XIII. díl. Operace OVERLORD. Č 13.

Od Normandie po kapitulaci Německa

Moderátoři: michan, Pátrač

Odpovědět
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

XIII. díl. Operace OVERLORD. Č 13.

Příspěvek od michan »

XIII. díl. Operace OVERLORD. Č 13.

Při úvahách o strategii Spojenců - "kde se vylodí" - museli vzít Němci v potaz různé možnosti.

Obrázek


Když Spojenci spouštěli "Operaci FORTITUDE" využili jako prvořadou zbraň své silné letectvo. Zavedli operační režim, kdy prakticky na 1 průzkumný let nad Normandií připadly 2 průzkumné lety nad Calaiskou úžinou a na 1 tunu bomb svržených na pobřežní baterie na západ od Le Havre připadly 2 tuny bomb svržené na pobřežní baterie severně od něj. Když bombardovaly hustou francouzskou železniční síť bylo prakticky 95% všech bomb shazováno proti cílům severně a východně od řeky Seiny, která se vlévá pod Le Havrem do kanálu La Manche.
Celý dojem z klamné činnosti spojeneckého letectva byl Spojenci ještě zvyšován informacemi, které získávala Luftwaffe při vlastním průzkumu, nebo je Němci získávali radiovým odposlechem, či ze zpráv od Brity řízených špionů z Anglie. Britové těmto řízeným špionům předávali takové zprávy, které potřebovaly k Němcům dostat. S klamnými operacemi začali důstojníci COSSAC již od roku 1943, již v tomto roce totiž mělo dojít k invazi a klamné operace měly vyvolat dojem, že násilnou obojživelnou operaci právě v tomto roce 1943 Spojenci určitě spustí...!
V Doveru Britové vybudovali " fiktivní Hlavní stan velení obojživelné operace" a přímo na útesech naproti francouzskému přístavu a městu Bologna byla viditelně a demonstrativně vybudována přečerpávací stanice pro jedno z potrubí určených k přepravě PHM přes kanál La Manche ( Operace P.L.U.T.O.

Obrázek


- jednalo se o ropovod, který běžel z Lepe přes Solent a ostrov Wight a pak přes kanál La Manche do Francie. P.L.U.T.O. bylo tvořeno 7,5 cm v průměru svařovanou ocelovou trubkou, která měla dostatečnou flexibilitu, aby mohla být dodána k natažení ve velmi velkých bubnech.


Obrázek


Obrovské bubny připomínaly obrovské bavlněné kotouče - jejich jméno bylo HMS Conundrums - HMS Hádanky týden, nebo HMS Týdenní Hádanky - řekl mě Překladač.. . Každý z těchto bubnů byl 27,4 m dlouhý a 15,8 m v průměru
Obrázek



a nesl 70 kilometrů potrubí.
Potrubí, přetažené v bubnech přes La Manche


Obrázek



Obrázek


, bylo nakonec ve finále dlouhé 770 mil a dodalo armádě Spojenců 172 milionů galonů paliva. http://www.combinedops.com/pluto.htm
).
Na anglickém jihovýchodním pobřeží byly postaveny fiktivní vojenské stanové tábory a automobilová depa. Na některých částech pláží byly břehy betonovány, čímž vznikl dojem, že zde budou přímo z pláží najíždět vozidla na vyloďovací plavidla. Skutečně se pak i některé divize, se kterými se počítalo pro vyloďování v prvé vlně, přemístily, ale do prostoru Calaiské úžiny.
V přístavech na jihovýchodním pobřeží a v ústí řeky Temže, se shromažďovala falešná vyloďovací plavidla, na letištích v Kentu a ve východní Anglii se objevily atrapy kluzáků, bombardérů a na okolních loukách a u lesů se shromažďovaly atrapy tanků a na silnicích se simuloval velký provoz vojenských kolon - viz zde u Č 9:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=5270
Že se hlavní invazní síly soustřeďovaly na jihovýchodě Anglie ještě více posílila klamná radiová komunikace Britů. I když bylo hlavní velitelství Montgomeryho 21. Skupiny armád poblíž Portsmouthu, byly všechny radiové depeše odtud odesílány buď jízdními spojkami, nebo telefonem do Kentu a teprve odtud byly k jednotkám vysílány radiem. O tom, že se Britům dařilo svědčí i týdenní hlášení zaslané maršálu Rundstedtovi polním maršálem Rommelem, když mu sděloval, cituji:

"Formování spojeneckých útočných sil v jižní a jihovýchodní Anglii je opětovně potvrzeno Montgomeryho velitelstvím jižně od Londýna."

