XIII. díl. Operace OVERLORD. Č 7.

Od Normandie po kapitulaci Německa

Moderátoři: michan, Pátrač

Odpovědět
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

XIII. díl. Operace OVERLORD. Č 7.

Příspěvek od michan »

XIII. díl. Operace OVERLORD. Č 7.

Mapa na které je vidět i Calaiská úžina, na jejíž plážích, ještě dlouho po 6. červnu 1944, Němci, díky Operaci FORTITUDE, očekávali "Hlavní vylodění Spojenců".

Obrázek


V lednu 1944 vyměnil SHAEF generála Morgana náčelníka štábu za generála Bedella Smithe, který se štábem zdědil a vzápětí začal modifikovat onen původní Morganův plán "COSSAC". Totiž v přípravě a plánování "Operace OVERLOLD", po lednu 1944, po zásazích Montgomeryho a Eisenhowera, došlo k zvýšení počtu jednotek a výsadkových lodí, oproti skutečnosti, kterou předpokládal původní plán COSSAC ( výsadkových lodí všech druhů bylo v roce 1943 vyrobeno v USA 19 489, jenomže ještě v květnu 1943 měl SHAEF k dispozici jen 3 323 vyloďovacích plavidel z čehož jen 1 024 jich poskytli Američané. Oněch 3 323 plavidel bylo pro plánování všech vyloďovacích operací - "Operaci HUSKY" - Sicílie, do Itálie, ale i pro "Operaci OVERLORD" i ANVIL. Nad vyloďovacími plavidly v USA vládl admirál King, který je především odesílal do Tichomoří proti Japoncům a teprve po zásahu generála Badella Smithe, v lednu, únoru 1944, kterého do USA k Marshallovi poslal Eisenhower, došlo k nápravě. Vyloďovací plavidla byla po únoru 1944 posílána přímo z výroby v USA do Velké Británie pro potřeby "Operace OVERLORD". Nejprve však musel generál Bedell Smith přesvědčit i generála Marshalla, například i o tom, že v Evropě je to jinak než v Tichomoří, neboť jedna vyloděná divize v Tichomoří, není jedna vyloděná divize v Evropě. V Evropě přes kanál La Manche musí být divize posílena přibližně na rozsah 1,5 divize, aby mohla mít nezbytné ženijní, tankové, protitankové a protiletadlové jednotky. Nemohou se tedy vyloďovací plavidla počítat dle tabulek z Tichomoří, jak to počítal běžně štáb admirála Kinga. Stejně tak ho musel přesvědčit o grandiózní velikosti operace, kde posilování vyloďujících se jednotek prvního sledu musí být průběžné, aby byly shromážděny dostatečné síly schopné odrazit všechny německé protiútoky, které se po zkušenostech s německou taktikou v prvním týdnu vylodění očekávaly. Vždyť jen v prvních dvou dnech se nově plánovalo vylodění 176 475 mužů a 20 111 vozidel, včetně 3 000 SHD, 1 500 tanků a 5 000 dalších OT.).
V souvislosti s oddálením "Operace ANVIL" - vylodění v jižní Francii - operace byla uskutečněna pod novým názvem "Operace DRAGOON" - původní termín byl 15. červenec 1944, aby pak byla operace posunuta na 15. srpen 1944, čímž bylo možno použít všechna vyloďovací plavidla ještě v Itálii a zbytek byl převeden pro potřeby "Operace OVERLORD".
Generál Montgomery proto mohl, jak víme, podle svého "mistrovského plánu", nechat rozšířit vyloďovací území za kanálem La Manche ze tří pláží na pláží pět, když nový plán počítal i s útokem na poloostrově Cotentin a dobytím města a přístavu Cherbourg. Nový Montgomeryho plán "Operace OVERLORD" po lednu 1944 vyžadoval, aby se v první vlně vylodilo na frontě široké 98 km 5 divizí (místo 3 v plánu COSSAC generála Morgana), které budou podporovat další 4 divize a bude proveden vzdušný výsadek v síle dvou divizí na obou křídlech vylodění. Řekli jsme již, že Američané se podle plánu Montgomeryho měli vylodit na nejzápadnějších plážích s krycími názvy UTAH a OMAHA a Britové a Kanaďané GOLD, JUNO a SWORD. Stejně jako ve všech vojenských plánech i u "Operace OVERLORD" existoval datum do kdy musel být materiál i vojáci uvedeni do stavu pohotovosti - tzv. "Den Y" ("ready day"), který byl stanoven na 1. červen 1944. Abychom řekli i další den, musíme říci, že to byl den útoku,"Den D", čili den k datu následujícímu po "Dni Y". Každá vojenská operace měla svůj "Den D", ale "Den D", kterým zde bylo 6. června 1944 se stal nejznámějším ze všech takových dní na celém světě.
Generál Montgomery úplně správně odhadl, že se Němci soustředí v "Den D" na zastavení invazních vojsk přímo na plážích, než by se soustředili na to, aby Spojencům úplně zabránili vylodění na pobřeží. Pokud měl být "Den D" úspěšný, Motgomeryho plán záležel především na námořní zásobovací trase admirála Ramsaye, která posilovala pozice vyloděných jednotek v Normandii a proto bylo životně důležité dobýt velmi rychle nějaké velké přístavní město. Pro všechny plánovače bylo velkým poučením vylodění v Dieppe 1942, kde se ukázalo, že nebude vůbec snadné obsadit nějaké přístavní město v "Den D" ihned přímo z moře. A právě proto nechal velitel 21. Skupiny armád generál Montgomery plánovat zásobování během prvních několika dní přes normandské pláže, než bude urychleně dobyto město a přístav Cherbourg. Montgomery počítal v plánech s tím, že během soustřeďování svých vlastních sil a zásob se 21. Skupina armád bude spoléhat na to, že Leigh-Malloryho AEAF zajistí po celou dobu vzdušnou nadvládu a bude Němcům bránit v upevňování jejich pozic, jako výchozích pro protiútok a bude ničit německé kolony pohybující se směrem do Normandie. Pro výběr usměrňující - Normandie - či Calaiské úžiny bylo nejdůležitějším faktorem, že obě území leží v dosahu stíhaček z jižní Anglie, a že námořní trasy mohou být snadno chráněny. Celý nový plán "Operace OVERLORD" po lednu 1944 - Montgomeryho "mistrovský plán" závisel na přežití vyloděných jednotek v "Den D". Veškeré konání muselo být prováděno tak, aby vyloděné jednotky udržely dostatek území, nebyly zatlačeny do moře, a následně vyhrály bitvu o soustředění sil, které tvořilo předpoklad pro prolomení předmostí v Normandii.
Suverénní Montgomery pak na plánovacích konferencích pro velitele SHAEF a velitele své 21. Skupiny armád v dubnu a květnu 1944 podrobněji načrtl co od bitvy vlastně očekává. A právě tohle naplánování a skutečnost byl ten rozpor. Montgomery jednoznačně tvrdil, že britská 2. A bude postupovat přímo z pláží a již v "Den D" dobude regionální centrum Caen, jediné velké město na invazním území, a bude pokračovat hluboko do vnitrozemí. Američané, americká 1. A, se bude pohybovat přes poloostrov Cotentin a dobude během jednoho týdne Cherbourg, jako zásobovací přístavní město. Montgomery suverénně předpokládal trvalý postup Spojenců, při kterém budou Němci prostě ustupovat a postupně vzdají celou Normandii. Ve svém výkladu pak říkal, že ze silného postavení mezi Caen a Falaise pak Montgomery hrozil přímým postupem svých vojsk na východ k řece Sieně. A zde historici říkají a já cituji:

