XIII. díl. Operace OVERLORD. Č 70.

Od Normandie po kapitulaci Německa

Moderátoři: michan, Pátrač

Odpovědět
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

XIII. díl. Operace OVERLORD. Č 70.

Příspěvek od michan »

XIII. díl. Operace OVERLORD. Č 70.

Mapa "Operace Lüttich" ( Falaiská kapsa), kterou Němci spustili 6. srpna 1944, a která končila

Obrázek

jejich porážkou 17. srpna 1944, viz v textu.

Hovořím-li v předchozím Č 69., o nasazení německých tryskových letadel, je čas na Arado Ar 234.
Němci, z důvodů komplexní letecké převahy Spojenců nad celou Normandií, ale i z důvodu letecké převahy nad Francií, prakticky po celou dobu od vylodění, postrádali kvalitní a velice důležitý letecký průzkum. Tenhle handicap - kvalitní a účinný letecký průzkum - byl překonán až nasazením další z tzv. "Tajných zbraní" - tryskovým průzkumným letadlem Arado Ar 234 (něco málo je o něm zde http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=113&t=4227
, když vzpomínány jsou oba prototypy).
Proto, aby zkvalitnila letecký průzkum, přesunula Luftwafe své 2 prototypy Arado Ar 234 z Německa do Juvincourt u Paříže a ráno 2. srpna 1944 poručík Erich Sommer vzlétl k vůbec "první průzkumné misi v historii tryskových letadel" ( podkladem jsou zde historická pojednání na konci článků, jako např. Alfred Price - Vzdušné boje.
Na tomto odkaze je další podklad, včetně fotografie pilota:
http://aerostories.free.fr/events/juvin/page2.html ) .

Pilot poručík Sommer letěl ve výšce 10 000 metrů rychlostí 746 km za hodinu a provedl 3 dlouhé průlety za současného snímkování nad celou Normandií.

Záznam z letu říká, že vzduch byl čistý, ale kdyby se prý nějaký spojenecký stíhač pokusil Arado Ar 234 zachytit, německý pilot by si ho ani nevšiml. První tryskový průzkumný let trval necelých 90 minut a Erich Sommer stihl za tu dobu víc, než všechny průzkumné letouny Luftwaffe na Západní frontě za posledních 8 týdnů. Podařilo se mu vyfotografovat takřka celou oblast soustřeďování vojsk Spojenců od jednoho konce k druhému.
Když byly snímky vyvolány trvalo 12ti vyhodnocovačům Luftwaffe více než 2 dny, než předběžně zhodnotili co všechno vlastně Sommer vyfotografoval. Není se co divit, neboť Spojenci měli na počátku srpna v Normandii již 1,5 miliónu mužů a 300 000 vozidel všeho druhu. Podrobné zkoumání fotografií onoho "prvního tryskového průzkumného letu" zabralo několik týdnů. Od 2. srpna pak létala Arada ve velkých výškách pravidelně na fotografické průzkumné lety nad celým zázemím Spojenců. Jenomže při letecké převaze a stavu bojů již nesehrál tento průzkum žádnou významnou roli, neboť převaha Spojenců byla zdrcující. Přestože Němci viděli jak se americké obrněné útvary, tankové divize generála Pattona hrnou z poloostrova Cotentin a jejich čelní jednotky směřují na východ, západ i na jih, neměli Němci čím Spojence zastavit. Útoky Američanů tak narážely první týden v srpnu jen na malý odpor. Němci však, na jednom místě, přece jen připravovali protiútok.

