XIII. díl. Operace OVERLORD. Č 76.

Od Normandie po kapitulaci Německa

Moderátoři: michan, Pátrač

Odpovědět
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

XIII. díl. Operace OVERLORD. Č 76.

Příspěvek od michan »

XIII. díl. Operace OVERLORD. Č 76.

Konečně jsme se propracovali k bojům po vylodění v Normandii, k situaci

Obrázek


( na mapě je postavení britské 2. A generála Dempsey, která se vylodila v oblasti pláží GOLD, JUNO a SWORD, večer 6.června), která nastala večer 6. června a pokračovala bojem 7. června 1944 ráno, a poté bojovými operacemi i v dalších dnech.

Německé protiútoky - na tahu byl Wehrmacht.
Nejen večer 6. června, ale ještě mnoho dní a týdnů po vylodění v Normandii, si velení Wehrmachtu, včetně Hitlera, stále myslelo, bylo přesvědčeno, že spojenecké vylodění v těchto místech je jen "Zastírací manévr". Cílem právě proběhnuvšího - "Zastíracího manévru", bylo určitě vylákat německé zálohy do prostoru západně od řeky Seiny a určitě prý se jednalo o předehru k "Hlavnímu vylodění" - "Hlavnímu útoku", který měl být proveden v oblasti Calaiské úžiny!
Dlouhodobým, stálým přesvědčováním sebe samotných, dospěli všichni důstojníci Wehrmachtu do stavu, že vylodění na poloostrově Cotentin, s parašutistickými výsadky, bylo považováno jen za vysloveně - diverzní akci. Přesvědčovali sami sebe již mnoho měsíců předtím, stejně jako když se tak stalo, že se jedná o pokus ohrozit přístav a město Cherbourg, odpoutat tím německou pozornost od místa, kde hrozilo to největší a skutečné nebezpečí, od vylodění možná u Caen, ale především ještě dál od skutečných cílů operace, které byly za Le Havrem a řekou Seinou. Síly, které Spojenci vylodili v Normandii se pak jenom budou chtít spojit s hlavním úderem v Calaiské úžině. Skutečná invaze, tak ta teprve měla přijít... !!!
A podle popsaného myšlení se na německé straně začalo jednat.
Wehrmacht měl čelit především onomu druhému - "Hlavnímu útoku" - hlavnímu vylodění - proto byli Němci rozhodnuti udržet 15. A severně od řeky Seiny nedotčenou, tedy v místech, kde zároveň měla strážit i další dva zřejmé spojenecké cíle útoků:

1) Odpalovací stanoviště letounových střel V-1.
2) Nejkratší cestu, která vedla do Porúří v Německu.


Z německé 15. A dislokované za Seinou a v Calaiské úžině byla proto nejprve do Normandie poslána jen "Úderná skupina" - skládající se z 346. pěší divize od Le Havre - a to do údolí Orne, Úderná skupina řeku Seinu začala překračovat již v "Den D" a s ní i jeden prapor tanků Tiger - PzKpfw VI, viz zde:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=116
a jedna brigáda PVO.
Své taktické zálohy, které tvořilo celkem 5 pěších a 2 tankové divize s 300 tanky, ponechalo německé velení na svých místech.
Německá 7. A tak musela čelit vylodění v západní Normandii vlastními silami, které měly nejprve podporu 5ti divizí Rundstedtových tankových strategických záloh. Z nich prakticky zasáhnout rychle měly jen 3 tankové divize (


Obrázek

na mapě jsou místa odkud se přesouvaly německé td do Normandie, ale i postup spojeneckých jednotek do 12. června 1944),
, lépe řečeno 2, neboť jedna, a to 21. td, již do boje zasáhla. Jen ty dvě zbývající td - 12. td SS Hitlerjugend a tanková divize Panzer Lehr - se nacházely natolik blízko, aby mohly trochu rychleji zasáhnout. Další divize, která by se normálně mohla řadit k td - 17. (mot.) divize SS dislokovaná jižně od Loiry, byla 320 km od města Bayeux, a v době vylodění neměla ještě tanky. Německá 1. td SS v Belgii se ještě stále nacházela v rekonstrukci, neboť utrpěla na Východní frontě těžké rány. Další, v pořadí šestá - 2. td SS, měla před sebou téměř 1 000 km cesty z Toulouse, územím plným bojovníků Hnutí odporu Francie.
Když situaci zvážil Rommel, nařídil, že na západním křídle spojeneckého předmostí musí být výsadek Američanů izolován jen pěšími divizemi, divizemi, které se v té době nacházely na poloostrově Cotentin a jako posila měly být staženy z jihu, z Bretaně, další pěší divize. Na Východním křídle, kde Němci pokládali situaci za těžší a daleko nebezpečnější, měl Brity protiútokem napadnout 1. ts SS Oberstgruppenführera (generálplukovníka) Josepha "Seppa" Dietricha, který měl pro boj s Brity použít 12. td SS Hitlerjugend, 21. td a tankovou divizi Panzer Lehr.
Řekněme si, než začneme samotné boje, jak skoro legendární postavu, něco jako byl Rommel, avšak většího "řezníka", "Seppa" Dietricha, popisuje Miloš Hubáček v knize - Invaze, cituji:

