Jako při minulé poradě bylo jasné, že tyhle Hitlerovy plány byly nad možnosti tehdejší německé situace. Dönitz odpověděl, že má v oblasti Lamanšského průplavu již jen 12 motorových torpédových člunů a 8 ponorek se schnorkelem. Velitel 3. letecké armády Sperrle jen podotkl, že by potřeboval dalších 1 200 až 1 400 stíhaček, aby mohl zabezpečit přísunové cesty.
Na požadavky svých velitelů Hitler slíbil "zázračné zbraně" a vydal obvyklý příkaz, nařizující držet se za všech okolností a neustupovat.
Náčelník Rundstedtova štábu - Vrchního velení vojsk na Západě - generálmajor Blumentritt později řekl, že Rundstedt s Rommelem přijeli z této porady u Hitlera rozezleni a zklamáni, ale s jasným rozkazem, že jsou povinni pokračovat v agresivní a neústupné obraně, jejíž marnost se ukazovala právě po skončení "Operace EPSOM", tedy krátce po jejich návratu zpět do Normandie - 1. července 1944. Právě tento den se generál Hausser naposledy pokoušel odříznout Odonský výběžek tím, že provedl od západu protiútok jednotkami čtyř tankových divizí SS. A právě ten den Spojenci tenhle útok odrazili zvlášť houževnatým odporem 15. skotské a 49. pěší divize a dělostřeleckou palbou takové intenzity, že takřka nahradila chybějící letectvo, které ten den nemohlo vzhledem k nepříznivým povětrnostním podmínkám účinně do boje zasáhnout.

Protože na poradě v Bechtesgadenu nebyla učiněna přesná znění rozkazu, odjížděli oba maršálové s tím, že OKW vypracuje směrnici, která jim bude urychleně zaslána, což se také stalo.


Došlá směrnice z OKW pak konstatovala, že nejdůležitější úkoly pro nejbližší budoucnost jsou:

1) Protiúder zaměřený na zničení nepřátelských sil, které pronikly přes vesnici Baron k řece Orne.

2) 7. Armáda nesmí připustit, aby byla vytlačena do otevřeného terénu, a 2. td SS Das Reich zůstane jako záloha tam, kde je, to jest jižně od St. Lö, dokud hlavní síly 17. (mot.) divize pancéřových granátníků SS nebudou uvolněny nahrazením pěchotou.


Když se oba maršálové vrátili od Hitlera, předložil Rommel Rundstedtovi poslední situační hlášení vypracované generálem Hausserem, velitelem 7. A, a velitelem Tankové skupiny Západ von Schweppenburgem, který se již zotavil ze zranění utrpěných před třemi týdny (při bombardování velitelství Tankové skupiny Západ dne 10. června). Oba generálové v situačním hlášení doporučovali okamžitou evakuaci Caen a stažení se na novou linii na jih, mimo dostřel děl spojeneckého loďstva. Rundstedt o obsahu hlášení okamžitě referoval telefonicky na OKW a aniž čekal na souhlas, dal Rommelovi příkaz, aby neprodleně začal připravovat plánovaný ústup z Caen. Po telefonátu pak obě hlášení odeslal na OKW v plném znění spolu s přiloženým Rommelovým dopisem, ve kterém Rommel návrhy svých podřízených velitelů v plné šíři podpořil.
K těmto hlášením pak polní maršál Rundstedt připojil stanovisko, ve kterém uváděl, cituji:

"Souhlasím s odhady provedenými polním maršálem Rommelem, velitelem 7. A a také velitelem Tankové skupiny Západ. Žádám, aby mi okamžitě byla poskytnuta volnost k provedení plánované evakuace Caenského předmostí a poté k upravení fronty na linii Orne - Bully - Avenay - Villers Bocage - Caumont... Přes navrhované stažení fronty z celého Caenského předmostí na linii východně od řeky Orne k Caumontu nebude prozatím prováděna žádná změna v plánech útoku, který má být uskutečněn všemi silami, jež jsou k dispozici po obou stranách řeky Odon směrem k Caen. Vzhledem k situaci je nezbytné okamžité rozhodnutí."

Pokud jde o zmiňovaný útok v prostoru kolem řeky Odon, již víme, jaký byl výsledek - tanky generála Haussera byly odraženy.
Ještě v pozdních večerních hodinách dne 1. července telefonoval polní maršál Rundstedt do OKW Keitelovi a varoval jej, že další útočná akce, jako byla tahle poslední Hausserova, je jen mrhání silami, zde v Normandii drahocenných tankových divizí a nemají naději na úspěch.

