XIII. díl. Operace OVERLORD. Č 19.

Od Normandie po kapitulaci Německa

Moderátoři: michan, Pátrač

Odpovědět
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

XIII. díl. Operace OVERLORD. Č 19.

Příspěvek od michan »

XIII. díl. Operace OVERLORD. Č 19.

Plán "Operace NEPTUNE" vyloďovací část "Operace OVERLORD" i s jednotlivými vyloďovacími svazy. Pojmenovány byly svazy dle jména pláže. Zleva to byl svaz U - Utah, O - Omaha, G - Gold, J - Juno a S - Sword.


Obrázek


Německá Kriegsmarine 1944. http://cs.wikipedia.org/wiki/Kriegsmarine
Německé válečné námořnictvo - Kriegsmarine, jak se nazývalo mezi roky 1935 až 1945 - nemělo nijak valné vyhlídky, že zastaví spojenecká námořnictva Royal Navy a části amerického válečného námořnictva, až se začnou vyloďovat. Němci většinu svých zbývajících válečných hladinových plavidel stáhli do přístavů v Norsku ( jako Tirpitz, Scharnhorst), nebo do Německa ( Gneisenau). V místech hrozícího vylodění, v západní části Evropy tak zůstaly z Kriegsmarine jen 3 křižníky, 5 torpédoborců, 34 motorových a dělových člunů, 163 minolovek a 34 ponorek. Protože postupně, do června roku 1944, si nad Západní Evropou vybojovalo nadvládu spojenecké letectvo, byla i ochrana lodí německého válečného námořnictva letadly Luftwaffe slabá. Lodě musely většinou zůstávat za denního světla v přístavech, kryti protiletadlovou palbou PVO. Přesto admirál Dönitz nařídil, aby byly všechny lodě Kriegsmarine připraveny, že v případě invaze budou plnit jediný úkol, cituji:

"Zaútočit a klesnout ke dnu!"

Koncem měsíce dubna navrhnul Dönitz, aby byly ponorky použity po vzoru japonských kamikaze:

"Ponorka, která způsobí ztráty nepřítele během invaze, splnila svůj hlavní úkol a odůvodnila svou dosavadní existenci, i když zůstane na bojišti...!"

Nakonec však většina těchto německých ponorek, uvažovaných pro popsané účely, nedostala příležitost, protože když se zdálo, že nebezpečí invaze pominulo, odvelel je Dönitz v květnu zpět do středu Atlantiku. (Použití německých miniponorek viz. zde:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1578
). Tehdy jedinou zbraní, která německému válečnému námořnictvu zbývala, bylo použití min (jak budu v popisu pokračovat, uvidíme, že na německých minách bylo potopeno nejvíce spojeneckých lodí všeho druhu). Německá "Námořní skupina Západ" chtěla s pomocí Luftwaffe nejprve zaminovat celé moře kolem britského ostrova Wight. Luftwaffe však s tímto plánem nechtělo mít nic společného a nechalo v kritické chvíli námořnictvo na holičkách s tehdy jedinou zbývající možností - kladení tzv. "bleskových baráží" podél pobřeží. Aby bylo možno miny takto položit, muselo německé námořnictvo včas zjistit před invazí přibližování nepřátelského lodního svazu přes La Manche. Náčelník "Námořní skupiny Západ" admirál Krancke, doufal, že tuto důležitou informaci - "Vypluly" - mu zajistí několik hlídkových lodí, které křižovaly každou noc podél anglického pobřeží, pokud to jen trochu počasí dovolovalo.

Morálka jednotek Wehrmachtu na Západě 1944.