"Sepp Dietrich, menší, ale robustní postavy s širokou tváří, které dominoval velký nos, připomínal spíš nájemce venkovské hospody než vysokého důstojníka tankových vojsk. První světová válka, kterou ukončil hodností poddůstojníka, přerušila jeho kariéru - řezníka. Po válce vystřídal řadu zaměstnání, byl zemědělským dělníkem, číšníkem, policistou, předákem v tabákové továrně, celníkem a tak podobně. Velmi záhy vstoupil do NSDAP a do SS. Od roku 1928 byl velitelem Hitlerovy tělesné stráže. V roce 1930 byl zvolen za nacisty poslancem Říšského sněmu a v roce 1931 dosáhl hodnosti SS Gruppenführera (generálporučíka). V roce 1934, ve známé 'noci dlouhých nožů' byl jedním z hlavních vykonavatelů Hitlerem nařízených vražd vysokých důstojníků SA.
Na začátku 2. světové války byl velitelem 1. td SS (Leibstandarte Adolf Hitler). Účastnil se bojů ve Francii, Řecku a na Východní frontě; je znám jeho vychloubačný výrok,. že do roku 1943 z původních 23 000 mužů jeho divize zůstalo jen 30, ostatní padli, nebo byli zajati. Goebbelsova propaganda udělala z Dietricha bezmála legendární postavu, která se téměř vyrovnala druhému nacistickému válečnému hrdinovy, Erwinu Rommelovi. V době spojeneckého vylodění v Normandii měl Dietrich nejvyšší esesáckou hodnost Oberstgruppenführera a stál v čele tankového sboru. Za svoji meteorickou vojenskou kariéru však nepochybně vděčil daleko víc dobrým vztahům s Hitlerem a své bezohledné energii, než velitelským schopnostem."

Tak tohohle Dietricha si v "Den D" povolal polní maršál Rundstedt na své velitelství v Paříži a tam mu v 17 hodin odpoledne předal Rommelův rozkaz, že musí se svým sborem zaútočit na britský výsadek v blízkosti města Caen a zahnat Spojence do moře! Dietrich okamžitě odeslal rozkaz veliteli tankové divize Panzer Lehr generálporučíku Bayerleinovi, veliteli 21. td generálporučíku Feuchtingerovi a veliteli "Úderné skupiny Meyer" z 12. td SS (Hitlerjugend) brigadeführerovi Kurtu Meyerovi. Jenomže, problém byl v tom, že tanky divize Panzer Lehr se musely k městu Caen přesouvat od Le Mans. Přesun znamenal, že německé tanky musely překonat vzdálenost 150 km a to ještě za světla. Aby se vše podařilo, nesměl se ztrácet čas čekáním. Proto měly za rozbřesku 7. června zaútočit u Caen, na Brity, jen dvě divize a to 21. td a 12. divize SS.
Když tohle konečné řešení - útok jenom dvou divizí ráno 7. června - obdržel generálporučík Feuchtinger, okamžitě protestoval. V protestu říkal, že každý protiútok, který nebude proveden třemi tankovými divizemi je odsouzen k zániku. Víme, že generál Feuchtinger, velitel 21. td, se sám přesvědčil, že Britové již pronikli téměř až do Caen. V protestu dále také řekl, že mu průzkum hlásil, že Britové již vybudovali protitankovou obranu. Jenomže velitelství německé 7. A Feuchtingerovy námitky odmítlo s odůvodněním, že podle Rommelova rozkazu musí být útok proveden 7. června a musí prorazit až k pobřeží La Manche.
Ani Feuchtinger, ani velitelství 7. A tehdy netušilo, že by ten útok byl skutečně úspěšný. Totiž mezera mezi britskou 3. pěší divizí a kanadskou 3. pěší divizí byla stále ještě otevřena a také německá obranná postavení v Douvres a na pobřeží se stále ještě držela. Protože bylo veškeré spojení s německou obranou v mezeře přerušeno, nikdo o dosud odolávajících obráncích německé 716. pěší divize u pobřeží nevěděl.
Bylo těsně po půlnoci z 6. na 7. června 1944, když se na velitelství německé 21. td v Caen, u generála Feuchtingera, objevil velitel "Úderné skupiny Meyer" z 12. td SS, generál Kurt Meyer (již jsme si říkali, že dosavadním velitelem 12. td SS byl generál Witt. Ve velení 12. td jej generál Kurt Meyer vystřídal 12. června, kdy generál Witt v boji padl). Podobně jako Dietrich je Milošem Hubáčkem - Invaze - hodnocen i generál Meyer, když skvělý český historik říká, cituji:

"I Meyer představoval dokonalý produkt nacistického fanatismu. Hitler byl pro něj bůh, pro kterého byl připraven zemřít a hnát na smrt i své vojáky. Když převzal 12. td SS, stal se ve věku 33 let nejmladším divizním velitelem v německé armádě. Třeba říci, že ani Meyer neměl výcvik a zkušenosti na to, aby vedl do boje 20 000 mužů a více než 200 tanků, ale na druhé straně měl taktický instinkt a zápal fanatika, obojí vhodné pro vedení obranných operací. V ofenzivních akcích však zklamal. Obdobně jako Dietrich vděčil za své postavení loajálnosti k Hitlerovi, a ne svým schopnostem."