I tenhle rozhovor měl vliv na to, co se pak stalo!
Píši volně. Keitel křičel - Tak co máme dělat!
Rundstedt také rozčilený křičel - "Vyjednávejte o mír, vy blázni. Co jiného můžete dělat!"
(Britský historik Chester Wilmont v knize - Boj o Evropu - uvádí, že mu průběh tohoto incidentu po válce osobně vyprávěl tehdejší Rundstedtův náčelník štábu generálmajor Blumentritt).
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Re: XIII. díl. Operace OVERLORD. Č 91.

Příspěvek od michan »

XIII. díl. Operace OVERLORD. Č 92.

No a polní maršál Keitel neudělal nic moudřejšího, než že "utíkal" za Hitlerem, který měl v tu dobu poradu s polním maršálem Günterem von Klugem, a ještě "za tepla" mu Rundstedtovo "doporučení" opakoval. Poté přišla všechna ta hlášení z Vrchního velitelství Západ, včetně všech svazků hlášení, která navrhovala vyklizení nejen Caen, ale i další ústup.
"Hitler vypěnil"!
Před 24mi hodinami jim přeci zakázal, jak Rundstedtovi, tak Rommelovi, jakékoliv ústupy a načrtl jim jak vést válku na Západě! A najednou obdržel od nejvýznamnějších velitelů fronty Západ stanoviska zcela odlišná! Ke všemu ještě tak nestoudný a neomalený návrh učiněný Keitelovi!
Rozlícený Adolf Hitler okamžitě rozhodl, že Rundstedt a Geyer von Schweppenburg budou zbaveni velení!
Protože postavení polního maršála Rundstedta v "hierarchii" velení bylo příliš významné - nemohl ho jen tak "vykopnout" - proto bylo v pozdějším komuniké OKW vysvětleno, že polní maršál byl uvolněn na vlastní žádost z důvodu špatného zdravotního stavu.

Již 2. července 1944 přijel na Rundstedtovo Vrchní velitelství Západ Hitlerův pobočník a předal polnímu maršálovi dopis od Hitlera. Polní maršál Rundstedt se o dopise vyjádřil jako o "hezkém dopisu" - a dostal"Dubové listy" k svému "Rytířskému kříži".
Bylo 11 hodin dopoledne dne 3. července, když na Velitelství Západ do Francie přijel polní maršál Kluge a převzal velení (všeobecně se předpokládalo, že v případě odchodu Rundstedta zaujme jeho funkci Rommel).
Další den, 4. července 1944, byl na Hitlerův příkaz vystřídán Geyer von Schweppenburg odborníkem na tanková vojska generálem Heinrichem Eberbachem. Ve velení německé 7. A byl potvrzen generál SS Paul Hauser, přestože sám Rommel doporučoval, aby jim byl generál Kurt von der Chevallerie, dosavadní velitel německé 1. A.
Že byl polní maršál Kluge jmenován Vrchním velitelem vojsk na Západě, nebyla náhoda. Byl to oblíbenec Hitlera, který své schopnosti ukázal již v letech 1940 až 1941, kdy velel německé 4. A při jejím průniku až k La Manche a poté v roce 1941 k Moskvě. V dalších dvou letech si jako vrchní velitel "Skupiny armád MITTE - STŘED" v Rusku získal pověst "zkušeného obranáře". Hitlerovu důvěru však měl z toho důvodu, že "bez připomínek a námitek" přijímal všechny rozkazy od Hitlera, i takové, kde ostatní "frflali". Vracel se do služby po devítiměsíční nepřítomnosti, kterou způsobilo zranění při dopravní nehodě. Nyní jej tedy Hitler neposílal do "Skupiny armád MITTE", ale do velení na Západ.
Jak potvrzoval po válce Speidel, došlo hned při první schůzce nového Vrchního velitele německých vojsk na Západě mezi Klugem a Rommelem, mezi oběma polními maršáli, k ostré výměně názorů.
Totiž před odjezdem Klugeho do Francie, jej Hitler a Keitel přesvědčovali, že špatná situace v Normandii a na celé Západní frontě je způsobena především chybami tamních velitelů a právě v tomto smyslu Kluge Rommela obvinil. Speidel pak říkal, že když začala být diskuze příliš ostrá, byli Speidel a ostatní štábní důstojníci vykázáni. Ihned poté polní maršál Kluge odjel na dvoudenní inspekční cestu po normandském válčišti a když se pak vrátil - "nemohl nevzít na vědomí přesvědčivou řeč faktů, jednomyslná stanoviska velitelů a logiku situace. Byl prý jenom dočasně ovlivněn Hitlerovými frázemi. Vzal prý všechna obvinění zpět a po návratu již nezasahoval do Rommelova řízení bojů."

