XIII. díl. Operace OVERLORD. Č 61.

Od Normandie po kapitulaci Německa

Moderátoři: michan, Pátrač

Odpovědět
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

XIII. díl. Operace OVERLORD. Č 61.

Příspěvek od michan »

XIII. díl. Operace OVERLORD. Č 61.

Rozložení německých jednotek a velitelství ve Francii ke "Dni D", 6. červnu 1944. Na mapě je dobře vidět umístění, v textu vzpomínaných, německých tankových divizí.

Obrázek

Když probíráme reakce německé armády u Caen, ale i v celé Normandii, řekněme si také co udělal velitel nejblíže k městu Caen dislokované, velice silné a zkušené, 21. td, generál Feuchtinger 6. června 1944, velmi brzy ráno?
Bylo několik minut po jedné hodině ranní Dne D, když se velitel německé 21. td dozvěděl o prvních výsadcích Spojenců v jeho operačním sektoru. O zjištění průzkumů okamžitě generál Feuchtinger informoval Rommelovo velitelství "Skupiny armád B" a v soulady s rozkazy, které při vzniku takové situace měl, vydal instrukce pro své 2 předsunuté prapory.
Oba předsunuté německé prapory z 21. td měly okamžitě zaútočit na Spojenecký vzdušný výsadek na obou březích řeky Orne!
Zároveň, ještě před rozedněním, byly vyslány průzkumné oddíly do prostoru jižně od města Caen, odkud bylo hlášeno přistání dalších spojeneckých parašutistů. Při přípravách a provádění rozkazů uplynuly nesmírně cenné hodiny, ale tak důležité tanky 21. td musely zůstat na místě, nemohly se pod rouškou tmy přesunout z Falaise směrem ke Caen, neboť generál Feuchtinger neobdržel z Rommelova velitelství žádné příkazy. Víme, že polní maršál Rommel nebyl na svém velitelství "Skupiny armád B", vše v jeho nepřítomnosti řídil náčelník štábu generálporučík Hans Speidel, který váhal nasadit tankové zálohy "Skupiny armád B", dokud nebude úplně jasné, kde byl proveden "Hlavní námořní výsadek Spojenců".
Bylo 6 hodin 45 minut ráno "Dne D", když generál Speidel, po telefonickém rozhovoru s polním maršálem Rommelem, dal 7. A souhlas, aby použila 21. td v prostoru Caen!
Jenomže bombardováním Spojenců vznikla porucha spojení a tak uplynuly další hodiny než velitel německé 21. td obdržel od generála Marckse, velitele 84. as, pod jehož velení nyní náležel, operační rozkaz. To však již generál Feuchtinger, ze své vlastní iniciativy a na svou vlastní odpovědnost, vyslal proti britské 6. vzdušně-výsadkové divizi, východně od řeky Orne, jednu údernou skupinu i s tanky.
Historická literatura v těchto místech upozorňuje na nepřítomnost Rommela, který jako polní maršál mohl vyžadovat přímé spojení s Hitlerem, kde mohl získat jeho souhlas s použitím německých td. Zápisy říkají, že Rommel dostal jen částečné informace od svého náčelníka štábu generálporučíka Speidela, a že okamžitě po telefonickém rozhovoru s ním nasedl do auta a vydal se na dlouhou cestu zpět na své velitelství v La Roche Guyon, což bylo 65 km severovýchodně od Paříže (jak víme, už tam nedojel, ale to je již jiný příběh). Drahocenné hodiny pro nasazení německých td byly ztraceny.
Byla to doba, kdy rychlé nasazení německých td mohlo znamenat pro Spojence nové "Dieppe"..., viz zde od Lorda: http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=135&t=320
Historická literatura říká, že to není jen spekulace, neboť v čele německých td byly velitelé, kteří měli bojové zkušenosti a byli schopni samostatně rozhodovat a jednat . Posuďme. Velitelem německé tankové divize Panzer Lehr byl generálporučík Fric Bayerlein, který měl bojové zkušenosti již z Afrikakorps (DAK), kde dělal polnímu maršálovi Rommelovi náčelníka štábu. Velitelem německé 12. td SS Hitlerjugend, kterou tvořily převážně 18ti a 19ti letí zfanatizovaní odchovanci nacistických škol, byl nejprve generál Witt(do 14. června velel 12. td SS generál Witt, který byl ten den zabit v boji, a poté 12. td SS, tedy ještě 14. června, přešla po velení generála Kurta Meyera), ale velmi brzy jej vystřídal agresivní esesácký generál Kurt Meyer. Podobně na tom byly další divize, 1. td "SS Leibstandarte Adolf Hitler" a 17. divize pancéřových granátníků SS, to již z povahy typu jednotky....
Protože nedošlo k rychlému nasazení německých td, dostavil se výsledek v podobě postupné porážky německých vojsk v Normandii. Uvědomili si to jak Němci, tak Spojenci. Po válce došlo k výslechu polního maršála Rundstedta, trpce si stěžoval, když řekl, cituji:

"Byl jsem kritizován, že jsem příliš dlouho váhal s užitím svých tankových divizí proti spojeneckému předmostí. I když Panzer Lehr a 12. td SS podléhaly mému velení, nemohl jsem s nimi pohnout bez svolení Berlína. Ve 4 hodiny ráno, tři hodiny poté, co jsem obdržel první hlášení o invazi, jsem rozhodl, že proti těmto výsadkům v Normandii je třeba připravit příslušná opatření. Požádal jsem proto Vrchní velení v Berlíně, abych mohl nasadit obě td do boje. Berlín mě odpověděl, že ještě není jisté, zda tyto první útoky jsou hlavní spojeneckou akcí, nebo slouží k odpoutání pozornosti. Váhali celou noc a celé příští dopoledne než se rozhodli. Nakonec až ve 4 hodiny odpoledne 6. června, tedy 12 hodin poté co jsem o ně požádal, mi bylo řečeno, že je mohu použít. Znamenalo to, že tankový protiúder nemohl být zorganizován dřív než ráno 7. června. V tu dobu již předmostí existovalo více než 30 hodin a bylo příliš pozdě."

