XIII. díl. Operace OVERLORD. Č 82.

Od Normandie po kapitulaci Německa

Moderátoři: michan, Pátrač

Odpovědět
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

XIII. díl. Operace OVERLORD. Č 82.

Příspěvek od michan »

XIII. díl. Operace OVERLORD. Č 82.

Obrázek

Mapa Operace PERCH od 11. do 15.června 1944.

Britská „Operace PERCH“.
Tou vůbec první, řádně organizovanou britskou ofenzívou byla „Operace PERCH“ a Britové ji zahájili přesuny již 10. června 1944. Plán počítal s širokým obchvatným manévrem na západ od města Caen a s překročením řeky Odon, s cílem obsadit výšiny poblíž Evrécy. Britský 30. as měl v čele s britskou 50. pěší divizí prolomit obranná postavení Němců, která v oblasti Tilly sur Seulles, Juvigny, Hottot a la Senaudiére zaujímala tanková divize Lehr. Jakmile britská pěší divize otevře frontu, měly vyrazit tanky, - „ pouštní krysy“ - britská 7. obrněná divize - před Evrécy a obsadit Villers-Bocage. Spojenecký letecký průzkum celou trasu pečlivě vyfotografoval. Dělostřeleckou přípravu pro postup 50. pěší divize prováděly, mimo armádního a sborového dělostřelectva, také 2 křižníky a bitevní loď. Přes všechnu ohromnou dělostřeleckou podporu probíhal útok britské pěší divize pomalu. Bylo to způsobeno krajinou typu „Bocage“, ale také skutečně dobře organizovanou německou obranou elitní tankové divize Lehr (byla to i podle názvu - Lehr - Výuka - bývalá školní tanková divize), kterou ještě navíc z východu účinně podporovala 12. td divize SS (Hitlerjugend). Ještě ten den odpoledne zahájili Němci protiútoky na čelní postavení britské 50. pěší divize, když na jejím levém křídle napadli 8. durhamskou lehkou pěší brigádu (DLI), která právě obsadila vesnici St. Pierre v sousedství Tilly. Durhamská brigáda byla silně ostřelována přes řeku Seulles z děl a minometů tankové divize Lehr. Z východu pak útočily tanky 12. divize SS, které ostřelovaly vesnici a německá pěchota pronikala přes sady a zahrady. Pronikající pěchota vybudovala kulometná hnízda pro soustředěnou palbu na příslušníky DLI, které měla podporovat 24. Lancshirská brigáda, která se nacházela na kótě 103. severně od St. Pierre, když sem ještě jako podpora směřovali Sherwoodští rangers, kteří jim měli vypomoct v noci z 10. na 11. června 1944. Ale ani oni nebyli schopni v noci postoupit vpřed, neboť jižní svah kóty byl pod palbou Tigrů, Pantherů a SHD tankové divize Lehr zakopaných na vyvýšeném terénu západně od řeky Seulles. Němci navíc 11. června 1944 uskutečnili 2 silné protiútoky na St. Pierre a kótu 103. , když ten nejtvrdší a nejprudší protiútok byl proveden večer a důstojník 24. Lancshirské brigády o něm pořídil zápis, ze kterého cituji:

„Mnoho tanků Tiger proniklo až k velitelství brigády. Celkem 6 našich tanků bylo v několik sekundách vyřazeno. Stáhli jsme se na západní stranu kopce. Schováni pod stromy jsme zamířili naše kanóny na postupující monstra Tigrů a Pantherů. Naše Shermany se otřásaly zpětnými rázy při výstřelu z kanónů. Většina našich protipancéřových střel se od nepřátel neškodně odrážela… bylo povoláno několik zbývajících tanků, těch s novými ohromnými sedmnáctiliberními kanóny… rachot rve uši, oslnivý záblesk – a konečně – vedoucí Tiger se zastavil, začal kouřit a potom vyšlehly plameny. Ostatní tanky se začaly stahovat. Německá pěchota jim prorážela cestu po levé straně kopce. Slyšel jsem, jak jejich střely pleskají o bok mého tanku. Pěchota mohla sotva zvednout hlavu. Palba sílila… stále jsme se drželi. Pomalu se smrákalo. Nepřítel se stáhnul.“

Obrázek


( Tahle mapa ukazuje, že : V noci z 9. na 10. června odešla německá 352. pěší divize směrem k Saint-Lô, čímž vytvořila širokou mezeru v německých liniích , které byly pak bráněny pouze lehkými silami. Dne 12. června - níže v textu je o tom řeč - britská 7. obrněná divize prošla touto mezerou a zamířila k Villers-Bocage a k hřebeni za ním, zatímco americká 1. a 2. pěší divize zahájily své vlastní útoky na podporu britského útoku.)