Právě poslední těžké boje u řeky Odon vlastně zmařily veškeré šance Němců na znovuzískání pozic ve směru na Bayeux.
Britští autoři historie zde říkají, že to byl včasný zásah Montgomeryho, který přinutil Němce nasadit tankové zálohy ve spěchu a po částech, stejně jako "Montyho" zásah, aby britská vojska přešla včas do obrany, ze které znovu zaútočili. Německým tankovým divizím tak byly způsobeny těžké ztráty. Když potom své vlastní tankové formace nechal Montgomery stáhnout do zálohy, obnovil tak vlastně hrozbu spojenecké ofenzívy v Caenském sektoru.
Tak se stalo, že, i když polní maršál Rommel ve svém týdenním hlášení z 2. července předvídal, že se Američané připravují k útoku v oblasti St Lö - Coutances, neodvážil prý se tam přesunout žádné větší tankové jednotky z prostoru od Caen, s výjimkou zbytků divize Panzer Lehr a úderné skupiny z 2. td SS, jejíž hlavní síly byly nasazeny u Rauraye.
Rommel stále za největší nebezpečí pro německá vojska považoval situaci v údolí řeky Orne, neboť, jak řekl, cituji:

"po dobytí prostoru kolem Caen se bude nepřítel snažit postupovat na Paříž."

Generál Montgomery ve své směrnici z 30. června 1944 stanovil základní linii dalšího průběhu normandského tažení pro následujících 6 nebo 7 týdnů.
V té se říkalo, že:

1) Bezprostředním úkolem britské 2. A bylo zadržovat hlavní německé síly mezi Caen a Villers Bocage a při vhodné příležitosti obsadit Caen, čím dříve tím lépe.

2) Americká 1. A měla 3. července zahájit na pravém křídle ofenzívu směrem na jih, k čáře Caumont - Vire - Mortain - Fougéres. Po dosažení základny Cotentinského poloostrova poblíž Avranches se měl americký 8. as obrátit na západ do Bretaně a měl postupovat k Rennes a St. Malo a zbytek Bradleyho jednotek měl vytvořit proniknutím "Bocageskou krajinou" silné pravé křídlo, které by umožnilo postup k následujícím cílům:

a) Laval - Mayenne.
b) Le Mans - Alencon.


Američané měli do konce června a na počátku července již ve svém sektoru 4 sbory (americký 5. as, 7. as, 8. as a 19. as) se 14ti divizemi, které byly rozloženy na frontě 80 km a proti nim stálo v obraně 6 německých pěších divizí, s jednou divizí tankovou (2. td SS) v záloze. Generál Bradley tak měl značnou převahu v počtu vojsk a v palebné síle.
Strašnou nevýhodou byla roztříštěná fronta v americkém sektoru s velkým množstvím přírodních překážek, které bránily plnému rozvinutí jeho vojsk, především tankových a motorizovaných.
Na levém boku amerického sektoru mezi Caumontem a řekou Vire byli Američané blokováni hlubokým údolím řeky a velice pevnou, dlouho budovanou, obranou německé posádky v St Lö, když přes město St. Lö šly prakticky všechny hlavní cesty. Uprostřed celého úseku,
v pásmu o šíři 25 km, narazily americké jednotky

Obrázek



na zrádné bažiny dolního toku řek Vire a Taute (a také se vše mělo odehrávat v rozlehlé krajině - Bocage - viz mapa) .
Přes bažiny vedla pouze jedna cesta, směřující z Carentanu na jihozápad do Périers a procházející úzkým pruhem pevné země širokým necelé 2 km.
Na pravém křídle americké 1. A bylo již v polovině června získáno předmostí jižně od zaplaveného údolí řeky Douve, toto nástupiště bylo však těžko využitelné, neboť cestu na jih zatarasovala skupina strmých a hustě zalesněných pahorků, soustředěných kolem důležité křižovatky La Haye du Puits. I když v tomto posledním místě pahorků Němci vybudovali silnou obranu s pevnůstkami, viděl zde Bradley jediný úsek, kde mohl nasadit větší útočné síly. Proto plánoval, že jeho americký 8. as provede Hlavní úder právě na tomto směru. Až poté se měl rozvinout ke "Generální ofenzívě" jeho 7. as a 19. as, když 7. as měl zaútočit jižně od Carentanu a 19. as měl vytvořit předmostí na východním břehu řeky Vire a obchvatem obsadit strategicky důležité malé městečko - St. Lö.
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Re: XIII. díl. Operace OVERLORD. Č 91.

