XIII. díl. Operace OVERLORD. Č 40.

Od Normandie po kapitulaci Německa

Moderátoři: michan, Pátrač

Odpovědět
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

XIII. díl. Operace OVERLORD. Č 40.

Příspěvek od michan »

XIII. díl. Operace OVERLORD. Č 40.

Oblast vylodění OMAHA, včetně Pointe du Hoc ( pro celkovou orientaci).


Obrázek


Ještě jsme si neřekli u oblasti OMAHA o vylodění Rangers, ráno v prvé vlně, vpravo od roty A ze 116. PBS( 29. pěší divize). Tak tedy rota C z 2. pluku Rangers ztratila 35 ze svých 64 mužů, a to ještě dříve než dosáhli paty útesů na své východní straně pláže. A právě masakr u roty A 116. PBS a u roty C z 2. pluku Rangers, je onen masakr a místo vylodění, které, na začátku filmu - "Zachraňte vojína Ryana" - líčil tak sugestivně Steven Spielberg.
A zpět na pláže hodně východně odtud, do míst, kde zaútočil 16. PBS( 1. pěší divize) a kde též místy panoval krvavý chaos. Zde velké vlny a problémy s ovládáním výsadkových člunů způsobovaly, že byla řada člunů zanesena více na východ, a mnohé jednotky se tak vylodily daleko od svých cílů. Mezi roklemi St. Laurent a Colleville, byl úsek "Easy Red" slaběji Němci bráněn a dvě družstva roty E ze 16. PBS pronikla k oblázkovému břehu bez větších ztrát, ale uchránila si jen několik málo zbraní (většinu jich ztratili, nebo odhodili vojáci během přesunu ke břehu). Družstvo roty F, které se vylodilo na východě, se během výstupu ze svého výsadkového člunu LCVP ve vodě hluboké až po krk dostalo do těžké palby, a na břeh jich vystoupilo jen 14.
(Místa vylodění obou PBS, z obou divizí


Obrázek


.) Ještě intenzivnější palba čekala rotu F (16. PBS) na pláži "Fox Green" kde se vojáci vylodili proti přímo silně opevněné rokli E-3 Colleville (viz mapa


Obrázek


.) Většinu ztrát utrpěla rota F po spuštění ramp, kdy kulometná palba z bunkrů zkosila vystupující vojáky z výsadkových lodí. Na jednom z LCVP se z původních 32 vojáků dostalo z lodě na břeh jen 7 mužů. Během krátké doby ztratila celá rota F 6 důstojníků a polovinu mužstva. Také rota E ze 116. PBS měla smůlu, že vyšla na pevninu ze všech spojeneckých jednotek nejdále od určené pláže - a právě na krvavé "Fox Green". Než její vylodění vojáci dosáhli oblázkového břehu, ztratila rota E více jak 1/3 mužů, včetně velitele roty. ( zde mapa pro rychlou orientaci mezi sektory vylodění:


Obrázek


) Další dvě roty z 16. PBS měly přistát také na pláži "Fox Green", ale rota L se vylodila příliš daleko na východ, a to na nejvýchodnějším konci "Fox Green", kam dorazila se zpožděním 30 minut. I když rota L ztratila 35% mužů, byla přesto jedinou rotou z první vlny, která zůstala kompaktní, soudržná. Rota I ze stejného PBS byla dezorientovaná ještě víc a pokračovala tak dlouho na východ, dokud jí nebyl velením opraven kurs a tak se vylodila o 1,5 hodiny později pod útesy na nejvýchodnějším konci "Fox Green".
Bohužel, podobně těžké ztráty jako pěchota, utrpěly, pro vylodění klíčové, demoliční čety. Demoliční četa 11 se vylodila před roklí E-1 St. Laurent a během vytahování gumových člunů s výbušninami na břeh je zasáhlo německé dělostřelectvo, které palbou iniciovalo demoliční nálože, ty vybuchly a vyhladily celou četu. Četu 15 poblíž rokle E-3 Colleville potkal stejný osud, nálože sousední čety 14 také zasáhl dělostřelecký granát, který zabil celý speciální námořní oddíl. Četa 12 dokázala své nálože umístit na překážky, ale kvůli velkému počtu zraněných pěšáků, kteří se okolo nich ukrývali, znamenalo, že ženisté váhali s jejich odpálením. Němci ne, jednu z odpalovacích šňůr zasáhla jedna minometná střela, která odpálila nálože a zabila, nebo zranila většinu čety a mnoho pěšáků poblíž. Četa 13, která zrovna pracovala na prolomení překážek, měla podobný osud, když jednu z náloží odpálila německá střela, která část čety zabila. Četa 7 byla připravena prolomit řadu překážek, ale jedno z jejich LCM najelo na vnější zábranu a dopálilo tak 7 min a výbuch si vybral svou daň. Byl to přímo masakr.
Ačkoli měly být tyto demoliční čety podporovány buldozerovými tanky M4, na břeh se jich dostalo z 16 jen 6, z nichž 3 byly ihned zničeny. Na konci dne byl funkční jen jeden buldozerový tank.
Přestože demoliční čety před roklí E-3 Colleville utrpěly těžké ztráty, podařilo se několika demoličním četám, právě z důvodů vysokých vln, že se vylodily východněji, než bylo původně plánováno. Takto uchráněné, vyloděné ženijní čety, pak pomohly mezi východy E-1 a E-3 vytvořit 5 vedle sebe sousedících průniků plážovými překážkami.
A právě tenhle úspěch se později ukázal jako rozhodující, protože to bylo jediné místo dostatečně široké pro větší množství výsadkových člunů.