Další den ráno, 12. června 1944, zjistila štábní eskadra 24. Lancshirské brigády, že se celá jedna německá rota pancéřových granátníků, bohatě vybavená protitankovými zbraněmi na boj pro malou vzdálenost, infiltrovala do jejich postavení. Museli je vyhnat a po celý den pak německé útoky slábly. Potom byla britská 8. brigáda DLI stažena, neboť její stav se snížil na polovinu efektivní „bojové síly“.
O něco dál na západ postupovala k jihu směrem na Hottot a Löngraye britská 231. pěší brigáda, ale Němci je zadrželi mezi živými ploty a mezemi – v „Bocage“. Němci v „Bocage“ měli připravené obranné pozice, které podporovaly mobilní skupiny tanků s pěchotou, útočné skupiny, které prováděly okamžité protiútoky. Celková obrana v „Bocage“ zahrnovala i minová pole, vhodně umístěné protitankové zbraně, kterými Němci střílely na britské tanky. Britskou pěchotu pak od tanků oddělovali kulomety a snajpři. Němečtí snajpři zde měli za úkol zabíjet každého britského důstojníka. Boje to byly těžké, v těsném terénu - britský pěšák, někdy s podporou tanků - proti německé taktice protiútoků podporované tanky. Britové zde museli úzce koordinovat dělostřeleckou palbu a blízkou leteckou podporu.
Bylo 12. června 1944, když se velitel britského 30. as generál Bucknall rozhodl se svým štábem, že musí plán postupu změnit. Britská 50. pěší divize měla pokračovat v útoku proti německé tankové divizi Lehr, 7. obrněná divize se měla vydat na západ, kde měla projet pozicemi, které držela německá 352. pěší divize, kterou Briti těžce svírali již 6 dní, a která již projevovala náznaky demoralizace ( viz mapa výše a text pod ní v závorce). Onoho 12. června se také britská 22. obrněná brigáda následovaná 131. brigádou motorizované pěchoty, přesunula kolem západního křídla německé tankové divize Lehr a překročila hranici mezi armádami (myšlena hranice mezi americkou 1. A a britskou 2. A), za níž právě americký 5. as ( z oblasti OMAHA) postupoval na město Caumont. Německý odpor zde byl slabý ( ze svých pozic odešly jednotky německé 352. pěší divize a nechaly jen zajištění) a již ráno 13. června 1944 se přední jednotky britské 7. obrněné divize dostaly bez odporu přes město Villers-Bocage. Na kótě 103., na silnici směrem do Caen, se eskadra A jízdní brigády County of London (CLY) a rota A 1. střelecké brigády zastavila. Tady bylo právě místo, kde došlo k boji s německými tanky kapitána Michaela Wittmanna ( viz zde od Lorda - Masakr u Bocage : http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=137&t=1135
). Totiž při rozmisťování hlídek byla britská kolona napadena skupinou německých tanků, kterou vedl kapitán Michael Wittmann ( známý „ Tankobijec“), který tudy směřoval na západ z Baron-sur-Odon a přitom vyhledával střet s britskými kolonami. Britové Wittmannovo přiblížení neviděli, neboť německé tanky byly maskovány výběžkem hřebene kopce a rachot tanků tlumily stromy a zároveň zanikal v rachotu tanků britských. Kapitán Wittmann tak dosáhl naprostého překvapení. První výstřel z 88 mm kanónu jeho Tigera zničil vozidlo vepředu, čímž zastavil tanky a obrněné transportéry, které za ním vjížděly do Villers-Bocage. A v té době jeho doprovodné 4 tanky PzKpfw IV. začaly manévrem zaměstnávat čelo kolony. Tiger Wittmanna projel kolem čela kolony, přičemž vystřelil na každé vozidlo, které míjel. Wittmann tak projel až do města a pak se vrátil, aby znovu zaútočil na překvapené britské vojáky.


Obrázek


Rozstřílená britská kolona 22. obrněné brigády na cestě do Villers-Bocage.

Při třetím průjezdu středem města však jeho Tiger vyřadil Sherman se 17ti liberním dělem, který byl mezitím zamaskován za křovinami a využil odrazu výkladní skříně, na protější straně náměstí, jako zrcadla.

Obrázek


Zničený Tiger kapitána Witmanna ve Villers-Bocage.

Kapitán Wittmann a jeho posádka musela pěšky, a jen s pistolemi, utíkat do německých pozic, což se jim podařilo aniž by byli zraněni.
V popisované době se německé tanky a pěchota ze 2. td SS začaly v malých skupinách vracet a pokusily se proniknout do Villers-Bocage z jihu. A pak pozdě odpoledne podnikali Němci dobře koordinované útoky pěchoty a dělostřelectva. Taktika byla úspěšná natolik, že se britská 22. obrněná brigáda musela stáhnout západním směrem, když zaujala obranné pozice těsně v místech východně od Amaye-sur-Seulles. Zde vytvořila britská 22. obrněná brigáda čtvercové postavení, ze kterého odolávala celé sérii německých útoků. Německé tanky podporované pěchotou, minomety a dělostřelectvem útočily neustále, zároveň se bez palby, pokoušela německá pěchota infiltrovat do obranných pozic 22. obrněné brigády. V popisované době přikázalo velení 7. obrněné divize 131. brigádě, aby neustále udržovala komunikační spojnici k 22. obrněné brigádě, neboť velení stále doufalo, že se britské 50. pěší divizi podaří dosáhnout čtvercové obrany 22. obrněné brigády. Avšak velitel britského 30. as usoudil, že 7. obrněné divizi hrozí obklíčení a přikázal jí ustoupit. A tak v noci ze 14. na 15. června 1944 se za masivní podpory dělostřelectva 30. as britská 7. obrněná divize „krysy pouště“ stahovala do postavení shodného s přední linií britské 50. pěší divize. Německá 2. td SS se samozřejmě pokoušela o pronásledování, ale zadní voje „pouštních krys“ jí tvrdě palbou odrazily.
Celá „Operace PERCH“ tak nedosáhla svého cíle, neboť britská 50. pěší divize skutečně nezajistila Hottot dřív, než 19. června 1944 a město Villers-Bocage bylo dobyto až počátkem srpna. Stejně tak nevyšly německé plány, podle kterých se právě německá 2. td SS měla dostat mezi americkou 1. A a britskou 2. A a rozdělit je.


Bombardování Le Havre 14. června 1944.