Abychom si ještě více přiblížili dobu z počátku roku 1944 až po vylodění, řekněme si něco o morálce německých obránců.
Je jasné, že zhoršující se situace na frontách, kde Wehrmacht bojoval, nečinnost na Západě Evropy měla vliv i na prosté vojáky ve Francii. Nešlo přes veškerou německou propagandu neustále utajovat, že se obrana Německa na Východě hroutí. Vojáci viděli účinnost spojeneckého bombardování nad Německem a nad západními oblastmi Evropy. Voják Wehrmachtu byl neustále konfrontován s materiální převahou Spojenců. Co viděl, přes veškerou cenzuru, psal domů, kde byla víra v tzv. "konečné vítězství" a duch předchozích let mizel. Velitelé i vojáci na Západě také stále častěji zaznamenávali atmosféru chladu, kterou jim prokazovali obyvatelé na okupovaných územích. Vojáci Wehrmachtu stále více viděli proměnu z pasivního přístupu v pohrdání až po otevřenou neposlušnost u lidí v okupovaných zemích. Nikdy nebylo přesně zjištěno jak na vojáky Wehrmachtu působilo stále větší zapojování německých jednotek proti domnělému, nebo skutečnému Hnutí odporu. Hluboké studie po válce tvrdí, že německá opatření proti "jednotkám Commandos" měla odstrašující vliv spíš na vlastní vojáky. Stávalo se totiž, že příkazy shora, od nadřízených, říkaly, že se k Commandos nesmí projevit žádné slitování, i kdyby se vzdaly bez boje. V hlášeních se měl boj proti nim potvrdit písemně, poslat nahoru a ihned kopie zničit. Velitelé i vojáci si kladli otázku, jak se slučuje "etická a morální nadřazenost" s "ušlechtilostí" německých cílů, jak je charakterizují jejich vůdcové. Všechny studie ukazovaly, že na Západě (kde některé vojenské jednotky vznikaly byly tvořeny) nepřipravovaly "takové fanatické bojovníky", jaké bylo třeba na frontě Východní. Také dlouhodobý pobyt mnohých vojáků mimo skutečnou frontu vedl na Západě Evropy k typickým "projevům ulejváctví". Na Západě se u mnohých jednotek vedle narůstající bezstarostnosti projevovalo u vojáků lajdáctví, ztrácely se zbraně a jiná výstroj. Němečtí vojáci se zaplétali stále více s místními ženami na okupovaných územích a zejména ve Francii podléhali nadšení místní krajinou a lidmi. To že byly udělovány přísné tresty vojenskými soudy a vyššími důstojníky, mělo na zlepšování situace pramalý vliv. Na Západě nebyl německý voják tolik přesvědčen, že bude činit dobře, když bude bojovat v nadcházejícím konfliktu se Spojenci. Ocituji pasáž, která vystihuje nejpřesněji oč jde, použitým pramenem je: Detlef Vogel - Německá obrana, cituji:

"Na rozdíl od Východní fronty, kde mnoho vojáků věřilo, že se účastní křížové výpravy proti světovému bolševismu a 'méněcenným' Slovanům, Britové a Američané byli vnímáni méně negativně. Vrchní velení německé branné moci tyto pocity mnoha vojáků na Západní frontě shrnulo do konstatování, že si udržovali politováníhodný, leč odpovídající 'předpoklad, že se střetnou s mnohem humánnějším protivníkem'. Jako dobrý příklad tohoto přístupu může posloužit případ z konce roku 1943, kdy nad Francií vyskočil ze sestřeleného letadla spojenecký 'teroristický letec' a byl záhy zajat jednotkou německých vojáků. Velící poddůstojník mu před zraky francouzských obyvatel nabídnul cigaretu. Když se o tom dověděl polní maršál von Rundstedt, takřka se vzteky zalykal a brzy nato vydal rozkaz, že takové případy 'zcela nemístné sentimentality' musejí být napříště potrestány. Nikdo menší než sám Goebbels, říšský ministr propagandy, bojoval proti takovému přístupu a napadal bombardování německých měst jako akt nekulturnosti a barbarství."

U německých vyšších důstojníků však převládal názor, který neustále zdůrazňovali, že pokud dojde k boji, k invazi do Západní Evropy, bude to boj "Na život a na smrt". Generál Jodl se k tomu vyjádřil dokonce předpovědí, cituji:

"Potom se uvidí, kdo bojuje tvrději a umírá lehčeji. Zda německý voják, jenž vidí ničení své vlasti, nebo voják americký, či anglický, který už ani neví za co vlastně v Evropě bojuje."

Jodl se dokonce na konci roku 1943 před vyššími armádními důstojníky a oficiálními činiteli NSDAP vyjádřil v naději, že pohne s těmi lhostejnějšími tak, že se odvolával na historii, cituji:

"My zvítězíme, protože musíme zvítězit, neboť jinak by světová historie neměla žádného smyslu."

A v roce 1944, jak víme, tak se Němci upínali ke své poslední naději, k "Zázračným zbraním V1 a V2". Jsou známy výroky ze všech front, kde mnozí věřili v tyto zbraně, které měly tzv. "za 5 minut 12" obrátit vývoj 2. světové války v německý prospěch. Takto popsané skutečnosti věřily většinou německé jednotky s určitou tradicí, nebo pověstí, kde museli Spojenci určitě počítat s tvrdým odporem. V Západní Evropě se jednalo o motorizované a tankové divize, jakož i o některé pěší a výsadkové divize. Ostatní německé jednotky dislokované na Západě byly většinou poslepované z příslušníků nejrůznějších vojenských odborností, z rozmanitých věkových skupin a často různého stupně fyzické připravenosti. K této druhé, méně připravené kategorii německých divizí patřily - "statické, bezpečnostní a záložní divize" , od kterých se dalo očekávat mnohem méně hrdinství, mnohem menší chuti se obětovat.
Naposledy upravil(a) michan dne 2/7/2012, 07:04, celkem upraveno 3 x.
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Příspěvek od michan »