K vůbec prvním průnikům do německé obrany mezi E-1 a E-3 došlo kolem 7 hodin 20 minut.

Přes těžkou německou palbu z ručních zbraní, minometů a děl zde začala hrstka mladých vojáků jednat. Mnoho mladých velitelů družstev a čet se zde pokoušelo shromáždit své muže, ale většina z nich byla zasažena silnou palbou německé pěchoty. Když se ženistům podařilo přestřihnout některé drátěné překážky, proběhl seržant Philip Streczyk z roty E ze 116. PBS takto ženisty vytvořenou cestou k patě útesu západně od rokle E-3 Colleville. Ve stejné době kryt palbou roty G shromáždil poručík John Spalding jednotku o velikosti čety a vydal se za seržantem Streczykem. Malá jednotka poručíka Spaldinga pak začala z týlu útočit na opěrný bod WN62 (viz mapa


Obrázek


). Zdecimovaná rota F z 116. PBS mezitím zepředu zaútočila na bunkry WN62 a jeden z nich vyřadila z provozu bazookou. Do rokle F-1 také pronikly roztroušené jednotky vojáků, které zaútočily na opěrný bod WN61 a to zepředu i z týlu. bylo 7 hodin 20 minut, když se jednomu z tanků Sherman M4A1 z rozprášeného 741. tankového praporu povedlo vyřadit z boje jeden z bunkrů WN61 a zničit jeho 88 mm dělo. Další tank Sherman M4A1 pak v 7 hodin 45 minut umlčel další horní bunkr WN62 na západní straně rokle E-3 Colleville.
V té době zaslal velitel německého 726. pluku (GR.726) z této oblasti radiem zprávu na velitelství 352. pěší divize, ve které oznamoval, že jeho telefonní linky byly útokem přerušeny a žádal, aby byl vydán rozkaz k protiútoku na americké průlomy. Velitel německé 352. pěší divize generál Kraiss ihned předal tuto zprávu velitelství německého 84. as, poněvadž jeho 915. granátnický pluk byl zálohou sboru pod názvem, již vzpomínané, "Bojové Skupiny Meyer" (jak víme, byla brzy ráno vyslána "Bojová Skupina Meyer" na západ, aby zaútočila na parašutisty 101. a 82. vzdušně-výsadkové divize) . Již v 7 hodin 35 minut byl požadavek na protiútok schválen a v 7 hodin 50 minut vyslala "Bojová Skupina Meyer" jeden svůj prapor směrem na Colleville, kam měl dorazit kolem 9 hodin 30 minut. Jak víme, i tento prapor honil parašutisty daleko na západě a tak na určené místo dorazil až odpoledne. Ačkoli to ještě nebylo patrné, začala se německá obrana hroutit (k zhroucení německé obrany přispívalo i tohle rozmělňování záloh).

Na západě vylodění, v úseku amerického 116. PBS (29. pěší divize) byly demoliční čety mnohem méně úspěšné, částečně také proto, že některé čluny ženistů byly zaneseny daleko na východ. Například demoliční 1. četa nedopatřením minula "Zónu smrti", jak byl nazýván úsek "Dog Green", a místo toho se vylodila na "Dog White". Zde se 1. demoliční četě podařilo vytvořit 50ti metrovou mezeru ve vyloďovacích překážkách, jako podle učebnice. Mnohem menší úspěch, nebo takřka žádný, zaznamenaly sousední čety 2. a 5. 2. demoliční četa dorazila příliš pozdě, 3. demoliční četu a její LCT zasáhla přímá dělostřelecká palba a ze 40ti mužů přežil pouze jeden. 4. Četa utrpěla před roklí D-3 Les Moulins těžké ztráty. 5. Četa dokázala nálože položit, ale v době, kdy měly být odpáleny, se poblíž překážek skrývalo tolik pěchoty, že bylo odpáleno pouze několik z nich. 6. demoliční četa se vylodila východně od rokle D-3 Les Moulins a dokázala vytvořit v překážkách průchod, přestože pěchota je využívala jako kryt. Demoliční čety 7 a 8 neměly na vyčištění překážek dostatek času, částečně kvůli utrpěným ztrátám, částečně kvůli stále se opakujícímu problému s tím, že pěchota využívala překážek jako krytů před německou smrtící palbou.
Dva úzké průchody v sektoru 116. PBS, i když nebyly široké jako ty na východě, byly v dané situaci, po celou velkou část dopoledne "Dne D", jedinou přístupovou cestou pro další posily.
Ztráty mezi demoličními četami v obou oblastech vylodění však činily 41%, když některé demoliční čety byly prakticky zlikvidovány.

