XIII. díl. Operace OVERLORD. Č 34.

Od Normandie po kapitulaci Německa

Moderátoři: michan, Pátrač

Odpovědět
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

XIII. díl. Operace OVERLORD. Č 34.

Příspěvek od michan »

XIII. díl. Operace OVERLORD. Č 34.

Vylodění na plážích v oblasti UTAH, jedná se o skutečné vylodění, po vzniklé navigační chybě, tedy na plážích Victor Green a Victor Red, z obou stran Exit 2 - Východ 2.

Obrázek


Ještě než si řekneme o samotných bojích na plážích, když samotné vylodění začneme na amerických plážích UTAH - správně se má říkat - oblasti UTAH - řekněme si ještě něco o dělení a správném značení jednotlivých úseků pláží na oblasti a sektory - označené písmeny.
Samotné rozdělení invazního pobřeží na jednotlivé oblasti a sektory stanovil rozkaz v plánu pro "Operaci NEPTUNE" s označením ON1, dodatek VIII, doplněk B. Dnes se o nich hovoří jako o plážích, ale na rozdíl od rozšířené lidové verze byla slavná tajná a krycí jména UTAH, OMAHA, GOLD, JUNO, SWORD, v popisované době roku 1944, ve skutečnosti přidělená pro spojenecké výsadkové "Oblasti". Aby byla lépe kódována, také s ohledem na lepší navigaci a identifikaci pro každého důstojníka SHAEF, byly "Oblasti" vylodění v Normandii dále rozděleny na sektory - Tare, Uncle, Victor, William - to pro oblast UTAH.
Vlastní výsadkové pláže ( tedy to co lidově nazveme pláž UTAH) se v rámci každého sektoru - Oblasti - ještě rozlišovaly krycími názvy White, Green, Red (White - Bílá, Green - Zelená, Red -Rudá).
Takže vylodění v oblasti UTAH bylo provedeno v sektoru pláží Victor Green a Victor Red - Victor zelená a Victor rudá.
Oblast UTAH měla ve skutečnosti, z pohledu z Anglie, sektory čtyři, což byly pláže označené krycími názvy - , od prava do leva - od západu k východu - Tare, Uncle, Victor, William a vylodění samotné se místo na Tare Green a Uncle Reed, což bylo stanoveno plánem Operace Neptune, ve skutečnosti událo až na tom třetím sektoru Victor - přesněji - Victor Green a Victor Red ( v námořní části Operace NEPTUNE jsme si již řekli, že 2 ze 3 vedoucích lodí najely na minu a potopily se, a tak jak uvidíme, došlo k navigační chybě).
Americká oblast OMAHA měla dokonce dle plánu těch sektorů - Oblastí sedm - Able, Baker, Charlie, Dog, Easy, Fox, George. Takže např. v Oblasti OMAHA byla štábem SHAEF některá americká jednotka směřována na pláž Dog Green - doslova - Zelený pes.
V rychlosti ještě z pohledu z Anglie - britská Oblast GOLD - sektory pláží od prava do leva - How, Item, Jig, King .
Kanadská oblast JUNO - měla sektory pláží Lowe, Mike, Nan.
Britská oblast Sword pak - měla sektory pláží Oboe, Peter, Queen, Roger.


Z nahoře uvedeného rozkazu ON1 z Operace NEPTUNE také plynulo, že celá oblast vylodění v Normandii měla být uskutečněna podél celého normandského pobřeží v celkové délce 98,9 km (61,7 mil).
Ostatní v souvislosti - oblasti, sektory, a pláže - si řekneme až při samotném vylodění.

Oblast UTAH - Den D, Hodina H - 6,30.

Časovou posloupnost vylodění v Normandii určovala doba přílivu.
Příliv k normandským plážím přichází od zá]padu a nejzápadnější oblast vylodění byla oblast UTAH. Vylodění v Normandii bylo proto v oblasti UTAH prováděno nejdříve, když Hodina H zněla na UTAHu 6 hodin 30 minut, což bylo zhruba o hodinu dříve než na britských plážích. Ženisté ve všech oblastech, tedy i na UTAHu, měli mít dostatek času, aby zneškodnili miny a odstranili protiinvazní překážky dřív, než je znovu zaplaví postupující příliv.
Podle rozkazu Operace NEPTUNE se oblast UTAH nacházela na dunách kolem Saint-Martin-de-Varreville. Rozkaz zněl vylodit se v sektoru ( nebo také zóně) " Tare Green"
a "Uncle Red" což měly být pláže široké 900 a druhá 1 170 m, které se rozkládaly po obou stranách Exit 3 - Východ 3 a táhly se dál na sever k Exit 4 - Východ 4
, viz mapa.
Výsadek na UTAHU prováděl americký 7. as generála J. Lawtona Collinse, (americká 1. A generálporučíka O. Bradleyho - 1. A se skládala ze 7. as - UTAH a 5. as - OMAHA).
Vylodění v oblasti UTAH měla začít provádět americká 4. pěší divize ( z již řečeného 7. as), její 8. pěší pluk, přičemž měly z 8. pěšího pluku přistávat její dva prapory 1/8 a 2/8 v jedné linii, ( přistání na skutečném místě vylodění v "Den D" a "Hodina H" bylo - z obou stran Exit 2 - Východ 2 - Victor Green a Victor Red
viz mapa.

).
Americká 4. pěší divize byla v době vylodění složena ze tří Plukovních Bojových Skupin - 8. Plukovní bojové skupiny - 8. PBS, 12. Plukovní bojové skupiny - 12. PBS a 22. Plukovní bojové skupiny - 22. PBS, dále budu používat - 8. PBS, 12. PBS a 22. PBS.
Každá z PBS byla složena z pěšího pluku o třech praporech - 8. PBS - 8. pěší pluk - 1/8. pěší prapor, 2/8. pěší prapor a 3/8 pěší prapor - tedy třech praporech a dále jednotek dělostřelectva, tanků, ženistů a dalších podpůrných oddílů, což odpovídalo přibližně britské brigádní skupině.
Posilovými prostředky pro první vlnu, pro prapory 1/8 a 2/8, měly být Sherman DD ze 70. tankového praporu a samotný útok měly v řadě vedle sebe zahájit 4 střelecké roty podporovány dvěma rotami plovoucích tanků.
Tihle vojáci z americké 4. pěší divize nebyli první kdo se vylodil, neboť k výsadku amerického 7. as byly přičleněny, jak již jsme si řekli, 101. a 82. vzdušně-výsadkové divize a od hlavního tělesa byly vyčleněny jednotky 4. a 24. lehké obrněné eskadry, které se vylodily v čase H-2 (v 4 hodiny 30 minut) na silně zaminovaném souostroví St. Morcouf, na jehož pobřeží se předpokládaly německé kanóny, které mohly ohrozit dopravní koridory ( Spojenci tam vytvořily po obsazení svou PVO, jako součást PVOS celého vylodění v Normandii). Místa seskoku 101. a 82. vzdušně-výsadkových divizí a vylodění první vlny z obou stran Exit 2, viz zde na mapě.


