XIII. díl. Operace OVERLORD. Č 10.

Od Normandie po kapitulaci Německa

Moderátoři: michan, Pátrač

Odpovědět
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

XIII. díl. Operace OVERLORD. Č 10.

Příspěvek od michan »

XIII.díl. Operace OVERLORD. Č 10.

Pro potřebu nalézt v textu zmiňovaná místa je zde mapa hrabství v Anglii.

Obrázek


V rámci "Operace FORTITUDE" (utajení místa kde se vojska skutečně měla vylodit) byly některé jednotky, ba dokonce armády, úplně vymyšlené. Jako například divize pěchoty na Islandu, o které se Němci dozvěděli od agentů řízených zpravodajskou službou Velké Británie, agentů, "Twenty Committee". Jinak většina skupin a jednotek určitým způsobem existovala a mnohdy šlo dokonce o bojová uskupení, ale byly třeba určeny jen k jiným úkolům. Například jednotky, které cvičily ve Skotsku, byly odbočkou tzv. "Fortitude North", když zveličeny byly na neexistující britskou 4. A, která měla být připravena na invazi do Norska. Neexistující britská 4. A byla pak hrozbou, která držela celkem 27 německých divizí Wehrmachtu ve Skandinávii takřka do konce července 1944. Nejúspěšnější pak byla odbočka "Fortitude South", která v jižní Anglii vytvořila americkou 1. Skupinu armád, nebo-li FUSAG, která vlastně, jakoby velikostí konkurovala Montgomeryho skutečné 21. Skupině armád( skutečně se pak vyloďující v Normandii) a ohrožující Němce právě naproti - v Calaiské úžině. Právě hrozba FUSAG nutila Němce věřit, že hlavní vylodění přijde v Calaiské úžině, neboť v čele neexistující americké FUSAG (neexistující americké 1. Skupiny armád) stál nejobávanější a nejagresivnější generál, za kterého byl považován generál George S. Patton. Skutečností bylo, že generál Patton velel americké 3. A a přesto hrozba FUSAG držela ještě po "Dni D" většinu německé 15. A v Calaiské úžině v očekávání, že - ono hlavní vylodění přijde právě zde. Když se pak Pattonova americká 3. A objevila v Normandii, odeslali řízení agenti "Twenty Committee" zprávu, že se Patton pohádal s Eisenhowerem a byl zbaven velení FUSAGU, které převzal náčelních amerických pozemních vojsk generál Lesley McNair.
Některé druhy atrap, které Spojenci při maskování používaly, zde je atrapa tanku vedle skutečného tanku,

Obrázek



zde pak samostatná, zdařilejší a propracovanější atrapa tanku,

Obrázek



atrapa bombardéru,

Obrázek



ukázka neexistujícího provozu na silnici.

Obrázek


Tohle vše si ještě rozebereme za chvíli do větších podrobností.
Abychom lépe chápali některé znalosti Spojenců v "Operaci OVERLORD" a "Operaci FORTITUDE", je třeba si něco říci o Enigmě a o Depeších ULTRA od roku 1940, kdy jsme opustili Enigmu ( Č 42, Č 43 a Č 44 zde: http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=3703
a Depeši ULTRA pro 31 zasvěcených viz Č 9. zde: http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=3997
až do spuštění samotné Operace OVERLORD:
Začněme někde od srpna 1940, kdy ve Velké Británii ještě naplno probíhala " Battle of Britain" - " Bitva o Británii". Podobné skutečnosti říkají historické prameny uváděné u posledního článku o Enigmě a ULTRA ( pan historik, kterého si velice vážím - Miloš Hubáček v knize - Invaze - uvádí, že historická literatura faktů začala o Enigmě ( Enigma kdesi na frontě:

Obrázek


) psát až od roku 1974, kdy podle plukovníka britské tajné služby MI6 F. W. Winterbothama, jehož kniha ( plukovník F.W. Winterbotham


Obrázek

) - ULTRA tajné - , která vyšla v roce 1974, poprvé odhalila před světovou veřejností tajemství ULTRA.
( Kniha Ultra tajné

Obrázek


Pan Hubáček ve své knize ještě rozšiřuje skutečnosti o Enigmě, které jsem na odkaze v Č 42 a 43 uvedl, o další skutečnost, jinou historku, když říká, o Enigmě následující - "Jeden polský mechanik, pracující v roce 1938 v továrně ve východním Německu pochopil, že přístroje, které se v továrně vyrábějí jsou vlastně šifrovací stroje. Když byl propuštěn a vrátil se do Polska, navázal styk s pracovníky rozvědky, která krátce na to zorganizovala jeho odjezd do Paříže, kde sestrojil maketu přístroje. Odborníci okamžitě poznali, že jde o typ šifrovacího stroje známého pod jménem Enigma. I nadále pak platí vše, co jsem již popsal v Č 42, 43.
O skutečnostech, které budu dále popisovat hovoří, jak pan Hubáček, tak je v různé formě popisují a potvrzují i další historické prameny uvedené na konci posledních článků).
V době, kdy se tedy naplno rozjela Bitva o Británii, v srpnu 1940, pracovalo již tisíce odborníků, dříve skvělých individualit ve svém oboru, v Bletchley Parku již jako tým, a k Winstonu Churchillovi a jeho 31 vyvoleným přicházelo denně na stůl velké množství informací nazývaných "Depeše ULTRA". Jedním z příkladů bylo, že 8. srpna 1940, když vydal Göring 2., 3. a 5. letecké armádě rozkaz k zahájení útoku na Británii, věděl to již za necelou hodinu Churchill a jeho náčelníci štábů. Po celou dobu Bitvy o Británii poskytovaly "Depeše ULTRA" přehled o strategii Luftwaffe, časech a síle náletů, o německých ztrátách, čehož britská strana v bojích využíval.
Historici pak říkají, že "Depeše ULTRA", které vytvářeli tisíce odborníků v Bletchley Parku, podaly neocenitelné informace i o přípravě útoku na Řecko v dubnu 1941( zde je řečeno, že ale až po 9. dubnu 1941), na Krétu v květnu 1941, ale i při nasazení Rommelova DAK v severní Africe, 1942.