Příspěvek od michan »

XIII. díl. Operace OVERLORD. Č 93.

Připomeňme si, že v době útoků na přetnutí Cotentinského poloostrova( stalo se tak 18. června) a později bojů na přiblížení se k městu a přístavu Cherbourg, což prováděl americký 7. as z UTAH a vpravo od něho, nejzápadněji pak útočil také nově vyloděný a nově sestavený americký 8. as nejprve také směrem na cestu k severním močálům města Carentan. Z oblasti OMAHA, východně od 7. as, útočil na jih také nově sestavený americký 19. as a vlevo od něho, z OMAHY vyloděný již v prvém sledu - americký 5. as.

Obrázek

Americké as, jejich postavení k 2. červenci 1944.
Byla to bouře mezi 19. a 22. červnem 1944, která celé americké uskupení pozastavila. Musel být řešen nedostatek munice, když přednostně letecky dopravenou munici (každý den 500 tun) dostávaly sbory a jednotky, které postupovaly směrem severním(myšleno na Cotentinském poloostrově) - na Cherbourg. A tohle byla právě doba, kterou Němci v podání II. výsadkového sboru, pod velením vojensky vynalézavého generála Meindla, využili k budování pevné a těžko prostupné obrany v oblasti okolo St. Lö. V německých hlášeních se zachovaly stížnosti Meindlových výsadkářů, kteří tvrdili, že především třetí dekádu června strávili kopáním a budováním obrany.
Řekli jsme si, že od 21. června zvažoval generál Bradley plán na průlom směrem na jih. Bradley totiž chtěl uniknout z oblasti bažin a Bocage( viz mapa s močály a Bocage u předešlého článku), což potvrzuje i ve svých pamětech, ve větách, cituji:

"Pokud nás nepřítel držel v kraji Bocage..., kde jsme museli zápasit s každým mužem jednotlivě, mohl nám vnutit příliš vysokou cenu za těch pár mizerných yardů, které jsme byli schopni získat."

Totiž zásadním problémem Američanů bylo najít oblast, kde by mohly útočit jejich mobilní síly. Generál Bradley proto hledal slabé místo v německé obraně, místo, kde by mohl soustředit dostatečné síly k průlomu. Chtěl své tanky a SHD rychle vyslat do vzniklého průlomu. Jeho požadavek znamenal ovládnout výchozí linie jižně od carentanských močálů a tím nalézt systém paralelních cest pro zajištění postupu a zásobování několika divizí svých mechanizovaných vojsk. Při bližší analýze terénu generál našel, dle sebe a svého štábu, ideální výchozí linii, jak již bylo řečeno - silnici St. Lö - Coutances.
Od této rovné hlavní silnice vybíhaly paralelně dvě silnice přes vyvýšený terén k jihozápadu. Vyvýšený terén se několik kilometrů na jih od výchozí linie za Marigny a St. Gilles svažoval, takže zvýhodňoval vojska postupující od severu, a živé ploty - Bocage - tam přecházely do otevřenější krajiny.

Americké útoky na silnici St. Lö - Countances.

Bezprostřední a zásadní otázkou taktiky bylo - ovládnout silnici St. Lö - Countances, když nejprve se chtěl Bradley vyhnout přímému útoku na St. Lö, neboť toto malé provinční městečko bylo dle průzkumu silně bráněno. Postupovat přes carentanské močály bylo víc než nežádoucí, neboť se již po vylodění, na poloostrově Cotentin, ukázalo, jak Němci dovedli pro svou obranu taková místa využít. Nejprve se Bradleymu zdálo, že obejití bažin, útoky přes kopce a lesy bude nejpříhodnější místo k útoku.