Obrázek


Bylo něco po druhé hodině ranní, již dne 6. června 1944, "Dne D", když se asi 20 km severovýchodně od oblasti UTAH, začal shromažďovat útočný svaz U, amerického kontraadmirála D. P. Moona, ve vykládacím prostoru poblíž poloostrova Cotentin. Shromažďovalo se úctyhodné útočné loďstvo.
Na více jak 1 000 lodích všeho druhu se postupně shromáždilo více jak 30 000 vojáků a 3 500 vozidel připravených se vylodit v oblasti pláží UTAH.
Shromáždění svazu U, skutečnost, že se všem lodím svazu podařilo bez závad dosáhnout vykládacího prostoru, se v dané době považovalo za malý zázrak. Totiž svaz U - UTAH, byl sestavován jako poslední v pořadí a lodě patřící do svazu U připlouvaly do jižní Anglie ze Středomoří, dále až z USA a i z dalších oblastí, a to ještě v době, kdy už se v přístavech ostatních svazů naloďovaly výsadkové jednotky a technika. Nebyl tudíž žádný čas na provádění cvičení v naloďování a zvláště vyloďování na menší plavidla a na společná cvičení i s technikou. Zázrak se podařil a vojáci svazu U při plavbě trpěli stejnou mořskou nemocí jako u ostatních svazů a vítr o rychlosti 18 uzlů u svazu U zvedal vysoké vlny stejně, jako u ostatních svazů ( i zde mnoho vojáků, stejně jako u ostatních lodních svazů vypovídalo, že pilulky proti mořské nemoci nepomáhaly, dokonce u vojáků svazu U jeden příslušník speciálních oddílů přiznával, že on i jeho kamarádi, se nemohli dočkat, až přistanou, a raději by prý bojovali s celou německou armádou, než ještě jednou absolvovat takovou plavbu....).
Svaz U měl zatím štěstí, jehož součástí byly i rozbité Radiolokátory německé PVO Normandie, ale i ta skutečnost, že schnelbooty - německé rychlé čluny, které německá Krigsmarine vyslala z přístavu Cherbourg na hlídkování, se pro špatné počasí vrátili... Němci o shromažďování svazu U nevěděli. Nejprve mlčely i pobřežní baterie, neboť i ty měly pro palbu ve tmě rozbité Radiolokátory. Radiolokátory které se nepodařilo zničit, byly rušeny. V noci bylo totiž veškeré Spojenci známé německé dělostřelectvo nejprve napadeno britskými těžkými bombardéry Lancaster, viz zde:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=856
a hned po rozednění je napadlo 276 středních bombardérů B - 26 Marauder.


Obrázek


Přesto zahájila německá děla ještě 20 minut před spojeneckou lodní dělostřeleckou přípravou, spuštěnou v 5 hodin 50 minut, svou palbu. Letadla Spojenců zasypala většinu německých těžkých děl - 7 cílů - bombami, když 1/3 bomb byla svržena B - 26 do příbřežního pruhu mezi čárami přílivu a odlivu. Většina z 4 400 bomb svržených na německé dělostřelectvo sice cíle minula, ale Němci byly tak ohlušeni a dezorientováni, že palba umlkala, nebo byla hodně nepřesná.
K pobřeží se přiblížila skupina dělostřelecké podpory, včetně lodí vybavených raketami a zaplavovaly palbou pláže těsně před výsadkem, když výsadkové čluny zahájily závěrečný nájezd na pobřežní pláže.
Jenomže ani bombardování, ani dělostřelecké ostřelování nemělo očekávaný účinek a zničeno bylo jenom pár německých dělostřeleckých postavení z celého toho velkého množství dělostřeleckých postavení v německé obraně ( němečtí dělostřelci byli spíše oslepeni kouřem a dezorientováni).
Totiž celá oblast UTAH byla prošpikována maskovanými a mnohdy Spojenci neobjevenými německými dělostřeleckými postaveními.
Vždyť německou obranu oblasti UTAH tvořilo 28 opevněných baterií rozmístěných v prostoru několika kilometrů podél dun a mezi nimi se nacházely betonové bunkry a chráněná stanoviště pěchoty. O něco dál do vnitrozemí měli Němci zamaskováno dalších 18 baterií a mobilních 88 mm víceúčelových protiletadlových děl. Celkem měli Němci v oblasti UTAH více než 100 děl, od 75 mm až po těžká 170 mm děla námořní baterie na výběžku St. Vaast de la Hougue.
Již bylo řečeno, že ani dvojí bombardování těžkými i středními bombardéry nebylo zcela přesné, Stejně tak cíle v německé obraně úplně nezničila těžká lodní děla ráže 381 a 356 mm z britského monitoru HMS Erebus americké bitevní lodě USS Nevada, která lodní dělostřeleckou přípravu spustily v 5 hodin 50 minut. To ani když s k nim přidaly ještě další těžké a lehké protiletadlové křižníky a torpedoborce, viz mapa.
Ani tahle záplava žhavé oceli nerozbila silné železobetonové stěny, které chránily německé pobřežní baterie. Přesto tahle palba paralyzovala německé dělostřelce, dle očitých svědků, že zastrašeni a ohlušeni hromovými explozemi granátů vybuchujícími na všech strnách, Němečtí dělostřelci se nedokázali vzpamatovat včas a dostatečně rychle, do doby kdy se ke břehu blížila plavidla 2 pěších praporů americké první vlny, z praporů 1/8 a 2/8 z 8. PBS z 4. pěší divize, nestačili se vzpamatovat dostatečně rychle, aby mohli účinně obsluhovat svá děla a zbraně. Navíc když zmlkla lodní děla Spojenců, ozvala se palba z palub raketových plavidel a plavidel blízké podpory, houfnice a na pozemní cíle otočená víceúčelová protiletadlová děla.
První americké jednotky z 8. PBS se dotkly pevné země v 6 hodin 30 minut, ale nebyla to plánovaná pláž "Tare Green" a "Uncle Red" , které byly z obou stran Exit 3 - Východ 3, ale americké 1/8. pěší prapor a 2/8. pěší prapor první vlny se vylodily na Victor Green a Victor Red, které se nacházely po obou stranách Exit 2 - Východ 2!
Co se stalo?
Jednoduchá odpověď zní, že se stala navigační chyba. Totiž asi v 5 hodin 55 minut, ve vzdálenosti 7 až 8 km od pobřeží, najel vedoucí výsadkový člun určený pro "Tare Green"(označený číslem 1261) na neobjevenou námořní minu, neobjeveného minového pole a potopil se.. Několik málo minut nato najel na minu další vedoucí tankový výsadkový člun určený, jako vedoucí pro "Uncle Red", který v té době plul ještě skoro ve stejné stopě, než se měly rozdělit a také se potopil. Protože se jednalo o vedoucí plavidla pro přesně dané pláže, bylo jejich úkolem držet správný směr svých malých flotil. V té rychlosti byl problém na světě!
Pak stačil jen silný proud, který byl způsoben pomalu začínajícím přílivem a další čluny se začaly odchylovat od stanovené plavební trasy a úderné oddíly se začaly odchylovat na jih, aby se pak vylodily 1,5 km jižně od plánovaného sektoru v již řečeném - Victor Green a Victor Red. Jednalo se o sektor, který bránil jen 1 německý prapor, navíc, dle záznamů byl pochybné kvality a tak prý kladl mnohem menší odpor než na jaký pak Američané narazili při útoku na sever.
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Re: XIII. díl. Operace OVERLORD. Č 34.

