XIII. díl. Operace OVERLORD. Č 16.

Od Normandie po kapitulaci Německa

Moderátoři: michan, Pátrač

Odpovědět
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

XIII. díl. Operace OVERLORD. Č 16.

Příspěvek od michan »

XIII.díl. Operace OVERLORD. Č 16.

Rozložení divizí Wehrmachtu v Atlantickém valu, od Holandska po jižní Francii ke "Dni D",
k 6. červnu 1944.

Obrázek


Při určování "kdy" by se Spojenci mohli v Západní Evropě vylodit, poskytla německé Skupině armád Západ maršála Rundstedta i německá meteorologická služba důležitou informaci. Z přesných tabulek německé meteorologické služby vyplývalo, u přílivu a odlivu, jakož i z měsíční fáze a východu a západu slunce, že v oblasti mezi Le Havrem a Cherbourgem, v místech kde skutečné vylodění očekávali námořní důstojníci Kriegsmarine, budou optimální podmínky pro vylodění, pokud měsíc květen přejde v poklidu, mezi 5. a 7. červnem 1944. Podobně dobré podmínky pak německá meteorologická služba uváděla až po 19. červnu, a to ještě bez měsíčních nocí, které byly důležité pro spojenecké letectvo. I zde se jednalo o fakta, které jak Hitler, tak generál Jodl, náčelník Operačního štábu OKW, i maršál Rundstedt, ba i Rommel přehlédli, každopádně je zprávy meteorologů nechávali klidnými. Stále prostě platilo - vše, co si zodpovědní Třetí říše vzali do hlavy - vylodění Spojenci jako hlavní úder provedou v Pas de Calais a datum prozatím nevíme. Jen Hitler prý si mimovolně připustil myšlenku, o které hovořil i nahlas, že Normandie poskytuje dobré podmínky pro vzdušný výsadek. Protože však byla obrana v Normandii v květnu 1944 zpevněna, hovoříme o tom v předchozích článcích (přisunutí 91. pěší divize, 6. paradesantního pluku, jakož i přisunutí 21. td a Panzer Lehr z Maďarska, ale třeba i kůly proti výsadkářům na Cotentinském poloostrově a další - ještě bude blíže osvětleno ) viz. Č 13 , nebyla již blíže zkoumána situace.

Dislokace jednotek Wehrmachtu.

Je jasné, že Němci museli na pobřeží celé Západní a jihozápadní Evropy udržovat své jednotky podél celého pobřeží. Nemohli si jen tak dovolit vybudovat nějaké centrum obrany, neboť Spojenci svou dislokací ve Velké Británii hrozili vyloděním kdekoliv, včetně i tzv. "náhradních operací". Rychlé přesuny na několika tisících kilometrech, od jednoho pobřeží ke druhému, přes sice dobré železniční sítě by bylo zranitelné a Spojenci Němce obkličovali v Evropě prakticky ze všech stran. Navíc Němci dobře věděli, že to není jejich jediná fronta, že mimo Západní frontu, mají ještě stále bojující a ve svých potřebách větší - Východní frontu, kde Němci museli čelit těžkým náporům Rudé armády. Od léta roku 1943 navíc museli Němci čelit invazní armádě Spojenců v Itálii. Divize museli také poslat proti povstáním v Jugoslávii a Řecku. Když se vše sečetlo, přesahovaly možnosti Hitlerovského Německa požadavky bojů, které v Evropě vedli. Hitler a jeho rádcové stále hledali strategické řešení situace....
Do Bitvy u Kurska a prakticky až do podzimu 1943, kdy Bitva u Kurska a následné ruské ofenzívy končily, očekávali Němci spásu v podobě "rozhodujícího vítězství" - jenomže to byla krutá porážka, čeho se Němci na Východě dočkali. Němci se domnívali, že na Východě v rozhodující bitvě zvítězí, uvolní si síly a budou ohrožovat Angličany a Američany na Západě. V úvahách německých stratégů a Hitlera tehdy zaznívaly hlasy, že až u Kurska zvítězí, získá Kriegsmarine a Luftwaffe největší část potenciálu průmyslové výroby Německa na výrobu moderních zbraní na úkor pozemní armády. To vše se zhroutilo právě na podzim roku 1943. Přesto mezi říjnem a listopadem 1943 Němci na popud Hitlera částečně změnili strategii, přibližně pod heslem: "Co z vývoje nebude létat, jezdit a střílet do 9 měsíců, nedostane prioritu"( prosím s výjimkami vlivu některých vysoce postavených "šéfů Třetí říše...").
Hitler i od podzimu 1943 připouštěl, že se mohou Němci za určitých podmínek vzdát některých dobytých území, ale veškerý útok nepřítele musí být zastaven daleko před hranicemi Říše( říkají některé nedávno uvolněné historické průzkumy...).
Situace se však, jak na Východě, tak na Západě, vyvíjela více a více v neprospěch Německa. Již bylo jasné, že pokud se Spojenci vylodí a zachytí kdekoliv na západním pobřeží Evropy, Německo válku prohraje. Hitler si toho byl vědom a svému okolí tvrdil, že když porazí Američany a Brity již na plážích, nebudou Spojenci schopni další invazi v dohledné době zopakovat. Proto bude nutné, pro rozhodující vítězství Německa nejprve na Západě, zkoncentrovat všechny síly a porazit Angloameričany, přesunout pak všechny síly na Východ a definitivně zlomit vojenskou moc SSSR. Všechno tak podle Adolfa Hitlera na konci roku 1943 záviselo na tom, zda se podaří zajistit, aby byly všechny dostupné zdroje Německa věnovány na porážku Spojenců na Západě.

