XIII. díl. Operace OVERLORD. Č 52.

Od Normandie po kapitulaci Německa

Moderátoři: michan, Pátrač

Odpovědět
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

XIII. díl. Operace OVERLORD. Č 52.

Příspěvek od michan »

XIII. díl. Operace OVERLORD. Č 52.

Mapa situace v prostoru "Baterie u Merville".


Obrázek


Jednu ze zásadních rolí, v rozhodnutí buď pokračovat v násilném dobití a obsazení "Baterie u Merville", nebo celou akci "zabalit" a stáhnout se, sehrála ta skutečnost, že " Skupina průzkumu" seskočila včas, celá a na správném místě.
Již během přesunu hlavní skupiny ze shromaždiště, se k podplukovníku Otwayovi připojil major George Smith velitel "Skupiny průzkumu" a podal hlášení. Všemi zprávami se neslo, že největší problém průzkumníkům způsobovalo bombardování vlastního letectva, jehož bomby německou baterii minuly, ale pumy spadly těsně vedle průzkumné skupiny. Když nálet skončil( asi takhle to vypadalo v cílové oblasti po bombardování - letecký snímek



Obrázek


) začali svou práci parašutisté-průzkumníci, kteří nejprve přestříhali vnější drátěné překážky, postupně pronikali i minovým polem až se přiblížili k vnitřním zátarasům. Celou jednu půlhodinu sledovali vše co se dělo v německém obranném perimetru a jak vše u Němců funguje. Zároveň poslouchali rozhovory německých vojáků( měli mezi sebou přeci německy mluvící vojáky), aby si ověřili současný stav a rozložení německé obrany. Při probíhajícím průzkumu k nim dorazila ona druhá - z prvních dvou skupin - " Skupina značkařů" ( viz rozdělení skupin před výcvikem). Skupina značkařů měla již problémy, byla oslabena na polovinu stavu nepřesným seskokem, byla bez minohledaček a značkovacích pásku pro značení v minovém poli pro hlavní úderné skupiny.
Nic se nedalo dělat jiného, než, že značkaři začali dle plánu miny vyhledávat postaru, ručně, a vyčištěné průchody označovali, jako kdysi, vrypy v prachu a hlíně.
Je jasné, že i postupný seskok několika stovek parašutistů v oblasti " Baterie u Merville" probral německou obranu "ze spánku" a uvedl jí do pohotovosti Jak se začaly přibližovat hlavní síly úderných skupin parašutistů ze shromaždiště, zahájily všechny německé zbraně do směru jejich příchodu zuřivou palbu( nejen do jejich směru, ale na všechny strany, zvláště zuřivou kulometnou palbu - prozradili tím svá umístění - , i ta, která ještě průzkum do té chvíle neodhalil - jak uvádějí zápisy).
Podplukovník Otway po vyhodnocení vydal poslední instrukce!
Bylo jasné, že za vzniklého stavu šel naučený plán "do kytek"! Podplukovník vyšel z možností lidí a materiálu, který byl v současném stavu k disposici. Protože "Úderná skupina", která měla hlavní útok provést byla "kdovíkde" i se svým velitelem majorem Dyerem, musel ji Otwey vytvořit z toho co měl v dané době k disposici. "Nová Úderná skupina" dostala nového velitele - majora Allena Parryho.
Major Parry měl k dispozici 3 důstojníky - s ním to byly 4 důstojníci, a měli 50 parašutistů.
Z takto slabých sil vznikli 4 družstva s důstojníkem v čele - každé družstvo mělo za cíl - zaútočit a zničit v kasematu 1 dělo. Sám Parry vedl jedno družstvo, které mělo zaútočit na pravé dělo "Baterie u Merville".
Ještě než proběhlo rozdělení do " Úderných družstev", rozštěkaly se další německé kulomety, ale prozrazená postavení svítícími střelami využila diverzní skupina, která se vydala k hlavnímu vchodu do prostoru baterie a zničila je a jediný kulomet, který měla diverzí skupina k dispozici, "držel palbou v šachu" ostatní německé kulomety.
V době kdy 4 "Úderná družstva" majora Parryho čekala na Otwayův signál k zahájení útočné akce, objevily se 2 s celkem 3 kluzáků, které měly za cenu postupné sebe destrukce přistát co nejtěsněji u německých dělostřeleckých kasemat. Třetí kluzák se vůbec nedostavil, neboť již krátce po startu, ještě v Anglii, se přetrhlo tažné lano. Zbylé dva kluzáky, které přilétly, se nejprve dostaly nad francouzským pobřežím do těžké protiletadlové dělostřelecké palby a v jejich kabinách bylo několik vojáků raněno. Piloti obou tažných letadel nejprve sestoupili na 300 metrů a když si mysleli, že jsou nad cílem, byli uvolněny kluzáky. Piloti kluzáků pak sami marně pátrali po dohodnutých signálech. Nic nezahlédli, protože materiál k značení ztratili výsadkáři-značkaři při obtížném přistávání.