"Není pochyb (s výjimkou těch, které po válce vyvolal sám Montgomery), že by byl tuto hrozbu realizoval, kdyby se bylo Němcům nepodařilo ubránit se, ale byl to hlavně předstíraný útok, který měl odlákat většinu německých vojsk a vázat je na Brity."

Sám Montgomery však dával přednost verzi, kdy celá jeho 21. Skupina armád měla udeřit přímo na Falaise a ke konci června měli Američané postoupit z Normandie na jih až k St. Malo a k Rennes. Až se tak stane, měla nastat pauza, neboť na pobřeží Normandie již bude dostatek spojeneckých jednotek. Bude to příhodná doba, aby generál Eisenhower převzal velení všech vojsk od Montgomeryho. Vznikne situace, kdy z jihu měla postupovat 6. Skupina armád (vyloděná v "Operaci DRAGOON" na jihu Francie) a kdy Spojence čekalo ještě mnoho tvrdých bojů. Celý výpočet zněl, že řeky Sieny v Paříži dosáhnou Spojenci za 3 měsíce ode "Dne D".
Montgomeryho plánovací štáb předložil v dubnu a květnu 1944 pro účely plánování soubor map, které ukazovaly variantní linie jednotlivých fází, podle toho jaký vývoj bitvy se předpokládal. Žádná bitva, jak všichni vědí, nikdy neprobíhá podle nějakého rozvrhu (nebo Montgomeryho "mistrovského plánu") - platí zde pravidlo, že "po prvním výstřelu se i sebelepší plány mění." I po invazi bylo zcela jasné, že to, co se dělo ve skutečnosti, bylo těmto detailním plánům generála Montgomeryho jen málo podobné. Generál Montgomery však neustále trval na tom, že vše probíhá perfektně, a že jeho "mistrovský plán" dosud nebyl narušen. Jeho tvrzení zvyšovalo podezření vůči němu, "že je mimo realitu" a jeho pověst ztrácela svůj lesk. Mnozí historici a novináři pak tvrdili v době osvobození Francie, že - šlo o vítězství navzdory Montgomerymu a nikoliv díky němu.
Při plánování si řekněme ještě jednu důležitou oblast. Řekněme si jak se americká historická literatura dívala na dalšího ze Spojenců, na Francouze, kteří se celé Operace OVERLORD také účastnili.

Svobodní Francouzi.

Když se francouzská vojska 6. června 1940 hroutila, byl generál Charles de Gaulle odvolán z velení své obrněné divize a stal se náměstkem ministra národní obrany a války. Ve funkci byl jen 12 dní, kdy francouzská vláda padla a generál de Gaulle uprchl do Londýna, kde ve svém projevu oznámil záměr pokračovat v úporném boji a veřejně odsoudil příměří mezi Německem a Pétainovou vládou. Vyzval všechny Svobodné Francouze, aby pokračovali v boji a prohlásil se za vůdce Národního výboru osvobození, viz. konec Č 93:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=3948
Jak říká americká historická literatura, když Němci v listopadu 1942 okupovali vichistickou Francii (kromě perimetru kolem Toulonu ), byla de Gaulleova pozice vůdce Svobodných Francouzů, kteří se v srpnu 1940 přejmenovali na Bojující Francouze - poměrně pevná. Problémem byl jen absolutně nekompromisní postoj generála de Gaulla, který znamenal, po celý zbytek 2. světové války, problematické vztahy s Brity a Američany. Tak, jak se blížila invaze v Normandii, stával se požadavek generál de Gaulla, aby to byl on, kdo bude sestavovat po osvobození francouzskou vládu - problémem. Britové a Američané trvali na určité formě voleb, než uznají francouzskou vládu. De Gaulle považoval britský i americký požadavek za urážlivý, arogantní, když úplně stejně nehorázný se mu zdál problém, že Spojenci bez jeho souhlasu vydali pro svá vojska vlastní platidlo, tzv. "liberation money". Jen dobré vztahy mezi generálem de Gaullem a Eisenhowerem tlumily napětí a nechávaly vznikat kompromisní řešení.
Naposledy upravil(a) michan dne 6/6/2012, 09:45, celkem upraveno 1 x.
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Příspěvek od michan »