Strategické alternativy Německa.

A jak chtěli Němci porážky Spojenců na Západě dosáhnout?
Existovaly 2 možnosti:

a) Buď se podaří Němcům odrazit vylodění v jeho vlastním průběhu, což znamenalo, že musí odrazit kombinovanou vyloďovací a vzdušně-výsadkovou operaci.

b) Nebo německé jednotky zabrání rozvinutí pozemních operací bezprostředně po invazi.


Nejprve se zdálo, že se Němci rozhodnou pro variantu a), neboť Adolf Hitler v květnu 1943 prohlásil, cituji:

"Atlantik je mým západním opevněním a i když se tam budu muset bránit, je to pořád lepší, než se muset bránit sám na pobřeží Evropy."

To byly ještě chvíle, kdy souhlasil s velkoadmirálem Dönitzem, který byl neustále přesvědčen, že taková námořní velmoc, jako byla velká Británie, může být zcela poražena jen na moři. I když již na jaře roku 1943 docházelo k tvrdé porážce ponorek na mořích a oceánech, pokoušel se Dönitz opakovaně přesvědčit Hitlera, aby Němci pokračovali v námořní válce. Dönitz pak obnovil ponorkovou válku, přestože zprvu nebyli schopni Němci, na určité období roku 1943, zjistit příčinu ztráty tolika ponorek. Boj proti spojeneckým konvojům ještě pokračoval, až byl postupně koncem roku 1943 a na začátku roku 1944 ve své velké intenzitě definitivně zastaven (pokračoval již jen s menší intenzitou až do konce války).
Koncem roku 1943 se situace neodvratně vyvíjela ve prospěch varianty b) - porazit Spojence na evropské pevnině. Veškerý takový plán mohl být uskutečněn jedině ve spolupráci Kriegsmarine a Luftwaffe, pokud Luftwaffe bude dostatečně silná. Jenomže po roce 1943 naštěstí Göringova Luftwaffe ztrácela sílu, neboť se jí nedostávalo nejen prostředků, ale nebyla ani vypracována žádná koncepce na nějakou systematickou kampaň ničení spojeneckého letectva a loďstva. Také Wehrmacht již v oné době projevil jasně svůj vztah k nějakému - "nedej Bože" - vylodění na cizím území, ale především k bránění pobřeží Západní Evropy - shrnuto do vět, cituji:

"Voják (myšleno německý) má tak trochu strach a je nervózní z vody před svým postavením. Chce se dostat pryč od pobřeží."

Těmito slovy, těmito větami, komentovala Kriegsmarine a Wehrmacht, v srpnu 1944, svou situaci a to zcela oprávněně.

V rámci této pozdější úvahy nepřekvapuje, že Adolf Hitler ve svém rozkazu Č 51, z listopadu 1943, přidělil Kriegsmarine a Luftwaffe jen úkoly malého významu, které měly plnit v podstatě jen v případě vylodění Spojenců v Západní Evropě. Podle tohoto rozkazu Č 51 nezůstalo z původní obecné strategie napadení nepřítele ještě před dosažením pobřeží - takřka nic. Nastupoval jediný prostředek, v který Adolf Hitler věřil jako v zázrak. Splnit všechny strategické požadavky Německa měly tzv. "Zázračné zbraně" - použité pro bombardování Anglie - zbraně řady V. Nasazení V1 bylo plánováno na červen 1944. Hitler a jeho generálové doufali, že "Zázračné zbraně typu V" zlomí morálku britského obyvatelstva, oddálí plnění plánu připravované invaze a tajně doufal, že se mu invazi nakonec podaří dokonce znemožnit. Pokud se to nepodaří, měla zůstat veškerá tíha obranných bojů samozřejmě na Wehrmachtu.

Atlantický val.

Němečtí inženýři připravili plány na budování Atlantického valu v Severní, Západní a Jižní Evropě již koncem roku 1941. Atlantický val se měl dle plánů sestávat z velkého počtu těžce opevněných postavení, bunkrů ( zde je bunkr kamuflovaný jako mohutné stavení

Obrázek


), děl (na pobřeží maskované lodní dělo větší ráže v bunkru


Obrázek


), pásem protiletadlové obrany, překážek a zátarasů v bezprostřední blízkosti pobřeží

(nejprve v moři, na úrovni odlivu byly jako prvá překážka zaražené kůly s protitankovými minami - Němci předpokládali, že se Spojenci budou vyloďovat za přílivu a miny budou explodovat u vyloďovacích lodí ještě daleko v moři.


Obrázek



Druhou řadu tvořily další překážky, které měly i s upevněnými, nárazem explodujícími minami zastavovat vyloďovací plavidla - zde i s inspekcí.....


Obrázek



A zde na plážích proti vyloďující se technice byly nasazeny jako - Třetí překážka - proti vyloďujícím se obrněným a dalším vozidlům - z okolí Protektorátních pevností z Čech - přivezení oceloví ježci


Obrázek


Ještě prvá, druhá překážka a na plážích viditelná třetí překážka - "český ježek".