O dalším radiovém triku, který Spojenci Němcům vnutili, jsme již říkali - dvě armády druhého invazního sledu - kanadská 1. A a americká 3. A - jsou prý ve skutečnosti určeny pro vylodění v Calaiské úžině, jako ten první sled. Říkali jsme, že dojem byl ještě zesílen, když se Němci dozvěděli, že této americké 3. A před Calaiskou úžinou velí americký generálporučík George S. Patton, který ukázal svou sílu na Sicílii. Němci došli k závěru, že ten nejlepší generál musí vést hlavní útok.
V únoru, březnu a dubnu 1944 přicházely z Francie pro depeši ULTRA zprávy, že plán na oklamání Němců se daří. Vždyť německá 15. A, která byla umístěna východně od řeky Seiny, byla neustále přednostně posilována. Během řečených třech měsíců byl počet německých pěších divizí severně od řeky Sieny zvýšen z 10 na 15 divizí. Právě jen v těchto místech, tedy mezi přístavem a městem Le Havrem, které leží u ústí řeky Seiny a Calaiskou úžinou, byli Němci schopni zaujmout a vybudovat hloubkovou obranu, která měla také druhou linii tvořenou pěšími divizemi, které zajišťovaly ty divize, které držely pobřeží. V Normandii a na Cotentinském poloostrově tohle možné nebylo. Ze všeho plynulo, že německé velitelství naprosto vážně neuvažuje o nějaké možnosti, že by se Spojenci vylodili jižně od řeky Seiny mezi Le Havrem a Cherbourgem - žádné posily nebyly totiž odesílány.
Jenomže takto ideální stav nevydržel dlouho. Již v prvním týdnu měsíce května 1944 zpozoroval letecký průzkum Spojenců, v prostoru mezi řekou Seinou a Loirou, mimořádně silný provoz na železnicích. Letecký průzkum a hlášení agentů z Francie začaly tvrdit, že je v běhu rozsáhlé přeskupování německých záloh v Atlantickém valu, když velká část jednotek směřuje k Normandii. Zpřesněný průzkum ukázal, že například německá 21. td se přesunuje z Rennes v Bretani do oblasti Caen-Falaise, tedy k plážím, na které v rámci "Operace OVERLORD" měla zaútočit britská 2. A. Také německá tanková divize Panzer Lehr, která se vracela z Maďarska, již nemířila do prostoru svého původního rozmístění kolem Verdunu, ale do oblasti Chartres-Lemans-Chateaudun, tedy jenom pouhý den cesty od důležitého města pro Spojence - Caen. Všechny zlověstné pohyby německých jednotek vyvolávaly u Spojenců zděšení, neboť Němci do těchto prostorů své td neumísťovali. Před květnem 1944 tvořila tankové zálohy v Normandii jen 12. td SS (generál Meyer do 12.6.1944, poté generál Witt), která byla dislokována kolem Liseux. A náhle - počátkem května 1944 se mezi Seinou a Loirou nacházely tři nejlépe vyzbrojené td Rundstedtových sil (12. td SS, Panzer Lehr - generál Bayerlein a 21. td - generál Feuchtinger) a čtvrtá - 116. td (generálporučík Gerhard Graf von Schwerin) - se rozložila podél řeky Seiny nedaleko od Paříže.
Vše nasvědčovalo tomu, že Němci v květnu 1944 odhalili spojenecké záměry, což ještě utvrdilo další posílení v Normandii, když sem dorazila německá 91. pěší divize speciálně vycvičená na boj s výsadkáři a také 6. paradesantní pluk přímo z Německa, které původně směřovaly do Bretaně a v polovině května je Němci rozmístili přímo na Cotentinském poloostrově. Cotentinský poloostrov bylo místo, kde měly seskočit dvě americké vzdušně-výsadkové divize - 101. vzdušně-výsadková divize a 82. vzdušně-výsadková divize( bude ještě samostatné pojednání). Ve stejnou dobu Spojenci zjistili, že se německá 5. paradesantní divize přesunula do okolí Rennes a francouzští agenti hlásili, že německá 17. divize pancéřových granátníků SS, umístěná kolem Poitiers, se připravovala k přesunu na sever, tedy také do Normandie. Vše vyvolalo v SAEF poplach a důstojníci zoufale hledali odpověď na otázku zda "Operace FORTITUDE" nebyla prozrazena a kolikže vlastně toho maršál Rundstedt ve skutečnosti ví...!!!
Průzkumy se daly do práce a v několika dnech zjistily, že všechna německá opatření a přesuny záloh nejsou nějakým výsledkem přesných německých informací, ale že se jedná o "Hitlerovy intuice", které se snaží alespoň nějak důstojníci Rundstedtova štábu Západ naplnit.
Bylo zjištěno, že německé štáby Západ stále vycházejí z odhadu, že Spojenci se vylodí svým Hlavním úderem severně od řeky Seiny v Calais, ale že může předcházet nějaký malý diverzní útok s vyloděním - na odlákání mobilních záloh - v Normandii.
Ono vůbec historie oné doby se zabývá spekulacemi a Hitlerovými intuicemi před vyloděním, mnohdy se hovoří o jeho intuicích různě, řekněme si některé Hitlerovy úvahy, které se v oné době snažili mnozí důstojníci štábu "nějak" plnit...
Hitler prý začátkem roku 1944 dokonce věřil, že k hlavnímu vylodění dojde v Dánsku, aby záhy změnil názor a již 20. března 1944 prohlásil, cituji:

"Vylodění je proveditelné na každém úseku naší fronty, snad s výjimkou míst, kde je pobřeží pokryto útesy. Nejvhodnější, a proto také nejohroženější jsou oblasti dvou poloostrovů na západním pobřeží, cherbourgského a brestského. Jsou velmi lákavé a nabízejí nejlepší příležitost k vytvoření předmostí, které lze systematicky rozšiřovat."