Zde, u německého protiútoku, bylo v srpnu 1944 vidět, jaká byla letecká převaha Spojenců. Němci se po 6. srpnu 1944 skutečně zmohli na jednu útočnou operaci, pod názvem "Operace Lüttich"( 6. až 17. srpna 1944), když se jim přece jenom podařilo shromáždit 5 tankových divizí. Tento mohutný tankový protiúder Wehrmachtu vedený silami pěti tankových divizí a podporovaný dalšími jednotkami pancéřových granátníků, měl za úkol proniknout západním směrem a zastavit postup Američanů, kteří vyrazili z Cotentinu.
Němci samozřejmě počítali s počasím a tak útok ráno zahajovali v hustém mlžném oparu, který znemožňoval Spojencům letecké operace a Němcům dovoloval postup. Již okolo poledne se obloha vyčistila a spojenecké stíhací bombardéry nastoupily do akce proti kolonám německých tanků, které náhle musely útočit a přemisťovat se za bílého dne.
A byl to "masakr"!
Celkem 19 perutí Typhoonů odpalovalo rakety a ničilo tankové kolony. Mezitím Spitfire, Mustangy, Thunderbolty a Lightningy bombardovaly slabě chráněná německá vozidla a zajišťovaly přehradné hlídkování před případnými německými stíhačkami, kterým zabraňovaly v přístupu na bojiště. K večeru bylo po německém útoku, když jenom ztráty tanků na hrotu operace byly větší než 100 tanků. Němci se ještě jednou pokusili tankový útok obnovit, ale spojenecké vzdušné síly všechny pokusy zmařily, neboť nedovolovaly prakticky žádné přesuny. Zároveň Spojenci vyztužili klasickým i samohybným dělostřelectvem svou obranu a donutili tak Němce "Operaci Lüttich" zastavit.
Když Němci zjistili, že předsunuté jednotky nejsou schopny postoupit vpřed, přišel rozkaz začít jednotky stahovat. A to byla opět doba "hojnosti" leteckých cílů pro nájezdy spojeneckých stíhacích bombardérů... ( zde je něco více o "Falaiské kapse" - "Operaci LÜTTICH".
http://warandgame.com/2011/08/13/1st-ss ... cket-1944/
a zde: http://en.wikipedia.org/wiki/Operation_L%C3%BCttich
).
Jako příklad zásahu spojeneckého letectva, je i v historických podkladech na konci článků, uváděn 13. srpen 1944, kdy během ozbrojeného průzkumu podél silnice poblíž Carrouges, zpozoroval pilot Thunderboltu z 366. stíhací skupiny několik nákladních vozů zaparkovaných pod stromy. V době, kdy prováděl otáčku, aby se dostal do vhodné pozice pro palbu, všiml si něčeho, co vypadalo jako stromy, které rostou uprostřed silnice. Několikrát nalétl a zjistil, že jde asi o 30 dobře zamaskovaných tahačů s cisternami, ze kterých 6 německých tanků doplňovalo palivo. Pilot okamžitě rádiem odeslal zprávu. Okamžitě přilétly ostatní letouny z jeho skupiny, ke kterým se přidaly stíhací bombardéry a bylo provedeno několik útoků bombami a palubními kulomety.
Zápis říká, že když letouny po spotřebování veškeré munice odlétaly, zanechaly za sebou více než 1,5 km dlouhou řadu hořících vozidel.
Ten den na jiném místě objevily Thunderbolty z 366. stíhací skupiny kolonu několika set vozů, které postupovaly poblíž Argentan a mnoho z nich střelbou zničily.
V srpnu 1944 se již americké tanky nořily hluboko do nitra Francie. Ještě o tom budu psát.
Na tomto místě si jen řekněme, že jeden americký proud tanků směřoval na Paříž a další důležitá města a americký 15. (XV.) sbor se obrátil na sever na Argentan. Současně kanadská a polská vojska postupovala do oblasti Falais a hrozila obklíčením německých divizí ustupujících z pozic na západ od těchto měst. Blížil se konec, neboť kolem 16. srpna se síť kolem německých divizí začala uzavírat a úzké silnice, které vedly z obklíčení přeplnil Wehrmacht vozidly všech typů, která směřovala na východ. Byla to pravá "žeň" pro spojenecké stíhací bombardéry, které útočily bombami, raketami i kanóny. Takto zničily stovky vozidel a na mnoha místech zcela zablokovaly silnice v oblasti.

Obrázek


Je jasné, že v některých oblastech byl úplně znemožněn veškerý pohyb. Němečtí vojáci opouštěli svá vozidla a těžkou vojenskou výzbroj a pokoušeli se probojovat si cestu do Německa pěšky.

Letectvo v "Operaci DRAGOON".
Až budu v dalších článcích popisovat "Operaci DRAGOON", vylodění na jihu Francie, nebudu se již tolik zmiňovat o letectvu, ale bude vše více o pozemních jednotkách. Proto si řekněme v těchto místech - u letectva - alespoň něco, o působení spojeneckého a německého letectva právě v "Operaci DRAGOON"


Obrázek

.
Dne 15. srpna 1944 zahájili Spojenci ještě jedno vylodění - právě vyřčenou "Operaci DRAGOON"( původní název operce byl - "Operace ANVIL") - vylodění na středomořském pobřeží Francie, jihovýchodně od Marseille.
V polovině srpna měla Luftwaffe v dosahu vylodění "Operace DRAGOON" jen 65 torpédových Junkers Ju 88 http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=113&t=2218
http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=113&t=2065
a 25 Dorniérů Do 217 http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=113&t=2239
, jenomže ochranné stíhačky nikde ( podkladem jsou zde již řečené zdroje na konci článků). Až teprve, když přiletěla z Itálie jedna Gruppe s Messerschmitty Bf 109, byla na jihu Francie alespoň nějaká stíhací ochrana.
Jenomže Spojenci již měli PVO vylodění tak dobrou, že německé letectvo nemělo takřka šanci. Lodě Spojenců, které "Operaci DRAGOON" prováděly, byly chráněny jak pozemními (z letišť Spojenci dobytého území ve Francii), tak námořními stíhačkami z letadlových lodí a německé pokusy o útoky na lodě byly velice málo úspěšné. Zasažena a potopena byla jenom jedna loď - LST - leteckým útokem, zatímco na vrub min, které nakladla německá letadla, připadlo několik potopených malých vyloďovacích plavidel.
Již za pár dní od vylodění, musela Luftwaffe prakticky nad celou jižní Francií veškeré své aktivity zastavit.

Německá Luftwaffe jako taková, byla od půlky srpna nad Francií na pokraji zhroucení. Celé německé "3. Letecké armádě" - "Luftflotte 3" - zbývalo posledních 75 jednomotorových stíhaček a počet se každým dnem zmenšoval. Ke krytí ustupujícího Wehrmachtu byly z Německa do Francie převeleny další 4 skupiny stíhaček. Jak těžké to bylo vypovídá situace jedné z těchto skupin, II. Gruppe od Jagdgeschwader 6 s letouny FW 190, která byla vytvořena nedávno v Německu z pilotů ze zrušených jednotek dvoumotorových bitevních letadel (Me 110). II. Gruppe, přiletěla 23. srpna do Harpy u Remeše a jeden z pilotů, který nasazení této německé skupiny přežil, feldwebel Fritz Buchholz, o tom později hovořil takto, cituji:

"Naše letiště nebylo nic než kus rovné pastviny obklopené stromy, mezi nimiž se naše letouny mohly skrýt. Byli jsme ubytováni poblíž ve stanech. Zdálo se, že spojenecké stíhací bombardéry jsou všude a naše přežití záviselo na co nejdokonalejším maskování. Jeho součástí bylo i naše stádo krav, které jsme vyháněli na plochu, když se zrovna nelétalo. Kromě toho, že místu dávaly vesnické vzezření, měly tu skvělou vlastnost, že v trávě zahlazovaly stopy po letadlech. Taková pozornost věnovaná nejmenším detailům se vyplatila a v době kdy jsem tam byl, na Harpy nebyl podniknut žádný útok."