XIII. díl. Operace OVERLORD. Č 20.

Němci před invazí.
Z předchozího jasně plyne, že těsně před samotnou invazí Spojenců byl Hitler a generálové OKH a OKW plně přesvědčeni připraveností svých vojsk a plni důvěry, že vyloděná vojska odrazí. Podle všech zápisů Adolf Hitler očekával vítězství německých zbraní, přičemž to byl právě polní maršál Rommel, který optimistickým dojmem o tom vůdce přesvědčoval. Podle názoru polního maršála Rommela bylo pro Spojence připraveno "vřelé přijetí".
Ze všeho konání a zpráv z nejvyššího velení Německa bylo nejpozději týden před invazí štábům SHAEF zcela jasné, že invaze Spojenců dosáhne strategického překvapení, neboť nic nenaznačovalo, že by Němci očekávali hlavní úder jinde než přes Pas de Calais. Zároveň onen týden před invazí bylo příliš pozdě na nějaké významnější přeskupení německé obrany. Zůstávala jediná otázka, jestli se Britům a Američanům podaří invaze i z taktického hlediska? Jedna chvíle, která nastala říkala, že taktické překvapení se také konat nemusí. Onou chvílí bylo, když generál Eisenhower musel kvůli špatnému počasí odložit vylodění z 5. na 6. června. SHAEF musela nařídit všem lodím, které byly v té době na moři, zakotvit v nebližším přístavu. Avšak jeden konvoj, 135 lodí, příkaz nezachytil a "plnou parou" plul k normandskému pobřeží. Naštěstí se Spojencům podařilo navázat s konvojem spojení, když byl už 46 km jižně od ostrova Wight. Spojenci měli štěstí, neboť vyplutí Němci nezaznamenali. Štěstí bylo v tom, že kvůli špatnému počasí Němci odvolali jak námořní, tak letecký průzkum v oblasti Normandie, neboť předtím, když bylo dobré počasí se Spojenci nevylodili a momentálně na chvíli začínalo počasí, kdy by člověk "psa z domu nevyhnal". Alespoň takhle o všem přemýšleli vyšší důstojníci v oblasti Západ, kteří se proto soustředili na jiné záležitosti. Odjeli třeba na válečné hry do Rennes, nebo si vzali několik dní dovolené, či se vypravili na návštěvy k francouzským přítelkyním. Tehdejší předpověď počasí německé meteorologické služby při nejvyšším velitelství Západ sice nebyla tak špatná, ale předpovědi několik týdnů předtím byly pro vylodění výhodnější. Jak jsme již řekli, předpověď hlásila, že po přechodu nízké fronty a bouřek - hlásila německá meteorologická služba zlepšení počasí. Předpověď se shodovala se spojeneckou. Němce nezarazili ani mnohem jasnější příznaky, že hrozí invaze. Tak třeba uprostřed května hlásila německá rozvědka, že "tajná armáda" (Hnutí odporu) byla uvedena do stavu nejvyšší pohotovosti a že invazi je možno očekávat mezi 20. květnem a 1. červnem, což jsme si již řekli u tajných služeb Německa. Ale byly i další náznaky, které jsme ještě neřekli. Dne 1. května 1944 námořní rozvědka zachytila další náznak blížícího se útoku z moře, když zjistila, že Spojenci již po 30 dnech změnili šifry pro radiový provoz, což normálně dělali až po třech měsících. Byla to zjevná snaha Spojenců vyřadit bombardováním všechna radiová monitorovací zařízení Němců podél pobřeží. A konečně pak 1. a 3. června 1944 obdrželi nejvyšší představitelé německých tajných služeb nejjasnější důkaz, že se invaze blíží. Totiž BBC opakovaně vysílala pro Hnutí odporu první část sloky jedné části sloky básníka Verlaina, která zněla, cituji:

"Les sanglots longs des violons de l'automne."
(4. června 1944 BBC vysílala jako heslo francouzskému hnutí odporu, že dlouho očekávaná spojenecká invaze se uskuteční do 48 hodin, začátek známé Verlainovy básně Podzimní píseň: „Les sanglots longs des violons de l'automne…“. 5. června pak druhou část: „Blessent mon coeur d'une langueur monotone“. Povel pro francouzský odboj: invaze do 24 hodin.
Německa odposlouchávací stanice v Pas de Calais zprávu zachytila, a namísto „langueur“, unylost, přepsala „longueur“, zdlouhavost.
Následovala další pro Němce nepochopitelná zpráva: „Les carottes sont cuites, je répète…“, „mrkev je uvařená, opakuji…“ Němečtí překladatelé správně přeložili a vysvětlili, že to ve francouzštině znamená „je to v háji“. Německé velitelství západní fronty v zámku v Saint-Germain-en-Laye (kde se narodil Ludvík XIV.) si to vysvětlilo tak, že spojenci mají problémy a že žádná invaze se nemůže bezprostředně uskutečnit, nad severní Francií bylo právě moc špatné počasí. Maršál Rommel se rozhodl pro dvoudenní návštěvu své rodiny nedaleko Ulmu. Francouzští partyzáni si to vysvětlili správně, horečně připravovali trhaviny. V půlnoci začínali mosty v Normandii létat do povětří.
Co by se stalo, kdyby němečtí stratégové (dnes bychom řekli prognostici) si ve večerních hodinách 5 června 1944 správně vysvětlili smysl těchto dvou zdánlivě pomatených zpráv? Co by se stalo, kdyby maršál Rommel zůstal ve svém štábu? Výsledek invaze by to nijak neovlivnilo, ani šestatřicet Rommelů nemohlo zastavit vyloďování 15-20 bojových vozidel za minutu, které začalo 6 června v 6:30 ráno. - Podkladem je: Karel Košťál, Britské listy 16. 4. 2010....)
Reakce, hodnocení polního maršála von Rundstedta večer 5. června 1944 znělo, cituji:
"Neexistují definitivní příznaky, že bezprostředně hrozí invaze, neboť výsledek spojeneckého bombardování pobřežních opevnění samozřejmě nemohl splnit očekávání nepřítele."
Také Kriegsmarine - Námořní skupina Západ - vyjádřila den předtím, tedy 4. června, svůj názor, že Spojenci mají výsadková plavidla jen pro 10 divizí a potřebovali proto delší čas na shromáždění plavidel pro 20 divizí, o nichž se Němci domnívali, že budou pro invazi nutné.
Na základě všech těchto zpráv nejvyšší velitel vojsk na Západě polní maršál Rundstedt neučinil ani 5. června večer žádné konkrétní kroky proti možnému vylodění. Prý BBC i v minulosti vysílala spoustu takových zpráv, aniž by k očekávané invazi došlo. Pro většinu důstojníků na Západě Evropy vše znamenalo, že jde jen o nějaký pokyn k široké vlně sabotáží... Situace na Západě se však začala měnit krátce po půlnoci z 5. na 6. června, když byly hlášeny vzdušné výsadky kolem řeky Orne a na poloostrově Cotentin. Německý 84. as (LXXXIV.) v Normandii vyhlásil pohotovost II. stupně (stav nejvyšší pohotovosti) a následovala jej i německá 15. A. Námořní skupina Západ a Luftflotte 3 se přidaly v zápětí. Ale i nyní si vrchní velení Skupiny Západ myslelo, že nejde o hlavní vylodění a tak považovalo průzkum hladinovými plavidly za nepotřebný. A to i když počasí a odliv byly každopádně příznivé. Když bylo zpozorováno ráno 6. června ve 03,00 hodin několik lodí nedaleko přístavu Port-en-Bessinu, admirál Krancke nicméně průzkum hladinových plavidel raději nařídil. Hodinu a půl nato pak skutečně vyplulo několik německých torpédoborců z přístavu Le Havre. Bylo 6 hodin 45 minut, když se situace zdánlivě uklidnila a náčelník štábu německé 7. A hlásil, že na rozdíl od dřívějších soudů nic nenasvědčuje námořnímu výsadku. A prakticky v té samé chvíli, kdy hlásil tuhle skutečnost, byla již pobřežní opevnění pod palbou spojeneckých válečných lodí. Přesto náčelník štábu 7. A hlásil, že armáda je schopna situaci zvládnout bez cizí pomoci. Když tyhle věty pronášel, blížila se již výsadková plavidla Spojenců, pod ochrannou palbou lodí, za leteckého bombardování k pobřeží.
Invaze začínala - Spojenci dosáhli taktického překvapení.

Nácvik a provedení Operace NEPTUNE.

