XIII. díl. Operace OVERLORD. Č 46.

Od Normandie po kapitulaci Německa

Moderátoři: michan, Pátrač

Odpovědět
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

XIII. díl. Operace OVERLORD. Č 46.

Příspěvek od michan »

XIII.díl. Operace OVERLORD. Č 46.

Tato mapa ukazuje úzké americké předmostí na plážích v oblasti OMAHA v půlnoci ze 6. června na 7..


Obrázek


Po celý den probíhaly boje. Němci ještě stále drželi Colleville, a bránili se Američanům kolem Vierville a na St Laurent. Bitva se přestěhovala již za srázy pláží OMAHA a Američané byli blízko k prolomení německých opevnění v oblasti.

Důvody ztrát. Bilance v oblasti OMAHA.
Když se v "Den D" v oblasti OMAHA přiblížila noc, vzpamatovával se americký 5. as z počáteční pohromy. Ve svém držení měli Američané 3 vesnice a zprohýbanou linii, která v tom nejzazším bodě zasahovala 2,5 km do německé linie, když ve většině míst dosahovala hloubka předmostí přibližně 1 míli (1 609 metrů). Celkem se v "Den D" na pláži OMAHA vylodilo 34 200 vojáků a přibližně 3 300 vozidel, což znamenalo, že většina těchto jednotek a vozidel byla směstnána buď přímo na plážích, nebo těsně za plážemi. Úderné jednotky jižně od pláže zůstaly až do dalšího dne roztroušené, z důvodů nedostatku utopených, nebo zničených Radiostanic, bez spojení. Jednotlivé oddíly byly tak oslabené, že nemohly vyrazit do útoku ihned. Jejich velitelé měli cesty vylodění ve Francii různé - velitel amerického 5. as generál Gerow, vstoupil na francouzské pobřeží v "Den D" večer v 19 hodin 30 minut poblíž Colleville, kde umístil svůj štáb, generálmajor Clarence R. Huebner velitel prvního sledu, jinak velitel americké 1. pěší divize, měl vstup do Francie dramatičtější, protože se ještě téhož večera připojil k čelním jednotkám americké 1. pěší divize a postupoval pak s nimi. Tak, jak se jednotky ještě v noci přesouvaly směrem do vnitrozemí, vzdalovaly se od pláží OMAHA a přicházející odliv odhaloval neskutečnou změť mrtvých těl a zdemolované výzbroje, ještě ráno druhého dne.
Američany rozhodující boje teprve čekali. Přestože očekávali, že již 6. června na ně bude podniknut masivní protiútok, nestalo se tak, ale zuřivé německé útoky měly přijít za den, nebo dva.
I když se nám bude zdát věta, že Američané očekávali v "Den D" v oblasti OMAHA ztráty větší, než ty, které ve skutečnosti měli, vzhledem k známým německým protiútokům, je věta, že očekávali ztráty větší pravdivá - z pohledu dalšího bilancování.
Hledal jsem ztráty Američanů v oblasti OMAHA více než 30 let. Mnohé prameny měly rozdílná čísla v daných úsecích desetiletí. Jeden z posledních pramenů uvedených na konci článků říkal v roce 2003, že dějiny amerického 5. as hovoří o ztrátě 1 190 mužů z 1. pěší divize, 743 vojáků z 29. pěší divize a 441 mužů z podpůrných sborových jednotek, což jsou ztráty celkem 2 374 vojáků amerického 5. as na plážích OMAHA.
Z tohoto počtu bylo zabito 694 mužů, 331 zůstalo nezvěstných a 1 349 bylo raněno. Jsou to pochopitelně ztráty za "Den D", tedy za 6. červen 1944.

Prameny z předchozích let hovoří v číslech 3 000 mrtvých a zraněných, nebo další pramen přes 2 000 mrtvých a zraněných, když většina se skutečně pohybuje v tento den od 2 000 do 3 000 mužů mrtvých, nezvěstných a zraněných.
Nejnovější prameny (z oněch let po roce 2003) říkají, že například americká 1. pěší divize později počty svých obětí snížila, protože mnozí nezvěstní se postupně nacházeli, a že se zatím v 21. století počet ztrát na pláži OMAHA obecně vyčísluje na 2 000 padlých a raněných. Tohle jsou má zjištění.

Co je však důležité, je ta skutečnost, že, ať byly ztráty v oblasti OMAHA o 100 nebo 200 vyšší, stále to byly nejvyšší ztráty v řádech 10x a více větší, než byly na ostatních plážích (vzpomeňme jen například v "Den D" oblast UTAH - při vylodění - ztráty 200 raněných a 20 mrtvých a ostatní na britských plážích si ještě řekneme.
Zde je ještě mapa míst, která byla do půlnoci ze 6. na 7. června v držení Spojenců v celé Normandii.


Obrázek


Zde je mapa konečného plánu pro Den D - co vše měli mít Spojenci, podle tohoto závěrečného plánu - obsazeno do půlnoci.