Obrázek


Mimo toho existovaly obyčejné vory s kůlu a prken s minami a další jiné nástrahy).

Když stavba začala, byl v oblastech budování nedostatek pracovních sil, které sem Němci v podobě "Todtovy organizace" museli převézt. A tak se podle vzoru podobných staveb již budovaných v Norsku, od roku 1942, na několik roků přemístilo tisíce zahraničních a německých dělníků v rámci "Todtovy organizace", na opevňování nejprve francouzsko-belgického pobřeží a později všech úseků pobřeží kanálu La Manche( Němci jen při výstavbě Atlantického valu museli vybudovat obranná postavení podél téměř 4 800 km pobřeží od Holandska až po španělské hranice). Když v Africe proběhlo vylodění, v prosinci 1942 "Operace TORCH", začala opevnění vyrůstat i na jihu Francie.
Podle vojáků - podle štábu Skupiny armád Západ polního maršála von Rundstedta - mělo moře posloužit jako:

"Nejlepší protitankový příkop před Atlantickým valem".....
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Příspěvek od michan »

XIII. díl. Operace OVERLORD Č 17.

Budování Atlantického valu postupovalo ohromujícím tempem. Vždyť ke dni D dokončili Němci 12 247 z 15 000 plánovaných opevnění ( a to ještě na středomořském pobřeží bylo postupně vybudováno dalších 943 opevnění). Na plážích bylo umístěno 500 000 překážek a položeno tam bylo více jak 6 500 000 min... Největší zásluhy na tempu, hustotě minování, rozmanitosti překážek, s jakým se Atlantický val budoval, se přisuzovaly energii a zkušenostem polního maršála Rommela, který na stavbu dohlížel, a který jí v terénu řídil( mnoho snímků Atlantického valu - Atlantic wal - je věnováno inspekcím právě polního maršála Rommela...).
Rommel si předsevzal, že promění pobřeží Atlantického valu v obávanou a neprostupnou překážku pro Spojence. Měl však problém, neboť i on vycházel ze špatného předpokladu, že se Spojenci vylodí v oblasti Pas de Calais a proto byly i největší zdroje budování Atlantického valu směrovány do oblasti, za kterou ležela německá 15. A....
Kde se skutečně Spojenci vylodili, v Normandii, před německou 7. A, byla německá obrana připravena méně důkladně. Přestože velení německé 7. A mělo v Normandii k dispozici 74 000 dělníků Todtovy organizace a 3 765 vozidel, byl v květnu 1944 splněn plánovaný program opevnění jen z 1/2.....
Nejvíce potíží vzniklo proto, že byl nedostatek děl velkých ráží, námořních děl, která měla být umístěna ve velkých pevnostech a měla střílet daleko do moře. Dalším problémem bylo, že jen málo pevností druhé obranné linie - 20 až 30 km ve vnitrozemí - Němci skutečně dokončili.... Největší část materiálu a lidských zdrojů totiž "spolykalo" opevňování přístavů Cherbourg, St. Malo, Brest, Lorient a St. Nazaire, neboť Němci předpokládali, že se Spojenci určitě budou chtít vylodit v blízkosti velkých nákladních přístavů. Při budování obranných opevnění razil polní maršál Rundstedt(ale i Rommel...) heslo, že "Atlantický val bude tak pevný, jako jeho nejslabší článek". I proto vydal v únoru 1944 velitelům opevněných oblastí rozkaz, cituji:

"Ústup na Západ neexistuje!"