Pilot prvého kluzáku nejprve zaměnil orientační bod vesnice Merville za "Baterii v Merville". Když ve výšce 150 m zjistil, že se spletl, obrátil se správným směrem( měl štěstí a nebyl nepřesně střílejícími Němci sestřelen) a přistál poměrně "hladce" 800 metrů od Mervillské baterie".
Ale ani druhý pilot, protiletadlovou palbou zle pošramoceného kluzáku, neměl jednoduchý přílet. Také jemu se nepodařilo přistát v cíli - v areálu baterie - přistál však v ovocném sadu, 50 m od vnějšího obranného pásma "Mervillské baterie. I když přistání všech kluzáků dopadlo jinak než se plánovalo, přesto právě vojáci přepravovaní oním druhým kluzákem zásadně přispěli k úspěchu celé bojové akce.
Totiž těsně po tvrdém přistání, po jakž takž vzpamatování, zahlédli vojáci druhého kluzáku německou četu, která spěchala pomoci ohrožené obraně " Mervillské baterie". Byl to výcvik co rychle zafungovalo. Kulometčík zaujal pozici, přidali se další ruční zbraně a vylétly první granáty. Začala zuřivá bitka a přes početní převahu Němců cíl splnili Britové. Po rozhodující dobu drželi Němce "v šachu" a dosáhli nejdůležitějšího - obránci "Mervillské baterie" v rozhodující dobu posily nedostali!
Když Otwayovým mužům nevyšel záměr s přistáním kluzáků uvnitř obranného pásma, kde měli zároveň způsobit zmatek, nebylo již dál možno ztrácet čas. Podplukovník Otway vydal svým silně neúplným jednotkám rozkaz k zahájení útoku, aniž dál domýšlel následky. Major Parry a jeho čtyři družstva zahájila útok. Několik minut po páté hodině ranní prorazila "torpéda Bangalore" na dvou místech drátěné zátarasy. V oblacích kouře začala jednotlivá "Úderná družstva", nedbajíce okolní německé obranné palby, násilně pronikat otevřenými průchody. Parašutisté využívali každou díru v terénu, každý kráter po leteckých bombách ( zároveň jim "zjizvený a neznámý terén" působil obtíže při rychlejším běhu - klopýtali a padali), ke krytí při svém postupu. Padali a znovu se zvedali. Došlo na boj muže proti muži s Němci ukrytými v okopech a výsadkáři si probojovávali cestu vpřed. Němci nechali naštěstí ocelové dveře kasemat otevřeny, aby se sami mohli ukrývat a vyrážet. Výsadkáři po krátkém a zuřivém boji vnikli do betonových kasemat, kde se jim zaskočení obránci, s očima vytřeštěnýma hrůzou, vzdávali.
V dělostřeleckých kasematech čekalo výsadkáře překvapení. Ve střílnách nebyla těžká 150 mm děla. Němci je sem do "Mervillské baterie" prostě nestačili ještě instalovat. Byly zde pouze zastaralé 75 mm polní kanóny.
Vznikl problém, jak i tyto 75 mm polní kanóny zničit, neboť výsadkáři přišli o všechny nálože, které si sebou do kluzáků vzali. Štěstím bylo, že v osobní výbavě každého výsadkáře byly dvě tyčinky plastické výbušniny, detonátory a zápalná šňůra. Major Parry nařídil všem, aby shromáždili výbušniny a takto vytvořené nálože odpálili v závěrech všech čtyř děl. Někteří obránci "Mervillské baterie" ve vnějším obranném pásmu ještě pokračovali v boji a vyčlenění výsadkáři se jim dál "věnovali".
Když byly 4 hodiny 40 minut, což bylo čtvrt hodiny před uplynutím stanoveného času, nechal podplukovník Otway vypálit smluvený signál, který oznamoval hlídkujícímu letadlu, že "Baterie v Merville" byla vyřazena. Úkol byl splněn.
Signál byl zdvojen ještě poštovním holubem, který byl se stejnou zprávou vyslán do Anglie. Skutečně tohoto poštovního holuba měl stále u sebe jeden z výsadkářů po celou dobu bojové akce.
Bilance nebyla moc hezká, ze 150 mužů, kteří vyrazili do útoku na "Mervillskou baterii" byla téměř polovina zabita, nebo zraněna. Skutečností však zůstává, že muži 9. výsadkového praporu, kteří se akce zúčastnili, dokázali v počtu 150 to, co měl dokázat celý prapor v počtu 650 mužů. Dokázali to o čem si všichni mysleli, že je vůbec nad síly celého parašutistického praporu.
Stále však ještě zbývalo 50 minut do chvíle, kdy měl křižník "HMS Arethusa" začít ostřelovat "Mervillskou baterii", pokud nedostane zprávu, že to již není nutné. Zpětná vazba nebyla. Podplukovník Otway nechtěl riskovat, aby lodní děla "HMS Arethusa" ostřelovala jeho zdecimované jednotky a dal příkaz ke stažení z ohroženého prostoru.
A splněním úkolu - vyřazení "Baterie v Merville" - splnila celá 6. vzdušně-výsadková divize jeden ze svých hlavních a nejdůležitějších úkolů.

Třetí vlna výsadku 6. vzdušně-výsadkové divize.