V době kdy probíhala britská Operace PERCH útočilo, pro širší zajištění celého vylodění v Normandii, i britské letectvo.
Totiž britské letectvo provedlo dne 14. června 1944 jeden z nejtěžších náletů na Západní frontě, když v odpoledních hodinách a po setmění bombardovalo město, přístav a blízké okolí Le Havre.
Několik vln bombardérů, včetně čtyřmotorových Lancasterů ( http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=217&t=856
) svrhávalo své náklady pumovnic na bunkry
(


Obrázek


K fotografii je popiska, která říká, že - Dne 14. června 1944, více než 200 bombardérů Lancaster bombardovalo přístav Le Havre: Celkem 22 letadel bylo naloženo bombami Tallboy (12 000 liber, průbojné, 1 libra - 0,454 kg, tedy 5 448 kg) a byly speciálně určeny, aby zaútočily na velký bunkr, který Němci používali pro "rychlé útočné čluny - Schnellboot .Bunkr utrpěl několik zásahů a jedna z bomb pronikla na střechu, kde způsobila částečné zhroucení bunkru.)
, ve kterých byly ukryty Schnellbooty, motorové torpédové čluny, viz zde:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=21&t=5469
a zde: http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=21&t=5489
, na kotviště a doky a na baterie těžkých děl.
Za 2 hodiny přilétlo 1 100 bombardérů různých typů, které nestačila, silně poničená německá PVO vážněji ohrozit. Britské bombardéry takřka nenapadány, zvláště druhé a další vlny, nalétávaly volně na své cíle a ničily je. Dunění těžkého bombardování přístavu a města Le Havre bylo slyšet i na lodích vzdálených mnoho kilometrů od pobřeží. Britové zde použili i těžké " superbomby" Tallboy bomby.
V době kdy těžké bombardéry v přístavu Le Havre rozpoutaly peklo, utvořila na moři Royal Navy, US Marine a další lodě Spojenců uzávěru - válečné lodě zahradily cestu každé německé lodi, která by se snažila z Le Havre uniknout.
Neobjevila se ani jedna loď!
O 2 hodiny později, po tomto náletu, již po setmění, zaútočilo britské letectvo znovu. Následky těžkých náletů, na snímcích pořízených v ranních hodinách dne 15. června 1944, ukázaly zkázu a zmar.
Všechny eskortní čluny, motorové minonosky a minolovky soustředěné na severní straně zátoky de Maree byly potopeny. Lodě, včetně několika dalších torpédových člunů, zakotvené podél přístaviště v blízkosti v blízkosti překladového nádraží byly rovněž zničeny a některé ještě ráno hořely. Při pozdějších vyhodnoceních, a po zprávách od "Hnutí odporu", se zjistilo, že bomby Tallboy po explozích v moři zvedly obrovské vlny, které zaplavily bunkry a těžce je poškodily. Při náletech byl potopen i velký plovoucí dok a přístavní zařízení byla pobořena.
(

Obrázek

Když v září 1944 britští vojáci dobyli město Le Havre zjistili, že jejich bombardování 14. června, ale i ta ostatní bombardování, účinně omezila a mnohdy zcela zastavila činnost Němců v městě a přístavu.
Stinnou stránkou bylo, že se po válce zjistilo, že v troskách Le Havre zahynulo více než 5000 civilistů a více než 80 000 lidí se ocitlo bez přístřeší.
Le Havre bylo jedním z francouzských měst, která utrpěla nejtěžší ztráty na životech během spojeneckých útoků.)

V celém pásu budov u hlavního kotviště byla po bombardování 150 metrů široká mezera, ve které byly jen hromady trosek a rozvalin.
Le Havre prakticky přestal existovat - v důležité době pro Spojence ( ohrožovat mohl levé křídlo vylodění - Britskou frontu a lodní dopravu z Británie do předmostí v Normandii) - jako základna německé Kriegsmarine!
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Re: XIII. díl. Operace OVERLORD. Č 82.

Příspěvek od michan »

XIII. díl. Operace OVERLORD. Č 83.


Obrázek


Mapa "Operace EPSOM" od 24. do 30. června 1944.


Britská „Operace EPSOM“.

