XIII. díl Operace OVERLORD. Č 88.

Od Normandie po kapitulaci Německa

Moderátoři: michan, Pátrač

Odpovědět
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

XIII. díl Operace OVERLORD. Č 88.

Příspěvek od michan »

XIII. díl. Operace OVERLORD. Č 88.

Ještě než uzavřeme boje na americké a britské frontě a zároveň tím i

Obrázek

celkově boje v Normandii, do 1. července 1944( viz mapa bojů od 6. června 1944 do 1. července 1944. Na mapě je vidět i postavení jednotlivých armádních sborů americké 1. A a také armádních sborů britské 2. A ke stejnému datu.), řekněme si něco bližšího o vývoji situace u Američanů, směrem na jih, na St. Lö, když jsme směr na úplný jih trochu opomíjely, vzhledem k prioritě, která na Americké frontě zněla - přetnout urychleně Cotentinský poloostrov a poté dobýt město a přístav Cherbourg!

Nejprve bychom si však měli říci něco o nedostatku PHM u jednotek Wehrmachtu v Normandii po vylodění Spojenců, neboť se prolíná historií oněch bojů a ovlivňoval veškerá německá konání.. Totiž v počátečních měsících roku 1944 nechalo OKW soustředit největší množství PHM severně od řeky Seiny, v oblasti Calais, v prostoru, který obsadila 15. A, tedy v místech, kde Němci očekávali Hlavní vylodění Spojenců. I když Hitler později, někdy v květnu 1944, trochu "intuitivně", začal přemýšlet, že by mohlo dojít k vylodění v Normandii (nechal tam pak přeci přemístit některé své divize), bylo již pozdě zásoby PHM nějak radikálně přeskupit. Němci začali spoléhat na to, že v případě vylodění v Normandii budou schopni v železničních cisternách a po silnici doplnit PHM z hlavního zásobovacího střediska poblíž Paříže. Tahle možnost byla "smetena ze stolu" spojeneckou vzdušnou převahou ihned na začátku invaze, když silniční a železniční konvoje s PHM mohly jezdit jen v noci a nebyly vůbec schopny dodat požadované množství nutné k operačním přesunům, ale i k boji. A v samotném prostoru bojů, v Normandii, se pak stalo rozdělování stávajícího PHM velice těžkým a špatně proveditelným problémem.
Víme, že spojenecké stíhací bombardéry útočily na všechno, co jen trochu připomínalo cisternu, benzínovou pumpu, nebo skladiště PHM.
Problém PHM znamenal, že německá 7. A trpěla, již od 7. června, ale hlavně od 10. června nedostatkem PHM, když právě 7. 6. a pak 10. června, nemohla, např. 12. td SS Hitlerjügend, z ní vytvořená "Bojová skupina Meyer", zaútočit se všemi tanky pro nedostatek PHM ( viz Č 75. http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=137&t=5513
O útocích na cisterny hovořil i velitel německé tankové divize Panzer Lehr, generálporučík Bayerlein zde v Č 80. - http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=137&t=5522 ).
A byl to také nedostatek PHM, který zdržel celou přípravu protiútoku německé "Tankové skupiny Západ" v oblasti Caen, i příjezd německých divizí, které byly určeny k uzavření průlomu.
Průlom z vyloděného předmostí se také stále rozšiřoval, když Američané z OMAHY postupovali směrem k Caumontu. Jejich zastavení dostal za úkol německý 2. výsadkový sbor generála Eugena Meindla, který musel postupovat pěšky po silnici z Bretaně. Již 10. června ráno hlásil generál Meindl, že jeho 3. výsadková divize je přesunována po částech, neboť má nedostatek PHM. Jeden její pluk se již nacházel východně od St. Lö, ale hlavní část 3. výsadkové divize se stále ještě nacházela v Bretani. Do štábu německé 7. A pak stejný den dorazila další "Jobova zvěst", která říkala, že předsunuté jednotky německé 17. (mot.) divize pancéřových granátníků SS, ze stejného důvodu, nedostatek PHM, uvízly v oblasti St. Lö. K OMAZE proto německé posily dorazit včas nemohly.
V té samé době "praskala vlastně německá obranná linie ve švech" jak v "Britské", tak v "Americké frontě" a Hitler proto vydal striktní příkaz, že "Vůbec nepadá v úvahu otázka ústupových bojů, nebo stažení na novou linii odporu. Každý muž bude bojovat a padne tam kde stojí"!
Jenomže ani tento Hitlerův striktní příkaz nemohl zaplnit mezery v německé obraně vzniklé nedostatkem jednotek.
V té době například, mohl 10. června proti americkému 5. as poslat velitel německé 7. A generálplukovník Dollmann, jenom jedinou jednotku - průzkumný prapor 17. (mot.) divize pancéřových granátníků SS, což bylo velice málo na zastavení spojeneckého postupu. Její 2 pluky pancéřových granátníků byly v té době - jeden poblíž Avranches - a druhý pluk východně od Lavalu.
Bylo časně ráno 11. června 1944, když velitel německého 84. (LXXXIV.) as generál Marcks oznamoval nadřízené 7. A, že situace v sektoru St. Lö - Caumont je kritická.
V té době totiž ztratil německý 84. as spojení s německou 352. pěší divizí, o které generál Marcks prohlásil, že má nyní už jen malý bojový význam, vzhledem k ztrátám, které utrpěla, a dál hlásil, že mezera mezi zbytky 352. divize a jejím sousedem na pravém křídle tankové divize Panzer Lehr se neustále rozšiřuje.
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=5537&f=137


Obrázek

(Tahle mapa ukazuje, že : V noci z 9. na 10. června odešla německá 352. pěší divize směrem k Saint-Lö, čímž vytvořila širokou mezeru v německých liniích, které byly pak bráněny pouze lehkými silami. Dne 12. června, britská 7. obrněná divize prošla touto mezerou a zamířila k Villers-Bocage a k hřebeni za ním - viz britská "Operace PERCH" - , zatímco americká 1. a 2. pěší divize zahájily své vlastní útoky na podporu britského útoku.)

