XIII. díl. Operace OVERLORD. Č 1.

Od Normandie po kapitulaci Německa

Moderátoři: michan, Pátrač

Odpovědět
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

XIII. díl. Operace OVERLORD. Č 1.

Příspěvek od michan »

XIII. díl. Operace OVERLORD. Č 1.

Země do kterých plynul Lend - Lease ( překladač říká - Tok půjčka - pronájem).

Obrázek


2) Kdy a kde otevřít II. frontu.

Jestliže jsme v Úvodu Č 1 - až Č 3. hovořili o některých základních problémech při vzniku spojenectví mezi USA a Velkou Británii, nyní si některé z problémů trochu blíže rozeberme. Zároveň si řekneme i něco bližšího o tzv. "Lend - Lease"( Veřejné právo), abychom si pak řekli, jak se sbližovalo stanovisko USA a VB na otevření II. fronty.
Začněme tedy celkově u Američanů důležitým Lend - Lease - půjčka a pronájem. Program Lend-Lease (veřejné právo) - u nás jsme si navykli používat - Půjčka a pronájem - používalo USA v letech 1941 až 1945 - aby mohlo dodávat potřebný materiál svým potenciálním Spojencům - Velké Británii, Francii, SSSR a Číně zdarma( vyrovnávání pronájmem a splácením po válce) mezi roky 1941 až 1945. Americká Sněmovna schválila program Lend - Lease 8. února 1941 a president Roosevelt jej ratifikoval 11. března 1941( když dodávky, většinou za peníze a zprvu - vlastním odvozem - se uskutečňovaly již i v roce 1940 a Amerika tak vlastně 1940, tehdy ještě zastřeně a utajeně, ustupovala od svého IZOLACIONALISMU), tedy ještě takřka 10 měsíců ( bez 4 dnů) předtím, než Spojené státy vstoupily do 2. světové války ( 7. prosince 1941).

Pro vojenskou specifičnost textu, jakož i z důvodů zachování vojenské terminologie, kvůli přesnějšímu zachování faktů, menší chybovosti v historické faktografii, jsem většinou od Č 1. do Č 3. psal text, ze svých poznámek a osnovy celého tažení v Normandii, text mnou sestavený ( Osnovu viz zde na tomto odkaze v Úvodu:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=137&t=5236
) - dále pak jsem psal text z informací z historického pojednání, - Spory o druhou frontu - Charles Kirkpatrick, Příprava Operace Overlord - Stephen Badsey, Německá obrana - Detlef Vogel, Operace Neptune - Edward Marolda, Den D - Roger Cirillo, Stephen Badsey, Charles Kirkpatrick - Soustřeďování sil, Nigel de Lee - Boje v Normandii, a místy jsem pak použil informace pro text v článcích z historického pojednání - Miloš Hubáček - Invaze - což jsou podklady uvedené i u Č 3. na konci.
Všechen historický děj v článcích popisuji svými slovy. Pokud je uvedena citace, je vždy uvedeno odkud byla použita.
U některých historických dějů jsou informace použity z dalších podkladů, které jsou uvedeny na konci posledního článku, zde u Č 3. - Použité podklady.
Obrázky a mapy jsou použity z volně uložených na zahraničních webech, umístěných zde na Palbě v - Album, nebo Fotoforum - odtud pak dle návodu vložených do mých článků.


Americký prezident Roosevelt v březnu 1941 ratifikuje Lend - Lease.
http://cs.wikipedia.org/wiki/Z%C3%A1kon ... n%C3%A1jmu


Obrázek


Program to byl pro USA určitě drahý, jak mě překladač z Wilkipedie přeložil:

"Celkem $ 50,1 miliardy (ekvivalent 647 miliard dolar dnes) v celkové hodnotě dodávek byl poslán: 31 400 000 000 dolarů do Velké Británie, 11,3 miliardy dolar k Sovětskému svazu, $ 3,2 mld. Francii, a $ 1,6 mld. Číny. Reverzní Lend-Lease složené služby, jako je nájemné z leteckých základen, které šly do USA, a dosáhly 7,8 miliardy dolar, z toho 6,8 miliardy dolar přišel z Britů a Commonwealthu . Podmínky dohody za předpokladu, že materiál měl být používány až do doby jejich vrácení nebo zničení. Dodávky po datu ukončení byla prodána do Velké Británie se slevou za £ 1,075 miliardy pomocí dlouhodobých úvěrů ze Spojených států. Kanada provozuje podobný program, který poslal 4 700 000 000dolar v dodávkách do Velké Británie a Sovětského svazu. [2] Spojené státy neměly poplatky za pomoc poskytovanou podle těchto právních předpisů...."

Jak již v IX. Díl. Velká Británie 1940. Č 42. bylo řečeno - 24. října 1940 – uzavřela Velká Británie se Spojenými státy tajnou dohodu, ve které se hovořilo o tom, že v roce 1942 USA a Velká Británie provedou zvrat ve vývoji 2. světové války – „Invazi“ – jejímž cílem bude Německo a jeho satelity.
Americká vláda se zavázala, že bude - mimo již uzavřené závazky ( přibližně 40 divizí) - kompletně vyzbrojovat a zásobovat ještě dalších 10 britských divizí, k čemuž využije zbraně, které se právě vyráběly a těmto deseti divizím dodá výzbroj včas, aby mohly být „připraveny na tažení právě v roce 1942“. Tyto závazky měly být ještě za peníze, a až peníze dojdou mělo se přejít na tzv. "Lend - Leas".
Sněmovna reprezentantů USA pak 8. února 1941 schválila ve Washingtonu poměrem 260 : 165 hlasům návrh zákona o půjčce a pronájmu. Zákon sice ještě musel být odhlasován Senátem a pak byl 11. března 1941 ratifikován prezidentem Rooseveltem. Winston Churchill jej již 9. února 1941 přivítal v rozhlasovém projevu slovy, cituji:

"Teď už je patrně jisté, že vláda a lid Spojených států nás hodlají zásobovat vším, čeho je třeba k dosažení vítězství."

V rozhlasovém projevu ještě pak dodal, určitě až příliš sebevědomě v oné době, že Velká Británie tentokrát nemá zapotřebí, aby Amerika vyslala přes oceán 2 000 000 mužů (věty byly poplatné i americkému IZOLACIONALIZMU v oné době ještě Rooseveltem veřejně hlásaném), jako "v minulé válce", třebaže armády, jež opět formuje, jsou statečné, ale nyní potřebuje VB především zbraně a střelivo. A Churchill pak dodal, cituji:

"Dejte nám nástroje a my už tu práci dokončíme."

V projevu se ještě také zmínil o situaci na moři, kde se německé ponorky po Hitlerově výzvě zaměřily na potápění britské lodní tonáže, když řekl, cituji:

"Pan Hitler udělá maximum, aby ničil naši lodní tonáž, a aby omezil rozsah americké pomoci přicházející na naše ostrovy. Poté co dobyl Francii a Norsko vztahuje své spáry z obou našich stran až na oceán."

Další pojednání o Lend - Leasu jsou na tomto odkazu:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=4145
i s popsáním další i námořní pomoci USA pro VB o dalších 300 potřebných lodí.