Třetí a závěrečná vlna vzdušného výsadku, 6. vzdušně-výsadkové divize generálmajora Richarda N. Gala, měla přistát v údolí řeky Orne ve 3 hodiny 30 minut. Třetí vlna byla tvořena 72 kluzáky, které přivážely 11 protitankových děl, lehká vozidla, těžkou výzbroj, munici a další vybavení. S touto třetí vlnou přilétal do Francie i generálmajor Gale se svým štábem 6. vzdušně-výsadkové divize. Když přilétala třetí vlna, zabýval se nejen velitel myšlenkami co naleznou.
Nalevo od formace letounů, které táhly kluzáky, bylo vidět jak spojenecké bombardovací svazy napadly německé dělostřelecké baterie u Le Havre. Formace letadel s kluzáky prolétala mraky a nad Francií se objevily první červené a žluté záblesky explodujících protiletadlových granátů. Vlečné letouny sestoupily pod mraky a v matném měsíčním světle se objevily na zemi dva vodní pruhy - řeka Orne a Caenský kanál. Žádná orientační světla přistávacích zón vidět nebyla.
Nešlo čekat, piloti kluzáků upozornili své osazenstvo, že začnou odpojovat vlečná lana a zahajovat přistávací manévr. Na okamžik bylo ticho a kluzáky začaly klesat. Teprve v nižší výšce zpozorovali několik světel, které značkaři přece jenom umístili.
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Re: XIII. díl. Operace OVERLORD. Č 52.

Příspěvek od michan »

XIII. díl. Operace OVERLORD. Č 53.

Jako na všech místech, kde kluzáky přistávaly, i zde se jednalo o těžký a složitý přistávací manévr, který sebou nesl skřípot brzd a praskot lámaných dřev, jak narážely kluzáky na "Rommelovy sprágly" (v některé literatuře je překlad "Rommelův chřest"). Břicha kluzáků rozrývala zem a některé se zabořily do měkké půdy. Ulamovala se kola, nebo celé podvozky, některé se rozpáraly. Jeden narazil do domu, dva se srazily navzájem. Velmi málo kluzáků bylo zcela nepoškozených. Přesto - vyskakovali z nich výsadkáři, kteří se jen rozhlédli po té spoušti a zaujímali svá místa. Říkám spoušť, ale zápisy hovoří o tom, že jenom ani ne čtvrtina jich nepřistála v určené zóně. Přes veškerý chaos a zdánlivou spoušť byly jen minimální ztráty na lidech a na přepravovaném materiálu. Zápisy dále hovoří o tom, že bylo slyšet nedalekou střelbu německých protiletadlových děl, ale to již vojáci postupovali vysokým obilím. Bylo slyšet startování motorů džípů, povely, odpovědi na hesla a osádky kluzáků se setkávaly s parašutisty, kteří přistáli předtím. Místa přistání štábu 6. vzdušně-výsadkové divize a "Třetí vlny" byla zvolena dobře. Němci tohle místo ještě nepostřelovali, ale začínající rozbřesk mohl být nebezpečný.
Velitel 6. vzdušně-výsadkové divize generál Gale začal přijímat hlášení o situaci. Kdo vše četl, tak ví, že zprávy byly dobré. Velitel 5. brigády hlásil, že jeho brigáda, která seskočila před dvěma hodinami má mosty přes řeku Orne a Caenský kanál obsazeny a drží své předmostí. Části 5. brigády v tu samou dobu vytlačovali Němce z vesnice Ranville, východně od řeky Orne. Vesnice Ranville a její okolí představovaly nejnebezpečnější sektor 6. vzdušně-výsadkové divize. A právě proto byla protitanková děla přepravovaná kluzáky rychle přesouvána přes Ranville na východ, kde byla umisťována do palebných postavení a maskována, aby mohla postřelovat otevřenou krajinu, na které se již brzy ráno, nebo dopoledne mohly objevit německé tanky - protiútok 21. td. Všechna protitanková děla byla rozmístěna velmi rychle a zamaskována. Když generál Gale vše zkontroloval, měl již štábem vybudované, v jednom z ranvillských domů, prozatímní velitelství.

Vylodění v oblasti GOLD.

Abychom lépe pochopili vylodění britské vylodění na plážích v oblasti GOLD, JUNO a SWORD, bylo by dobré říci si něco o britské 2. A. Armádě, kterou Britové vlastně budovali celé 4 dlouhé válečné roky, a to " takřka od píky".
A Britové svou 2. A vycvičili a vybavili tak, jako žádnou jinou armádu v britské historii.
Britská 2. A vznikala formováním 1. as (I. as), do kterého patřila britská 3. pěší divize, britská 49. pěší divize a kanadská 3. pěší divize a oddíly Commandos. Všechny tyto jednotky vlastně reprezentovaly oddíly vojáků, kteří ustoupili v dubnu a květnu 1940 z Norska a pak v červnu od Dunkerque. Po následující 4 roky tyhle oddíly, neustále doplňovány muži a moderní výzbrojí, strážily britské ostrovy před nebezpečím německého vpádu všeho druhu, nebo dorážely na území Němci obsazené Evropy (Commandos) a připravovaly se k návratu na evropský kontinent. Vznikl také 30. ts (XXX. sbor), což byla 7. tanková divize, 50. pěší divize a 51. pěší divize, které patřily k divizím, které získávaly bojové "ostruhy" u El Alameinu, viz zde celou subkapitolu: http://www.palba.cz/viewforum.php?f=132
. A právě takovouhle armádu, moderní armádu té doby, britskou 2. A, přivážel velitel Východního operačního svazu kontraadmirál Philip Vian v bouřlivé noci na 6. červen přes kanál La Manche, aby se vylodila na čtyřicetikilometrovém úseku pobřeží mezi Port en Bessin a ústím řeky Orne. V úseku oblastí GOLD, JUNO a SWORD ( oblast vylodění britské 2.A i s jejími kódovými podúseky pláží.