Po skončení 2. světové války generál Feuchtinger na noc z 6. na 7. června vzpomínal a řekl, cituji:

"Kolem půlnoci přijel na mé velitelství Kurt Meyer. Měl zaujmout postavení na mém levém křídle a příštího rána jsme měli provést společnou operaci. Vysvětlil jsme mu situaci a varoval před silou nepřítele. Meyer studoval mapu, pak se ke mně obrátil a sebejistě řekl: 'Jsou to malé ryby. Ráno je hodíme zpátky do moře'."

Tehdy v noci, abychom pochopili jak byl Meyer sebejistý, se "Úderná skupina Meyer" z 12. td SS sestávala z jednoho tpr (tankový prapor) s 90ti středními tanky typu PzKpfw IV viz na stejném odkaze:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=116
a 3 pěších praporů a dělostřelectva.
Už dříve jsme si řekli, že Feuchtingerova 21. td se již bojů v Den D účastnila, načež její síly v noci ze 6. na 7. června rozdělovala řeka Orne. Západně od řeky Orne byly 2 prapory pěchoty a větší část dvou tpr.( tpr. - tankový prapor). Během "Dne D" zaznamenala 21. td ztráty - v boji a technické poruchy - které snížily počet akceschopných tanků na 70. Když dobře počítáme je to 90 tanků Meyera + 70 tanků Feuchtingera = 160 akceschopných tanků a 5 praporů pěchoty, což podle "vychloubačného" Meyera mělo stačit k úspěšnému protiútoku, který měl zahnat Spojence do moře.
Je jasné, že měl Feuchtinger pochybnosti, ale rozkaz je rozkaz. Podle rozkazu tak generál Feuchtinger souhlasil s provedením koordinovaného úderu směrem k Douvres, který měl začít po rozednění 7. června, tedy ihned jakmile "Úderná skupina Meyer" dosáhne výchozích postavení severně od města Caen. Jenomže jednotky SS z Úderné skupiny se zdržely sháněním PHM a tak ještě ani nebyly připraveny, když se po rozednění objevily britské stíhací bombardéry a napadly jejich shromaždiště. Ale ani Feuchtinger nemohl ráno 7. června spustit útok, neboť jej britský útok proti Leibiseyskému lesu severně od Caen přinutil přejít do obrany....
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Re: XIII. díl. Operace OVERLORD. Č 76.

Příspěvek od michan »

XIII. díl. Operace OVERLORD. Č 77.

Spojenecké jednotky 21. Skupiny armád generála Montgomeryho, se do pohybu směrem na jih, první den po vylodění, vydaly ihned časně zrána dne 7. června 1944, a to ze všech pěti oblastí pláží.
Předsunuté jednotky a jejich velitelé si uvědomovaly, že úkoly předchozího dne nebyly splněny. I proto byl postup vpřed urychlen, a to přesto, že spojenecké jednotky neměly ještě okolo sebe dobity všechny německé obranné pozice.
Americká 1. A generála Bradleyho ( z pláží oblasti UTAH a OMAHA) chtěla co nejrychleji obsadit Isigny s Carentan, spojit svá dvě předmostí, na poloostrově Cotentin pak zaútočit co nejdále na západ a urychleně poloostrov přetnout, vytvořit tak pozice pro útok proti městu a přístavu Cherbourg, který museli Američané co nejrychleji dobýt.
Britové, britská 2. A generála Dempseyho ( z pláží v oblast GOLD, JUNO a SWORD) měla obsadit především Caen a Bayeux, na svém úplném levém křídle pak dosáhnout řeky Dives, pevně se tam zachytit, a na svém úplném pravém křídle se spojit s americkou 2. A u Port en Bessin.
Cíle a úkoly dne 7. června(ale i pro několik dalších dní) byly jasné - nelze se proto divit, že schůzkou, která se ten den konala, mezi 6. a 8. hodinou ranní, na velitelství 21. Skupiny armád u generála Montgomeryho, nebyly pro generály Bradleyho a Dempseyho, pro americkou 2. A a britskou 1. A, uděleny nějaké "nové rozkazy", ale pouze se zdůraznila naléhavost rychlého dosažení stanovených cílů!

Na schůzce bylo zdůrazněno, že na britské frontě musí britská 3. pěší divize ( ze SWORDU) v co nejkratší době obsadit vyvýšeninu severně od města Caen, uzavřít dosud stále otevřený koridor na své pravé straně, kudy, jak jsme si řekli, v "Den D", pronikaly tanky německé 21. td a pak se spojit s kanadskou 3. pěší divizí ( přicházející z JUNO).

Proto hned časně ráno dne 7. června britská 185. pěší brigáda z britské 3. pěší divize obnovila útok na vesnici Lebisey, viz mapa:


Obrázek


Přestože britský útok vedený třemi prapory 185. pěší brigády podporovala polní děla i palba křižníků, útok neuspěl. Severně od vesnice Lebisey je otevřený terén, kterým prochází silnice na Caen, dál pokračující přes hřeben pokrytý Lebiseyským lesem.
Ranní útok zahajoval 2. warwickshireský prapor a později jej posílil 1. prapor norfolského pluku 185. pěší brigády. Boje pokračovaly celý den. Warwickshireští pronikli do hustého lesa, některé oddíly dosáhly až vesnice na jeho vzdálenějším okraji, ale hlavní sílu britského útoku Němci palbou zadrželi a útok ztratil sílu. Zápisy hovoří zejména o intenzivní německé kulometné palbě ze vzájemně se kryjících, dobře umístěných a zamaskovaných kulometných stanovišť, ke kterým bylo obtížné se přiblížit i někde ze strany. Když se dne 7. června přiblížil soumrak byly britské jednotky s těžkými ztrátami staženy a po celé 2 dny, kdy se reorganizovaly, se Britové o útok nepokoušeli.
Vzniklou situací byl velitel britského 1. as generálporučík Crocker přinucen realizovat onu variantu plánu, podle které - nepodaří-li se Caen dobýt první den, musí být město následující 3, nebo 4 dny "účinně střeženo", dokud nebude pro nový, široce založený útok k dispozici skotská 51. pěší divize a 4. samostatná tanková brigáda.