Obrázek


Mapa topografie krajiny, kde americké sbory útočily - směrem na St. Lö.
Proto plán generála Bradleyho na začátku července počítal s tím, že americký 5. as a 19. as budou stát, zatímco 7. as, který se vrátil od Cherbourgu, bude překračovat bažiny po silnici a 8. as bude postupovat dolů, podél západního pobřeží Cotentinského poloostrova. Řekněme si rovnou, že terén, počasí a německá obrana záměr Bradleyho prvního útočného plánu zhatily.
Nyní tedy si postupně řekněme i tento prvý útok.
Útok spustily americké jednotky 8. as, dne 3. července 1944. Byl to zrovna den, kdy hustě pršelo a obloha byla pokryta nízkými mraky, takže spojenecké letectvo mohlo zasahovat jen minimálně. Boj zahajoval americký 8. as, třemi divizemi na nejzápadnější části Cotentinského poloostrova, směrem na jih, k La Haye du Puits. Zde u pobřeží hájily úsek celkem 3 německé divize - 3. parašutistická divize, 17. (mot.) divize pancéřových granátníků SS a 353. pěší divize. Pečlivě provedená obrana, pružně se stahující, a následné protiútoky znamenaly, že Američané za 3 dny postoupili jen o 6 km. Zároveň však německý způsob pružné obrany ve stejném místě znamenal, že se jednotky naprosto vysílily. Terén kolem La Haye du Puits, ve kterém střet amerického 8. as s německou obranou probíhal, byl sice ideální pro vedení obranných bojů, ale byl zde problém! Hitler donutil, v té době, své jednotky, jejich velitele (vzpomeňme na výměnu Rundstedta a velitele tankových vojsk Schweppenburga a "tyátr" okolo - "stát a bránit"), aby svá postavení drželi tak dlouho, až byli zničeni vražednou americkou palbou všeho druhu, nebo byli doslova rozdrceni útočícími jednotkami. Svědčí o tom i informace o těžkých ztrátách, které se každodenně objevovaly v hlášeních německého 84. (LXXXIV.) as, která zasílal nadřízené 7. A. Například dne 6. července (když se již trochu zlepšilo počasí) večer v 19,05, cituji:

"Nepřítel kontroluje vzdušný prostor v takovém rozsahu, že pohyb po silnicích je zcela znemožněn. Nepřátelské dělostřelectvo řízené leteckými pozorovateli je schopno ničit naši pěchotu v jejích obranných postaveních, aniž je vystaveno jakémukoli nebezpečí odvety. Tím ztrácíme jeden a půl až dva prapory denně."

Zde si připomeňme, že německá Luftwaffe dostala od Hitlera rozkaz, aby bránila především tzv. "Hitlerovy protiletadlové silnice". Když generál Hausser naléhal dne 6. července 1944 na polního maršála Rommela, aby soustředil letectvo na americké frontě, jinak že budou pozemní síly zničeny, neboť Luftwaffe prý neposkytla ten den žádnou pomoc bránícím se jednotkám, odpověděl mu Rommel, cituji:

"Dnes jsme měli ve vzduchu 450 letadel a prostě nedokázala prorazit."

Bylo 7. července 1944 odpoledne, když německý 84. as nadřízené 7. A hlásil, cituji:

"Jednotky jsou naprosto dezorganizovány, vzhledem k těžkým ztrátám. Nasazení všech sil na hlavní čáře obrany vede k jejich promíchání. Roztroušené skupiny jsou shromažďovány a nasazovány kdekoli. Několik jednotek bylo sloučeno a zreorganizováno. Těžké ztráty pokračují... Boj nemůže se silami, které jsou k dispozici, pokračovat dlouho."

Přes všechny "nářky a hlášení" německý odpor u La Haye du Puits trval až do 8. července 1944 a až po sedmi dnech těžkých bojů byli Němci zatlačeni o 8 km dál, ale stále ještě drželi pahorky jižně od města.

Americký 7. as (vlevo od 8. as) svůj útok pozdržel do 4. července a svůj boj v carentanském sektoru směřoval k asi 16 km na jihozápad ležícímu Périers. Za 2 dny bojů postoupil o necelé 2 km. Zde pak zjistil, že proniknout úzkým koridorem suché země, po kterém vedla silnice Carentan - Périers, je mnohem a mnohem obtížnější, než předpokládal plán. Útočící americké jednotky totiž neměly žádný prostor k manévrování a ani dělostřelci neměli dost místa, aby mohli zaujmout pozice pro podporu. Samotná silnice a nejbližší okolí bylo plné min a němečtí parašutisté z jednotek SS všude utvořili zátarasy z pokácených stromů. Američané svůj postup platili tak těžkými ztrátami, že po devíti dnech bojů byl útok v tomto směru zastaven. Za jeden z hlavních důvodů, proč se útok amerického 7. as generála Collinse nezdařil, byla nemožnost rozvinutí tankových formací.