Obrázek


).
Někteří historici říkají, že se v posledních letech začala tendence ztrát - u nových historiků - neustále je zveličovat, zejména s ohledem na obtížnost úkolů, které vojáci v oblasti OMAHA měli.
Tady historici upozorňují na skutečnost, že by se nemělo podléhat senzacím!
Každý, kdo probírá ztráty v oblasti OMAHA dne 6. června 1944 by měl znát i další čísla - totiž americké ztráty každý den měsíce června, při útocích i obraně, které činily v průměru 1 200 mrtvých a raněných denně. Opakuji v útoku i v obraně v průměru každý den měsíce června.
K číslu ztrát 1 200 denně v době nejtěžších bojů v Normandii v červnu, je pak číslo ztrát 2 374 až 2 400 hodně velké. Jenomže my k tomu číslu musíme dodat, že ztráty 2 374 mužů nevznikly za 24 hodin. Ne, ne, tyhle ztráty se z více než 60ti % udály za 6 hodin a zbytek pak za zbývající hodiny do 24. Ano, právě - jedná se o úsek několika hodin, kdy americká armáda, na prakticky něco víc než kilometru pláže, měla ztráty okolo 1 600 až 2 000 mužů mrtvých a zraněných - to je ta krvavost pláží oblasti OMAHA. Krátký časový úsek a ztráty v něm na malém prostoru - to je ta tragédie!


Příčiny tak vysokých ztrát jsme si vlastně říkali již od počátku líčení vylodění v oblasti OMAHA a přesto jsou to jen dílčí příčiny, když nějakou tu největší příčinu lze těžko nalézt. Je to soubor příčin a shluk vzniklých událostí v dané době a na daném místě.
Mezi příčiny tedy patří nejen neodhalená německá 352. pěší divize, ale například skutečnost, že pláže v oblasti OMAHA byly Němci bráněny mnohem důkladněji, než tomu bylo v oblasti UTAH, GOLD, JUNO a SWORD. Vysoké útesy v oblasti OMAHA představovaly mnohem těžší překážku, než v celku ploché pláže v ostatních sektorech.
Ještě za 2. světové války vypracovaná tajná britská studie, která byla uvolněna až v posledních letech, hovoří o tom, že pláže například v britském, či kanadském sektoru, byly bráněny v průměru 9ti protitankovými děly, oproti 30ti protitankovým a polním dělům na pláži OMAHA, 4mi minomety v porovnání se 6ti minomety na OMAZE a 21 kulomety, oproti 85 kulometům na OMAZE.
Oblast pláží OMAHA byla navíc pod palbou dvou dělostřeleckých oddílů, zatímco na ostatní pláže pálil jeden německý dělostřelecký oddíl. Také první lodní ostřelování oblastí bylo na OMAZE kratší, než tomu bylo na sousedních plážích, když v některých případech bylo dělostřelecké ostřelování o hodinu delší než na OMAZE (britské a kanadská pláž), i když to bylo z důvodů odlišného příchodu přílivu.
I když jsme si některá negativa vyjmenovali, historici angličtí i američtí říkají, že činnost spojeneckého letectva během "Dne D" byla v Normandii velice efektivní (samotné letectvo budeme, jak jsem říkal, popisovat v samostatné kapitole). Spojenecká nadvláda ve vzduchu umožnila bombardérům i stíhacím bombardérům, že v době vylodění prakticky izolovaly německé zálohy od předmostí (již jsme i řekli, že zničily tanky a děla při pokusu Němců provést protiútok Bojové Skupiny Meyer).
Prakticky se hovoří o tom, že jakýkoli pohyb německých motorových dopravních prostředků se stal pro Němce v "Den D" velice obtížný, když ne přímo nemožný.
Vždyť jen 8. letecká armáda provedla během "Dne D" 1 729 vzletů těžkých bombardérů, IX. bombardovací velitelství k tomu přispělo dalšími 823 vzlety středních bombardérů a během všech těchto náletů bylo shozeno 5 037 tun pum. Osmá letecká armáda provedla dále 1 880 bojových vzletů stíhaček a Devátá letecká armáda 2 065 vzletů stíhacích bombardérů.
Pro pláže OMAHA se neobyčejným způsobem angažovalo US Navy. Jednotlivé posádky výsadkových člunů US Navy, americké pobřežní stráže, ale i Royal Navy, bojovaly po celý den s mnoha obtížemi (mezi obtíže patřily i různá neobjevená minová pole, když miny se uvolňovaly od dna až po hluku lodních motorů) a přesto vyloďovaly jednotky, i při zprvu plné německé dělostřelecké palbě. Řekli jsme si, že když se zdálo, že německá neumlčená palba nedovolí vyloďovat jednotky, zasáhli do boje mladí kapitáni torpédoborců, kteří připluli se svými loděmi ke břehu a rozhodujícím způsobem, palbou svých nejtěžších děl, podpořili pěšáky, když i přímou palbou ničili německé pevnosti. Právě palba těchto lodních děl pomohla zvrátit situaci v oblasti OMAHA a proto jsou boje na pláži OMAHA kombinovanou obojživelnou operací v pravém smyslu slova.
A jak vypadala situace u Němců?
Na konci "Dne D" byla určitě pesimističtější, než odpoledne, kde se ještě zdálo, že se Němcům podařilo vylodění na plážích OMAHA zmařit. Generál Kraiss, velitel německé 352. pěší divize, měl večer již jen malou naději, že zastaví lavinu amerických jednotek. Jestli by to dokázal, tak by musel mít velké množství posilových jednotek, jako záloh a především by je musela rozhodným způsobem podpořit Luftwaffe.
Ztráty Němců byly menší, než americké - Němci vykazovali v oblasti OMAHA 1 000 mrtvých a raněných.
Jenomže německé dělostřelectvo bylo po "Dni D" takřka bez munice, německé jednotky byly rozptýleny v malých skupinkách a v záloze nebylo nic. Špatně nastaveno bylo i uvažování generála Kraisse, který si dělal starosti jen s průlomem britských tanků v sektoru GOLD, na levém křídle od OMAHY. Totiž protiútok německé Bojové Skupiny Meyer, poblíž Bazenville, byl Brity během odpoledne a večera "Dne D" zcela zlikvidován. Velitel podplukovník Meyer byl zabit a z jeho celkem tří praporů zůstalo jen 100 bojeschopných mužů. To znamenalo, že byly vyčerpány veškeré zálohy německého 84. as, s výjimkou 30. mobilní brigády, jež byla nasazována po částech k zaplnění mezer v obranné linii. Generál Kraiss v danou dobu neměl přesnou představu o bojové situaci na OMAZE, neboť spojení s většinou WN bodů bylo přerušeno a německé jednotky podél pobřežní silnice dostávaly od vojáků, kteří přicházeli z dobytých, nebo opuštěných opěrných bodů WN na předmostí, často protikladné informace. I když se obranná linie Němců na úrovni pláže OMAHA zdála být kompaktní, neplatilo to samé o obranné linii po obou jejich stranách. Ještě 7. června ráno, vyslal generál Kraiss svého operačního důstojníka ke stále Američanům vzdorujícímu německému opěrnému bodu WN76 na Pointe-et-Raz-de-la-Percée. Protože se musel schovávat před jednotlivými spojeneckými letadly, trvala operačnímu důstojníku cesta k WN76 místo 30ti minut, celkem 5 hodin. Sám podplukovník Fritz Ziegelmann, onen operační důstojník, který vše přežil, o své cestě později po válce napsal, cituji:

"Pohled z WN76 mi zůstane navždy v paměti. Moře vypadalo jako fotografie z přehlídky německého loďstva v Kielu. Lodě všech typů se na pláži choulily jedna k druhé a další bylo vidět i daleko na moři. A celé toto uskupení zůstalo nedotčeno jakýmkoli zásahem z německé strany! Naprosto jsem rozuměl pocitům německého vojáka, který prosil o pomoc Luftwaffe. To, že zde němečtí vojáci tvrdě a neústupně bojovali, je a zůstane zázrakem."
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Re: XIII. díl. Operace OVERLORD. Č 46.

Příspěvek od michan »

XIII.díl. Operace OVERLORD. Č 47.

Na otázku kde byla Luftwaffe dne 6. června v "Den D", si odpovíme v samostatném pojednání o letectvu Spojenců a Němců. Zde snad jen tolik, že Luftwaffe byla decimována již od května 1944 spojeneckými leteckými akcemi a v prvních dnech vylodění prakticky nehrála žádnou významnou roli. Velitel německé 3. letecké armády polní maršál Hugo Sperrle (v srpnu 1944 jej Göring odvolal mimo jiné i za Normandii) prakticky až do poloviny dopoledne 6. června 1944 neschválil signál "Hrozba nebezpečí na západě", přestože i jeho průzkumný letoun spatřil spojenecké loďstvo již před svítáním. Z těchto důvodů se mnoho stíhacích jednotek, které byly přesunuty do vnitrozemí na polní letiště, aby unikly náletům spojeneckých stíhaček, začalo vracet na předsunutá letiště poblíž La Manche až od večera "Dne D". Jedinými letadly Luftwaffe, která se nad plážemi Normandie ukázala, byla v "Den D" dvojice Focke-Wulf Fw 190 A (viz zde od Hans S.
http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=112&t=1888
) od I. skupiny JG26, vedená podplukovníkem Josefem "Pips" Prillerem, která odstartovala z Lille okolo 8 hodin ráno. Než byla donucena pro nedostatek PHM přistát v Creilu, podařilo se jí jen jeden rychlý přelet nad normandskými plážemi. Jednotky z 3. letecké armády, které zůstaly v "Den D" u pobřeží, vykonaly jen 100 bojových vzletů, z čehož jich 70 bylo provedeno stíhačkami.
I reakce vyšších německých velitelů na invazi Spojenců byla váhavá a nerozhodná. Vždyť například i Rommel začal tankové divize, které měl pod svým velením, přesouvat všude možně, ale ani jedna větší jednotka nesměřovala k oblasti pláží OMAHA. Proto v daném sektoru neměly tanky ani následující dny žádnou roli. Ostatně nejen kvůli leteckým útokům, ale i z důvodu krajiny Bocage, by se jim zde špatně manévrovalo. V americkém sektoru se většinou vždy hovořilo o bitvách pěchoty, maximálně tak s podporou tanků.

Dá se říci, a bude o tom řeč později, že americký 5. as v oblasti OMAHA postupně dosáhl předmostí a hlavní úkol "Dne D", tedy dostat se k řece Aure, splnil až o 2 dny později, 8. června. Německá 352. pěší divize zde kladla nadále trvalý odpor, ale výhody se jasně přesouvaly na stranu stále početnějších amerických sil. Když 9. června provedl americký 5. as svůj první útok z předmostí, disponoval již třemi divizemi a postoupil 20 km do vnitrozemí a obsadil výhodný terén v lese Cerisy. Bylo 12. června 1944, když byl obnoven útok na jehož konci bylo předmostí pláží UTAH a OMAHA, spojeno s obsazením Carentanu. Spojení, které se uskutečnilo 13. června 1944 znamenalo, že americký 5. as postoupil 30 km za předmostí a podařilo se mu tak propojit dobytá území s oblastmi pláží UTAH, OMAHA a GOLD. Pokračování bojů po 6. červnu si blíže rozebereme později.
"Tady se lámal chleba" - demokracie versus totalita!
Pojďme nyní zpět k 5. červnu a řekněme si něco o britské 6. vzdušně-výsadkové divizi, která z pohledu z Anglie měla zabezpečit levé křídlo britského vylodění, nejzazší východní křídlo britské oblasti pláží SWORD.