Příspěvek od michan »

XIII. díl. Operace OVERLORD. Č 35.

Jedinou zbývající vedoucí a řídící lodí byla tanková výsadková loď, která vezla obojživelné DD tanky, směrem již řečeným. Tanky DD opustily lodě nikoliv plánovaných 4 500 metrů před plážemi, ale 2 700 od pobřeží, což bylo samozřejmě dobře.
Prvou vlnu tvořilo 20 výsadkových lodí s četami o 30ti pěšácích, a bezprostředně za ní následovala druhá vlna 32 člunů, ty vezly již ženisty a pyrotechnické skupiny námořnictva, aby bylo začato s odklízením překážek všeho druhu. V čase H + 15 ( 6,30 + 15 minut) se měla vylodit třetí vlna, která měla přivést tanky s radlicemi a po ní měla následovat čtvrtá vlna, která vezla 2 ženijní prapory.
Protože při vylodění prvé vlny stále ještě trval odliv, většina výsadkových plavidel zastavovala před pásmem podmořských překážek, které teď vlastně celé vyčnívaly nad hladinu, a vojáci museli přeběhnout téměř 500 metrů, než je mohly ukrýt písečné duny. Očekávali odtud obrannou palbu z německých kulometů, ale "kde nic tu nic". Jen někde na křídlech se ozývaly nekoordinovaná palba, kde šlo rozeznat i v oné době "rychlopalné" Mg - 42 http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=19

Jako první se vylodil americký 2/8. pěší prapor a za několik málo minut i 1/8. pěší prapor.
Z 32 obojživelných Sherman DD tanků jich ke břehu dojelo 28 - H+15 . ( v dané době se i parašutisté ze 101. vzdušně výsadkové divize - oddíl, kterému velel podplukovník Cole, dostavili k Exit 3, kde měl být výsadek dle plánu proveden).

Němci se ještě dlouho po půl sedmé nevzpamatovali z bombardování a lodního ostřelování a jen velice pomalu si uvědomovali, že těžká spojenecká palba postupuje směrem do vnitrozemí.
Navíc když se někdo z Němců vzpamatoval příliš "horlivě", příliš rychle, a začal střílet z kulometu, ale i ručních zbraní - přišla na něho okamžitě palba ze Sherman DD a bylo...
Němci v obraně na Victor Green a Victor Red zažívali dle výpovědí naprostý šok.
Mapa německých jednotek v obraně - na poloostrově Cotentin a - proti plážím oblasti UTAH.


Obrázek


Očekávaly útok bezbranných amerických pěšáků s ručními zbraněmi, kteří obtěžkáni "bágly" budou na vzdálenosti od více než 500 metrů snadnou potravou pro ruční a automatické zbraně obránců. Co nezničí děla snadno dostřílí německý pěšák a "ouha". Místo toho pohyb amerického pěšáka zajišťuje dělostřelecká podpora, ale především "ony škaredé tanky".
Bylo to překvapení, kdy i v tak pozdním stádiu války zase zapůsobil " Fenomén tank", který zde dosáhl účinku, který daleko překonával jeho palebné možnosti... Tanky Sherman DD vnesly do řad německých obránců v oblasti Utah zmatek a nejistotu a dodaly sebedůvěru americkému pěšákovi. Kolem deváté hodiny ranní "Dne D" prolomil na UTAHu čelní americký prapor podporován tanky obranu "slavnostně propagovaného a opěvovaného" německého Atlantického valu na celkem 3 km široké frontě mezi pobřežím a lagunou za pásmem písečných dun. Boj v Normandii začínal.
Situace, kdy se pro oblast UTAH potopily, najetím na minu 2 vedoucí lodě, a kdy celý výsadek první vlny přistál neplánovaným způsobem na Victor Green a Victor Red, se ukázal po několika desítkách minut, jako "Dar nebes" pro Američany.
Jako první, a to ještě než s se první vlna vůbec vylodila, než přistála na pláži, si změnu přistávacího území - jižněji o 1, 5 km - uvědomil, v prvé vlně se vyloďující zástupce velitele americké 4. pěší divize brigádní generál Theodore Roosevelt ( * 13. září 1887, + 12. července 1944). Něco málo o něm.