Obrázek


) je nečekaly takové záplavy jako na UTAHU, nebo ostré útesy jako na OMAZE. Měly to být vhodnější pláže, než měly Američané, ale příhodnější terén zároveň znamenal, a také se tak stalo, že Brity i Kanaďany čekaly německé rychlé protiútoky, zvláště pak na vhodném terénu u Caen, kde byly východně a jižně od Caen rozmístěny německé tankové divize. Dalo se předpokládat, takřka s určitostí, že první těžké údery německých tanků dopadnou právě na britskou frontu. Úkol britského velitele 2. A generálporučíka Milese C. Dempsey byl tedy jasný - co nejdříve zajistit předmostí do dostatečné hloubky, rozmístit děla a připravit se na německé protiútoky!
Plán britské 2. A ukládal, že musí do večera "Dne D" obsadit prostor zahrnující města Bayeux a Caen, hlavní silnici mezi nimi a oblast východně od řeky Orne, kde chtěli Spojenci velmi rychle vybudovat polní letiště, aby mohlo jejich taktické letectvo podporovat pozemní vojska a aby měli Spojenci již letecké základny již na francouzském území. Z takto vzniklého předmostí se měly spojenecké tankové kolony co nejdříve (plán byl ještě v "Den D") vydat na jih a dosáhnout postavení 32 km ve vnitrozemí, na vyvýšenině Villers Bocage a Evrécy. Bylo to dost tvrdé, ale Montgomery nechtěl měnit plán ani poté, kdy se v květnu dozvěděl, že Němci obranu Normandie posílili a do těchto míst přisunuli zálohy včetně tanků.
Konkrétním prvořadým úkolem Dempseyho 2. A bylo úspěšně vylodit jednotky kolem měst Bayeux a Caen, když útok v západní části britského operačního prostoru v oblasti GOLD se měla vylodit z 30. as generálporučíka G. C. Bucknalla britská 50. pěší divize generálmajora D. A. Grahama v prvním sledu. Britská 50. pěší divize byla posílena pro vylodění 56. samostatnou pěší brigádou a 8. tankovou brigádou, které měla speciální obrněná vozidla ( viz zde skvěle od TonyHazard http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=241&t=2492
) poskytnout 79. tanková divize generálmajora Hobarta.
Jednotky se měly vylodit severovýchodně od Bayeux na ploché, prohnuté pláži, chráněné z týlu pásmem bažin a na každé straně silně opevněnými vesnicemi le Hamel a la Riviére. (Zde si řekněme, že pláže oblasti GOLD se skládaly z pod úseků HOW, ITEM, JIG a KING, když hlavní vylodění mělo být provedeno na JIG GREEN, JIG RED, KING GREEN a KING RED