Britská 6. vzdušně-výsadková divize.

Aby bylo přikryto východní křídlo britského vylodění na pláži v oblasti SWORD, zároveň zabezpečeno celé východní křídlo vylodění v Normandii, vyžadoval plán "Operace NEPTUNE", aby britská 6. vzdušně-výsadková divize přistála mezi řekami Orne a Dives (viz mapa


Obrázek


). Na rozdíl od amerických divizí, 101. vzdušně-výsadkové a 82. vzdušně-výsadkové, plánoval britský generálmajor Richard ("Windy") Gale


Obrázek


, velitel 6. vzdušně-výsadkové divize, nasazení svých parašutistů, vzdušných Commandos, již od počátku v menších skupinách a zadal jim specifické cíle. Známý je jeho výrok ke svým mužům, cituji:

"Čeho dobudete lstí a rozhodností, to musíte svým uměním a odhodláním udržet."

Spojencem všech jeho vzdušných Commandos měla být noc a tma, která měla utajit jejich počet a zároveň měla Němce zmást. Protože noc sebou zároveň nese velké riziko neúspěchu, musel generálmajor Gale spoléhat právě na výcvik a rozhodnost svých mužů, což mělo zajistit úspěšnou realizaci plánu.
Útok začal již večer dne 5. června 1944, když na vzletovou plochu letiště Harwell bylo přistaveno 5 dvoumotorových dopravních letounů typu Albemarle


Obrázek


britského vojenského letectva. U nich se shromáždilo 60 mužů britských Commandos z 22. samostatné výsadkové roty. Byli to značkaři, kteří měli jako první vojáci vylodění v Normandii přistát v týlu, německou propagandou vychvalovaného Hitlerova Atlantického valu, v oblasti Caen, kde měli navádět na přistání britské parašutisty a také kluzáky se vzdušnými Commandos a jejich podpůrnou technikou, z britské 6. vzdušně-výsadkové divize.
S hnědou a černou barvou pomalovanými tvářemi, v maskovacích pláštích přehozených přes uniformy, vyhlíželi divoce. Byli přetíženi - v kapsách a vacích měli uloženo tolik munice, aby jim vystačila na delší boj. Zbraně jim přidržovaly popruhy a jen těžko navlékali padáky, neboť ještě kolem pasu měli přivázány granáty a v kamaších měli zastrčené útočné nože. Nesli nejméně 40, nebo 50 kilogramů výstroje a výzbroje, když mimo toho všichni měli ještě zvláštní 30 kg vážící vak, který obsahoval svítilny a miniaturní radiomajáky k označení doskokových a přistávacích zón divize.


Obrázek


Tihle britští značkaři, byl předvoj jednotek, které měli velmi významné úkoly.
Jednotky britských vzdušných Commandos měly po svém vysazení obsadit a udržet celé levé křídlo spojeneckého předmostí. Předmostí, proti kterému měl určitě směřovat německý protiútok tankových divizí, které byly rozmístěny právě jihovýchodně a východně od Caen (jednalo se především o německou 21. td - rozebráno bude při útocích na SWORD). Pokud by britská 6. vzdušně-výsadková divize cíl nesplnila, hrozilo spojeneckému předmostí, že by bylo z východního křídla, přes britskou oblast SWORD, zlikvidováno Němci dřív, než by se stačily divize Spojenců zachytit svým námořním výsadkem. Lze proto říci, že těchto 60 značkařů "drželo v ruce klíč k úspěchu vylodění". Ve 23 hodin 30 minut, ještě 5. června v noci, se pak 5 letounů odlepilo od betonu vzletové dráhy a zamířilo k francouzskému pobřeží.

Nejprve si řekněme něco o území, kde měly bojovat skupiny vzdušných Commandos z 6. vzdušně-výsadkové divize.
Přes město Caen a přibližně 13 km od města Caen, ve vnitrozemí, teče řeka Orne spolu s Caenským kanálem, jejichž 2 ramena míří k moři, čímž vytváří přirozenou bariéru, která měla oddělovat levé křídlo spojeneckého předmostí ( levé rameno britské oblasti pláží Sword). Britové tohle své levé křídlo museli zabezpečit, což znamenalo, že se musí udržet ještě za řekou a kanálem, kde museli rozšířit předmostí. Chtěli se odtud po vylodění vydat na jihovýchod od Caen do otevřeného prostoru, který je vhodný pro tankový boj, kde předpokládali, že se střetnou s Rommelovými td.
Získání nástupiště pro spojenecké divize bylo svěřeno již uvedené 6. vzdušně-výsadkové divize generálmajora Gala, který byl zkušeným a schopným vojákem. Hovořilo se o něm jen kladně. Prý nacházel originální odvážná řešení a i jeho vojáci jej měli rádi.
Rozkaz, který obdržel zněl, že jeho jednotky musí mezi půlnocí a úsvitem "Dne D":

a) obsadit, pokud možno, nepoškozené mosty přes řeku Orne a rovnoběžný kanál, po kterém vedla jediná silnice mezi mořem a městem Caen!
b) Commandos měli umlčet pobřežní baterii v Merville, poblíž ústí řeky Orne, která byla schopna postřelovat celý úsek oblasti SWORD!
c) Ochránit křídlo předmostí jednak zničením 5ti mostů v zaplaveném údolí řeky Dives, což je asi 10 km východně od řeky Orne!
d) Ovládnout zalesněné vyvýšeniny mezi oběma řekami!