Útok generálmajora Ch. H. Corletta a jeho amerického 19. as, který útočil na jih - východně od 7. as - znamenal, že 7. července 1944 násilně překročil řeku Vire a kanál Vire - Taute s cílem obsadit vyvýšeninu západně od St. Lö. Německý odpor vůči postupu 19. as byl nejprve slabý a většímu rozšíření předmostí vlastně bránily především rozsáhlé záplavy. Když se však americké jednotky z 19. as snažily prorazit dál na jih, byly u Pont Hébert zastaveni. Generálu Bradleymu se právě ten rychlý prvotní postup 19. as zdál skvělý a proto se začal domnívat, že je to právě tento sektor, který dává možnost k dalšímu postupu a že zde bude možno rozvinout rameno kleští, kterým hodlal Němce vytlačit ze St. Lö. Proto nařídil, aby sem byla přesunuta americká 3. tanková divize, která se vylodila v noci ze 7. na 8. července 1944.

Příště budeme s Američany, za velice těžkých bojů, postupovat dál na jih a dobývat především St. Lö.


Použité podklady:

Duce – Anatomie jedné kariéry – Luboš Taraba.
Adolf Hitler a jeho cesta k moci – Rainer Zitelmann.
Nacismus – Alessandra Minerbiová – editor: Flavio Florani.
Pakty Stalina s Hitlerem – výběr z dokumentů 1939 a 40 – Naše vojsko.
Přísně tajné 3/99, 4/99, 3/05 a 3/08.
HPM ročník XIV. – Ivo Pejčoch – Těžký křižník Canarias.
Září 1938 – Role a postoje spojenců ČSR – Miloslav John.
Dějiny světa, svazek IX – L. I. Zubka, A. M. Zubinský a G. N. Sevosťjanov.
Dějiny světa, svazek X. – V. V. Kurasov, A. M. Někrič.
Krev, slzy a pošetilost v nejtemnější hodině 2. světové války – Len Deighton.
Druhá světová válka – Úplná historie – Martin Gilbert.
Blitzkrieg od Hitlerova nástupu po pád Dunkergue - Len Deighton.
Druhá světová válka – John Keegan.
Polské tažení Hitler a Stalin rozbíjejí Polskou republiku – Janusz Piekalkiewicz.
Tanková válka 1939 – 1945 - Janusz Piekalkiewicz.
Letecká válka 1939 – 1945 - Janusz Piekalkiewicz.
Námořní válka 1939 – 1945 - Janusz Piekalkiewicz.
Historie německé armády 1939 – 1945 – Philippe Masson.
Slovenská armáda 1939 – 1945 – Charles K. Kliment, Břetislav Nakládal.
Hitlerovi válečníci – Guido Knopp.
Německé obrněné jednotky – Horst Scheibert.
Hitlerovy elitní jednotky – Lucas Cooper.
Němečtí parašutisté ve II. světové válce – Volkmar Kühn.
Operace Jubilee, Dieppe 1942 – Norman Franks.
Narvik – Donald Macintyre.
Ocelová lavina – Darius Jedrzejewski, Zbigniew Lalak.
Bitva o Británii – Leonard Mosley a redakční kolektiv Time-Life Books.
Černí andělé, Historie zbraní SS – Rupert Butler.
Historie válek – David Brownstone a Irene Franck.
Neznámé špionážní operace KGB – Mitrochinův archiv – Christopher Andrew, Vasilij Mitrochin.
Den D, 1944, Hlasy z Normandie – Robin Neillands, Roderick de Normann.
Druhá světová válka den za dnem – Donald Sommerville.
Svět ve válce 1939 – 1945 – Dr. Duncan Anderson, Dr. Stephen Badsey, David Chandler, Dr. Paddy Griffith, Sean McKnight, Gary Sheffield.
Marcel Jullian – Bitva o Británii – červenec-září 1940
Alan Cooper – Cíl Drážďany.
Boje o Itálii 1943 až 1945 – Dominick Graham a Shelford Bidwell.
Hitlerovy horské jednotky – James Lucas.
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1176,
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1179
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1193
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1209
a v nich následné diskuze.
Miloš Hubáček – Bitva u Matapanu.
Miloš Hubáček - INVAZE.
Charles Kirkpatrick - Spory o druhou frontu.
Stephen Badsey - Příprava operace Overlord.
Detlef Vogel - Německá obrana.
Edward Marolda - Operace Neptune.
Steven J. Zaloga - Den D 1944 Pláž OMAHA.
Roger Cirillo, Stephen Badsey - Den D.
Charles Kirkpatrick - Soustřeďování sil.
Alfred Price - Vzdušné boje.
Nigel de Lee - Boje v Ńormandii.
Nigel de Lee - Průlom.
Jaroslav Hrbek – Tobruk 1941.
Janusz Ledwoch – Afrikakorps.
Paul Carell – Lišky Pouště.