Tehdy zbytek německé 17. (mot.) divize pancéřových granátníků SS dorazil k St. Lö za 24 hodin, když se však chtěla divize ráno 12. června dát do pohybu směrem k Caumontu, přišla znepokojivá zpráva o těžkých bojích v okolí města Carentanu. Víme, že 11. června americká 101. vzdušně-výsadková divize prorazila po celodenním těžkém boji vnější obranu města Carentan a pronikla přes zaplavený terén k severním předmostím. Ve večerních hodinách začala německým obráncům v Carentanu docházet munice. Žádali o shoz munice na padácích. Když nic nedostali, ustoupili. Hovořili jsme o tom, že pád města Carentan znamenal odstranění klínu, který spolu s dobytím Isigny znamenal spojení obou spojeneckých předmostí, zde však především spojení v americkém sektoru mezi UTAH a OMAHA. Když bylo tohle nahlášeno Rommelovi, okamžitě nařídil německé 17. (mot.) divizi pancéřových granátníků( v některých literatůrách se překládá grenadýrů) SS, aby "klín u Caumontu okamžitě vrazila nazpět".
A tady zasáhl Bletchley Park - zpráva ULTRA.
V záplavě depeší se tehdy objevila jedna, kde pozemní jednotky Wehrmachtu žádaly Luftwaffe o podporu vojsk, které bojovaly v blízkosti Caen a zároveň říkala o pozici německé 352. pěší divize a 3. výsadkové divize generála Meindla, kterým bylo nařízeno, aby se spojily co nejdál na západ po obou stranách silnice St. Lö - Bayeux, a současně zmiňovala, že se německá 17. (mot.) divize SS shromažďuje v této oblasti. Po ověření dalších skutečností - letecký průzkum - bylo jasné, že německá 17. (mot.) divize SS chce další den, 13. června 1944, zaútočit na Spojenci čerstvě obsazený Carentan. Během noci muselo německé velení, ale útok odložit, neboť dostalo zprávu, již v poledne 12. června, - zprávu, kterou zachytila ULTRA, - že se situace horší ve směru k St. Lö. Další z depeší ULTRA poskytla další cenné údaje - shromažďovací prostor 17. (mot.) divize SS byl stanoven jihozápadně od Carentanu a západně od St. Lö, a zejména tam bylo jasně řečeno, že chystaný německý útok má zabránit Spojencům v odříznutí Cotentinského poloostrova. Dokonce telegram odesílaný německou "Námořní skupinou Západ" hovořil o "osudové důležitosti nadcházející bitvy pro Velkoněmeckou říši a nabádal všechny, aby bojovali do posledního dechu".
Bylo 13. června ráno, když německá 17. (mot.) divize SS vyrazila. Čekaly je jednotky americké 1. A generálporučíka Bradleyho, který byl od ULTRA varován, a dokázal včas provést protiopatření.
Američané skvěle rozmístili své tanky a dělostřelecké oddíly. Němci byli odraženi.
Sám generálporučík Bradley pak v publikaci, která vyšla v roce 1951 připisoval úspěch informacím, které dostal od svého hlavního zpravodajského důstojníka, neboť ještě v tomto období nebylo možno odkrýt tajemství " depeší" ULTRA ( a v ní Enigmy) - utajování až do 70tých let 20. století. Ale protože jeho zpravodajský důstojník byl jedním z příjemců rozšifrovaných německých depeší, Bradley vlastně potvrdil jen to, že zmaření německého útoku bylo možné zásluhou zpravodajců pracujících v budově č. 3 v Blatchley Park u Londýna.
Tady je nutno říci, že všechna soustřeďování a přeskupování německých jednotek, s cílem dobýt zpět Carentan, vlastně znamenala, že Němci ponechali zcela nechráněné město Caumont, což byl nejdůležitější strategický bod mezi Caen a St. Lö, nalézající se na hřebenu ovládajícím okolní krajinu. V té samé době dostala americká 1. pěší divize rozkaz, aby hřeben a Caumont obsadila. Německý generál Marcks velitel 84. as chtěl v poslední minutě obsazení zabránit, alespoň improvizovanou obranou a tak se osobně vydal k Caumontu, aby si vše na vlastní oči prohlédl. Po cestě ze svého velitelství směrem k Caumontu, byl velitel německého 84. as generál Marcks zabit při náletu amerických stíhacích bombardérů. Když se ve štábu německého 84. as o smrti generála Marckse dozvěděli, bylo již pozdě zorganizovat jakoukoliv obranu. Proto se americké předsunuté jednotky, které dosáhly již 12. června Caumontského předmostí snadno dostaly do města, vzdáleného 8 km, a obsadily ho.
Když byl obsazen Caumont a Carentan, začaly další přípravy k postupu směrem k St. Lö, které 14. června 1944 začal provádět, pod velením generálmajora Charlese H. Corletta americký 19. (XIX.) as, který v té době zaujal postavení na středním úseku fronty mezi americkým 5. as (z OMAHY) a 7. as (z UTAHU).