Brigádní generál Roosevelt ( v době vylodění 57 let)


Obrázek


, byl veterán mnoha bitev, které Amerika vedla, a který se stal legendou výsadku v oblasti UTAH, se původně neměl vůbec účastnit vylodění v první vlně už jen pro svůj vysoký věk. Jenomže generál Roosevelt byl neústupný a svého nadřízeného, velitele americké 4. pěší divize generálmajora Reymonda "Tuby" O. Bartona opakovaně žádal, aby se vylodění v první vlně mohl účastnit a velitel po několika žádostech nakonec souhlasil. Bylo známo, že o holi ( po zranění v předchozích bitvách) chodící brigádní generál Roosevelt byl velice populární nejen u mužstva, ale i u důstojníků americké 4. pěší divize a i nezanedbatelnou skutečností bylo, že byl synem bývalého amerického presidenta, souhlas prostě dostal. A bylo dobře, že tam byl neboť jeho přítomnost a rozhodnutí sehrála zásadní roli nejen v pozvednutí morálky a odhodlanosti vyloděných, mnohdy zmatkujících vojáků a nižších šarží.
Totiž ještě na moři, když zjistil, že jsou 1,5 či 1,8 km jižněji než měli být, po známém výroku, cituji:

" Válčit začneme tam, kde jsme.

udělal 2 zásadní rozhodnutí:
a) Nic nenapravovat.
b) Vše směřovat sem, na nové jižnější místo vylodění, kde není tak hustá obranná palba.


a) Nic nenapravovat.
Tohle rozhodnutí nenapravovat navigační chybu, ať již vznikla jak a proč vznikla, se rozhodl neměnit nějakým ukvapeným přesunem vyloďování do původních sektorů, na které Němci, když se pak přece jenom trochu vzpamatovali, vedli těžkou dělostřeleckou palbu. Místo toho nařídil vojákům první vlny postupovat do vnitrozemí, aby co nejdříve navázali styk s oddíly 101. a 82. vzdušně-výsadkové divize.

b) Vše směřovat sem, na nové jižnější místo vylodění, kde není tak hustá obranná palba.
Ono druhé závažné rozhodnutí Roosevelta znamenalo, že vyhledal námořního kapitána Jamese Arnolda, kterého našel na pobřeží s prvou vlnou, kde měl za úkol provádět organizaci vylodění výsadkových plavidel všech vln. Kapitána Arnolda pak požádal, aby se nedržel úzkostlivě plánu a dirigoval všechny další výsadkové čluny sem na Victor Green a Victor Red k Exit 2.
Rozhovor, který se na pláži tehdy udál byl zachycen po válce, a v něm námořní kapitán James Arnold (zdroje viz na konci článků) řekl tato slova, cituji:

"Našel jsem úkryt v okopu na pobřeží, když do mého ´velitelského stanoviště´ vpadl důstojník s hvězdou brigádního generála na přilbě. Zamumlal nějakou kletbu na adresu Němců, podíval se na mne a řekl: ´Ty jsi Arnold z námořnictva, pamatuji si tě z instruktáží v Plymouthu. Jestli tu máš nějakou pravomoc, tak bych chtěl, abys zastavil přivážení mých vojáků na pláž Red. Jsou tam zabíjeni. Námořnictvo by mělo udělat něco lepšího, než je posílat do sektoru, kde je ti proklatci mají na mušce.´
Chtěl jsem něco namítnout, ale když jsem viděl jeho rozvzteklené oči, raději jsem to spolkl. Slíbil jsem, že to zařídím."

A skutečně zařídil, netrvalo totiž dlouho a druhá a třetí a další vlny se vyloďovaly tam, kde si je brigádní generál Theodore Roosevelt přál. Němcům ještě trvalo skoro 3 hodiny než na zdejší vyloďovací pláže přenesli dělostřeleckou palbu.
Kde už v té době vojáci z 3 vln byly...

Zbývá ještě dodat k datu úmrtí Theodora Roosevelta Jr. - k 12. červenci 1944.
Brigádní generál zemřel ve spánku na infarkt v noci ve svém stanu. Byl po vícerých zraněních vyčerpaný. Zemřel, a zrovna druhý den přišlo jeho povýšení na generálmajora a generál Bradley mu právě s povýšením a vyznamenáním za vylodění ( Congressional Medal of Honour - Kongresové medaile cti), svěřoval velení americké 90. pěší divize.
Co ještě dodat?
Čest jeho památce.

Pokračujme dál v oblasti UTAH.
Mapa skutečného vylodění americké 4. pěší divize v oblasti UTAH v Den D, 6. června 1944, a boje jednotlivých PBS na všechny světové strany. Místo vylodění je okolo Exit 2 - Východ 2.


Obrázek


Ihned za vyloděnými americkými údernými oddíly( 1/8 a 2/8 pěší prapor z 8. PBS) postupovaly na pláže a za pláže námořní demoliční oddíly a zvláštní jednotky ženistů, když jedni pomocí výbušnin a druzí buldozery vytvářely v zaminovaných protiinvazních překážkách průchody. Vznikal tím prostor pro vylodění dalších amerických jednotek 12. PBS a 22. PBS z americké 4. pěší divize.
Demoliční jednotky námořníků a armádní ženisté, mimo své "smrtí zavánějící práci" čelily dalšímu nezanedbatelnému smrtelnému nebezpečí - poměrně úzký pruh pobřeží na kterém pracovaly se dostal pod palbu německých zamaskovaných, v železobetonových kasematech umístěných, dalekonosných děl, která již za denního světla mohla střílet i bez pomoci Radiolokátorů. Přesto tyhle jednotky vytvořily do 10 hodin dopoledne pro 22. PBS ( vylodit dle plánu se měla bojová skupina v H+85 minut) a 12. PBS ( H+4 hodiny) dost široké průchody na všechny směry, aby pěchota mohla překonat ostřelovaný prostor pláží a pokračovat podél dun na sever a severozápad ( úkol pro obě bojové skupiny zněl postupovat na severozápad, spojit se ze 101. vzdušně- výsadkovou divizí a vytvořit nástupní prostor pro útok na sever, na Cherbourg) viz mapa.
Už po několika stovkách metrů však narazili američtí pěšáci 1/8 a 2/8 z 8. PBS na urputný německý odpor a nebyli schopni hned postupovat k postavení německých baterií, které pokračovaly v palbě přesto, že sem byla nasměrována lodní děla, která je v železobetonových pevnostech neumlčela.
Bylo štěstím že německá děla z bunkrů byla nepřesná dál, jejich střelba takřka neovlivňovala vyloďování a vykládání. Na pevnině, na plážích, se vyloďovali vojáci, vykládány byly tanky a děla, auta a ostatní válečný materiál. Postavení americké 4. pěší divize se neustále v oblasti UTAH, na pobřežním pásu posilovalo a vylepšovalo. Další a další jednotky s tanky, posilovými prostředky mířilo na všechny světové strany, především na severozápad, dle momentální situace a potřeby.
Dávám se ještě mapu postupu Bojových skupin ze 4. pěší divize, ale prosím Pozor! Na mapě je nesprávně napsáno místo pláže vylodění - Je tam autorem mapy Tare Green a Uncle Red ( což bylo dle plánu), i když správně tam měl autor mapy mít napsáno - Victor Gren a Victor Red. Ostatní pohyby 8. PBS a praporů 22. PBS jsou správné, jakož i vylodění u Exit 2.