Obrázek


). Pláže, na kterých se měly britské jednotky vylodit - JIG GREEN, JIG RED, KING GREEN a KING RED, byly hustě posety protivýsadkovými překážkami a minami, které uzavíral pás dun, nebo zdí vlnolamů, nacházejících se před pobřežními vesnicemi. A právě v pobřežních vesnicích Němci soustředili jádro své obrany. Vybudovali tam bunkry a palebná postavení děl. Pevné domy byly změněny v pevnosti a úkryty ostřelovačů. Na obou stranách silnice, která procházela podél pobřeží, byla hustá minová pole a protitankové příkopy. Celý pás oblasti GOLD ovládala polní děla, která Němci umístili na západním konci na pahorcích nad městečkem Arromanches a na východě velkorážní děla v betonových kasematech na vyvýšenině mezi vesnicemi Crépon a Ver sur Mer. Hlavní obranu pak tvořil i Port en Bessin, což byla 3 silně opevněná německá postavení, která byla vybudována tak, aby mohla čelit útokům z moře. Stejně jako na řadě dalších míst, byla německá postavení děl chráněna na straně obrácené k moři betonovými stěnami a náspy navršené zeminy. Pevnostní postavení děl tak získalo odolnost vůči napadení z moře, ale zároveň bylo vlastně největší slabinou Atlantického valu. Němci sice dosáhli za cenu silného omezení palebného sektoru těžkých zbraní odolnost děla z moře, ale právě to omezení palebného sektoru těžkých zbraní byla ona slabina. Výhoda byla jediná, že Němci mohli z děl, v některých případech i z těžkých kulometů, pokrývat podélnou palbou - boční palbou - pláže, ale nic víc. Německý plán obrany vycházel ze dvou předpokladů - Němci věřili, že vylodění bude provedeno za nejvyššího přílivu, nebo kolem této doby, proto hlavní nápor palby měl být veden na prostor mezi čarou nejvyššího přílivu a vlnolamy, nebo dunami zpravidla uzavírající pláže. Dále se domnívali, že odolají-li opevnění bombardování a ostřelování z moře, nic už je nemůže ohrozit, protože výsadkové jednotky Spojenců už nebudou mít prostředky k jejich umlčení a budou zničeny dřív, než dojde k vylodění tanků a těžkých zbraní.
Oba tyto předpoklady se Britové rozhodli zmařit tím, že provedou vylodění dřív, než příliv dosáhne poloviny své obvyklé výše, a také tím, že na břeh vylodí speciální obrněná vozidla, současně s pěchotou.
Proto v plánu bylo, že útok v oblasti GOLD měly provést tanky DD a speciální obrněná vozidla, která budou útočit těsně následována dvěma brigádami pěchoty.
Tak se měla na pravé straně (západní - JIG GREEN a JIG RED) vylodit britská 231. pěší brigáda z 50. pěší divize v místech východně od le Hamelu, vyčistit vesnici od Němců a potom pokračovat na západ podél pobřeží k Port en Bessin, který měl být z týlu obsazen jednotkami Commandos. Dále pak na levé (z pohledu vyloďujících se) straně se měla vylodit 69. pěší brigáda z té samé divize na úseku KING GREEN, což bylo západně od vesnice la Riviére. Odtud měla udeřit na jih, přes řeku Seulles k vesnici St. Léger na silnici Caen - Bayeux, 13 km ve vnitrozemí. Prostor mezi těmito britskými brigádami (což byl prostor KING GREEN), mezi jejich útoky, měly zaplnit v 10 hodin se vyloďující 56. a 151. brigáda, které měly postupovat jihozápadně od Bayeux k vyvýšenině nalézající se přímo za městem.
Celý podúsek JIG Němci pokrývali palbou silně chráněných postavení v le Hamelu a Asnelles sur Mer a z menšího opěrného bodu, který měli poblíž les Roquettes a podúsek KING byl chráněn z la Riviére a opevněných postavení Hable de Heurtot na pobřeží. Další dělostřelecká postavení měli Němci na vyvýšenině poblíž Mont Fleury a Ver sur Mer. Vše mezitím, jak jsme již říkali, pokrývaly překážky na plážích, minová pole a ostnatý drát.
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Re: XIII. díl. Operace OVERLORD. Č 52.

Příspěvek od michan »

XIII. díl. Operace OVERLORD. Č 54.

Také vylodění na britské oblasti pláží GOLD začínalo jako na ostatních tak, že letouny Velitelství bombardovacího letectva provedly letecký útok na postavení Atlantického valu v oblasti všech výsadků již ráno okolo třetí hodiny noční. Když se
přiblížilo rozednění, začala palebná příprava válečných lodí britského námořnictva, která se 40 minut před rozedněním, tedy v oblasti GOLD v 5 hodin 20 minut, soustředila na pobřežní baterie německé obrany. Celé pojetí vylodění v oblasti GOLD přizpůsobili Britové očekávání, že Němci se budou bránit z opěrných bodů ve vesnicích přímo u pláží, a proto zvolili, na rozdíl od Američanů, čas výsadků o hodinu posunutý, tedy Hodinu H na 7 hodin 25 minut. Soustřeďování vyloďovacích plavidel také posunuli na 11 km od pobřeží, aby výsadková plavidla měla kratší trasu pro závěrečnou fázi výsadku. Tak se měly první jednotky z britské 50. pěší divize objevit na plážích v oblasti GOLD právě v 7 hodin 25 minut, a měly být doprovázeny tanky DD. Jejich útok měl směřovat k městu Bayeux, následovaný Commandos, kteří se měli stočit západně na Port-en-Bessin a navázat kontakt s Američany, kteří měli přijít z oblasti OMAHA.
Když začalo vyloďování britských jednotek z 30. as ( historická literatura říká většinou XXX. as) v oblasti GOLD, střílela na ně pouze 4 německá 152 mm děla v Longues severně od Bayeux. Spojenci je tam sice ráno bombardovali, a to s velkou přesností, ale děla nálet přežila díky železobetonovým kasematům a na nich navrstvené zemině. Hned ta první salva německých dělostřelců se zaměřila na loď "HMS Bulolo"


Obrázek


, která byla velitelskou lodí i generálporučíka Bucknalla, velitele britského 30. as. Ihned se na německou baterii zaměřila 152 mm děla britského lehkého křižníku "HMS Ajax"


Obrázek


. Souboj s německou baterií trval lehkému křižníku jen 20 minut. Tři ze čtyř německých železobetonových dělostřeleckých kasemat dostalo přímé zásahy a jejich děla umlkla. Dvě kasemata byla dokonce vyřazena tak, že dělostřelecké náboje z "HMS Ajax" pronikly úzkými střílnami železobetonových pevností.
Když byla německá těžká děla baterie u Longues umlčena, pokračovala invazní plavidla k pobřeží. Bylo nepříznivé počasí, které způsobovalo vážné potíže vyloďovacím plavidlům. Kontraadmirál Vian tehdejší počasí označil, cituji:

"Neočekávaně nepříznivé pro zahájení operace takového typu."