Bylo 7 hodin ráno, když nastával příliv a pás obranných překážek začal být pomalu zaplavován. Na pláže byl strašný pohled. Těžce zranění vojáci, kteří se ukrývali poblíž obranných překážek, se v začínajícím přílivu utopili. Přeživší členové z 8mi pěších rot a jedné roty Rangers se skryli za oblázkovým břehem a vlnolamem, na celé té skoro 7 km dlouhé pláži a německá minometná, dělostřelecká a kulometná palba si mezi živými vybírala další daň. Ztráty ve vyloděných rotách neustále narůstaly. Velké množství vojáků zažívalo během obsazování německých pozic těžké chvíle, neboť v lodích, obaly chráněné zbraně, se po sundání obalů a pohybu, brodění a plazení, naplnily mořskou vodou a pískem a voják neměl mnohdy čím střílet.
Téměř třetina vojáků z první vlny vylodění byla během první hodiny mrtvá a většina jednotek se ocitla bez velení, protože jejich důstojníci a poddůstojníci byli buď zabiti, nebo zraněni.
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Re: XIII. díl. Operace OVERLORD. Č 40.

Příspěvek od michan »

XIII.díl. Operace OVERLORD. Č 41.

Druhá útočná vlna, OMAHA, 7,00 až 8,00 hodin.
Uprostřed stoupajícího přílivu, se měla v 7 hodin vylodit druhá útočná vlna. Druhá útočná vlna se vlastně potýkala se stejnými problémy jako ta první.

Obrázek


Navíc její problémy zvětšily částečně potopené překážky. Proto měla rota B ze 116. PBS, která se vyloďovala v pravé části úseku OMAHA, což byla západní část, na "Dog Green" skoro stejné ztráty jako první útočná vlna. Rota C ze stejné 116. PBS přistála na "Dog White" a mohla využít kouře z hořící trávy, jako svého krytí. Rota D ztratila při plavbě k pláži několik svých vyloďovacích plavidel LCVP, přistála neorganizovaně a s těžkými ztrátami. Špatně na tom byla velitelská rota, která se vylodila poblíž paty útesu, prakticky na tom nejzápadnějším konci pláže a většinu "Dne D", byla kvůli německému ostřelování "doslova a do písmene uvězněna v jednom místě a nemohla se hnout" (skutečně na plážích oblasti OMAHA byla místa, kde za nějakou překážkou zůstala skupina pěšáků, bez vysílačky a i jiných signalizací, kterými by si mohly přivolat pomoc. Skupiny se nebyly schopny hnout celé dopoledne z místa, kvůli německé palbě - osvobozeny byly až když byla naprosto zničena všechna německá hnízda odporu, což bylo někdy v pozdějším odpoledni, ale i až k večeru "Dne D" - ještě o tom bude řeč).
Rota H a velitelská rota z 2. praporu 116. PBS se vylodily každá na jiné straně rokle D-3 Les Moulins. Zvláště velké byly ztráty mezi důstojníky 2. praporu ze 116. PBS, kde byli 2 velitelé roty zabiti a další zranění. V době, kdy se druhá útočná vlna vyloďovala, chtěly tanky zlikvidovat některé německé opěrné body. Ze 743. tankového pluku vyrazily 3 tanky Sherman M4 a pomalu vyjížděly na sráz, poblíž německého opěrného bodu WN70, a další 3 tanky zaútočily na opěrný bod WN68, na západní straně rokle D-3 Les Moulins a podařilo se jim prorazit první linii obrany. V 7 hodin 30 minut je měly následovat jednotky z 3. praporu 116. PBS. Mimo rot A a B z 2. praporu Rangers, které přistály v "zóně smrti", blízko "Dog Green", se většina dalších pěších rot a také 5. prapor Rangers, dostaly na břeh s menšími ztrátami než předchozí vlny a vojáci zaplnili pláže po obou stranách rokle D-3 Les Moulins. Sem okolo 7 hodin 30 minut také dorazili velitelé pluků, včetně plukovníka Canhama (plukovník Charles Canham byl velitel 116. PBS) a brigádního generála Coty z 29. pěší divize. Dále pak 2 výsadkové čluny, které dopravovaly na břeh náhradní velení pro 116. PBS, byly zasaženy okolo 7 hodin 40 minut německou dělostřeleckou palbou a po zbytek dne hořely u pláží. Hrůzný zmatek na plážích ještě zvyšovalo velké množství vozidel všeho druhu, vozidel, která si s sebou přivezla i druhá vlna, a která se začala shlukovat podél celého pobřeží. Bylo jasné, že budou představovat a také představovaly, pro německé dělostřelce snadný cíl. ( na některých místech to vypadalo i takto,


