XIII. díl. Operace OVERLORD. Č 49.

Od Normandie po kapitulaci Německa

Moderátoři: michan, Pátrač

Odpovědět
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

XIII. díl. Operace OVERLORD. Č 49.

Příspěvek od michan »

XIII. díl. Operace OVERLORD. Č 49.

Pro celkový přehled je zde mapa úkolů jednotlivých "Skupin" z britské 6. vzdušně-výsadkové divize generála Gala, mezi Caenským kanálem, řekou Orne a řekou Dives.


Obrázek


Vlevo jsou pak mosty přes Caenský kanál(Pegasus bridge) a řeku Orne o kterých bude řeč nejdřív.

Bylo 5. června 1944, když i pro britskou 6. vzdušně-výsadkovou divizi generálmajora Gala dorazila již ta poslední a definitivní zpráva, kterou, na rozdíl od předchozí, již nikdo neodvolal:
"Dnem D" je definitivně 6. červen 1944!
Pro muže roty D, majora Johna Howarda, z útvaru lehké pěchoty ( 2nd Oxfordshire and Buckinhamshire Light Infantery - 2. Oxfordshire a Buckinghamshire lehká pěchota., zvaného též "Ox and Bucks"), která měla dobýt a udržet most přes Caenský kanál a most přes řeku Orne, příchozí zpráva znamenala - rozkaz o okamžité přípravě na noční odlet do bojové akce! Vzdušní Commandos znovu překontrolovali připravené zbraně, výstroj, byly napsány poslední dopisy a ve 22,00 hodin odjela rota D na letiště. Celkem 181 výsadkářů v 6ti Horsa glider - kluzácích Horsa - bylo připraveno ke splnění úkolu dobýt oba mosty nepoškozené, když německou obranu mostů tvořilo něco přes 50 mužů. Generálmajor Gale tyhle dva mosty potřeboval nutně nepoškozené, jako spojnici své 6. vzdušně-výsadkové divize s vyloďujícími se britskými jednotkami na plážích v oblasti SWORD ( vyloďovat se tam za pár hodin měla britská 3. pěší divize).
Bylo 22 hodin a 56 minut v noci 5. června a první letoun Handley Page HP. 57 Halifax, verze A ( Mk III., Mk. VII, IX) viz zde: http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=217&t=853
, který táhl Horsa glider - kluzák Horsa - s 1. četou roty D - vystartoval směr Francie - Normandie - mosty přes Caenský kanál a řeku Orne.
K 1. četě se připojil major Howard a byl oním 181. vzdušným Commandos - neboť v každém kluzáku byla jedna četa i s jejím velitelem - což bylo 30 mužů. Zbývajících 5 Halifaxů táhnoucích dalších 5 kluzáků ( dalších 5 čet) následovaly první letoun, vždy po minutovém intervalu. Přes kanál La Manche přelétával vzdušný konvoj ve výšce 1 500 metrů. V době kdy si přibližoval k přistávacím zónám, sestoupil vzdušný konvoj na výšku 300 metrů. V určeném okamžiku byla lana odpojena a střední bombardéry Halifax vystoupaly do výšky a pokračovaly dál bombardovat, tak jako ostatní přilétávající bombardéry, nedaleký cíl - město Caen.
Bylo 00,16 hodin "Den D", když se díky skvělému pilotovi zastavil první Horsa glider, s 1. četou a majorem Howardem jen 15 metrů od německého bunkru chránícího most přes Caenský kanál.
Major Howard se i s 1. četou roty D stal zřejmě první jednotkou Spojenců v Den D, která přistála v Normandii.
Na statistiky však nebyl čas. Kluzák s 1. četou a Howardem přistál za strašného skřípání provázeného rojem jisker, s nosem zabořeným do překážek z ostnatého drátu, oněch okolo 15 metrů od německého bunkru( až úplně vlevo je Pegasus Bridge -most přes Caenský kanál, vedle vpravo je most přes řeku Orne a vpravo od mostu, na tomto leteckém snímku, je pak vidět jedno z míst hromadného přistání kluzáku po třetí hodině ráno.


Obrázek


).
Nejprve zavládlo nepřirozené ticho, které rychle narušilo sténání zraněného pilota. Probudily se nacvičené instinkty z výcviku. Většina mužů prvého kluzáku přistání přestála bez úhony a začala jednat. Jak později uvedl major Howard ve svém hlášení, uviděl "ani né po minutě", jak první granáty letěly do bunkru, když již k bunkru a mostu běželi první vojáci - jako to v Anglii nacvičovali tolikrát. V době, kdy z betonových bunkrů zaznívaly ještě tlumené exploze, přebíhal již zbytek 1. čety most přes Caenský kanál( zde ještě letecký snímek přistání kluzáků u Pegasus bridge - mostu přes Caenský kanál, z jiného pohledu. Je zde vidět jak přistály jednotlivé čety.