XIII. díl. Operace OVERLORD. Č 8.

Problémem bylo, že od počátku roku 1944 válčila většina de Gaulleových jednotek v Itálii ( válčily tam od roku 1943 s přestávkami na doplnění a odpočinek) pod velením generála( pozdějšího maršála) Juina - jednalo se o známý CEF generála Juina. Část jednotek "Bojujících Francouzů", jak se od srpna 1943 nazývaly, se připravovala na "Operaci DRAGOON"( 15. srpna se pak v rámci "Operace DRAGOON", na jihu Francie, vylodil, spolu se s anglo-americkými jednotkami. celý francouzský 2. armádní sbor - část francouzské "Armády B", které velel generál Jean de Lattre de Tasigny), jak se vylodění v jižní Francii - "Operace ANVIL" - přejmenovala. Jednalo se o francouzskou 1. A ( francouzskou 1. armádu). Generál de Gaulle však potřeboval z politického hlediska nutně své francouzské jednotky, aby se jako Spojenci vyloďovaly v "DEN-D". Francouzské křižníky "Montcalm", "Georges Leygues" a torpédoborec "La Combattante" byly urychleně, před vyloděním v Normandii, zařazeny pod velení admirála sira Ramsaye a 2. taktická letecká armáda v sobě měla 5 francouzských stíhacích perutí z RAF. Dva francouzské výsadkové prapory byly při "DEN -D " součástí britské výsadkové brigády zvláštního určení - SAS - a v noci před dnem D byly v Bretani, spolu s Brity, vysazeny i 3 francouzské devítičlené týmy.
Aby se docílilo spojené britsko-americko-francouzské vylodění v "DEN-D" v První vlně, bylo proto vyloděno i symbolických 176 francouzských Commandos, z 10. (mezinárodní) skupiny Commandos, které velel Phillippe de Vaiseau Kieffer. Skupina 176 mužů byla převelena do skupiny Commandos č. 4, aby se vylodily na Britské pláži Sword.
Generál de Gaulle do spojenecké vylodění poskytl i francouzskou 2. obrněnou divizi ( celá byla vyzbrojena a vším potřebným pro boj vybavena Američany) pod velení vojsk SHAEF, určených pro Normandii, ale především určenou pro specifický úkol - osvobození Paříže. Velitelem francouzské 2. obrněné divize byl generál Jacques-Philippe Leclerc.
Generál Jacques-Philippe Leclerc(* 22. listopadu 1902, + 28. listopadu 1947 - in memoriam byl v roce 1952 povýšen na maršála Francie)

Obrázek


, utekl v roce 1940 z německého zajateckého tábora, aby se následně připojil okamžitě k vojákům generála de Gaulle. Mnozí francouzští historici, někde to převzali i někteří anglo-američtí historici, Leclerca nazývají "moderní d´Artagnan", se jmenoval svým pravým jménem Vicomte de Hautecloque. Nové jméno Leclerc přijal proto, aby po útěku z německého zajatecké lágru neohrožoval svou rodinu žijící v okupované Francii.
Nedílnou a důležitou součástí "Operace OVERLORD" byla snaha SHAEF koordinovat ve Francii ony různé francouzské skupiny odporu proti Němcům, známé také jako " Tajná armáda ve Francii".
Přestože od nich SHAEF ve Velké Británii vyžadoval - jako Hlavní požadavek - poskytovat veškeré dostupné informace potřebné pro vylodění ( moře, pláže, složení půd, německá obrana a další), měli některé skupiny ještě za úkol provádět i menší sabotážní akce, aby zpomalily pohyb Němců ve Francii. Již v prosinci 1943 vytvořily americká - OSS(Office of Strategic Servis) - a britská SOE, jednotné velitelství Special Forces Headquarters vše pod hlavním SHAEF a v květnu 1944 de Gaulleův náčelník štábu, generál Joseph Pierre Koenig