Je pochopitelné, že na jaře a v létě roku 1941 se Spojené státy během posledních svých mírových měsíců snažily přes Ministerstvo obrany o prodej i vojenských přebytků do Velké Británie, ale i dalším státům seskupeným proti Hitlerovi. USA zvažovalo jak vyjít vstříc požadavkům vzešlým z "Lend - Leasu", podle kterého měly USA poskytnout velké množství vojenského materiálu zemím bojujícím proti OSE. Zároveň armáda Spojených států začala částečně zvyšovat své stavy. Šlo o takovou zvláštní mírovou mobilizaci, která byla vlastně v rozporu s mobilizačními plány USA, čímž vznikl v zásobování ohromný chaos. Až u poradců prezidenta Roosevelta proto vznikl rozkaz, schválený prezidentem Rooseveltem, pro generální štáb USA, aby byl vytvořen zvládnutelný plán výroby vojenského materiálu, který bude potřebný k porážce OSY, pokud Spojené státy vstoupí do 2. světové války. Velice důležitý plán!!!
Otázku - kolik a jakého materiálu bude třeba k porážce OSY? Tak tuhle otázku položil generál George C. Marshall, náčelník štábu pozemní armády USA, majoru pěchoty Wedemeyerovi přidělenému skupině válečného plánování generálního štábu. Návrh majora Wedemeyera, později známý jako Wedemeyerův návrh a ještě honosněji :
"Plán vítězství"
, byl vlastně stručným nástinem kroků, které musí Spojené státy podniknout, aby zvítězily ve válce v Evropě.
V tzv. "Plánu vítězství" major Wedemeyer zdůvodňoval, že nemůže odhadovat celkové státní požadavky na válečnou výrobu, pokud nemá představu o rozsahu a úkolech armády v případě války. K definování úkolů, které musí armáda USA v případě války provést, využil ihned zásad rozhovorů "ABC" z ledna až března 1941, viz Úvod. Hlavní úkol byl podle jeho názoru porazit Německo a tomu se měly podřídit všechny ostatní úkoly. Jeho statě jsou zajímavé tím, že říká, že logika války vyžaduje, aby se armáda striktně držela onoho "Hlavního cíle"
a nevyplýtvala své i tak omezené síly na sice přitažlivé, leč nepodstatné vedlejší úkoly. Jestliže je "Hlavní cíl" porážka Německa, pak je úkolem co nejdříve a co nejenergičtěji zasáhnout samotné srdce Německých sil. To znamenalo rozšířit americkou armádu tak, aby byla schopna přímé invaze do Evropy v co nejbližším termínu. Při stanovení termínu kdy, se musí vycházet ze tří provázaných faktorů:

1) Termínu, k němuž může být vycvičeno a vystrojeno dostatek mužů.
2) Termínu, kdy bude k dispozici potřebná flotila k jejich přepravě do Evropy a další podpoře.
3) Termínu, kdy budou splněny nezbytné vojenské podmínky k útoku.