Obrázek


). Ještě nebyli vojáci na druhé straně mostu a ozvaly se prvé nepřesné výstřely. To se teprve vzpamatovávali první Němci. Ve vznikajících zmatcích přistály další dva kluzáky, které také přistály v určeném prostoru, a jak v hlášení napsal major Howard ihned k němu spěchal velitel 2. čety poručík Wood. Od Howarda dostal rozkaz vyčistit zákopy, jak již jeho muži dle plánu začali provádět. Rychle přispěchal i velitel 3. čety poručík "Sandy" Smith, který si tiskl k blůze ruku zlomenou při tvrdém přistání. Mimo poručíka bylo ještě zraněno několik vojáků. Totiž třetí kluzák neměl takové štěstí, jako prvé dva a při tvrdém přistání se roztříštil. Protože však poručík Smith trval na svém, že je schopen pokračovat v boji, Howard jej pověřil úkolem, aby se svou 3. četou co nejrychleji přešli most a poručík se měl ujmout velení i 1. čety, neboť její velitel, poručík Brotheridge, podle hlášení spojky, utrpěl těžké zranění.
Celá akce trvala 10 minut a most přes Caenský most byl úspěšně obsazen. Major Howard nejprve neměl žádné zprávy o dalších třech četách a mostu přes řeku Orne. Netrvalo dlouho a radista hlásil spojení s 6. četou poručíka Foxe. Poručík Fox hlásil, že jeho četa bez úhony přistála a most přes řeku Orne obsadila bez jediného výstřelu...!( německá obrana mostu přes řeku Orne "prostě a jednoduše ze svých pozic utekla").
Obsazení bez jediného výstřelu bylo velké štěstí Britů.
Totiž zbývající 2 čety - 4. četa a 5. četa to neměly vůbec snadné.
Nejhůře se dařilo 4. četě, která přistála několik kilometrů na východ od cílového prostoru mostu přes řeku Orne - u jiné řeky, - u řeky Dives, a při přesunu k cíli utrpěla značné ztráty. Také 5. četa minula svůj cíl ale již jen o kilometr. Po zrychleném přesunu k cíli, ještě všichni zadýcháni, dorazily muži 5. čety k mostu přes řeku Orne, i se svým velitelem čety. Velitel 5. čety poručík Sweeney sotva dech popadajíc dorazil k mostu a našel tam, s předstíranou nudou, opřeného o zábradlí, velitele 6. čety poručíka Foxe, který mu řekl - "proč ten shon"...
Major Howard pak vydal ve stávající situaci rozkazy pro velitele 5. a 6. čety u mostu přes řeku Orne:
Poručík Sweeney a jeho 5. četa, zůstanou na místě a budou strážit most přes řeku Orne!
Poručík Fox a jeho 6. četa se stáhne k posílení 1. čety, která se vydávala na průzkum k Bénouville.
Uplynulo 30 minut od přistání a v cílové oblast bylo pět čet ze šesti, mosty byly obsazeny a co bylo neméně důležité - oba mosty byly nepoškozené.
Oba mosty byly skutečně Němci určeny k demolici, jenomže němečtí ženisté měli rozkaz umístit nálože až teprve po vyhlášení "Invazního poplachu"... A "Invazní poplach" prostě nepřišel a britští ženisté zůstali bez práce.
Byl to mimořádný úspěch, který i největší optimisté nečekali. Major Howard ohlásil smluveným kódem do štábu velitelství invazních sil, že úkol byl úspěšně splněn. Nyní musel dle plánu mosty udržet až do doby, než jeho rotu D vystřídá 7. výsadkový prapor z 5. výsadkové brigády. Než prapor dorazil prožila si rota D svoje těžké chvíle.
Bylo 01 hodin 30 minut, v noci 6. června, když ze směru od Bénouville zazněl rachot pásových vozidel, která se začala blížit k mostu přes Caenský kanál a nejprve nebylo jasné zda se jedná o OT, nebo tanky, či kombinaci obou. V cestě k mostu zaujala maskované předsunuté pozice obrany, okolo křižovatky na přístupu k Bénouville, četa vedená poručíkem Foxem. Jedinou její protitankovou zbraní byl P.I.A.T. ( Projector. Infantry. Anti - Tank) - britská obdoba německé pancéřové pěsti, viz zde:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=154&t=4337
V polovině roku 1944 byl ještě P.I.A.T. značně obtížně použitelná zbraň, byla-li sama a jediná. Na místě v obraně. Střelec mohl střílet na vzdálenost 50 metrů a trefit hned naplno a první ranou. Musel tedy čekat až se obrněnec přiblíží na řečenou vzdálenost Když netrefil první ranou následovalo poměrně pracné, nabíjení rakety, a to už zpravidla na druhý výstřel nebyl čas, neboť obrněnec se příliš rychle přiblížil.
I v tomto případě prožívali muži čety poručíka Foxe těžkou chvíli - "trefí - netrefí", když se na křižovatce objevily 2 německé OT! Nebyly to tedy tanky, ani kombinace tank a OT, ale 2 OT, které se vydaly na průzkum! Střelec pečlivě mířil a počkal, až se první OT náležitě přiblížil a pak vystřelil.
Trefil.
Po zásahu okamžitě z prvého OT vyšlehly plameny. Druhý německý OT na nic nečekal, otočil se a "mazal" zpět do Bénouville. Zasažený německý obrněný transportér musel vést i zásobní munici pro různé ruční zbraně včetně kulometů, granáty, signální munici a trhaviny. Jak OT hořel vytvářel přímo "Bengálskou noc". Celou více jak hodinu bouchala, za světelných a zvukových efektů, munice všeho druhu, a projektily létaly do výšky mnoha metrů.
I parašutisté z britského 7. praporu, kteří v té době již seskočili a z dálky viděli ohňostroj a slyšeli exploze různých druhů munice, se domnívali, že se Howardova rota D střetla s Němci v ohlušující, a určitě těžké a úporné bitvě. Ale i Němce všechny ty výbuchy a světla vystrašily. Totiž k žádnému obvyklému německému protiútoku, přestože druhý německý OT se stáhl, už nedošlo!

Také bilance obsazení obou mostů - přes řeku Orne a přes Caenský kanál - byla pro Brity příznivá a neočekávaná. Rota D měla 2 mrtvé a 14 raněných, což při očekávaných až 50 % ztrátách bylo určitě příznivé.

Jenomže válka nemá logiku a nenadržuje nikomu.
Bohužel, druhý den, tedy 7. června, při vyčisťovacích bojích v nedaleké vesnici, utrpěla rota D ztráty 60 mužů zabitých a zraněných.