Obrázek


Bylo ještě dopoledne Dne D, když americká pěchota z první vlny, 8. PBS, dosáhla vyvýšených chodníků vedoucích přes lagunu, když palebnou podporu v prostoru jí poskytly obojživelné tanky Sherman DD, které s ní postupovaly. Na vzdálenějším břehu laguny se ještě chvíli pár Němců drželo, ale tanky je z jejich obranných postavení doslova vystřílely a ve 13 hodin se jednotky postupující na východ z námořního výsadku první vlny, z 8. PBS, spojily se zle tehdy tísněnými parašutisty ze 101. vzdušně-výsadkové divize, které měly v dané době již obsazeny Exit1, Exit 2, Exit 3 a Exit 4. Pátý příčný Východ, který spojoval pobřeží s hlavní silnicí vedoucí údolím řeky Merderet, k americkému údivu, z neznámých příčin, Němci vůbec neobsadili, ani nepodminovali. O to lépe.
Tehdy, v časném odpoledni, k setkání 82. a 101. ještě nedošlo, bylo však již patrné, že se obě vzdušně-výsadkové divize na poloostrově Cotentin pevně zachytily, a to přesto, že musely neustále odrážet německé protiútoky.
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Re: XIII. díl. Operace OVERLORD. Č 34.

Příspěvek od michan »

XIII. díl. Operace OVERLORD. Č 36.


A co velení?
Velení ještě dopoledne Dne D, úplně tak přesné zprávy nemělo. Svědčí o tom hlášení, které krátce před polednem Dne D poslal kontraadmirál Moon, velitel útočného svazu veliteli Západního útočného svazu admirálu Kirkovi, cituji:

První vlny provedly vylodění na určených plážích po přesném leteckém bombardování a námořním ostřelování. Patnáct vln se vylodilo do 9 hodin 45 minut ( britského zdvojeného letního času). Obě pláže zbaveny překážek. Budují se cesty a vozidla postupují do vnitrozemí. Odpor slabý."

Všem je po předchozím líčení jasné, že u oblasti UTAH, bylo hlášení nadsazené ve slovech o " přesném leteckém bombardování a přesném námořním ostřelování". Celkově však hlášení o oblasti UTAH odpovídalo situaci, neboť mimo ještě přesného místa vylodění, vše ostatní jakž takž probíhalo dle plánu.
Tahle zpráva z UTAHu přinesla úlevu generálporučíkovi Omaru N. Bradleymu, veliteli americké 1. A, který byl v době vylodění na americké vlajkové lodi admirála Kirka, těžkém křižníku "USS Augusta"


Obrázek


. I když americký 7. as vyloděný Dne D v oblasti UTAH nedosáhl úplně všech cílů, které mu stanovil plán pro prvních 24 hodin, zejména se nezdařilo rozšířit v dané době předmostí na západ přes řeku Merderet ani na jih směrem k oblasti OMAHA, bylo vytvořeno bezpečné nástupiště, což samo o sobě byl velký úspěch.
Když se přiblížil soumrak dosáhl 8. PBS všechny cíle pro Den D. Americkým 12. PBS a 22. PBS se jejich hluboký průlom na severozápad nezdařil, neboť hrstka Němců kontrolovala 3 km široký pruh na hřebeni severně od les Forges na kraji hranice mezi pásem 82. a 101. vzdušně-výsadkovou divizí. Exit 1 a Exit 4 volné, obsazena příčný Východ. Spojily se 4. pěší divize se 101. a i když to večer ještě nevěděly byly 82. a 101. vzdušně-výsadkové divize od sebe vzdáleny jen 1 míli, míli, kde jak se ráno ukázalo nebyl ani jeden Němec.
A co bylo strašně důležité - americká 4. pěší divize měla v Den D ztráty 20 mrtvých a 200 zraněných...
Hazardní rozšíření předmostí UTAH a vysazení 101 a 82. vzdušně-výsadkové do vnitrozemí poloostrova Cotentin se změnilo v úspěch.


Nedá mě to, abych ještě než přejdu na oblast OMAHA, sem nezařadil prožitky přímých účastníků, a budou to vždy nějaké zážitky, které vypověděly vojáci a důstojníci na každé z 5ti oblastí a jsou pro daný prostor oblasti typické. Totiž nejen, že nám přiblíží dobu, ale jejich tehdejší prožitky doplní spoustu vojenských detailů, které historie nevypisuje a my zjistíme, že onen jednotlivý účastník mnohdy říká to samé co historik, jen vše říká s vlastní emocí prožitku.
Jedním takovým je pro oblast UTAH Robin McGarel Grovers, který sloužil u britské námořní pěchoty jako důstojník dělostřelectva a Den D prožil na palubě jedné z lodí Royal Navy, která prováděla dělostřeleckou podporu pro americkou oblast UTAH, na lehkém křižníku "HMS Enterprise"


Obrázek


( podkladem je zde na konci článků uvedená kniha - Robin Neillands, Roderick Normann - Den D 1944 - Hlasy z Normandie.), pro autentičnost cituji překlad jeho výpovědi:

" Vzpomínám si, že někdy v polovině května zorganizoval Padre, náš správce lodi zodpovědný za to, aby na lodi bylo všechno potřebné, sázku, při které si všichni mohli vsadit kdy dojde k vylodění. Jelikož já jsem ono datum znal, bylo by snadné říci ´bude to 5. června´. Byl jsem však vázán mlčením, a tak jsem si o případné výhře mohl nechat jen zdát.
Jakmile jsme obepluli mys Land´s End ( přeloženo - Konec země), počasí se výrazně zhoršilo a my jsme začali cítit soucit s jednotkami pěchoty nezvyklými na takovéto podmínky, které se, vydané na pospas nepřejícím živlům, bezmocně potácely po palubách okolních lodí. V zapeklité situaci se musely rovněž nacházet posádky malých invazních plavidel a zejména tanků DD, které sice nad sebou měly jakousi ochranu v podobě plátěné střechy, jejich stroje však vyčnívaly nad hladinou pouze jednou stopu. Není proto divu, že byl vydán rozkaz operaci přerušit a odložit, jak jsme se zanedlouho dozvěděli o 24 hodin. Ještě, že jsem si u Padreho nevsadil.
Nakonec byl tedy vydán rozkaz provést invazi 6. června. Byla to jedinečná příležitost, jak netradičně oslavit narozeniny, které jsem ten den měl. 6. června ráno jsme tedy již byli připraveni v palebném postavení před pláží(rozuměj oblastí) UTAH a těsně před 5 hodin 30 minut jsme zahájily palbu. Nejdříve jsme vypálili několik sérií zaměřovacích dávek, abychom se ujistili, že jsme správně zaměřili cíl, a potom po malé korekci kurzu následovala palba ze všech děl umístěných na boku lodi přivráceném k pobřeží. I v průběhu této palby jsme prováděli menší opravy, abychom bombardováním pokryli pobřeží v celém našem úseku i okolí vesnice St-Martin de Verreville. Vypadalo to, že jsme byli úspěšní.
Letecké průzkumy a zpravodajské služby zjistily, že v našem úseku pobřeží mají Němci rozmístěná dvě patnáctipalcová děla, v jejichž dostřelu bychom se při ostřelování pobřeží nacházeli. Plán proto předpokládal, že obě baterie budou ještě před naším útokem zlikvidovány bombardováním letadly Královského letectva a letectva Spojených států. My jsme však pochopitelně o tom, zda byly baterie skutečně zlikvidovány nebo ne, nemohli v okamžiku našeho útoku vědět. Letectvo však naštěstí svůj úkol splnilo dokonale, proto z míst, kde měla být ona děla, se neozval ani výstřel. Krátce před útokem pěchoty, tedy před hodinou H v 6,30, jsme palbu ukončili a naší úlohu převzala LCT (R)


Obrázek


, což byla invazní plavidla vybavená raketomety a z nichž jejich posádky poslaly k pobřeží ve třech salvách celkem tisíc dvouliberních raket. Pohled, který skýtalo odpalování raket z těchto malých plavidel, byl fascinující, protože při každé salvě to vypadalo, jako by celá jejich flotila měla vyletět do vzduchu. Myslím si, že posádkám LCR nebylo co závidět, protože ke konci museli být jejich příslušníci pěkně opečeni. Stejně působivý byl i pohled na pobřeží, kam rakety dopadaly. Celá pláž totiž byla raketami doslova zasypávána, takže to vypadalo, že tam vybuchuje snad úplně všechno, nejen rakety, a zdálo se, že není možné, aby tam někdo přežil.
Jelikož celé pobřeží bylo v prvních fázích zahaleno husto clonou kouře a prachu vyhozeného do vzduchu při explozích raket a granátů všech druhů, mohli jsme jen stěží odhadovat, co se zrovna na pláži děje. Avšak, i když se později mraky dýmu rozptýlily a usadily na zem a my mohli dohlédnout na pobřeží, něco se nám nezdálo. Záhy jsme si uvědomili, že k vylodění došlo na nesprávném místě. Nebylo to však zase tak tragické, jak to zní na první poslech, protože jsme se minuli jen o jednu a půl míle. Vychýlení bylo způsobeno, jak jsem se později dozvěděl, tím, že při přibližování k pobřeží byl zasažena naváděcí loď( 2 velitelské lodě jak jsme si již řekli), a konvoj, který ztratil vedení, se vychýlil z kurzu.
Poté co jsme splnili tento předinvazní úkol zabezpečující přípravu pláží pro vylodění pěchoty, jsme se přemístili do pozice, odkud bylo možno ostřelovat cíle ležící hlouběji ve vnitrozemí poloostrova. Jelikož jsme pochopitelně na tyto objekty vzhledem k velké vzdálenosti nemohli vidět, byli jsme při střelbě naváděni na cíl posádkami letadel, které nad danou oblastí přelétávaly a hlásily nám kam dopadají naše granáty a jak máme změnit směr palby. Spojení mezi naší lodí a letadly bylo zprostředkováno přímou radiovou linkou. Dodneška si pamatuji, že naše loď měla pro tento úkol přidělen krycí název ,Queen Easy Dawg´ a naváděcí letadlo pilotované Američanem mluvícím typickou texaskou pomalou mluvou bylo pojmenováno ´Nan Tare Rahger´. Ostřelování probíhalo přibližně takto: náš texaský přítel vybral cíl a vyzval nás, abychom vypálili jednu salvu, a podle toho, kam tyto granáty dopadly, vypočítal odchylku od cíle a radiem nám oznámil jak máme změnit kurz. Poté nám již jen vydal rozkaz k palbě. Po obdržení rozkazu vypálila naše loď salvu šesti děl situovaných na straně lodě přivrácené k pobřeží. Další dvě salvy potom následovaly v co nejrychlejším sledu za první. I v průběhu tohoto již ostrého ostřelování docházelo ke korekcím, museli jsme proto pilota letadla před každou salvou upozornit a on potom postavil letadlo na křídlo tak, aby mu nepřekáželo ve výhledu na zem a mohl kontrolovat, kam dopadají naše granáty. Touto činností jsme strávili zbytek dne až do soumraku. Letadel, která nás při tom naváděla se však vystřídalo několik. Po celý den bylo na obloze všude okolo nás mnoho nejrůznějších spojeneckých letadel a nevzpomínám si, že bych zahlédl alespoň jedno německé.
Abychom to však neměli tak jednoduché, jak by se doposud mohlo zdát, jeden problém se přece jen objevil. Němci totiž během posledních týdnů v očekávání invaze zaminovali dno okolo pobřeží tisíci a tisíci plochých akustických min, které vybuchovaly pod loděmi plujícími po hladině nad nimi, když byly aktivovány zvukem jejich lodních šroubů. Hlavním problémem, že ležely na dně a nemohly být odhaleny a sesbírány, případně řízeně odstřeleny, normálními minolovnými metodami. Co taková mina dokáže, jsme se mohli přesvědčit hned prví den, kdy se torpédoborec "USS Corry" amerického námořnictva stojící kousek od nás po výbuchu rozlomil na dvě poloviny, které se během několika momentů nezadržitelně poroučely pod hladinu. Je však třeba říci, že podle charakteru výbuchu mohl být příčinou jeho zkázy i dělostřelecký granát. Nějakým šťastným řízením osudu bylo při výbuchu samotném zabito jen velice málo lidí z posádky tohoto torpédoborce a většina, která přežila se rychle zachránila na invazních plavidlech, která se, hned co u pobřeží vyložila pěchotu vracela prázdná do Anglie. Miny zavinily i potopení americké naváděcí lodě a několika vyloďovacích plavidel. Podobný osud, avšak s většími ztrátami, postihl i mnoho lodí u ostatních invazních pláží, dokud nebyl vydán rozkaz nařizující, aby se všechna plavidla v bezprostřední blízkosti pobřeží pohybovala pokud možno co nejpomaleji. Účelem tohoto opatření bylo snížit hlučnost lodi a vyhnout se tak aktivaci akustických akustických min..."