Nakonec prý Hitler ve svých štábech před vyloděním tvrdil, že Spojenci provedou odlehčovací akce a vylodění proti Biskajskému a Středomořskému pobřeží. Prý i maršál Rundstedt Hitlerův názor sdílel až do dubna 1944, ale protože na začátku května 1944 začali v Itálii Spojenci velkou jarní ofenzívu - "Operace DIADEM", Č 82, viz. zde:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=5074
došel i maršál Rundstedt k přesvědčení, že odlehčovací útok Spojenci provedou v Bretani a žádal stažení všech německých vojsk, kromě policejních sil z oblasti jižně od Loiry. Domníval se totiž, že Spojenci budou příliš zaměstnáni v Itálii a nebudou se moci nějak rychle vylodit v jižní Francii (měl pravdu, vylodění v jižní Francii bylo přeloženo až na srpen 1944). Rundstedt trval na tom, aby všechny německé síly na západě byly soustředěny na lamanšském pobřeží, aby mohly čelit všem uskupením spojeneckých armád, které se nacházely v jižní Anglii. A z vojenského hlediska šlo o naprosto logický závěr. Jenomže tady byl Hitler a jeho intuice, který maršálovy závěry odmítl. Hitler, jak víme, nechtěl nikdy nikde dobrovolně ustoupit a nechtěl ani zde na okupovaném území jižní Francie zmírnit kontrolu, nějakým stažením jednotek, což by mělo, dle něho, katastrofální následky. I zde však měl Hitler trochu pravdy, neboť právě oblast jižně od Limoges a Lyonu byla hlavní operační základnou makistů - jedné z nejaktivnějších složek Francouzského hnutí odporu.
A Hitler nechtěl tehdy riskovat vypuknutí otevřeného povstání, když by začal stahovat jednotky. Počátkem května 1944 proto generál Jodl informoval maršála Rundstedta a jeho velitelství, že Hitler je stále více znepokojen možností spojeneckého vylodění v Normandii a Bretani a že přikládá oblasti Cherbourgu zvláštní důležitost. Rundstedtovo velitelství Západ proto má učinit všechna možná opatření, při kterých však nesmí "sáhnout" na nasazení záloh OKW, když bude prostor posilovat.
A právě proto došlo k zmiňovanému přesunu německých divizí, které jsme si popsali výše.
Tedy žádné prozrazení "Operace FORTITUDE", ale jen částečné plnění "Hitlerovy intuice....".
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Příspěvek od michan »