Historici zároveň upozorňují, že přes dodané informace platilo stále - ani sebelépe informovaný generál nemůže zadržet postup celé divize, když disponuje pouhým praporem.

Ale v následujících měsících britští velitelé v Africe dokazovali, že za pomoci "Depeší ULTRA", které jim říkali jakými silami nepřítel disponuje, jaké má rezervy, ale především jaké má potíže, že zprávy umějí využít a kladly účinný odpor. Byly to "Depeše ULTRA", které pozvolna měnily situaci v Africe ve prospěch Britů. Již jmenovaný plukovník Winterbotham ( * 16. dubna 1897, + 28. ledna 1990) pak ve jmenované knize napsal, cituji:

"Doslova vše, co účastníci věděli o bojové sestavě Rommelových vojsk, o jejich početních stavech, počtech tanků, děl, letounů, o odhadovaných zásobách PHM a munice, bylo zjištěno prostřednictvím 'Depeše ULTRA'."

Historici zde dokonce upozorňují na skutečnost, že někteří velitelé před Montgomerym nechtěli vůbec útočit, když neměli zprávy z "Depeše ULTRA" a že musel Churchill některé i odvolat.
K Britům se dostávaly radiogramy zasílané vrchnímu velitelství Wehrmachtu (OKW) a veliteli německých vojsk ve Středomoří maršálu Albertu Kesselringovi, ve kterých polní maršál Rommel odhaloval své záměry ve všech detailech. A právě se znalostí takových informací, z "Depeší ULTRA", zahájil v listopadu 1943 generál Montgomery útok, který skončil porážkou DAK u El Alameinu. "Depeše ULTRA" umožnily Britům potopit ve Středomoří řadu lodí a dokonce i celé konvoje, které převážely doplňky vojáků zle pošramocenému DAK v severní Africe, přivážející také životně důležitý válečný materiál a především PHM. "Depeše ULTRA" sehrály velevýznamnou roli v "Bitvě o Atlantik", když britská Admiralita byla pravidelně informována o pohybu německých ponorek a zásobovacích lodí, a mohla tak učinit potřebná protiopatření.
Je samozřejmé, že když byl v srpnu 1942 generál Eisenhower jmenován vrchním spojeneckým velitelem "Operace TORCH" - Vylodění v severní Africe, byl i on zahrnut do oněch 31 zasvěcených a dostával pravidelně důležité informace - "Depeše ULTRA", které mu byly předkládány po celou dobu bojů v severní Africe (do května 1943). Ale stejně tak dostával depeše po celou dobu spojeneckého vylodění na Sicílii - "Operace HUSKY", ale i při vylodění u Salerna v září 1943. Například při "Operaci HUSKY", vylodění na Sicílii, dodávala "Depeše ULTRA" spojeneckým velitelům přesné informace o bojové sestavě italských a německých vojsk, včetně postavení jednotlivých divizí. Analytici vše vydedukovali, ověřili a sestavili z Enigmy i z ostatních pramenů do "Depeše ULTRA", kde z Enigmy se jednalo o radiogramy vyměňované mezi maršálem Kesselringem a OKW. Proud radiogramů pokračoval i během tažení v Itálii a dá se říci, že až na případy, kdy Němci posílali zprávy jinou cestou než radiogramem (telefon, kurýr a pod) věděl Churchill i Roosevelt a 31 vyvolených vše o záměrech Němců.
A nyní jsme v souvislosti s "Depeší ULTRA" u "Operace COSSAC", "Operace ROUNDUP" - pozdější "Operace OVERLORD".
V březnu 1943 převzal plánování generálporučík Frederic Morgan s funkcí náčelníka štábu nejvyššího spojeneckého velitele s úkolem připravit plány v západní Evropě. Je jasné, že generálporučík Morgan byl napojen na "Depeše ULTRA". No a od 15. ledna 1944, když se Eisenhower ujal funkce nejvyššího velitele "Operace OVERLORD", byl i on jedním z 31 vyvolených, kteří dostávali všechny informace související s provedením vylodění ve Francii a s děním v západní Evropě, které dostával i jeho štáb SHAEF.
Byl tady však jeden problém, Balkán, severní Afrika, Itálie, kde předtím i v dané době probíhaly bojové operace, vyžadovaly pro svou vzdálenost bezdrátovou telegrafii, tedy vysílačky - předávání depeší pomocí zašifrovaných zpráv na přístroji Enigma. Kdežto v Belgii, Holandsku a ve Francii předávání zpráv přes vysílačky mělo podstatně menší intenzitu. Tohle vše platilo prakticky od doby, kdy se BEF (Britský expediční sbor) stáhl po porážce Francie na ostrovy a stejně tak, když Němci utlumili pokusy o vylodění v Anglii - "Operaci Seelöwe". Totiž od té doby přešel Wehrmacht v západní Evropě na tzv. "posádkové podmínky" a informace si místo radiem vyměňoval přes telefonní linky a to buď nově položené, nebo využíval částečně stávající velice rozvinuté telefonní linky států, které byly jen částečně chráněny. Tahle situace trvala i v době, kdy byl ve Velké Británii zřízen štáb nejvyššího spojeneckého velitele - SHAEF - kdy nejvyšší štáb začal s revidovaným plánem "Operace OVERLORD". Prakticky do začátku února 1944 nebyly zachyceny radiogramem takřka žádné zprávy, které by bylo možno přeměnit v "Depeše ULTRA". Ale po začátku února už to byla takřka jedna zpráva denně a počet zpráv začal narůstat. Od března jich bylo stále víc a v květnu 1944 už bylo "Depeší ULTRA" tolik, jako za celé 3 předcházející měsíce. Intenzita se ještě zvětšila po spojeneckém vylodění, po 6. červnu 1944.
Naposledy upravil(a) michan dne 11/6/2012, 06:30, celkem upraveno 1 x.
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Příspěvek od michan »