Obrázek

Na mapě je situace amerických jednotek, - Americká fronta - vzniklá z vyloděných jednotek Z UTAH a OMAHA ke dni 14. června 1944. A zde


Obrázek


mapa bojů ve směru k St. Lö od 14. června do 18. června 1944.
V souladu ze směrnicí spojenecké 21. Skupiny armád Montgomeryho a instrukcemi od Bradleyho, chtěl velitel amerického 19. as Corlett nejprve zabezpečit své levé křídlo u Caumontu, aby tak zajistil v dané době na tomto směru Dempseyho britskou 2. A, která právě prováděla "Operaci PERCH", a svůj útok na St. Lö, s cílem obsadit jej, chtěl provést později...!!!
(některé doplňující mapy k operacím viz předchozí Č 85, 86 a 87., zde:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=5551&f=137
)
Je jasné, že nasazení nového amerického 19. as nutně vyžadovalo v daném prostoru přeskupení sil a proto americký generál Bradley poskytl i 5. as z OMAHY dočasný oddech a stabilizaci sektoru. Do hry také vstupoval již předtím řečený hlavní úkol americké 1. A - přetnutí Cotentinského poloostrova a obsazení města a přístavu Cherbourg. Americký 7. as v té době také sváděl těžké boje v severním a západním úseku oblasti vylodění UTAH, když se německý odpor kolem řeky Merderet začal hroutit až po 12. červnu. Až teprve tehdy mohl americký 7. as pokračovat v útocích na západ. V severní části, směrem od UTAHU, stále ještě Němci drželi Montebourg, ale americký 7. as jej již svíral stále těsněji a za stálé podpory děl z bitevních lodí získával výhodné nástupiště na výšině, severovýchodně od téměř obklíčeného města ( Montebourg byl, jak jsme v minulém článku říkali, dobyt Američany 19. června 1944).
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Re: XIII. díl Operace OVERLORD. Č 88.

Příspěvek od michan »

XIII. díl. Operace OVERLORD. Č 89.

V těchto místech bychom si měli říci jak se na vzniklou situaci po 10. červnu 1944 díval jeden z nejzkušenějších německých polních velitelů, polní maršál Erwin Rommel.

Obrázek

( viz mapa bojů v Normandii, od 6. června do 12. června 1944 večer)
Rommel si totiž začal uvědomovat, po neuskutečněném tankovém útoku v okolí Caen a po analýze celkové situace v Normandii, jak je nebezpečné soustřeďovat síly na jediném úseku invazní fronty. Viděl, že to dává možnosti Spojencům útočit na okolních prostorech - to jest -na západním křídle. Své vyhodnocení zaslal náčelníku štábu OKH maršálu Keitelovi 12. června, kde píše, cituji:

"V současné době se Skupina armád B musí spokojit se zformováním jednotné fronty mezi řekami Orne a Vire a ponechat nepříteli iniciativu... Skupina armád B se snaží nahradit tankové formace pěchotou jak rychle jen je to možné, a přeskupit mobilní zálohy. Skupina armád zamýšlí v následujících několika dnech přenést těžiště svého náporu do prostoru Carentan-Montebourg, zničit tam nepřátelské síly a odvrátit nebezpečí ohrožující Cherbourg. Teprve až bude toto úspěšně provedeno, může být nepřítel napaden mezi Orne a Vire."
(Tahle zpráva, tenhle dálnopis Rommela Keitelovi z 12. června 1944, je historiky vybrán, jako dokument nazvaný "Vyhodnocení situace", obsažený v tzv. "Tempelhofových dokumentech". Plukovník Hans Tempelhof byl hlavním operačním důstojníkem německé Skupiny armád B. V září 1944, po atentátu na Hitlera, byla na německých velitelstvích na Západní frontě provedena čistka a plukovník Tempelhof byl přeložen na Východní frontu. U své ženy zanechal svazek dokumentů, který se po válce dostal do rukou britské zpravodajské služby. Dokumenty obsahovaly týdenní zprávy zasílané "Skupinou armád B" vrchnímu velitelství na Západě a vrchnímu velitelství německé branné moci během bitvy o Francii, dále značný počet dálnopisů vyměněných mezi těmito velitelstvími a vyhodnocení připravovaná Rommelem a později Modelem, nebo Klugem pro Hitlerovu informaci.)

Zajímavostí je, že velitel spojenecké 21. Skupiny armád polní maršál Montgomery, tehdy jakoby předvídal úmysly Němců. Totiž 11. června oznamoval polnímu maršálu Alanu Brookovi, náčelníkovi britského generálního štábu své úmysly, cituji:

"Mým úmyslem je stáhnout pozornost nepřítele na britskou 2. A (v okolí Caen) a usnadnit tak americké 1. A rychlejší postup a rozšíření předmostí."

Přestože v prvém týdnu spojenecká 21. Skupina armád své cíle nesplnila, tvrdil stále Montgomery, že je s dosavadním vývojem spokojen. Přes projevující se nepřízeň počasí se začalo celé předmostí v Normandii postupně propojovat. Zároveň byl Montgomery a celé spojenecké velení přesvědčeno, že si dokáží poradit i s německými protiúdery. Z celé situace však vyplynulo, že je nutné přesunout do Normandie větší množství lidí a techniky, rychle pronikat přes Bocagský terén a předstihnout Němce i v celkovém hromadění lidí a techniky, aby byli Spojenci schopni rozhodujícího průlomu.