Říkali jsme si, že námořní část celé "Operace OVERLORD" se později nazývala "Operace NEPTUNE" a velitelem spojeneckých námořních expedičních sil byl jmenován admirál Ramsey, který byl znám již od doby "Operace DYNAMO", od Dunkerque v roce 1940 a vylodění na Sicílii, "Operace HUSKY".
Když se v první polovině roku 1944, po rozšíření plánu COSSAC, snažili admirál Ramsey a kontraadmirál Alan G. Kirk, americký námořní důstojník přidělený pro "Operaci NEPTUNE", v novém zadání uspokojit potřeby, museli nezbytně získat pro další výsadkové divize, další výsadková plavidla, doprovodné lodě, minolovky a zásobovací lodě. Celková změna strategického plánu znamenala, že bylo třeba zajistit také další naloďovací přístavy a výcvikové prostory v jižní Anglii, která byla tehdy již přeplněna vojsky, obrněnými vozidly, nákladními auty a zásobami. Muži zodpovědní za "Operaci NEPTUNE", s novým plánem invaze, ještě řešili i situaci, že mají mít dostatek prostředků na podporu nejen "Operace NEPTUNE", ale i pro doplňkové vylodění v jižní Francii, tehdy známé pod - "Operace ANVIL". Bylo jasné, že vše zajistit nemohou a po intervenci u Eisenhowera bylo rozhodnuto odsunout "Operaci ANVIL" na srpen 1944 a invazi přes kanál La Manche z května na 5. června 1944.
Naposledy upravil(a) michan dne 2/7/2012, 06:50, celkem upraveno 1 x.
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Příspěvek od michan »

XIII. díl. Operace OVERLORD. Č 21.

Spojenecký štáb, řízený admirálem Ramsey, velmi záhy zjistil, že královské námořnictvo, britská Royal Navy, nebude schopno samo zajistit operační požadavky na "Operaci NEPTUNE". Britská Admiralita totiž cítila jako životní nutnost - udržovat silnou flotilu ve Skotsku pro případ, že by Hitlerovy křižníky, "Kapesní bitevní lodě" a velká bitevní loď, jakou byl "Tirpitz", byly vyslány do Severního moře, nebo na jih do kanálu La Manche, aby zabránily spojeneckému vylodění. Nejvíce se Britové cítili ohroženi právě německým křižníkem "Tirpitz", čekajícím v Norsku na spojenecké konvoje, směřující arktickými vodami do SSSR. Z těchto důvodů drželi Britové v záloze 3 letadlové lodě, 3 moderní křižníky (které také nechtěly riskovat v zaminovaných francouzských vodách) a 16 dalších velkých lodí. Zpravodajská služba Velké Británie však v tomto případě přecenila operační možnosti německé hladinové flotily, jejíž lodě i základny byly již mnoho měsíců cílem spojeneckého bombardování a které by v případě vyplutí narazily na příliš silný odpor, než by byly schopny zvládnout. Byla to hrozba vlastně jen zdánlivá, ale existovala.
Protože se v Royal Navy objevily nové lodě, s větší palebnou silou, ale i s větší protiletadlovou ochranou, přistoupili Britové k drastickým opatřením, aby mohli poskytnout pro "Operaci NEPTUNE" další potřebné námořníky. Royal Navy vyřadilo 49 starých bitevních lodí a eskadru minolovek, a přeškolilo námořníky z vyřazených lodí na lodě s větší bojovou hodnotou. Dokonce byly k Royal Navy přeřazeni vojáci z pozemních jednotek a letectva (dělostřelci, kulometčíci, radisté a další profese). Britská Admiralita také stáhla ze Středomoří méně potřebné válečné lodě a ochranu Středomoří převzala zčásti Východní flotila z Indického oceánu. Zredukován byl také doprovod konvojů v Atlantiku. I přes tato drastická opatření se Eisenhowerův námořní štáb, zajišťující "Operaci NEPTUNE", obával, že stále nebude mít dostatek lodí různých typů, jako byly výsadkové lodě, lodě s dělovou a raketovou výzbrojí, které by umožnily provést rozšířenou variantu "Operace NEPTUNE". Ve velení Spojenců došlo mezi Američany a Brity k dosti ostré výměně názorů.
Britové měli totiž dojem, že Američané využívají pro své akce v Pacifiku příliš mnoho výsadkových plavidel na úkor evropského bojiště. V USA totiž admirál Ernest J. King, velitel americké flotily a náčelník pro námořní operace, nesouhlasil a tvrdil, že na evropské bojiště již štědře přidělil výsadkové lodě pro tanky (LST), výsadková plavidla pro pěchotu (LCI) i pro tanky (LCT) a další výsadková plavidla. O problému jsme si již říkali, že je na místě, v USA, v prvních měsících roku 1944, řešil nový náčelník štábu SHAEF, kterého si Eisenhower přivedl ze Středomoří, generál Bedell Smith, viz. Č 7 zde:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=5255
Podstata problému spočívala v tom, že v Evropě, Jižní( Středomoří a Itálii) i Západní, nebyl dostatečný počet typů, který by pokryl celkové požadavky Spojenců a na odkaze hovoříme i o tom, že jiné byly tabulky pro Pacifik a jiné byly tabulky pro potřeby vylodění v Evropě, kde bylo nutno mít protivzdušnou obranu a palebné prostředky blízké podpory.
Velké ztráty lodí Spojenců v Atlantiku a v Karibské oblasti v důsledku činnosti německých ponorek během roku 1942, také vedly k tomu, že loděnice v USA zvýšily hromadnou (sériovou) výrobu doprovodných plavidel na úkor různých druhů plavidel výsadkových. Také odklad data vylodění v Evropě z roku 1943 na rok 1944 způsobil odliv výsadkových plavidel na jiná bojiště ( do Pacifiku).