Hrozilo totiž nebezpečí, že po přesunu německé 21. td do oblasti Caen a Falaise budou i výsadkové jednotky po několika hodinách po rozednění napadeny tanky. Proto měla být během noci vyložena z kluzáků protitanková děla, rozmístěna do palpostů a zamaskována.
Problém byl i zde s Rommelovými šprágly, které představovaly smrtelné nebezpečí při přistávání kluzáků s těžkou technikou. Pokud by se protitankové kanóny nevyložily, byli by Commandos proti tankům takřka bezbranní. Bylo proto prvořadým úkolem připravit pro kluzáky přistávací prostory.
Mosty přes řeku Orne a Caenský kanál, které se nacházely severně od Ranville, museli Commandos získat bez ohledu na riziko. Oba tyto mosty byly obsazeny německou posádkou a průzkum hlásil, že jsou připraveny k demolici. Commandos zde museli jednat rychle a překvapivě, aby Němci nestačili odpálit nálože. Generálmajor Gale a jeho štáb připravili odvážný plán.
Přibližně ve stejnou dobu, kdy nad francouzským pobřežím seskočí skupina značkařů, tedy 20 minut před půlnocí, mělo 6 kluzáků s necelými 200 muži ze 6. vzdušně-výsadkové divize přistát přímo v obranném pásmu mostů a rychle mosty získat rychlým a náhlým úderem. Vyslaná skupina, pokud by se úder podařil, mohla mosty obsadit, ale už by nebyla asi schopna je dlouho hájit, pokud by rychle nedorazily posily. Proto generálmajor Gale přikázal, aby již za půl hodiny tj. 10 minut před 01,00, seskočila 3. a 5. výsadková brigáda.
Britská 3. brigáda zde byla tvořená 8. a 9. výsadkovým praporem a kanadským 1. výsadkovým praporem a měla umlčet německou dělostřeleckou baterii v Merville. Zničit mosty v údolí řeky Dives a obsadit hřeben mezi řekami Dives a Orne.
Britská 5. výsadková brigáda, tvořená 7., 12. a 13. výsadkovým praporem, měla převzít obranu mostů přes řeku Orne a Caenský kanál a vyčistit od Němců, a od překážek na polích, přistávací oblast severně od vesnice Ranville, aby tam již ve 3 hodiny 30 minut ráno "Dne D" mohlo přistát 72 kluzáků, které přivážely protiletadlová děla, džípy a těžkou výzbroj. Pokud by vše šlo dobře, bylo by levé křídlo předmostí zabezpečeno ještě předtím, než Spojenci začnou s námořními výsadky.
Všem zúčastněným bylo jasné, že se jedná o "Závod s časem".
Muselo se dbát na to, aby samotný přílet nebyl zpozorován předčasně, což znamenalo, že letouny se značkaři i s kluzáky, k provedení překvapivého úderu, nemohly vzlétnout dřív, než se setmí. Počítalo se, že značkařům bude trvat nejméně 2 hodiny, než rozmístí navigační světla, a výsadkáři potřebovali další 2 hodiny, aby vyčistili přistávací zóny od Rommelových špráglů a dalších překážek. Po dosednutí kluzáků s výstrojí tak zbývalo málo času k tomu, aby byla protitanková děla umístěna do dobrých a maskovaných míst dřív, než na křídlo zaútočí německá 21. td.
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Re: XIII. díl. Operace OVERLORD. Č 46.

Příspěvek od michan »

XIII. díl. Operace OVERLORD. Č 48.

Jednou ze skupin vzdušných Commandos, vysazených hned na počátku mezi prvními, měla být rota D z 2. praporu 6. vzdušně-výsadkové divize. Rotě D velel major John Howard.


Obrázek


Jejich příběh nezastupitelně patřící k vylodění v Normandii, jejich nasazení vlastně nastalo v polovině dubna 1944. Právě v polovině dubna 1944 bylo majoru Howardovi, veliteli roty D, oznámeno, že jeho rota bude přemístěna do výcvikového prostoru, kde bude cvičit speciální úlohu, která ji připadne pro "Den D".
Velmi brzy se pak major Howard dozvěděl, že se jedná o 2 mosty, jeden přes řeku Orne a druhý přes Caenský kanál.