Obrázek



moře bylo plné překážek.)
Asi v 8 hodin ráno dosáhl příliv moře výšky 2,5 metru a skryl velké množství překážek. Co však bylo mnohem horší - utopilo se v něm velké množství těžce zraněných vojáků.
Brigádní generál Cota a plukovník Canham procházeli podél pláže a povzbuzovali paralyzované vojáky, aby se přesunuli směrem k útesům. Okolo 7 hodiny 50 minuty byl za oblázkovým břehem vytvořen průchod v ostnatém drátu a generál Cota tudy provedl malou skupinu vojáků z roty C ze 116. PBS. Vojáci s generálem se museli brodit vysokým rákosím a bahenní trávou u paty útesů do doby, než objevili cestu, která vedla na útesy. Tím se jim podařilo obejít německé kulometné pozice. Za nimi následoval neuspořádaný zástup pěšáků, z nichž někteří byli zasaženi německými ostřelovači a někteří šlápli na minu.
Opačným směrem dále na východ, podél pláže "Dog Red", vedl plukovník Canham na útesy také zástup vojáků, který byl složený z rot F a G ze 116. PBS. Bylo 8 hodin 10 minut, když prorazil sousední 5. prapor Rangers v ostnatém drátu 4 průchody. Příslušníci Rangers pak našli cestu na útesy okolo 9 hodin, když stejné cestu našly i stále se početně rozrůstající jednotky Coty a Canhama. Z různých stran přicházející skupiny dosáhly vrcholu útesu, začaly se spojovat a vysílat hlídky. Jedna malá skupina Rangers pod velením poručíka Charlese Parkera se vydala na cestu směrem k Chateau de Vaumicel. Zde měla splnit úkol - rozbití dělostřelecké baterie Pointe du Hoc a posílení dalších Rangers útočících z jiných směrů.
Bylo 10 hodin, když se shromáždilo dost mužů a plukovník Cota nařídil rotě C ze 116. PBS a jedné četě z 5. praporu Rangers přesun do vesnice Vierville, když ostatní části 5. praporu Rangers se přesunuly na jihozápad, aby odřízly silnice vedoucí z Vierville.
Následoval první pokus o zdolání útesů východně od rokle D-3 Les Moulins - ten však selhal. Pak se major Sidney Bingham, velitel 2. praporu, jehož roty byly zdecimovány palbou z bunkrů v rokli Les Moulins, pokusil znovu shromáždit muže z roty F, která se vylodila v první vlně a ztratila velitele. Pod jeho velením pak muži z roty F obsadili dům při ústí rokle


Obrázek


D-3 Les Moulins a následně se pokusili o útok na německý obranný bod WN66 po levé straně východního úbočí rokle. Narazili však na úpornou německou obranu a museli se stáhnout do bezpečí domu a do několika přiléhajících zákopů. Některá družstva roty C dosáhla při obcházení opěrného bodu WN66 na útesech východně od rokle Les Moulins přece jenom úspěchu. Relativně nepoškozen byl po vylodění 3. prapor ze 116. PBS, který v této oblasti rozhodl o konečném průlomu do vnitrozemí. Již v 9 hodin se na útesech mezi roklemi D-3 a E-1 shromáždily části tří rot. Později k poledni se za útesy dostalo přibližně 600 pěšáků, kteří začali postupovat směrem na jih. Celou bitvu o proražení německé obrany rozhodovala palba jednotlivých tanků Sherman, které vyhrály celodenní bitvu s německými opevněními na pláži. Později o tom major Bingham prohlásil, cituji:

"Tanky 743. tankového praporu zachránily 'Den D'. Dostaly od Němců sakra zabrat, ale sami jim daly co proto."

Tak se stalo, že i několik tanků Sherman M4A1, které se vylodily trochu jinde, ve východním sektoru, pomohlo svou palebnou podporou vytvořit průchody skrz překážky.
Rota G se vylodila v rámci druhé útočné vlny, jako první a před dosažením oblázkového břehu utrpěla ztráty 30%. Avšak na rozdíl od jednotek první vlny, byla nadále schopna boje, jako kompaktní jednotka. Rota H ze 116. PBS se o něco později vylodila dále na západě a ze všech jednotek, které se dostaly na břeh poblíž rokle E-1, utrpěla největší ztráty. Další tři roty ze 116. PBS se vylodily mezi 7 hodinou 40 minutou a 8 hodinou, pak je následovaly dvě roty 3. praporu ze 116. PBS. Bylo 8 hodin ráno, když se na pláži "Fox Green" nacházely části z osmi rot, které byly většinou shromážděny v místě, kde byla mezi roklemi E-1 a E-3 vytvořena mezera v překážkách. Pěšáci hned za obloukovým valem vytvořily několik kruhových obranných postavení a do bojů s německou obranou zasáhly lehké kulomety a minomety 60 mm. Rota G pak obezřetně pokračovala přes minová pole u paty útesu a díky minometné podpoře se na hřebenu nakonec spojila se Spaldingovou skupinou z roty E. Pokusila se je následovat rota A, ale v minovém poli zabloudila a utrpěla těžké ztráty ( zaznamenal jsem v několika historických pramenech, že ze zoufalství, bez velitelů čet a rot, aby se z pekla německé palby dostali, prošlapávali si doslova pěšáci cestu v minovém poli - kdo přežil postupoval dál.). Tyhle roztroušené jednotky strávily většinu dopoledne pomalým postupem směrem na východ a bojem s německými ostřelovači. Německý opěrný bod WN64 se podařilo zneškodnit okolo 10 hodin, nikoliv však dokonale, neboť osamocený železobetonový bunkr nad roklí zůstal až do večera "Dne D" pod německou kontrolou.
Odtud o něco dál na východ, byl přibližně v 9 hodin rotou L obsazen německý opěrný bod WN60, který byl v této oblasti prvním německým opěrným bodem, který padl. Roty 3. praporu ze 116. PBS se pak začaly tlačit do rokle F-1 směrem k vesnici Cabourg, byly však zastaveny opěrným bodem WN63.