Celkem 60 značkařů z 22. samostatné výsadkové roty, které nad oblast Caen dovezlo 5 dvoumotorových dopravních letounů Albemarle ( hovořím o jejich vzletu v Č 47 u konce), seskakovalo v oblasti Ranville až v době, kdy už rota D obsazovala oba mosty - přes Orne i přes Caenský kanál.
Značkaři, jak víme, měli vyznačit doskokovou plochu pro celkem 2 200 mužů 5. výsadkové brigády brigádního generála J. H. N. Poetta, která měla dorazit v 00, 50 minut.
Když se značkaři dostali nad cíl vál silný vítr, který je rozptýlil po širokém okolí, většinu jich zanesl dál na východ. V krátkém čase, který jim po přistání zůstal neměli jinou možnost než svá navigační světla, spolu s radiomajáky, umisťovat tam kde se zrovna sami nacházeli.
Samozřejmě to způsobilo, že mnoho parašutistů seskakovalo daleko od určených zón, když potíže měli již při opuštění letadel, neboť každý z nich byl zatížen nejen výzbrojí a výstrojí, ale navíc táhl i příruční zavazadlo s doplňky. Po dopadu na zem měli mnozí parašutisté velké problémy s vyprošťováním se z padáků, kterými silný vítr cloumal, a navíc, když se i vymotali museli hledat vaky uvolněné při seskoku. V tu dobu se již v některých místech Němci probudili a začali oblasti seskoku postřelovat z kulometů.
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Re: XIII. díl. Operace OVERLORD. Č 49.

Příspěvek od michan »

XIII. díl. Operace OVERLORD. Č 50.

Z důvodů silného větru, který rozptýlil značkaře, došlo k časovému skluzu. Shromažďování 7. praporu z 5. výsadkové brigády se zpozdilo až tak, že ke 02,00 ráno se shromáždilo 200 výsadkářů ze seskočivších 620. Nemohlo se čekat na opozdilce, neboť od obou mostů, přes řeku Orne a Caenský kanál, se ozývala prudká střelba a kluzáky s těžkou výzbrojí, měly přistávat v 3 hodiny 30 minut. Shromážděných 200 výsadkářů muselo ihned začít s odstraňováním překážek a značením míst pro přistání kluzáků.
O nic lépe na tom nebyla 3. výsadková brigáda brigádního generála S. J. L. Hilla, jejíž cíle se nacházely na velice širokém prostoru, který byl přerušován lesy a bažinami. Doskokový prostor 3. výsadkové brigády s cíly, které měla dobýt, zničit a obsadit se táhnul od Mervillské baterie poblíž pobřeží až k mostu v Troarn - 11 km ve vnitrozemí. Již sama povaha úkolu prováděném na velké ploše, byla v praxi ještě ztížena obtížemi, které vznikají prováděním v noci a přidaly se i mraky. Již při příletu měly piloti letadel potíže s rozlišením řek Dives a Orne a v řadě případů v okamžiku, kdy výsadkáři opouštěli letouny, letěli příliš vysoko a příliš rychle. Stalo se, že výsadkové prapory byly rozhozeny do všech stran, stovky výsadkářů seskočily na louky a pole, které byly Němci úmyslně zaplaveny vodou z řeky Dives. Když výsadkáři nedopadly sem, skončilo jich mnoho v korunách stromů Baventského lesa.
Přes všechny popsané potíže vyhodily výsadkáři 4 z 5ti mostů přes řeku Dives ( 5 cest přes tyto mosty by sloužily Němcům k tomu, aby od východu napadaly z boku i vylodění Spojenců na plážích SWORD) tak, jak určoval plán pro britskou 6. vzdušně-výsadkové divize.
Ten pátý most byla "divočina".

Totiž pátý most, v Troarn, byl vyhozen do povětří jen díky drzosti a odvaze několika lidí. Jednalo se o majora Roseveara, ještě jednoho důstojníka a 7 výsadkářů, všichni byli z 8. výsadkového praporu, který měl vyhodit mosty v Bures a v Troarn. V Bures se podařilo most vyhodit do povětří bez problémů v době, kdy probíhaly divoké události okolo Troarn.
Vše začalo následovně:
Početnější skupina parašutistů vyrazila ze shromaždiště směrem k Bures - postarat se o tamější most. Na shromaždišti tak zůstal 1 džíp s vlekem, major Rosevear a 8 mužů. Do džípu se vtěsnalo 7 mužů a major a jeden parašutista s kulometem ležel na výbušninách a zásobách, ve vleku připojeném za džípem. Vyrazili směrem k vesnici Troarn, která byla obsazena Němci. Na okraji vesnice vjeli do drátěného zátarasu a v tmě se odtud vyprošťovali skoro 20 minut. Vyslaný parašutista na průzkum neudělal nic jiného, když znenadání narazil na Němce na bicyklu, že jej zastřelil. Německá posádka se probrala. Když přeplněný džíp vjel do vesnice, v nejvyšší možné rychlosti, ozýval se směrem k němu, naštěstí nepřesná, střelba. Z přeplněného džípu se směrem trasám německé střelby ozvala odpověď britských samopalů a džíp se hnal přes Troarn po silnici prudce se svažující směrem k mostu přes řeku Dives. Parašutista, který z vleku pálil z lehkého kulometu, během téhle divoké jízdy z vleku vypadl. Džíp pak bez dalších ztrát mostu dosáhl. Rychle byli parašutisty rozmístěny nálože a střední oblouk mostu přes řeku Dives letěl do vzduchu. Džíp ponechali na místě a pěšky se vydali na sever a ještě pře svítáním se setkali s oddílem, který mezitím vyhodil do vzduchu právě most v Bures.
A bylo to právě tohle vyhození 5ti mostů přes řeku Dives, které uchránilo výsadkové jednotky po řadu nesmírně cenných hodin před německými protiútoky od východu a zabezpečilo celý týl 9. výsadkového praporu, který plnil "Hlavní úkol" 3. vzdušně-výsadkové brigády - vyřazení Mervilleské Baterie.