Stále zde vzpomínáme vzdušnou převahu Spojenců nad Normandií, ale i okolí. Nahoře citované vyhodnocení Rommela, které zaslal Keitelovi potvrzuje v další části i Rommelovo vyhodnocení spojeneckého letectva k 12. červnu, těmito slovy, cituji:

"Nepřítel významně zvyšuje svoje pozemní síly pod ochranou velmi silných leteckých formací. Naše vlastní letectvo a námořnictvo není schopno klást znatelnější odpor, obzvláště během dne. Ve srovnání s přesunem našich záloh roste síla nepřátelských vojsk daleko rychleji. Naše pozice začíná být mimořádně obtížná, neboť nepřítel dokáže ve dne narušit pohyb našich jednotek, zatímco sám operuje vysoce pohyblivými jednotkami a oddíly přepravovanými letecky. Provádění našich vlastních operací se stává velmi obtížným, někdy zcela neuskutečnitelným, především vzhledem k mimořádně silné a v některých případech zdrcující převaze nepřátelského letectva. Nepřítel zcela ovládá oblohu do vzdálenosti asi 100 kilometrů za linií fronty. Za denního světla zcela znemožňuje v otevřeném terénu veškerou dopravu na silnicích i postranních cestách. Pohyb našich vojsk na bitevním poli je tím za dne téměř úplně ochromen, zatímco nepřítel může volně manévrovat...
Vojska a štáby se musí ve dne zdržovat tam, kde je alespoň nějaká možnost úkrytu... Ani naše protiletadlové dělostřelectvo, ani Luftwaffe, zřejmě nejsou schopny zastavit ničivé operace nepřátelských letadel. Oddíly se musí chránit jak jen mohou, střelivo však je vzácné a jeho dodávky jsou zajišťovány za nejtěžších podmínek."

Rommelovo vyhodnocení bylo určitě chmurné a nepomohlo mu ani německé námořnictvo - Kriegsmarine.
V této souvislosti si ještě něco řekněme i o tom, jak Spojenci začali postupovat proti Hitlerově "Tajné zbrani" letounovým střelám V - 1, které v sériích začali po 16. červnu Němci vysílat na Velkou Británii a zde především na Londýn. O nasazení V -1 jsme hovořili u Č 73., viz zde:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=137&t=5503
, nyní tedy pokračujme.
Jakmile bylo známo, že se jedná o masové nasazení letounových střel proti Velké Británii (po noci z 15. na 16. června), zaútočily spojenecké bombardéry na všechny známé odpalovací základny, což jim usnadnilo i samotné odpalování. Nyní stanoviště letounových střel, která doposud Spojenci neznali, odhalovaly jejich samotné výstřely. Stanoviště raket tak mohly nyní vyhledávat spojenecké radiolokátory. V německých archivech byl nalezen záznam, který říká, že do konce června 1944 spojenecké nálety vyřadily 24 stanovišť letounových střel V - 1 a 18 stanovišť poškodily.
Jako největší tragédie dopadu letounových střel V - 1 na Londýn( a zároveň jako jeden ze "spouštěcích mechanismů pro rozhodnutí") je vzpomínán 18. červen 1944, kdy jedna střela dopadla na kapli v londýnských Wellingtonských kasárnách v době bohoslužeb a zabila 131 přítomných a 68 jich vážně zranila. Některé historické prameny té doby říkají, že po tomto tragickém dopadu nařídil generál Eisenhower, aby až do odvolání měly letecké operace namířené proti odpalovacím základnám V - 1 přednost před vším, s výjimkou naléhavých požadavků souvisejících s bojovými akcemi invazních vojsk.
Spojenecké bombardování komplikovalo Němcům situaci v rovnoměrnosti střelby V - 1, když nejvíce jí komplikovaly letecké operace namířené proti odpalovacím základnám, zásobovacím střediskům, železnicím a komunikacím. I vlaky, které v upravených jídelních a osobních vagónech vezly letounové střely V - 1, musely začít používat pomalé okružní trasy a zdlouhavě objíždět rozbombardovaná nádraží a zdemolované mosty. Jako příklad historická literatura uvádí jeden z takových vlaků plně naložených střelami V - 1, který se takto musel zdržet na poškozeném seřaďovacím nádraží poblíž Paříže tak dlouho, až jej zde "vyčmuchalo" Hnutí odporu, a podalo zprávu do Londýna. Přivolané bombardéry z Británie celý náklad beze zbytku zničily.
Němci začali mít potíže, ale přesto v posledních 14 dnech měsíce června odpálili 2 000 letounových střel (právě vzpomínané bombardování však bylo příčinou toho, že to nebylo mnohokrát víc). Z 2 000 jich bylo 661 sestřeleno a vzhledem k přesnosti prvých salv jich necelý 1 000 dopadl na Londýn. I když následky byly menší, než se očekávalo - na jednu odpálenou střelu V - 1 připadal 1 mrtvý - , přesto to znamenalo velký nápor na nervy Londýňanů, kteří věřili, že probíhající invaze do Normandie je útoků ze vzduchu ušetří.
Přesto, již začátkem července, bylo jasné, že létající střely nemohou zásadním a rozhodujícím způsobem, ovlivnit válečné události, a to ani jako zbraň určená k vyvolání děsu a paniky, ani jako prostředek k rozvrácení přísunu posil na spojenecké předmostí. Jak říkají všechny zápisy, letounové střely V - 1 byly příliš nepřesné na to, aby mohly být účinně použity proti přístavům na jihu Velké Británie, kterými procházely posily a válečný materiál směřující do Normandie.
Němci také doufali, že silné bombardování V - 1 přiměje Spojence, aby se konečně vylodili tam kde je očekávali - u Calais, což se nestalo. K tomu se vyjádřil Churchill, když 18. června 1944 ujistil Eisenhowera, že britsko-americká strategie nebude měněna z důvodů rychlého obsazení odpalovacích základen, přestože to někteří ze spojeneckých velitelů navrhovali.
Částečně však německá ofenzíva letounových střel V - 1 přece jenom operace v Normandii ovlivnila. Vedla totiž k tomu, že nejrychlejší spojenecké stíhačky musely zůstat v Británii, bylo nutné omezit i počet letounů podílejících se na strategickém bombardování Německa a na taktické podpoře vojsk, která bojovala v Normandii. Zároveň to však znamenalo, že bylo upevněno německé přesvědčení, že může dojít k vylodění u Calais každou chvíli, neboť spojenecké nálety se zaměřily na prostory severně od řeky Seiny, kde se právě nacházely odpalovací základny V - 1. A právě hustota bombardování Spojenci, jejímž cílem bylo zničení odpalovacích ramp, vzbuzovalo u Němců dojem, že se jedná o přípravu k vylodění v oblasti Calaiské úžiny. Svědčí o tom i zápis z 19. června 1944, kdy polní maršál Rommel hlásil maršálu Rundstedtovi, cituji:

"Soudě z toho, jak nepřítel seskupuje svoje síly, a z jeho technických a taktických možností, je nutné očekávat rozsáhlé vylodění na lamanšském pobřeží po obou stranách mysu Gris Nez nebo mezi řekou Somme a Le Havrem. Toto nové vylodění může být časováno tak, aby se shodovalo s generální ofenzivou vedenou z normandského předmostí, a cílem soustředěného náporu se stane pařížská oblast."
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Re: XIII. díl Operace OVERLORD. Č 88.

Příspěvek od michan »

XIII. díl. Operace OVERLORD. Č 90.

Německé velení Západní fronty, maršálové Rundstedt a Rommel, se již pár dní po vylodění Spojenců ocitli v "prekérní situaci. Na normandské frontě bylo nezbytně třeba svazků pěchoty, které by po vylodění Spojenců nahradily jednotky tankových divizí (z oblasti Caen) a byly schopny odolávat spojeneckým jednotkám, které neustále útočily. Takto uvolněné německé tankové divize, se svou vlastní motorizovanou pěchotou, byly nezbytně potřebné pro protiútoky na Cotentinském poloostrově proti Americké frontě. "Průšvih" byl, že němečtí velitelé na Západě nesměli, ani nemohli, ihned využít pěchotu od 15. A za Seinou, od Calais, neboť dle stávající doktríny by odkryli své východní křídlo, kde očekávali "Hlavní vylodění". V Normandii nebyly řádně použity ani ony dvě divize, které od Seiny vyrazily v den D, tedy 6. června 1944. I ty byly raději nahrazeny jednotkami, které přišly z Německa.
A potom také, když o situaci hovoříme dále, jsme zase u stejného - spojenecká nadvláda ve vzduchu by byla stejně příčinou všech potíží s jejich přesunem. Celkem 18 divizí 15. A oddělovala od normandského válčiště "pomyslná přehrada" vytvořená řekou Seinou, neboť mezi Paříží a mořem - kanálem La Manche - byly všechny silniční i železniční mosty přes řeku zničeny. Němci "ani ve snu" neočekávali takovou vzdušnou převahu, ale hlavně přesnost bombardování Spojenců s takovým ničivým účinkem (tady někteří historici říkají, že takovou přesnost bombardování spojeneckých letadel neočekávali ani spojenečtí velitelé) - neměli proto vůbec připraven materiál k vybudování pontonových mostů, z toho co se přece jenom sehnalo vytvořené improvizované přívozy, nemohly nápor takového množství jednotek zvládnout.
Všechny přesuny německých divizí (z Německa, Holandska a ze severu Evropy) po náhradních trasách, které směřovaly k Normandii, znamenaly především nebezpečnou cestu železnicí do Paříže, odkud zbývajících 240 km bylo nutno překonávat po silnicích, neboť v té době již jezdilo jen pár vlaků. Těch pár vlaků, které jezdily v prostoru Paříž - Orléans bylo vyčleněno pro přednostní dodávky munice a válečného materiálu.
( Zde je mapa postavení německých divizí na Západní frontě k 6. červnu 1944.

Obrázek


U některých divizí, jako např. u 276. pěší divize od Bayonne, je zde v textu dole hovořeno o tom, odkud se musela divize přesouvat do obrany v Normandii.)
Spojeneckým bombardovacím letectvem a diverzními akcemi Hnutí odporu provedený rozvrat francouzské železniční sítě pro Wehrmacht znamenal, že velení OKW zjistilo, že nemá dostatečný počet motorových vozidel, aby byly schopni provádět rozsáhlé přesuny po pozemních komunikacích. Totiž, když Wehrmacht ve Francii vybavoval své divize všech typů, nutně předpokládal, že pěchota a dělostřelectvo budou převáženy po železnici. No a náhle tady měl rozbité železnice, depa, seřazovací nádraží. Rozbité lokomotivy, vagóny, zničené mosty.
Náhle se rozklížila celá pečlivá a pedantská, logistická sestava německé armády a podstatně se omezila strategická pohyblivost Wehrmachtu. Je nutné si uvědomit, a němečtí velitelé to věděli, že jakmile by přemístili jakoukoliv divizi z Calais do Normandie, v případě "Hlavního vylodění Calais" by již žádnou divizi nevrátili zpět. A právě proto byly z Bretaně odveleny 4 z 9ti tam dislokovaných divizí a po dalších pěchotních posilách bylo nutno se podívat do Holandska a do jižní Francie. To však znamenalo, při současné vzdušné převaze Spojenců, že takové divize do Normandie nedorazí dřív než koncem června. A tak začalo pro Wehrmacht těžké období, když, po spojeneckém vylodění, musel stahovat pěší divize do Normandie. Většina divizí, jak jsem již řekl, byla minimálně vybavena motorizovanými dopravními prostředky, což znamenalo, že německý pěšák musel stovky kilometrů pěšky. Od "Dne D" tak z jihu Francie, severu Francie, z Německa, Holandska, musel německý pěšák pochodovat pěšky 30 až 40 km za jeden den, ale spíše za jednu noc. Takhle pochodovali i týden a poté, aniž si odpočinuli, byli okamžitě vrženi na frontu. Ti šťastnější si někde "vypůjčili" bicykly, někteří si "vypůjčili" koně i s vozy. Jako příklad je uváděna "anabáze" německého 858. granátnického pluku z 346. pěší divize, který se začal přesouvat již ve 23 hodin večer dne 6. června 1944 a do pozic v blízkosti Caen dorazil v poledne 8. června 1944, když s největším vypětím překonal, na jízdních kolech s puškami a vší výstrojí na zádech, více než 100 km bez spánku a bez jídla. Již o hodinu později byl nasazen do boje.
A ještě horší situaci měly divize, které se začaly přemisťovat po 10. červnu, viz. další příklad.
Když Němci vyčerpali zálohy (myšleno po 6. červnu do 10. června), které měli dislokovány přímo za normandskými plážemi, přece jenom museli povolat i pěší divize, které měli za řekami Seinou( ze severu Francie) a Loirou( od jihu Francie). Znamenalo to "anabázi" pro vojáky všech těchto jednotek, kteří, jak jsme již řekli, neměli k přepravě nic jiného než koně, bicykly a nebo svoje nohy. Příklad, jak přemisťování vypadalo historická literatura ukazuje u německé 276. pěší divize, která byla umístěna v jižní Francii v blízkosti