Bylo 9 hodin 25 minut ráno dne 6. června, když generál Marcks, velitel německého 84. as, oznamoval náčelníkovi štábu 7. A generálmajoru Pemselovi, cituji:

"Situace na levém břehu řeky Orne je nebezpečná, nepřátelské tanky pronikly k pozicím dělostřelectva, 84. as nemá žádné mobilní zálohy vybavené protitankovými zbraněmi."

Generál Marcks proto žádal, aby byla 12. td SS okamžitě vyslána do oblasti západně od města Caen, protože 21. td byla již zaměstnána východně od řeky Orne. Odpověď generála Pemsela se nezachovala, ale skutečností bylo, že 12. td byla i nadále přinucena k nečinnosti z důvodů již známého Jodlova příkazu "vyčkáme a uvidíme". Řekli jsme si také, že na svou vlastní odpovědnost vyslal polní maršál Rundstedt část 12. td SS k pobřeží severně od Lisieux proti parašutistům a proti námořnímu výsadku, který byl hlášen poblíž Deauville. Protože Němci neměli možnost leteckého průzkumu, nemohl Rundstedt vědět, jak daleko na východ zasahuje spojenecká hrozba a proto si stále myslel, že vylodění mohlo přijít ještě poblíž Le Havre, který, jak již bylo řečeno, ostřelovaly britské lodě a který byl těžce v noci bombardován, včetně jeho okolí.
Protože byla generálu Marcksovi odepřena podpora 12. td SS, nezbylo mu nic jiného, než dát 21. td rozkaz, aby přerušila nástup do protiútoku východně od řeky Orne a Caenského kanálu, překročila řeku a obnovila hroutící se frontu mezi Caen a Bayeux. Rozkaz vydal před 10,30 dopoledne, což znamenalo, že teprve 9 hodin po prvních zprávách o výsadku, obdržel velitel 21. td generálporučík Feuchtinger jasný rozkaz k nasazení své největší zbraně - tanků.
Tenhle první rozkaz pro nasazení tanků 21. td přišel pozdě a nemohl být splněn v plném rozsahu. V té době, a mluvili jsme o tom, byla polovina pěchoty a část průzkumných a útočných praporů zaměstnána bojem východně od řeky Orne a nebylo je možno stáhnout na jinou bojovou akci, neboť by v tom místě byla otevřena cesta pro Spojence do vnitrozemí.
Tak musel generál Feuchtinger, velitel 21. td, obrátit své hlavní tankové síly na Západ, ale bez většiny podpůrných jednotek. Vyvádění tanků z boje a přesun hlavního voje byl pomalý, neboť hlavní tankové kolony ostřelovala z moře děla spojeneckých válečných lodí, jejichž palbu naváděly stíhačky speciálně vyčleněné pro tento úkol. Všechny tankové kolony byly průběžně napadány spojeneckými stíhacími bombardéry.
O celé popisované situaci později generál Feuchtinger, velitel 21. td, řekl, cituji:

"Uvědomoval jsem si, že moje tanková divize je nejblíže operačnímu prostoru, a že tedy musím něco udělat.
V 6 hodin 30 minut jsem proto nařídil svým tankům napadnout britskou 6. vzdušně-výsadkovou divizi, která zaujala postavení na předmostí za řekou Orne. Podle mého soudu představovala vážné a bezprostřední ohrožení našich pozic. Krátce poté, co jsem tohle rozhodnutí učinil, jsem zjistil první známku toho, že vůbec existuje nadřízené velitelství, neboť mi bylo sděleno ze 'Skupiny armád B', že nadále budu podléhat 7. A. Nedostal jsem však žádný rozkaz, z něhož vyplývaly moje úkoly. V 9 hodin jsem byl informován, že budu dostávat rozkazy od 84. as, a až v 10 hodin dopoledne jsem obdržel první operační pokyny. Bylo mi nařízeno, abych zastavil postup svých tanků proti spojeneckým výsadkářům a obrátil je na západ na pomoc jednotkám chránícím Caen."

