XIII. díl. Operace OVERLORD. Č 28.

Od Normandie po kapitulaci Německa

Moderátoři: michan, Pátrač

Odpovědět
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

XIII. díl. Operace OVERLORD. Č 28.

Příspěvek od michan »

XIII.díl. Operace OVERLORD. Č 28.

Americké výsadky v "Operaci NEPTUNE".
Pokračujme nyní dál námořní částí vylodění "Operace NEPTUNE".
Mapa Operace Neptune. Je zde vidět i postavení některých válečných lodí Spojenců, vzpomínaných v textu, i se směry palby v prováděné dělostřelecké přípravě.

Obrázek

Spojenci velmi dobře naplánovali převezení svých jednotek k pobřeží Normandie. Skvělý výcvik, obratné provedení nalodění i vylodění na menší plavidla, i s notnou dávkou štěstí znamenalo, že velká většina spojeneckých lodí a plavidel dosáhla normandského pobřeží včas a na všeobecně určených místech (při samotném vylodění a bojích, které budeme později líčit, uvidíme, že k místním chybám při vylodění došlo u obou amerických pláží UTAH a OMAHA, ale i britských - operace to byla ohromná).
Tady si musíme říci, že rozhodnutí o vylodění, že bude provedeno 6. června, bylo také o vybraném dni, kdy slunce vycházelo v 6,00 a příliv kulminoval mezi 9 hodin 45 minut až 12 hodin 45 minut. Údaje znamenaly, že hodina H (doba výsadku na jednotlivé invazní pláže) byla různá pro jednotlivé pláže. Pro UTAH a OMAHA byla hodina H 6 hodin 30 minut. Pro pláže GOLD 7 hodin 25 minut. Pro pláže JUNO 7 hodin 35 minut až 7 hodin 45 minut a pro pláže SWORD byla hodina H 7 hodin 25 minut.

Pláže UTAH.
Byly 2 hodiny ráno dne 6. června 1944, když spojenecké minolovky začaly odstraňovat miny v dopravních koridorech, v oblastech pro lodě účastnící se dělostřelecké přípravy a na přístupových trasách k pláži UTAH. Do odminovaných prostor připlouvaly lodě dělostřelecké podpory, které zakotvily na určených stanovištích - 9 900 metrů od pobřeží křižníky - 4 500 metrů torpédoborce.
Ve 4 hodiny 5 minut začali pod dohledem admirála Moona z americké transportní lodi "USS Bayfield" slézat vojáci po nákladových sítích do výsadkových lodí, které jim mizely ve vzedmutých vlnách. Zde kryta částečně poloostrovem Cotentin, byla mořská hladina ještě trochu zklidňována. Výsadkové jednotky zde měly ještě k plážím 17 km a vody zde částečně také zklidňovaly výběžky mysů Point de Barfleur a Point du Hoc, které vybíhaly po obou stranách přístupů pláží do moře tak příhodně, že u pláží zklidňovaly moře mnohem víc, než tomu bylo jinde, na jiných plážích. Nejprve s využitím momentu překvapení (rozbité Radiolokátory námořnictva i letectva) vysadili námořníci v 5 hodin 30 minut armádní jednotky na ostrovech St. Marcouf 6 km od pobřeží, což bylo uprostřed oblasti výsadku. Vojáci ostrůvky rychle obsadili, zaujali obranu, načež následně dělostřelci velmi rychle připravili do postavení protiletadlová děla, jako součást spojeneckého PVO Normandie.
V té době německá baterie zahájila palbu na americké torpédoborce "USS Fitch" a "USS Corry". Kontraadmirál Morton Deyo, velitel pro dělostřeleckou podporu, hned nechal zahájit palbu, aby byla německá baterie umlčena. Lodní dělostřelecká palba Němce dezorientovala, čímž se palba německé baterie stala neřízenou a neefektivní. Zároveň palbu spustila americká bitevní loď "USS Nevada"



Obrázek


, veterán z Pearl Harbouru a americké křižníky "USS Quincy" a "USS Tuscallosa", které spolu vypálily stovky granátů na opevnění s německými pobřežními děly poblíž středu invazní pláže. Později lodě dělostřelecké podpory, během dne, střílely dále do vnitrozemí a s úspěchem napadaly německé tanky, dělostřelectvo a vojáky, kteří útočili proti americké 101. vzdušně-výsadkové divizi. Také britský monitor "HMS Erebus" (zde jsou i některé další britské lodě, které v textu nejmenuji
http://www.dday-overlord.com/eng/royal_ ... eships.htm
) a těžký křižník "HMS Hawkins"


Obrázek


a protiletadlový lehký křižník "HMS Black Prince"