Další velkou britskou ofenzívou byla „Operace EPSOM“ a prakticky ji uskutečnil již nově vyloděný a shromážděný 8. as (VIII.as), který se také stal součástí britské 2. A. K pochopení „Operace EPSOM“ si nejprve řekněme situaci z pozice německé armády po skončení předchozí britské „Operace PERCH“, která, jak jsme si řekli, skončila 15. června 1944, když Britové všech svých cílů nedosáhli.
Tady začněme nejprve tím, že se 17. června 1944 konala porada nejvyššího německého velení, za účasti Hitlera, na Margivalu ve Francii (Na té poradě je zajímavé, že právě v době, kdy porada probíhala, náhle nad Margivalem, vybuchla jedna zatoulaná letounová střela V – 1, která selhala a místo na Londýn letěla opačným směrem do vnitrozemí Francie. Hitler pak rychle z Margivalu ujel na Berchtesgaden. Z Margivalu, z velitelství, které bylo pro Hitlera vybudováno, měl kdysi v roce 1940, vůdce, řídit invazi do Velké Británie), na které se Hitler k návrhu maršála Rommela, aby mohl stáhnout svá vojska na novou obrannou linii Thury Harcourd – Mont Pincon – Granville, nevyjádřil. Pak však po návratu na Berchtesgaden o Rommelově návrhu znovu uvažoval, aby nakonec došel k závěru, že „pohyblivá obrana“, o které tak nadšeně všichni velitelé na Západě hovořili, je vlastně jen taková kamufláž pro svévolný a rychlý ústup. Hitler proto rozhodl, že nic takového podporovat nebude – žádné akce, které by nepřítele jen zadržovaly! Naopak, musí se útočit! A proto již 20. června 1944 Hitler nařídil Rommelovi, že musí zahájit novou ofenzívu okamžitě jakmile k němu dorazí tankové divize SS, které poslal do Normandie. A neposlal jen tak něco. Doufal, že kde neuspěl Wehrmacht, tam uspěje jeho elita – jeho SS. Jako místo úderu tehdy určil prostor mezi Caumontem a St. Lö a k ofenzívě muselo dojít dřív, než Američané tento prostor zabezpečí divizemi, které by stahovaly z Cotentinského poloostrova ( myšleno po dobytí Cherbourgu a ovládnutí poloostrova). Čelo útoku měl tvořit 2. ts SS (9. td SS a 10. td SS), které byly odvolány z Polska a sbor měly posílit ještě 2 další td SS – 2. td SS, která se nacházela jako záloha již v St. Lö a 1. td SS, která přijížděla z Belgie. Tohle silné tankové uskupení mělo podle Hitlerova názoru prorazit cestu k městu Bayeux a pak dál k pobřeží, čímž by izolovalo Brity a nakonec je zničilo.
Byl večer 23. června 1944, když se u generálplukovníka Döllmanna, velitele německé 7. A v Normandii hlásil velitel 2. ts SS generál (Obergruppenführer) Paul Hausser. Jeho 9. td SS a 10. td SS byly totiž po přesunu z východní fronty již ve Francii a chystaly se splnit Hitlerův rozkaz a zahnat Brity do moře. První vlaky, které vezly vojáky, tanky a ostatní materiál obou tankových divizí, opustily Polsko 12. června 1944 a o 4 dny později, tedy 16. června dorazily do Lorraine, ale tam musely zastavit. Tratě byly totiž natolik poškozeny leteckou ofenzívou Spojenců proti kolejím a seřazovacím nádražím, že je nebylo možno vůbec použít. Obě td SS tak nyní musely pracně překonávat vzdálenost 650 km, která je dělila od Normandie po silnicích a nedalo se předpokládat, že by prostor shromáždění poblíž Alenconu dosáhly dříve než 25. června 1944.
Generál Dollmann totiž věděl, že tzv. „období leteckého klidu“ ( klidu od letecké ofenzívy Spojenců), které způsobila bouře (mezi 19. a 22. červnem 1944), a období které Spojencům znemožňoval zároveň přísun posil a materiálu po moři již dlouho nepotrvá. (A skutečně počasí 23. a 24. června se zlepšilo a tzv. „neletecké počasí“, tedy mlhy a bouře byly až 25. večer a v noci a celý den 26. června, stejně jako pak 29.června a 30. června). Dollmann také věděl, z hlášení průzkumů, že se Britové připravují k nové velké ofenzívě v Caenském sektoru a on tehdy neměl ve své 7. A takřka jiné zálohy, než právě ty, které přijely, a které vlastně určil Hitler k protiúderu na Bayeux.
Tady je nutno říci i spojenecké znalosti situace.
Zpravodajská služba Spojenců už také věděla ( z Enigmy a následně z ULTRA) o tom, že německá 1. td SS, na své cestě z Belgie již projela Paříží a 2. td SS již dosáhla St. Lö, stejně jako věděla, že Hausserův 2. ts SS - 9. td SS a 10. td SS, je vykládán z vlaků v Nancy a Bar le Duc a přesunuje se po ose po postranních silnicích. Ještě stále špatné "Počasí" v té době, sice ovlivňovalo (23. 6.), nebo přímo ochromovalo letecký průzkum, ale francouzské hnutí odporu a britští agenti ve Francii sledovali "každé hnutí německých td na cestě do Normandie". Podle těchto všech hlášení - zprávy se ověřovali pro hlavní "zprávu ULTRA" - neměli Spojenci pochyb, že maršál Rommel soustřeďuje v Normandii značné útočné síly. Pokud neměl být strategický záměr Montgomeryho 21. Skupiny armád nějak narušen, bylo nutné, aby Dempseyho britská 2. A zahájila boj s Němci u Caen dřív, než americká 2. A generála Bradleyho zaútočí na jih od šije Cotentinského poloostrova ( rozmělnění a odtažení německých záloh od amerického sektoru do prostoru Caen). Proto, i když počasí po těžké bouři nad kanálem La Manche nebylo ještě stále příznivé a zásobování municí bylo u vyloděných jednotek v Normandii 5 dní ve skluzu za plánem - přesto byl stanoven termín ofenzívy britské 2. A směrem na západ od Caen – „Operace EPSOM“ – pevně na 26. června 1944.
Tady se opět musíme zmínit o neocenitelných službách, které spojeneckému vrchnímu velení v Normandii, po celou dobu od vylodění, poskytovali zpravodajci z Bletchley Parku v podobě zpráv ULTRA ( právě na základě analýzy a následné syntézy zpráv ULTRA vzniklo pevné datum pro EPSOM – 26. června 1944).
Již v první ofenzívě „Operace PERCH“ dostal Montgomery v předvečer útoku z Bletchley Parku také prvé série informací ULTRA. To přesto, že prvotní informace od Enigmy byly zašifrovány zvláště komplikovaným klíčem, které užívalo pozemní vojsko (totiž Luftwaffe užívala klíč jednodušší a radiové depeše se tak snadněji rozluštily) a jejich rozluštění si žádalo delšího času (u některých to byl i týden), stále ještě je Montgomery a jeho velitelé sborů obdrželi včas (po ověření od ostatních průzkumů je obdržely jako zprávu ULTRA).
Pro „Operaci EPSOM“ přišla již 18. června 1944 prvá zpráva ULTRA, která říkala (a teď pozor, zájemci sčítejte, bude totiž řeč o tom, kolik vlaků potřebovala jedna německá tanková divize na svoji přepravu), že 27 vlaků s jednotkami 2. ts SS dorazilo do oblasti vrchního velitelství západ, z těch 27 vlaků, 21 vlaků dorazilo do Nancy. O 4 hodiny později pak hlásil Bletchley Park další depeše o pohybu 2. ts SS, jestliže ty prvé se luštily týden, tak tato už se rozluštila za pouhé 3 dny. Z rozluštěných informací a po ověření vzniklé zprávy ULTRA se britská 2. A dozvěděla, že do 21. června bylo 78 vlaků vezoucích 9. td SS vyloženo v oblasti podléhající Rundstedtovu velení, z nichž 62 vlaků bylo vyloženo v Nancy a zbytek vlaků pak západně od Paříže. Do míst západně od Paříže dorazilo i 15 vlaků, které vezly 10. td SS a dalších 47 vlaků s 10. td SS se vykládalo na stanicích mezi Nancy a Saarbrückenem… Kromě již zmiňovaných tankových formací se ze západní Bretaně (Bretaň je oblast jižně od Cotentinského poloostrova) blížila k St. Lö německá 353. pěší divize, 276. pěší divize pak ze Bayonne, které leží poblíž španělských hranic – ta se přemisťovala k Domfrontu a Flers. No a německá 16. polní divize Luftwaffe byla na cestě z Holandska do prostoru západně od Paříže. Další depeše ULTRA pak oznamovala, že 9. brigáda raketometů (určená k posílení německého 84. as,/LXXXIV./) se též nacházela západně od Paříže a 46 vlaků s jednotkami 363. pěší divize a 6. výsadkové divize dorazilo do Lille u belgických hranic.
Už jen tento výpis depeší ULTRA jasně říká, jak hodnotné informace Bletchley Park posílal Montgomerymu a velitelům jeho armád a sborů. Z toho se dalo vyčíst takřka vše - a příprava německé ofenzívy určitě!!!