Tohle rozhodnutí bylo strašně důležité - životně důležité hodiny, ve kterých mohly německé tanky tvrdě udeřit na celé křídlo spojeneckého předmostí, byly ztraceny, německé tanky se vracely z boje a jeden po druhém přejížděly v Caen "jediný nepoškozený most přes řeku Orne, který Němci měli". To vše v době, kdy se v oblasti SWORD vyloďovala britská zesílená 3. pěší divize a Britové neměli ještě na pobřeží dostatečné síly. Pokud by v té době tanky zaútočily na vyloďující se jednotky Spojenců, byla by to katastrofa.
Až teprve v 15 hodin odpoledne tankový pluk z 21. td opustil město Caen a ve dvou kolonách postupoval směrem k pobřeží. Jak jsme již řekli, útok tanků snižoval nedostatek pěchoty. Ze dvou pěších praporů, které měly podporovat tankový pluk, byl jeden prapor časně ráno zaměstnán bojem s jednotkami britské 6. vzdušně-výsadkové divize u Benouville. Protitankový prapor 21. td, který byl se svými 88 mm univerzálními děly umístěn na výšině Périers Rise a mohl podpořit tankový útok, vytvářel bariéru mezi pobřežím a Caen, přešel ještě před rozedněním pod 716. divizi a bylo mu přikázáno, aby se přemístil ještě více na západ. Pokud by zůstala 88 mm univerzální děla soustředěna tak, jak říkaly původní Feuchtingerovy příkazy, mohla děla zastavit britskou 3. pěší divizi na pláži. Jenomže rozptýlením, rozkazem některá děla na západ, byla jejich palebná síla promrhána. Některá 88 mm děla tak zadržovala Kanaďany na JUNO, ale když se krátce po 13 hodině britský 2. prapor stropshireské lehké pěchoty podplukovníka F. J. Maurice vydal na pochod k Caen, zbývalo na výšinách Périers z 24 děl ráže 88 mm už jen 3 děla.
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Re: XIII. díl. Operace OVERLORD. Č 61.

Příspěvek od michan »

XIII. díl. Operace OVERLORD. Č 62.

V srpnu roku 1945, 3 měsíce po ukončení války v Evropě, prohlásil generál Feuchtinger, bývalý velitel německé 21. td, v rozhovoru pro historika majora Shulmana, jinak zpravodajského důstojníka kanadské armády, o tehdejší situaci, cituji:

Jakmile jsem překročil řeku Orne, pokračoval jsem na sever k pobřeží. Do té doby nepřítel sestávající z britské 3. pěší divize a kanadské 3. pěší divize dosáhl překvapivého úspěchu a obsadil výšinu asi 10 km od moře.
Odtud výtečně vedená spojenecká protitanková palba vyřadila 11 mých tanků na samém počátku jejich postupu. Nicméně, jedné mé bojové skupině se podařilo tato protitanková děla obejít a kolem sedmé hodiny večerní dosáhla pobřeží u Lion sur Mer. Nyní jsem očekával, že budou vyslány nějaké posily, které mi pomohou obsazené pozice udržet. Nikdo však nedorazil. Další spojenecký vzdušný výsadek, provedený po obou stranách řeky Orne, spolu s prudkým útokem britských tanků, mne přinutil vzdát se postavení na pobřeží. Ustoupil jsem a zaujal obrannou linii severně od Caen. Do večera prvního dne moje divize ztratila téměř 25% svých tanků."

Nyní se vraťme ještě k rozvíjení útoku britské záložní 185. pěší brigády (z britské 3. pěší divize, velitel generál T. G. Rennie), která dostala od velitele divize rozkaz přejít přes 8. pěší brigádu, která ztratila tempo, a zaútočit na Caen a dobýt město. Potíže britské 185. pěší brigády jsou vylíčeny v Č 59, (viz zde:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=5461&f=137
), při začátku útoku, kdy dva prapory na křídlech musely místo útoku čelit protiútokům Němců).
Britský 2. prapor stropshireské lehké pěchoty pod velením podplukovníka F. J. Maurice (185. pěší brigáda) a jedna četa tanků, která se k útoku připojila, vyrazily na jih, ale další tanky, které je chtěly následovat se dostaly pod těžkou palbu. Podplukovník Maurice proto vyslal svou jednu celou rotu, aby německá protitanková děla, která ostřelovala cestu, zničila. Britská rota německou baterii napadla z týlu a po krátkém boji zničila, obranu baterie i obsluhu a děla vyhodila do povětří.
Bylo 16 hodin odpoledne, když britské tanky a pěchota vnikly do Biéville, což je 8 km ve vnitrozemí a jen pouhých 5 km od severního okraje města Caen( viz zde mapu britského postupu 3. pěší divize a její brigády dne 6. června.


Obrázek


Úplně vlevo na mapě, z pohledu od Británie úplně vpravo, je zakreslen černě s šipkou, rozbíhavě, německý útok jedné skupiny tanků z 21. td do "mezery", nebo také "proluky", mezi SWORD a kanadským JUNO, o které zde v dalším historickém textu bude hodně hovořeno).
V tuhle dobu byla ještě naděje na vniknutí do města Caen, jenomže jakmile Britové prošli Biéville, vyrazilo na ně zprava 40 německých tanků z 21. td. Došlo k zuřivé bitvě, ve které byl německý tankový útok odražen britskými tanky a několika SHD. Britové zničili 5 německých tanků a ostatní se daly na ústup. Jen však na chvíli, neboť ještě dvakrát se Němci pokusili prorazit. Ani jeden pokus nebyl úspěšný a tak se definitivně stáhly. Němci při třech protiútocích ztratili celkem 13 tanků, Britové byli úspěšnější - ztratili pouze 1 SHD.
Britský 2. prapor stropshireské lehké pěchoty pod velením podplukovníka F. J. Maurice, poté pokračoval dál v postupu, ale jenom přibližně 1,5 km. Zde narazila čelní britská četa na těžkou německou dělostřeleckou palbu, která přicházela z hustého Lebiseyského lesa.