Janusz Piekalkiewicz – Rommel – Tajná válka v Africe.
Dwight David Eisenhower – INVAZE DO EVROPY.
Harry C. Butcher – TŘI ROKY s EISENHOWEREM.
Jiří Brož – STŘEDOMOŘÍ V OHNI DRUHÉ SVĚTOVÉ VÁLKY.
D – DAY OPERACE OVERLORD, dle nakladatelství Salamander
Den D 1944 Pláž Omaha, Steven J. Zaloga, Howard Gerrard.
Books Ltd, Londýn.
Další související historická literatura.
Mé dlouholeté poznámky a mapy.
Z webu http://www.Palba.cz je použito jako podklad a upoutávka:
V subkapitole – Armády 1918 – 1945 u Francie zde:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=143
a zde jednotlivé sekce:
a) Pozemní a cizinecká legie – (články od Kačermiroslav, Sa 58 a Bruno):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=160
b) Letectvo – ( články YAMATO, Kačermiroslav a Fatale):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=161
c) Námořnictvo – (ovládal Norad – Nelson):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=162
d) Opevnění a bunkry – (od Bruna a Lorda):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=48
Aby pak důležitou smlouvu o porážce Francie z 22. června 1940 dodal Kačermiroslav v sekci
e) Ostatní:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=3463
V subkapitole – Armády 1918 – 1945 pak nalezneme - Británie viz zde:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=139
kde jsou pak jednotlivé sekce, a v nich potom musíš otevřít - Pozemní vojsko:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=154
tam teprve otevřeš Obrněná technika – (především YAMATO, TonyHazard a Easy_Company) zde:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=241
aby pak ještě následovaly odkazy od Sa 58:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=3351
a Thór:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=2936
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=2892
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=2821
Royal Navy (především Norad – Nelson a také trochu Mikhassel. Dralno):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=153
Letectvo:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=99
pak má své podsekce:
Stíhací letouny – (xradar, YAMATO, Tempík, Reisen):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=216
Bombardovací a bitevní letouny – (Haness, YAMATO):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=217
Ostatní letouny – (Kačermiroslav):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=218
Různé – (od Haness, Ikala, Lord a YAMATO):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=220
A starší neaktualizovaný článek od Fatale:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1180
O Německé obrněné technice je možné se na Palbě dozvědět na tomto odkaze v subkapitolách zde http://www.palba.cz/viewforum.php?f=138
Tanky a stíhače tanků:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=116
od Sa 58, YAMATO, TonyHazard.
Samohybná děla http://www.palba.cz/viewforum.php?f=117 také od Sa 58 a YAMATO.
Mnoho dalších věcí, jako jsou OA – Obrněné Automobily - na tomto odkaze http://www.palba.cz/viewforum.php?f=17 také od Sa 58.
Z letecké techniky jsou to především v subkapitole Luftwaffe
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=20
u Stíhacích letadel http://www.palba.cz/viewforum.php?f=112
monografie Hans S a YAMATO, stejně jako u Bombardovacích a bitevních http://www.palba.cz/viewforum.php?f=113
a u Ostatních http://www.palba.cz/viewforum.php?f=192
je to pak Tunac, Haness, Hans S a YAMATO.
Vybavení letounů http://www.palba.cz/viewforum.php?f=193je od Ikala, Eda a Sa 58.
O Itálii jsou pak jednotlivé subkapitoly zde:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=142


Případné doplnění a diskuzi prosím směřujte na tento odkaz:

http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=137&t=67&start=100
ObrázekObrázekObrázek
Odpovědět

Zpět na „Pozemní boje 1944 - 1945“