Jasně jsme si tím zároveň řekli, že maršál Rommel dostával v Normandii dost prostředků pro svou ofenzívu. Rommel byl proto rozhodnut, že Caen s těmito prostředky ubrání. Stáhl do prostoru Caen i všechny jednotky, které mohl postrádat v Bretani, jižní Francii, Belgii i Holandsku. Další zálohy pak měl v 15. A v oblasti Pas de Calais, ty však stahovat nemohl, neboť až do konce července převládal názor, že tam dojde k hlavnímu vylodění. Řekli jsme si, že Němci si nemohli dovolit pád Caen, neboť by nemohli s 15. A operovat koordinovaně a v případě pádu Caen by 15. A musela také ustoupit hluboko do francouzského vnitrozemí, neboť by jí hrozilo obklíčení. Prostě klíčem ke koordinaci německé 7. A v Normandii a 15. A v Pas de Calais bylo město Caen a hrálo se o jeho udržení. Spojenci brzy taktiku Němců o udržení Caen prohlédli a zjistili, že když budou na Němce tlačit, budou je u Caen zaměstnávat, nebudou moci Němci posílat větší útočné jednotky proti Američanům a spojenecká ofenzíva bude moci pokračovat o to rychleji z amerického sektoru. Byl tady však ale ještě druhý faktor, proč chtěl Montgomery město Caen. Totiž Montgomery město Caen již na počátku slíbil i novinářům v den D a demokratický tisk sliby nezapomínal.
Ať tak, či tak - město Caen bylo důležité a Britové proti němu připravovali novou ofenzívu. Původně, po nedotažení „Operace PERCH“ do vítězného konce, uvažoval Montgomery, že povede svůj hlavní útok v druhé operaci – „Operaci EPSOM“ - na levém křídle britského předmostí, ale velmi brzy došel k závěru, že východně od řeky Orne není dostatečný prostor kam by se mohla rozsáhlá operace rozvinout.
Bylo proto rozhodnuto, že při „Operaci EPSOM“ budou provedeny na levém křídle jen menší akce s cílem rozšířit předmostí směrem na jih, ale ten hlavní útok bude veden na pravém křídle, západně od Caen (prakticky měl navazovat tam, kde „Operace PERCH“ skončila).
Podle plánu „Operace EPSOM“ měl nově shromážděný britský 8. as (VIII.) generálporučíka O’Connora, který byl nově přisunutý z Velké Británie, zaměřit svůj hlavní útok do prostoru mezi Caen a Tilly sur Seulles. Britský 8. as tvořila 15. skotská pěší divize, 43. pěší divize, 11. tanková divize, 31. samostatná a 4. samostatná tanková brigáda.
Celkově měl 8. as něco okolo 60 000 vojáků, přes 600 tanků různých typů a přibližně 300 děl všech ráží. Úkol zněl, že zatímco 43. pěší divize měla pomoci prorazit německou obrannou frontu, měla 11. tanková divize zaútočit na jihovýchod přes řeku Orne a tam získat postavení po obou stranách silnice, která spojuje město Caen a Falaise a na vyvýšenině mezi Bretteville sur Laize a Bourguebusem. Na takto obkličované město Caen měl na východním křídle ještě zvýšit tlak britský 1. as generálporučíka Rockera, který měl obsadit letiště v Carpiquetu západně od města Caen a provedením výpadu na jih z prostoru východně od řeky Orne, původně obsazeného britskou vzdušně-výsadkovou divizí. Den předtím, před začátkem ofenzívy britského 8. as, tedy 25. června 1944, měla v rámci přípravy na hlavní útok britská 49. pěší divize z britského 30. as obsadit městečko Rauray na strategicky důležitém hřebenu, čímž by chránila pravý bok britského 8. as. Po obsazení městečka Rauraye pak měl britský 30. sbor pokračovat na jih přes Noyes k městečku Aunay sur Odon.
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Re: XIII. díl. Operace OVERLORD. Č 82.

Příspěvek od michan »