Obrázek


(Vesnička Lebisey, severně od Caen, nad vesnicí Lebiseiský les, ještě severněji směrem k moři je Biéville, kde ráno uvízla britská pěchota, právě z důvodů obranné palby Němců z lesa.)

Těžká německá dělostřelecká palba pokrývala vrcholek po pravé straně silnice. Dělostřeleckou palbou byl zabit velitel čelní roty a brzy bylo jasné, že v Lebiseyském lese je silné obranné postavení Němců, které nebude jen tak překonáno. Německou obranu zde bylo možno překonat jedině koordinovaným útokem celého britského praporu za podpory dělostřelectva a letectva. Jenomže v tuto pozdní odpolední hodinu znamenalo shromažďování sil a příprava útoku velkou časovou ztrátu. To v době, kdy mohl kdykoliv přijít nový, široce založený německý útok 21. td proti celému západnímu křídlu britského vylodění v oblasti SWORD.
V popisované podvečerní době "Dne D" byl 2. prapor stropshireské lehké pěchoty pod velením podplukovníka F. J. Maurice jedinou ofenzivní jednotkou, neboť britský 1. prapor norfolského pluku, který měl útočné snahy podpořit, byl zadržen tím, že 1. prapor suffolského pluku stále ještě neumlčel německé obranné postavení "Hillman"(


Obrázek


mapa umístění německých opěrných bodů Hillman a Morris).
Víme, že při prvním útoku na "Hillman" brzdy odpoledne, za podpory minometů a tanků 8. samostatné tankové brigády se sice podařilo proniknout vnějším obranným pásmem drátěných zátarasů a min, ale pak německá palba útok zastavila. Poté začali pěšáci 1. praporu suffolského pluku připravovat široce založený útok s rozsáhlou palebnou podporou všeho druhu. To byly ty rozhodující a kritické hodiny. Příprava útoku trvala příliš mnoho hodin, hodin, které si invazní jednotky nemohly dovolit. Vzniklá situace potřebovala rychlost, rozhodnost a neustálý tlak na Němce a to i za cenu značných ztrát. Britové byli povinni cestu do vnitrozemí uvolnit, aby neztratili iniciativu, neboť ta měla stát, a také stála, příliš mnoho životů. Jenomže nastoupila opatrnost. Většinu času odpoledne ztratil 1. prapor suffolského pluku přípravou útoku a vůbec si neuvědomoval, že byla nutná rychlá akce, také proto, že generálmajor Rennie, veliteli 1. praporu suffolského pluku, podplukovníku R. E. Goodwinovi řekl jen - Německé obranné postavení "Hillman" musíte obsadit před setměním!
Jednotky podplukovníka Goodwina pak skutečně do 20 hodin 15 minut "Hillman" umlčely. V zápise pak podplukovník Goodwin uvedl, že německá posádka bojovala s takovou houževnatostí, že jeho vojáci museli v některých případech německé obranné pozice vyhodit náložemi i s posádkou do povětří.
Historická literatura zde připomíná, že 1. prapor suffolského pluku měl za celý den bojů o "Hillman" jen "7 mrtvých a 25 raněných". Tak nízké ztráty dává do kontextu se ztrátami ostatních britských praporů v "Den D", kdy 2. prapor eastyorkshireského pluku měl 72 mrtvých a 141 raněných, 2. prapor stropshireské lehké pěchoty 113 mrtvých a raněných, nebo nezvěstných, u 1. praporu southlancashireského pluku to bylo 107 mužů. A protože nebylo včas dobyto obranné postavení "Hillman", znamenalo to těžké ztráty i 1. praporu norfolského pluku, který se snažil "Hillman" obejít a přitom měl ztrátu 150 mužů!!!
Protože došlo k těžkým ztrátám na lidech, ale i v tolik potřebném čase, bylo pozdě, aby podpůrný prapor dostihl předsunutou pěchotu, se kterou měl postupovat paralelně. Místo toho musel přijít rozkaz obsadit zalesněnou vyvýšeninu severovýchodně od Biéville. Rozkaz podpůrný prapor sice splnil, ale ve předu postupujícímu 2. praporu stropshireské lehké pěchoty pod velením podplukovníka F. J. Maurice již pomoc poskytnout nemohl. Samozřejmě, že vzniklý čas umožnil Němcům zesílit a doplnit obranná postavení v Lebiseyském lese.
Podplukovníku Mauricemu nezbylo nic jiného, než své oddíly stáhnout a upevnit obranná postavení v obsazeném Biéville. Zde pěchota musela vybudovat obranu, aby se mohla bránit případnému nočnímu útoku. Celý výpad praporu podplukovníka Maurice je hodnocen jako odvážný pokus dosáhnout Caen, ale obsazení města v "Den D" se ukázalo prakticky nemožným.
Historická literatura hodnotí chyby v postupu Britů směrem na Caen (zdržení a potíže) prakticky stejně, jako tehdejší nerozhodnost německého vrchního velení a říká, že vlastně Spojenci měli štěstí, že rozkazy německého vrchního velení byly stejně nerozhodné a pomalé.
Dalším závažným důvodem proč Britové v "Den D" nedobyli Caen( které pak dobíjeli další desítky dní...), byla zácpa na vyloďovacích plážích, která zabránila britské 9. pěší brigádě (také z 3. pěší divize), aby se včas vylodila a rychle postoupila do vnitrozemí. Navíc postup 9. pěší brigády omezila i německá minometná střela, která těžce zranila velitele brigády a několik důstojníků jeho štábu. Když byly konečně, v pozdním odpoledni, připraveny prapory 9. pěší brigády zasáhnout do boje, ukázalo se, že nikoliv na Caen musel směřovat jejich postup, ale že se musely vydat ochránit pravé křídlo britské 3. pěší divize. Na pravém křídle divize totiž Němci zastavili pokus oddílů Commandos vyčistit prostor mezi oblastmi SWORD a JUNO a jediné, čeho mohla britská 3. pěší divize do večera "Dne D" ještě dosáhnout, bylo bezpečné zajištění a udržení linie jejího předmostí, v jeho západní části. Proto velitel britské 3. pěší divize nařídil 9. pěší brigádě, aby zaujala postavení tak, aby mohla chránit mosty přes řeku Orne a Caenský kanál před útokem ze západu, když před ní se nacházela 185. pěší brigáda a za ní 8. pěší brigáda.
V popisované době, britskou 3. pěší divizi v oblasti SWORD a kanadskou 3. pěší divizi oblasti JUNO, odděloval pás území ("mezera", "proluka"), který se táhl až na břeh moře a byl v držení Němců.
Právě do vzniklé mezery se snažila vniknout skupina 50ti německých tanků a prapor pěchoty z 21. td. Bylo to ve stejné době, kdy jiná skupina německých tanků, kterou jsme před chvílí popisovali, byla odražena u Biéville.