XIII. díl. Operace OVERLORD. Č 14.

I když nebyl polní maršál Rundstedt přesvědčen z vojenského hlediska o správnosti Hitlerova rozkazu ( spíše "intuice") nezbývalo mu nic jiného než rozkaz splnit. To přesto, že všechny vojenské studie říkaly - posilovat Calaiskou úžinu. Ve vojenských studiích a hlášeních například velitel německé Skupiny válečného námořnictva Západ polního maršála Rundstedta a jeho štáb ujišťoval, že je pro Spojence naprosto nemožné, aby se vzhledem k nebezpečnosti moře u břehů okolo Normandie - mezi Caen a Cherbourgem - mohlo uskutečnit nějaké rozsáhlé vylodění. Také velitel všech ženijních oddílů, které zabezpečovaly západní pobřeží, vydal studii, která říkala, že záplavy, které vytvořily kolem Carentanu, musí Spojence odradit od jakékoliv větší vyloďovací operace na Cotentinském poloostrově - a vůbec jižně od Cherbourgu (v ženijní studii bylo nejen o záplavách, ale i o Bocage - políčkách v Normandii - bude vysvětleno ještě, než budou líčeny samotné boje v Normandii). To byl důvod proč polní maršál Rundstedt neustále trval na svém hledisku - Spojenci svůj "Hlavní úder" provedou v prostoru mezi Fécamp a La Tréport, to jest kolem Dieppe, a "Hlavní spojenecký nápor" bude zaměřen severně od řeky Sommy. Že Spojenci soustřeďovali vyloďovací plavidla v Devonu a Cornwallu, jak říkal průzkum Luftwaffe, považoval polní maršál Rundstedt a jeho štáb jen jako součást klamného manévru, který měl odvrátit jejich pozornost od Calaiské úžiny.
A jak se na situaci díval polní maršál Rommel?
Rommel stále věřil, přes všechny různé rozkazy, že "Hlavní vylodění Spojenců" bude určitě provedeno u ústí řeky Sommy, když ještě v polovině května 1944 odhadoval, že Spojenci zároveň provedou odlehčovací klamnou operaci na vylákání záloh - v západní Normandii. Proto, jako velitel obrany, nechal zintenzívnit opevňovací práce v sektoru mezi Cherbourgem a Le Havrem. Zároveň v prostoru posiloval obranné jednotky a některé menší oddíly přesunoval blíž k pobřeží. Velení Západ i Hitlerovi navrhl, aby se německá 12. td SS, jako jedna z tankových divizí, které tvořily strategickou zálohu Hitlera, přesunula do oblasti St. Ló - Carentan, což by bylo již bezprostředně v blízkosti pláží (UTAH, OMAHA), na kterých se měla vylodit americká 1. A se svým 7. as (UTAH) a 5. as (OMAHA). Nejen s dnešní znalostí musí být všem zřejmé, že Spojenci měli štěstí v tom, že polní maršál Rundstedt byl proti Rommelovu návrhu a ani Hitler tenkrát nepodpořil Rommelův požadavek a tak nebyla 12. td SS před vyloděním přesunuta do prostoru St. Ló - Carentan.
Tohle je bližší vysvětlení, proč Spojenci s obavami sledovali, jak v průběhu měsíce května docházelo k významnému a nebezpečnému posilování německé obrany v prostoru, kde měla být uskutečněna výsadková část "Operace OVERLORD" - což byla "Operace NEPTUN". Tehdy Spojence uklidňovala jediná skutečnost, že všechny ty "šachy" s jednotkami Wehrmachtu nebyly vůbec provedeny na úkor Calaiské úžiny. Ani jedna divize, či jednotka, nebyla odebrána od německé 15. Skupiny armád, která byla rozložena severně nad Le Havrem k Calaiské úžině včetně. Německá obrana Calaiské úžiny nadále i v květnu 1944, ale i v červnu 1944 zůstávala nejsilněji chráněnou oblastí a také nic nenasvědčovalo tomu, že by Němci chtěli oslabit svá vojska v jižní Francii.
A jak byly koncem května 1944 rozmístěny německé divize?
Přesněji i s čísly divizí a velitelů o nich budeme hovořit až u další statě, kterou bude:
5) Obrana Evropy vojsky " Třetí říše" - Atlantický val.
Zde si jen řekněme základní počty divizí. Ze 60ti divizí, které měl koncem května k dispozici polní maršál Rundstedt, jich bylo v Nizozemí 5 (z toho 1 divize byla tanková); mezi řekou Šeldou a Seinou bylo 19 divizí (z toho 3 tankové); mezi Seinou a Loirou 18 (z toho 3 tankové); 1 pěší divize byla na Normandských ostrovech, nacházejících se v Atlantském oceánu západně od Cotentinského poloostrova; v Biskajském sektoru jižně od Loiry 6 divizí ( z toho 2 tankové) a ve Středomořském sektoru 11 divizí ( z toho 2 tankové).
Jak říká většina historických studií, byla kvalita těchto divizí Wehrmachtu značně rozdílná. Jako příklad je uvedeno, že německá 19. td, která byla umístěna v Nizozemí, se vrátila zcela rozbita z Ruska a měla být v nové dislokaci obnovena, tudíž ještě počátkem června nebyla připravena k vážnějšímu bojovému nasazení. Jedna ze dvou německých obrněných divizí, dislokovaných jižně od řeky Loiry, byla 17. divize pancéřových granátníků SS, když její tankové jednotky byly sestaveny pouze z jediného praporu útočných SHD, místo ze dvou tankových praporů, jak bylo u takovéhle divize obvyklé.
Ve prospěch Spojenců musíme říci, že jim vyhovovalo velké rozptýlení německých vojsk po celé západní Evropě, které bylo provedeno na Hitlerův rozkaz - "Bránit se musí celá západní Evropa!" Na druhé straně posilování německých jednotek v Normandii v květnu 1944 výhodu Spojenců částečně snižovalo.
Po schválení upraveného plánu "Operace OVERLORD" sestavil hlavní zpravodajský důstojník u Montgomeryho 21. Skupiny armád, brigádní generál Williams studii, která odhadovala, že v "Den D" Spojenci na plážích narazí na maximálně 6 divizí Wehrmachtu.
Jenomže již v polovině května 1944 bylo pravděpodobné, že v "Den D", v den vylodění, bude proti Spojencům stát nejméně 8 divizí Wehrmachtu - z toho budou 2 divize tankové. Bylo také jasné, že 3 další tankové, nebo mechanizované divize, a 1 pěší divizi budou moci Němci nasadit již do rána D + 2, místo D + 4, jak bylo původně odhadováno. Spojencům bylo také zřejmé, že polní maršál Rommel dělá všechno proto, aby prosadil svoji vlastní strategii rozdrcení invazních jednotek Spojenců na plážích, a že kritickým obdobím bude první týden, nebo deset dní po vylodění. Všechny tyhle závěry ještě umocnily, již tak důležitou operaci spojeneckého letectva, která byla zaměřena na ničení německých komunikací a oslabení obranných postavení, na což se spojenecké letectvo zaměřilo již od února 1944.

5) Obrana Evropy vojsky " Třetí říše" - Atlantický val.

O německé obraně a Atlantickém valu
http://en.wikipedia.org/wiki/Atlantic_Wall
, nebo také Pevnosti Evropa, kterou Němci začali budovat velmi brzy po obsazení Západní Evropy, bylo řečeno mnohé.

Obrázek


Pojďme a řekněme si také zde něco blíž a také trochu i jinak.

Pevnost Evropa.

Ještě dřív, než se první spojenecké lodě v "Operaci NEPTUN" objevily brzy ráno 6. června 1944 u normandských břehů, ještě než první spojenecký voják vstoupil na pevninu západní Evropy, prohráli němečtí obránci již celkem 3 bitvy o "Pevnost Evropa".
Byly to následující 3 bitvy:

1) Již řadu měsíců ovládaly americké a britské letouny vzdušný prostor nejen nad Velkou Británií a kanálem La Manche, ale měly leteckou převahu i nad západní Evropou.

2) Německé Kriegsmarine, jejím hladinovým lodím a ponorkám, se již nedařilo beztrestně narušovat proud lodí a materiálu z USA do Velké Británie, natož je plánovitě zastavovat.

3) Němci neměli takřka žádné věrohodné, přesné zpravodajské informace o záměrech a možnostech Spojenců. Z toho jasně plynulo, že neznali místo, čas a rozsah útoku na "Hitlerovu Evropu". Zásadní údaje zůstaly Němcům utajeny až do samého vylodění.