XIII. díl. Operace OVERLORD. Č 84.


Obrázek


Britská „Operace EPSOM“ nezačínala zrovna v dobré povětrnostní situaci. Totiž již 25. června 1944 musela britská 49. pěší divize zahajovat útok v husté mlze. Do útoku šly dvě britské brigády, do míst, kde v obraně zrovna stály silné německé jednotky. Napravo to byly tanky z německé tankové divize Lehr a nalevo jednotky 12. td SS ( Hitlerjugend), které podporovalo 60 až 80 univerzálních, 88mm protiletadlových děl, německého 3. protiletadlového sboru. A tak se po těžkém celodenním boji, večer toho dne, Britové dostali jen 1,5 km k městu Rauraye, když úkol měli jej obsadit. A od večera 25. června až do rána 26. června 1944 hustě pršelo a před rozedněním se pak velitel britského 8. as, jehož jednotky prováděly "Hlavní útok", dozvěděl, že pro špatné počasí nedostane leteckou podporu ze základen v Anglii, neboť tam letouny nemohou z důvodu špatného počasí vzlétnout. Mohl se tak jedině spolehnout na pomoc letadel blízké podpory, která mu poskytovala 83. letecká skupina umístěná v Normandii. Přestože piloti 83. letecké skupiny v Normandii provedli 26. června 1944 celkem 500 vzletů, nízké mraky a přízemní mlhy účinnost letecké podpory silně omezily. Útok však musel být proveden dle plánu, neboť se zde rýsovala možnost, jak předstihnout Rommela. Do Normandie totiž spěchaly německé tankové jednotky. Spojenci nesměli ztratit ani jeden den.
Bylo ráno 7 hodin 30 minut dne 26. června 1944, když dvě brigády 15. skotské pěší divize, podporovány 31. samostatnou tankovou brigádou, vyrazily do své první těžké bitvy přes vodou nasáklá pole a přes promočené živé ploty. Již po prvních stovkách metrů zastavily německé nástražné protitankové miny britské tanky, a tak musela skotská pěchota sama překračovat silnici Caen – Tilly sur Seulles, aby si probojovala cestu na jih k vesnicím La Gaule, St. Mauvieu, Cheux a le Haut du Bosq, které Skotové obsadili po urputném boji muže proti muži s oddíly německé 12. td SS a tankové divize Panzer Lehr. Němci věrni rozkazu Hitlera – Stát a bojovat na místě – hájili sektor se zuřivostí málo vídanou. Tak například vesnička St. Mauvieu byla po obsazení Skoty 2x napadena protiútokem německých tanků a pěchotou SS, kterým pomáhala rota tanků divize Panzer Lehr. Skotům se podařilo německé protiútoky zastavit jenom díky silné dělostřelecké palbě, kterou si přivolali od britských dělostřeleckých baterií.
Bylo krátce po poledni dne 26. června 1944, když britská 11. tanková divize dostala rozkaz, že se má probít k mostu přes řeku Odon. Do útoku se vrhla její 29. tanková brigáda, ale přes veškerou i dělostřeleckou podporu, byla brigáda po velkých ztrátách neúspěšná a most přes řeku Odon britské tanky do večera nepřejely. Přibližně v 18 hodin večer, 26. června nastoupila do útoku skotská 227. záložní brigáda. Útok Skotů byl zahájen doslova v průtrži mračen, kdy hustý déšť změnil průchody přes minová pole v hromadu nepřehledného bahna, ve kterém se postup všech podpůrných dělostřeleckých a tankových zbraní pomalu zastavoval.
Dále na západě se britský 30. as celý den probojovával přes obranu Němců na Raurayském hřebenu, ale protože hlavní britská dělostřelecká podpora byla soustředěna ve směru hlavního britského útoku, který prováděl 8. as, měly britské jednotky z 30. as velké ztráty a nakonec obsadily jen severní část hřebenu.
Takto skončil první den bitvy.
Řeku Odon se nepodařilo dosáhnout, to přesto, že ji britské čelní jednotky měly takřka na dohled. Jediné pozitivum bylo, že těžká dělostřelecká palba Britů, jakož i palba útočících jednotek, způsobily německým obráncům takové ztráty, že se obě německé tankové divize (12. td SS a tanková divize Panzer Lehr) nebyly schopné dostat do účinného protiútoku. Oberstgruppenführer Dietrich, velitel 1. ts SS, nasadil do večera všechny své síly. Nezůstalo mu nic a tak se dožadoval podpory, když veliteli celé německé 7. A Dollmannovi dle německých hlášení psal, cituji:

„Jestliže nebudou během noci poskytnuty další posily, nebude možno zabránit průlomu na obou stranách od Cheux.“