O vzniklé mezeře mezi SWORD a JUNO a postupu německých tanků do ní, byli Britové naštěstí včas varováni, neboť britská průzkumná četa 27. samostatné tankové brigády postup Němců zahlédla. Britové proto okamžitě zaujali obranná postavení, a když se pravé křídlo německé tankové skupiny dostalo na dostřel britských protitankových děl, která byla umístěna na vyvýšenině Périers Rise (Britové již do odpoledne kopce na Périers Rise, se zbytky 88. mm univerzálními děly - původně 24 a zbytek do odpoledního útoku byl jen 3 ks, když ostatní děla byla přemístěna, již dopoledne po ranním útoku, dále na západ - dobyli a Němce odtud vyhnali), byli Němci protitankovou palbou odraženi se ztrátou 6ti tanků.
Jenomže jedné další německé bojové skupině z 21. td, ve které bylo 6 tanků a rota německé pěchoty, se podařilo na západ od odražené první skupiny, prorazit. Kolem 20 hodiny večerní se tohle německé bojové uskupení nacházelo u Lion sur Mer, na pobřeží. Zde německá bojová skupina zjistila, že na 3 km širokém úseku jsou německá obranná postavení naprosto nedotčena. Pokud by se podařilo je rychle posílit, byl by mezi oblasti kanadské JUNO a britské SWORD vražen klín. Německé velitelství zareagovalo, uvědomujíc si význam koridoru, a poslalo další tanky k pobřeží kolem Périers Rise, ale jak říká generálporučík Feuchtinger na počátku článku pro kanadského majora Schulmana, historika a v dané době zpravodajského důstojníka kanadské armády, posily již k Lion sur Mer nedorazily a další spojenecký vzdušný výsadek provedený po obou stranách řeky Orne (oněch 250 dopravních letounů, které táhly kluzáky, ve kterých byla 6. vzdušně výsadková brigáda ze 6. vzdušně-výsadkové divize generála Gala), spolu s prudkým útokem britských tanků, donutily Němce prostor, mezeru, mezi JUNO a SWORD vyklidit.
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Re: XIII. díl. Operace OVERLORD. Č 61.

Příspěvek od michan »

XIII. díl. Operace OVERLORD. Č 63.

Již asi 3x jsem zde vzpomínal na přílet přibližně 250 kluzáků( na samotné přistání se jich v přistávací zóně pak skutečně dostalo 248), které také přispěly k tomu, že se německé bojové skupiny 21. td, včetně té, která mezi JUNO a SWORD dosáhla kanálu La Manche, vrátily ještě večer 6. června zpět do pozic okolo Caen

Obrázek


( ještě jedna mapa, ve které je zakreslen německý útok skupiny tanků z 21. td generála Feuchtingera, odpoledne a k večeru v Den D, který se dostal až k pobřeží La Manche.).

Řekněme si nyní něco bližšího o večerním britském leteckém výsadku.
Začněme tím, že se skutečně ještě večer, před 21,00 hodin Dne D, se německá 21. td generála Feuchtingera soustřeďovala k široce pojatému průlomu k pobřeží kanálu La Manche. V době pomalu končících příprav se náhle od pobřeží ozval hukot motorů, které vydávaly stovky letounů. A skutečně, ve 2 kolonách od Británie přilétalo na francouzské pobřeží 250 dopravních letadel, 38. a 46. letecké skupiny, které všechny táhly plně naložené kluzáky. Stíhací krytí tvořily desítky stíhaček obou spojeneckých armád:

Dle účastníků doby a místa - "fantastický pohled co do mohutnosti nasazení letecké techniky a kluzáků vůbec".

Jednalo se o , do této doby, - "největší kluzákový výsadek", který do Normandie, přivážel většinu 6. brigády ze 6. vzdušně-výsadkové divize. Což byly zejména 2 zesílené prapory pěchoty, 1 tankový průzkumný pluk lehkých tanků a zdravotnické a zásobovací jednotky.
"Vzdušné divadlo" mělo ohromné množství diváků z obou válčících stran. Jak Britové, tak Němci byli ohromeni tím co viděli, ale pocity byly rozdílné.