XIII.díl. Operace OVERLORD. Č 11.

Štáb SHAEF již od dob generála Morgana věděl, že je do "Operace OVERLORD" angažováno několik miliónů lidí, mužů i žen, kteří plánují, cvičí a zajišťují budoucí vylodění. Je proto více než životně důležité, aby byla operace utajena a všechny životně důležité informace o ní byly pro každého těžko dosažitelné.
Vždyť si uvědomme, že soustřeďování tak obrovské invazní armády, se vlastně dělo před očima několika desítek miliónů obyvatel britských ostrovů. Už jen tohle zjištění, uvědomění si toho faktu, nedalo spát štábním důstojníkům SHAEF. Již předtím, než byl plán "Operace OVERLORD" rozšířen, vyjádřil generálporučík Morgan, bývalý náčelník štábu SHAEF, samu podstatu problému, když řekl, cituji:

"Jestliže se nepříteli podaří 48 hodin před vyloděním zjistit, kde k vylodění dojde, jsou naše šance na úspěch malé, dozví-li se to ještě dřív, bude to pro nás znamenat téměř jistou porážku."

Přestože Spojenci velice důsledně omezili počet osob, které měly celkový přehled o plánech vylodění, bylo důstojníkům SHAEF stále jasné, že zkušená zpravodajská služba (a těmi, i když roztříštěni do mnoha větví - Abwehr, Zpravodajská služba Luftwaffe, SS, Gestapa a další - německé zpravodajské služby byly. To i přesto, že neměly jednotné, vyhodnocovací velení, byly schopny vypátrat kdeco. Zde jak si popíšeme, se jim to právě z uvedených důvodů - roztříštěnost a neexistující jednotné vyhodnocovací místo - nepodařilo) dokáže i ze zdánlivě nesouvisejících poznatků sestavit značně přesný obraz - známý systém mozaiky.
Jak velké problémy utajení činilo nám řekne příklad, že třeba jen na výrobě "MULBERRY A" a "MULLBERY B" pracovalo více než 20 000 dělníků (Práce na výrobě umělých přístavů MULBERRY