Baterie u Merville.


Mapa celkové obrany Baterie u Merville


Obrázek


Když britští Commandos Lorda Louise Mountbattena ( * 1900, + 1979), mezi 27. a 28. únorem 1942, v kombinované operaci ( parašutisté ze vzduchu, a rychlé čluny Royal Navy pak odvezli součástky Würzburgu a parašutisty Commandos do Velké Británie - proto kombinované) seskočili u Brunevalu, mys Antifer u Le Havre a provedli úspěšnou násilnou operaci na získání součástek německého Radaru Würzburg, strašně rozčílili Hitlera. Byl překonán Atlantický val budovaný Todtovou organizací od roku 1941!!! Následovala inspekce a nová opatření, která měla urychlit a zesílit opevnění. V místech mezi Cherbourgem a Le Havrem byla do té doby opevněna jen obě města a jejich přístavy - museli se začít ve větší intenzitě budovat baterie a opevněná místa mezi těmito opevněnými městy a přístavy. Sem také spadá počátek budování postavení pro baterie těžkých děl na pobřeží. My hovoříme o baterii těžkých děl poblíž vesnice Merville, 2 km ve vnitrozemí mezi Ouistrehamem u ústí řeky Orne a pobřežním lázeňským městečkem Cabourg, viz mapa.
Již po začátku budování těžkých bunkrů a kasemat se přes hnutí odporu Francie dostalo do Velké Británie - "Němci něco velkého budují u Merville".
Do práce se dalo Spojenecké průzkumné letectvo, které při dodržení známého 2x u Calais 1x v Normandii začalo pravidelně fotografovat vše co se u Merville jen "šustlo". Všechny změny oproti minule atd. Postup konstrukčních prací, betonářských prací i úprav terénu, na snímcích, vyhodnocovači určili - jde o 4 děla nejméně ráže 150 mm. Každé takové dělo té doby mohlo vypálit během minuty 3 až 4 náboje 50 kg do vzdálenosti okolo, nebo do 15 km. Umístění děl baterie bylo do oblouku, obráceného na severozápad a pokrývalo svou palbou pobřeží západně od Ouistrehamu. A právě v řečeném prostoru se měla v Den D vylodit na plážích oblasti SWORD britská 3. pěší divize. Jasně se ukazovalo - baterie těžkých děl u Merville musí být zničena dřív než začne samotné vylodění. V opačném případě hrozily těžké ztráty invazním jednotkám, lodím a z lodí vykládanému materiálu.
Druh kasemat říkal, že děla budou pod dvěma metry železobetonu a navíc se nad nimi nacházely až 4 metry zeminy. Letecké bombardování svou tehdejší přesností vylučovalo jejich zničení. V úvahu přicházel jediný způsob zničení - pozemní útok pěchoty! Děla musela být zničena dřív než výsadková plavidla doplují na dostřel. Jasně z toho vyplynulo - zde musí nastoupit parašutisté!
Vyřešit problém měl 9. výsadkový prapor, kterému velel podplukovník Terence B. H. Otway


Obrázek


, což byl jeden z praporů z 3. výsadkové brigády z britské 6. vzdušně-výsadkové divize.
Baterie u Merville byl mimořádně chráněný a střežený válečný objekt.
Posuďme, co říkají historické prameny.
Už jenom všechny dveře do kasemat byly z masivní oceli. Kasemata obklopovaly 2 pásy překážek z ostnatého drátu. Vnější drátěná překážka sice byla jednoduchá, zato vnitřní byl vlastně 3 metry široký drátěný propletenec s ostny, který byl 1,5 m vysoký, což dohromady spočteno tvořilo nepropustnou spleť ostnatého drátu. Mezi oběma drátěnými zátarasy se navíc ještě nacházelo 20 až 25 metrů široké minové pole, které krylo přístupy k baterii děl ze tří stran. I na mapě je vidět na západní a severozápadní straně vyhloubený, 5 metrů široký, 3 metry hluboký, protitankový příkop. Vytvořenou statickou obranu Baterie u Merville v popisovaných místech chránilo před pozemním i vzdušným útokem ještě jedno víceúčelové 20 mm dělo, několik těžkých kulometů, jejichž počet tehdy Spojenci nezjistili, stejně jako nebyl znám ani počet kulometů lehkých. Přibližně 500 metrů na jihozápad, za drátěnými zátarasy, bylo palebné postavení, ve kterém bylo celkem 5 těžkých kulometů. Postavení těchto 5ti těžkých kulometů Spojenci identifikovali.
Posádku Baterie u Merville tvořilo celkem 180 až 200 vojáků, když ti kteří neměli službu byli ubytováni ve vesnici Merville.
Takto zabezpečený a chráněný objekt měl dobýt a zničit jeden lehce vyzbrojený (bez děl) výsadkový prapor. Už při zadání úkolu musel 9. výsadkový prapor podplukovníka Otwaye doufat, že nálet stovky Lancasterů, těsně před výsadkem, německou obranu hodně ochromí.
I z popsané náročnosti vyplynulo, že podplukovník Otway byl velmi rychle seznámen s bojovým úkolem jeho praporu - stalo se tak již 2. dubna 1944.

Celý jeden týden studoval podplukovník Otway všechny písemné materiály, mapy a fotografie, které mu byly s úkolem dodány. Pak šel a požádal své nadřízené, aby mu s úkolem byla dána volnost při nácviku, volbě prostředků a metod, které si při provedení operace zvolí.
Vzhledem k důležitostí bojového úkolu dostal "zelenou".