( některé momenty a fota britské 6. vzdušně-výsadkové divize
http://www.britishskytours.com/site/sea ... rnetwo.htm
)
Když letadla i s kluzáky překročily francouzské pobřeží, směřovala k nim okamžitě palba, do té doby maskované německé PVO, nebo do té doby neumlčená PVO - palba protiletadlových děl.
Německé PVO, jejím protiletadlovým dělům, takové množství cílů, velké neohrabané a pomalé kluzáky - poskytovaly snadné cíle.
Ale byl to omyl.
Německá protiletadlová děla se takřka vůbec nedostala k nějaké mířené, cílevědomé palbě...
Na tuhle chvíli čekaly totiž stíhačky ochrany leteckého konvoje...
Mustangy i Spitfire, jak vyplývá z hlášení - "Slétaly téměř před ústí německých protiletadlových děl a zasypávaly je sprškou svých palubních zbraní"...
Co následovalo popisuje jeden ze zdrojů na konci článků pan Miloš Hubáček - Invaze - takto, cituji:

"Tažné letouny majestátně prolétaly mezi obláčky explodujících granátů následovány kluzáky, které se zakrátko odpoutaly, opisovaly křivky a téměř se otírajíce o koruny stromů a střechy domů přistávaly na polích kolem řeky Orne. Jejich piloti prokázali, že mají dobré nervy, a podali vynikající výkon. Z anglických letišť vzlétlo 256 kluzáků. Jeden se zřítil a šest jich muselo pro různé závady nouzově přistát ještě v Anglii, nebo na hladinu Lamanšského průliv; z 249, které dosáhly francouzského pobřeží, byl před zahájením přistávacího manévru sestřelen pouze jeden."
(


Obrázek


Hamilcar gliders - kluzáky Hamilkar jdou na přistání.)
Bylo skutečným zázrakem, že ani začátek protiletadlové palby Němců neznamenal velké ztráty. Kluzákům se podařilo tou zbývající protiletadlovou palbou proklouznout a potíže nastaly až po přistání. Němci soustředili svou palbu na přistávací zónu, kam brzy začaly dopadat minometné a dělostřelecké granáty, které zapálily některé kluzáky. Vojáci vzdušně-výsadkových sil byli však velmi dobře připraveni a cvičeni na rychlé vyklízení přistávacích zón a i zde proběhl rychlý odsun vojáků i techniky z ohroženého prostoru bez větších ztrát. V britských zápisech je uveden příklad chladnokrevného jednání - když jeden kluzák typu Hamilkar, který přepravoval lehký tank, byl německou palbou zapálen - měl problém. Byl totiž navíc přídí zabořen do země a nešly mu otevřít dveře. Řidič lehkého tanku uvnitř Hamilkaru si však zachoval chladnou hlavu. Vlezl do tanku, nastartoval motor a s uvězněným tankem prorazil stěnu hořícího kluzáku a vyjel na louku.
Pro 6. vzdušně-výsadkovou divizi generála Gala byl příchod a příjezd takhle velké jednotky mezi řeky Orne a Dives, do stávajících obranných pozic, přímo jako "Vánoční nadělení". Vzdušně výsadkové jednotky Galových mužů již téměř 16 hodin odolávali německým protiútokům všeho druhu.
Teprve s příchodem takhle vybaveného výsadku bylo jasné, že i v dalších dnech bude celé levé křídlo vylodění v Normandii, ale i výsadek na SWORDU - uhájen.
Nesmíme zapomenout říci, že provedený vzdušný výsadek se mohl podařit jen díky tomu, že Spojenci měli naprostou vzdušnou převahu.
Všechny německé zápisy říkají, že nejen vojáci v obranných postaveních a vojáci připravení k protiútokům, ale i němečtí velitelé byli impozantním britským výsadkem zmateni a vyvedeni z míry.
Vždyť jejich pohled na oblohu znamenal, že nejen na moři, ale i ze vzduchu přichází ohromná zkáza. Obloha byla plná kluzáků a padáků - na padácích bylo shozeno 600 kontejnerů se zásobami a municí. Nebyli to tedy jenom parašutisté, co Němci viděli, ale to tehdy německý voják a důstojník nemohl tušit (Ale i kdyby to Němci věděli, onen ohromující dojem by to stejně nesmazalo).
V telefonním deníku německé 7. A bylo zaznamenáno prohlášení, že, cituji:

"následkem silného spojeneckého vzdušného výsadku se stal útok 21. td neúčinným."

Totiž tehdy již zahájený postup německých tanků k pobřeží byl pod dojmem toho, že jim takovéhle množství padáků padá za jejich hlavami, zpomalen až se úplně zastavil.
Znamenalo to, že tankisté 21. td generála Feuchtingera nejprve znejistěli, pak si začali uvědomovat, že jim britský vzdušný výsadek v jejich týlu odřízne cestu do německé obrany. Do úvah se začalo stmívat a otřesení a překvapení němečtí tankisté se rozhodli v útoku nepokračovat. Útok byl navíc polovičatý a špatně organizovaný - navíc jedna německá skupina tanků z 21. td, která pokračovala po silnici Caen - Courseulles padla do léčky, kterou jí uchystali Kanaďané z JUNO(éter toho byl plný). Německé velitelství 21. td útok odvolalo a všechny zbylé tanky divize se musely stáhnout na linii východně od Cambes.
Tolik o onom britském vzdušně výsadkovém přistání mezi Orne a Dives.