V popisované době 7. června ráno také 9. pěší brigáda z kanadské 3. pěší divize spolu s 27. plukem kanadské 2. samostatné tankové brigády, vyrazily směrem na jih, po silnici vedoucí přes Villons les Buissons, Buron a Authie ke Carpiquetu

Obrázek

(mapa útoků 3. kanadské pěší divize, od vylodění 6. června, do 13. června 1944).
Samotné les Buissons bylo dobyto velmi brzy, stejně jako i Buron. Když však kanadské jednotky pronikly do Authie, začala je ostřelovat německá děla z maskovaných palebných pozic nalevo v St. Contest. Totiž St. Contest měla dobýt britská 3. pěší divize, ale útok se nezdařil. Místo bylo nepřístupné a dělostřelectvo, které Kanaďany podporovalo, je nemohlo zasáhnout. Kanadské zápisy říkají, že i opakovaná žádost o podporu námořního dělostřelectva nebyla z neznámých důvodů vyslyšena. Kanadský velitel 9. brigády se proto rozhodl postup zastavit a zaujal pozice severně od Authie. Netrvalo dlouho a objevily se tanky německé 12. td SS, které prudkým protiúderem pronikaly přes některá kanadská postavení. Kanadský 27. tankový pluk se útočícím německým tankům postavil na rozhodný odpor. V zuřivém souboji tanků utrpěly obě strany značné ztráty a Kanaďané byli zatlačeni nazpět, až k vesnici Buron. Německé tanky, které ustupující Kanaďany pronásledovaly, dosáhly okraje vesnice Buron, ale tam je zastavila prudká protitanková palba děl. Když se přiblížil večer, ustoupili Kanaďané i z Buronu a zaujali zpevněné obranné pozice, plné protitankových děl na vyvýšenině u les Buissons.
Toho samého 7. června, když kanadská 9. pěší brigáda odrážela nápor německých tanků z 12. td SS, útočila kanadská 7. brigáda, ze stejné kanadské 3. pěší divize, a svým útokem postoupila o více než 6 km na jih, obsadila po cestě Putot en Bessin a zaujala postavení jižně od silnice Caen - Bayeux.

Během odpoledne dne 7. června byla tedy německá 21. td zaměstnána severně od Caen a právě vzpomínaná 12. td SS na západě zaměstnávala kanadskou 3. pěší divize. Což znamenalo, že kanadská 3. pěší divize nemohla splnit jeden ze svých úkolů, obejít Caen na západě a obsadit letiště v Carpiquetu. Generálu Meyerovi a jeho 12. td SS se podařilo zastavit Kanaďany a způsobit jim citelné ztráty. Jenomže, jak za chvíli zjistíme, dokázal to jedině tak, že prakticky nasadil celou svoji "Údernou skupinu Meyer". Tyhle boje na obou křídlech města Caen prakticky velmi podstatně narušily německý plán útoku, který byl rozkázán pro 7. červen 1944.
Až na konci dne 7. června 1944 se podařilo generálu Meyerovi shromáždit tolik sil, že mohl provést svůj původní záměr - útok, který měl začít ráno do mezery k Douvers. Jenomže z těch zdrojů, které sám považoval za dostačující (vzpomeňme 90 tanků a dva prapory pěchoty, které měl 6. června v noci) - mu zbylo pouhých 17 tanků a jeden prapor pěchoty.

A večer 7. června byla také úplně jiná situace, neboť mezera mezi kanadskou 3. pěší divizí a britskou 3. pěší divizí, byla již uzavřena a britské a kanadské předmostí se spojilo.
Pozoruhodné je, že na nejvyšším velitelství spojeneckých expedičních sil vznikl poplach, neboť tam dorazily nepřesné zprávy o německém tankovém průlomu, který dosáhl pobřeží - právě jsme si výše popsali, že se nic takového nestalo. Kanaďané byli sice skutečně přinuceni ustoupit téměř o 2 km, ale ani oni, ani britská 3. pěší divize nic neztratili z území obsazeného v "Den D" (ráno nejprve o ty 2 km postoupili bez boje a pak se po boji stáhli).
Co však je z popisu jasné, je to, že německý protiútok spojenými silami 21. td a 12. td SS provedený dne 7. června zdaleka nesplnil očekávání německého velení.
Vedla se diskuze - Proč německá vojska neuspěla? Protože diskuze je něčím charakteristická - ukazuje vztahy mezi vysokými důstojníky jednotek SS a Wehrmachtu - řekněme si něco o ní:
Generál Meyer v diskuzi vehementně popíral, že není pravda, že by ho zastavila síla kanadské obrany, jejich protitanková palba, která by mu zabránila v průlomu. Jak je v historických pramenech zaznamenáno - a já použiji vylíčení českého historika Miloše Hubáčka - Invaze, -řekl později generál Meyer, cituji:

" 'Nepodařilo se nám 7. června dosáhnout výraznějších výsledků, protože dlouhým přesunem k frontě jsme vyčerpali svoje zásoby benzínu. Snažil jsem se je doplnit, ale nebylo to možné. Mohl jsem proto při útoku užít jen polovinu svých tanků.'
Feuchtinger to však označil za výmluvu. 'Jestliže Meyerovi skutečně chyběl benzín', pravil, 'tak proč se mi o tom nezmínil? Mohl jsem mu poskytnout vše, co potřeboval, kdyby o to požádal.' Když se měl později Oberstgruppenführer Dietrich vyjádřit, který z obou názorů je blíž k pravdě, podpořil Meyera. Řekl: 'Teď je pro Feuchtingera lehké prohlašovat, že by byl dal 7. června Meyerovi benzín, ale ono ráno by jeho odpověď na takovou žádost zněla - žádný nemám'."

Asi se nám dneska špatně uvažuje o tom, proč v takhle důležitých životních okamžicích existoval nedostatek spolupráce. Ale i později bylo dokazováno, že je to pravda, neboť existovala velice silná averze mezi starou gardou Wehrmachtu a nepopulárními důstojníky SS, které zde představoval Meyer a Dietrich...
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Re: XIII. díl. Operace OVERLORD. Č 76.

Příspěvek od michan »

XIII. díl. Operace OVERLORD. Č 78.

V předchozím popisu jsem řekl, že Němci vlastně museli veškeré své tankové zálohy použít, dne 6. června, k obraně Caen a okolí ( i tradiční protiútoky ten den byly vlastně stále jen obrana, neboť, Němci území dobytá protiútokem neudrželi a stáhli se vždy zpět, nebo byli spojeneckým útokem vytlačeni, do obranných pozic okolo Caen). Řekli jsme , že nějaký rozhodný útok, z důvodů pomalého a obtížného shromažďování jednotek ze strany Němců, nemohl začít 7. června., protože jednotek bylo nejprve třeba v obraně. Němci i z důvodů shromažďování sil k útoku, mohli mimo Caen, dne 7. června, jen těžko někde klást větší odpor. Tak zněla realita.
Vzniklé reality využila na Britské frontě, zejména britská 50. pěší divize postupující z oblasti pláží GOLD. Právě její 56. pěší samostatná brigáda a 8. tanková samostatná brigáda a 69. brigáda této divize, zaútočily hned po ránu dne 7. června.
Byla to právě britská 69. pěší brigáda z 50. pěší divize, která pronikla v "Den D", ze všech jednotek, které operovaly v britském invazním sektoru, vlastně nejdál. Také hned ráno 7. června postoupila o několik kilometrů na jih. U St. Legeru překročila 69. pěší brigáda silnici Caen - Bayeux a spojila se s Kanaďany, kteří postupovali z úseku JUNO. Britská 8. tanková brigáda pak pronikla frontou 69. pěší brigády ve snaze dosáhnout Tilly sur Seulles a vyvýšeninu nad Villers Bocage. Britská 56. pěší brigáda obsadila 7. června důležité město Bayeux a zřídila obranná postavení, která chránila přístupy k městu ze strany Caumontu a St. Ló. I další dvě brigády z britské 50. pěší divize - 231. pěší brigáda a 151. pěší brigáda dosáhly náhorní plošiny, která se rozkládá po obou stranách silnice Bayeux-Tilly sur Seulles. Hlavní silnice Bayeux - Caen se večer 7. června dostala do rukou britských jednotek postupujících od Bayeux až po Bretteville l' Orgueilleuse, které leží zhruba 10 km západně od města Caen.
Do večera 7. června 1944 tak získala britská 2. A, jako celek, předmostí zhruba 35 km široké a 8 až 16 km hluboké. Takovéhle předmostí zatím plně dostačovalo k tomu, aby její velitel generálporučík Dempsey mohl rozmístit protitankové dělostřelectvo a tanky tak, že věřil, že odolá očekávaným německým protiútokům. Zároveň začal v působnosti britského 30. (XXX.) as shromažďovat jednotky pro další postup. Po válce se samozřejmě vyskytly názory, že právě britský 30. as postupující z pláží oblasti GOLD, mohl dne 7. června 1944 zcela určitě proniknout dál, neboť by při lepším průzkumu zjistil, že mu ten den nestálo v cestě prakticky nic mimo průzkumného praporu 12. td SS. Jenomže britské posily pro 30. as byly proti plánu zpožděny o téměř 12 hodin a všechna hlášení z míst vylodění říkala, že pravděpodobně dojde k ještě většímu zpoždění. K opatrnosti generála Dempseyho přispívalo i hlášení o předpovědi počasí, které bylo nepříznivé a mělo se ještě zhoršovat. Generál Dempsey se proto domníval, že doba není vhodná k unáhlenému postupu, kterým by mohl narušit rovnováhu celé spojenecké invazní fronty, zvláště z těch důvodů, že americká postavení v oblasti pláže OMAHA se nezdála vůbec zajištěná.