Po problému přestalo být úplně v době, kdy Britové předisponovali část svých vyloďovacích plavidel pro tanky a pěchotu ze Středomoří a - stejně jako Američané - zvýšily jejich nosnost. Navíc admirál King začal v druhém čtvrtletí roku 1944 posílat do Velké Británie výsadková plavidla přímo z amerických loděnic. Díky všem těmto jmenovaným opatřením, měla pak spojenecká flotila v "Den D" dostatečný počet výsadkových plavidel všeho druhu.
Ne vždy vylodění v západní Evropě nakloněný admirál King, měl také námitky, aby byly pro "Operaci NEPTUNE" předisponovány nějaké další americké bitevní a válečné lodě. King totiž měl dojem, že Britové mají dostatek bitevních lodí pro účely dělostřelecké přípravy a podpory vyloďovací operace. O jiném postoji k problému jej postupně přesvědčil kontraadmirál John L. Hall, který velel jednomu z amerických výsadkových svazů, když ostře vyjádřil, že i Američané mají zájem na úspěchu "Operace NEPTUNE". Nakonec admirál King v dubnu 1944 převelel do Velké Británie 3 staré americké bitevní lodě - "USS Arkansas"

Obrázek


, "USS Nevada"

Obrázek


a "USS Texas"

Obrázek


- a eskadru torpédoborců. Situaci nejlépe vyjádřil americký námořní historik Samuel Elliot Morison, když řekl, "I tak královské námořnictvo mělo lví podíl v lodích pro dělostřeleckou podporu", a snad měl dodat i v ostatních lodích a plavidlech pro "Operaci NEPTUNE".
Za vše hovoří čísla:
Královské námořnictvo, Royal Navy (včetně lodí kanadského námořnictva), nasadilo k 5. červnu 5 bitevních lodí, 17 křižníků, 65 torpédoborců, 360 pobřežních hlídkových plavidel a 447 fregat, doprovodných torpédoborců, korvet, minolovek a podobných lodí. Příspěvek USA - US Navy zněl - 3 bitevní lodě, 3 křižníky, 34 torpédoborců, 111 lodí pobřežní ochrany a 49 fregat, doprovodných torpédoborců a hlídkových lodí. V rámci invazní flotily pak ve prospěch Spojenců působilo 49 lodí s posádkami z Francie, Polska, Řecka, Nizozemí a Norska. Výsadkových plavidel bylo celkem 4 126 (3 261 bylo britských a 865 z USA).

Výcvik.

Na všechny spojenecké námořní velitele, kteří zajišťovali "Operaci NEPTUNE", působili nepříjemně neúspěšně provedená vylodění na Gallipoli v 1. světové válce a u Dieppe v roce 1942 a také Američané věděli, že i když vylodění jejich vojáků v listopadu 1943 na atolu Tarawa v Pacifiku se zdařilo, stálo Američany příliš mnoho životů. Všichni námořní velitelé Spojenců věděli, že kombinovaná násilná operace, zahrnující koordinované operace, vzdušné, námořní a pozemní, je jednou z nejsložitějších vojenských činností, kterou lze úspěšně uskutečnit jen po pečlivé přípravě.
Proto, aby předešli případným katastrofám ve Francii, prodělávali vojáci, námořníci i letci náročný, tvrdý a soustavný výcvik několik let. Připraveností amerických sil na účast v "Operaci NEPTUNE" byl pověřen kontraadmirál John Wilkes, což byl pra-pravnuk komodora Charlese Wilkese, amerického mořeplavce 19. století, který objevoval neznámé oblasti Pacifiku. Od prosince 1943 nechal kontraadmirál projít Američany náročnými cvičeními u Slapton Sands a Torquay v Devonu. Při zkouškách, které se velmi přibližovaly reálu, cvičily spolu jednotky a lodě, které byly určeny ke společnému boji. většina takového výcviku se odehrávala koncem dubna a počátkem května 1944. O události kdy u Devonu napadly německé rychlé čluny, při nočním cvičení u Lyme Bay, Američany a potopily 2 plavidla pro přepravu tanků jsme hovořili při "Operaci FORTITUDE", kde říkáme, že zahynulo 700 vojáků, viz. Č 11 Utajení "Bigot":
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=5270
I přes popsanou tragédii, výcvik britských a amerických výsadkových jednotek pokračoval dobře.
Vysoce ceněny byly opravárenské týmy obou armád, které k 1. červnu 1944 svým nadřízeným štábům hlásily, že k vyplutí a bojovým akcím bylo připraveno 99,3% amerických a 97,7% britských výsadkových plavidel.
Ve spojeneckém námořnictvu byl hlášen a zdůrazněn nácvik dělostřelecké podpory. K výsadkovým svazům byly přiděleny samostatné týmy námořních důstojníků, aby pomohly zajistit přesnost námořní dělostřelecké palby. Britové ony týmy nazývali předsunutými dělostřeleckými pozorovateli a Američané jim říkali pobřežní skupiny řízení palby. Uvedené týmy, skupiny, měly být vysazeny spolu se vzdušnými a námořními výsadkovými jednotkami, což intenzivně cvičily spolu se svými protějšky, řídícími palbu na příslušných lodích. Cvičily se také v další činnosti - vyžádat i palbu od jiných spojeneckých lodí. Američtí a britští piloti stíhaček Mustang a Spitfire cvičily kontrolu palby ze vzduchu spolu s řídícími palby na lodích pro dělostřeleckou podporu.