Všechny divize z britského 1. sboru generálporučíka Crockera, kanadská 3. pěší divize z JUNO a britská 3. pěší divize ze SWORD, skutečně zůstávaly večer "Dne D" stále v očekávání, že přijde široce založený německý protiútok se snahou vyhnat Kanaďany a Brity ještě večer a v noci z předmostí. Tma totiž "mazala" spojeneckou převahu v letectvu a tím se noc stala vhodnou dobou k německým protiúderům. Britské jednotky unavené celodenním bojem po vylodění, se musely připravovat k obraně v místech kam až se dostaly. Začaly rychle budovat obranná postavení. Proti nim bylo i počasí, které zdrželo vykládku tak, že tanky, protitanková děla a dělostřelectvo vůbec, nebyly do obranných pozic přisunuty ani zdaleka v takovém množství jaké Spojenci plánovali.
Dosažená obranná postavení, jak Kanaďanů, tak Britů, byla slabá a měla mezery, ale Němci to nevěděli a měli své starosti. V noci z 6. na 7. června 1944 tak ztratili Němci příležitost, která se jim nabízela, neboť příliš mnoho hodin ztratili rozhodováním co bude to nejvhodnější řešení. Jak nejlépe Spojence zahnat do moře?
Historickou literaturou se nese skutečnost, že to byla právě noc z 6. na 7. června 1944, která rozhodla o tom, že vylodění v Normandii - "Operace OVERLORD" byla úspěšná. Němci, kteří byli známí svými bezohlednými protiútoky, zde o svoji bezohlednost náhle přišli. Protiútoky byly pomalé, nerozhodné, pozdní a proto také neúspěšné. Němci nedovedli soustředit větší síly a to i v době a místě, kde nebyly ještě ohroženi letectvem a nedostatkem PHM. Teprve k večeru, když se daly německé tanky do pohybu a postupně dojely na místa soustředění pro ranní protiútok, a ke skladům PHM, které odpoledne a večer spojenecká letadla vybombardovala - neměli již kde dočerpat PHM ( jak uvidíme u 12. td SS Kurta Mayera).

Pro obtížnost a vojenskou specifičnost textu, jakož i z důvodů zachování vojenské terminologie, a také kvůli většímu zachování faktů, menší chybovosti v historické faktografii, jsem většinou od Č 61. až do těchto míst psal text, ze svých poznámek a osnovy celého tažení v Normandii, text mnou sestavený ( Osnovu viz zde na tomto odkaze v Úvodu:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=137&t=5236
) - dále pak jsem psal text z informací z historického pojednání, Detlef Vogel - Německá obrana, - Den D - Roger Cirillo, Stephen Badsey, Alfred Price - Vzdušné boje, - Nigel de Lee - Boje v Normandii, Charles Kirkpatrick - Soustřeďování sil - místy pak použil informace pro text v článcích z historického pojednání - Miloš Hubáček - Invaze - což jsou podklady uvedené i u Č 63. na konci.
Všechen historický děj v článcích popisuji svými slovy. Pokud je uvedena citace, je vždy uvedeno odkud byla použita.
U některých historických dějů jsou informace použity z podkladů, které jsou uvedeny na konci posledního článku, zde u Č 63. - Použité podklady.
Obrázky a mapy jsou použity z volně uložených na zahraničních webech, umístěných zde na Palbě v - Album, nebo Fotoforum - odtud pak dle návodu vložených do mých článků.


Použité podklady:

Duce – Anatomie jedné kariéry – Luboš Taraba.
Adolf Hitler a jeho cesta k moci – Rainer Zitelmann.
Nacismus – Alessandra Minerbiová – editor: Flavio Florani.
Pakty Stalina s Hitlerem – výběr z dokumentů 1939 a 40 – Naše vojsko.
Přísně tajné 3/99, 4/99, 3/05 a 3/08.
HPM ročník XIV. – Ivo Pejčoch – Těžký křižník Canarias.
Září 1938 – Role a postoje spojenců ČSR – Miloslav John.
Dějiny světa, svazek IX – L. I. Zubka, A. M. Zubinský a G. N. Sevosťjanov.
Dějiny světa, svazek X. – V. V. Kurasov, A. M. Někrič.
Krev, slzy a pošetilost v nejtemnější hodině 2. světové války – Len Deighton.
Druhá světová válka – Úplná historie – Martin Gilbert.
Blitzkrieg od Hitlerova nástupu po pád Dunkergue - Len Deighton.
Druhá světová válka – John Keegan.
Polské tažení Hitler a Stalin rozbíjejí Polskou republiku – Janusz Piekalkiewicz.
Tanková válka 1939 – 1945 - Janusz Piekalkiewicz.
Letecká válka 1939 – 1945 - Janusz Piekalkiewicz.
Námořní válka 1939 – 1945 - Janusz Piekalkiewicz.
Historie německé armády 1939 – 1945 – Philippe Masson.
Slovenská armáda 1939 – 1945 – Charles K. Kliment, Břetislav Nakládal.
Hitlerovi válečníci – Guido Knopp.
Německé obrněné jednotky – Horst Scheibert.
Hitlerovy elitní jednotky – Lucas Cooper.
Němečtí parašutisté ve II. světové válce – Volkmar Kühn.
Operace Jubilee, Dieppe 1942 – Norman Franks.
Narvik – Donald Macintyre.
Ocelová lavina – Darius Jedrzejewski, Zbigniew Lalak.
Bitva o Británii – Leonard Mosley a redakční kolektiv Time-Life Books.
Černí andělé, Historie zbraní SS – Rupert Butler.
Historie válek – David Brownstone a Irene Franck.
Neznámé špionážní operace KGB – Mitrochinův archiv – Christopher Andrew, Vasilij Mitrochin.
Den D, 1944, Hlasy z Normandie – Robin Neillands, Roderick de Normann.
Druhá světová válka den za dnem – Donald Sommerville.
Svět ve válce 1939 – 1945 – Dr. Duncan Anderson, Dr. Stephen Badsey, David Chandler, Dr. Paddy Griffith, Sean McKnight, Gary Sheffield.
Marcel Jullian – Bitva o Británii – červenec-září 1940
Alan Cooper – Cíl Drážďany.
Boje o Itálii 1943 až 1945 – Dominick Graham a Shelford Bidwell.
Hitlerovy horské jednotky – James Lucas.
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1176,
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1179
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1193
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1209
a v nich následné diskuze.
Miloš Hubáček – Bitva u Matapanu.
Miloš Hubáček - INVAZE.
Charles Kirkpatrick - Spory o druhou frontu.
Stephen Badsey - Příprava operace Overlord.
Detlef Vogel - Německá obrana.
Edward Marolda - Operace Neptune.
Steven J. Zaloga - Den D 1944 Pláž OMAHA.
Roger Cirillo, Stephen Badsey - Den D.
Charles Kirkpatrick - Soustřeďování sil.
Alfred Price - Vzdušné boje.
Nigel de Lee - Boje v Ńormandii.
Nigel de Lee - Průlom.
Jaroslav Hrbek – Tobruk 1941.
Janusz Ledwoch – Afrikakorps.
Paul Carell – Lišky Pouště.
Janusz Piekalkiewicz – Rommel – Tajná válka v Africe.
Dwight David Eisenhower – INVAZE DO EVROPY.
Harry C. Butcher – TŘI ROKY s EISENHOWEREM.
Jiří Brož – STŘEDOMOŘÍ V OHNI DRUHÉ SVĚTOVÉ VÁLKY.
D – DAY OPERACE OVERLORD, dle nakladatelství Salamander
Den D 1944 Pláž Omaha, Steven J. Zaloga, Howard Gerrard.
Books Ltd, Londýn.
Další související historická literatura.
Mé dlouholeté poznámky a mapy.
Z webu http://www.Palba.cz je použito jako podklad a upoutávka:
V subkapitole – Armády 1918 – 1945 u Francie zde:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=143
a zde jednotlivé sekce:
a) Pozemní a cizinecká legie – (články od Kačermiroslav, Sa 58 a Bruno):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=160
b) Letectvo – ( články YAMATO, Kačermiroslav a Fatale):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=161
c) Námořnictvo – (ovládal Norad – Nelson):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=162
d) Opevnění a bunkry – (od Bruna a Lorda):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=48
Aby pak důležitou smlouvu o porážce Francie z 22. června 1940 dodal Kačermiroslav v sekci
e) Ostatní:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=3463
V subkapitole – Armády 1918 – 1945 pak nalezneme - Británie viz zde:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=139
kde jsou pak jednotlivé sekce, a v nich potom musíš otevřít - Pozemní vojsko:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=154
tam teprve otevřeš Obrněná technika – (především YAMATO, TonyHazard a Easy_Company) zde:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=241
aby pak ještě následovaly odkazy od Sa 58:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=3351
a Thór:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=2936
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=2892
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=2821
Royal Navy (především Norad – Nelson a také trochu Mikhassel. Dralno):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=153
Letectvo:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=99
pak má své podsekce:
Stíhací letouny – (xradar, YAMATO, Tempík, Reisen):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=216
Bombardovací a bitevní letouny – (Haness, YAMATO):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=217
Ostatní letouny – (Kačermiroslav):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=218
Různé – (od Haness, Ikala, Lord a YAMATO):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=220
A starší neaktualizovaný článek od Fatale:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1180
O Německé obrněné technice je možné se na Palbě dozvědět na tomto odkaze v subkapitolách zde http://www.palba.cz/viewforum.php?f=138
Tanky a stíhače tanků:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=116
od Sa 58, YAMATO, TonyHazard.
Samohybná děla http://www.palba.cz/viewforum.php?f=117 také od Sa 58 a YAMATO.
Mnoho dalších věcí, jako jsou OA – Obrněné Automobily - na tomto odkaze http://www.palba.cz/viewforum.php?f=17 také od Sa 58.
Z letecké techniky jsou to především v subkapitole Luftwaffe
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=20
u Stíhacích letadel http://www.palba.cz/viewforum.php?f=112
monografie Hans S a YAMATO, stejně jako u Bombardovacích a bitevních http://www.palba.cz/viewforum.php?f=113
a u Ostatních http://www.palba.cz/viewforum.php?f=192
je to pak Tunac, Haness, Hans S a YAMATO.
Vybavení letounů http://www.palba.cz/viewforum.php?f=193je od Ikala, Eda a Sa 58.
O Itálii jsou pak jednotlivé subkapitoly zde:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=142


Případné doplnění a diskuzi prosím směřujte na tento odkaz:

http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=137&t=67&start=40
ObrázekObrázekObrázek
Odpovědět

Zpět na „Pozemní boje 1944 - 1945“