Obrázek


Oba mosty byly od sebe vzdáleny 500 metrů a chránila je německá rota vojáků, umístěná v blízké vesnici Bénouville. Rozvědky hlásily, že oba mosty jsou určitě podminovány a připraveny k rychlému zničení. V popisu rozvědky bylo také řečeno, že je v okolí dislokováno ještě několik dalších německých rot, které jsou připraveny na rozkaz oba mosty bránit. Z popisu jasně vyplývalo, že pokud mají být mosty dobyty neporušené, musí být využito momentu překvapení. K stávajícímu počtu 150 vzdušných Commandos, byla rota D ještě posílena o oddíl 30ti ženistů, kteří byli vycvičeni i k záškodnickému boji. Celý Howardův oddíl mělo k cíli přepravit 6 kluzáků typu Horsa, tažených bombardéry typu Halifax. Z instruktáže odcházel major Howard plný myšlenek jak co nejlépe tohle mimořádně závažné a velice riskantní poslání splnit. V hlavě mu ležela slova velitele 6. vzdušně-výsadkové divize generálmajora Gala, který mu při instruktáži řekl, že podle nebezpečnosti úkolu vypočetly štáby, že dle jejich odhadu a výpočtů, dosáhne cíle jen zřejmě polovina mužů. Po instruktáži dostal major Howard k dispozici veškeré známé informace o mostech, o jejich ochraně a o všem, co k tak významné operaci potřeboval vědět, a co bylo všem druhům průzkumu známo. Britové nešetřili a proto byl postaven i přesný čtyřmetrový model obou mostů a jejich okolí, na kterém byl zachycen každý detail terénu. Jeden z použitých průzkumů místa akce - letecký průzkum - dodal velké množství fotografií, podle kterých byly průběžně, až do doby výsadku, ukazovány všechny změny. Průzkum a rozvědka přímo z Francie, dodala majoru Howardovi i jména důležitých Francouzů, bydlících v okolí, a to i s informacemi o jejich spolehlivosti a věrnosti Francouzskému odboji. Z těchto informací se major Howard, mimo jiné, dozvěděl o spolehlivém majiteli malé kavárny, která ležela těsně vedle mostu přes kanál. Mimo jiné se dozvěděl jeho jméno - Georges Godnrée - a že mluví plynně anglicky.
Major Howard při plánování operace na obsazení obou mostů vycházel ze zásady, že nemá jistotu jak přistane který kluzák a kolik jich vůbec dosáhne cílového prostoru. Věděl, že jeho plán musí být natolik pružný, že každá jednotlivá četa musí být schopna splnit určené úkoly vždy jako jeden celek, ale i samostatně. Proto rozdělil muže do 6ti stejných skupin pro každý kluzák. V každé jedné skupině bylo 25 pěšáků a 5 ženistů vybavených takovým množstvím munice a výbušnin, aby mohli splnit úkol i samostatně. Na mapách byly vybrány přesné přistávací zóny, hlavní i záložní, které se nacházely v prostoru mezi řekou Orne a Caenským kanálem( zde známý most přes Caenský kanál - též zvaný Pegasus bridge - zvedací most


Obrázek


), co nejblíže k cílovým mostům.
Samotný plán útoku na oba mosty byl prostý.
Každý jednotlivý most měly obsadit 3 čety. Ta první četa, která bude na zemi jako první, musela především vyřadit hlavní bunkr na východní straně mostu přes Caenský kanál. Jednalo se o zvlášť důležitý úkol, neboť major Howard byl přesvědčen, že odpalovací zařízení podminovaného mostu se nachází právě v tomto bunkru. V době, kdy jedno družstvo útočilo na bunkr a střílnami dovnitř házelo granáty, zbývající dvě družstva z úderné čety měla přeběhnout most a zaujmout obranná postavení na západním břehu kanálu. V době těchto bojů měli ženisté přerušit dráty, které vedly k minám u podminovanému mostu a později měli nálože odstranit. Vysazená druhá četa měla zlikvidovat německou obranu v zákopech, které byly vybudovány na východním břehu kanálu. Další, v pořadí třetí četa, měla most překročit a posílit obranné postavení na jeho druhém konci - kolem , již zmiňované, kavárny Georgese Gondréeho. Podobným způsobem měly postupovat i další 3 čety na mostě přes řeku Orne, a až bude obsazen, vymyslel major Howard, že k jeho obraně ponechá jen jednu četu a zbývající dvě čety se od mostu přes řeku Orne stáhnou na západ a provedou průzkum bojem ve směru vesnice Bénouville. Odtud bylo totiž možno očekávat hlavní německé síly, které budou chtít podniknout protiútok.
Když byl plán vypracován, začal výcvik roty D. Major Howard dostal zákaz cokoli svým vojákům sdělit o skutečném cíli akce. Dokonce se nesměl o cíli radit ani se svým zástupcem kapitánem Pridayem. Přesto, jak vojáci, tak i důstojníci roty D cvičili s ohromným zápalem.
Výcvik byl ukončen 26. května 1944 a po měsíci a půl výcviku byla rota D přemístěna do tranzitního (dá se říci spíše internačního) tábora poblíž Bournemouthu v Dorsetu. V táboře se vzdušní Commandos z roty D setkali i s osádkami kluzáků, které je měly přepravit přes kanál La Manche k cíli. Teprve zde prošli detailním výcvikem i piloti, kteří nebyli žádnými "nazdárky" a o svém výcviku tvrdili s nadsázkou "jsme schopni přistát na šestipencové minci".
Tranzitní tábor nesměl nikdo opustit. Výjimkou byl major Howard, ale i ten mohl jen na divizní velitelství pro rozkazy. V době před vyloděním dostali příslušníci roty D speciální vybavení, včetně kompasů ukrytých do měděných knoflíků uniforem a mapy natištěné na hedvábí. Důstojníkům bylo vydáno větší množství francouzských peněz - major Howard se později po akci přiznal, že většinu franků prohrál, ještě před odletem v pokeru s vojenským kaplanem.
Až teprve 28. května mohl major Howard seznámit se všemi detaily operace důstojníky a až 30. května 1944 bylo seznámeno mužstvo. V dřevěném baráku, stráženém vojáky MPI, byl umístěn model obou mostů a jejich okolí, nad kterými, až do 4. června, trávili všichni velké množství hodin, aby si vtiskli do paměti podrobnosti cílového prostoru. V době končícího výcviku přišla nečekaná a nepříznivá zpráva. Detailní prohlídka posledních fotografií, pořízených průzkumným letounem nad cílem ukázala, že Němci vztyčili v cílovém prostoru pro přistání kluzáků těžké dřevěné kůly. Major Howard měl nepříjemný dojem, že Němci nějakým způsobem buď vycítili nebezpečí, nebo k nim pronikla nějaká informace a tak se připravovali k "přivítání útočníka". Stalo se však něco nečekaného.
Když major Howard ukazoval fotografie jednomu z pilotů kluzáku, pilotu, který měl přistávat jako první, byl překvapen jeho reakcí, která jej doslova vyvedla z míry. Pilot totiž řekl, cituji:

"To je výborné, to je přesně to, co jsme potřebovali!"