V zápisech, o kterých hovoří britský historik Alfed Price(Vzdušné boje), se potom říká, že II. Gruppe vzlétla k první velké bojové operaci 25. srpna, kdy vedla ofenzivní hlídku v prostoru St. Quentin v počtu 40 letadel. FW 190 se podařilo zaskočit přibližně 12 Lightningů z 367. stíhací skupiny (americká 9. letecká armáda), které ostřelovaly letiště v Clastres a 6 letadel sestřelit. Ostatní přivolala pomoc a 2 perutě se vrhly na Němce a situace se rázem změnila. Počty byly sice vyrovnané, ale němečtí piloti postrádali zkušenosti v manévrových soubojích. Gruppe II. pak v leteckých soubojích ztratila 16 letadel a několik dalších bylo poškozeno, a z přivolaných Lightningů byl sestřelen jen jeden.
Pilot Fritz Buchholz vylíčený letecký souboj sice přežil, ale další den byl napaden Mustangem, sestřelen a zraněn.
Pak začalo stahování Luftwaffe z Francie, které, jak němečtí piloti vzpomínají, se změnilo v útěk. Stíhací skupiny, které byly vyslány z Německa, aby kryly ústup, utrpěly sami těžké ztráty a nijak citelně neovlivnily osud německých pozemních jednotek, které čelily při ústupu na východ stálým leteckým útokům. Pochvalu si zasloužila jen na začátku vzpomínaná průzkumná letadla.
Celou situaci ze srpna 1944 si historici ztotožnili s výroky jednoho vojáka Wehrmachtu, který zažil Bitvu o Normandii a následný ústup do Německa. Své pocity charakterizoval takto, cituji:

"Když byla letadla nad námi kamuflovaná, věděli jsme, že jsou britská, když byla stříbrná, věděli jsme, že jsou americká. A když tam vůbec nebyla, věděli jsme, že jsou německá!"

Tahle kousavá poznámka jednoho vojáka Wehrmachtu, také vlastně hovoří o vzdušné nadvládě Spojenců ve Francii, v srpnu 1944.
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Re: XIII. díl. Operace OVERLORD. Č 70.

Příspěvek od michan »

XIII. díl. Operace OVERLORD. Č 71.


8) Spojenecké boje v Normandii.

Ještě než si začneme rozebírat další historické pojednání o Normandii, další spojenecké boje v Normandii, je určitě důležité probrat si Logistiku - Zásobování - tedy vše co mělo zajistit vyloďujícímu se vojákovi důležité zázemí před bojem, v boji, ale i po boji, ze kterého třeba vyvázl i zraněn, nebo jen vysílen ( pochopitelně i mrtev, a proto zde byla nutná i Pohřební služba a evidenční služba). Součástí "Logistiky" - " Zásobování" - byly samozřejmě zbraně, munice, PHM a ostatní vojenský materiál, který musel být k bojujícímu vojákovi a jednotkám dopravován pravidelně a v dostatečném množství.
Určitě se jedná o nezáživnou oblast vylodění .
U "Zásobování", se v moderní době spíše používá termín - "Logistika". Ač nezáživné, je i zde u Normandie u „Operace OVERLORD“ "Zásobování "velice důležité, a proto si musíme Zásobování – Logistiku vylodění v Normandii probrat blíže.


Zásobování – Logistika - v „Operaci OVERLORD“, po 6. červnu 1944.


Když byla plánována „Operace OVERLORD“, soustředili se velitelé i štábní důstojníci především na výběr pláží, utajení operace ( Operace FORTITUDE) a stanovení počátečních cílů. Dále se pak soustředili na stanovení rozsahu operace a její materiální zabezpečení. Znamenalo to, že jakmile se spojenecká vojska zachytila na pevnině, bylo prvořadým úkolem vytvořit na předmostí takový prostor, aby na něm mohly být vybudovány sklady a aby mohl fungovat systém zásobování, který by zaručoval, že nejen již vyloděné, ale i nově se vyloďující expediční síly budou mít vše, co pro svoji bojovou činnost, ale i „ vojenské zátiší“, nutně potřebují. Takové předmostí muselo být neustále zvětšováno do hloubky, když se stále muselo dbát na bezpečnost, která by umožnila soustřeďování zásob. Jenom tak mohly vzniknout podmínky potřebné k průlomu do vnitrozemí.
Polní maršál Rommel, který velmi dobře znal jak vedou boj Spojenci, a to především z Afriky, v Normandii neustále tvrdil, že Němci budou mít velmi malou naději na odražení výsadků, pokud dovolí Spojencům, z nich pak především Američanům, uchytit se na evropském kontinentě. Pokud se to USA podaří, bude válka prohraná!
To by pak německé „Taktické umění“ - prověřené válčením od roku 1939 - vlastně mohlo jen oddálit nevyhnutelný pád. Rommel tvrdil, že je třeba předmostí okamžitě zničit, a to již mezi přílivem a odlivem, a on jako velitel použije veškerých dostupných sil, jak říkal, od divizí až po jednotlivé střelecké roty, aby Spojence neustále napadal.
Situace tak byla jasná – Němci museli za každou cenu útočníky odrazit. Naopak, Spojenci museli udělat vše pro to, aby vybudovali dostatečně velké předmostí, na kterém by vylodili nejen dostatek jednotek a materiálu, ale aby zkoncentrovali více sil k útoku do vnitrozemí, než se to podaří Němcům.
Velitel všech spojeneckých sil v Evropě a Středomoří generál Eisenhower tomu říkával, vytvořit si, cituji:

"místo pro lokty."