Na "Americké frontě" - na západním křídle americké 2. A - umožnilo obsazení přístavu Port en Bessin oddíly britské 47. Skupiny Commandos, k němuž došlo před rozedněním dne 8. června, částečné spojení s americkým 5. as, ale jen velice řídce. Ještě se nedalo hovořit o propojení (k samotnému propojení, jak si za chvíli řekneme, došlo až 12. června 1944, když bylo zcela ovládnuto městečko Isigny).
Totiž na americké frontě, u amerického 5. as, kladli Němci Američanům silný odpor a 7. a 8. června jim bránili v rozšíření předmostí směrem na západ a americká 29. divize vyloděná v druhém sledu postoupila jen velmi málo


Obrázek


( viz zde mapa pláží oblasti OMAHA ve dnech 7. a 8. června 1944).
Pláže oblasti OMAHA stále ostřelovala německá děla a minomety. Oblast OMAHA byla tak zaplněna vraky, že materiál musel být 7. června vykládán ještě pouze z člunů, které najely přímo na břeh. Až teprve po dvou dnech tuhých bojů byla obrana německé 352. divize zlomena a předmostí na OMAZE bylo upevněno.
Poté americká 1. pěší divize pokračovala dál na východ, kde se jí podařilo navázat předsunutými hlídkami kontakt s Brity u již řečeného Port en Bessin. V noci z 8. na 9. června německá 352. divize a jednotky, které byly připojeny, začaly postupně, za bojů, ustupovat na jih. Tak se stalo, že pravé křídlo německé 352. divize zůstalo odkryto a Američané využili příležitosti, postupujíce v patách Němcům. Podařilo se jim 12. června dosáhnout Agy, což je 6 km jihozápadně od Bayeux, na silnici k St. Ló. V německé obraně se pomalu začala otevírat nebezpečná mezera. I když se vojákům německé 352. divize podařilo unikat obklíčení, zůstalo nyní odhaleno i její levé křídlo a americká 29. pěší divize mohla obsadit právě městečko Isigny (onoho 12. června) a proniknout na jih až k železniční trati Carentan-Bayeux. Tak se setkaly americké hlídky z Isigny konečně s jednotkami 101. vzdušně-výsadkové divize, čímž došlo ke kontaktu mezi americkým 5. as z OMAHY a americkým 7. as postupujícím z UTAHU. Němci v oblasti neměli žádné významnější zálohy, které by nějakým způsobem jejich obranné úspěchy - mezi 7. a 11. červnem - udrželi.
Ale až teprve po 12. červnu byl problém OMAHA vyřešen - ještě o tom bude řeč.
V americkém sektoru si ještě něco řekněme o bojích amerických jednotek na Cotentinském poloostrově postupujících z pláže UTAH. Situace byla jiná z těch důvodů, že na Cotentinském poloostrově Němci posily měli při ruce, a část jich zasáhla 6. června 1944 proti parašutistům 82. a 101. vzdušně-výsadkové divize již dopoledne. Zbývající zálohy pak Němci nasadili ještě během dopoledne a odpoledne "Dne D", když německý hlavní protiúder směřoval proti 82. vzdušně-výsadkové divizi. O tuhosti bojů dne 6. června večer svědčí radiové hlášení na štáb americké 2. A, kde se říká, cituji:

"Stavy pěchoty sníženy o 60%, dělostřelectva o 90%, bojová morálka výtečná."

U Američanů fungovalo doplňování velice rychle, neboť i když byla bojeschopnost parašutistů během noci vystavena tvrdé zkoušce - parašutisté vydrželi. O čem mluvím?
Němci totiž během noci z 6. na 7. června zahájili velkými silami útok oddíly svého 6. vzdušně-výsadkového pluku, který napadl americké parašutisty přes řeku Merderet. Američtí parašutisté je zastavili pouhých 400 metrů od velitelského stanoviště velitele 82. vzdušně-výsadkové divize generálmajora M. B. Ridgwaye