Podplukovník Otway začal tím, že si vybral místo výcviku, které se zhruba podobalo krajině u Merville, kde se nacházela baterie, a kde měl jeho 9. výsadkový prapor seskočit a bojovat....
Jednalo se o místo poblíž Newbury ve střední Anglii. No samozřejmě, že tam byla obdělaná půda, kde jen sklizeň plodin odhadovali farmáři na mnoho tisíc liber....
Pryč byla doba o které hovořil ve své knize velitel PVOS Velké Británie generál sir Fredrick Pile - Ack – Ack, Panther 1956 -, a kterou jsem zachytil ve Francie 1940. Č 36., když chtěl nechat umístit protiletadlová děla, viz zde u konce:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=196&t=3677
Již nebyl rok 1939, ale rok 1944. V roce 1944 byly, v době války, i v konzervativní Velké Británii, priority nastaveny správně.

Ve středu požádal Otway o souhlas, že potřebuje na vyhlédnutých pozemcích vybudovat výcvikové středisko!
V pátek již začínali ženisté zahajovat první práce.
Ve dvou dnech udělilo celkem 7 ministerstev potřebná povolení....


Již během týdne byla postavena věrná kopie Baterie u Merville, její tvary a rozměry byly zjišťovány vyhodnocováním stovek fotografií. Pro výcvik, aby byla navozena stejná atmosféra, byly vytvořeny stejné podmínky jako u Merville, bylo potřeba ohromné množství terénních úprav. Pracovalo se na 3 směny - v noci za umělého osvětlení - a pracovaly 4 mechanické exkavátory a 6 velkých buldozerů, když stroje byly přivezeny, "bleskově", z tak vzdálených měst jako Liverpool a Plymouth - dokud nebylo hotovo!
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Re: XIII. díl. Operace OVERLORD. Č 49.

Příspěvek od michan »

XIII. díl. Operace OVERLORD. Č 51.

Předpokladem každé bojové akce, má-li být úspěšná je její utajení. Samozřejmě to platilo o akci, která měla znamenat zničení Baterie u Merville. Zde byla skutečně k utajení provedena, mimo běžných opatření, i mimořádná. Nejen, že byly všechny cesty vedoucí do výcvikového prostoru uzavřeny a vstup byl jen na propustky, které podepsal "sám podplukovník Otway". Spuštěna byla i akce, aby se zjistilo jak vojáci zachovávají mlčenlivost. Posloužila k ní zkouška, kdy do okolních vesnic bylo vysláno několik atraktivních dívek, samozřejmě příslušnic vojenské zpravodajské služby, a netřeba dodávat, že jim oblečení a účesy slušely. Měly za úkol navazovat známosti a postupně získávat informace. Děvčata neuspěla. V zápisech není ani jedna zmínka o porušení mlčenlivosti, přestože celkem 35 důstojníků a 600 vojáků znalo prakticky všechny podrobnosti plánu, mimo skutečného místa a přesné doby výsadku a zahájení bojové operace. Několik týdnů probíhal neobyčejně tvrdý výcvik, jehož vrcholem bylo 5 nácviků útoku ve dne a 4 útoky v noci - a nyní pozor - všechny za použití ostré munice!
Podplukovník Otway chtěl postihnout všechny eventuality, včetně různých náhod daných okamžikem. Byl si ale vědom, že přes veškeré úsilí se výsadkářům nemusí, tak silnou německou obranu prorazit včas a tak byl zaveden do bojové akce i takřka sebevražedný prvek - v okamžiku kdy bude zahájen útok, přistanou 3 kluzáky uvnitř německého obranného perimetru - přímo na horní ploše dělostřeleckých kasemat( zřejmě byl výcvik inspirován německými parašutisty u Eben Emael v roce 1940? Speciální jednotky celého světa se učili i učí z úspěšných akcí - bez ohledu na ideové, či náboženské zabarvení - viz zde:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=196&t=3773
). Risk byl možno provést jedině tehdy, když budou piloti kluzáku připraveni na nouzové přistání, jež sebou ponese ulamování křídel, které v dané situaci bude brzdit až je zcela zastaví, a počítat se muselo i s rozlomením kluzáků...
Přes již popsaný risk se bojové akce účastnili 3 důstojníci a 57 mužů praporu a 7 příslušníků ženijní jednotky. Když se všichni z praporu s úkolem seznámili, včetně všech rizik, a i s tím, že se ocitnou v křížové palbě německé protivzdušné obrany, byli všichni požádáni - Kdo se hlásí dobrovolně?
Přihlásil se celý prapor jako jeden muž!
Celý 9. parašutistický prapor rozdělil podplukovník Otway na skupiny, když každá z nich měla v bojové akci konkrétní a samostatný úkol a znala úkoly i skupin ve svém okolí( mapa celkové postupu pro zničení Baterie u Merville, včetně míst shromáždění