Obrázek


svou střelbou rozbíjely německá opevnění na křídlech. Britský lehký křižník "HMS Enterprise", holandský dělový člun Soemba a 8 torpédoborců pálily přímo na německá obranná postavení, zejména před St. Martin-de-Varreville. Lodní dělostřelecká palba u pláže UTAH byla tak přesná, že se Spojencům zakrátko podařilo umlčet německou odvetnou palbu dělostřeleckých baterií a obranná postavení za plážemi se změnila v hromadu sutin.
Do řad spojeneckých lodí však zasáhly námořní miny, které přes všechnu snahu a úsilí minolovky neobjevily. Byl potopen americký torpédoborec "USS Corry". Během prvních 10ti dnů "Operace NEPTUNE" námořní miny potopily u pláže UTAH další torpédoborec, doprovodné plavidlo torpédoborce, 2 minolovky, hlídkovou loď a 5 výsadkových člunů. Námořní miny pak ještě potopily 25 dalších plavidel.
Když se první vlny výsadkových plavidel blížily k cíli, vyjelo z nich do vody 32 tanků typu DD viz zde v Č 9.:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=5255
. Tanky DD měly pěchotě poskytnout přímou palebnou podporu a díky speciálním plátěným plášťům měly doplout na pevninu. Štěstím bylo, že tehdy podporučík J. B. Richer, záložník US Navy a velitel řídícího plavidla PC - 1176 zjistil, že pro jejich vysazení, které znělo 4 500 metrů od pobřeží, je moře příliš rozbouřené a tak nařídil všem velitelům výsadkových plavidel dovézt tanky DD do klidných vod k pláži. Díky tomuhle rozkazu se ani jeden z důležitých tanků Sherman DD nestal obětí moře, jak se v "Den D" na některých plážích stalo (za chvíli uvidíme na OMAHA).
Další námořní jednotky před pláží UTAH rychle uvolnily průjezdy nepřátelskými zátarasy, které v místech vylodění zde nebyly nijak rozsáhlé a navíc je zde Němci ani nezaminovali. Poté bohužel v 5 hodin 42 minut přece jenom jedna z hlavních hlídkových lodí a vzápětí druhá najely na minu a potopily se. Ztráta těchto důležitych lodí, ztráta vedoucích plavidel, dále pak v důsledku silných proudů, jakož i kouře z požárů nad oblastí UTAH, znamenalo, že se první vlny výsadkových plavidel stočily k jihovýchodu. Tak se stalo, že pěchota z americké 4. divize, která přesně v 6 hodin 30 minut vyskákala z výsadkových plavidel, byla více než o 1,6 km mimo pláž, kterou měla dle plánu dobývat. Neštěstí se proměnilo ve štěstí pro útočící Američany, neboť pláž, na které přistály, byla Němci daleko méně bráněna, než tomu bylo na místě původního cíle.
Ale ještě rychle zpět. První vlna amerických vojáků na pláži se vylodila současně s tanky DD a na pevnině si rychle vybudovala obranné pozice. Následně vojáci z 11. námořní skupiny podhladinových pyrotechnických prací, kteří se vylodili s druhou vlnou, ihned zahájili odstraňování zátarasů na plážích. Dne 6. června odstranili ženisté a pyrotechnici ocelové a betonové konstrukce na 1 440 metrech pláže UTAH. I přes menší problémy, pokračovalo zdárně vyloďování 27 vln výsadku a v 18 hodin měl svaz admirála Moona vyloženo přes 21 000 vojáků, 1 700 vozidel a 1 700 tun zásob. Tolik tedy námořní část "Operace NEPTUNE" u UTAHU.
Bojovou část si řekneme později až zmapujeme všechny pláže po námořní stránce.

Pláže OMAHA.
U pláží OMAHA, jak většinou víme, byla situace až tragická. Řekněme si i zde námořní část.
Pláže OMAHA byly nástupištěm americké 1. pěší divize, kterou, jako druhou pláž vylodění měly dobýt síly vyloděné ze Západní flotily (Západní flotila, americký admirál Kirk viz v Č 22. zde: http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=5295
). Na pláži OMAHA bylo letecké bombardování obranných postavení málo účinné (bombardéry, jak si později řekneme, obávající se, že zasáhnou své vlastní lodě, pozdržely o několik rozhodujících sekund otevření pumovnic). Navíc admirál Kirk rozhodl, že jeho skupina lodí dělostřelecké přípravy zahájí palbu na německá pobřežní děla jen 40 minut před hodinou H, což byl skutečně rozdíl proti palbě trvající 2 hodiny, kterou prováděly lodě před britskými plážemi. Tak se stalo, že před OMAHOU nebyl dostatek času na umlčení německých děl zamířených na oblast výsadku. Hrůzný výsledek ještě znásobila skutečnost, že průzkum německých obraných postavení kolem pláže OMAHA byl nepřesný. Jako příklad je uváděno - 14ti palcová děla (356 mm) americké bitevní lodě "USS Texas"