Obrázek


- o problematice umělých přístavů budeme podrobněji hovořit u Názvu článku: Plán logistiky pro Overlord..) Bylo jasné, že kdyby kterýkoliv z nich začal hovořit o podivných betonových kesonech, nebo o plovoucích "silnicích" a Němci informaci zaznamenali, mohli právě také "systémem mozaiky" (analýzou a následnou syntézou) odhalit pravý účel zvláštních betonových konstrukcí. Systémem přesných analýz by vytipovali vhodné vyloďovací pláže, u kterých je možné takové přístavy sestavit - samozřejmě by provedli patřičná protiopatření.
Zde byl také důvod, že byl zaveden zvláštní krycí název - "Operace NEPTUN", který štáby používaly pro spojenecké plány týkající se informací o nalodění jednotek a materiálu až po invazi. Už jen pro tyto činnosti byl zaveden nový stupeň utajení, který byl vyšší než běžně používaný stupeň "Přísně tajné". Nový vyšší stupeň, než "Přísně tajné", se nazýval "BIGOT", a jeho hlavní náplní byla kontrola nad všemi zasvěcenými osobami, které přišly s informacemi podléhajícímu stupni "BIGOT" do styku.
Důstojníkům SHAEF bylo jasné, že nelze zcela zabránit tomu, aby stovky lidí neznaly části tajemství, ale jen vybraný okruh spadající pod systém "BIGOT" měl celkový přehled, včetně klíčových informací o tom, kdy a kde má k vylodění dojít.
Je jasné, že dokumenty nesoucí v záhlaví označení "BIGOT" měly nejvyšší stupeň utajení.
No a jak se "Den D" stále přibližoval, větší a větší množství důstojníků a mužů bylo nutno seznamovat s podrobnostmi invazních plánů. Z logiky věci museli být výsadkáři seznámeni s terénem, nad kterým seskočí. Příslušníky Commandos bylo třeba seznámit s detaily pláží a opevnění, na která budou útočit. Dělostřelci na válečných lodích, stejně jako piloti bojových letounů, museli postupně znát své cíle. Příslušníci demoličních ženijních oddílů museli znát překážky, které budou likvidovat, aby mohli zvolit typ výbušniny a způsob odstraňování rozmístěných překážek. SHAEF zjistil, že ani "BIGOT" nestačí a přes své velení musel přistoupit k zavedení drastických a nepopulárních kroků. Všechny úderné oddíly byly, po seznámení se svým posláním, uzavřeny v neprodyšně hlídaných shromaždištích, kde je 24 hodin denně hlídali MPI (vojenská policie), neboť muselo být za každou cenu zabráněno styku s vnějším světem. Problémy byly, neboť člověk je člověk, když takřka každý je jiný. Někteří se chtěli rozloučit se svými nejbližšími, neboť nikdo nevěděl, právě z úderných jednotek, zda se vrátí živ, což je sice z lidského hlediska pochopitelné, z vojenského však nikoliv. I proto mezi striktní opatření patřil zákaz přístupu k telefonům a poštovním schránkám. Přesto se pár jednotlivcům podařilo nejméně způsobit "horké chvilky". Jednomu ze ženistů britského královského ženijního praporu se v posledním týdnu před "Dnem D" podařilo utajeně projít kordonem stráží z vojenského tábora u Portsmouthu a vydal se na více než 500 km dlouhou cestu do Newcastlu.
MPI po něm pátrala po celé Anglii, ale "jak odešel, tak přišel" a v noci těsně před vyloděním se stejným způsobem vrátil ke svým kamarádům. Kamarádi, kteří přežili, po válce vyprávěli, jak jeden z nich jel "dobývat" Francii, coby vězeň.
V celé "Operaci FORTITUDE" dělala největší starost bezpečnostním složkám SHAEF představa, že by se Němci zmocnili "některého z Vyvolených" - některého z důstojníků náležejícího do okruhu "BIGOT". Důstojníci SHAEF si byli dobře vědomi toho, že německé metody používané gestapem při výsleších znamenají, že není zaručeno, že by důstojník při výsleších neprozradil životně důležité informace.
A jedna příhoda se stala a vyvolala v SHAEF paniku. Podrobněji si ji popišme.