Samotné velitelství amerického 16. PBS( z 1. pěší divize) se spolu s netrpělivě očekávanou zdravotnickou četou pluku, vylodilo kolem 8 hodin 20 minut na "Easy Red". Plukovník George Taylor po vylodění svého velitelství 16. PBS shromáždil jednotlivé velitele svých praporů a rot a rozkázal jim, aby své jednotky okamžitě odvedli z pláže. Pronesl, později všemi historiky citovaná slova:

"Na pláži zůstávají dva druhy lidí - mrtví a ti, kdo teprve zemřou. A teď odsud sakra vypadněte!"

Potom plukovník Taylor obcházel jednotlivé pláže a pobízel pěšáky k postupu vpřed. Bylo 11 hodin dopoledne, když nařídil zdecimovanému 741. tankovému praporu, aby přesunul všechny své zbývající tanky k útoku na opevnění v rokli E-3 Colleville. Do rokle vjely 3 tanky Sherman M4A1 - dva z nich byly v zápětí zničeny při přestřelce s německými protitankovými děly ukrytými v bunkrech.
Do likvidace obranných překážek v oblasti se aktivně zapojily ženijní obrněné buldozery D-7, které zde navíc začaly podporovat pěchotu při jejich postupu z pláží.

Tehdy byla v německých řadách opět špatně vyhodnocena situace. O co šlo?
Totiž z pohledu německého generála Kraisse, velitele 352. pěší divize, byla situace v oblasti OMAHA vyhodnocena jako méně znepokojující, než jaká byla v sousední oblasti, u britské GOLD. Tam se britským tankům podařilo, již brzy ráno, proniknout německou obranou. Protože jeho 352. pěší divizi byla svěřena, jak obrana západní oblasti GOLD, tak oblast OMAHA, rozhodl se, že své zálohy použije k zastavení, dle něho nebezpečnějšího, britského postupu. A tak v 8 hodin 35 minut požádal velitelství 84. as, aby přesunulo celou Bojovou Skupinu Meyer do východního sektoru, kde měla v oblasti GOLD zastavit britské tanky a pěchotu. A k zastavení postupu Američanů před Colleville nechal vyčlenit jen jeden prapor a velitelství 84. as mu plán odsouhlasilo. Do toho krátce po vydání rozkazů přišla nová zpráva z OMAHY, že americké jednotky pokračují v průniku přes útesy. Bylo 9 hodin 15 minut, když německý GR.916 hlásil, že Američané dobyli opěrné body WN65 až WN68 a také WN70, které byly rozesety od západního úbočí rokle E-1 St. Laurent až po západní stranu rokle D-3 Les Moulins. Pravda to nebyla, neboť Němci opustili pouze opěrný bod WN70, který obsadila americká jednotka generála Coty. V tu dobu se ještě prapor z německé Bojové Skupiny Meyer, který vedl protiútok poblíž Colleville, ze své ranní výpravy na západ nevrátil.
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Re: XIII. díl. Operace OVERLORD. Č 40.

Příspěvek od michan »

XIII.díl. Operace OVERLORD. Č 42.

Na plážích oblasti OMAHA došlo k výraznějšímu průniku v německé obraně až v 9 hodin dopoledne, což znamenalo, že "Operace NEPTUNE" měla několik hodin zpoždění. Celá situace se zpožděním byla způsobena německou obranou, která nedovolila spojeneckým demoličním četám odstranit rychle překážky a vytvořit průchody. Demoliční a ženijní čety měly takové ztráty, že se jim nepodařilo vytvořit a označit dostatečné množství průchodů mezi překážkami, aby i násilně se mohly jednotky první vlny zdárně vylodit. Další příliv, který přicházel v 8 hodin pak problémy v oblasti OMAHA ještě zvětšil. Výsadkové lodě Spojenců měly jen málo bezpečných průniků na pláž, jakož i výjezdů, které by byly bezpečné. Průjezdy přece jen vzniklé velmi rychle ucpala vyloděná vozidla, čímž prakticky nikdo nemohl odjet z pláží. Bylo 8 hodin 30 minut, když vyloďovací důstojník nařídil, že na pláži již nesmí přistát žádný další člun, který by měl na palubě bojová vozidla. Přesto vznikla situace, že ani LCI a LCT, které vezly pěchotu, nenašly v onu dobu průchody a tak se vylodění kolem poledne "Dne D" v oblasti OMAHA zastavilo.
Do vzniklé situace nemohlo zasáhnout ani vyšší velení, které bylo na velitelských lodích na širém moři, neboť došlo ke ztrátě mnoha vysílaček u velitelů vylodění. Vyšší velitelé na lodích tak neměli o chaotické situaci na plážích dostatek přesných informací. Nevěděli nic o stavu jednotlivých rot, jen docházely zprávy svědků o těžkých ztrátách a v dalekohledech viděli ohně hned na rozhraní moře-břeh, což dávalo tušit, že se děje něco špatného a invaze může být ohrožena. První zareagovalo námořnictvo a torpédoborce blízké podpory se začaly přibližovat až nebezpečně blízko k pobřeží, neboť chtěly poskytnout těžce strádajícím vyloděným jednotkám co nejvíce palebné podpory.
Před Vierville tak dorazil americký torpédoborec "USS McCook" a zahájil ostřelování rokle D-1 Vierville a německého opěrného bodu WN73 na Pointe-et-Raz-de-la-Percée, odkud působila německá dělostřelecká palba velké ztráty pěchotě na plážích "Charlie" a "Dog Green". Asi po patnácti minutách palby torpédoborce se jedna z německých dělostřeleckých baterií zřítila z útesu do moře a druhá vylétla do povětří po těžkém výbuchu munice. Na skvělou palbu amerických lodí reagoval admirál Bryant a torpédoborcům poslal zprávu, cituji:

"Pusťte se do nich chlapi! Pusťte se do nich! Dělají na plážích peklo, a to si nemůžeme dovolit! Musíme je zastavit!"

Bylo 10 hodin 30 minut, když "USS McCook" zaujal ještě bližší pozici, 1 200 metrů od pobřeží


Obrázek


, kde bylo moře hluboké jen 6 metrů a téměř celé dopoledne se věnoval střelbě na příležitostné i nahlášené cíle na pobřeží. Od 8 hodin ráno se také přesouval americký torpédoborec "USS Carmick" od Pointe-et-Raz-de-la-Percée


Obrázek


, směrem k pláži "Fox Red" a postupně dosáhl vzdálenosti 800 metrů od pobřeží. I když bylo občas spojení s břehem přerušeno, nacházel se torpédoborec "USS Carmick" tak blízko, že mohli dělostřelečtí důstojníci dokonce sami sledovat cíle, například německé tanky a pěchotu jak střílejí při protiútocích a ničit je palbou přímo ze svých 127 mm lodních děl. Tak také jeden z tanků Sherman ze 743. tankového praporu, který operoval poblíž rokle D-3 Les Moulins, nejprve palbou označil na útesu daný cíl, který pak děla torpédoborce "USS Carmick" svou palbou zničila. Když zůstala malá jednotka majora Binghama uvězněna v domě na úpatí útesu, jak jsme si říkali, byl to právě americký torpédoborec "USS Carmick", který palbou svých 127 mm lodních děl zničil německé opěrné body WN68 a WN66, které vyčnívaly nad útesem. Brzy se k "USS Carmicku" přidal i "USS Doyle", který většinu dne strávil ostřelováním oblasti rokle D-3 Les Moulins. Admirál Bryant také nařídil americkému torpédoborci "USS Emmons" (viz zde:


Obrázek


, aby zneškodnil německé dělostřelecké pozorovatele, kteří se ukrývali ve zvonici kostela v Colleville. A dělostřelci se činili, již po třinácté ráně byla zvonice zasažena. Zapojily se i další torpédoborce a poskytovaly vyloděným americkým pěšákům tu trochu dělostřelecké podpory (řekli jsme si, že děla blízké podpory, která se měla vylodit v první vlně, byla většinou zničena buď na moři, nebo při vylodění). A právě při této pomoci pěšákům na plážích, kterou poskytly torpédoborce US Navy, vzniklo hlášení, které poslal generál Leonard Gerow (velitel 5. as) Bradleymu (velitel americké 1. A) a znělo, cituji:

"Díky bohu za US Navy!"

Přes zákaz nevyloďovat vozidla, vznikla po 8 hodině 30 minutě potřeba posílit pěchotu na břehu. Bylo nutné vylodit další 2 pluky z americké 4. pěší divize, kterými byla 115. PBS z 29. pěší divize a 18. PBS z americké 1. pěší divize. Ty byly již naloděny na větších výsadkových lodích LCI(L) ("Elsies") a zhruba v 10 hodin se nakonec vydaly s velkým zpožděním, oproti původnímu plánu, směrem k plážím. Americký 115. PBS měl přistát poblíž rokle D-3 Les Moulins, jenomže odtud přicházela těžká německá obranná palba a tak byl cíl vylodění posunut víc na východ, tedy blíže k rokli E-1 St. Laurent. Jednalo se o méně ostřelovanou oblast a dokonce zde 115. PBS mohl ke svému pohybu vpřed využít již dříve vytvořené průchody. I když se ozvala sporadická střelba, neutrpěl 115. PBS žádné výraznější ztráty. Když v těchto místech rota G ze 116. PBS postoupila kolem útesů a tanky a torpédoborce svou střelbou oslabily opěrný bod WN64, byl z větší části zároveň zneškodněn i opěrný bod WN65. Pro 2. prapor z nově vyloděného 115. PBS stačilo jen zlikvidovat několik zbývajících baterií v opěrném bodu WN 64 a v 11 hodin 30 minut byla tím otevřena rokle E-3 St. Laurent. Americký 1. a 2. prapor ze 115. PBS tím mohl přejít útesy za německým opěrným bodem WN64. Bylo přibližně 12 hodin, když nastoupila na místo zvláštní ženijní brigáda s buldozery a rokle E-1 St. Laurent se tak stala jednou z nejdůležitějších únikových cest v oblasti OMAHA.
Situace nově vyloděného 18. PBS z americké 1. pěší divize byla poněkud komplikovanější. I když se na východní straně "Easy Red" podařilo Spojencům vytvořit mezeru v obranných překážkách, byla tato mezera špatně označena a později dopoledne ji dokonce zatopilo moře. Také opěrné body kolem rokle E-3 Colleville stále ještě nebyly úplně umlčeny. Proto se výsadkové čluny LCI, které vezly 18. PBS, celé 2 hodiny marně snažily najít nějakou volnou cestu k pláži, až teprve kolem 11 hodiny, dva mladí kapitáni na LCT-30 a LCI-554 rozhodli, že nezbývá nic jiného, než se pokusit obranné překážky prorazit. V těžké německé obranné palbě se začaly přibližovat k pláži "Fox Green" a nechaly "úřadovat" 20 mm kanón a kulomet ráže 12,7 mm ze své vlastní ochrany. K palbě na německá postavení se v danou chvíli přidal i jeden americký torpédoborec, který stál poblíž, svými 127 mm lodními děly. Tak se podařilo oběma lodím LCT-30 a LCI-554 dostat v pořádku na pláž a vysadit vojáky. Pak byl přece jenom LCT-30 silně poškozen a musel být opuštěn. Výsadkovému člunu LCI-554 se podařilo z pláže uniknout, když dokonce ještě předtím nabral velké množství raněných.
Příklad obětavosti těchto dvou člunů znamenal, že i ostatní kapitáni se pokusili o vylodění a během chvíle se to všude hemžilo výsadkovými čluny, díky čemuž se celý 18. PBS konečně dostal na břeh. V dané chvíli byly i ztráty relativně malé, během transportu 18. PBS na břeh však překážky na pláži vyřadily z provozu celkem 22 LCVP, 2 LCI a 4 LCT.