Místo pro lokty Spojenci potřebovali proto, aby se mohli rozmáchnout k průlomu do nitra Francie.
I proto byla velká část všeho dění, již od prvních dní po 6. červnu, soustředěna na problém – Jak dostat vojska na pevninu? Jak je tam udržet a jak je tam zabezpečit vším, co budou potřebovat!

Jednalo se o 3 důležité úkoly:

1) Přesně rozpracovat a provést plán logistické podpory bojových operací na evropském kontinentě.

2) Přesně vyhodnotit typ terénu, ve kterém měli vojáci bojovat a který mohl komplikovat taktiku bojů (my uvidíme, že právě tento bod se plánovačům skoro vůbec nepodařil správně vyhodnotit a zabezpečit. Muselo se zde hodně improvizovat. Všechny improvizace vlastně zůstaly na bojových jednotkách).

3) Dobře vyhodnotit a zabezpečit všechny možnosti britských, kanadských a amerických vojáků, aby mohli rozvinout předmostí a to v souladu s plánem „Operace OVERLORD“.

Plán logistiky pro Overlord.
Plánovači do 6. června 1944 zabezpečili, pro podporu bojových operací, zásoby na 8 dní bojů, které byly uložené v kontejnerech na některých výsadkových plavidlech, malých dopravních lodí a i upravených lodí třídy „Liberty“. To bylo pro prvních 8 dní.
Hned pro dalších 13 dní, měly do Normandie přijíždět další zásoby na větších lodích „Liberty“. Dále se pak ke dni D + 41 počítalo s tím, že už budou zabezpečeny přístavy, a tak bude veškeré zásobování kryto z nákladních lodí s velkým ponorem, které budou doplňovat malé lodě přivážející materiál z Velké Británie.

Aby mohly být takto odbavovány lodě, počítalo se s přístavy Cherbourg, Lorient a Brest, dále pak s menšími přístavy v Bretani a při ústí řeky Seiny. Byl to plán, který zároveň počítal s tím, že budou do provozu uvedeny umělé přístavy „Mulberry A“ a „Mulberry B“, které byly umístěny – „Mulberry A“ u pláže OMAHA a „Mulberry B“ u britské pláže GOLD, u města Arromanches, 4,8 km západně od výsadkových pláží ( O umělých přístavech Mulberry A a B, viz např., zde:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=137&t=5295
). Spojenci považovali přístavy „Mulberry A i B“ zpočátku za velice důležité, neboť se čekalo, že o stávající přístavy ve Francii se bude těžce bojovat a že je Němci před ústupem určitě zničí (a skutečně se tak stalo, jak si později řekneme).
A tak například „Mulberry A“ v oblasti OMAHA měl být hotov ke dni D + 4 (do 10. června - 6 + 4) a mělo se v něm naráz vykládat 7 lodí typu „Liberty“, dále 5 velkých lodí pro pobřežní dopravu, 7 středních lodí pro pobřežní dopravu. Samozřejmě by to nestačilo a tak se mělo přes otevřené pláže vyložit, mimo Mulberry, ještě dalších 15 240 tun zásob denně ke dni D + 10, když kapacita vykládání v Normandii měla ke dni D + 90 zaručovat vyložení 46 736 tun denně.
Je jasné, že takovýto rozsah lodní dopravy, narůstající v čase, vyžadoval zabezpečit úžasnou a fungující organizaci na plážích. Organizaci zabezpečovaly speciální ženijní brigády, neboť plánovači OVERLORDu již přihlíželi ke všem špatným zkušenostem z let 1940 až 1943,44 (Norsko, Dieppe, Sicílie, Salerno a Anzio). Byly připraveny speciálně vycvičené jednotky pro odminování, odstraňování překážek z pláží a východu z nich. Byly připraveny jednotky pro řízení výsadku po sobě následujících vln vojska, jednotky pro dodávky materiálu, budování a provoz skladů na předmostí. Aby byly všechny úkoly zvládnuty, byly sestaveny ženijní brigády nejen z ženistů, kteří měli postavit, udržovat a provozovat umělé přístavy a mola, ale i z jednotek, které zabezpečovaly dopravu, dále z přístavních a obojživelných transportních rot, ubytovacích služeb, železničního vojska. Také tam byly jednotky pro vojenské sklady, protichemický a zdravotní materiál. Pláže a celý prostor Spojenců měl vojenskou policii a samostatné spojovací jednotky.

V počátcích se jednalo především o pláže, kde se měly vykládat jednotky a materiál, když plán předpokládal, že se velmi rychle podaří uvést do provozu i malé vesnické rybářské přístavy. Například u větších přístavů, jako Cherbourg , jakož i u ostatních menších přístavů, se předpokládalo, že do provozu přijdou D + 30. Skutečně velké přístavy, jako byl Brest a Lorient, měly být do provozu dány v D + 60. To proto, že se předpokládaly i opravy, když orientačně se o těchto přístavech uvažovalo, že je ženisté k plnému provozu připraví ke dni D + 90.
Aby bylo jasné, jak musela vypadat logistika pro Operaci OVERLORD, řekněme si důležitá čísla:
Jedna spojenecká divize potřebovala průměrně 700 tun denně. Za předpokladu, že bude do začátku září vyloděno 37 divizí, musel týl Spojenců zajistit pro tyto divize 26 000 tun zásob všeho druhu, včetně munice denně, což znamenalo 780 000 tun za měsíc. Tohle množství však pro vyloděnou armádu znamenalo, že bude žít jen tzv. „ z ruky do huby (úst)“. To znamená, že těch zásob muselo být shromážděno ještě víc než 780 000 tun za měsíc, pokud chtěli Spojenci uvažovat o rozšíření ofenzivních operací. Pro to vše bylo nutno vybudovat a zajistit sklady munice, paliva a vojenského materiálu, a zároveň zajistit zásoby pro bojové ztráty tanků, vozidel všeho druhu, a i jiných důležitých druhů vojenské výzbroje a výstroje.
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Re: XIII. díl. Operace OVERLORD. Č 70.