Když 28. dubna 1944 skupina britských výsadkových plavidel nacvičovala u devonského pobřeží vylodění, zaútočila na ně skupina německých motorových člunů. Rychlý, z německého hlediska úspěšný útok znamenal, že útočník potopil dvě tankové výsadkové lodě (LST – v angličtině Landing Ship Tank – tanková výsadková loď - viz zde Č 6:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=4475
), na kterých zahynulo přibližně 700 vojáků a námořníků. Odpovědnost za ochranu cvičícího konvoje zde měla válečná plavidla Royal Navy. Londýnská Admiralita okamžitě na SHAEF poslala tvrzení, v jehož textu zprávy se snažila mlžit, když ve zprávě říkala, že konvoj byl naštěstí napaden v době kdy teprve připlouval k cvičným plážím, takže pouze několik důstojníků vědělo přesně, co má být předmětem cvičení. Zpráva říkala, že kdyby Němci zaútočili na vracející se lodě, že by všichni vojáci na palubách byli již seznámeni s přísně tajnými informacemi a pro nepřítele by se každý z nich mohl stát zdrojem závažných poznatků... Když se Montgomery seznámil se zprávou Admirality, zjistil, že se tam nic neříká o deseti důstojnících, kteří byli nositeli tajemství náležejících pod označení "BIGOT"... Na dotaz zástupce Admirality u štábu SHAEF, důstojník Admirality prohlašoval, že podle zjištění německé torpédové čluny žádné zajatce vzít nemohly. Montgomery byl znám svou nedůvěřivostí k předkládaným zprávám a rozhodl proto provést vlastní šetření. Vyslal své štábní důstojníky, aby vyslechli očité svědky. Tak se zjistilo - od dvou poručíků ženijních oddílů, kteří útok torpédových člunů sledovali z paluby výsadkové LST, že všechno není tak jednoznačné, jak tvrdila zpráva Admirality. Oba ženisté prohlašovali, že německé čluny, které udeřily, nesledovaly ihned britské eskortní lodě, neboť tam žádné nebyly. Navíc uvedli, že jeden z rychlých německých torpédových člunů se po nějakou dobu zdržoval ve vzdálenosti pouhých několik set metrů - dokonce klidně rozsvítil světlomet, jehož paprsek klouzal po hladině pokryté stovkami trosečníků, a teprve poté, co mezi nimi dokonce projel, zmizel ve tmě. Bylo tedy jasné, že Němci měli dostatek příležitostí vylovit z vody zajatce...
U SHAEF a Montgomeryho zavládlo doslova zděšení!
Okamžitě byla zahájena rozsáhlá pátrací akce - desítky lodí začaly prohledávat vody zálivu Lyme, kde k napadení konvoje došlo. Než mohlo dojít k vyhodnocení co se skutečně stalo, přicházely k Montgomerymu návrhy vysokých důstojníků, že se musí plány na vylodění podstatně změnit, neboť je nepřítel o úmyslech Spojenců informován.
Spojenci měli štěstí!
Náhoda je někdy nevyzpytatelná, zvláště ve válce. I když stovky těl mrtvých námořníků ze zasažených lodí klesly ke dnu a nebyly nikdy nalezeny, byla naopak nalezena těla oněch deseti důstojníků - nositelů tajemství "BIGOT".
Při vyhodnocování tak bylo jasné, že pokud Němci nějakého zajatce získali, nemohl jim prozradit víc než to, co už znali z průběhu a techniky spojeneckého vylodění na Sicílii a v Itálii. Taktika, která byla použita v Normandii tak zůstala před "Dnem D" pro Němce nadále tajemstvím.
Na rovinu si hned řekněme, že přes značné množství osob, seznámených s datem a místem invaze, k žádnému zásadnímu úniku informací nedošlo.
Uvedená věta však neznamená, že se nic nestalo, že nedošlo k drobnějším "nedopatřením" - ta však nakonec skončila dobře.
Tak například - při večeři v Londýnském hotelu Claridges si jedna dáma postěžovala na nedostatek určitého zboží. No a jeden ochotný americký generálmajor letectva jí začal vysvětlovat, že v současné době nemůže nic v USA objednat. Prý to bude možné až po invazi, ke které dojde před 15. červnem....
No a za pár dní už seděl v letadle a vracel se do Ameriky, byl zbaven velení a už jen jako plukovník veselý nebyl. Nezachránila jej ani ta skutečnost, že byl Eisenhowerovým spolužákem na vojenské akademii...