Jednotky v opevněních měly v případě invaze vydržet až do příchodu motorizovaných záloh, které měly Spojence vrhnout zpět do moře. Přes všechna budování se v myšlení Rundstedta i Hitlera objevovaly myšlenky, že opevnění nápor Spojenců nevydrží. Svědčila o tom rekognoskace terénu na podzim roku 1943, kdy Adolf Hitler rozkázal prozkoumat zákopovou linii, která se táhla od řeky Sommy přes řeky Marne a Saone až ke švýcarské hranici. Průzkum probíhal samozřejmě za nejpřísnějšího utajení a vědělo o něm jen několik málo vybraných štábních důstojníků OKH zavázaných mlčením, neboť Adolf Hitler nechtěl Wehrmacht předčasně demoralizovat.
Dodnes vojenské stratégy i taktiky, stejně jako historiky zaráží, že Wehrmacht, armáda cvičená od samého počátku pro mobilní boj, se náhle od roku 1942, 43 připravovala, že se usadí za zdmi pevností.... Jako jeden z důvodů je uváděna skutečnost, že většina divizí, které podléhaly veliteli Skupiny armád Západ byla "statických", to znamená nemotorizovaných. Hlavním cílem těchto nemotorizovaných jednotek na Západě bylo vlastně až do listopadu 1943 budování nových mobilních jednotek. Vždyť všechny tyto motorizované divize na Západě byly povětšinou vlastně vyňaty z podřízení velitele Skupiny armád Západ, ihned poté, co dosáhly plného počtu mužů a výzbroje. Vlastně Hitlerův rozkaz Č. 51, z listopadu 1943, zakazoval, s ohledem na novou strategii, jakýkoliv další přesun ze Západu na Jih a Východ. Skutečnost však byla taková, že jakmile byly motorizované a tankové divize vybudovány, stále opouštěly západní oblasti (kdyby třeba jen po praporech, nebo rotách), protože jich bylo nezbytně třeba na jiných frontách. V kontextu uvedených skutečností lze těžko pochopit proč se vlastně v německém táboře vedly po měsíce vášnivé spory o podřízenosti toho mála divizí, které byly ještě na Západě k dispozici. I to málo td a mot. divizí na Západě mělo být dislokováno bezprostředně za Atlantickým valem, kde měly být schopny rychlé reakce na spojenecké vylodění, jak požadoval Rommel, když OKW naopak žádalo, aby byly v centrálních oblastech, dál od pobřeží. Po prudkých debatách a sporech byl nastolen kompromis - některé td a mot. divize byly přesunuty blíže k pobřeží, ostatní td a mot. divize vytvořily centrální zálohu okolo Paříže. Kompromis se zdál ideálním řešením, které by mělo umožňovat, aby byla nepřátelská invaze zachycena na pobřeží, kam by okamžitě vyrazily zálohy, až by byl zjištěn Hlavní směr spojeneckého útoku. Z toho plynulo, že Němci zřejmě doufali v rozhodující výsledek bitvy o spojenecké předmostí, neboť ze zkušenosti věděli, že Spojenci jsou v době vylodění nejzranitelnější. Tzv. "Tankové spory" ovšem prokazovaly, že v plánech německé obrany se angažovali jen armádní důstojníci, kteří se zabývali hlavně problémem, co udělat po spojeneckém vylodění. Mnohem menší pozornost byla věnována otázce, kdy a kde spojenecký útok začne. Němci stále v roce 1944 nebrali v úvahu ohromnou převahu spojeneckého letectva, která jim mohla v přisouvání záloh zabránit (což se pak skutečně stalo). U starších důstojníků Wehrmachtu byla přece jen patrná převaha Spojenců ve vzduchu a tak začali trvat na tradici "výhradně pozemní velmoci" a vraceli se k tzv. "pevnostní mentalitě" vypěstované již v 1. světové válce.

Střet odpovědností v německé armádě.
Když si chceme řádně osvětlit velení německým jednotkám v Atlantickém valu, musíme se zabývat komplikovanou a vzájemně se prolínající oblastí odpovědností velitelů danou historií v německé armádě. I zde ve velení Skupiny armád Západ platilo, že velení vojskům na Západě bylo pro polního maršála jen takovým zbožným přáním, než reálnou skutečností. Ve velení německé armádě na Západě byl velký rozdíl oproti všeobecným Eisenhowerovým pravomocem. Polní maršál Rundstedt totiž přímo velel pouze části vojsk dislokovaných na Západě. Jak říkají historici, ještě se tak dalo pochopit a tolerovat, že třeba německá Luftflotte 3 podléhala leteckému veliteli. Jenomže konflikty už způsobovalo, když z přímé podřízenosti velitele Skupiny armád Západ, byly vyňaty výsadkové jednotky a polní divize Luftwaffe. Stejně tak vyňaty byly zpravodajské jednotky a pobřežní baterie Kriegsmarine. Velitelem opevnění v přístavních městech byl vždy důstojník pozemní armády, který obranu organizoval se znalostí pozemních operací, ale bateriím děl nevelel. Takový stav pravomocí často vyvolával konflikty s velením Kriegsmarine. velmi často musely do sporů zasahovat vrchní velitelství pozemní armády, nebo vrchní velitelství Kriegsmarine, aby eliminovaly vzniklé spory.
Polnímu maršálu Rundstedtovi byly také jednotky SS a záložní jednotky k dispozici jen za určitých podmínek. Rundstedt byl stále a stále vyváděn z míry zjištěním, že se on i jeho štáb, jen jakoby mimochodem, často náhodou, dozvídal o stavech a výzbroji takových divizí. Vyšší vojenští velitelé popisovaných jednotek měli na Západě svoje kanály pro přenos rozkazů, které přímo obcházely vrchního velitele Skupiny armád Západ a vedly přímo na OKW a OKH v Berlíně. Řeklo by se odlišné operační úkoly vyžadují odlišné systémy velení. Kde je však nedílná velitelská pravomoc o jejíchž výhodách nemá cenu mluvit...
Zcela nepochopitelné však zůstává rozdělení zodpovědnosti ve Wehrmachtu, kde dokonce i v jejím rámci, nemohl uplatnit polní maršál Rundstedt svou velitelskou pravomoc. Totiž i zde - u nejsilnější zbraně - u motorizovaných a tankových divizí - byly pravomoci převedeny z jeho podřízenosti, neboť jednotky tvořily část zálohy vrchního velitele OKW... Mělo to katastrofální důsledky, neboť počáteční německá reakce na vylodění byla zpožděna v řádů hodin a dnů...!!!
Na příkladu německé 2. td, její podřízenosti, si vyjádřeme absurditu velení.
Nijak výjimečná německá 2. td, když, vržena proti kritickému místu výsadku, musela poslouchat 4 různá velitelství...:

1) V průběhu bojů tvořila část tankové Skupiny Západ.
2) Takticky patřila k 1. ts SS.
3) Teritoriálně podléhala vojenskému veliteli Belgie a severní Francie.
4) Po zásobovací linii stále setrvávala u 15. A.