Obrázek


.) Prvé dvě skupiny měly seskočit již 20 minut po půlnoci Dne D. Jednalo se "Skupinu soustředění", která měla zajistit shromažďování hlavních sil seskočivšího praporu a "Skupinu průzkumu". Skupina průzkumu měla v době shromažďování provézt průzkum momentální situace v prostoru bojové akce - v prostoru kolem baterie a její obrany. Měla zejména zjišťovat následky bombardovacího náletu těžkých bombardérů - aby byli co nejpřesněji informováni velitelé úderných oddílů. V 00,50 minut měli seskočit hlavní síly 9. výsadkového praporu, což byli roty B a C. Rota B měla po seskoku ihned vyčlenit jednoho důstojníka a 8 mužů - značkovací skupinu, která pomocí minohledačky měla vyčistit od min 3 průchody minovým polem v jeho jihovýchodní části - průchody měly být vyznačeny látkovými pásy.
Zbytek roty B měla být "Průniková skupina", která pomocí "torpéd Bangalore" prorazí v drátěných překážkách celkem 3 průchody, do kterých pronikne "Úderná Skupina" - rota C.
Rota C byla jako "Úderná skupina" rozdělena na 4 družstva, ze kterých každé jedno družstvo mělo samostatně zaútočit na jedno z kasemat s dělem, zlikvidovat posádku a ženisté pak měly náložemi zničit dělo i bunkr. Těžkou výzbroj pro průnikovou a údernou skupinu - protitanková děla, džípy naložené municí, výsuvné žebříky k překonání protitankového příkopu, náhradní zbraně, minohledačky a další potřeby - mělo přepravit 5 kluzáků.
V době kdy se měla rota C probíjet ke kasematům, měly ji podporovat dvě palebné skupiny, každá složená ze 3 ostřelovačů, 3 kulometných družstev a 3 střelců vybavených protitankovými zbraněmi P. I. A. T. Palebné skupiny měly držet obránce v šachu, zatímco diverzní skupina vybavená dalšími kulomety, P. I. A. T., a německy mluvícími vojáky, měla proniknout k mezeře na severní straně drátěných zátarasů, kterou Němci používali jako vchod do prostoru celé baterie. Tady měla diverzní skupina na sebe soustředit pozornost obránců, aby přispěla k zvýšení všeobecného zmatku.
V době, kdy měl být zahájen pozemní útok, tedy ve 4 hodiny 24 minut ráno, měly přistát přímo nad hlavami obránců 3 kluzáky, které vezly dobrovolníky z roty A. Zbytek z roty A tvořila záloha podplukovníka Otwaye. Celý útok byl pojištěn, pokud by neuspěl tím, že v 5 hodin 50 minut by Mervillskou baterii z moře začal svými 152 mm děly ostřelovat britský lehký křižník "HMS Arethusa"


Obrázek


, jehož palbu měli korigovat vybraní příslušníci námořnictva, kteří měli seskočit s praporem. Pokud by došlo k "zádrhelu" a spojení mezi praporem a křižníkem by neexistovalo, byli někteří výsadkáři vybaveni žlutými světlicemi, které měly vystřelit v okamžiku obsazení baterie. Akce byla ještě pojištěna tak, že jeden námořní letoun byl pověřen úkolem sledovat odpálení světlic o kterých měl okamžitě informovat radiem "HMS Arethusa".
Jak i z popisu vyplývá, byla celá akce detailně připravovaná a každý z příslušníků 9. výsadkového praporu jasně chápal důležitost zničení "Mervillské baterie". Pro zajištění úkolu nebylo litováno nákladů, obětí ani námahy.
Dnem 31. května se 6. výsadkový prapor přesunul z výcvikového prostoru na letiště odkud měl startovat. Do "Dne D" probíhaly ještě instruktáže a podplukovník Otway nařídil svým důstojníkům, aby ještě procvičovali s každým kreslení jednotlivých úkolů, aby každý znal co má dělat, neboť na místě už nebude čas něco upřesňovat. Večer dne 5. června ještě Otway obešel všechny muže a skupinově s mnohými pohovořil. Před 23 hodinou byl nástup do letounů a ve 23 hodin 10 minut nabrala letadla kurz Francie.
Let byl krátký jen 70 minut, když světelný signál oznamoval, že jsou nad cílem a podle času přistání začali výsadkáři jeden po druhém vyskakovat.
Velitelem soustřeďovací skupiny byl major Allen Parry


Obrázek


, který ve svém hlášení popsal co zažil a já jeho zápis volně uvedu. Major po dopadu vůbec netušil kde je. Věděl jen, že shromažďovací místo má být nad širokým úvozem, kde stojí mohutný strom s košatou korunou. Zakryt celtou ve světle své baterky studoval mapu a dvě letecké fotografie, ale terén okolo sebe nepoznával. Do jeho zmatku se ozval hukot těžkých bombardérů, které, jak věděl, měly po půlnoci Mervillskou baterii zasypat pumami. Rychle si nalezl malý dolík, kam se vmáčkl a už se bomby sypaly. V zápise říkal, že jen doufal, že není v cílovém prostoru bomb, neboť ty vybuchovaly velice blízko. Když bombardování ustalo, zahlédl sad, který si také pamatoval a za okamžik uviděl i strom nad úvozem. Když tam dorazil, ozvalo se "Dobrý večer pane. Co vás zdrželo?" od jeho sluhy. Major do zápisu zamlčel, co sprostého ve své odpovědi řekl...
Zanedlouho se ozval další hluk leteckých motorů, tentokrát to byly Dakoty 46. letecké skupiny, které přilétaly s hlavními silami 9. výsadkového praporu. Major rozsvítil signální svítilnu a již jen pozoroval kopule padáků. Věděl, že je jich míň, než mělo, což znamenalo, že většina letounů doskokovou zónu nenašla, potvrdil to i hukot motorů z jiných míst, který místo, aby se přibližoval, naopak slábl. Major nechal rozsvícená světla, aby ulehčil výsadkářům hledání shromaždiště. Byl 2 hodiny 35 minut, tedy 1 hodina 45 minut od seskoku a major Perry měl shromážděno jen 120 mužů ze 600.
Bylo jasné, že akce nebude mít dostatek lidí, neboť většina pilotů se nedokázala správně orientovat, ze dvou příčin:
a) Piloti se po přeletu francouzského pobřeží setkali ve vnitrozemí s protiletadlovou palbou a po úhybných manévrech se už nevrátili na správný kurs.

b) V řadě případů piloti zaměnili tok řeky Orne za řeku Dives, která teče souběžně s ní, ale o 12 km dál na východ.