Svou vypovídací hodnotu k popisu co se dělo v oblasti UTAH, má i příběh, který vyprávěl, tehdy v Den D 19ti letý, Antony Jele z Alburquerque ve státě Nové Mexiko, který patřil mezi první pěšáky, a jako příslušník "roty C" amerického 1/8. pěšího praporu stanul na francouzské půdě.
Nejprve vojín Jele hovořil o své výzbroji a výstroji - že měl s sebou v okamžiku vylodění svůj samopal, několik granátů, dva nábojové pásy a bednu s minometnými granáty určenými pro jednotky obsluhující tyto těžší zbraně, které se měly vylodit hned v následující vlně a pak vyprávěl, cituji:

" část naší plavby přes kanál jsem strávil na hlídce a mimo povinnosti vyplývající z této funkce jsem se zabýval představami, jak asi bude ona dlouho připravovaná operace vypadat. Když jsme se přiblížili k normandskému pobřeží, začaly se kolem nás zvedat z moře gejzíry vody. Nedošlo mi však tehdy, co to znamená. Teprve až někdo jiný zakřičel: ´Pozor, ostřelují nás!´ domyslel jsem si, co nám hrozí.
Bylo to pro nás překvapení, protože když jsme chvíli před tím, těsně po svítání 6. června, poprvé nad obzorem letmo zahlédli pruh francouzského pobřeží, vypadalo, jako by všude vládl mír. Pláže byly prázdné a tiché, jako by bylo nedělní ráno.
Jelikož německá obrana neočekávala vylodění na pláži UTAH, první vlna invazních vojsk se pískem pláže přehnala bez výraznějších ztrát, probrala však z letargie německé dělostřelectvo, které již druhé vlně začalo znepříjemňovat život. Intenzita palby neustále vzrůstala, takže pátá vlna byla málem rozprášena. My jsme se tedy díky tomu, že jsme byli nasazeni do první vlny vyhnuli krveprolití hned na začátku, svému křestu ohněm a krví, jak se říkalo, jsme však stejně neunikli. Tři dny nato, 9. června, se totiž Němcům intenzivní dělostřeleckou palbou podařilo oddělit naší jednotku od hlavní skupiny. Všichni důstojníci při tom byli zabiti a nás pár, co jsme zbyli, potom celý jeden měsíc bojovalo pouze pod vedením několika seržantů."

Příště oblast krví nasáklých pláží OMAHA.

Pro vojenskou specifičnost textu, jakož i z důvodů zachování vojenské terminologie, a také kvůli většímu zachování faktů, menší chybovosti v historické faktografii, jsem většinou od Č 34. až do těchto míst psal text, ze svých poznámek a osnovy celého tažení v Normandii, text mnou sestavený ( Osnovu viz zde na tomto odkaze v Úvodu:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=137&t=5236
) - dále pak jsem psal text z informací z historického pojednání, - Operace Neptune - Edward Marolda, - Den D - Roger Cirillo, Stephen Badsey, Alfred Price - Vzdušné boje, - Nigel de Lee - Boje v Normandii, Charles Kirkpatrick - Soustřeďování sil - místy pak použil informace pro text v článcích z historického pojednání - Miloš Hubáček - Invaze - což jsou podklady uvedené i u Č 36. na konci.
Všechen historický děj v článcích popisuji svými slovy. Pokud je uvedena citace, je vždy uvedeno odkud byla použita.
U některých historických dějů jsou informace použity z podkladů, které jsou uvedeny na konci posledního článku, zde u Č 36. - Použité podklady.
Obrázky a mapy jsou použity z volně uložených na zahraničních webech, umístěných zde na Palbě v - Album, nebo Fotoforum - odtud pak dle návodu vložených do mých článků.



Použité podklady:

Duce – Anatomie jedné kariéry – Luboš Taraba.
Adolf Hitler a jeho cesta k moci – Rainer Zitelmann.
Nacismus – Alessandra Minerbiová – editor: Flavio Florani.
Pakty Stalina s Hitlerem – výběr z dokumentů 1939 a 40 – Naše vojsko.
Přísně tajné 3/99, 4/99, 3/05 a 3/08.
HPM ročník XIV. – Ivo Pejčoch – Těžký křižník Canarias.
Září 1938 – Role a postoje spojenců ČSR – Miloslav John.
Dějiny světa, svazek IX – L. I. Zubka, A. M. Zubinský a G. N. Sevosťjanov.
Dějiny světa, svazek X. – V. V. Kurasov, A. M. Někrič.
Krev, slzy a pošetilost v nejtemnější hodině 2. světové války – Len Deighton.
Druhá světová válka – Úplná historie – Martin Gilbert.
Blitzkrieg od Hitlerova nástupu po pád Dunkergue - Len Deighton.
Druhá světová válka – John Keegan.
Polské tažení Hitler a Stalin rozbíjejí Polskou republiku – Janusz Piekalkiewicz.
Tanková válka 1939 – 1945 - Janusz Piekalkiewicz.
Letecká válka 1939 – 1945 - Janusz Piekalkiewicz.
Námořní válka 1939 – 1945 - Janusz Piekalkiewicz.
Historie německé armády 1939 – 1945 – Philippe Masson.
Slovenská armáda 1939 – 1945 – Charles K. Kliment, Břetislav Nakládal.
Hitlerovi válečníci – Guido Knopp.
Německé obrněné jednotky – Horst Scheibert.
Hitlerovy elitní jednotky – Lucas Cooper.
Němečtí parašutisté ve II. světové válce – Volkmar Kühn.
Operace Jubilee, Dieppe 1942 – Norman Franks.
Narvik – Donald Macintyre.
Ocelová lavina – Darius Jedrzejewski, Zbigniew Lalak.
Bitva o Británii – Leonard Mosley a redakční kolektiv Time-Life Books.
Černí andělé, Historie zbraní SS – Rupert Butler.
Historie válek – David Brownstone a Irene Franck.
Neznámé špionážní operace KGB – Mitrochinův archiv – Christopher Andrew, Vasilij Mitrochin.
Den D, 1944, Hlasy z Normandie – Robin Neillands, Roderick de Normann.
Druhá světová válka den za dnem – Donald Sommerville.
Svět ve válce 1939 – 1945 – Dr. Duncan Anderson, Dr. Stephen Badsey, David Chandler, Dr. Paddy Griffith, Sean McKnight, Gary Sheffield.
Marcel Jullian – Bitva o Británii – červenec-září 1940
Alan Cooper – Cíl Drážďany.
Boje o Itálii 1943 až 1945 – Dominick Graham a Shelford Bidwell.
Hitlerovy horské jednotky – James Lucas.
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1176,
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1179
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1193
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1209
a v nich následné diskuze.
Miloš Hubáček – Bitva u Matapanu.
Miloš Hubáček - INVAZE.
Charles Kirkpatrick - Spory o druhou frontu.
Stephen Badsey - Příprava operace Overlord.
Detlef Vogel - Německá obrana.
Edward Marolda - Operace Neptune.
Steven J. Zaloga - Den D 1944 Pláž OMAHA.
Roger Cirillo, Stephen Badsey - Den D.
Charles Kirkpatrick - Soustřeďování sil.
Alfred Price - Vzdušné boje.
Nigel de Lee - Boje v Ńormandii.
Nigel de Lee - Průlom.
Jaroslav Hrbek – Tobruk 1941.
Janusz Ledwoch – Afrikakorps.
Paul Carell – Lišky Pouště.
Janusz Piekalkiewicz – Rommel – Tajná válka v Africe.
Dwight David Eisenhower – INVAZE DO EVROPY.
Harry C. Butcher – TŘI ROKY s EISENHOWEREM.
Jiří Brož – STŘEDOMOŘÍ V OHNI DRUHÉ SVĚTOVÉ VÁLKY.
D – DAY OPERACE OVERLORD, dle nakladatelství Salamander
Books Ltd, Londýn.
Další související historická literatura.
Mé dlouholeté poznámky a mapy.
Z webu http://www.Palba.cz je použito jako podklad a upoutávka:
V subkapitole – Armády 1918 – 1945 u Francie zde:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=143
a zde jednotlivé sekce:
a) Pozemní a cizinecká legie – (články od Kačermiroslav, Sa 58 a Bruno):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=160
b) Letectvo – ( články YAMATO, Kačermiroslav a Fatale):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=161
c) Námořnictvo – (ovládal Norad – Nelson):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=162
d) Opevnění a bunkry – (od Bruna a Lorda):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=48
Aby pak důležitou smlouvu o porážce Francie z 22. června 1940 dodal Kačermiroslav v sekci
e) Ostatní:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=3463
V subkapitole – Armády 1918 – 1945 pak nalezneme - Británie viz zde:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=139
kde jsou pak jednotlivé sekce, a v nich potom musíš otevřít - Pozemní vojsko:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=154
tam teprve otevřeš Obrněná technika – (především YAMATO, TonyHazard a Easy_Company) zde:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=241
aby pak ještě následovaly odkazy od Sa 58:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=3351
a Thór:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=2936
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=2892
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=2821
Royal Navy (především Norad – Nelson a také trochu Mikhassel. Dralno):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=153
Letectvo:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=99
pak má své podsekce:
Stíhací letouny – (xradar, YAMATO, Tempík, Reisen):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=216
Bombardovací a bitevní letouny – (Haness, YAMATO):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=217
Ostatní letouny – (Kačermiroslav):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=218
Různé – (od Haness, Ikala, Lord a YAMATO):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=220
A starší neaktualizovaný článek od Fatale:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1180
O Německé obrněné technice je možné se na Palbě dozvědět na tomto odkaze v subkapitolách zde http://www.palba.cz/viewforum.php?f=138
Tanky a stíhače tanků:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=116
od Sa 58, YAMATO, TonyHazard.
Samohybná děla http://www.palba.cz/viewforum.php?f=117 také od Sa 58 a YAMATO.
Mnoho dalších věcí, jako jsou OA – Obrněné Automobily - na tomto odkaze http://www.palba.cz/viewforum.php?f=17 také od Sa 58.
Z letecké techniky jsou to především v subkapitole Luftwaffe
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=20
u Stíhacích letadel http://www.palba.cz/viewforum.php?f=112
monografie Hans S a YAMATO, stejně jako u Bombardovacích a bitevních http://www.palba.cz/viewforum.php?f=113
a u Ostatních http://www.palba.cz/viewforum.php?f=192
je to pak Tunac, Haness, Hans S a YAMATO.
Vybavení letounů http://www.palba.cz/viewforum.php?f=193je od Ikala, Eda a Sa 58.
O Itálii jsou pak jednotlivé subkapitoly zde:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=142


Případné doplnění a dotazy prosím směřujte na tento odkaz:

http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=137&t=67&start=40
ObrázekObrázekObrázek
Odpovědět

Zpět na „Pozemní boje 1944 - 1945“