Úplně zmatený major Howard se podíval na pilota a pilot hned vysvětloval to, čím se celou dobu piloti kluzáků v duchu, i mezi sebou v rozhovorech, trápili, cituji:

"No, vždy jsme měli obavy, co se stane, když při přistání přejedeme volný prostor a narazíme na násep, kterým přistávací zóna končí. Při tvrdém nárazu stačí, aby explodoval jeden granát, a vše jde k čertu. Ty kůly jsou od sebe tak vzdáleny, že nám na každé straně urazí kousek křídla, což nic neznamená, ale přitom nás zabrzdí."

Tohle spásné vysvětlení hned major Howard využil. Ihned svolal celou rotu D, všem ukázal poslední fotografie s kůly a zopakoval přesně pilotovo vysvětlení. Na všechny vzdušné Commandos působilo vysvětlení zázračně - od dané chvíle už nepadlo o nebezpečných kůlech v přistávacím sektoru ani slovo.
Je samozřejmé, že později bylo pilotovo tvrzení uznáno jako účelové. Totiž nezanedbatelné nebezpečí, které kluzákům hrozilo, stále trvalo a nezmenšovalo se. Jenomže psychologický moment dané chvíle byl jednoznačně pozitivní což bylo pro připravující se rotu D na bojovou akci nejdůležitější.
Do všeho přišla v 9 hodin ráno dne 4. června spojka, která předala majoru Howardovi zapečetěnou obálku. Obálka obsahovala příkaz k zahájení naplánované operace. Ale - jak již víme - silně se zhoršilo počasí a "Den D" byl přesunut o 24 hodin, tedy z 5. června na 6. června 1944.


Pro obtížnost a vojenskou specifičnost textu, jakož i z důvodů zachování vojenské terminologie, a také kvůli většímu zachování faktů, menší chybovosti v historické faktografii, jsem většinou od Č 46. až do těchto míst psal text, ze svých poznámek a osnovy celého tažení v Normandii, text mnou sestavený ( Osnovu viz zde na tomto odkaze v Úvodu:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=137&t=5236
) - dále pak jsem psal text z informací z historického pojednání, - Den D - Roger Cirillo, Stephen Badsey, Alfred Price - Vzdušné boje, - Nigel de Lee - Boje v Normandii, Charles Kirkpatrick - Soustřeďování sil - místy pak použil informace pro text v článcích z historického pojednání - Miloš Hubáček - Invaze - což jsou podklady uvedené i u Č 48. na konci.
Všechen historický děj v článcích popisuji svými slovy. Pokud je uvedena citace, je vždy uvedeno odkud byla použita.
U některých historických dějů jsou informace použity z podkladů, které jsou uvedeny na konci posledního článku, zde u Č 48. - Použité podklady.
Obrázky a mapy jsou použity z volně uložených na zahraničních webech, umístěných zde na Palbě v - Album, nebo Fotoforum - odtud pak dle návodu vložených do mých článků.


Použité podklady:

Duce – Anatomie jedné kariéry – Luboš Taraba.
Adolf Hitler a jeho cesta k moci – Rainer Zitelmann.
Nacismus – Alessandra Minerbiová – editor: Flavio Florani.
Pakty Stalina s Hitlerem – výběr z dokumentů 1939 a 40 – Naše vojsko.
Přísně tajné 3/99, 4/99, 3/05 a 3/08.
HPM ročník XIV. – Ivo Pejčoch – Těžký křižník Canarias.
Září 1938 – Role a postoje spojenců ČSR – Miloslav John.
Dějiny světa, svazek IX – L. I. Zubka, A. M. Zubinský a G. N. Sevosťjanov.
Dějiny světa, svazek X. – V. V. Kurasov, A. M. Někrič.
Krev, slzy a pošetilost v nejtemnější hodině 2. světové války – Len Deighton.
Druhá světová válka – Úplná historie – Martin Gilbert.
Blitzkrieg od Hitlerova nástupu po pád Dunkergue - Len Deighton.
Druhá světová válka – John Keegan.
Polské tažení Hitler a Stalin rozbíjejí Polskou republiku – Janusz Piekalkiewicz.
Tanková válka 1939 – 1945 - Janusz Piekalkiewicz.
Letecká válka 1939 – 1945 - Janusz Piekalkiewicz.
Námořní válka 1939 – 1945 - Janusz Piekalkiewicz.
Historie německé armády 1939 – 1945 – Philippe Masson.
Slovenská armáda 1939 – 1945 – Charles K. Kliment, Břetislav Nakládal.
Hitlerovi válečníci – Guido Knopp.
Německé obrněné jednotky – Horst Scheibert.
Hitlerovy elitní jednotky – Lucas Cooper.
Němečtí parašutisté ve II. světové válce – Volkmar Kühn.
Operace Jubilee, Dieppe 1942 – Norman Franks.
Narvik – Donald Macintyre.
Ocelová lavina – Darius Jedrzejewski, Zbigniew Lalak.
Bitva o Británii – Leonard Mosley a redakční kolektiv Time-Life Books.
Černí andělé, Historie zbraní SS – Rupert Butler.
Historie válek – David Brownstone a Irene Franck.
Neznámé špionážní operace KGB – Mitrochinův archiv – Christopher Andrew, Vasilij Mitrochin.
Den D, 1944, Hlasy z Normandie – Robin Neillands, Roderick de Normann.
Druhá světová válka den za dnem – Donald Sommerville.
Svět ve válce 1939 – 1945 – Dr. Duncan Anderson, Dr. Stephen Badsey, David Chandler, Dr. Paddy Griffith, Sean McKnight, Gary Sheffield.
Marcel Jullian – Bitva o Británii – červenec-září 1940
Alan Cooper – Cíl Drážďany.
Boje o Itálii 1943 až 1945 – Dominick Graham a Shelford Bidwell.
Hitlerovy horské jednotky – James Lucas.
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1176,
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1179
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1193
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1209
a v nich následné diskuze.
Miloš Hubáček – Bitva u Matapanu.
Miloš Hubáček - INVAZE.
Charles Kirkpatrick - Spory o druhou frontu.
Stephen Badsey - Příprava operace Overlord.
Detlef Vogel - Německá obrana.
Edward Marolda - Operace Neptune.
Steven J. Zaloga - Den D 1944 Pláž OMAHA.
Roger Cirillo, Stephen Badsey - Den D.
Charles Kirkpatrick - Soustřeďování sil.
Alfred Price - Vzdušné boje.
Nigel de Lee - Boje v Ńormandii.
Nigel de Lee - Průlom.
Jaroslav Hrbek – Tobruk 1941.
Janusz Ledwoch – Afrikakorps.
Paul Carell – Lišky Pouště.
Janusz Piekalkiewicz – Rommel – Tajná válka v Africe.
Dwight David Eisenhower – INVAZE DO EVROPY.
Harry C. Butcher – TŘI ROKY s EISENHOWEREM.
Jiří Brož – STŘEDOMOŘÍ V OHNI DRUHÉ SVĚTOVÉ VÁLKY.
D – DAY OPERACE OVERLORD, dle nakladatelství Salamander
Den D 1944 Pláž Omaha, Steven J. Zaloga, Howard Gerrard.
Books Ltd, Londýn.
Další související historická literatura.
Mé dlouholeté poznámky a mapy.
Z webu http://www.Palba.cz je použito jako podklad a upoutávka:
V subkapitole – Armády 1918 – 1945 u Francie zde:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=143
a zde jednotlivé sekce:
a) Pozemní a cizinecká legie – (články od Kačermiroslav, Sa 58 a Bruno):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=160
b) Letectvo – ( články YAMATO, Kačermiroslav a Fatale):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=161
c) Námořnictvo – (ovládal Norad – Nelson):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=162
d) Opevnění a bunkry – (od Bruna a Lorda):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=48
Aby pak důležitou smlouvu o porážce Francie z 22. června 1940 dodal Kačermiroslav v sekci
e) Ostatní:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=3463
V subkapitole – Armády 1918 – 1945 pak nalezneme - Británie viz zde:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=139
kde jsou pak jednotlivé sekce, a v nich potom musíš otevřít - Pozemní vojsko:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=154
tam teprve otevřeš Obrněná technika – (především YAMATO, TonyHazard a Easy_Company) zde:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=241
aby pak ještě následovaly odkazy od Sa 58:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=3351
a Thór:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=2936
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=2892
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=2821
Royal Navy (především Norad – Nelson a také trochu Mikhassel. Dralno):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=153
Letectvo:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=99
pak má své podsekce:
Stíhací letouny – (xradar, YAMATO, Tempík, Reisen):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=216
Bombardovací a bitevní letouny – (Haness, YAMATO):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=217
Ostatní letouny – (Kačermiroslav):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=218
Různé – (od Haness, Ikala, Lord a YAMATO):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=220
A starší neaktualizovaný článek od Fatale:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1180
O Německé obrněné technice je možné se na Palbě dozvědět na tomto odkaze v subkapitolách zde http://www.palba.cz/viewforum.php?f=138
Tanky a stíhače tanků:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=116
od Sa 58, YAMATO, TonyHazard.
Samohybná děla http://www.palba.cz/viewforum.php?f=117 také od Sa 58 a YAMATO.
Mnoho dalších věcí, jako jsou OA – Obrněné Automobily - na tomto odkaze http://www.palba.cz/viewforum.php?f=17 také od Sa 58.
Z letecké techniky jsou to především v subkapitole Luftwaffe
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=20
u Stíhacích letadel http://www.palba.cz/viewforum.php?f=112
monografie Hans S a YAMATO, stejně jako u Bombardovacích a bitevních http://www.palba.cz/viewforum.php?f=113
a u Ostatních http://www.palba.cz/viewforum.php?f=192
je to pak Tunac, Haness, Hans S a YAMATO.
Vybavení letounů http://www.palba.cz/viewforum.php?f=193je od Ikala, Eda a Sa 58.
O Itálii jsou pak jednotlivé subkapitoly zde:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=142


Případné doplnění, nebo diskuzi prosím směřujte na tento odkaz:

http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=137&t=67&start=40
ObrázekObrázekObrázek
Odpovědět

Zpět na „Pozemní boje 1944 - 1945“