Ad 1 až ad 3 byly samozřejmě významné spojenecké úspěchy. Jedním z německých úspěchů byla snaha, která se částečně dařila - opevnit se v západní Evropě. Když Němci zajišťovali onu zásadu - opevnit se v západní Evropě, museli si nejprve zajistit alespoň nějakou spolupráci se zeměmi západní a severní Evropy, tedy na územích, která obsadili a na jejichž území měla být obrana vybudována. Efektivitu budování "Pevnosti Evropa" musela ovlivnit skutečnost, zda Francouzi, Belgičané, Holanďané, Dánové a Norové budou spolupracovat s okupačními vojsky Wehrmachtu, či se uchýlí k pasivní rezistenci a nebo dokonce povedou aktivní odpor proti okupantům.
V západní Evropě se po vojenském obsazení přece jenom Němci nechovali tak zrůdně, neprováděli takový národnostní útlak, jako jej prováděli na východě a jihovýchodě Evropy, kde se jim nepodařilo vytvořit nějakou dlouhodobou a perspektivní politiku partnerství. Příčina německého neúspěchu ve východní a jihovýchodní Evropě byla dána nacistickou ideologií a nedostatkem projevu kosmopolitismu, jakož i zavedením totalitního násilí bez perspektivy.
I když v západní okupované Evropě Němci nechali ustavit loutkové vlády, čímž si zajistili částečnou kolaboraci, přesto ani v západní Evropě neměli větší podporu národů. Němci totiž nikdy, ani v západní Evropě, neřekli národům nic o nějaké budoucí roli v "Německé lize národů", nebo v nějakém "Novém uspořádání národů". Namísto toho při zhoršující se situaci na frontách zavedli stále silnější útlak provázený násilím. Všude se pak všeobecně, na všech okupovaných územích, snažili jen o maximální využití pracovní síly a materiálních zdrojů jednotlivých zemí.
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Příspěvek od michan »

XIII. díl. Operace OVERLORD. Č 15.

Neznalost blízké, ale i vzdálené budoucnosti, represe a i jinak drsné a zneužívající chování Nacistů v okupovaných a v područí Německa žijících lidí, vedlo běžné lidi k pasivní rezignaci, některé však k aktivnímu odporu. To přesto, že mnozí z těchto obyvatel zprvu spojovali s Německem Adolfa Hitlera i jisté naděje. Tak jak klesala vojenská síla Německé říše po roce 1941, klesaly i sympatie s "novou říší" u sympatizantů a vzrůstala naděje na změnu k lepšímu u ostatních. Obyvatelstvo okupovaných zemí a zemí pod správou Německa začalo své naděje spojovat se Spojenci. Všechny ty kolaborující vlády Západní Evropy, jako byl například vichistický režim ve Francii, postupně ztrácely svou důvěryhodnost a podporu ve své zemi, když ve Francii se obyvatelstvo začalo ztotožňovat s "Comité Francaisé de Liberatión Nationale" - Francouzský výbor pro národní osvobození. Pro více a více Francouzů se stal východiskem nekompromisní přístup generála de Gaulleho ke znovunabytí samostatnosti Francie bojem a vyhnáním okupantů. Také v ostatních zemích Západní Evropy začala vznikat podobná hnutí. V době, kdy se měli vylodit Spojenci, v červnu 1944, nebylo ani stopy po nějaké koncepci "Společné evropské říše", která se měla tak trochu podobat "Svaté říši římské", jak to někdy "žoviálně" nacističtí vůdcové občas nazývali.
V době kdy mělo být provedeno vylodění ve Francii, museli tak němečtí okupanti počítat s tím, že se obyvatelstvo žijící v Západní Evropě pod represí okupantů obrátí proti nim. Obyvatelstvo, ale i jejich představitelé, mohli tak jedině nějakým způsobem ještě tolerovat některé pokyny Němců, jako bylo neblokovat v přífrontovém pásmu silnice a cesty zbytečnou dopravou, předat na vyžádání jakékoliv dopravní prostředky, nebo pod hrozbou represe i některé zásoby. Vlastní policie mohla ještě tak omezeně držet pod kontrolou Hnutí odporu. Pod represemi okupantů však museli obyvatelé okupovaných zemí tvrdě pracovat ve zbrojním průmyslu, ale i dalším s válkou souvisejícím průmyslu, který ovládali Němci. Museli pracovat na dosud nedokončených opevnění na pobřeží a v přístavech. Pokud by se Spojenci vylodili, počítal velitel vojsk Západ polní maršál Rundstedt s podobnou "loajalitou chování Francouzů, jako tomu bylo v době Operace JUBILEE - vylodění u Dieppe v roce 1942".....
I když se Němcům nepodařilo mírnějšími prostředky přímo zpacifikovat obyvatelstvo Západní Evropy, mnohé, represí vyhrožující Vyhlášky a nařízení držely mnoho lidí "na uzdě". Nebyla zde tak agresivní atmosféra jako - "v těch pravých zemích banditismu - na Východě a na Jihu Evropy - v SSSR a Jugoslávii".
Dokonce náčelník generálního štábu armádní Skupiny Západ, generál Blumentritt vypracoval studii, ve které tvrdil, že i kdyby 10% obyvatel Západní Evropy v souvislosti s vyloděním přešlo do aktivního odporu proti Němcům, byli by okupanti schopni celý ozbrojený odpor "zničit a utopit v krvi".
Okupační jednotky v Západní Evropě měly, oproti Východní Evropě, tu výhodu, že v západních zemích budovaly svou obranu při tamější výborné infrastruktuře (silnice, železnice, mosty přes řeky a kanály, velké množství skladů a opraven). Ale i zde spojenecké bombardéry a Hnutí odporu ke "Dni D" část infrastruktury zničily. Mnohé zápisy okupačních zpráv hovoří o tom, že v květnu 1944 byly na železničních tratích v Belgii a východní Francii zablokovány, na narušených tratích a zničených nádražích