Obrázek


Bayonne (Bayonne viz na mapě - na jihu Francie, skoro u španělských hranic, při pobřeží Atlantického oceánu).
Německá 276. pěší divize se začala přesouvat dne 12. června 1944. Na trase byly pobořené mosty. Celou cestu byly jednotky napadány ze zálohy "Francouzským hnutím odporu". Německá 276. pěší divize překonávala trasu dlouhou 650 km. V Hottotu v Normandii se poslední její větší jednotky objevily až 4. července 1944.
Co tím říkáme? Že tahle německá 276. pěší divize, oněch 650 km, které by po železnici zvládla za 72 hodin, od španělských hranic, cestovala, v červnu a v červenci 1944, celkem 22 dnů. Její největší pěší jednotky musely jít nejméně jednu třetinu této vzdálenosti pěšky, přičemž denní průměr nepřesáhl 32 km.

Tohle také znamenala vzdušná převaha Spojenců!

Příklady jsem zde uvedl úmyslně, neboť nám budou jasné další německé možnosti.
Protože měl Rundstedt a Rommel nedostatek pěchoty a nebyli schopni je z těchto popsaných důvodů rychle zajistit, museli využívat tankové divize k plnění úkolů, které příslušely pěchotě.
Tak se německé tankové jednotky, jediné jednotky, které byly k dispozici a které byly schopné nějaké operativní činnosti, musely zakopávat a držet své pozice jak nejlépe dokázaly. Byly tak zbaveni základní funkce, které německé tankové divize v boji měly - provádění rozsáhlých protiútoků a protiofenzív.
Je jasné, že tankoví velitelé protestovali. Tak také velitel 1. ts SS Sepp Dietrich, který asi týden po "Dni D" (13. června - v době "Operace PERCH") hlásil nadřízenému Rommelovi, že pokud nedorazí pěší posily, nemůže zaručit, že se třemi td., kterými v tu dobu disponoval, udrží postavení kolem Caen déle než 3 týdny a již 3 dny poté (16. června po skončení "Operace PERCH") si opět po protiútoku stěžoval Rommelovi, cituji:

"Úplně jsem vykrvácel a nedostal jsem se nikam."

Od Rommela se mu dostalo odpovědi, že musí útočit a Dietrich jen odpověděl, cituji:

"Ale s čím? Potřebujeme v příštích několika dnech dalších 8 nebo 10 divizí, jinak jsme hotovi."

Věděli to všichni němečtí velitelé, neboť viděli jak den za dnem přibývaly spojenecké jednotky a technika v Normandii.
Maršál Rundstedt si velmi dobře, jako zkušený voják, uvědomoval, že je nezbytná rozhodná akce. Jeho úmyslem bylo stáhnout všechny dostupné německé td z frontové linie a připravit je k rozhodnému protiútoku, který by byl nasměrován severně od St. Lö, o kterém nyní hovoříme. Německý tankový útok, směřující severně od St. Lö, proti Američanům, měl mít za úkol rozdělit americká a britská vojska a zabránit jim v koordinovaných operací z předmostí.
Důkazem je jeho výpověď po válce, když řekl, cituji:

"Soustředit dostatek tanků k rozhodujícímu úderu bylo možno pouze za situace, kdyby byla k dispozici pěchota, která by nahradila tankové formace nasazené k udržení frontové linie. Doporučil jsem Berlínu, aby bylo 15 nebo 20 pěších divizí, rozmístěných v jižní Francii a podél Atlantského pobřeží, staženo a posláno na sever od řeky Loiry. S těmito divizemi jsem hodlal udržet postavení podél řeky Loiry a Orne a s uvolněnými tankovými divizemi zahájit protiofenzívu. Tato strategie samozřejmě znamenala vyklizení území jižně od Loiry, což Berlín považoval za politicky neúnosné. Ale neměl-li jsem dostatek pěchoty, nemohl jsem stáhnout tankové útvary čelící spojeneckému předmostí."