Jednou z podivuhodností okamžiků před invazí bylo, že se autoři křížovek z Daily Telegraf, kterými byli Sidney Dawe a Melville Jones, ocitli náhle ve vyšetřovací vazbě, když v květnu a počátkem června 1944 se několik krycích názvů pro "Den D" - UTAH a OMAHA - objevilo v tajence jejich křížovky. Autoři křížovky museli vysvětlovat a až po invazi byli propuštěni
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Příspěvek od michan »

XIII. díl. Operace OVERLORD. Č 12.

Další "vrásky na čelech" vyvolala důstojníkům bezpečnostních složek SHAEF, kteří hlídali utajení BIGOT v rámci "Operace FORTITUDE", příhoda, která také nakonec dobře dopadla. Na Policii přinesl železniční zaměstnanec v britském Exeteru, ve vlaku zapomenutou tašku. Na tom by nic nebylo. Když však byla policisty taška otevřena zjistilo se, že obsahuje sadu plánů OVERLORDU. Okamžitě přispěchali důstojníci SHAEF, souvislosti nějakého narušení, nebo porušení nezjistili a tašku zajistili.
Nepříjemných porušení bezpečnosti bylo historickou literaturou zaznamenáno z archivu víc.
Ve vládní čtvrti Whitehall v Londýně způsobil průvan a následný prudký poryv větru kalamitu, když odnesl otevřeným oknem kanceláře na ulici 12 kopií zprávy, která pojednávala o OVERLORDU. Vyděšení důstojníci pracující se zprávou okamžitě vyběhli na ulici a mezi projíždějícími auty sbírali poletující papíry. Našli jich však jen 11 a k tomu dvanáctému listu se dostali až po dvou hodinách napětí. Totiž neznámý občan onen dvanáctý list odevzdal strážnému u jedné z vládních budov a než se policista "rozkoukal" a zjistil oč se jedná, občan zmizel v davu.
Velká panika ve štábech SHAEF vznikla také, když v Chicagu, v kanceláři pro třídění armádní pošty, jeden zaměstnanec náhodou roztrhl balíček, ve kterém byly plány "Operace OVERLORD" označené razítkem "BIGOT". Četař Thomas Kane, který pracoval ve štábech SHAEF, omylem adresoval balíček své sestře v USA.
Jak bývá při utajení zvykem, jsou to novináři, kteří v rámci své horlivé profesionální činnosti, chtějíce ulovit informačního "sólokapra, který by je dostal k Pulitzerově ceně" (Pulitzerova cena je americké prestižní žurnalistické a umělecké ocenění.) působili důstojníkům SHAEF velké starosti. Nejnebezpečnější případ novináře zaznamenala historie. Zástupce "Sedmé velmoci", novinář velkého amerického listu - Chicago Herald Tribune - způsobil obzvlášť velké potíže. Odjel totiž do Anglie v květnu 1944 pevně rozhodnut vypátrat přísně střežené tajemství o vylodění Spojenců v Evropě. Pátral, pátral, a když chtěl tři dny před zahájením invaze do Normandie odletět zpět do USA, moc se divil, že nemohl. Novinář okamžitě spustil pokřik, který se v rámci toho, že byl z tak mocného listu, jako byl Chicago Herald Tribune, dostal až do britské vlády. Stížnost se projednala ve vládě, ale ani vláda nezasáhla a následující tři týdny musel novinář strávit pod dohledem vojenské policie.
Již i popsané příhody nám jasně dávají obraz, že ve Velké Británii a v USA byla učiněna v rámci utajení bezpříkladná opatření ve všech složkách života, co do rozsahu a důsledků. Do "Operace FORTITUDE" se zapojil dokonce i sám generál Eisenhower, kterého znepokojovala hlášení, která říkala, že se stále zvětšoval proud návštěvníků, kteří přijížděli jako "čumilové" na jihoanglické pobřeží. Obavy z porušení utajení dokazoval Eisenhower tím, že měl v ruce statistiku, která ukazovala zvyšující výdej železničních jízdenek pro trať Londýn - Brighton. A právě Brighton ležel uprostřed prostoru, kde se shromažďovala britsko-kanadská 2. A určená pro pláže GOLD, JUNO a SWORD. Vrchní velitel "Operace OVERLORD" pak přes své nadřízené dosáhl stavu, že 2. dubna 1944 byl pro všechny návštěvníky prostoru Brighton uzavřen 16 km široký pás pobřeží a to od zálivu Wash až po výběžek Land's End a na obou stranách zálivu Firth of Forth. Ale ani s tím ještě nebyl generál Eisenhower plně spokojen a naléhal na Winstona Churchilla, aby v onom posledním týdnu před zahájením invaze (od 30. května 1944) úplně izoloval celé britské ostrovy. Trval také na tom, aby byla dána pod kontrolu veškerá mezinárodní doprava. Především veškeré spojení s Irskem. Spojenecké rozvědky ac kontrarozvědky dobře vyhodnotily, že musí být odstíněn Dublin, ve kterém němečtí diplomaté udržovali sami, ale i přes Španěly, v činnosti velice aktivní špionážní středisko. Mimo toho vrchní velitel vylodění žádal, aby byla okamžitě podrobena cenzuře veškerá pošta, která opouštěla Velkou Británii, a to včetně tzv. "nedotknutelných vaků diplomatických kurýrů".
Pro žádosti Eisenhowera vytvořil britský válečný kabinet podvýbor, který měl všechny závažné otázky v co nejkratší době posoudit a navrhnout řešení. Výsledkem jednání britského válečného kabinetu bylo rozhodnutí, které s okamžitou platností od 17. dubna 1944 zakazovalo zahraničním diplomatům opustit Velkou Británii, nebo do ní přijíždět a veškerá korespondence, včetně diplomatické, byla cenzurována. Striktní omezení se nevztahovala pouze na sovětské a americké diplomaty.
Řekli jsme si, že ono opatření pobouřilo především generála de Gaulla, který chtěl, aby jeho exilová vláda měla stejné postavení jako Sověti a Američané. Pro de Gaulla bylo naprosto nepřípustné, aby měli Britové a Američané pod kontrolou francouzské šifry a kódy - považoval vše přímo za osobní urážku. Jenomže Britové i Američané znali rozmíšky ve Francouzském výboru národního osvobození, ze kterého již několikrát informace unikly( Po válce Spojenecké rozvědky nalezly například v archívu německé admirality celkem 250 zpráv, které byly věnovány zjišťování místa Invaze. Z 250ti zpráv jen jediná byla správná a pocházela hádejte od koho? - od francouzského plukovníka v Alžíru...). Nakonec byl nalezen kompromis, když generál Pierre Koenig, náčelník francouzského štábu de Gaulleho a velitel Francouzských vnitřních sil, dostal povolení odesílat z Londýna depeše zakódované francouzskými šiframi, když text depeší prohlédli spojenečtí cenzoři ze SHAEF a k obsahu textu se vyjádřili. Winston Churchill i v této souvislosti pozval de Gaulla do Londýna, kde jej seznámil s datem a místem invaze. Schůzka však proběhla den před vyloděním, což de Gaulleho neuklidnilo, spíše naopak.

Zajímavá byla reakce Adolfa Hitlera na omezení, která v dubnu a květnu ve Velké Británii proběhla. Hitler projevil mimořádný zájem, když se s omezeními diplomatů seznámil a následně podrážděně na vše reagoval. Dne 6. dubna 1944 na štábní konferenci, bylo to krátce po prvních spojeneckých opatřeních, Adolf Hitler nejprve "dštil síru na hlavy Spojenců" a pak pokračoval, cituji:

"Musím otevřeně říct, že to anglické divadlo mi připadá, jako fraška... Normálně se takové věci nedělají, když někdo plánuje rozsáhlou operaci... Nemohu se ubránit pocitu, že nakonec nepůjde o nic jiného, než drzé pozérství... Je to všechno úplně zbytečné. Mohou si tam shromáždit síly, naložit je a přepravit - a my stejně nezjistíme, oč jim jde. Začínám si myslet, že je to pouhý nestydatý podvod..."

Hitler byl určitě překvapen po 6. červnu 1944, že opatření z dubna a května 1944 nebyla jen takovým "pozérstvím a nestydatým podvodem", a to i když pomineme, že opatření zahrála na nervy obránců. Opatření určitě přispěla k zintenzívnění probíhající války nervů a v mnoha ohledech se připojila k důležitosti utajení - kdy a kde - se Spojenci vylodí.