Obrázek


vypálila 250 granátů na postavení německého pobřežního dělostřelectva na výběžku Point du Hoc, než příslušníci US Army Rangers zjistili, že v postavení žádné velké dělo není. "USS Arkansas", což byla druhá americká pobřežní loď u pláže OMAHA, dále francouzské křižníky "Georges Leygues" a "Montcalm", jakož i britský křižník "HMS Glasgow" pálila svými děly na německá obranná postavení kolem Port-en-Bessinu a St. Laurentu, ale bez možných oprav, a proto s malým úspěchem, aby zničila německá dělostřelecká postavení a obranu.
Nejhorší však bylo, že stejně jako u pláže UTAH, vyloďovací plavidla pro pláž OMAHA spustily výsadkové čluny na vodu asi 17 km od pláže, jenomže i na rozdíl od Britů, kteří si stanovili místo vylodění o 6 km blíže (tady je nutno říci, že admirál Kirk byl přesvědčen, že kdyby pustil transportní lodě blíže, staly by se snadnou obětí německých pobřežních dalekonosných děl), to zde byla katastrofa. Totiž tohle rozhodnutí 17 km u OMAHY znamenalo, že americkým výsadkovým plavidlům trvalo takřka 3 hodiny, než se dostaly ke břehu. V otevřených vodách, které na rozdíl od pláží UTAHu, nechránily žádné výběžky, vybočilo mnoho plavidel ze sestavy a plavalo jinam. Navíc se jednotlivé vlny výsadku promíchaly. Katastrofu pak dovršilo, že na rozdíl od pláže UTAH, vypustila výsadková plavidla u OMAHy své Sherman DD na vodu asi 4 500 metrů od pevniny. Následek byl katastrofální. Ihned se na vzedmutém moři převrhlo a kleslo ke dnu 27 Sherman DD, většinou i s osádkami. Jen 5 tanků dosáhlo relativního bezpečí, a to jen z toho důvodu, že na pravém křídle poručík D. L. Rockvel, záložník US Navy, odhadl nebezpečí a rozhodl nevylodit tanky dříve, než se transportní plavidla dotknou písku.
Bouřlivé vody kolem pláže OMAHA neutopily jenom tanky, utopily i kanóny blízké podpory. Potopily lodě postavené speciálně pro ničení podhladinových zátarasů a k uvolnění tras k plážím. Musela nastoupit iniciativa jednotlivých amerických námořních velitelů, kteří použili svých plavidel, aby prorazili cestu přes zátarasy a otevřely průchody na pláže. Projela jen některá plavidla, jiná byla poškozena, některá se při těchto pokusech potopila. Mnoho dalších plavidel bylo nuceno točit se dokola před pásy německé obrany a v plné palbě hledat uvolněné průjezdy k pláži....
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Příspěvek od michan »

XIII.díl. Operace OVERLORD. Č 29.

Na odstraňování překážek a vytváření průjezdů pro vyloďovací plavidla, na plážích OMAHA, pracovalo celkem 16 amerických jednotek z námořních pyrotechnických skupin a armádních ženistů. Pracovali v těžké německé dělostřelecké palbě i v době, kdy německá palba zlikvidovala 2 celé jednotky takřka do posledního muže. Ostatním týmům se podařilo odpálit nálože a vytvořit celkem 8 koridorů přes obranné palby. Zdržení a postupující příliv donutili ženisty práci přerušit. V té době si kapitán H. Sanders, velitel eskadry torpédoborců č. 18, všiml potíží armádních jednotek na pláži a přikázal svým lodím přiblížit se k pobřeží a podpořit vojáky. To přesto, že riskoval, že lodě narazí na mělčinu, nebo že budou zasaženi německou palbou. Jeho 8 torpédoborců se přiblížilo na 720 metrů k pevnině a pálilo stovky dělostřeleckých granátů na německé pevnůstky, minomety, nekrytá opevnění Němců a zátarasy, které blokovaly hlavní východy z pláží. Americký torpédoborec "USS Emmons" dokonce ustřelil věž kostela v Colleville, odkud němečtí střelečtí pozorovatelé upřesňovali palbu na pláž. Těžká situace na pláži OMAHA pominula až v 11 hodin dopoledne (celé vylodění i s boji bude o všech plážích popsáno samostatně).
Když krize pominula shromáždili velitelé skupinky mužů a vyrazili z pláže OMAHA, i přes strmá skaliska, která vévodila plážím. Pak se na pevninu začaly hrnout tanky, dělostřelectvo, vojáci i zásoby. Na konci 6. června 1944 generál Leonard T. Gerow, velitel amerického 5. as, který se vyloďoval na OMAZE, poslal na vlajkovou loď admirála Kirka, na těžký křižník "USS Augusta"


Obrázek


zprávu v níž prostě pravil, cituji:

"Díky Bohu za US Navy."

Britské výsadky v "Operaci NEPTUNE".
Drama vylodění na britské pláži GOLD, kanadské pláži JUNO a britské pláži SWORD začalo kolem 5,00 vynořením britských miniponorek X-20 a X-23, které se vynořily prakticky po třech dnech ponoření a namířily směrem na moře zelená světla, aby tak ukázaly koridory pro výsadky Východního svazu britského admirála Viana. Hned poté, co se námořní svaz přiblížil ke svému cíli, poslal proti němu německý admirál Krancke, velitel Námořní skupiny Západ 3 torpédové čluny - T-28, Jaguar a Möwe. Čluny zaútočily proti spojenecké flotile roji torpéd, které potopily norský torpédoborec Svenner a sami pak zmizely za dýmovou clonou.