Tak se stalo, že téměř polovina 9. výsadkového praporu seskočila do bažin, které byly zaplaveny vodami řeky Dives a velká část parašutistů, obtěžkaných desítkami kilogramů výstroje a výzbroje se utopila. Jeden z takových oddílů byl shozen dokonce až 50 km od místa shromažďování. I příběh velitele celé operace podplukovníka Otwaye o tom svědčí. Když vyskočil z letadla, zjistil, že padá přímo na střechu velitelství německého praporu umístěného v oblasti. Věděl to přesně neboť měl krajinu z modelů, map a fotografií nastudovánu z Anglie. Střechu německého velitelství minul jen o několik metrů a dopadl do zahrady. Dál měl neobyčejné štěstí. Němci zahlédli parašutisty a zahájili palbu i z oken velitelství. Jeden z parašutistů, který přistál s Otwayem v zahradě "našmátral" ve tmě vedle sebe cihlu, kterou hodil do okna německého velitelství. Němci v domnění, že se jedná o granát, ve zmatku utekli. Otway a parašutista využili zmatku a zmizeli ve tmě. Nakonec se jim podařilo dosáhnout Parryho shromaždiště.
Asi 10 minut před 3 hodinou ranní bylo na shromaždišti u Otwaye 150 výsadkářů, kteří měli jeden kulomet, několik "torpéd Bangalore" a jednu vysílačku. Neměli žádná protitanková děla, minomety, minohledačky. Neměli ani značkovací pásky k označení průchodů v minovém poli. Chyběli jim zdravotníci, ženisté s připravenými náložemi i signalisté s Royal Navy, kteří měli udržovat spojení s lehkým křižníkem "HMS Arethusa".
Přes takto vypadající katastrofu, se rozhodl podplukovník Otwaye v operaci pokračovat a úkol splnit. Moc času neměli, neboť ze shromaždiště bylo nutno překonat trasu dlouhou 3 km do výchozího prostoru. Do prostoru, kde se mělo torzo praporu rozvinout k útoku na "Mervillskou baterii".
Samotný přesun trval více než hodinu, neboť bylo nutno často zastavovat, upřesňovat směr postupu a vyhýbat se zalarmovaným Němcům.

Pro obtížnost a vojenskou specifičnost textu, jakož i z důvodů zachování vojenské terminologie, a také kvůli většímu zachování faktů, menší chybovosti v historické faktografii, jsem většinou od Č 49. až do těchto míst psal text, ze svých poznámek a osnovy celého tažení v Normandii, text mnou sestavený ( Osnovu viz zde na tomto odkaze v Úvodu:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=137&t=5236
) - dále pak jsem psal text z informací z historického pojednání, - Den D - Roger Cirillo, Stephen Badsey, Alfred Price - Vzdušné boje, - Nigel de Lee - Boje v Normandii, Charles Kirkpatrick - Soustřeďování sil - místy pak použil informace pro text v článcích z historického pojednání - Miloš Hubáček - Invaze - což jsou podklady uvedené i u Č 51. na konci.
Všechen historický děj v článcích popisuji svými slovy. Pokud je uvedena citace, je vždy uvedeno odkud byla použita.
U některých historických dějů jsou informace použity z podkladů, které jsou uvedeny na konci posledního článku, zde u Č 51. - Použité podklady.
Obrázky a mapy jsou použity z volně uložených na zahraničních webech, umístěných zde na Palbě v - Album, nebo Fotoforum - odtud pak dle návodu vložených do mých článků
.

Použité podklady:

Duce – Anatomie jedné kariéry – Luboš Taraba.
Adolf Hitler a jeho cesta k moci – Rainer Zitelmann.
Nacismus – Alessandra Minerbiová – editor: Flavio Florani.
Pakty Stalina s Hitlerem – výběr z dokumentů 1939 a 40 – Naše vojsko.
Přísně tajné 3/99, 4/99, 3/05 a 3/08.
HPM ročník XIV. – Ivo Pejčoch – Těžký křižník Canarias.
Září 1938 – Role a postoje spojenců ČSR – Miloslav John.
Dějiny světa, svazek IX – L. I. Zubka, A. M. Zubinský a G. N. Sevosťjanov.
Dějiny světa, svazek X. – V. V. Kurasov, A. M. Někrič.
Krev, slzy a pošetilost v nejtemnější hodině 2. světové války – Len Deighton.
Druhá světová válka – Úplná historie – Martin Gilbert.
Blitzkrieg od Hitlerova nástupu po pád Dunkergue - Len Deighton.
Druhá světová válka – John Keegan.
Polské tažení Hitler a Stalin rozbíjejí Polskou republiku – Janusz Piekalkiewicz.
Tanková válka 1939 – 1945 - Janusz Piekalkiewicz.
Letecká válka 1939 – 1945 - Janusz Piekalkiewicz.
Námořní válka 1939 – 1945 - Janusz Piekalkiewicz.
Historie německé armády 1939 – 1945 – Philippe Masson.
Slovenská armáda 1939 – 1945 – Charles K. Kliment, Břetislav Nakládal.
Hitlerovi válečníci – Guido Knopp.
Německé obrněné jednotky – Horst Scheibert.
Hitlerovy elitní jednotky – Lucas Cooper.
Němečtí parašutisté ve II. světové válce – Volkmar Kühn.
Operace Jubilee, Dieppe 1942 – Norman Franks.
Narvik – Donald Macintyre.
Ocelová lavina – Darius Jedrzejewski, Zbigniew Lalak.
Bitva o Británii – Leonard Mosley a redakční kolektiv Time-Life Books.
Černí andělé, Historie zbraní SS – Rupert Butler.
Historie válek – David Brownstone a Irene Franck.
Neznámé špionážní operace KGB – Mitrochinův archiv – Christopher Andrew, Vasilij Mitrochin.
Den D, 1944, Hlasy z Normandie – Robin Neillands, Roderick de Normann.
Druhá světová válka den za dnem – Donald Sommerville.
Svět ve válce 1939 – 1945 – Dr. Duncan Anderson, Dr. Stephen Badsey, David Chandler, Dr. Paddy Griffith, Sean McKnight, Gary Sheffield.
Marcel Jullian – Bitva o Británii – červenec-září 1940
Alan Cooper – Cíl Drážďany.
Boje o Itálii 1943 až 1945 – Dominick Graham a Shelford Bidwell.
Hitlerovy horské jednotky – James Lucas.
viewtopic.php?t=1176,
viewtopic.php?t=1179
viewtopic.php?t=1193
viewtopic.php?t=1209
a v nich následné diskuze.
Miloš Hubáček – Bitva u Matapanu.
Miloš Hubáček - INVAZE.
Charles Kirkpatrick - Spory o druhou frontu.
Stephen Badsey - Příprava operace Overlord.
Detlef Vogel - Německá obrana.
Edward Marolda - Operace Neptune.
Steven J. Zaloga - Den D 1944 Pláž OMAHA.
Roger Cirillo, Stephen Badsey - Den D.
Charles Kirkpatrick - Soustřeďování sil.
Alfred Price - Vzdušné boje.
Nigel de Lee - Boje v Ńormandii.
Nigel de Lee - Průlom.
Jaroslav Hrbek – Tobruk 1941.
Janusz Ledwoch – Afrikakorps.
Paul Carell – Lišky Pouště.
Janusz Piekalkiewicz – Rommel – Tajná válka v Africe.
Dwight David Eisenhower – INVAZE DO EVROPY.
Harry C. Butcher – TŘI ROKY s EISENHOWEREM.
Jiří Brož – STŘEDOMOŘÍ V OHNI DRUHÉ SVĚTOVÉ VÁLKY.
D – DAY OPERACE OVERLORD, dle nakladatelství Salamander
Den D 1944 Pláž Omaha, Steven J. Zaloga, Howard Gerrard.
Books Ltd, Londýn.
Další související historická literatura.
Mé dlouholeté poznámky a mapy.
Z webu http://www.Palba.cz je použito jako podklad a upoutávka:
V subkapitole – Armády 1918 – 1945 u Francie zde:
viewforum.php?f=143
a zde jednotlivé sekce:
a) Pozemní a cizinecká legie – (články od Kačermiroslav, Sa 58 a Bruno):
viewforum.php?f=160
b) Letectvo – ( články YAMATO, Kačermiroslav a Fatale):
viewforum.php?f=161
c) Námořnictvo – (ovládal Norad – Nelson):
viewforum.php?f=162
d) Opevnění a bunkry – (od Bruna a Lorda):
viewforum.php?f=48
Aby pak důležitou smlouvu o porážce Francie z 22. června 1940 dodal Kačermiroslav v sekci
e) Ostatní:
viewtopic.php?t=3463
V subkapitole – Armády 1918 – 1945 pak nalezneme - Británie viz zde:
viewforum.php?f=139
kde jsou pak jednotlivé sekce, a v nich potom musíš otevřít - Pozemní vojsko:
viewforum.php?f=154
tam teprve otevřeš Obrněná technika – (především YAMATO, TonyHazard a Easy_Company) zde:
viewforum.php?f=241
aby pak ještě následovaly odkazy od Sa 58:
viewtopic.php?t=3351
a Thór:
viewtopic.php?t=2936
viewtopic.php?t=2892
viewtopic.php?t=2821
Royal Navy (především Norad – Nelson a také trochu Mikhassel. Dralno):
viewforum.php?f=153
Letectvo:
viewforum.php?f=99
pak má své podsekce:
Stíhací letouny – (xradar, YAMATO, Tempík, Reisen):
viewforum.php?f=216
Bombardovací a bitevní letouny – (Haness, YAMATO):
viewforum.php?f=217
Ostatní letouny – (Kačermiroslav):
viewforum.php?f=218
Různé – (od Haness, Ikala, Lord a YAMATO):
viewforum.php?f=220
A starší neaktualizovaný článek od Fatale:
viewtopic.php?t=1180
O Německé obrněné technice je možné se na Palbě dozvědět na tomto odkaze v subkapitolách zde viewforum.php?f=138
Tanky a stíhače tanků:
viewforum.php?f=116
od Sa 58, YAMATO, TonyHazard.
Samohybná děla viewforum.php?f=117 také od Sa 58 a YAMATO.
Mnoho dalších věcí, jako jsou OA – Obrněné Automobily - na tomto odkaze viewforum.php?f=17 také od Sa 58.
Z letecké techniky jsou to především v subkapitole Luftwaffe
viewforum.php?f=20
u Stíhacích letadel viewforum.php?f=112
monografie Hans S a YAMATO, stejně jako u Bombardovacích a bitevních viewforum.php?f=113
a u Ostatních viewforum.php?f=192
je to pak Tunac, Haness, Hans S a YAMATO.
Vybavení letounů viewforum.php?f=193je od Ikala, Eda a Sa 58.
O Itálii jsou pak jednotlivé subkapitoly zde:
viewforum.php?f=142


Případné doplnění, nebo diskuzi prosím směřujte na tento odkaz:

http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=137&t=67&start=40
ObrázekObrázekObrázek
Odpovědět

Zpět na „Pozemní boje 1944 - 1945“