Podobná rozpolcenost pravomocí nebyla na Západě u Wehrmachtu nijakým výjimečným případem.
I mimořádně zkušený důstojník, generál Blumentrit, náčelník generálního štábu při vrchním velení Skupiny armád Západ, se občas hodně zapotil, když například v dopise Jodlovi z ledna 1944 dal průchod svým pocitům "z onoho guláše pravomocí" a napsal, cituji:

"Vše je zde v každém ohledu totálně zmatené, zamotané a popletené."

Dopis, který napsal Blumentrit hovořil v souvislosti o vleklém sporu mezi polním maršálem von Rundstedtem, který se táhnul od konce roku 1943. Tehdy byl Rommel a jeho štáb armádní Skupiny B přemístěn z Itálie do Francie, neboť chtěl Hitler v Atlantickém valu využít znalostí "Lišky pouště", když říkal, že nikdo nezná tak dobře Spojence jako Rommel. Rommel měl zdokonalit obranná opatření Atlantického valu a technicky spadaly pod jeho pravomoci opevnění na pobřeží, když celkové velení patřilo veliteli Skupiny armád Západ Rundstedtovi. Rommel měl však svou cestičku k Hitlerovi a již 15. ledna 1944 mu byli zároveň podřízeny všechny jednotky od Holandska po St. Nazaire (znamenalo to, že velel 15. A i 7. A). I s tímhle byl polní maršál Rommel nespokojen a pokusil se dosáhnout toho, že měla pod něj být převedena část jednotek 1. A a 9. A v jižní Francii. Když vše zjistil Rundstedt, když zjistil omezování své pravomoci, poslal na jaře 1944 nótu na OKH, kde zaobaleně konstatoval, že pokud by jeho pravomoci byly dále omezeny, zdálo by se málo smysluplné, aby nadále sloužil na Západě. Nóta přinesla požadovaný výsledek. Spory skončily, alespoň dočasně, a von Rundstedt zvítězil. Vrchní velitel vojsk na Západě, polní maršál Rundstedt, byl pověřen velením nejen Rommelovy Skupiny B, ale i nad nově formovanou Skupinou armád G (1. A a 19. A) a tankovou Skupinou Západ. Jednalo se o formální ustanovení, neboť výše uvedená omezení jeho pravomocí, vyjmutí záloh td a mot. pro OKW, stále platila. Jinými slovy, situace po měsících sporů byla prakticky stejná jako na konci roku 1943. Dokládá to skutečnost, že když vrchní velitel Skupiny armád Západ Rundstedt dne 12. května 1944 zavedl nové "Organizační schéma velení", měl jen výčet hlavních oblastí odpovědnosti 8 stránek A4, za něž byl odpovědný...
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Příspěvek od michan »

XIII. díl. Operace OVERLORD. Č 18.

Historik Detlef Vogel, ve svém historickém pojednání - Německá obrana - , o nejasných a roztříštěných pravomocech v německé armádě napsal, že ho veškeré studie vedly k zjištění, že, cituji:

"1) Systém rozdělených pravomocí byl v Německu od založení Německé říše roku 1871 hluboce zakořeněný, ať ve sféře institucí vojenských či civilních, soukromých či veřejných, nezávisle na převládajícím politickém systému. Bismarckova 'Malá německá říše' nevznikla jako organický útvar, ale byla konglomerátem různých mentalit a zájmů, z čehož přirozeně pramenila značná rivalita. Situace se nijak nezměnila ani ve 20. století u 'Hitlerovy říše'.

2) Adolf Hitler pečlivě sledoval dodržování systému rozdělení moci ve své 'Třetí říši'.
Nikdo nesměl být tak mocný, aby jej mohl ohrozit.
V tomto německý diktátor prostě sledoval zavedenou tradici."

Je jasné, že takové prostředí bylo živnou půdou pro ty horší vlastnosti člověka - žárlivost, servilnost a posedlost prestižními záležitostmi na všech úrovních mocenské struktury. A právě z těchto důvodů ve vojenské oblasti vznikal dojem, který však byl mnohdy skutečností, že mnohým vyšším důstojníkům Třetí říše byli bližší nikoli vojenské cíle, ale spíše jejich kariéra, nebo dobrá pověst jim svěřeného služebního úseku, nebo vojenské jednotky (říkali jsme si, že podobné vlastnosti se vyskytly i u Spojenců, Patton, Montgomery, McArthur a Clark, - ale u německých velitelů to spíš bylo pravidlem, než výjimkou).