Pláže GOLD.
Na plážích GOLD Němci umístili 2 500 překážek, které znamenaly 900 tun oceli a betonu na pobřežní linii o délce 5 km. Když se přiblížily spojenecké konvoje, zdálo se nemožné vytvořit průchody v překážkách, dokud příliv neustoupí. Již k tak velkým problémům pro vyloďující se jednotky, přidali ve vesnicích opevnění Němci problémy další, svou těžkou odvetnou dělostřeleckou palbou. Velké množství výsadkových člunů, zejména těch, které dopravovaly britskou 47. Skupinu námořních Commandos, bylo buď zničeno, nebo těžce poškozeno. Z důvodu těžké německé odvetné palby trvalo 2 dny a stálo 200 životů, než Commandos dosáhlo svého cíle pro "Den D" - Port-en-Bessin, z kterého chtěli Spojenci vytvořit zásobovací hrdlo do vnitrozemí. V krizové situaci přišla jednotkám Commandos komodora Douglase-Pennanta, vyloďujících se na plážích GOLD, pomoc od skupiny dělostřelecké podpory, sestávající se z britských křižníků "HMS Ajax", "HMS Argonaut", "HMS Emerald" a "HMS Orion", od holandského dělového člunu Flores a 13 torpédoborců. Již brzy po těžké dělostřelecké palbě britské jednotky zcela zničily odpor německých pobřežních děl v okolí Arromanches. Zaznamenány byly úspěšné zásahy lodních děl na plážích GOLD, když lodní dělostřelci trefili řadou střel ráže 6 palců (152,4 mm) přímo střílny opevnění v Longues, kde vyřadili obě německá děla. Když se přiblížil soumrak dne 6. června, vysadil v rámci "Operace NEPTUNE" svaz G úspěšně všechny tři brigády britské 50. (Northumberská) pěší divize.

Pláže JUNO.
Na plážích JUNO východně od pláže GOLD se vyloďovala kanadská 3. pěší divize. Kanaďané se měli na pláži JUNO vylodit s dvacetiminutovým zpožděním oproti svému levému křídlu. Štáby počítaly, že výsadková plavidla budou potřebovat vyšší stav vody pro překonání toho, co se na leteckých snímcích pláží JUNO jevilo jako podmořské útesy. Samotné vylodění ukázalo, že se jednalo o plovoucí chaluhy. Špatným průzkumem tak došlo ke ztrátě času, když dalších 10 minut bylo ztraceno potížemi při samotné plavbě svazu J z Anglie. Když se potom kanadské jednotky přiblížily k plážím, zjistily, že hladina moře je příliš vysoko na to, aby ženisté mohli vytvořit průjezdy zátarasy na plážích. Znamenalo to, že výsadkové čluny u pláží JUNO musely vyložit Kanaďany mezi překážkami, nebo si probít cestu dále, zvláště těžké chvíle měla plavidla, která zde přepravovala britskou 48. Skupinu námořních Commandos. Když si lodě prorážely překážky, tak se především dřevěné lodě potopily, nebo byly těžce poškozeny.
Křižníky, torpédoborce a raketonosné lodě pálily stovky střel na německé pozice, pevnůstky, spojovací zákopy a na další německá obranná postavení. Stejně jako u pláží UTAH, byli i zde velitelé výsadkových plavidel, které nesly tanky typu DD pro pláž JUNO rozhodní a přikázali všem výsadkovým plavidlům, aby tanky bezpečně vysadily přímo na plážích.
Také u pláže JUNO se podařilo do večera 6. června vysadit Kanaďany - kanadskou 3. pěší divizi - a hned začaly přípravy na výsadek druhosledového uskupení, kterým byla britská 7. obrněná divize a britská 51. (Highlandská) pěší divize.

Pláže SWORD.
Východně od kanadské pláže JUNO byla britská pláž SWORD, kde také při plavbě na převalujících se vlnách prožívaly své těžké chvíle tanky DD. Totiž i zde na SWORDU bylo vysazeno 40 obojživelných tanků a řada odminovacích tanků již 4 500 metrů od břehu a hned jich 8 šlo ke dnu. Ihned za tanky následovala výsadková plavidla pěchoty, jejichž osádky musely prokázat šikovnost a proplétat se šikovně mezi četnými německými překážkami na pláži. Prakticky celé vylodění na nejvýchodnější britské pláži SWORD vedla dvě výsadková plavidla pro pěchotu se 176 francouzskými příslušníky 4. Skupiny Commandos.
Vůbec první vojáci, na SWORDU se vyloďující britské 3. pěší divize, dorazili k pláži až po hodině H, když celá vyloďující se brigáda byla na pláži jen o 18 minut později, než se plánovalo. Německý odpor na pláži SWORD stále narůstal, výsadková plavidla, která úspěšně překonala převalující se vlny, postupovala s přibývajícím časem stále obtížněji. Německá děla a minomety zaměřené na výsadková plavidla, stejně jako zaminování pláží a vod, mnohá plavidla potopily, nebo poškodily. Některé lodě s přibývajícím odlivem uvízly v písčinách.
Výsadkové flotile na pláži SWORD zajišťovaly palebnou podporu takové lodě, jako byly 2 britské bitevní lodě "HMS Warspite" a "HMS Ramillies"


Obrázek


spolu s britským monitorem HMS Roberts. Vyjmenované lodě svou palbou vyřadily německá děla v těžkém opevnění, která z východu pokrývala svou boční, mimořádně nebezpečnou palbou pláže SWORD. Kromě této pomoci ještě 5 křižníků vyřadilo svou palbou německá děla přímo za pláží. Německá děla v betonových pevnostech bylo zvlášť těžké umlčet, ale skupině lodní dělostřelecké podpory pro pláž SWORD se podařilo zasáhnout jedno ze dvou těchto těžkých děl německé baterie v Houlgate. Díky dostatku času na dělostřeleckou podporu se palbě z lodí a rychle a tvrdě bojující brigádě pěchoty na břehu podařilo, že kontraadmirál Talbot mohl vysadit i zbývající 2 brigády britské 3. pěší divize již záhy odpoledne dne 6. června.
Dobrý dojem z tohoto průběhu operací na pláži SWORD zkazil jen omyl protiletadlové obrany na lodích i na pevnině, které, i přes pruhy na letadlech, si spletla spojenecká letadla s německými a sestřelila několik vlastních dopravních letadel.