Obrázek

( velitel levého křídla známé obrany u Bir Hakeimu v Africe 1942 - První osvobozená francouzská brigáda generála Koeniga odolávala po šestnáct dní, od 26. května do 11. června 1942, útokům italských a německých motorizovaných jednotek DAK pod velením generála Rommela.), byl jmenován velitelem francouzských Forces of the Interior - FFI - , když pod něho spadaly skupiny hnutí odporu. Ono spojení dodalo všem příslušníkům "statut vojáků", nikoli nepravidelných jednotek( a už vůbec ne - jak tvrdili Němci - "teroristé").
Všechny rozličné frakce na území Francie v oné době byly automaticky loajální generálu de Gaulleovi, který jim díky tomu nechal posílat britské a americké zbraně a zásoby. Dodával je jen vlastním skupinám odporu, přitom nebyl ochoten uznat práci britské SOE a americké OSS. Spojenci proto nepřizvali k samotnému strategickému plánování "Operace OVERLORD", ani de Gaulleho, ani Koeniga a jeho důstojníky( ještě bude blíže řečeno při "Operaci FORTRITUDE").
V dubnu 1944 britská vláda, v rámci bližších opatření pro vylodění v Normandii, zablokovala pohyb všech diplomatů a diplomatické pošty do a z Velké Británie. Výjimku britská vláda udělila pouze Američanům a Rusům. Rekce generála de Gaulle( stále více nazlobeného angl-americkým odmítnutím uznat jeho prozatímní vládu), byla, že odmítl zúčastnit se společného spojeneckého rozhlasového vysílání v "DEN-D". Generál de Gaulle trval na vlastním vysílání, ve kterém hovořil jen o francouzských jednotkách....

4) Shromažďování spojeneckých sil.


Zde si řekneme nejen o shromažďování materiálu a jednotek potřebných pro Operaci OVERLORD, když o shromažďování všeho potřebného hovoříme průběžně

shromažďována ve Velké Británii byly děla všech ráží

Obrázek


,tanky Sherman M 4

Obrázek


, PHM

Obrázek


a další nebytně nutný válečný materiál, ale hovořit budeme především o zvláštních druzích techniky potřebné pro vylodění. Zároveň vše zasadíme do rámce utajení - kdy a kde se vylodit( "Operace FORTRITUDE").
Historie všech vyloďovacích, násilných, obojživelných operací sebou až do 6. června 1944 nesla staletími prověřený způsob. Vojska se ve většině případů vylodila kdekoliv to bylo možné a pak dobývala opevnění, pevnosti, města z pevniny, ostatně Cherbourg takto Američané naplánovali a také dobývali v Operaci OVERLORD v červnu 1944. Ale to byla v celkovém kontextu jen část operace. Vylodění 6. června 1944, které prováděli Spojenci jako celek - bylo vylodění proti opevnění zvanému - Atlantický val - a jako celek se jednalo o vylodění z moře proti pevnostem a opevněním. A právě všechna násilná vylodění ve 2 světové válce, ať již to bylo v roce 1940 v Norsku, 1942 u Dieppe především, ale i vylodění na Sicilii, u Salerna a Anzia v Itálii, ukázala - nezbytnost speciálního vybavení, aby byly vyloděné jednotky pod palbou schopny zdolat pobřežní obranu, vyčistit minová pole a rychle pronikat do vnitrozemí. Štěstím pro techniky a "koumáky" Spojenců bylo, že se "Operace Bolero", shromažďování materiálu a jednotek dělo nikoliv v řádu měsíců, ale svým rozsahem v řádu roků - přesněji 2 roky. Proto mohly být pro DEN-D, s větším či menším úspěchem, vyzkoušeny spousty vynálezů, od speciálních výsadkových plavidel pro mužstvo, děla, tanky, ale i kuchyně. Dokonce byla vynalezena i skládací jízdní kola. K takovým nejjednodušším vynálezům patřil i nepohodlný vojenský " invazní brodič" což byl nemotorný oděv, který měl vojáka chránit před vlhkem po cestě od výsadkové lodě až na pláž. Mnohem potřebnější pro útok na strmé útesy Pointe du Hoc ( spojenecká rozvědka na strmých útesech Pointe du Hoc hlásila děla velkých ráží a tak je američtí příslušníci US Rangers měli zničit. Ukázalo se, že děla v palebných postaveních nebyla - 4 ks se našli až 1,6 km od svých palpostů bez obsluh - bude při vylodění podrobněji rozebráno), byl pro příslušníky US Rangers vynález záchytných háků a lan s raketovými motorky, když vše doplnilo převzetí velkých výsuvných žebříků od londýnských hasičů. Pro výsadkové jednotky Spojenců byla vyvinuta celá škála "udělátek", "vynálezů", včetně Brity vyvinutého, Američany vyrobeného radiomajáku "Euréka", který nesli a na pevnině uváděli do činnosti výsadkáři - návodčí. Radiomaják "Euréka" naváděl zásobovací a výsadková letadla k místu shozu. Mnohem levnější a méně náročné, ale pochybné praktické hodnoty, byly kovové "cvrčky" ( mnozí je známe jako "žabičky"). Kovový "cvrček" byl navržen, aby se parašutisté při nočním přistání mohli po dopadu na zem, podle jeho zvuku svolávat. Ve skutečné bojové situaci - v boji v Normandii - byl zvuk příliš podobný cvaknutí závěru pušky a stal se i příčinou tragédií - vzájemné střelby.
Účastníci vylodění na straně Spojenců, již po vylodění, ale i po válce tvrdili, že nejelegantnějším, i když bizarním vynálezem byl "RUPERT".
Postavička "RUPERT" byla 4x zmenšená figurína parašutisty, která byla shazována na padácích, zvláště v severní Francii okolo Calais, po tisícovkách, a sice v době, kdy skutečně v Normandii seskakovali parašutisté dvou spojeneckých divizí. Než Němci jednu sebrali a prozkoumali, než byla podána hlášení, utvrzovalo to Němce o Calaiském "Hlavním úderu" Spojenců.
Ještě jednu důležitou věc je zde nutno říci.
Když prováděli Eisenhower a Montgomery revizi plánu COSSAC, s plnou podporou prezidenta USA a premiéra VB, zjistili, že rozšíření a zesílení útoků znamená řešit problém prolomení německých obranných postavení na plážích a těsně za plážemi, aby se Spojenci mohli plynule vylodit a zajistit si pro další útoky dostatečné síly, určitě větší, než budou schopné shromáždit Němci. Jako první problém se projevila podpora útočících jednotek. Samotné letecké bombardování a palba lodních děl, přesně naplánované, nemuselo stačit k náležitému neutralizování německé obrany. Při přenesení palby a bombardování do vnitrozemí, v době kdy přestanou na pláže a těsně za pláže dopadat pumy a granáty a k pobřeží se přiblíží výsadková plavidla, může nastat pauza, kterou Němci využijí, vzpamatují se a začnou se bránit. Aby se tahle pauza odstranila, bylo nutno zajistit, již z vyloďovacích lodí ostřelovaní německých postavení palbou zbraní blízké podpory. Již COSSAC kdysi navrhl, aby byl tento problém vyřešen tím, že útočící vyloďující se pěchota bude doprovázena vlastním dělostřelectvem - děly, minomety a raketomety instalovanými na malých výsadkových plavidlech. Mimo toho generál Montgomery přikázal, aby protitanková děla a s vojsky se vyloďující tanky prvního sledu, byly naloženy tak, aby alespoň část z nich mohla zahájit palbu z výsadkových plavidel už ve chvíli, kdy budou poblíž pobřeží čekat až na ně přijde řada pro vylodění. Ono řešení mělo zajistit ostřelování nepřítele po celou dobu, a to i poté, co budou děla některých velkých válečných lodí přinucena zastavit palbu, jak jsme již řekli, aby neohrozili vlastní jednotky, které vystupují na pláže. Následovalo další rozhodnutí, a to, že palebná podpora první výsadkové vlny bude posílena užitím obojživelných obrněných vozidel. Tehdy měli štěstí Britové, že po zkušenostech z vylodění u Dieppe došel náčelních britského generálního štábu Alan Brooke k závěru, že pobřežní obranu Němců se bez těžkých ztrát nepodaří prolomit, pokud vyloďující se útočná pěchota nebude podpořena ihned tanky, které se s pěchotou vylodí. Již v březnu 1943 nechal britský náčelník generálního štábu změnit 79. tankovou divizi v experimentální jednotku a nařídil jejímu veliteli, generálmajoru Percymu Hobartovi, navrhnout a vyvinout speciální vozidla a zařízení, některá viz zde:
http://ww2db.com/vehicle_spec.php?q=235
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Příspěvek od michan »