Rozložení německých sil před "Dnem D".
Když začala samotná "Operace OVERLORD", násilná obojživelná operace, měl polní maršál Rundstedt a jeho štáb k dispozici přes 60 divizí, což byl nárůst 10 divizí oproti roku 1943. Na prvý pohled jde o impozantní armádu, ale podrobnější zkoumání už tak impozantní není. Od roku 1943 totiž v obraně Atlantického valu vzrost podíl stále více nekompetentních jednotek. Přibližně 20 německých divizí bylo "statických" a některé td se dostaly do Francie a Belgie až během jara 1944. Z Francie například na Východní frontu, během jara 1944, odcházely z německého 2. ts SS 2 td divize, plně vyzbrojeny a z pohledu Rundstedta, byly velice nutné na Západě. Ale i později, když již všechno nasvědčovalo, že se invaze blíží, odsunovalo OKW na Východ německé td a mot., přičemž navíc, některé jednotky dislokované v prostoru Orléansu, byly vyňaty z podřízenosti Rundstedta dokonce ještě 4. června 1944. A právě již za 2 dny by je Skupina armád Západ nutně potřebovala v Normandii. I tohle ukazuje, že Hitlerova tzv. "intuice", "vidina" spojeneckého vzdušného výsadku v oblasti Normandie byla "fakt jenom vidina a intuice", neboť by určitě divize ponechal Rundstedtovi.
Musíme si však říci, že přes všechny přesuny, přes všechna odebírání jednotek Skupině armád Západ i na poslední chvíli, byli Němci schopni nasadit v 15. A a 7. A celkem 1 600 tanků, z nichž většina byla buď stejně dobrých jako u Spojenců, nebo ještě lepších. Většina z deseti td a mot. divizí byla dislokována v blízkosti kanálu La Manche, i když to bylo zejména v centrální oblasti mezi Holandskem a řekou Seinou. Jižně od řeky Seiny pak byla dislokována jen 21. td v prostoru Caen a 12. td SS a tanková divize Lehr, když posledně dvě jmenované byly dislokovány 100 km od normandského pobřeží. V Normandii, kde jak již víme, se Spojenci skutečně vylodili, musel německý 84. as generála Marckse vytvořit co nejpevnější obranu na plážích ze šesti divizí (243. divize generál Hellmich, 709. statická divize generál von Schlieben, 91. divize generál Falley, 352. divize generál Kraiss, 716. statická divize generál Richter a 711. statická divize generál Reichert) a četnými samostatnými pluky - protitankovými, tankovými, vzdušně-výsadkovými, dělostřeleckými a "východními" (pluky vytvořenými z příslušníků východoevropských národů).
Když budeme popisovat situaci před vyloděním Spojenců, musíme si říci o nedostatku materiálu Němců v Atlantickém valu.

Zásobování Němců na Západě.
Německou Skupinu armád Západ polního maršála von Rundstedta a jeho štáb v roce 1944 nejvíce "sužoval" vzrůstající nedostatek PHM. V okupované Evropě se začal projevovat vrůstající nedostatek PHM. Bombardování rafinérií, stejně jako bombardování německého průmyslu pohonných hmot, mělo vliv na veškeré dění v Německu, ale i u jeho satelitů. Wehrmacht musel zkrátit výcvikové programy, snížit počet skladů a velikost zásob. Prakticky veškerá doprava v Evropě se všeobecně zpomalila. Němci a jeho spojenci museli v mnoha případech přejít na koňské potahy a bicykly.
Také početní stavy německých jednotek se začaly zmenšovat. Obrovské ztráty německých vojáků na Východní frontě stále více nutily vedení Říše a Hitlera, aby v továrnách využívali cizí dělníky, čímž se uvolnili němečtí dělníci pro armádu.
U, již zmiňovaného Vogela, jsme zaznamenal jednu velice zvláštní kampaň na Západě Evropy u Rundstedta, kterou zde ocituji:

"Koncem listopadu 1943 zahájilo nevyšší velení branné moci 'vyčišťovací' kampaň s cílem dostat všechny nadbytečné pracovní síly ze všech oblastí života na frontu. Nejvyšší velitel Skupiny armád Západ Rundstedt, tehdy dokonce za tím účelem vytvořil v únoru 1944 zvláštní štáb s generálem v čele.
Výsledek byl žalostný.
Přes nejpřísnější tresty za vyhýbání se službě bylo na Západě nalezeno a přijato do činné služby jen 6 500 vojáků (podle náčelníka štábu OKW byl počet disponibilních pracovních sil v daném regionu - Západ - 1 870 000 spolu s 310 000 v Norsku a 170 000 v Dánsku). Jen v samotné Paříži například zastávalo různé pracovní funkce na 50 000 Němců."