Již jsme hovořili o tom, že všechna opatření, lstivost a nápaditost SHAEF, se od počátku roku 1944 soustředila na vymýšlení plánů ke strategickému oklamání Němců.
Cíl "Operace FORTITUDE" byl jasný - přesvědčit OKW a OKH, včetně Hitlera, že "Hlavní útok" bude proveden z Calaiské úžiny a že vlastně to vylodění v Normandii je jen takovou předehrou, klamnou operací, takovým průzkumem boje, který má odlákat německé zálohy z oblasti severně od řeky Sieny, aby pak Hlavní spojenecký útok mohl probíhat právě u Calais. Spojenci předpokládali, že prováděná lest zadrží 250 000 vojáků Wehrmachtu, aby nečinně stáli mezi Le Havrem a Antverpami po celou kritickou dobu, než Spojenci rozhodnou bitvu o předmostí v Normandii.
Akce se Spojencům dařila, neboť se Němci klamali sami. Maršál Rundstedt a představitelé OKW a OKH již dávno předtím došli k závěru, který stále trval, že s největší pravděpodobností bude napadena především Calaiská úžina. Důvodů proč na Calaiské úžině Němci trvali bylo, když se, jak říkali, vžili do myšlení Spojenců, mnoho - zde jsou nejzávažnější:

- Němci měli v prostoru Calais umístěny odpalovací rampy letounových střel V-1.
- Vedla zde nejkratší cesta k Rýnu a do Porúří.
- Při úspěšném vylodění a dobytí předmostí, bylo nejvíce pravděpodobné rychlé dobytí celé Francie.


Totiž Němci sami Calaiské úžině přikládali mimořádnou důležitost a ve svém myšlení se dopustili té chyby, že se domnívali, že úplně stejně přemýšlejí i Spojenci. Následně se pak Němci sami neustále utvrzovali v tom, že se Spojenci vylodí v Calaiské úžině....!


Pro vojenskou specifičnost textu, jakož i z důvodů zachování vojenské terminologie, kvůli přesnějšímu zachování faktů, menší chybovosti v historické faktografii, jsem většinou od Č 10. do těchto míst psal text, ze svých poznámek a osnovy celého tažení v Normandii, text mnou sestavený ( Osnovu viz zde na tomto odkaze v Úvodu:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=137&t=5236
) - dále pak jsem psal text z informací z historického pojednání, - Příprava Operace Overlord - Stephen Badsey, Německá obrana - Detlef Vogel, Operace Neptune - Edward Marolda, Den D - Roger Cirillo, Stephen Badsey, Charles Kirkpatrick - Soustřeďování sil, Nigel de Lee - Boje v Normandii, a místy jsem pak použil informace pro text v článcích z historického pojednání - Miloš Hubáček - Invaze - což jsou podklady uvedené i u Č 12. na konci.
Všechen historický děj v článcích popisuji svými slovy. Pokud je uvedena citace, je vždy uvedeno odkud byla použita.
U některých historických dějů jsou informace použity z dalších podkladů, které jsou uvedeny na konci posledního článku, zde u Č 12. - Použité podklady.
Obrázky a mapy jsou použity z volně uložených na zahraničních webech, umístěných zde na Palbě v - Album, nebo Fotoforum - odtud pak dle návodu vložených do mých článků.


Použité podklady:

Duce – Anatomie jedné kariéry – Luboš Taraba.
Adolf Hitler a jeho cesta k moci – Rainer Zitelmann.
Nacismus – Alessandra Minerbiová – editor: Flavio Florani.
Pakty Stalina s Hitlerem – výběr z dokumentů 1939 a 40 – Naše vojsko.
Přísně tajné 3/99, 4/99, 3/05 a 3/08.
HPM ročník XIV. – Ivo Pejčoch – Těžký křižník Canarias.
Září 1938 – Role a postoje spojenců ČSR – Miloslav John.
Dějiny světa, svazek IX – L. I. Zubka, A. M. Zubinský a G. N. Sevosťjanov.
Dějiny světa, svazek X. – V. V. Kurasov, A. M. Někrič.
Krev, slzy a pošetilost v nejtemnější hodině 2. světové války – Len Deighton.
Druhá světová válka – Úplná historie – Martin Gilbert.
Blitzkrieg od Hitlerova nástupu po pád Dunkergue - Len Deighton.
Druhá světová válka – John Keegan.
Polské tažení Hitler a Stalin rozbíjejí Polskou republiku – Janusz Piekalkiewicz.
Tanková válka 1939 – 1945 - Janusz Piekalkiewicz.
Letecká válka 1939 – 1945 - Janusz Piekalkiewicz.
Námořní válka 1939 – 1945 - Janusz Piekalkiewicz.
Historie německé armády 1939 – 1945 – Philippe Masson.
Slovenská armáda 1939 – 1945 – Charles K. Kliment, Břetislav Nakládal.
Hitlerovi válečníci – Guido Knopp.
Německé obrněné jednotky – Horst Scheibert.
Hitlerovy elitní jednotky – Lucas Cooper.
Němečtí parašutisté ve II. světové válce – Volkmar Kühn.
Operace Jubilee, Dieppe 1942 – Norman Franks.
Narvik – Donald Macintyre.
Ocelová lavina – Darius Jedrzejewski, Zbigniew Lalak.
Bitva o Británii – Leonard Mosley a redakční kolektiv Time-Life Books.
Černí andělé, Historie zbraní SS – Rupert Butler.
Historie válek – David Brownstone a Irene Franck.
Neznámé špionážní operace KGB – Mitrochinův archiv – Christopher Andrew, Vasilij Mitrochin.
Den D, 1944, Hlasy z Normandie – Robin Neillands, Roderick de Normann.
Druhá světová válka den za dnem – Donald Sommerville.
Svět ve válce 1939 – 1945 – Dr. Duncan Anderson, Dr. Stephen Badsey, David Chandler, Dr. Paddy Griffith, Sean McKnight, Gary Sheffield.
Marcel Jullian – Bitva o Británii – červenec-září 1940
Alan Cooper – Cíl Drážďany.
Boje o Itálii 1943 až 1945 – Dominick Graham a Shelford Bidwell.
Hitlerovy horské jednotky – James Lucas.
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1176,
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1179
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1193
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1209
a v nich následné diskuze.
Miloš Hubáček – Bitva u Matapanu.
Miloš Hubáček - INVAZE.
Charles Kirkpatrick - Spory o druhou frontu.
Detlef Vogel - Německá obrana.
Stephen Badsey - Příprava operace Overlord.
Edward Marolda - Operace Neptune.
Steven J. Zaloga - Den D 1944 Pláž OMAHA.
Roger Cirillo, Stephen Badsey - Den D.
Charles Kirkpatrick - Soustřeďování sil.
Nigel de Lee - Boje v Ńormandii.
Nigel de Lee - Průlom.
Alfred Price - Vzdušné boje.
Jaroslav Hrbek – Tobruk 1941.
Janusz Ledwoch – Afrikakorps.
Paul Carell – Lišky Pouště.
Janusz Piekalkiewicz – Rommel – Tajná válka v Africe.
Dwight David Eisenhower – INVAZE DO EVROPY.
Harry C. Butcher – TŘI ROKY s EISENHOWEREM.
Jiří Brož – STŘEDOMOŘÍ V OHNI DRUHÉ SVĚTOVÉ VÁLKY.
D – DAY OPERACE OVERLORD, dle nakladatelství Salamander
Books Ltd, Londýn.
Další související historická literatura.
Mé dlouholeté poznámky a mapy.
Z webu http://www.Palba.cz je použito jako podklad a upoutávka:
V subkapitole – Armády 1918 – 1945 u Francie zde:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=143
a zde jednotlivé sekce:
a) Pozemní a cizinecká legie – (články od Kačermiroslav, Sa 58 a Bruno):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=160
b) Letectvo – ( články YAMATO, Kačermiroslav a Fatale):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=161
c) Námořnictvo – (ovládal Norad – Nelson):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=162
d) Opevnění a bunkry – (od Bruna a Lorda):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=48
Aby pak důležitou smlouvu o porážce Francie z 22. června 1940 dodal Kačermiroslav v sekci
e) Ostatní:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=3463
V subkapitole – Armády 1918 – 1945 pak nalezneme - Británie viz zde:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=139
kde jsou pak jednotlivé sekce, a v nich potom musíš otevřít - Pozemní vojsko:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=154
tam teprve otevřeš Obrněná technika – (především YAMATO, TonyHazard a Easy_Company) zde:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=241
aby pak ještě následovaly odkazy od Sa 58:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=3351
a Thór:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=2936
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=2892
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=2821
Royal Navy (především Norad – Nelson a také trochu Mikhassel. Dralno):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=153
Letectvo:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=99
pak má své podsekce:
Stíhací letouny – (xradar, YAMATO, Tempík, Reisen):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=216
Bombardovací a bitevní letouny – (Haness, YAMATO):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=217
Ostatní letouny – (Kačermiroslav):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=218
Různé – (od Haness, Ikala, Lord a YAMATO):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=220
A starší neaktualizovaný článek od Fatale:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1180
O Německé obrněné technice je možné se na Palbě dozvědět na tomto odkaze v subkapitolách zde http://www.palba.cz/viewforum.php?f=138
Tanky a stíhače tanků:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=116
od Sa 58, YAMATO, TonyHazard.
Samohybná děla http://www.palba.cz/viewforum.php?f=117 také od Sa 58 a YAMATO.
Mnoho dalších věcí, jako jsou OA – Obrněné Automobily - na tomto odkaze http://www.palba.cz/viewforum.php?f=17 také od Sa 58.
Z letecké techniky jsou to především v subkapitole Luftwaffe
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=20
u Stíhacích letadel http://www.palba.cz/viewforum.php?f=112
monografie Hans S a YAMATO, stejně jako u Bombardovacích a bitevních http://www.palba.cz/viewforum.php?f=113
a u Ostatních http://www.palba.cz/viewforum.php?f=192
je to pak Tunac, Haness, Hans S a YAMATO.
Vybavení letounů http://www.palba.cz/viewforum.php?f=193je od Ikala, Eda a Sa 58.
O Itálii jsou pak jednotlivé subkapitoly zde:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=142


Případné doplnění a diskuzi prosím směřujte na tento odkaz:

http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=67
ObrázekObrázekObrázek
Odpovědět

Zpět na „Pozemní boje 1944 - 1945“