Obrázek

, tisíce zásobovacích vlaků. Tohle přesně Spojenci potřebovali a byla to přesně situace, kterou Němci nepotřebovali. Němci v oné době roku 1944 řešili ale "Hlavní otázku" - kdy, s jakou silou, a kde se Spojenci vylodí?
Znovu a znovu si nacističtí vůdci v čele s Hitlerem kladli ony otázky a to již od doby odvolání "Operace Seelöve".
Německé studie hovořily o tom, že:

- V polovině roku 1941 byla Velká Británie již schopna nájezdů a rozsahem malých vylodění v Západní Evropě.
- V polovině roku 1942 již OKW odhadovalo sílu nepřátelských vojsk, které byly dislokovány ve Velké Británii na 44 divizí.
Všechny úvahy vedly k tomu, že němečtí velitelé na Západní frontě uvedli již v únoru roku 1943 své divize na pobřeží Západní Evropy do pohotovosti před možným vyloděním Spojenců.
Příkaz Skupiny armád Západ v únoru 1943 říkal, cituji:

"Z příznaků a dostupných informací je stále více zřejmé, že vbrzku budeme muset čelit dlouho očekávanému velkému vylodění Angloameričanů."

Německé zpravodajské služby.

Němci, jak jsme již řekli, měli však jeden vážný problém, kterým bylo, že na rozdíl od Spojenců neměli jednotné vyhodnocovací středisko zpravodajských služeb. V nacistické struktuře existovalo nadměrné množství všemožných výzvědných služeb, které nejenže pracovaly ve svůj vlastní prospěch, ale také zlomyslně bojovaly proti sobě. V Německu existoval legendární Abwehr admirála Canarise (do roku 1944 pod velením admirála), který měl na starost shromažďování zpravodajských informací, mimo něho však existovalo oddělení "zahraniční armády - Západ" při nejvyšším velení armády OKW. Podobná oddělení se stejným zaměřením existovala v rámci "Zahraničního úřadu", velení armádní Skupiny Západ, Kriegsmarine, Luftwaffe a ještě Himmlerovy říšské centrály Sicherheitsdienstu. V únoru roku 1944 si dokonce říšský velitel SS Himmler vybojoval u Hitlera úplné vyčlenění Abwehru s podřízeností OKW. Tento proces upevňování moci přes zpravodajské služby pokračoval i v roce 1944 až do červnové invaze a měl pro nacistickou Říši fatální následky, neboť v sobě neobsahoval shromažďování a vyhodnocování zpravodajských informací v jednom centru.
Popsaný nadbytek tajných služeb nacistů znamenal, že zpravodajské informace nebyly shromážděny, důkladně utříděny, aby se rozeznalo co
je pravdivé a co je podstrčené.
Proto se nemůžeme divit, že Němci v květnu 1944 věřili spojeneckým zprávám, že ve Velké Británii je 80 divizí, které tvoří 5 armád (britská 2. A a 5. A, kanadská 1. A, americká 1. A a 9. A), ve dvou Skupinách armád. Spojenci by byli, podle špatně vyhodnocovaných zpráv, schopni, okamžitě a současně, vyslat přes kanál 20 divizí. Němci byli také samozřejmě přesvědčeni, jak jsme již řekli, že se Hlavní útok bude konat v oblasti Pas de Calais, neboť Spojenci budou chtít pokračovat přímou trasou na Porúří. Němci byli také přesvědčeni, že obrovský potenciál Spojenců jim umožňuje provést diverzní operace kdekoli podél pobřeží Evropy od Norska až po Balkán. Hitler OKW i OKH, stejně tak Rundstedt a Rommel trvali na takovém základním hodnocení situace ještě dlouho po začátku invaze. Přesto byly i na německé straně některé rozdílné názory. Například německá námořní Skupina Západ a Luftflotte 3 v Paříži měly k všeobecně uznávanému hodnocení nedůvěru. Totiž na počátku roku 1944 důstojníci německé Kriegsmarine nevěřili, že by se Američané a Britové pokusili zaútočit svým loďstvem přes nejužší místo kanálu La Manche (i z důvodů nahromadění lodí v nejužší části kanálu) - tedy tam, kde to celé vrchní velení stále očekávalo. Námořní zpravodajská služba německé Kriegsmarine skepticky očekávala všechny ty "hojné zprávy" o americké Skupině vojsk v jihovýchodní Anglii - FUSAG - neboť tam, podle jejich průzkumu, pro ni nebylo shromážděno takřka žádné loďstvo.
A tak si námořní důstojníci Kriegsmarine kladli otázku - Jak by se jednotky FUSAG dostaly přes La Manche?
Podle názoru námořních důstojníků Německa bylo nejpravděpodobnější místo vylodění mezi ústím řeky Sommy a Cherbourgem.
Když začali Spojenci bombardovat mosty na Seině ( rozbombardovaný most v květnu 1944 na řece Seině