Příspěvek od michan »

XIII. díl. Operace OVERLORD. Č 72.

O logistice v Normandii se vyjádřil generál Bradley, velitel americké 1. A (vyloděná americká 1. A a britská 2. A, generála Dempseye, byly součástí 21. Skupiny armád pod velením generála Montgomeryho), tak, že zásobování, cituji:

"...bylo nejnudnější věcí na světě, avšak jednoznačně onou životodárnou tekutinou spojeneckých armád ve Francii.“

No a když Winston Churchill se štáby vyhodnocoval praktické obtíže „Operace OVERLORD“, řekl Eisenhowerovi, že, cituji:

„...pokud s příchodem zimy budete se svými 36 divizemi pevně zachycen na kontinentě a budete mít ve svých rukou Cherbourg a Bretaňský poloostrov, prohlásím tuto operaci před světem za nejúspěšnější v této válce.“

Generál Eisenhower byl však sebevědomější a se znalostí věcí a prostředků předpovídal, že spojenecká vojska budou v zimě 1944 už stát na hranici s Německem ( skutečně tam byl).


Ale všechny takovéhle politické výroky závisely také na rychlosti a úspěchu, s jakým budou soustřeďovány síly a prostředky ve skladech v Normandii. A v červnu a v červenci 1944 se skutečně jednalo o zřetelný závod o to, jestli se obráncům, nebo útočníkům podaří rychleji zpevnit frontovou linii. A o to, komu se dřív podaří shromáždit více jednotek a prostředků k boji.
První boje a první měsíce nejprve nahrávaly ve vývoji na bojišti Němcům, a to přes problém - Spojenecké letectvo. V Normandii, v operaci OVERLORD, platilo známé pravidlo, že s prvním výstřelem se hroutí všechny pečlivě vypracované plány.
V zásobování spojeneckých jednotek totiž nejprve vznikl ohromný chaos a my si popíšeme proč( i u popisu bojů v Normandii, v počátku - do 18. června -, si všímejme, že ta a ta bojová operace Spojenců se nemohla spustit, neboť se ještě nestačila vylodit, ta a ta jednotka a pak, po 18. červnu, i z důvodů bouře...)?
Začněme tím, že ani Američané a ani Britové totiž nedobyli žádné přístavy včas - z těch přístavů, které plánovaly, že dobudou!


Ke všemu, k 1. červenci 1944 dobytý přístav a město( město bylo dobyto 27. června) Cherbourg

Obrázek


( zde viz město a přístav Cherbourg na leteckém snímku)
, byl tak zničený, že se jej podařilo částečně zprovoznit až 16. července a to se pak překládalo jen 2 000 tun denně. Řekněme si jak zdevastovaný byl Cherbourg, když do něho dorazili experti, kteří napsali prvotní hlášení o devastaci. Takže v původní zprávě spojeneckých stavebních odborníků, která pojednávala o opravách přístavních zařízení, se říkalo, cituji:

„Demolice přístavu je provedena dokonale, je to mimo pochybnost nejúspěšnější, nejintenzivnější a nejlépe naplánovaná demolice v historii.“

Tady si ještě řekněme, že Adolf Hitler udělil admirálu Waltheru Henneckemu, námořnímu veliteli v Normandii, za organizaci destrukčních prací v Cherbourgu, „Rytířský kříž“.

A co našli Spojenci v přístavu Cherbourg?

Obrázek

(Např. takovéhle ruiny


Obrázek


a další místa,


Obrázek


i takhle to vypadalo v přístavu Cherbourg.)

V přístavu byly potopené lodě navršeny jedna na druhé, čímž blokovaly jednotlivá mola. Celkem 20 000 kubických metrů zbořeného zdiva bylo nakupeno v bývalém přístavišti transatlantských parníků. Všechna přístavní zařízení byla rozbita. Důležité vlnolamy byly pobořeny. Osvětlovací a vytápěcí systém přístavu byl zcela zničen. No a samozřejmě němečtí ženisté celý přístav a jeho okolí silně zaminovali. Příslovečná německá pedantnost znamenala, že komplexnost demolic daleko překonala vše, co se očekávalo (Spojenci měli zkušenosti z Itálie, kde se obsazené přístavy daly používat už za 3 dny). Tady v Cherbourgu trvalo celkem 3 týdny, než začal přístav v omezené míře fungovat. Do 25. července 1944 bylo místo plánovaných 150 000 tun zásob vyloženo jen 18 000 tun. A až teprve 7. září 1944 mohl do Chrebourgu připlout první konvoj přímo ze Spojených států, když do té doby se všechny předchozí konvoje musely v Anglii překládat na menší plavidla. Ještě v polovině září byl přístav opraven jen ze 75%.
V ostatních přístavech, jako byl Le Havre a Rouen, se později vykládalo podstatně méně, než v Cherbourgu. No a přístavy Lorient a Brest se Spojencům, díky německé obraně, nepodařilo až do konce války nikdy dobýt.
Z těchto důvodů se v začátcích jevilo zásobování vyloděných jednotek jako složitá věc a Spojenci museli neustále improvizovat. Štěstím bylo, že ženijní brigády Spojenců pracovaly velmi efektivně a poměrně rychle. Již po vylodění, přeměnily výsadkové pláže v cosi, co připomínalo velké přístavy.
Typické to bylo u amerických pláží. Již koncem druhého týdne po vylodění (18. června) američtí ženisté odstranili z pláží téměř všechny vraky výsadkových plavidel a převážnou část minových polí za mořskými hrázemi. Další silnice byly protaženy již do vnitrozemí, takže kapacita průjezdu nákladních aut se neustále zvětšovala. Tady je nutno říci, že to byly nákladní vozy, a to jak normální, tak obojživelné, které byly tím klíčovým faktorem v Normandii, a které umožňovaly budování skladů na předmostí a přesun zásob až k jednotkám. Když se přiblížil konec června 1944, odbavovaly právě pláže denně takřka 100 % plánované tonáže a ještě stále bylo pokračováno i ve vykládání bojových jednotek a zpětném odsunu raněných.