Obrázek


( mapa útoků amerického 7. as z oblastí pláží UTAH,


Obrázek

jejich jednotlivých "Plukovních bojových skupin", včetně bojů

Obrázek




Obrázek

americké 101. vzdušně-výsadkové
a 82. vzdušně-výsadkové divize - dne 7. června 1944).
Ještě za rozbřesku 7. června byli výsadkáři stále zle tísněni a docházela munice. Jenomže krátce po 7 hodině přivezly kluzáky posily a na padácích byly shozeny zásoby všeho druhu a parašutisté útoky německého 6. vzdušně-výsadkového pluku zastavili.
Bylo 10 hodin dopoledne dne 7. června, když parašutisté navázali přímý kontakt s jednotkami americké 4. pěší divize, kteří postupovali od pobřeží UTAH a vyztužili obranná postavení podél řeky Merderet. Němci proti obrannému postavení podél řeky Merderet útočili celý den. Úspěšná obrana amerických výsadkářů a průlom americké 4. pěší divize do hloubky více než 3 kilometry na severozápadním směru znamenaly, že americkému 7. as se do setmění 7. června podařilo rozšířit předmostí do hloubky 13 km a do šířky 14 km.
Pro manévrování, zásobování a soustřeďování sil bylo 13 x 14 km dostatečně široké předmostí, ale stále hrozilo nebezpečí, že by mohli být Američané izolováni v zatopených oblastech. Tenhle problém - zadržení Američanů v oblasti zátop - závisel na rychlosti příjezdu německých posil z Bretaně. Tady však Američané měli štěstí, ale nejen štěstí, neboť to spojenecké letectvo nedovolilo. Jedním z důvodů proč německé posily z Bretaně dorazily pozdě bylo také, že posily vyrazily se značným zpožděním.
Důvodem bylo, že až do pozdního odpoledne "Dne D" se velitelství německé 7. A domnívalo, že na Cotentinu Spojenci nasadili pouze jednotky vzdušného výsadku, a s těmi by si měly poradit síly, které byly na poloostrově rozmístěny. Až teprve v 23 hodin večer dne 6. června, velitel německé 7. A generálplukovník Dollmann, rozkázal stažení posil z Bretaně a odeslání na Cotentinský poloostrov.
Již od rozednění 7. června 1944 začaly německé posily z Bretaně napadat spojenecké stíhací bombardéry. Navíc postup posil z Bretaně zkomplikovalo německé hlášení o přistání dalšího spojeneckého výsadku severně a západně od Avranches. Jedno z těchto německých hlášení, již brzy ráno 7. června uvádělo, že přibližně 300 letounů shodilo parašutisty v oblasti Coutances - Lessay, západně od města St. Ló. Ve skutečnosti se jednalo o válečnou lest -

Obrázek


- o shazování figurín Rupert.
Velení 7. A se však ošálit dalo a dokonce i maršál Rommel došel k závěru, že jde o předehru k námořnímu výsadku na západním pobřeží Cotentinského poloostrova. Načež Rommel vydal rozkaz, aby všechny německé jednotky, které jsou v dosahu - byly okamžitě vyslány do tohoto prostoru. Tenhle rozkaz se týkal právě i posil, které vyrazily z Bretaně na pomoc Cotentinskému poloostrovu. Rommelův rozkaz platil až do 8. června a jeho odvolání bylo i poté zdrženo, neboť spojenecké nálety přerušily spojení a německá 7. A nebyla schopna navázat s jednotkami z Bretaně kontakt.

Pro obtížnost a vojenskou specifičnost textu, jakož i z důvodů zachování vojenské terminologie, a také kvůli většímu zachování faktů, menší chybovosti v historické faktografii, jsem většinou od Č 76. až do těchto míst psal text, ze svých poznámek a osnovy celého tažení v Normandii, text mnou sestavený ( Osnovu viz zde na tomto odkaze v Úvodu:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=137&t=5236
) - dále pak jsem psal text z informací z historického pojednání Den D - Roger Cirillo, Stephen Badsey, Nigel de Lee - Boje v Normandii, Charles Kirkpatrick - Soustřeďování sil - místy pak použil informace pro text v článcích z historického pojednání - Miloš Hubáček - Invaze - což jsou podklady uvedené i u Č 78. na konci.
Všechen historický děj v článcích popisuji svými slovy. Pokud je uvedena citace, je vždy uvedeno odkud byla použita.
U některých historických dějů jsou informace použity z podkladů, které jsou uvedeny na konci posledního článku, zde u Č 78. - Použité podklady.
Obrázky a mapy jsou použity z volně uložených na zahraničních webech, umístěných zde na Palbě v - Album, nebo Fotoforum - odtud pak dle návodu vložených do mých článků.



Použité podklady:

Duce – Anatomie jedné kariéry – Luboš Taraba.
Adolf Hitler a jeho cesta k moci – Rainer Zitelmann.
Nacismus – Alessandra Minerbiová – editor: Flavio Florani.
Pakty Stalina s Hitlerem – výběr z dokumentů 1939 a 40 – Naše vojsko.
Přísně tajné 3/99, 4/99, 3/05 a 3/08.
HPM ročník XIV. – Ivo Pejčoch – Těžký křižník Canarias.
Září 1938 – Role a postoje spojenců ČSR – Miloslav John.
Dějiny světa, svazek IX – L. I. Zubka, A. M. Zubinský a G. N. Sevosťjanov.
Dějiny světa, svazek X. – V. V. Kurasov, A. M. Někrič.
Krev, slzy a pošetilost v nejtemnější hodině 2. světové války – Len Deighton.
Druhá světová válka – Úplná historie – Martin Gilbert.
Blitzkrieg od Hitlerova nástupu po pád Dunkergue - Len Deighton.
Druhá světová válka – John Keegan.
Polské tažení Hitler a Stalin rozbíjejí Polskou republiku – Janusz Piekalkiewicz.
Tanková válka 1939 – 1945 - Janusz Piekalkiewicz.
Letecká válka 1939 – 1945 - Janusz Piekalkiewicz.
Námořní válka 1939 – 1945 - Janusz Piekalkiewicz.
Historie německé armády 1939 – 1945 – Philippe Masson.
Slovenská armáda 1939 – 1945 – Charles K. Kliment, Břetislav Nakládal.
Hitlerovi válečníci – Guido Knopp.
Německé obrněné jednotky – Horst Scheibert.
Hitlerovy elitní jednotky – Lucas Cooper.
Němečtí parašutisté ve II. světové válce – Volkmar Kühn.
Operace Jubilee, Dieppe 1942 – Norman Franks.
Narvik – Donald Macintyre.
Ocelová lavina – Darius Jedrzejewski, Zbigniew Lalak.
Bitva o Británii – Leonard Mosley a redakční kolektiv Time-Life Books.
Černí andělé, Historie zbraní SS – Rupert Butler.
Historie válek – David Brownstone a Irene Franck.
Neznámé špionážní operace KGB – Mitrochinův archiv – Christopher Andrew, Vasilij Mitrochin.
Den D, 1944, Hlasy z Normandie – Robin Neillands, Roderick de Normann.
Druhá světová válka den za dnem – Donald Sommerville.
Svět ve válce 1939 – 1945 – Dr. Duncan Anderson, Dr. Stephen Badsey, David Chandler, Dr. Paddy Griffith, Sean McKnight, Gary Sheffield.
Marcel Jullian – Bitva o Británii – červenec-září 1940
Alan Cooper – Cíl Drážďany.
Boje o Itálii 1943 až 1945 – Dominick Graham a Shelford Bidwell.
Hitlerovy horské jednotky – James Lucas.
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1176,
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1179
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1193
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1209
a v nich následné diskuze.
Miloš Hubáček – Bitva u Matapanu.
Miloš Hubáček - INVAZE.
Charles Kirkpatrick - Spory o druhou frontu.
Stephen Badsey - Příprava operace Overlord.
Detlef Vogel - Německá obrana.
Edward Marolda - Operace Neptune.
Steven J. Zaloga - Den D 1944 Pláž OMAHA.
Roger Cirillo, Stephen Badsey - Den D.
Charles Kirkpatrick - Soustřeďování sil.
Alfred Price - Vzdušné boje.
Nigel de Lee - Boje v Ńormandii.
Nigel de Lee - Průlom.
Jaroslav Hrbek – Tobruk 1941.
Janusz Ledwoch – Afrikakorps.
Paul Carell – Lišky Pouště.
Janusz Piekalkiewicz – Rommel – Tajná válka v Africe.
Dwight David Eisenhower – INVAZE DO EVROPY.
Harry C. Butcher – TŘI ROKY s EISENHOWEREM.
Jiří Brož – STŘEDOMOŘÍ V OHNI DRUHÉ SVĚTOVÉ VÁLKY.
D – DAY OPERACE OVERLORD, dle nakladatelství Salamander
Den D 1944 Pláž Omaha, Steven J. Zaloga, Howard Gerrard.
Books Ltd, Londýn.
Další související historická literatura.
Mé dlouholeté poznámky a mapy.
Z webu http://www.Palba.cz je použito jako podklad a upoutávka:
V subkapitole – Armády 1918 – 1945 u Francie zde:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=143
a zde jednotlivé sekce:
a) Pozemní a cizinecká legie – (články od Kačermiroslav, Sa 58 a Bruno):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=160
b) Letectvo – ( články YAMATO, Kačermiroslav a Fatale):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=161
c) Námořnictvo – (ovládal Norad – Nelson):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=162
d) Opevnění a bunkry – (od Bruna a Lorda):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=48
Aby pak důležitou smlouvu o porážce Francie z 22. června 1940 dodal Kačermiroslav v sekci
e) Ostatní:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=3463
V subkapitole – Armády 1918 – 1945 pak nalezneme - Británie viz zde:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=139
kde jsou pak jednotlivé sekce, a v nich potom musíš otevřít - Pozemní vojsko:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=154
tam teprve otevřeš Obrněná technika – (především YAMATO, TonyHazard a Easy_Company) zde:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=241
aby pak ještě následovaly odkazy od Sa 58:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=3351
a Thór:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=2936
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=2892
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=2821
Royal Navy (především Norad – Nelson a také trochu Mikhassel. Dralno):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=153
Letectvo:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=99
pak má své podsekce:
Stíhací letouny – (xradar, YAMATO, Tempík, Reisen):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=216
Bombardovací a bitevní letouny – (Haness, YAMATO):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=217
Ostatní letouny – (Kačermiroslav):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=218
Různé – (od Haness, Ikala, Lord a YAMATO):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=220
A starší neaktualizovaný článek od Fatale:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1180
O Německé obrněné technice je možné se na Palbě dozvědět na tomto odkaze v subkapitolách zde http://www.palba.cz/viewforum.php?f=138
Tanky a stíhače tanků:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=116
od Sa 58, YAMATO, TonyHazard.
Samohybná děla http://www.palba.cz/viewforum.php?f=117 také od Sa 58 a YAMATO.
Mnoho dalších věcí, jako jsou OA – Obrněné Automobily - na tomto odkaze http://www.palba.cz/viewforum.php?f=17 také od Sa 58.
Z letecké techniky jsou to především v subkapitole Luftwaffe
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=20
u Stíhacích letadel http://www.palba.cz/viewforum.php?f=112
monografie Hans S a YAMATO, stejně jako u Bombardovacích a bitevních http://www.palba.cz/viewforum.php?f=113
a u Ostatních http://www.palba.cz/viewforum.php?f=192
je to pak Tunac, Haness, Hans S a YAMATO.
Vybavení letounů http://www.palba.cz/viewforum.php?f=193je od Ikala, Eda a Sa 58.
O Itálii jsou pak jednotlivé subkapitoly zde:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=142


Případné doplnění a diskuzi prosím směřujte na tento odkaz:

http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=137&t=67&start=100
ObrázekObrázekObrázek
Odpovědět

Zpět na „Pozemní boje 1944 - 1945“