Kvůli všem vzpomínaným okolnostem, které jsme si právě popsali, nemohl Rundstedt a Rommel provést plánovaný útok směrem na sever k moři a Lamanšskému průlivu, z prostoru St. Lö, neboť musel stále své td držet na čáře Caen - Caumont - kromě německé 2. td SS nacházející se poblíž St. Lö - nemohli se spolehnout na to, že by dorazily nějaké tankové posily dřív, než v nejlepším případě v posledním červnovém týdnu. Vždyť německá 1. td SS se měla teprve začít v druhé polovině června přesouvat z Belgie a německá 9. td a 10. td SS byly stále na cestě z Polska. A naděje, že by "Západní fronta" dostala nějaké divize z Východu, z Ruska, definitivně padly, když 22. a 23. června 1944 spustila Rudá armáda "Operaci BAGRATION", viz zde:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=187
Do konce června 1944 tak všechny útočné operace v normandském předmostí ustávaly a probíhala příprava útočných operací v měsíci červenci u obou soupeřů.

Také na "Americké frontě" se vše připravovalo na červenec 1944.
Od data, 1. července 1944, se velitel americké 1. A generál Bradley, plně věnoval organizování průlomu na jih, které ve směru na St. Lö vlastně začal plánovat již od 21. června 1944, kdy veškeré priority( munici, muže a veškeré zásoby) dostal Cotentinský poloostrov a v něm na severu dobytí města a přístavu Cherbourg.

Do konce června 1944 měli již Spojenci v Normandii - na "Americké" a "Britské frontě" - 13 amerických divizí, 11 britských divizí a 1 kanadskou divizi. Bylo to celkem něco okolo 1 000 000 vojáků, 171 532 vozidel a 566 648 tun zásob. To vše bylo na předmostí, které bylo v danou dobu přes 100 km široké a 12 až 40 km hluboké. Na předmostí bylo ke dni 30. června vybudováno a operačně fungovalo celkem 23 letišť, na která se postupně přesouvala i část taktického letectva.
To ještě ve Velké Británii ( na oné nepotopitelné letadlové lodi) čekalo na přepravu přes kanál La Manche dalších celkem 9 amerických divizí, 6 britských divizí, 1 kanadská divize a 1 francouzská. Ve Spojených státech bylo v závěrečném výcviku téměř 20 divizí určených pro Evropské válčiště.

Němci měli oproti Spojencům na konci června 1944 v severozápadní Francii 18 německých divizí, divizí podstatně slabších než byly spojenecké. Navíc všechny německé divize do konce června utrpěly velice citelné ztráty.

Když Němci u Hitlera na poradě 29. června posuzovali stav Wehrmachtu, zněl závěr, že není možno stanovit dobu k provedení protiúderu, neboť v dané situaci nelze naplánovat přesun materiálu a vojsk k invaznímu prostoru…
Tak vypadal červen 1944 v Normandii.

V červenci 1944 Spojenci udeřili!

Pro obtížnost a vojenskou specifičnost textu, jakož i z důvodů zachování vojenské terminologie, a také kvůli většímu zachování faktů, menší chybovosti v historické faktografii, jsem většinou od těchto míst psal text, ze svých poznámek a osnovy celého tažení v Normandii, text mnou sestavený ( Osnovu viz zde na tomto odkaze v Úvodu:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=137&t=5236
) - dále pak jsem psal text z informací z historického pojednání Den D - Roger Cirillo, Stephen Badsey, Nigel de Lee - Boje v Normandii, Nigel de Lee -Průlom - a místy jsem použil informace pro text v článcích z historického pojednání - Miloš Hubáček - Invaze - což jsou podklady uvedené i u Č 90. na konci.
Všechen historický děj v článcích popisuji svými slovy. Pokud je uvedena citace, je vždy uvedeno odkud byla použita.
U některých historických dějů jsou informace použity z podkladů, které jsou uvedeny na konci posledního článku, zde u Č 90. - Použité podklady.
Obrázky a mapy jsou použity z volně uložených na zahraničních webech, umístěných zde na Palbě v - Album, nebo Fotoforum - odtud pak dle návodu vložených do mých článků.




Použité podklady:

Duce – Anatomie jedné kariéry – Luboš Taraba.
Adolf Hitler a jeho cesta k moci – Rainer Zitelmann.
Nacismus – Alessandra Minerbiová – editor: Flavio Florani.
Pakty Stalina s Hitlerem – výběr z dokumentů 1939 a 40 – Naše vojsko.
Přísně tajné 3/99, 4/99, 3/05 a 3/08.
HPM ročník XIV. – Ivo Pejčoch – Těžký křižník Canarias.
Září 1938 – Role a postoje spojenců ČSR – Miloslav John.
Dějiny světa, svazek IX – L. I. Zubka, A. M. Zubinský a G. N. Sevosťjanov.
Dějiny světa, svazek X. – V. V. Kurasov, A. M. Někrič.
Krev, slzy a pošetilost v nejtemnější hodině 2. světové války – Len Deighton.
Druhá světová válka – Úplná historie – Martin Gilbert.
Blitzkrieg od Hitlerova nástupu po pád Dunkergue - Len Deighton.
Druhá světová válka – John Keegan.
Polské tažení Hitler a Stalin rozbíjejí Polskou republiku – Janusz Piekalkiewicz.
Tanková válka 1939 – 1945 - Janusz Piekalkiewicz.
Letecká válka 1939 – 1945 - Janusz Piekalkiewicz.
Námořní válka 1939 – 1945 - Janusz Piekalkiewicz.
Historie německé armády 1939 – 1945 – Philippe Masson.
Slovenská armáda 1939 – 1945 – Charles K. Kliment, Břetislav Nakládal.
Hitlerovi válečníci – Guido Knopp.
Německé obrněné jednotky – Horst Scheibert.
Hitlerovy elitní jednotky – Lucas Cooper.
Němečtí parašutisté ve II. světové válce – Volkmar Kühn.
Operace Jubilee, Dieppe 1942 – Norman Franks.
Narvik – Donald Macintyre.
Ocelová lavina – Darius Jedrzejewski, Zbigniew Lalak.
Bitva o Británii – Leonard Mosley a redakční kolektiv Time-Life Books.
Černí andělé, Historie zbraní SS – Rupert Butler.
Historie válek – David Brownstone a Irene Franck.
Neznámé špionážní operace KGB – Mitrochinův archiv – Christopher Andrew, Vasilij Mitrochin.
Den D, 1944, Hlasy z Normandie – Robin Neillands, Roderick de Normann.
Druhá světová válka den za dnem – Donald Sommerville.
Svět ve válce 1939 – 1945 – Dr. Duncan Anderson, Dr. Stephen Badsey, David Chandler, Dr. Paddy Griffith, Sean McKnight, Gary Sheffield.
Marcel Jullian – Bitva o Británii – červenec-září 1940
Alan Cooper – Cíl Drážďany.
Boje o Itálii 1943 až 1945 – Dominick Graham a Shelford Bidwell.
Hitlerovy horské jednotky – James Lucas.
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1176,
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1179
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1193
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1209
a v nich následné diskuze.
Miloš Hubáček – Bitva u Matapanu.
Miloš Hubáček - INVAZE.
Charles Kirkpatrick - Spory o druhou frontu.
Stephen Badsey - Příprava operace Overlord.
Detlef Vogel - Německá obrana.
Edward Marolda - Operace Neptune.
Steven J. Zaloga - Den D 1944 Pláž OMAHA.
Roger Cirillo, Stephen Badsey - Den D.
Charles Kirkpatrick - Soustřeďování sil.
Alfred Price - Vzdušné boje.
Nigel de Lee - Boje v Ńormandii.
Nigel de Lee - Průlom.
Jaroslav Hrbek – Tobruk 1941.
Janusz Ledwoch – Afrikakorps.
Paul Carell – Lišky Pouště.
Janusz Piekalkiewicz – Rommel – Tajná válka v Africe.
Dwight David Eisenhower – INVAZE DO EVROPY.
Harry C. Butcher – TŘI ROKY s EISENHOWEREM.
Jiří Brož – STŘEDOMOŘÍ V OHNI DRUHÉ SVĚTOVÉ VÁLKY.
D – DAY OPERACE OVERLORD, dle nakladatelství Salamander
Den D 1944 Pláž Omaha, Steven J. Zaloga, Howard Gerrard.
Books Ltd, Londýn.
Další související historická literatura.
Mé dlouholeté poznámky a mapy.
Z webu http://www.Palba.cz je použito jako podklad a upoutávka:
V subkapitole – Armády 1918 – 1945 u Francie zde:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=143
a zde jednotlivé sekce:
a) Pozemní a cizinecká legie – (články od Kačermiroslav, Sa 58 a Bruno):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=160
b) Letectvo – ( články YAMATO, Kačermiroslav a Fatale):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=161
c) Námořnictvo – (ovládal Norad – Nelson):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=162
d) Opevnění a bunkry – (od Bruna a Lorda):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=48
Aby pak důležitou smlouvu o porážce Francie z 22. června 1940 dodal Kačermiroslav v sekci
e) Ostatní:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=3463
V subkapitole – Armády 1918 – 1945 pak nalezneme - Británie viz zde:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=139
kde jsou pak jednotlivé sekce, a v nich potom musíš otevřít - Pozemní vojsko:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=154
tam teprve otevřeš Obrněná technika – (především YAMATO, TonyHazard a Easy_Company) zde:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=241
aby pak ještě následovaly odkazy od Sa 58:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=3351
a Thór:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=2936
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=2892
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=2821
Royal Navy (především Norad – Nelson a také trochu Mikhassel. Dralno):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=153
Letectvo:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=99
pak má své podsekce:
Stíhací letouny – (xradar, YAMATO, Tempík, Reisen):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=216
Bombardovací a bitevní letouny – (Haness, YAMATO):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=217
Ostatní letouny – (Kačermiroslav):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=218
Různé – (od Haness, Ikala, Lord a YAMATO):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=220
A starší neaktualizovaný článek od Fatale:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1180
O Německé obrněné technice je možné se na Palbě dozvědět na tomto odkaze v subkapitolách zde http://www.palba.cz/viewforum.php?f=138
Tanky a stíhače tanků:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=116
od Sa 58, YAMATO, TonyHazard.
Samohybná děla http://www.palba.cz/viewforum.php?f=117 také od Sa 58 a YAMATO.
Mnoho dalších věcí, jako jsou OA – Obrněné Automobily - na tomto odkaze http://www.palba.cz/viewforum.php?f=17 také od Sa 58.
Z letecké techniky jsou to především v subkapitole Luftwaffe
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=20
u Stíhacích letadel http://www.palba.cz/viewforum.php?f=112
monografie Hans S a YAMATO, stejně jako u Bombardovacích a bitevních http://www.palba.cz/viewforum.php?f=113
a u Ostatních http://www.palba.cz/viewforum.php?f=192
je to pak Tunac, Haness, Hans S a YAMATO.
Vybavení letounů http://www.palba.cz/viewforum.php?f=193je od Ikala, Eda a Sa 58.
O Itálii jsou pak jednotlivé subkapitoly zde:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=142


Případné dotazy a diskuzi směřujte na tento odkaz:

http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=137&t=67&start=100
ObrázekObrázekObrázek
Odpovědět

Zpět na „Pozemní boje 1944 - 1945“