XIII.díl. Operace OVERLORD. Č 9.

Generálmajor Percy Hobart byl vždy zapáleným průkopníkem využití obrněné techniky v boji, ale v 30. letech, jako někteří jiní novátoři, připadali jeho myšlenky "konzervativcům" na britském ministerstvu války až příliš novátorské a měl z mnoha, tehdy i senilními, vysokými důstojníky z jezdectva neustálé hádky, které mu vytvářeli mocné nepřátelé. Když se stal velitelem tankové brigády v britských obrněných jednotkách v roce 1934, vypracoval taktiku tankových bojů, které - což bylo ironií dané situace - okamžitě využili při stavbě svých tankových formací Němci. Tvrdohlaví vysocí angličtí generálové, oproti Němcům, byli v druhé polovině 30. let rozhodnuti omezit, když už je nemohli úplně ochromit - rozvoj britských tankových sil. Tak se stalo, že první britské tankové divizi velel nejprve dělostřelec a potom dokonce kavalerista. Jenomže Hobart se nevzdával a v roce 1938 už nemohly být jeho požadavky ignorovány. Jenomže jeho oponenti generála působícího potíže alespoň odsunuli do Egypta. Ale ani tam Hobart nezahálel a z druhořadých oddílů vytvořil pověstnou britskou 7. obrněnou divizi (později byla známá pod přezdívkou - "Krysy pouště"), jenomže tam v krátké době podráždil nadřízené a byl odvolán dřív, než mohl svoji teorii tankové války vyzkoušet v praxi. Byl dokonce v roce 1940 přinucen dočasně odejít do penze, kde se stal desátníkem Home Guard - Domobrany. Ze zapomnění byl zachráněn až na osobní intervenci premiéra Jejich Veličenstev Winstona Churchilla, ale tu správnou příležitost jak využít svůj talent, dostal teprve v roce 1943.
Za Hobartova velení bylo postaveno a vyzkoušeno velké množství speciálních vozidel. Mnohá vozidla (Hobart vehicle) postupně upadla v zapomnění, jako nepoužitelná, ale mnohá se velice úspěšně osvědčila. Na Hobart vehicle pracovala - "Britská speciální konstrukční jednotka - MD1 (někdy nazývaná "Churchillovo hračkářství"), která ještě předtím, než ji začal Hobart využívat, zkonstruovala britské protitankové dělo PIAT, vyvinula nálož zvanou "Včelín" - s bořivým účinkem k odstraňování velkého množství překážek v "Den D" a mostní tank, známý jako "Great Eastern". K dalším metodám k odstraňování pobřežních překážek, otestovaným Brity, patřil například "Velký paša" - obrovské Kateřinské kolo poháněné raketovými motory, které se mělo valit po pláži a způsobovat exploze min, které však bylo mimořádným nezdarem. Nicméně takový "Tankdozer", nebo-li obrněný buldozer