Vál totiž prudký vítr, o rychlosti téměř 30 km za hodinu, který zvedal vysoké vlny, tvořily se silné proudy, což způsobovalo i tu skutečnost, že příliv postupoval rychleji než se počítalo. Některá z malých plavidel se musela vrátit k mateřským lodím, jiná byla zdržena zaplavením strojoven. Velké pramice s vlastním pohonem sestavené z ocelových pontonů "Nosorožci" (Rhino Ferry


Obrázek


), přepravující tanky a motorová vozidla, která byla vyložená z výsadkových tankových lodí (LCT) se pohybovaly jen s nesmírnými obtížemi. A také právě proto padlo rozhodnutí, že tanky DD nebudou připlouvat k pobřeží vlastními silami, ale budou vyloděna přímo na pláž, hned za pěchotou, nebo současně s ní. Již zmiňovaný, dřív přicházející, příliv způsobil, že pláže zaplavila přílivová vlna již o půl hodiny dřív, což ovlivnilo zejména plavbu výsadkových plavidel, která měla vyložit svůj náklad v nízké vodě ještě dřív, než objevily zaminované překážky.
I zde na GOLDU(jako na všech plážích v oblasti vylodění v Normandii) pocítila pěchota nepřízeň počasí. Nejvíce samozřejmě v době, kdy vyloďující se pěchota opouštěla relativní bezpečí velkých výsadkových lodí a přecházela do malých útočných člunů. Přestože si většina vzala tablety proti mořské nemoci, byl výsledek podobný jako u Američanů - nevolnost, zvracení a strašný pocit bezmoci. Každý chtěl mít tento stav již rychle za sebou. Jen dokonalý výcvik a dobré nervy přepravních posádek člunů znamenal, že čluny první vlny výsadkových plavidel dosáhly břehů bez větších ztrát. U břehů se zvedal příliv a již během půl hodiny byla předsunutá linie překážek zaplavena dvěma až dvěma a půl metry vody. Následující vyloďující se vlny pěchoty byly vystaveny mnohem většímu nebezpečí, ale i zde to byly zkušení námořníci Royal Navy, kteří zabránili nejhoršímu. Kontraadmirál Vian o svých námořnících později napsal, cituji:

"Jejich nadšení, stejně jako námořnické umění, odpovídalo významu této hodiny a pokračovali ke břehům přes zaminované překážky s velkou odvahou a rozhodností; nikdo neustoupil a mnoho malých výsadkových člunů se dralo dopředu tak dlouho, dokud se mohly udržet na vodě."

Vyloďující se britská 231. pěší brigáda (z 50. pěší divize) na podúseku JIG GREEN a JIG RED měla především zneškodnit německá obranná postavení v le Hamelu, která bránila přibližně rota německé pěchoty, vyzbrojená minomety, kulomety, dvěma protitankovými děly a nejméně jedním polním dělem.
( směry útoku všech brigád První i Druhé vlny na Goldu


Obrázek


)
Zde na podúseku JIG se záměr vylodit pěchotu i s tanky uskutečnil jen zčásti. Když totiž 1. prapor hampshireského pluku 231. brigády přistával v Hodinu H východně od le Hamelu, nebyl sice po ony nejnebezpečnější minuty vystaven plné palbě německé obrany, protože většina německých děl se na něho nemohla zaměřit (o důvodech píši v předchozím článku), ale hned na to nastaly potíže. DD tanky, které už měly být na břehu, byly stále na moři, neboť zde bylo vzhledem k vlnobití rozhodnuto, že nebudou vysazeny na vodu, ale tankové výsadkové čluny je přivezou až k pobřeží a to v tomto místě způsobilo zpoždění. I když vše jistila ještě speciální jednotka námořní pěchoty, která měla na podúsek JIG GREEN v Hodinu H vyložit 10 tanků DD, které měly podpořit pěchotu do doby, než se vylodí polní dělostřelectvo - měla i tato speciální námořní jednotka zpoždění. Teprve čtvrt hodiny po vylodění pěchoty, bylo na břeh vyloženo 5, místo deseti tanků, a všech 5 tanků zakrátko zničila palba z le Hamelu.
První britské úderné jednotky, které vstoupily na pobřeží podúseku JIG, tak zůstaly zcela bez podpory obrněných vozidel a bez možnosti obrany proti dělostřelecké, minometné a kulometné palbě od le Hamelu. To přesto, že tamější německou obranu zasáhl před půlhodinou nálet dvanácti letadel typu Typhoon, které tam shodily 500 kg pumy. Lodní dělostřelecká podpora nebyla ihned možná, neboť dělostřelci i s vysílačkami, kteří měli řídit lodní palbu, byli na výsadkových lodích, které byly zničeny. Zde nemohly zasáhnout ani britské torpédoborce, neboť děla umístěná u le Hamel byla chráněna od moře, jak jsem již také říkal na konci minulého článku.
Právě tyto momenty mohly znamenat i u GOLDU, v podúseku JIG, že mohlo vzniknout něco podobného jako na OMAZE, neboť od le Hamelu začali Němci pálit intenzivně a přesně. Bylo štěstí, že přibližně do dvou hodin po vylodění se podařilo dvěma rotám 1. praporu hampshireského pluku překročit pláž, obejít le Hamel a napadnout německou obranu z týlu za podpory jediného tanku( na dost dlouhou dobu útok zaměstnal obranu u le Hamelu). I tenhle tank byl vyřazen a německá obrana znovu získala na síle a západní konec pláže JIG GREEN se stal na nějakou dobu neprostupným. Zbytku 1. praporu trvalo celé dopoledne, než umlčel německou obranu na dunách, ale v le Hamelu zůstávalo v rozlehlé kamenné budově bývalého sanatoria stále německé hnízdo odporu, na které momentálně Britové nedosáhli.
Další úderný prapor z britské 231. brigády - 1. dorsetshireský prapor - na JIG GREEN a JIG RED měl víc štěstí, neboť se vylodil mimo dosah německé obrany v le Hamelu a na svém úseku si s německou obranou poradil. Tady "Hobartova speciální vozidla" vykonala své. Byly zřízeny přechody přes rozbahněná místa, odstraněny miny, rozbity betonové překážky a speciální vozidla zaplnila jámy po bombardování. Již hodinu po vylodění byly vyčištěny 3 průchody a 1. dorsetshireský prapor postupoval do vnitrozemí kryt palbou děl "Krabů", které plnily za nepřítomnosti DD tanků dvojí roli - jednak zneškodňovaly miny a zároveň ostřelovaly německou obranu. Britové postupovali rychle a zatáčeli směrem k rozsáhlým vyvýšeninám jižně od Arromanches, kde narazili na tvrdě se bránící oddíly německé 352. pěší divize, které je zastavily. Tady se britský útok podařil až když byl zkoordinován nápor pěchoty i tanků, což se podařilo až odpoledne.