No a pak přišla pro Spojence, pro jejich logistiku, pro jejich snahu vylodit a připravit více jednotek i se zásobami pro ofenzívu dřív, než se to podaří Němcům, ta největší komplikace…

Byla to strašná bouře mezi 19. a 22. červnem 1944, největší za posledních 40 let, v kanálu La Manche.

Ta bouře souvisela přímo s obdobím, které popisujeme (červen 1944) a proto si ji přiblížíme trochu podrobněji.
Součástí všeho vykládání vojáků a materiálu v Normandii byly již několikrát popsané dva umělé přístavy - „MULBERRY A“ a „MULBERRY B“, u jejichž přístavišť mohly například výsadkové tankové lodě - LCT (opět několika provedení) – Landing Craft Tank – vylodit 60 vozidel za 30 minut. K nim bylo třeba přetáhnout z Velké Británie 11 km plovoucích silnic, po kterých měla vyložená vozidla přejíždět z přístavišť „MULBURRY A, B“ přímo na břeh. Bylo právě 17. června 1944 a předpověď počasí byla optimistická, když velitelství admirála Ramseyho, velitele „Operace NEPTUNE“ rozhodlo („Operace NEPTUNE“ byla, jak již bylo řečeno, vyloďovací část „Operace OVERLORD“ a admirál Ramsey, známý již od Dunkenque „Operaci NEPTUNE“ velel, a teprve až po vylodění jednotek na plážích přebíral velení „ Operace OVERLORD“, velitel 21. Skupiny armád generál Montgomery), že bude přetahován přes La Manche pás plovoucích silnic dlouhý 4 km, sestavených z 22 dílů, místo pásu plovoucích silnic, podle předpisu obvykle složených z 5, nebo 6 dílů.
No jo, jenomže ráno 19. června, když byl tento důležitý článek logistiky, který měl zajišťovat přísun zásob a materiálu, již skoro u francouzských břehů, rozpoutala se neočekávaná a neobyčejně zuřivá bouře. Všechny díly plovoucí silnice 4 km dlouhé se potopily prakticky již na dohled od umělých přístavů. To však byla jen ta malá škoda, kterou vítr, bouře a vlny Spojencům za následující 3 dny a noci, kdy bouře zuřila, způsobily. Vítr o rychlosti 60 km/hod, který se hnal od severovýchodu, zvedal vlny vysoké 2 až 2,5 metru a ještě chvílemi zesiloval. Jednalo se, jak jsme již řekli, o nejhorší červnovou bouři, která La Manche postihla za posledních 40 let.
A ty škody?
Např. - všechny konvoje, které se nacházely u jihoanglického pobřeží, byly zahnány zpět do přístavu. U všeho, co bylo taženo v průlivu praskala tažná lana, náklady šly ke dnu. Lodě a čluny u francouzského pobřeží byly vrhány na břeh, neboť nápory moře nevydržely žádné kotevní řetězy. Ke všemu se u francouzského pobřeží uvolnily, ještě aktivní a neobjevené, německé miny, které přírodní katastrofu ještě zvyšovaly.
Tady stojí za to citovat zprávu generála Eisenhowera, který napsal, cituji:

„Do 21. června se přístavy MULBERRY začaly rozpadat, zejména přístav v americkém pásmu u St. Laurent, který byl náporům bouře vystaven ještě více, než britský u Arromanches. Díly vnějších vlnolamů se uvolnily a potopily, betonové bloky Phoenix se posunuly, vzniklými mezerami se dralo rozzuřené moře, vrhalo plavidla proti přístavištím a rozbíjelo je na kusy. Jen vlnolamy z potopených lodí zabránily tomu, že se situace nezměnila v naprostou pohromu. I tak byly následky natolik vážné, že ohrozily existenci našeho nástupiště na evropském kontinentě.