Obrázek


, jakož i odminovací tank - Sherman Crab

Obrázek


, byl velice úspěšný a v "Den D" se na plážích osvědčil. Dalším velice úspěšným tankem využitým Brity v Normandii byl tank - Špulka, dále plamenometný tank zvaný "Krokodýl", haťový tank, obrněný nosič nájezdové rampy "Churchill ARK" a obrněné ženijní vozidlo "AVRE" s minometem, známé spolu s ostatními speciálními obrněnými vozidly jako "Hobartovy legrácky", nazvané dle Hobarta, byly přínosem. Většina těchto vozidel byla soustředěna, jak jsme si řekli, do 79. obrněné divize. Přes některé utopené tanky (vyloděné příliš brzy) byl nejúspěšnějším tankem v "Den D" výsledek společného anglo-amerického vývoje - plovoucí, nebo také obojživelný tank "Sherman DD", opatřený vlastními vodními šrouby pro pohon na moři. Tanky byly známé jako Sherman DD (DD - Duplex Drive - dvojí pohon) a měly vyjíždět z výsadkových plavidel a plout k pobřeží z první vlnou pěchoty. Každý takto upravený Sherman DD

Obrázek


byl opatřen "plavebním pláštěm" - velkou plátěnou obvodovou stěnou, za kterou se schovávala větší část tanku, a která měla rozrážet vodu - a speciálním výfukovým potrubím, které mělo zabránit zahlcení motoru vodou. Tanky fungovaly velmi dobře, ale snadno se mohly na rozbouřeném moři převrhnout (někdy při protržení plachty střelbou nabraly vodu a utopily se).
Vůbec takovým nejdražším zařízením pro Normandii, popisovaný jako "snad největší dílo vojenských stavbařů od překročení Dardanelské úžiny Peršany po mostě z lodí v roce 480 př. n. l." byl zvláštní projekt. Totiž pro zajištění bezpečného kotviště, dříve než bude dobyt přístav Cherbourg, byly ve Velké Británii postaveny - pod krycím názvem "Mulberry A" a "Mulberry B" - což byly dva obrovské prefabrikované přístavy, které byly po jednotlivých dílech přetaženy přes kanál La Manche v den D + 1 a v následujících dvou týdnech byly sestaveny. Na těchto dvou "zázracích" pro Spojence pracovalo od července 1943 celkem 37 000 ( na samotných betonových konstrukcích Mulberry A a B pak přes 20 000 dělníků) britských dělníků. "Mulberry A" byl určen před pláž OMAHA v americkém sektoru a "Mulberry B" pro Brity v oblasti britské pláže GOLD u města Arromanches.
Na stavbu obou přístavů bylo použito více než 1 000 000 tun betonu a oceli, včetně potopených vyřazených lodí, které pro přístavy tvořily vlnolamy. Přestože německá průzkumná letadla vyfotografovala železobetonové bloky pro "Mulberry", stavěné v přístavech a ústích řek, jejich účel nebyl Němci odhalen. Plovoucí vlnolamy, zvané "Bombardóny", které chránily vnějších kruh obrovských betonových bloků, byly známy jako "Phoenix". Ty byly přetaženy vyřazenými loděmi, zvanými Corncob přes La Manche a na příslušném místě potopeny. Za nimi se pak nacházela velká plovoucí mola, zvaná Whales, u nichž se lodi vykládaly, a kovové pontonové mosty vedoucí na pevninu. Další kotviště Gooseberry měla být vytvořena potopenými loděmi Corncob u vyloďovacích pláží. Obrovskou výhodou projektu Mulberry bylo, že se instalací těchto přístavů Spojenci pojistili, kdyby se nepodařilo rychle dobýt nějaké přístavní město po "dni D". (Podkladem zde je podobné, ne-li stejné, historické pojednání - Stephen Badsey - Příprava Operace OVERLORD a Miloš Hubáček - Invaze a další na konci uvedená historická literatura).

"Operace FORTITUDE".

Většina historické literatury na západě hovoří o tom, že Spojenci měli po celou 2. světovou válku výraznou převahu nad Německem v politickém a vojenském zpravodajství - i zde si později rozebereme důvod, který tkvěl v roztříštěnosti německých zpravodajských sil. I když Němci dosáhli během ww2 velkých úspěchů ve zpravodajství, byli zdatní ve shromažďování informací - měli pak problém zpravodajské informace dobře využít. Svou roli zde sehrála i německá politika vůči okupovaným zemím a dokonce i protihitlerovskému odporu v samotném Německu, která způsobovala, že bylo pro Spojence mnohem snazší vytvořit špionážní síť v Evropě, než pro Němce vybudovat špionážní síť ve Velké Británii.
Ohromnou výhodu při utajování zpravodajských úspěchů měli Spojenci v získání Enigmy a využívání projektu ULTRA, který po celou 2. světovou válku poskytoval obraz německé obrany v Normandii. O vývoji a historii Enigmy a zprávě ULTRA pro 31 vyvolených, o vzniku týmů v Blechley Parku viz. Č 43, 44 zde( bližší doplnění bude ještě v následném Č 10):
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=3703
V měsících před "Dnem D" - 6. červnem 1944, využívali Spojenci německého radiového vysílání, spolu s běžnými zpravodajskými metodami (od pozemního hnutí, SOE a OSS) k vytvoření velmi přesného obrazu německé dislokace v Normandii. Němci, kteří očekávali, že k "Hlavnímu výsadku Spojenců" dojde v Calaiské úžině, umístili podle této strategické doktríny své hlavní obranné síly právě tam. V Calaiské úžině Němci dislokovali celkem 17 divizí z německé 15. A v porovnání s 11 divizemi z německé 7. A, která bránila Normandii - a přikládali úseku Atlantického valu v Calaiské úžině největší význam. Spojenci svou činností sledovali cíl, aby nebyla německá 7. A v Normandii před "Dnem D" posílena a aby německá 15. A zůstala na svém místě u Calais i po prvních výsadcích. V říjnu 1943 si k utajení poznamenal Winston Churchill, cituji, že:

"je pravda tak vzácná, že musí být stále provázena osobní stráží lží."