Pro vojenskou specifičnost textu, jakož i z důvodů zachování vojenské terminologie, kvůli většímu zachování faktů, menší chybovosti v historické faktografii, jsem většinou od míst v Č 19. až Č 21. psal text, ze svých poznámek a osnovy celého tažení v Normandii, text mnou sestavený ( Osnovu viz zde na tomto odkaze v Úvodu:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=137&t=5236
) - dále pak jsem psal text z informací z historického pojednání Operace Neptune - Edward Marolda, - Detlef Vogel - Německá obrana, a místy jsem pak použil informace pro text ve svých článcích z historického pojednání - Miloš Hubáček - Invaze - což jsou podklady uvedené i u Č 21. na konci.
Všechen historický děj v článcích popisuji svými slovy. Pokud je uvedena citace, je vždy uvedeno odkud byla použita.
U některých historických dějů jsou informace použity z dalších podkladů, které jsou uvedeny na konci posledního článku, zde u Č 21. - Použité podklady.
Obrázky a mapy jsou použity z volně uložených na zahraničních webech, umístěných zde na Palbě v - Album, nebo Fotoforum - odtud pak dle návodu vložených do mých článků.


Použité podklady:

Duce – Anatomie jedné kariéry – Luboš Taraba.
Adolf Hitler a jeho cesta k moci – Rainer Zitelmann.
Nacismus – Alessandra Minerbiová – editor: Flavio Florani.
Pakty Stalina s Hitlerem – výběr z dokumentů 1939 a 40 – Naše vojsko.
Přísně tajné 3/99, 4/99, 3/05 a 3/08.
HPM ročník XIV. – Ivo Pejčoch – Těžký křižník Canarias.
Září 1938 – Role a postoje spojenců ČSR – Miloslav John.
Dějiny světa, svazek IX – L. I. Zubka, A. M. Zubinský a G. N. Sevosťjanov.
Dějiny světa, svazek X. – V. V. Kurasov, A. M. Někrič.
Krev, slzy a pošetilost v nejtemnější hodině 2. světové války – Len Deighton.
Druhá světová válka – Úplná historie – Martin Gilbert.
Blitzkrieg od Hitlerova nástupu po pád Dunkergue - Len Deighton.
Druhá světová válka – John Keegan.
Polské tažení Hitler a Stalin rozbíjejí Polskou republiku – Janusz Piekalkiewicz.
Tanková válka 1939 – 1945 - Janusz Piekalkiewicz.
Letecká válka 1939 – 1945 - Janusz Piekalkiewicz.
Námořní válka 1939 – 1945 - Janusz Piekalkiewicz.
Historie německé armády 1939 – 1945 – Philippe Masson.
Slovenská armáda 1939 – 1945 – Charles K. Kliment, Břetislav Nakládal.
Hitlerovi válečníci – Guido Knopp.
Německé obrněné jednotky – Horst Scheibert.
Hitlerovy elitní jednotky – Lucas Cooper.
Němečtí parašutisté ve II. světové válce – Volkmar Kühn.
Operace Jubilee, Dieppe 1942 – Norman Franks.
Narvik – Donald Macintyre.
Ocelová lavina – Darius Jedrzejewski, Zbigniew Lalak.
Bitva o Británii – Leonard Mosley a redakční kolektiv Time-Life Books.
Černí andělé, Historie zbraní SS – Rupert Butler.
Historie válek – David Brownstone a Irene Franck.
Neznámé špionážní operace KGB – Mitrochinův archiv – Christopher Andrew, Vasilij Mitrochin.
Den D, 1944, Hlasy z Normandie – Robin Neillands, Roderick de Normann.
Druhá světová válka den za dnem – Donald Sommerville.
Svět ve válce 1939 – 1945 – Dr. Duncan Anderson, Dr. Stephen Badsey, David Chandler, Dr. Paddy Griffith, Sean McKnight, Gary Sheffield.
Marcel Jullian – Bitva o Británii – červenec-září 1940
Alan Cooper – Cíl Drážďany.
Boje o Itálii 1943 až 1945 – Dominick Graham a Shelford Bidwell.
Hitlerovy horské jednotky – James Lucas.
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1176,
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1179
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1193
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1209
a v nich následné diskuze.
Miloš Hubáček – Bitva u Matapanu.
Miloš Hubáček - INVAZE.
Charles Kirkpatrick - Spory o druhou frontu.
Stephen Badsey - Příprava operace Overlord.
Detlef Vogel - Německá obrana.
Edward Marolda - Operace Neptune.
Steven J. Zaloga - Den D 1944 Pláž OMAHA.
Roger Cirillo, Stephen Badsey - Den D.
Charles Kirkpatrick - Soustřeďování sil.
Alfred Price - Vzdušné boje.
Nigel de Lee - Boje v Ńormandii.