Když to napsal Eisenhower, tak to muselo být strašné.
A skutečně, ten americký přístav „MULBERRY A“

Obrázek


byl zničen tak totálně, že jej prostě nešlo vůbec opravit. Tak například z 35 usazených bloků Phoenix zůstalo na svém místě jen 10 dílů, které se podařilo zachránit, a které byly pak použity k vyspravení britského přístavu. Britský přístav „MULBERRY B“ byl poškozen méně, i proto, že se nacházel v méně exponovaném prostoru. A také proto, že se ukázal odolnější, zřejmě i kvůli tomu, že byly pečlivěji, precizněji, sestaveny jednotlivé díly. To také ochránilo značnou část lodí, které se za ní skrývaly.
Když bouře polevila a sčítaly se škody, bylo to hrozné. Celkem 800 lodí bylo vrženo na pláže a na moře se je podařilo vrátit až za vysokých červencových přílivů. V zásobování Normandie tak trval nedostatek dopravních plavidel, neboť mezi zničenými, poškozenými, nebo na břeh vyvrženými loděmi, byla také téměř polovina všech cenných LCT.
Spojenci konstatovali, že v těchto 3 katastrofálních dnech bouře spojeneckému loďstvu způsobila 5x větší ztráty, než nepřítel ode dne D – od 6. června 1944.
Nejhorší bylo, že mimo potopených a zničených plavidel, zdemolovaných přístavů, měla bouře za následek téměř úplné přerušení vykládání válečného materiálu. Posuďme:
Jestliže vykládka střeliva a zásob dosáhla 18. června 1944 před bouří 24 412 tun, tak 20. června v době bouře to bylo pouhých 4 560 tun a to jen díky přístavu „MULBERRY B“ v britském pásmu u Arromanches.
Ale bouře také naplno ovlivnila průběh bojových pozemních operací v Normandii.
Vždyť třeba britský útok přes řeku Odon nemohl začít 22. června, jak bylo naplánováno – Britům chyběla munice, Britům chyběly jednotky, které se nevylodily. Když se totiž začalo počasí zhoršovat, byla ještě téměř polovina 8. (VIII.) as generála O’Connora stále ještě na lodích a musela tam zůstat dokud nenastalo zlepšení počasí.
Také postup Američanů na jih musel být odložen. Generál Bradley nemohl za takového počasí zahajovat žádné rozsáhlé akce, neboť i třeba útočné operace proti přístavu Cherbourg pokračovaly jen díky tomu, že na všech úsecích své 1. A omezil spotřebu střeliva na 1/3 normálního přídělu, když zároveň musel ještě přepravit 1 500 tun munice letecky ( 500 tun munice letecky denně).
Než bouře 22. června 1944 polevila, zásoby střeliva u obou spojeneckých armád poklesly na nebezpečné minimum.
Nedostatek munice byl tak katastrofální, že řadu lodí pobřežní dopravy, které byly naloženy municí, nechali námořní štáby najet na břeh, pak se musely vysekat v jejich bocích díry, odkud se vyložila munice na břeh.
Okamžitým důsledkem toho bylo, že ačkoli se vojáků vylodilo ve srovnání s plánem 80%, celkový objem zásob ke dni D + 15 dosahoval pouze 61% plánu….

Pro obtížnost a vojenskou specifičnost textu, jakož i z důvodů zachování vojenské terminologie, a také kvůli většímu zachování faktů, menší chybovosti v historické faktografii, jsem většinou od Č 70. až do těchto míst psal text, ze svých poznámek a osnovy celého tažení v Normandii, text mnou sestavený ( Osnovu viz zde na tomto odkaze v Úvodu:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=137&t=5236
) - dále pak jsem psal text z informací z historického pojednání, předevšímAlfred Price - Vzdušné boje, dále pak - Den D - Roger Cirillo, Stephen Badsey, Nigel de Lee - Boje v Normandii, Charles Kirkpatrick - Soustřeďování sil - místy pak použil informace pro text v článcích z historického pojednání - Miloš Hubáček - Invaze - což jsou podklady uvedené i u Č 72. na konci.
Všechen historický děj v článcích popisuji svými slovy. Pokud je uvedena citace, je vždy uvedeno odkud byla použita.
U některých historických dějů jsou informace použity z podkladů, které jsou uvedeny na konci posledního článku, zde u Č 72. - Použité podklady.
Obrázky a mapy jsou použity z volně uložených na zahraničních webech, umístěných zde na Palbě v - Album, nebo Fotoforum - odtud pak dle návodu vložených do mých článků.



Použité podklady:

Duce – Anatomie jedné kariéry – Luboš Taraba.
Adolf Hitler a jeho cesta k moci – Rainer Zitelmann.
Nacismus – Alessandra Minerbiová – editor: Flavio Florani.
Pakty Stalina s Hitlerem – výběr z dokumentů 1939 a 40 – Naše vojsko.
Přísně tajné 3/99, 4/99, 3/05 a 3/08.
HPM ročník XIV. – Ivo Pejčoch – Těžký křižník Canarias.
Září 1938 – Role a postoje spojenců ČSR – Miloslav John.
Dějiny světa, svazek IX – L. I. Zubka, A. M. Zubinský a G. N. Sevosťjanov.
Dějiny světa, svazek X. – V. V. Kurasov, A. M. Někrič.
Krev, slzy a pošetilost v nejtemnější hodině 2. světové války – Len Deighton.
Druhá světová válka – Úplná historie – Martin Gilbert.
Blitzkrieg od Hitlerova nástupu po pád Dunkergue - Len Deighton.
Druhá světová válka – John Keegan.
Polské tažení Hitler a Stalin rozbíjejí Polskou republiku – Janusz Piekalkiewicz.
Tanková válka 1939 – 1945 - Janusz Piekalkiewicz.
Letecká válka 1939 – 1945 - Janusz Piekalkiewicz.
Námořní válka 1939 – 1945 - Janusz Piekalkiewicz.
Historie německé armády 1939 – 1945 – Philippe Masson.
Slovenská armáda 1939 – 1945 – Charles K. Kliment, Břetislav Nakládal.
Hitlerovi válečníci – Guido Knopp.
Německé obrněné jednotky – Horst Scheibert.
Hitlerovy elitní jednotky – Lucas Cooper.
Němečtí parašutisté ve II. světové válce – Volkmar Kühn.
Operace Jubilee, Dieppe 1942 – Norman Franks.
Narvik – Donald Macintyre.
Ocelová lavina – Darius Jedrzejewski, Zbigniew Lalak.
Bitva o Británii – Leonard Mosley a redakční kolektiv Time-Life Books.
Černí andělé, Historie zbraní SS – Rupert Butler.
Historie válek – David Brownstone a Irene Franck.
Neznámé špionážní operace KGB – Mitrochinův archiv – Christopher Andrew, Vasilij Mitrochin.
Den D, 1944, Hlasy z Normandie – Robin Neillands, Roderick de Normann.
Druhá světová válka den za dnem – Donald Sommerville.
Svět ve válce 1939 – 1945 – Dr. Duncan Anderson, Dr. Stephen Badsey, David Chandler, Dr. Paddy Griffith, Sean McKnight, Gary Sheffield.
Marcel Jullian – Bitva o Británii – červenec-září 1940
Alan Cooper – Cíl Drážďany.
Boje o Itálii 1943 až 1945 – Dominick Graham a Shelford Bidwell.
Hitlerovy horské jednotky – James Lucas.
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1176,
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1179
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1193
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1209
a v nich následné diskuze.
Miloš Hubáček – Bitva u Matapanu.
Miloš Hubáček - INVAZE.
Charles Kirkpatrick - Spory o druhou frontu.
Stephen Badsey - Příprava operace Overlord.
Detlef Vogel - Německá obrana.
Edward Marolda - Operace Neptune.
Steven J. Zaloga - Den D 1944 Pláž OMAHA.
Roger Cirillo, Stephen Badsey - Den D.
Charles Kirkpatrick - Soustřeďování sil.
Alfred Price - Vzdušné boje.
Nigel de Lee - Boje v Ńormandii.
Nigel de Lee - Průlom.
Jaroslav Hrbek – Tobruk 1941.
Janusz Ledwoch – Afrikakorps.
Paul Carell – Lišky Pouště.
Janusz Piekalkiewicz – Rommel – Tajná válka v Africe.
Dwight David Eisenhower – INVAZE DO EVROPY.
Harry C. Butcher – TŘI ROKY s EISENHOWEREM.
Jiří Brož – STŘEDOMOŘÍ V OHNI DRUHÉ SVĚTOVÉ VÁLKY.
D – DAY OPERACE OVERLORD, dle nakladatelství Salamander
Den D 1944 Pláž Omaha, Steven J. Zaloga, Howard Gerrard.
Books Ltd, Londýn.
Další související historická literatura.
Mé dlouholeté poznámky a mapy.
Z webu http://www.Palba.cz je použito jako podklad a upoutávka:
V subkapitole – Armády 1918 – 1945 u Francie zde:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=143
a zde jednotlivé sekce:
a) Pozemní a cizinecká legie – (články od Kačermiroslav, Sa 58 a Bruno):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=160
b) Letectvo – ( články YAMATO, Kačermiroslav a Fatale):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=161
c) Námořnictvo – (ovládal Norad – Nelson):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=162
d) Opevnění a bunkry – (od Bruna a Lorda):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=48
Aby pak důležitou smlouvu o porážce Francie z 22. června 1940 dodal Kačermiroslav v sekci
e) Ostatní:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=3463
V subkapitole – Armády 1918 – 1945 pak nalezneme - Británie viz zde:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=139
kde jsou pak jednotlivé sekce, a v nich potom musíš otevřít - Pozemní vojsko:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=154
tam teprve otevřeš Obrněná technika – (především YAMATO, TonyHazard a Easy_Company) zde:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=241
aby pak ještě následovaly odkazy od Sa 58:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=3351
a Thór:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=2936
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=2892
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=2821
Royal Navy (především Norad – Nelson a také trochu Mikhassel. Dralno):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=153
Letectvo:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=99
pak má své podsekce:
Stíhací letouny – (xradar, YAMATO, Tempík, Reisen):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=216
Bombardovací a bitevní letouny – (Haness, YAMATO):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=217
Ostatní letouny – (Kačermiroslav):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=218
Různé – (od Haness, Ikala, Lord a YAMATO):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=220
A starší neaktualizovaný článek od Fatale:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1180
O Německé obrněné technice je možné se na Palbě dozvědět na tomto odkaze v subkapitolách zde http://www.palba.cz/viewforum.php?f=138
Tanky a stíhače tanků:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=116
od Sa 58, YAMATO, TonyHazard.
Samohybná děla http://www.palba.cz/viewforum.php?f=117 také od Sa 58 a YAMATO.
Mnoho dalších věcí, jako jsou OA – Obrněné Automobily - na tomto odkaze http://www.palba.cz/viewforum.php?f=17 také od Sa 58.
Z letecké techniky jsou to především v subkapitole Luftwaffe
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=20
u Stíhacích letadel http://www.palba.cz/viewforum.php?f=112
monografie Hans S a YAMATO, stejně jako u Bombardovacích a bitevních http://www.palba.cz/viewforum.php?f=113
a u Ostatních http://www.palba.cz/viewforum.php?f=192
je to pak Tunac, Haness, Hans S a YAMATO.
Vybavení letounů http://www.palba.cz/viewforum.php?f=193je od Ikala, Eda a Sa 58.
O Itálii jsou pak jednotlivé subkapitoly zde:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=142


Případné doplnění a diskuzi prosím směřujte na tento odkaz:

http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=137&t=67&start=100
ObrázekObrázekObrázek
Odpovědět

Zpět na „Pozemní boje 1944 - 1945“