Pro obtížnost a vojenskou specifičnost textu, jakož i z důvodů zachování vojenské terminologie, a také kvůli většímu zachování faktů, menší chybovosti v historické faktografii, jsem většinou od Č 52. až do těchto míst psal text, ze svých poznámek a osnovy celého tažení v Normandii, text mnou sestavený ( Osnovu viz zde na tomto odkaze v Úvodu:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=137&t=5236
) - dále pak jsem psal text z informací z historického pojednání, - Den D - Roger Cirillo, Stephen Badsey, Alfred Price - Vzdušné boje, - Nigel de Lee - Boje v Normandii, Charles Kirkpatrick - Soustřeďování sil - místy pak použil informace pro text v článcích z historického pojednání - Miloš Hubáček - Invaze - což jsou podklady uvedené i u Č 54. na konci.
Všechen historický děj v článcích popisuji svými slovy. Pokud je uvedena citace, je vždy uvedeno odkud byla použita.
U některých historických dějů jsou informace použity z podkladů, které jsou uvedeny na konci posledního článku, zde u Č 54. - Použité podklady.
Obrázky a mapy jsou použity z volně uložených na zahraničních webech, umístěných zde na Palbě v - Album, nebo Fotoforum - odtud pak dle návodu vložených do mých článků.



Použité podklady:

Duce – Anatomie jedné kariéry – Luboš Taraba.
Adolf Hitler a jeho cesta k moci – Rainer Zitelmann.
Nacismus – Alessandra Minerbiová – editor: Flavio Florani.
Pakty Stalina s Hitlerem – výběr z dokumentů 1939 a 40 – Naše vojsko.
Přísně tajné 3/99, 4/99, 3/05 a 3/08.
HPM ročník XIV. – Ivo Pejčoch – Těžký křižník Canarias.
Září 1938 – Role a postoje spojenců ČSR – Miloslav John.
Dějiny světa, svazek IX – L. I. Zubka, A. M. Zubinský a G. N. Sevosťjanov.
Dějiny světa, svazek X. – V. V. Kurasov, A. M. Někrič.
Krev, slzy a pošetilost v nejtemnější hodině 2. světové války – Len Deighton.
Druhá světová válka – Úplná historie – Martin Gilbert.
Blitzkrieg od Hitlerova nástupu po pád Dunkergue - Len Deighton.
Druhá světová válka – John Keegan.
Polské tažení Hitler a Stalin rozbíjejí Polskou republiku – Janusz Piekalkiewicz.
Tanková válka 1939 – 1945 - Janusz Piekalkiewicz.
Letecká válka 1939 – 1945 - Janusz Piekalkiewicz.
Námořní válka 1939 – 1945 - Janusz Piekalkiewicz.
Historie německé armády 1939 – 1945 – Philippe Masson.
Slovenská armáda 1939 – 1945 – Charles K. Kliment, Břetislav Nakládal.
Hitlerovi válečníci – Guido Knopp.
Německé obrněné jednotky – Horst Scheibert.
Hitlerovy elitní jednotky – Lucas Cooper.
Němečtí parašutisté ve II. světové válce – Volkmar Kühn.
Operace Jubilee, Dieppe 1942 – Norman Franks.
Narvik – Donald Macintyre.
Ocelová lavina – Darius Jedrzejewski, Zbigniew Lalak.
Bitva o Británii – Leonard Mosley a redakční kolektiv Time-Life Books.
Černí andělé, Historie zbraní SS – Rupert Butler.
Historie válek – David Brownstone a Irene Franck.
Neznámé špionážní operace KGB – Mitrochinův archiv – Christopher Andrew, Vasilij Mitrochin.
Den D, 1944, Hlasy z Normandie – Robin Neillands, Roderick de Normann.
Druhá světová válka den za dnem – Donald Sommerville.
Svět ve válce 1939 – 1945 – Dr. Duncan Anderson, Dr. Stephen Badsey, David Chandler, Dr. Paddy Griffith, Sean McKnight, Gary Sheffield.
Marcel Jullian – Bitva o Británii – červenec-září 1940
Alan Cooper – Cíl Drážďany.
Boje o Itálii 1943 až 1945 – Dominick Graham a Shelford Bidwell.
Hitlerovy horské jednotky – James Lucas.
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1176,
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1179
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1193
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1209
a v nich následné diskuze.
Miloš Hubáček – Bitva u Matapanu.
Miloš Hubáček - INVAZE.
Charles Kirkpatrick - Spory o druhou frontu.
Stephen Badsey - Příprava operace Overlord.
Detlef Vogel - Německá obrana.
Edward Marolda - Operace Neptune.
Steven J. Zaloga - Den D 1944 Pláž OMAHA.
Roger Cirillo, Stephen Badsey - Den D.
Charles Kirkpatrick - Soustřeďování sil.
Alfred Price - Vzdušné boje.
Nigel de Lee - Boje v Ńormandii.
Nigel de Lee - Průlom.
Jaroslav Hrbek – Tobruk 1941.
Janusz Ledwoch – Afrikakorps.
Paul Carell – Lišky Pouště.
Janusz Piekalkiewicz – Rommel – Tajná válka v Africe.
Dwight David Eisenhower – INVAZE DO EVROPY.
Harry C. Butcher – TŘI ROKY s EISENHOWEREM.
Jiří Brož – STŘEDOMOŘÍ V OHNI DRUHÉ SVĚTOVÉ VÁLKY.
D – DAY OPERACE OVERLORD, dle nakladatelství Salamander
Den D 1944 Pláž Omaha, Steven J. Zaloga, Howard Gerrard.
Books Ltd, Londýn.
Další související historická literatura.
Mé dlouholeté poznámky a mapy.
Z webu http://www.Palba.cz je použito jako podklad a upoutávka:
V subkapitole – Armády 1918 – 1945 u Francie zde:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=143
a zde jednotlivé sekce:
a) Pozemní a cizinecká legie – (články od Kačermiroslav, Sa 58 a Bruno):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=160
b) Letectvo – ( články YAMATO, Kačermiroslav a Fatale):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=161
c) Námořnictvo – (ovládal Norad – Nelson):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=162
d) Opevnění a bunkry – (od Bruna a Lorda):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=48
Aby pak důležitou smlouvu o porážce Francie z 22. června 1940 dodal Kačermiroslav v sekci
e) Ostatní:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=3463
V subkapitole – Armády 1918 – 1945 pak nalezneme - Británie viz zde:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=139
kde jsou pak jednotlivé sekce, a v nich potom musíš otevřít - Pozemní vojsko:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=154
tam teprve otevřeš Obrněná technika – (především YAMATO, TonyHazard a Easy_Company) zde:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=241
aby pak ještě následovaly odkazy od Sa 58:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=3351
a Thór:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=2936
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=2892
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=2821
Royal Navy (především Norad – Nelson a také trochu Mikhassel. Dralno):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=153
Letectvo:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=99
pak má své podsekce:
Stíhací letouny – (xradar, YAMATO, Tempík, Reisen):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=216
Bombardovací a bitevní letouny – (Haness, YAMATO):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=217
Ostatní letouny – (Kačermiroslav):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=218
Různé – (od Haness, Ikala, Lord a YAMATO):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=220
A starší neaktualizovaný článek od Fatale:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1180
O Německé obrněné technice je možné se na Palbě dozvědět na tomto odkaze v subkapitolách zde http://www.palba.cz/viewforum.php?f=138
Tanky a stíhače tanků:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=116
od Sa 58, YAMATO, TonyHazard.
Samohybná děla http://www.palba.cz/viewforum.php?f=117 také od Sa 58 a YAMATO.
Mnoho dalších věcí, jako jsou OA – Obrněné Automobily - na tomto odkaze http://www.palba.cz/viewforum.php?f=17 také od Sa 58.
Z letecké techniky jsou to především v subkapitole Luftwaffe
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=20
u Stíhacích letadel http://www.palba.cz/viewforum.php?f=112
monografie Hans S a YAMATO, stejně jako u Bombardovacích a bitevních http://www.palba.cz/viewforum.php?f=113
a u Ostatních http://www.palba.cz/viewforum.php?f=192
je to pak Tunac, Haness, Hans S a YAMATO.
Vybavení letounů http://www.palba.cz/viewforum.php?f=193je od Ikala, Eda a Sa 58.
O Itálii jsou pak jednotlivé subkapitoly zde:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=142


Případné doplnění a diskuzi prosím směřujte na tento odkaz:

http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=137&t=67&start=40
ObrázekObrázekObrázek
Odpovědět

Zpět na „Pozemní boje 1944 - 1945“