Nigel de Lee - Průlom.
Jaroslav Hrbek – Tobruk 1941.
Janusz Ledwoch – Afrikakorps.
Paul Carell – Lišky Pouště.
Janusz Piekalkiewicz – Rommel – Tajná válka v Africe.
Dwight David Eisenhower – INVAZE DO EVROPY.
Harry C. Butcher – TŘI ROKY s EISENHOWEREM.
Jiří Brož – STŘEDOMOŘÍ V OHNI DRUHÉ SVĚTOVÉ VÁLKY.
D – DAY OPERACE OVERLORD, dle nakladatelství Salamander
Books Ltd, Londýn.
Další související historická literatura.
Mé dlouholeté poznámky a mapy.
Z webu http://www.Palba.cz je použito jako podklad a upoutávka:
V subkapitole – Armády 1918 – 1945 u Francie zde:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=143
a zde jednotlivé sekce:
a) Pozemní a cizinecká legie – (články od Kačermiroslav, Sa 58 a Bruno):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=160
b) Letectvo – ( články YAMATO, Kačermiroslav a Fatale):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=161
c) Námořnictvo – (ovládal Norad – Nelson):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=162
d) Opevnění a bunkry – (od Bruna a Lorda):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=48
Aby pak důležitou smlouvu o porážce Francie z 22. června 1940 dodal Kačermiroslav v sekci
e) Ostatní:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=3463
V subkapitole – Armády 1918 – 1945 pak nalezneme - Británie viz zde:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=139
kde jsou pak jednotlivé sekce, a v nich potom musíš otevřít - Pozemní vojsko:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=154
tam teprve otevřeš Obrněná technika – (především YAMATO, TonyHazard a Easy_Company) zde:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=241
aby pak ještě následovaly odkazy od Sa 58:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=3351
a Thór:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=2936
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=2892
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=2821
Royal Navy (především Norad – Nelson a také trochu Mikhassel. Dralno):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=153
Letectvo:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=99
pak má své podsekce:
Stíhací letouny – (xradar, YAMATO, Tempík, Reisen):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=216
Bombardovací a bitevní letouny – (Haness, YAMATO):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=217
Ostatní letouny – (Kačermiroslav):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=218
Různé – (od Haness, Ikala, Lord a YAMATO):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=220
A starší neaktualizovaný článek od Fatale:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1180
O Německé obrněné technice je možné se na Palbě dozvědět na tomto odkaze v subkapitolách zde http://www.palba.cz/viewforum.php?f=138
Tanky a stíhače tanků:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=116
od Sa 58, YAMATO, TonyHazard.
Samohybná děla http://www.palba.cz/viewforum.php?f=117 také od Sa 58 a YAMATO.
Mnoho dalších věcí, jako jsou OA – Obrněné Automobily - na tomto odkaze http://www.palba.cz/viewforum.php?f=17 také od Sa 58.
Z letecké techniky jsou to především v subkapitole Luftwaffe
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=20
u Stíhacích letadel http://www.palba.cz/viewforum.php?f=112
monografie Hans S a YAMATO, stejně jako u Bombardovacích a bitevních http://www.palba.cz/viewforum.php?f=113
a u Ostatních http://www.palba.cz/viewforum.php?f=192
je to pak Tunac, Haness, Hans S a YAMATO.
Vybavení letounů http://www.palba.cz/viewforum.php?f=193je od Ikala, Eda a Sa 58.
O Itálii jsou pak jednotlivé subkapitoly zde:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=142


Případné doplnění a diskuzi prosím směřujte na tento odkaz:

http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=67&start=40
ObrázekObrázekObrázek
Odpovědět

Zpět na „Pozemní boje 1944 - 1945“