Právě tohle neúspěšné úsilí německých komisí ukazovalo, jak komplikovaný a spletitý je německý systém velení na Západě. Nikdo z komise tehdy neuměl posoudit zda ta, či ona německá organizace na Západě má mnoho, či málo zaměstnanců (i dnešní doba navozuje, že zde určitě byla i korupce jako "tele"). Ale zpět.
Bylo prý malým zázrakem, že se přesto nějakým způsobem podařilo pokrýt potřeby von Rundstedtových divizí na doplnění mužstva...
Když se hodnotily jednotky na Západě, bylo konstatováno, že v divizích SS bylo více než 50% vojáků pod 20 let, ale v tzv. "statických divizích", bylo mnoho vojáků s věkem, který byl již pro vojenskou službu nevhodný. I zde historici a vojenští odborníci říkají, že na prohlubování nedostatku mužstva u Wehrmachtu v roce 1944 měly vliv spojenecké nálety na důležité dopravní uzly a průmyslová centra v okupované Západní Evropě. Němci totiž museli stále více a více mužů nasazovat na opravy škod po náletech. No a samozřejmě se začal stálým bombardováním projevovat i nedostatek některého druhu výzbroje a náhradních dílů. Moderní zbraně přicházely pomaleji a obránci Západu Evropy se museli někde spokojit se zastaralou kořistní technikou. Je jasné, že různost zbraní, zvláště té kořistní, komplikovala situaci v zásobování, neboť nebyly v dostatečném množství ND (náhradní díly), mnohdy munice.
Popsané nedostatky se projevily i u důležité zbraně Německa - Luftwaffe - zde ve Francii u Luftflotte 3 a IX. leteckého sboru.
Když se přiblížil konec května 1944, měla Luftflotte 3 ve stavu něco přes 900 letadel, z nichž bylo letu schopných jen 650 (a 145 letadel bylo v Norsku). IX. letecký sbor, jehož bombardéry provedly v týdnech před vyloděním jen sporadické nálety na britské přístavy určené pro naloďování, aniž by způsobily nějaké vážné škody, hlásily koncem května, že mají jen 100 letu schopných bombardérů. Velení Luftwaffe plánovalo, že v případě spojenecké invaze bude z Německa do okupované Evropy předisponováno 1 000 letadel (ještě o tom bude blíže řeč u samostatného pojednání o letectvu). Ale i při počtu 1 000 letadel, která by se skutečně v "Den D" a po něm dostala do Francie, Belgie, by stejně byla Luftwaffe "v druhořadém postavení", neboť pro invazi, jak si později řekneme, bylo připraveno takřka 18 000 letadel všeho druhu na straně Spojenců.
I když se tehdy, v roce 1944, německý ministr zbrojního průmyslu Albert Speer snažil zvýšit výrobu letadel a jejich produkce byla vysoká, byl zde jiný problém. Němci nestačili zajistit dobře vycvičené piloty. Byla zachycena čísla, která říkají, že z nedostatku dobře vycvičených německých pilotů připadlo v květnu 1944 na 2 155 zničených letadel Luftwaffe - 847 letadel z toho - bylo ztraceno v důsledku havárií, bez jakéhokoli přičinění Spojenců.

Pro vojenskou specifičnost textu, jakož i z důvodů zachování vojenské terminologie, kvůli přesnějšímu zachování faktů, menší chybovosti v historické faktografii, jsem většinou od Č 16. do těchto míst psal text, ze svých poznámek a osnovy celého tažení v Normandii, text mnou sestavený ( Osnovu viz zde na tomto odkaze v Úvodu:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=137&t=5236
) - dále pak jsem psal text z informací z historického pojednání, - Příprava Operace Overlord - Stephen Badsey, Německá obrana - Detlef Vogel, Operace Neptune - Edward Marolda, Den D - Roger Cirillo, Stephen Badsey, Charles Kirkpatrick - Soustřeďování sil, Nigel de Lee - Boje v Normandii, a místy jsem pak použil informace pro text v článcích z historického pojednání - Miloš Hubáček - Invaze - což jsou podklady uvedené i u Č 18. na konci.
Všechen historický děj v článcích popisuji svými slovy. Pokud je uvedena citace, je vždy uvedeno odkud byla použita.
U některých historických dějů jsou informace použity z dalších podkladů, které jsou uvedeny na konci posledního článku, zde u Č 18. - Použité podklady.
Obrázky a mapy jsou použity z volně uložených na zahraničních webech, umístěných zde na Palbě v - Album, nebo Fotoforum - odtud pak dle návodu vložených do mých článků.




Použité podklady:

Duce – Anatomie jedné kariéry – Luboš Taraba.
Adolf Hitler a jeho cesta k moci – Rainer Zitelmann.
Nacismus – Alessandra Minerbiová – editor: Flavio Florani.
Pakty Stalina s Hitlerem – výběr z dokumentů 1939 a 40 – Naše vojsko.
Přísně tajné 3/99, 4/99, 3/05 a 3/08.
HPM ročník XIV. – Ivo Pejčoch – Těžký křižník Canarias.
Září 1938 – Role a postoje spojenců ČSR – Miloslav John.
Dějiny světa, svazek IX – L. I. Zubka, A. M. Zubinský a G. N. Sevosťjanov.
Dějiny světa, svazek X. – V. V. Kurasov, A. M. Někrič.
Krev, slzy a pošetilost v nejtemnější hodině 2. světové války – Len Deighton.
Druhá světová válka – Úplná historie – Martin Gilbert.
Blitzkrieg od Hitlerova nástupu po pád Dunkergue - Len Deighton.
Druhá světová válka – John Keegan.
Polské tažení Hitler a Stalin rozbíjejí Polskou republiku – Janusz Piekalkiewicz.
Tanková válka 1939 – 1945 - Janusz Piekalkiewicz.
Letecká válka 1939 – 1945 - Janusz Piekalkiewicz.
Námořní válka 1939 – 1945 - Janusz Piekalkiewicz.
Historie německé armády 1939 – 1945 – Philippe Masson.
Slovenská armáda 1939 – 1945 – Charles K. Kliment, Břetislav Nakládal.
Hitlerovi válečníci – Guido Knopp.
Německé obrněné jednotky – Horst Scheibert.
Hitlerovy elitní jednotky – Lucas Cooper.
Němečtí parašutisté ve II. světové válce – Volkmar Kühn.
Operace Jubilee, Dieppe 1942 – Norman Franks.
Narvik – Donald Macintyre.
Ocelová lavina – Darius Jedrzejewski, Zbigniew Lalak.
Bitva o Británii – Leonard Mosley a redakční kolektiv Time-Life Books.
Černí andělé, Historie zbraní SS – Rupert Butler.
Historie válek – David Brownstone a Irene Franck.
Neznámé špionážní operace KGB – Mitrochinův archiv – Christopher Andrew, Vasilij Mitrochin.
Den D, 1944, Hlasy z Normandie – Robin Neillands, Roderick de Normann.
Druhá světová válka den za dnem – Donald Sommerville.
Svět ve válce 1939 – 1945 – Dr. Duncan Anderson, Dr. Stephen Badsey, David Chandler, Dr. Paddy Griffith, Sean McKnight, Gary Sheffield.
Marcel Jullian – Bitva o Británii – červenec-září 1940
Alan Cooper – Cíl Drážďany.
Boje o Itálii 1943 až 1945 – Dominick Graham a Shelford Bidwell.
Hitlerovy horské jednotky – James Lucas.
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1176,
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1179
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1193
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1209
a v nich následné diskuze.
Miloš Hubáček – Bitva u Matapanu.
Miloš Hubáček - INVAZE.
Charles Kirkpatrick - Spory o druhou frontu.
Stephen Badsey - Příprava operace Overlord.
Detlef Vogel - Německá obrana.
Edward Marolda - Operace Neptune.
Steven J. Zaloga - Den D 1944 Pláž OMAHA.
Roger Cirillo, Stephen Badsey - Den D.
Charles Kirkpatrick - Soustřeďování sil.
Alfred Price - Vzdušné boje.
Nigel de Lee - Boje v Ńormandii.
Nigel de Lee - Průlom.
Jaroslav Hrbek – Tobruk 1941.
Janusz Ledwoch – Afrikakorps.
Paul Carell – Lišky Pouště.
Janusz Piekalkiewicz – Rommel – Tajná válka v Africe.
Dwight David Eisenhower – INVAZE DO EVROPY.
Harry C. Butcher – TŘI ROKY s EISENHOWEREM.
Jiří Brož – STŘEDOMOŘÍ V OHNI DRUHÉ SVĚTOVÉ VÁLKY.
D – DAY OPERACE OVERLORD, dle nakladatelství Salamander
Books Ltd, Londýn.
Další související historická literatura.
Mé dlouholeté poznámky a mapy.
Z webu http://www.Palba.cz je použito jako podklad a upoutávka:
V subkapitole – Armády 1918 – 1945 u Francie zde:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=143
a zde jednotlivé sekce:
a) Pozemní a cizinecká legie – (články od Kačermiroslav, Sa 58 a Bruno):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=160
b) Letectvo – ( články YAMATO, Kačermiroslav a Fatale):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=161
c) Námořnictvo – (ovládal Norad – Nelson):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=162
d) Opevnění a bunkry – (od Bruna a Lorda):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=48
Aby pak důležitou smlouvu o porážce Francie z 22. června 1940 dodal Kačermiroslav v sekci
e) Ostatní:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=3463
V subkapitole – Armády 1918 – 1945 pak nalezneme - Británie viz zde:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=139
kde jsou pak jednotlivé sekce, a v nich potom musíš otevřít - Pozemní vojsko:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=154
tam teprve otevřeš Obrněná technika – (především YAMATO, TonyHazard a Easy_Company) zde:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=241
aby pak ještě následovaly odkazy od Sa 58:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=3351
a Thór:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=2936
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=2892
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=2821
Royal Navy (především Norad – Nelson a také trochu Mikhassel. Dralno):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=153
Letectvo:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=99
pak má své podsekce:
Stíhací letouny – (xradar, YAMATO, Tempík, Reisen):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=216
Bombardovací a bitevní letouny – (Haness, YAMATO):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=217
Ostatní letouny – (Kačermiroslav):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=218
Různé – (od Haness, Ikala, Lord a YAMATO):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=220
A starší neaktualizovaný článek od Fatale:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1180
O Německé obrněné technice je možné se na Palbě dozvědět na tomto odkaze v subkapitolách zde http://www.palba.cz/viewforum.php?f=138
Tanky a stíhače tanků:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=116
od Sa 58, YAMATO, TonyHazard.
Samohybná děla http://www.palba.cz/viewforum.php?f=117 také od Sa 58 a YAMATO.
Mnoho dalších věcí, jako jsou OA – Obrněné Automobily - na tomto odkaze http://www.palba.cz/viewforum.php?f=17 také od Sa 58.
Z letecké techniky jsou to především v subkapitole Luftwaffe
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=20
u Stíhacích letadel http://www.palba.cz/viewforum.php?f=112
monografie Hans S a YAMATO, stejně jako u Bombardovacích a bitevních http://www.palba.cz/viewforum.php?f=113
a u Ostatních http://www.palba.cz/viewforum.php?f=192
je to pak Tunac, Haness, Hans S a YAMATO.
Vybavení letounů http://www.palba.cz/viewforum.php?f=193je od Ikala, Eda a Sa 58.
O Itálii jsou pak jednotlivé subkapitoly zde:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=142


Případné doplnění a diskuzi prosím směřujte na tento odkaz:

http://www.palba.cz/viewtopic.php?p=123603#123603
ObrázekObrázekObrázek
Odpovědět

Zpět na „Pozemní boje 1944 - 1945“