Východní svaz, kromě vojáků všech tří divizí, vyložil na plážích GOLD, JUNO, SWORD v "Den D" ještě 900 tanků a jiných obrněných vozidel, 240 polních děl, 280 protitankových kanónů, 80 lehkých protiletadlových kanónů, 4 500 vozidel a 4 300 tun munice a zásob a to v dobách dělostřelecké palby Němců.
Velitel Východního svazu, admirál Vian, který ze své vlajkové lodi "HMS Scylla"


Obrázek


ukotvené před pláží JUNO, byl po "Dni D" spokojen, že v rámci "Operace NEPTUNE" vše probíhalo poměrně dobře.

Již něco méně než 17 hodin po vylodění, když první američtí pěšáci vyskákali z výsadkových plavidel na pláže UTAH, vysadily oba svazy - Západní i Východní svaz - v násilné obojživelné operaci v Normandii celkem 133 000 vojáků.
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Příspěvek od michan »

XIII.díl. Operace OVERLORD. Č 30.

Reakce Kriegsmarine na "Operaci NEPTUNE".
V plánech "Operace NEPTUNE" byla velká pozornost věnována odražení útoku Kriegsmarine na konvoje Spojenců nejen 6. června 1944, ale i v dalších dnech. Útoky museli Spojenci odrazit jak z pevniny, tak z moře, ale i ze vzduchu. Chráněny musely být válečné lodě, transportní lodě a všechna plavidla, která po "Dni D" přepravovala spojenecké bojové divize a zásobovací a podpůrné jednotky z Anglie do Francie. Spojenci museli vytvořit neproniknutelný štít svých námořních a leteckých sil, který by odstínil Východ i Západ projíždějících konvojů. Jak se ukázalo, byl to štít dobrý, neboť německá hladinová plavidla, letadla a ponorky toho příliš nedokázaly při útocích na konvoje.
Pojďme blíž.
Ihned v "Den D" nařídilo velitelství Kriegsmarine svým flotilám ponorek v Bretani ( Mapa Francie s místy vzpomínanými v textu


Obrázek


), Norsku
( německá ponorková základna v Norsku v Trondheimu, s ponorkymi typu VII. a IX.


Obrázek


) a ve středním Atlantiku, aby se přesunuly a zaútočily proti spojeneckým výsadkovým silám. Celkem 16 německých ponorek vyrazilo z Brestu a z La Pallice ( mapa, kde lze nalézt La Rochelle a La Pallice


Obrázek


) - od jihu - aby zaujaly bojové pozice jižně a západně od ostrova Wight. Dalších 19 německých ponorek vytvořilo obrannou linii u pobřeží Bretaně odkud měly napadat jakýkoliv pohyb Spojenců směrem k tomuto strategickému poloostrovu. Jakmile byla vytvořená německá linie, zaútočily spojenecké letecké a námořní hlídkové jednotky na německé ponorky. Již během několika hodin potopila britská letadla německou ponorku U-955, poškodily 5 dalších a zbytek ponorek přinutily unikat pod hladinou, čímž oslabily jejich útočnost. Během dalších 3 dnů poslaly britské letouny Sunderland, Liberator a Mosquito ke dnu dalších 5 německých lodí. Ztráty ponorek přiměly Kriegsmarine povolat z Bretaně všechny nejvýkonnější ponorky, z nichž 6 bylo vybaveno nejmodernějším systémem zásobování vzduchem - "Schnorchel". A dalších 5 ponorek vybavených systémem "Schnorchel" bylo povoláno 9. června 1944 z Norska. Útoky vedené kanadskými a britskými letadly znamenaly, že 2 z těchto novějších a výkonnějších ponorek šly ke dnu. Kombinovaný útok letadel pobřežního velitelství RAF a lodí Royal Navy znamenal, že 24. a 25. června 1944 byly potopeny 3 německé ponorky na západních přístupech k trasám invazních konvojů.
Flotila německých ponorek, útočících na konvoje Spojenců, zaznamenala, během června jen málo úspěchů (málo úspěchů měřeno k tomu, že v kanálu La Manche plulo, nebo bylo na kotvách tisíce lodí). Dne 15. června německé ponorky U - 767 a U - 764 torpédovaly v kanále La Manche po jedné fregatě a U - 621 potopila na západním okraji výsadkové oblasti admirála Kirka (Východní flotila) u normandských břehů americkou výsadkovou loď pro tanky. Dne 29. června, u jižního pobřeží Anglie německá ponorka U - 984 torpédovala a potopila 3 lodě třídy Liberty plující do Francie.
Německým hladinovým plavidlům se dařilo jen o trochu lépe, než německým ponorkám. Britská stíhací letadla zachytila dne 6. června na úrovni Bretaně 3 plující německé torpédoborce, které směřovaly k Cherbourgu. Britští stíhači je odstřelovali tak divoce, že se německé torpédoborce musely skrýt v Brestu. V Brestu, pod krytím německé PVO Brestu, se k nim přidal další německý torpédoborec a flotila 4 německých torpédoborců vyrazila k dalšímu pokusu dosáhnout Normandie, kde chtěly napadat britské lodě. Když vypluly, již záhy je zpozorovala průzkumná letadla Spojenců a povolala na ně flotilu 8mi britských, kanadských a polských torpédoborců, které střežily západní přístupy do kanálu La Manche. Bitva torpédoborců začala 9. června v 1 hodinu 25 minut ráno, když spojenecké torpédoborce zahájily palbu ze 4 500 metrů tím, že vypustily torpéda a přibližovaly se k Němcům. Prudký spojenecký útok rozehnal německou formaci torpédoborců a donutil je k úniku dvěma směry. Kanadské torpédoborce "Haida" a Huron" zahájily štvanici na německé torpédoborce Z - 24 a T - 24 a než se oběma německým torpédoborcům podařilo dosáhnout bezpečí v Brestu, byl těžce poškozen německý torpédoborec Z - 24. V té samé době britské a polské lodi dohonily a potopily německý torpédoborec ZH - 1. Nakonec spojenecká plavidla svou pozornost obrátila na německý torpédoborec Z - 32, zapálila jej a přinutila jej najet na mělčinu. V té samé době čelily americké torpédoborce a torpédové čluny nájezdům mnoha německých rychlých člunů ( Schnellboot)