Obrázek


) a Loiře v květnu 1944, došla ke stejnému názoru zpravodajská sekce Luftflotte 3. Když zpravodajská služba Luftflotte 3 hlásila radiem své závěry nadřízeným orgánům, zachytila je Enigma, která celou ověřenou depeši ULTRA poskytla zpravodajcům v SHAEF, kterým to právě z roztříštěnosti německých zpravodajských služeb vůbec nevadilo...
Když zpráva zpravodajských služeb Luftflotte 3 dorazila k Hitlerovi, k OKW, k von Rundstedtovi a k Rommelovi, stalo se to, co se stávalo běžně - všichni ji pod dojmem ostatních zpráv, a dojmů předtím vytvořených - prostě ignorovali...
Všichni prostě věřili, že invaze, Hlavní úder, přijde na severovýchodě, kde se - podle dosavadních zkušeností - nepřítel musel vylodit přece v blízkosti velkých přístavů...
I když německé průzkumy zaznamenaly v přístavech obrovské betonové kesony - součásti umělého přístavu Mulberry - prostě to zpravodajské služby považovaly, vyhodnotily, jako naloďovací zařízení....!!!
Aby Němci nemuseli udržovat svou obranu pobřeží v neustálé, vyčerpávající bojové pohotovosti, museli Němci bezpodmínečně znát mimo místa vylodění, datum a hodinu zahájení invaze. Zde němečtí "Rosničkáři" - německé meteorologické stanice - vyhodnotili, že vylodění bude zahájeno po odeznění zimních bouří - nejpravděpodobněji v květnu - tedy v období, kdy mohlo být zaručeno nejméně 5 po sobě jdoucích dní dobrého počasí.
Němci také vyhodnocovali skutečnost, že nácvik spojeneckých vyloďovacích operací v Anglii a nedávno ukončené cvičné operace na italském pobřeží, naznačovaly povahu a datum nadcházející invaze. Podle nácviků Němci vyhodnotili, že nejprve musí očekávat těžké bombardování svých obranných postavení, které bude doprovázet výsadek ze vzduchu, dále pak výsadek obrněných jednotek, spolu s rozsáhlou dělostřeleckou palbou spojeneckého loďstva rozmístěného podél celého pobřeží. Tohle vše mělo nastat s počátkem svítání onoho prvního "Dne D" (zatím blíže nespecifikovaného), tedy asi 2 až 3 hodiny po kulminaci odlivu.


Pro vojenskou specifičnost textu, jakož i z důvodů zachování vojenské terminologie, kvůli přesnějšímu zachování faktů, menší chybovosti v historické faktografii, jsem většinou od Č 13. do těchto míst psal text, ze svých poznámek a osnovy celého tažení v Normandii, text mnou sestavený ( Osnovu viz zde na tomto odkaze v Úvodu:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=137&t=5236
) - dále pak jsem psal text z informací z historického pojednání, - Příprava Operace Overlord - Stephen Badsey, Německá obrana - Detlef Vogel, Operace Neptune - Edward Marolda, Den D - Roger Cirillo, Stephen Badsey, Charles Kirkpatrick - Soustřeďování sil, Nigel de Lee - Boje v Normandii, a místy jsem pak použil informace pro text v článcích z historického pojednání - Miloš Hubáček - Invaze - což jsou podklady uvedené i u Č 15. na konci.
Všechen historický děj v článcích popisuji svými slovy. Pokud je uvedena citace, je vždy uvedeno odkud byla použita.
U některých historických dějů jsou informace použity z dalších podkladů, které jsou uvedeny na konci posledního článku, zde u Č 15. - Použité podklady.
Obrázky a mapy jsou použity z volně uložených na zahraničních webech, umístěných zde na Palbě v - Album, nebo Fotoforum - odtud pak dle návodu vložených do mých článků.


Použité podklady:

Duce – Anatomie jedné kariéry – Luboš Taraba.
Adolf Hitler a jeho cesta k moci – Rainer Zitelmann.
Nacismus – Alessandra Minerbiová – editor: Flavio Florani.
Pakty Stalina s Hitlerem – výběr z dokumentů 1939 a 40 – Naše vojsko.
Přísně tajné 3/99, 4/99, 3/05 a 3/08.
HPM ročník XIV. – Ivo Pejčoch – Těžký křižník Canarias.
Září 1938 – Role a postoje spojenců ČSR – Miloslav John.
Dějiny světa, svazek IX – L. I. Zubka, A. M. Zubinský a G. N. Sevosťjanov.
Dějiny světa, svazek X. – V. V. Kurasov, A. M. Někrič.
Krev, slzy a pošetilost v nejtemnější hodině 2. světové války – Len Deighton.
Druhá světová válka – Úplná historie – Martin Gilbert.
Blitzkrieg od Hitlerova nástupu po pád Dunkergue - Len Deighton.
Druhá světová válka – John Keegan.
Polské tažení Hitler a Stalin rozbíjejí Polskou republiku – Janusz Piekalkiewicz.
Tanková válka 1939 – 1945 - Janusz Piekalkiewicz.
Letecká válka 1939 – 1945 - Janusz Piekalkiewicz.
Námořní válka 1939 – 1945 - Janusz Piekalkiewicz.
Historie německé armády 1939 – 1945 – Philippe Masson.
Slovenská armáda 1939 – 1945 – Charles K. Kliment, Břetislav Nakládal.
Hitlerovi válečníci – Guido Knopp.
Německé obrněné jednotky – Horst Scheibert.
Hitlerovy elitní jednotky – Lucas Cooper.
Němečtí parašutisté ve II. světové válce – Volkmar Kühn.
Operace Jubilee, Dieppe 1942 – Norman Franks.
Narvik – Donald Macintyre.
Ocelová lavina – Darius Jedrzejewski, Zbigniew Lalak.
Bitva o Británii – Leonard Mosley a redakční kolektiv Time-Life Books.
Černí andělé, Historie zbraní SS – Rupert Butler.
Historie válek – David Brownstone a Irene Franck.
Neznámé špionážní operace KGB – Mitrochinův archiv – Christopher Andrew, Vasilij Mitrochin.
Den D, 1944, Hlasy z Normandie – Robin Neillands, Roderick de Normann.
Druhá světová válka den za dnem – Donald Sommerville.
Svět ve válce 1939 – 1945 – Dr. Duncan Anderson, Dr. Stephen Badsey, David Chandler, Dr. Paddy Griffith, Sean McKnight, Gary Sheffield.
Marcel Jullian – Bitva o Británii – červenec-září 1940
Alan Cooper – Cíl Drážďany.
Boje o Itálii 1943 až 1945 – Dominick Graham a Shelford Bidwell.
Hitlerovy horské jednotky – James Lucas.
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1176,
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1179
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1193
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1209
a v nich následné diskuze.
Miloš Hubáček – Bitva u Matapanu.
Miloš Hubáček - INVAZE.
Charles Kirkpatrick - Spory o druhou frontu.
Stephen Badsey - Příprava operace Overlord.
Detlef Vogel - Německá obrana.
Edward Marolda - Operace Neptune.
Steven J. Zaloga - Den D 1944 Pláž OMAHA.
Roger Cirillo, Stephen Badsey - Den D.
Charles Kirkpatrick - Soustřeďování sil.
Alfred Price - Vzdušné boje.
Nigel de Lee - Boje v Ńormandii.
Nigel de Lee - Průlom.
Jaroslav Hrbek – Tobruk 1941.
Janusz Ledwoch – Afrikakorps.
Paul Carell – Lišky Pouště.
Janusz Piekalkiewicz – Rommel – Tajná válka v Africe.
Dwight David Eisenhower – INVAZE DO EVROPY.
Harry C. Butcher – TŘI ROKY s EISENHOWEREM.
Jiří Brož – STŘEDOMOŘÍ V OHNI DRUHÉ SVĚTOVÉ VÁLKY.
D – DAY OPERACE OVERLORD, dle nakladatelství Salamander
Books Ltd, Londýn.
Další související historická literatura.
Mé dlouholeté poznámky a mapy.
Z webu http://www.Palba.cz je použito jako podklad a upoutávka:
V subkapitole – Armády 1918 – 1945 u Francie zde:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=143
a zde jednotlivé sekce:
a) Pozemní a cizinecká legie – (články od Kačermiroslav, Sa 58 a Bruno):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=160
b) Letectvo – ( články YAMATO, Kačermiroslav a Fatale):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=161
c) Námořnictvo – (ovládal Norad – Nelson):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=162
d) Opevnění a bunkry – (od Bruna a Lorda):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=48
Aby pak důležitou smlouvu o porážce Francie z 22. června 1940 dodal Kačermiroslav v sekci
e) Ostatní:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=3463
V subkapitole – Armády 1918 – 1945 pak nalezneme - Británie viz zde:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=139
kde jsou pak jednotlivé sekce, a v nich potom musíš otevřít - Pozemní vojsko:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=154
tam teprve otevřeš Obrněná technika – (především YAMATO, TonyHazard a Easy_Company) zde:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=241
aby pak ještě následovaly odkazy od Sa 58:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=3351
a Thór:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=2936
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=2892
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=2821
Royal Navy (především Norad – Nelson a také trochu Mikhassel. Dralno):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=153
Letectvo:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=99
pak má své podsekce:
Stíhací letouny – (xradar, YAMATO, Tempík, Reisen):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=216
Bombardovací a bitevní letouny – (Haness, YAMATO):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=217
Ostatní letouny – (Kačermiroslav):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=218
Různé – (od Haness, Ikala, Lord a YAMATO):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=220
A starší neaktualizovaný článek od Fatale:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1180
O Německé obrněné technice je možné se na Palbě dozvědět na tomto odkaze v subkapitolách zde http://www.palba.cz/viewforum.php?f=138
Tanky a stíhače tanků:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=116
od Sa 58, YAMATO, TonyHazard.
Samohybná děla http://www.palba.cz/viewforum.php?f=117 také od Sa 58 a YAMATO.
Mnoho dalších věcí, jako jsou OA – Obrněné Automobily - na tomto odkaze http://www.palba.cz/viewforum.php?f=17 také od Sa 58.
Z letecké techniky jsou to především v subkapitole Luftwaffe
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=20
u Stíhacích letadel http://www.palba.cz/viewforum.php?f=112
monografie Hans S a YAMATO, stejně jako u Bombardovacích a bitevních http://www.palba.cz/viewforum.php?f=113
a u Ostatních http://www.palba.cz/viewforum.php?f=192
je to pak Tunac, Haness, Hans S a YAMATO.
Vybavení letounů http://www.palba.cz/viewforum.php?f=193je od Ikala, Eda a Sa 58.
O Itálii jsou pak jednotlivé subkapitoly zde:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=142


Případné doplnění a diskuzi prosím směřujte na tento odkaz:

http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=67
ObrázekObrázekObrázek
Odpovědět

Zpět na „Pozemní boje 1944 - 1945“