Spojenci se v průběhu války řídili zásadou, že každý skutečný plán musí být doprovázen falešným plánem, aby tak Němci byli nuceni čelit dvěma možným hrozbám. Pro "Den D" byl ten falešný, klamný, dezinformační plán nazván krycím jménem "Operace BODYGUARD", když klíčovou se stala "Operace FORTITUDE" - dopodrobna propracovaný pokus utvrdit Němce, že síly pro "Operaci OVERLORD" jsou ve skutečnosti téměř dvojnásobné. Tomuto cíli sloužily vybudované klamné tábory pro mužstvo, falešné radiosignály krycích názvů a speciálních detašovaných jednotek. Jeden z historických zdrojů zde již uvedený říká, cituji:

"Na Němce učinilo obzvlášť silný dojem potvrzení pohybů a dislokace jednotek agenty jejich sítě v Británii, kterou pečlivě budovali od roku 1940. Přesto v operaci střežené téměř stejně jako depeše ULTRA, britská kontrarozvědka k roku 1943 vystopovala a chytila každého německého agenta v zemi. Několik těchto německých agentů bylo drženo pod britskou kontrolou a vysílalo falešné informace zpět do Německa, jako součást 'Operace FORTITUDE', řízené přes přísně tajným 'Twenty Committee' (odvozeno od římských číslic XX, nebo od dvou křížků), který sděloval Němcům jen to, čemu měli uvěřit. Dezinformace byly tak dokonalé, že některé německé zprávy vykazovaly dislokaci dvou australských divizí v jižní Anglii, i když nejbližší australská divize byla vlastně v Barmě."

"Operaci FORTRITUDE" si ještě blíže osvětlíme v příštích článcích.

Pro vojenskou specifičnost textu, jakož i z důvodů zachování vojenské terminologie, kvůli přesnějšímu zachování faktů, menší chybovosti v historické faktografii, jsem většinou od Č 7. do těchto míst psal text, ze svých poznámek a osnovy celého tažení v Normandii, text mnou sestavený ( Osnovu viz zde na tomto odkaze v Úvodu:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=137&t=5236
) - dále pak jsem psal text z informací z historického pojednání, - Příprava Operace Overlord - Stephen Badsey, Německá obrana - Detlef Vogel, Operace Neptune - Edward Marolda, Den D - Roger Cirillo, Stephen Badsey, Charles Kirkpatrick - Soustřeďování sil, Nigel de Lee - Boje v Normandii, a místy jsem pak použil informace pro text v článcích z historického pojednání - Miloš Hubáček - Invaze - což jsou podklady uvedené i u Č 10. na konci.
Všechen historický děj v článcích popisuji svými slovy. Pokud je uvedena citace, je vždy uvedeno odkud byla použita.
U některých historických dějů jsou informace použity z dalších podkladů, které jsou uvedeny na konci posledního článku, zde u Č 10. - Použité podklady.
Obrázky a mapy jsou použity z volně uložených na zahraničních webech, umístěných zde na Palbě v - Album, nebo Fotoforum - odtud pak dle návodu vložených do mých článků.



Použité podklady:

Duce – Anatomie jedné kariéry – Luboš Taraba.
Adolf Hitler a jeho cesta k moci – Rainer Zitelmann.
Nacismus – Alessandra Minerbiová – editor: Flavio Florani.
Pakty Stalina s Hitlerem – výběr z dokumentů 1939 a 40 – Naše vojsko.
Přísně tajné 3/99, 4/99, 3/05 a 3/08.
HPM ročník XIV. – Ivo Pejčoch – Těžký křižník Canarias.
Září 1938 – Role a postoje spojenců ČSR – Miloslav John.
Dějiny světa, svazek IX – L. I. Zubka, A. M. Zubinský a G. N. Sevosťjanov.
Dějiny světa, svazek X. – V. V. Kurasov, A. M. Někrič.
Krev, slzy a pošetilost v nejtemnější hodině 2. světové války – Len Deighton.
Druhá světová válka – Úplná historie – Martin Gilbert.
Blitzkrieg od Hitlerova nástupu po pád Dunkergue - Len Deighton.
Druhá světová válka – John Keegan.
Polské tažení Hitler a Stalin rozbíjejí Polskou republiku – Janusz Piekalkiewicz.
Tanková válka 1939 – 1945 - Janusz Piekalkiewicz.
Letecká válka 1939 – 1945 - Janusz Piekalkiewicz.
Námořní válka 1939 – 1945 - Janusz Piekalkiewicz.
Historie německé armády 1939 – 1945 – Philippe Masson.
Slovenská armáda 1939 – 1945 – Charles K. Kliment, Břetislav Nakládal.
Hitlerovi válečníci – Guido Knopp.
Německé obrněné jednotky – Horst Scheibert.
Hitlerovy elitní jednotky – Lucas Cooper.
Němečtí parašutisté ve II. světové válce – Volkmar Kühn.
Operace Jubilee, Dieppe 1942 – Norman Franks.
Narvik – Donald Macintyre.
Ocelová lavina – Darius Jedrzejewski, Zbigniew Lalak.
Bitva o Británii – Leonard Mosley a redakční kolektiv Time-Life Books.
Černí andělé, Historie zbraní SS – Rupert Butler.
Historie válek – David Brownstone a Irene Franck.
Neznámé špionážní operace KGB – Mitrochinův archiv – Christopher Andrew, Vasilij Mitrochin.
Den D, 1944, Hlasy z Normandie – Robin Neillands, Roderick de Normann.
Druhá světová válka den za dnem – Donald Sommerville.
Svět ve válce 1939 – 1945 – Dr. Duncan Anderson, Dr. Stephen Badsey, David Chandler, Dr. Paddy Griffith, Sean McKnight, Gary Sheffield.
Marcel Jullian – Bitva o Británii – červenec-září 1940
Alan Cooper – Cíl Drážďany.
Boje o Itálii 1943 až 1945 – Dominick Graham a Shelford Bidwell.
Hitlerovy horské jednotky – James Lucas.
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1176,
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1179
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1193
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1209
a v nich následné diskuze.
Miloš Hubáček – Bitva u Matapanu.
Miloš Hubáček - INVAZE.
Charles Kirkpatrick - Spory o druhou frontu.
Stephen Badsey - Příprava operace Overlord.
Detlef Vogel - Německá obrana.
Edward Marolda - Operace Neptune.
Steven J. Zaloga - Den D 1944 Pláž OMAHA.
Roger Cirillo, Stephen Badsey - Den D.
Charles Kirkpatrick - Soustřeďování sil.
Alfred Price - Vzdušné boje.
Nigel de Lee - Boje v Ńormandii.
Nigel de Lee - Průlom
Jaroslav Hrbek – Tobruk 1941.
Janusz Ledwoch – Afrikakorps.
Paul Carell – Lišky Pouště.
Janusz Piekalkiewicz – Rommel – Tajná válka v Africe.
Dwight David Eisenhower – INVAZE DO EVROPY.
Harry C. Butcher – TŘI ROKY s EISENHOWEREM.
Jiří Brož – STŘEDOMOŘÍ V OHNI DRUHÉ SVĚTOVÉ VÁLKY.
D – DAY OPERACE OVERLORD, dle nakladatelství Salamander
Books Ltd, Londýn.
Další související historická literatura.
Mé dlouholeté poznámky a mapy.
Z webu http://www.Palba.cz je použito jako podklad a upoutávka:
V subkapitole – Armády 1918 – 1945 u Francie zde:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=143
a zde jednotlivé sekce:
a) Pozemní a cizinecká legie – (články od Kačermiroslav, Sa 58 a Bruno):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=160
b) Letectvo – ( články YAMATO, Kačermiroslav a Fatale):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=161
c) Námořnictvo – (ovládal Norad – Nelson):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=162
d) Opevnění a bunkry – (od Bruna a Lorda):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=48
Aby pak důležitou smlouvu o porážce Francie z 22. června 1940 dodal Kačermiroslav v sekci
e) Ostatní:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=3463
V subkapitole – Armády 1918 – 1945 pak nalezneme - Británie viz zde:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=139
kde jsou pak jednotlivé sekce, a v nich potom musíš otevřít - Pozemní vojsko:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=154
tam teprve otevřeš Obrněná technika – (především YAMATO, TonyHazard a Easy_Company) zde:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=241
aby pak ještě následovaly odkazy od Sa 58:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=3351
a Thór:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=2936
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=2892
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=2821
Royal Navy (především Norad – Nelson a také trochu Mikhassel. Dralno):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=153
Letectvo:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=99
pak má své podsekce:
Stíhací letouny – (xradar, YAMATO, Tempík, Reisen):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=216
Bombardovací a bitevní letouny – (Haness, YAMATO):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=217
Ostatní letouny – (Kačermiroslav):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=218
Různé – (od Haness, Ikala, Lord a YAMATO):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=220
A starší neaktualizovaný článek od Fatale:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1180
O Německé obrněné technice je možné se na Palbě dozvědět na tomto odkaze v subkapitolách zde http://www.palba.cz/viewforum.php?f=138
Tanky a stíhače tanků:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=116
od Sa 58, YAMATO, TonyHazard.
Samohybná děla http://www.palba.cz/viewforum.php?f=117 také od Sa 58 a YAMATO.
Mnoho dalších věcí, jako jsou OA – Obrněné Automobily - na tomto odkaze http://www.palba.cz/viewforum.php?f=17 také od Sa 58.
Z letecké techniky jsou to především v subkapitole Luftwaffe
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=20
u Stíhacích letadel http://www.palba.cz/viewforum.php?f=112
monografie Hans S a YAMATO, stejně jako u Bombardovacích a bitevních http://www.palba.cz/viewforum.php?f=113
a u Ostatních http://www.palba.cz/viewforum.php?f=192
je to pak Tunac, Haness, Hans S a YAMATO.
Vybavení letounů http://www.palba.cz/viewforum.php?f=193je od Ikala, Eda a Sa 58.
O Itálii jsou pak jednotlivé subkapitoly zde:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=142


Případné doplnění a diskuzi prosím směřujte na tento odkaz:

http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=67
ObrázekObrázekObrázek
Odpovědět

Zpět na „Pozemní boje 1944 - 1945“