Velitelství mu přislíbilo 2 prapory z 1. td SS, jenomže tanky se k němu nedostaly pro nedostatek pohonných hmot, když uvázly poblíž Thury Harcourt, asi 30 km jižně od města Caen. Dietrich žádal již 25. června pomoc od 2. td SS, od generála Haussera, jenomže Rommel trval na tom, že divize tohoto sboru se budou muset přesunout do prostoru soustředění jihozápadně od Caumontu, v rámci přípravy k velkému protiútoku namířenému na město Bayeux. Když ale vznikl takovýto britský nápor dne 26. června, musel Rommel povolit a již večer dal rozkaz, že „vše, co může být uvolněno generálem Hausserem, musí být vrženo do boje proti britským útočným hrotům“. Výjimkou byla Hausserova 9. td SS a 10. td SS, které být nasazeny neměly, ale divize, které se nacházely na křídlech britského útoku – 2. td SS a 21. td – měly každá vyčlenit jeden tankový prapor, a 2. td SS bylo nařízeno okamžitě ze St. Lö odeslat "Údernou bojovou skupinu" a z amerického sektoru a z prostoru východně od řeky Orne, měly být přesunuty 2 brigády vícehlavňových minometů k poskytnutí palebné podpory.
Během noci z 26. na 27. června 1944 začala britská 43. pěší divize obsazovat postavení, které v průběhů bojů, dne 26. června, dobyla 15. skotská divize, která se mezitím doplňovala, aby mohla 27. června vyrazit do útoku.
Němci tohle nevěděli a tak byli ráno 27. června překvapeni, že v noci nedošlo k dalším britským útokům a tak si mysleli, že dosáhli významného „obranného vítězství“.
Generál Dietrich hlásil, že zahajuje 60ti tanky protiútok ve směru Cheux, což Rommela a Dollmanna uklidnilo až tak, že generálu Hausserovi nařídili, aby se nepřemisťoval na sever od Aunay, ale měl být připraven k zahájení operací zaměřených na Bayeux.
Německý optimismus byl však předčasný!
Totiž německý tankový protiútok na postavení britské 43. pěší divize, i když jej Němci několikrát opakovali, byl pokaždé odražen a mezitím skotská 15. pěší divize obsadila nepoškozený most přes řeku Odon poblíž Tourmauville a na východním břehu řeky Odon pak vytvořila malé předmostí. Velmi rychle tudy projely čelní britské tanky z 11. tankové divize a pokračovaly dál na jihovýchod. Průlom Britů okamžitě vyvolal poplach na velitelství německé 7. A a časně ráno 28. června byl vydán rozkaz, že německý 2. ts SS musí být okamžitě poslán do útoku, aby zastavil pronikání Britů jižně od Cheux. A protože operačního prostoru dosáhla pouze 9. td SS, navrhl generál Hausser, že po následující 2 dny, než shromáždí dostatečné síly, které by přetnuly britský koridor útokem ze stran, povede pouze zadržovací boje. Jenomže generál Dollmann, velitel 7. A, nechtěl vyčkávat, že by se neútočilo, neboť byl vyděšen z toho, že Hitler nařídil vyšetřit okolnosti pádu města a přístavu Cherbourgu německým polním soudem a tak se velitel 7. A bál, že při hledání viníků tam spadne on sám. „Starý pan generál Dollmann“ prodělával těžké nervové vypětí, které způsobilo, že se zhroutil – podle vyjádření jeho náčelníka štábu generála Pemsela šlo o srdeční kolaps – a ještě v dopoledních hodinách 28. června generál Dollmann zemřel. Jeho smrt vyvolala dočasnou krizi v německém velení, neboť v té samé době byli další 2 nejvyšší velitelé – Rundstedt a Rommel – na cestě do Berchtesgadenu na další poradu s Hitlerem. Německá vojska tak v Normandii zůstávala bez svých tří nejvyšších velitelů právě v době, která vyžadovala přísné a autoritativní řízení bojových operací.
Hlavní síly britské 11. td přecházely ráno 28. června řeku Odon a posilovaly získané předmostí. Její 159. pěší brigáda vytvořila, očekávajíce německé protiútoky, pevnou obrannou linii a 29. tanková brigáda pak pronikala lesem poblíž vesnice Baron a pokračovala v útoku k pahorkům, které se nacházely jižním směrem. Jenomže právě zde, v tomto členitém terénu, měli Němci ukryté tanky, protitanková děla a minomety. Německá těžká palba dopadala na pronikající britské jednotky celé dopoledne a brzy po poledni bylo proto britské 11. tankové divizi nařízeno pokusy o další postup zastavit, nepokračovat dál k řece Orne, dokud 15. skotská pěší divize a 43. pěší divize nezabezpečí prostor mezi Cheux a řekou Odon.
V tu dobu se severně od Odonu německý tlak po obou křídlech britského 8. as neustále zvyšoval, když Němci během dne nasadili do bojů svazky celkem šesti tankových divizí. A právě špatné počasí 28. června 1944 bránilo Spojencům využít letadel z Velké Británie. O to víc se musela snažit 83. letecká skupina blízké podpory. Do večera se podařilo sestřelit 26 německých letadel a zničit velké množství německých vozidel a tanků.
Když se přiblížil konec dne 28. června, byl britský klín vražený do německé fronty hluboký 8 km, ale bohužel měl šířku jen 3 km a kolem něho se soustřeďovaly všechny tankové divize svými částmi, všechny tankové divize, které Němci v Normandii měly. Spojencům bylo jasné, že dokud nebudou rozšířeny a zabezpečeny boky průlomu, je pokračování v postupu vpřed velké riziko. Britský 30. as na pravém křídle, přestože obsadil Raurayský hřeben, byl vytlačen z Brettevile, které získal 27. června a Němci dosud pevně drželi pahorky ovládající přístupy z jihozápadu. Také na levém křídle u britského 1. as byl prozatím odložen plánovaný útok na letiště Carpiquet, což byla brána ke Caen od západu. Vůbec tím nejzranitelnějším úsekem britské fronty pak bylo její pravé křídlo, proto tam také velitel britského 8. as nechal ještě během 28. června rozmístit svá protitanková děla, tanky a polní dělostřelectvo.
A co Němci?
O tom příště.

Pro obtížnost a vojenskou specifičnost textu, jakož i z důvodů zachování vojenské terminologie, a také kvůli většímu zachování faktů, menší chybovosti v historické faktografii, jsem většinou od Č 82. až do těchto míst psal text, ze svých poznámek a osnovy celého tažení v Normandii, text mnou sestavený ( Osnovu viz zde na tomto odkaze v Úvodu:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=137&t=5236
) - dále pak jsem psal text z informací z historického pojednání Den D - Roger Cirillo, Stephen Badsey, Nigel de Lee - Boje v Normandii, a místy pak použil informace pro text v článcích z historického pojednání - Miloš Hubáček - Invaze - což jsou podklady uvedené i u Č 84. na konci.
Všechen historický děj v článcích popisuji svými slovy. Pokud je uvedena citace, je vždy uvedeno odkud byla použita.
U některých historických dějů jsou informace použity z podkladů, které jsou uvedeny na konci posledního článku, zde u Č 84.. - Použité podklady.
Obrázky a mapy jsou použity z volně uložených na zahraničních webech, umístěných zde na Palbě v - Album, nebo Fotoforum - odtud pak dle návodu vložených do mých článků.



Použité podklady:

Duce – Anatomie jedné kariéry – Luboš Taraba.
Adolf Hitler a jeho cesta k moci – Rainer Zitelmann.
Nacismus – Alessandra Minerbiová – editor: Flavio Florani.
Pakty Stalina s Hitlerem – výběr z dokumentů 1939 a 40 – Naše vojsko.
Přísně tajné 3/99, 4/99, 3/05 a 3/08.
HPM ročník XIV. – Ivo Pejčoch – Těžký křižník Canarias.
Září 1938 – Role a postoje spojenců ČSR – Miloslav John.
Dějiny světa, svazek IX – L. I. Zubka, A. M. Zubinský a G. N. Sevosťjanov.
Dějiny světa, svazek X. – V. V. Kurasov, A. M. Někrič.
Krev, slzy a pošetilost v nejtemnější hodině 2. světové války – Len Deighton.
Druhá světová válka – Úplná historie – Martin Gilbert.
Blitzkrieg od Hitlerova nástupu po pád Dunkergue - Len Deighton.
Druhá světová válka – John Keegan.
Polské tažení Hitler a Stalin rozbíjejí Polskou republiku – Janusz Piekalkiewicz.
Tanková válka 1939 – 1945 - Janusz Piekalkiewicz.
Letecká válka 1939 – 1945 - Janusz Piekalkiewicz.
Námořní válka 1939 – 1945 - Janusz Piekalkiewicz.
Historie německé armády 1939 – 1945 – Philippe Masson.
Slovenská armáda 1939 – 1945 – Charles K. Kliment, Břetislav Nakládal.
Hitlerovi válečníci – Guido Knopp.
Německé obrněné jednotky – Horst Scheibert.
Hitlerovy elitní jednotky – Lucas Cooper.
Němečtí parašutisté ve II. světové válce – Volkmar Kühn.
Operace Jubilee, Dieppe 1942 – Norman Franks.
Narvik – Donald Macintyre.
Ocelová lavina – Darius Jedrzejewski, Zbigniew Lalak.
Bitva o Británii – Leonard Mosley a redakční kolektiv Time-Life Books.
Černí andělé, Historie zbraní SS – Rupert Butler.
Historie válek – David Brownstone a Irene Franck.
Neznámé špionážní operace KGB – Mitrochinův archiv – Christopher Andrew, Vasilij Mitrochin.
Den D, 1944, Hlasy z Normandie – Robin Neillands, Roderick de Normann.
Druhá světová válka den za dnem – Donald Sommerville.
Svět ve válce 1939 – 1945 – Dr. Duncan Anderson, Dr. Stephen Badsey, David Chandler, Dr. Paddy Griffith, Sean McKnight, Gary Sheffield.
Marcel Jullian – Bitva o Británii – červenec-září 1940
Alan Cooper – Cíl Drážďany.
Boje o Itálii 1943 až 1945 – Dominick Graham a Shelford Bidwell.
Hitlerovy horské jednotky – James Lucas.
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1176,
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1179
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1193
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1209
a v nich následné diskuze.
Miloš Hubáček – Bitva u Matapanu.
Miloš Hubáček - INVAZE.
Charles Kirkpatrick - Spory o druhou frontu.
Stephen Badsey - Příprava operace Overlord.
Detlef Vogel - Německá obrana.
Edward Marolda - Operace Neptune.
Steven J. Zaloga - Den D 1944 Pláž OMAHA.
Roger Cirillo, Stephen Badsey - Den D.
Charles Kirkpatrick - Soustřeďování sil.
Alfred Price - Vzdušné boje.
Nigel de Lee - Boje v Ńormandii.
Nigel de Lee - Průlom.
Jaroslav Hrbek – Tobruk 1941.
Janusz Ledwoch – Afrikakorps.
Paul Carell – Lišky Pouště.
Janusz Piekalkiewicz – Rommel – Tajná válka v Africe.
Dwight David Eisenhower – INVAZE DO EVROPY.
Harry C. Butcher – TŘI ROKY s EISENHOWEREM.
Jiří Brož – STŘEDOMOŘÍ V OHNI DRUHÉ SVĚTOVÉ VÁLKY.
D – DAY OPERACE OVERLORD, dle nakladatelství Salamander
Den D 1944 Pláž Omaha, Steven J. Zaloga, Howard Gerrard.
Books Ltd, Londýn.
Další související historická literatura.
Mé dlouholeté poznámky a mapy.
Z webu http://www.Palba.cz je použito jako podklad a upoutávka:
V subkapitole – Armády 1918 – 1945 u Francie zde:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=143
a zde jednotlivé sekce:
a) Pozemní a cizinecká legie – (články od Kačermiroslav, Sa 58 a Bruno):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=160
b) Letectvo – ( články YAMATO, Kačermiroslav a Fatale):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=161
c) Námořnictvo – (ovládal Norad – Nelson):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=162
d) Opevnění a bunkry – (od Bruna a Lorda):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=48
Aby pak důležitou smlouvu o porážce Francie z 22. června 1940 dodal Kačermiroslav v sekci
e) Ostatní:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=3463
V subkapitole – Armády 1918 – 1945 pak nalezneme - Británie viz zde:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=139
kde jsou pak jednotlivé sekce, a v nich potom musíš otevřít - Pozemní vojsko:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=154
tam teprve otevřeš Obrněná technika – (především YAMATO, TonyHazard a Easy_Company) zde:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=241
aby pak ještě následovaly odkazy od Sa 58:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=3351
a Thór:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=2936
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=2892
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=2821
Royal Navy (především Norad – Nelson a také trochu Mikhassel. Dralno):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=153
Letectvo:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=99
pak má své podsekce:
Stíhací letouny – (xradar, YAMATO, Tempík, Reisen):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=216
Bombardovací a bitevní letouny – (Haness, YAMATO):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=217
Ostatní letouny – (Kačermiroslav):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=218
Různé – (od Haness, Ikala, Lord a YAMATO):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=220
A starší neaktualizovaný článek od Fatale:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1180
O Německé obrněné technice je možné se na Palbě dozvědět na tomto odkaze v subkapitolách zde http://www.palba.cz/viewforum.php?f=138
Tanky a stíhače tanků:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=116
od Sa 58, YAMATO, TonyHazard.
Samohybná děla http://www.palba.cz/viewforum.php?f=117 také od Sa 58 a YAMATO.
Mnoho dalších věcí, jako jsou OA – Obrněné Automobily - na tomto odkaze http://www.palba.cz/viewforum.php?f=17 také od Sa 58.
Z letecké techniky jsou to především v subkapitole Luftwaffe
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=20
u Stíhacích letadel http://www.palba.cz/viewforum.php?f=112
monografie Hans S a YAMATO, stejně jako u Bombardovacích a bitevních http://www.palba.cz/viewforum.php?f=113
a u Ostatních http://www.palba.cz/viewforum.php?f=192
je to pak Tunac, Haness, Hans S a YAMATO.
Vybavení letounů http://www.palba.cz/viewforum.php?f=193je od Ikala, Eda a Sa 58.
O Itálii jsou pak jednotlivé subkapitoly zde:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=142


Případné doplnění a diskuzi zasílejte na tento odkaz:

http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=137&t=67&start=100
ObrázekObrázekObrázek
Odpovědět

Zpět na „Pozemní boje 1944 - 1945“