Němci v té době mysleli, že obrana oblasti OMAHA se drží relativně dobře. Když bylo v 8 hodin 55 minut přerušeno telefonické spojení z GR.916, měli Němci zpozornět, ale nezpozorněli. Již v 11 hodin 40 minut hlásil německý GR.726, že obrana v rokli E-1 St. Laurent byla prolomena. Jenomže, jak jsme si řekli, pozornost generála Kraisse (velitel 352. pěší divize) byla soustředěna na britský postup v sousední pláži oblasti GOLD. Bylo 12 hodin 25 minut, když velitelství německého 84. as souhlasilo s přesunem 30. mobilní brigády do oblasti vylodění naproti britské pláži GOLD. Bylo 12 hodin 35 minut, když GR.726 hlásil, že Colleville padlo do rukou Američanů, byla to však pravda jen zčásti. Zároveň hlásil, že WN61 na východní straně rokle E-3 Colleville byl obsazen americkými vojáky, což pravda nebyla vůbec. Během odpoledne obdržel velitel německé 352. pěší divize hlášení, že se Američanům podařilo několik různých WN obsadit, po chvíli se však dozvěděl, že ve skutečnosti ztraceny nebyly, a že došlo pouze k přerušení spojení. V takhle podávaném chaosu, neměl velitel obrany vůbec ponětí o průlomu kolem Vierville, který se povedl americkému 116. PBS.
Příště stále ještě boje na OMAHA Beach.


Použité podklady:

Duce – Anatomie jedné kariéry – Luboš Taraba.
Adolf Hitler a jeho cesta k moci – Rainer Zitelmann.
Nacismus – Alessandra Minerbiová – editor: Flavio Florani.
Pakty Stalina s Hitlerem – výběr z dokumentů 1939 a 40 – Naše vojsko.
Přísně tajné 3/99, 4/99, 3/05 a 3/08.
HPM ročník XIV. – Ivo Pejčoch – Těžký křižník Canarias.
Září 1938 – Role a postoje spojenců ČSR – Miloslav John.
Dějiny světa, svazek IX – L. I. Zubka, A. M. Zubinský a G. N. Sevosťjanov.
Dějiny světa, svazek X. – V. V. Kurasov, A. M. Někrič.
Krev, slzy a pošetilost v nejtemnější hodině 2. světové války – Len Deighton.
Druhá světová válka – Úplná historie – Martin Gilbert.
Blitzkrieg od Hitlerova nástupu po pád Dunkergue - Len Deighton.
Druhá světová válka – John Keegan.
Polské tažení Hitler a Stalin rozbíjejí Polskou republiku – Janusz Piekalkiewicz.
Tanková válka 1939 – 1945 - Janusz Piekalkiewicz.
Letecká válka 1939 – 1945 - Janusz Piekalkiewicz.
Námořní válka 1939 – 1945 - Janusz Piekalkiewicz.
Historie německé armády 1939 – 1945 – Philippe Masson.
Slovenská armáda 1939 – 1945 – Charles K. Kliment, Břetislav Nakládal.
Hitlerovi válečníci – Guido Knopp.
Německé obrněné jednotky – Horst Scheibert.
Hitlerovy elitní jednotky – Lucas Cooper.
Němečtí parašutisté ve II. světové válce – Volkmar Kühn.
Operace Jubilee, Dieppe 1942 – Norman Franks.
Narvik – Donald Macintyre.
Ocelová lavina – Darius Jedrzejewski, Zbigniew Lalak.
Bitva o Británii – Leonard Mosley a redakční kolektiv Time-Life Books.
Černí andělé, Historie zbraní SS – Rupert Butler.
Historie válek – David Brownstone a Irene Franck.
Neznámé špionážní operace KGB – Mitrochinův archiv – Christopher Andrew, Vasilij Mitrochin.
Den D, 1944, Hlasy z Normandie – Robin Neillands, Roderick de Normann.
Druhá světová válka den za dnem – Donald Sommerville.
Svět ve válce 1939 – 1945 – Dr. Duncan Anderson, Dr. Stephen Badsey, David Chandler, Dr. Paddy Griffith, Sean McKnight, Gary Sheffield.
Marcel Jullian – Bitva o Británii – červenec-září 1940
Alan Cooper – Cíl Drážďany.
Boje o Itálii 1943 až 1945 – Dominick Graham a Shelford Bidwell.
Hitlerovy horské jednotky – James Lucas.
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1176,
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1179
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1193
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1209
a v nich následné diskuze.
Miloš Hubáček – Bitva u Matapanu.
Miloš Hubáček - INVAZE.
Charles Kirkpatrick - Spory o druhou frontu.
Stephen Badsey - Příprava operace Overlord.
Detlef Vogel - Německá obrana.
Edward Marolda - Operace Neptune.
Steven J. Zaloga - Den D 1944 Pláž OMAHA.
Roger Cirillo, Stephen Badsey - Den D.
Charles Kirkpatrick - Soustřeďování sil.
Alfred Price - Vzdušné boje.
Nigel de Lee - Boje v Ńormandii.
Nigel de Lee - Průlom.
Jaroslav Hrbek – Tobruk 1941.
Janusz Ledwoch – Afrikakorps.
Paul Carell – Lišky Pouště.
Janusz Piekalkiewicz – Rommel – Tajná válka v Africe.
Dwight David Eisenhower – INVAZE DO EVROPY.
Harry C. Butcher – TŘI ROKY s EISENHOWEREM.
Jiří Brož – STŘEDOMOŘÍ V OHNI DRUHÉ SVĚTOVÉ VÁLKY.
D – DAY OPERACE OVERLORD, dle nakladatelství Salamander
Den D 1944 Pláž Omaha, Steven J. Zaloga, Howard Gerrard.
Books Ltd, Londýn.
Další související historická literatura.
Mé dlouholeté poznámky a mapy.
Z webu http://www.Palba.cz je použito jako podklad a upoutávka:
V subkapitole – Armády 1918 – 1945 u Francie zde:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=143
a zde jednotlivé sekce:
a) Pozemní a cizinecká legie – (články od Kačermiroslav, Sa 58 a Bruno):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=160
b) Letectvo – ( články YAMATO, Kačermiroslav a Fatale):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=161
c) Námořnictvo – (ovládal Norad – Nelson):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=162
d) Opevnění a bunkry – (od Bruna a Lorda):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=48
Aby pak důležitou smlouvu o porážce Francie z 22. června 1940 dodal Kačermiroslav v sekci
e) Ostatní:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=3463
V subkapitole – Armády 1918 – 1945 pak nalezneme - Británie viz zde:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=139
kde jsou pak jednotlivé sekce, a v nich potom musíš otevřít - Pozemní vojsko:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=154
tam teprve otevřeš Obrněná technika – (především YAMATO, TonyHazard a Easy_Company) zde:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=241
aby pak ještě následovaly odkazy od Sa 58:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=3351
a Thór:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=2936
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=2892
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=2821
Royal Navy (především Norad – Nelson a také trochu Mikhassel. Dralno):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=153
Letectvo:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=99
pak má své podsekce:
Stíhací letouny – (xradar, YAMATO, Tempík, Reisen):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=216
Bombardovací a bitevní letouny – (Haness, YAMATO):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=217
Ostatní letouny – (Kačermiroslav):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=218
Různé – (od Haness, Ikala, Lord a YAMATO):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=220
A starší neaktualizovaný článek od Fatale:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1180
O Německé obrněné technice je možné se na Palbě dozvědět na tomto odkaze v subkapitolách zde http://www.palba.cz/viewforum.php?f=138
Tanky a stíhače tanků:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=116
od Sa 58, YAMATO, TonyHazard.
Samohybná děla http://www.palba.cz/viewforum.php?f=117 také od Sa 58 a YAMATO.
Mnoho dalších věcí, jako jsou OA – Obrněné Automobily - na tomto odkaze http://www.palba.cz/viewforum.php?f=17 také od Sa 58.
Z letecké techniky jsou to především v subkapitole Luftwaffe
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=20
u Stíhacích letadel http://www.palba.cz/viewforum.php?f=112
monografie Hans S a YAMATO, stejně jako u Bombardovacích a bitevních http://www.palba.cz/viewforum.php?f=113
a u Ostatních http://www.palba.cz/viewforum.php?f=192
je to pak Tunac, Haness, Hans S a YAMATO.
Vybavení letounů http://www.palba.cz/viewforum.php?f=193je od Ikala, Eda a Sa 58.
O Itálii jsou pak jednotlivé subkapitoly zde:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=142


Případné doplnění a diskuzi prosím směřujte na tento odkaz:

http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=137&t=67&start=40
ObrázekObrázekObrázek
Odpovědět

Zpět na „Pozemní boje 1944 - 1945“