Obrázek


u Cape Barfleur a zatlačily je od invazních sil.
Dne 13. června 1944 se britské letouny Beaufighter střetly se skupinou německých rychlých a torpédových člunů a 4 z nich potopily. Již následující noc pak zaútočilo 325 britských bombardérů Lancaster na německou flotilu kotvící v Le Havre. Náletem bylo zničeno 11 německých rychlých člunů v betonových úkrytech a v samotném přístavu Le Havre byly potopeny 2 torpédové čluny a 40 dalších plavidel. Tehdy nazval německý admirál Krancke nálet Spojenců na Le Havre - "Katastrofou svého loďstva". O den později, tedy 14. června 1944, zaútočily stejně ničivým způsobem britské bombardéry proti lehkým německým lodím v Boulogně, čímž eliminovaly, na určitou dobu, nebezpečí německých lodních útoků na normandské předmostí od Východu. Německé lodě tak byly schopny potopit již jen jednu výsadkovou loď pro tanky a 9 menších plavidel.
Ani Luftwaffe se nijak zvlášť nedařilo zmařit spojeneckou invazi. Kdysi chlouba Německa potopila během června 1944 jen americký torpédoborec "USS Meredith", britský torpédoborec "HMS Boadicea", fregatu "HMS Lawford" a několik dalších malých válečných plavidel.
Větší škody Spojencům způsobovaly námořní miny, které byly položeny před i po invazi. Americké lodě utrpěly největší ztráty lodí díky námořním minám počátkem června 1944 a ke konci června to pak byla řada těžkých ztrát u britské flotily, která operovala blíž německým základnám minonosných letadel a minonosek ve Francii. Německé námořní miny potopily 9 válečných a jiných lodí a 7 dalších poškodily, včetně vlajkové lodi admirála Viana (Východní flotila), kterou byla "HMS Scylla", kterou musely odtáhnout k opravě do doků v Anglii.
Po návratu generála Eisenhowera a admirála Ramsey na britské minonosce "HMS Apollo" do Anglie po vylodění, byla ihned svolána porada. Na poradě bylo řečeno, že nesmí ztroskotat zásobování a vyzbrojování jednotek v Normandii. Pokud americký 7. as neobsadil do 26. až 27. června ráno Cherbourg, museli Spojenci spoléhat na několik malých rybářských přístavů a na zásobování přes invazní pláže. Vykládání v provizorních podmínkách bylo obtížné a nebezpečné. Vždyť skoro každý den muselo přes 100 výsadkových lodí s tanky vyčkávat na moři, dokud admirálové Vian a Kirk neučinili důležitý a odvážný krok. Totiž přikázali všem kapitánům přirazit s loděmi k plážím i za cenu, že lodě přistanou příliš blízko břehu a za odlivu zůstanou na souši. Postup se přes neobvyklost vyplatil. Zároveň velitelé námořnictva posílili přepravu od lodí na břeh převedením výsadkových plavidel pro tanky a podobných plavidel z přepravy přes kanál La Manche. Admirál Vian rychle využil přístavních zařízení v Port-en-Bessinu a Courseulles, která v první den bojů nebyla těžce poškozena. Krátce nato stavební útvary dokončily práce na ochranných hrázích Gooseberry a umělých přístavech Mulberry. Později si - u Zásobování - Logistice - řekneme více podrobností o prudké bouři mezi 19. a 22. červnem 1944, kdy severovýchodní vítr dosáhl síly vichřice, bičoval moře a přinutil spojenecké námořní velení zcela zastavit dopravu zásob z Anglie. Po 19. červnu 1944 tři dny mořské bouře, za posledních 40 let největší, ničily spojenecké expediční síly. Spojenecký přístav Mulberry A u Američanů byl neopravitelně poničen. Stovky výsadkových plavidel, malých lodí a jiných lehkých plavidel se potopily, nebo byly vrženy na břeh a 800 lodí muselo zůstat v přístavech. Hrozná vichřice vláčela kotvy lodí po dně a trhala lana. Díly částečně dokončených vlnolamů se uvolnily a narážely do těžce zkoušených lodí. Přírodě se podařilo na nějakou dobu pošramotit spojenecké invazní síly, ale nikoliv je porazit. I kapitáni malých lodí bojovali s počasím, aby dopravili na pevninu munici( Američané pro útok dokonce zajišťovali munici letecky) a životně důležité zásoby. Když to nešlo, najížděly lodě na břehy, byly v nich vyřezány díry a náklady vyloženy. Ukázalo se, jak dobře bylo provést vlnolamy z vyřazených lodí - Gooseberry - , kde byly lodě přece jenom trochu v závětří a ukryty před největšími vlnami. Námořníci všech národností ukázali svou sílu a obětavost, když lodě udržovali v provozuschopném stavu a chránili vzácný náklad před poškozením a připravovali se na pokračování operací. Když se konečně vítr 22. června 1944 utišil a k večeru proniklo přes mraky slunce, kombinované námořní síly se přeskupily a pokračovaly v soustřeďování spojeneckých armád. Velitel Východní flotily admirál Vian a velitel Západní skupiny admirál Kirk předali velení po skončení /Operace NEPTUNE" ke konci června 1944 a počátkem července se vrátili do Anglie.
Námořní "Operace NEPTUNE" v rámci "Operace OVERLORD" znamenala největší a nejsložitější operaci v dějinách vojenství. Spojenci dodnes spolupráci námořních, leteckých a pozemních sil v monumentální operaci považují za výjimečnou.
Oficiální britská historiografie říká o "operaci NEPTUNE tato slova, cituji:

"To v čem zůstane 'Operace NEPTUNE' nadlouho, a možná navždy, unikátní, je koordinace činností různých druhů vojsk. Nikdy předtím se neshromáždilo a necvičilo tolik vojáků pozemních vojsk, námořníků a letců k dosažení společného cíle."


Pro vojenskou specifičnost textu, jakož i z důvodů zachování vojenské terminologie, a také kvůli většímu zachování faktů, menší chybovosti v historické faktografii, jsem většinou od Č 28. až do těchto míst psal text, ze svých poznámek a osnovy celého tažení v Normandii, text mnou sestavený ( Osnovu viz zde na tomto odkaze v Úvodu:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=137&t=5236
) - dále pak jsem psal text z informací z historického pojednání, - Operace Neptune - Edward Marolda, - Den D - Roger Cirillo, Stephen Badsey, Alfred Price - Vzdušné boje, - Nigel de Lee - Boje v Normandii, Charles Kirkpatrick - Soustřeďování sil - místy pak použil informace pro text v článcích z historického pojednání - Miloš Hubáček - Invaze - což jsou podklady uvedené i u Č 30. na konci.
Všechen historický děj v článcích popisuji svými slovy. Pokud je uvedena citace, je vždy uvedeno odkud byla použita.
U některých historických dějů jsou informace použity z podkladů, které jsou uvedeny na konci posledního článku, zde u Č 30. - Použité podklady.
Obrázky a mapy jsou použity z volně uložených na zahraničních webech, umístěných zde na Palbě v - Album, nebo Fotoforum - odtud pak dle návodu vložených do mých článků.


Použité podklady:

Duce – Anatomie jedné kariéry – Luboš Taraba.
Adolf Hitler a jeho cesta k moci – Rainer Zitelmann.
Nacismus – Alessandra Minerbiová – editor: Flavio Florani.
Pakty Stalina s Hitlerem – výběr z dokumentů 1939 a 40 – Naše vojsko.
Přísně tajné 3/99, 4/99, 3/05 a 3/08.
HPM ročník XIV. – Ivo Pejčoch – Těžký křižník Canarias.
Září 1938 – Role a postoje spojenců ČSR – Miloslav John.
Dějiny světa, svazek IX – L. I. Zubka, A. M. Zubinský a G. N. Sevosťjanov.
Dějiny světa, svazek X. – V. V. Kurasov, A. M. Někrič.
Krev, slzy a pošetilost v nejtemnější hodině 2. světové války – Len Deighton.
Druhá světová válka – Úplná historie – Martin Gilbert.
Blitzkrieg od Hitlerova nástupu po pád Dunkergue - Len Deighton.
Druhá světová válka – John Keegan.
Polské tažení Hitler a Stalin rozbíjejí Polskou republiku – Janusz Piekalkiewicz.
Tanková válka 1939 – 1945 - Janusz Piekalkiewicz.
Letecká válka 1939 – 1945 - Janusz Piekalkiewicz.
Námořní válka 1939 – 1945 - Janusz Piekalkiewicz.
Historie německé armády 1939 – 1945 – Philippe Masson.
Slovenská armáda 1939 – 1945 – Charles K. Kliment, Břetislav Nakládal.
Hitlerovi válečníci – Guido Knopp.
Německé obrněné jednotky – Horst Scheibert.
Hitlerovy elitní jednotky – Lucas Cooper.
Němečtí parašutisté ve II. světové válce – Volkmar Kühn.
Operace Jubilee, Dieppe 1942 – Norman Franks.
Narvik – Donald Macintyre.
Ocelová lavina – Darius Jedrzejewski, Zbigniew Lalak.
Bitva o Británii – Leonard Mosley a redakční kolektiv Time-Life Books.
Černí andělé, Historie zbraní SS – Rupert Butler.
Historie válek – David Brownstone a Irene Franck.
Neznámé špionážní operace KGB – Mitrochinův archiv – Christopher Andrew, Vasilij Mitrochin.
Den D, 1944, Hlasy z Normandie – Robin Neillands, Roderick de Normann.
Druhá světová válka den za dnem – Donald Sommerville.
Svět ve válce 1939 – 1945 – Dr. Duncan Anderson, Dr. Stephen Badsey, David Chandler, Dr. Paddy Griffith, Sean McKnight, Gary Sheffield.
Marcel Jullian – Bitva o Británii – červenec-září 1940
Alan Cooper – Cíl Drážďany.
Boje o Itálii 1943 až 1945 – Dominick Graham a Shelford Bidwell.
Hitlerovy horské jednotky – James Lucas.
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1176,
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1179
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1193
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1209
a v nich následné diskuze.
Miloš Hubáček – Bitva u Matapanu.
Miloš Hubáček - INVAZE.
Charles Kirkpatrick - Spory o druhou frontu.
Stephen Badsey - Příprava operace Overlord.
Detlef Vogel - Německá obrana.
Edward Marolda - Operace Neptune.
Steven J. Zaloga - Den D 1944 Pláž OMAHA.
Roger Cirillo, Stephen Badsey - Den D.
Charles Kirkpatrick - Soustřeďování sil.
Alfred Price - Vzdušné boje.
Nigel de Lee - Boje v Ńormandii.
Nigel de Lee - Průlom.
Jaroslav Hrbek – Tobruk 1941.
Janusz Ledwoch – Afrikakorps.
Paul Carell – Lišky Pouště.
Janusz Piekalkiewicz – Rommel – Tajná válka v Africe.
Dwight David Eisenhower – INVAZE DO EVROPY.
Harry C. Butcher – TŘI ROKY s EISENHOWEREM.
Jiří Brož – STŘEDOMOŘÍ V OHNI DRUHÉ SVĚTOVÉ VÁLKY.
D – DAY OPERACE OVERLORD, dle nakladatelství Salamander
Books Ltd, Londýn.
Další související historická literatura.
Mé dlouholeté poznámky a mapy.
Z webu http://www.Palba.cz je použito jako podklad a upoutávka:
V subkapitole – Armády 1918 – 1945 u Francie zde:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=143
a zde jednotlivé sekce:
a) Pozemní a cizinecká legie – (články od Kačermiroslav, Sa 58 a Bruno):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=160
b) Letectvo – ( články YAMATO, Kačermiroslav a Fatale):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=161
c) Námořnictvo – (ovládal Norad – Nelson):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=162
d) Opevnění a bunkry – (od Bruna a Lorda):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=48
Aby pak důležitou smlouvu o porážce Francie z 22. června 1940 dodal Kačermiroslav v sekci
e) Ostatní:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=3463
V subkapitole – Armády 1918 – 1945 pak nalezneme - Británie viz zde:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=139
kde jsou pak jednotlivé sekce, a v nich potom musíš otevřít - Pozemní vojsko:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=154
tam teprve otevřeš Obrněná technika – (především YAMATO, TonyHazard a Easy_Company) zde:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=241
aby pak ještě následovaly odkazy od Sa 58:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=3351
a Thór:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=2936
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=2892
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=2821
Royal Navy (především Norad – Nelson a také trochu Mikhassel. Dralno):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=153
Letectvo:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=99
pak má své podsekce:
Stíhací letouny – (xradar, YAMATO, Tempík, Reisen):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=216
Bombardovací a bitevní letouny – (Haness, YAMATO):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=217
Ostatní letouny – (Kačermiroslav):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=218
Různé – (od Haness, Ikala, Lord a YAMATO):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=220
A starší neaktualizovaný článek od Fatale:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1180
O Německé obrněné technice je možné se na Palbě dozvědět na tomto odkaze v subkapitolách zde http://www.palba.cz/viewforum.php?f=138
Tanky a stíhače tanků:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=116
od Sa 58, YAMATO, TonyHazard.
Samohybná děla http://www.palba.cz/viewforum.php?f=117 také od Sa 58 a YAMATO.
Mnoho dalších věcí, jako jsou OA – Obrněné Automobily - na tomto odkaze http://www.palba.cz/viewforum.php?f=17 také od Sa 58.
Z letecké techniky jsou to především v subkapitole Luftwaffe
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=20
u Stíhacích letadel http://www.palba.cz/viewforum.php?f=112
monografie Hans S a YAMATO, stejně jako u Bombardovacích a bitevních http://www.palba.cz/viewforum.php?f=113
a u Ostatních http://www.palba.cz/viewforum.php?f=192
je to pak Tunac, Haness, Hans S a YAMATO.
Vybavení letounů http://www.palba.cz/viewforum.php?f=193je od Ikala, Eda a Sa 58.
O Itálii jsou pak jednotlivé subkapitoly zde:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=142


Případné doplnění a diskuzi prosím směřujte na tento odkaz:

http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=67&start=40
ObrázekObrázekObrázek
Odpovědět

Zpět na „Pozemní boje 1944 - 1945“