Tak, jak major Wedemeyer pečlivě posuzoval mobilizaci armády Spojených států, jejich výcvik, vojenské stavby, výstavbu bojových i obchodních lodí, ukazovalo se, že armáda, jako celek, může ofenzívu tohoto typu provést k 1. červenci 1943. Jenomže teoretické dosažení je teoretické dosažení, praktické dosažení předpokladů pro útok bylo mnohem složitější. I sám Wedemeyer ve svém plánu předpokládal, že žádná invaze nemůže uspět, dokud US Navy neporazí flotilu OSY a nezabezpečí Atlantické námořní trasy, dokud Spojenci nevybojují nadvládu ve vzduchu, dokud bombardovací letectvo Spojenců nerozvrátí německou ekonomiku a průmysl a nesníží tak německý zbrojní potenciál. Dokud nebudou německé ozbrojené síly oslabeny a dokud Spojenci nevybudují odpovídající základny, potřebné pro boj.
I když to celkově onen "Plán vítězství" neupřesňoval, došel major Wedemeyer se svými spolupracovníky k závěru, které jeho spolupracovníci přímo veřejně prohlašovali, že jediné evropské základny, které budou USA v roce 1943 stále k dispozici a které budou nutně potřebovat, budou ty na britských ostrovech.
Tímto popisem jednoho z problémů chci ukázat, že ještě před vstupem USA do 2. světové války existoval ve Spojených státech koncepční plán na porážku Německa. Tenhle plán USA vycházel z invaze na evropský kontinent a detailně rozpracován, počítal s úderem do samotného srdce Německa, když v sobě vylučoval všechny ostatní vojenské záměry (jen jeden úder a na ostatních místech aktivní obrana).
Kdo dobře čte, tak vidí, že "Plán vítězství" předpokládal, rozsáhlé zásahy do ekonomiky USA a nebývale rozsáhlou výrobu. Z vojenského hlediska pak námořní bitvy Spojenců, které povedou k vítězství v "Bitvě o Atlantik", později zahrnoval i známou "Bombardovací ofenzívu" s cílem rozvrátit německý průmysl a ekonomiku, nepřetržité útoky na Němce s cílem oslabit je vojensky. V neposlední řadě zahrnoval rozsáhlou výstavbu amerických základen ve Velké Británii.
Proto byl ten závěr takový, že - vrcholné vojenské střetnutí může začít, vzhledem k náročným přípravám, nejdříve v červenci roku 1943, tedy až za 2 roky od zadání plánu.
Pro americké vojenské plánovače to v roce 1941 znamenalo, že museli v Evropě počítat s rozmístěním velké pozemní armády, letectva a námořnictva a s jejich dlouhodobou podporou při dlouhých a snadno napadnutelných dopravních trasách přes všechny oceány - do Evropy pak především přes Atlantský oceán. Současně museli američtí vojenští plánovači počítat s dislokací dostatečných vojenských sil, alespoň k udržení Japonců "v šachu", "na distanc", a s výrobou dostatečného množství materiálu nejen pro podporu svých vojsk, ale i armád Spojenců. Američané si byli vědomi, že takového stavu nelze dosáhnout bez dokonalého plánu variabilního v podrobnostech (pružně reagovat na změny), ale nikoliv v zásadních bodech. Tak obrovská průmyslová výroba potřebovala pečlivý časový harmonogram, nové moderní a progresivní metody výroby (sériová výroba a pod.) a Američané chtěli i odpovídající harmonogram pro vojenské akce.
Naposledy upravil(a) michan dne 21/5/2012, 20:18, celkem upraveno 1 x.
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Příspěvek od michan »

XIII.díl. Operace OVERLORD. Č 2.

Válečné plánování a američtí a britští důstojníci v něm zapojení již v roce 1942, v době, kdy již byl v čele plánovacího odboru generál Eisenhower, měli svou základnu ve Velké Británii, která se stala zároveň základnou pro útok do Evropy. Ukázalo se to jako dobrá volba.
Na počátku roku 1942 plánovači zavrhli jako hlavní vylodění v Libérii a také následné tažení severní Afrikou, přes Středozemní moře do jižní Evropy. Zavržen byl také plán přesunu amerických jednotek do Ruska, neboť trasy do Murmanska, nebo Perským zálivem, byly jak pro vojáky, tak pro zásobování, příliš dlouhé. Útoky přes Portugalsko, Norsko nebo Španělsko byly také jako hlavní útoky do Evropy odmítnuty, jako příliš velká oklika.
Po určitou dobu se docela vážně uvažovalo o útoku ze Středomoří - jako Hlavním útoku -, kde si Britové v té době proti německým a italským vojskům vedli dobře. I když Winston Churchill projevoval určité nadšení pro útok přes tzv. "Citlivý podbřišek Evropy", Američané odmítali středomořské přístupy, neboť dlouhé zásobovací trasy znemožňovaly koncentraci spojeneckých sil v celkovém kontextu vzdálenosti do srdce Německa k severoamerickým základnám, pokud by byl právě Hlavní útok veden přes jižní Evropu. Při sjednocování názoru obou spojeneckých zemí vládl i vážný odpor obou stran proti hlavnímu útoku přes jižní Francii, nebo Itálii, či Balkán z důvodu hornatého terénu, příhodného pro obranu, který se nalézal mezi středomořským pobřežím a Německem. Postupně tedy docházelo k sblížení stanoviska, které říkalo - hlavní základna bude Velká Británie - hlavní útok bude veden do západní Evropy, přes kanál La Manche do Francie, neboť všechny ostatní varianty byly prostě nepraktické. Ještě si blíže rozebereme.
Při všech diskuzích o zásadní stanovisko kudy útočit byl trvalým problémem plánovačů stálý nedostatek spojeneckých obchodních lodí. V letech 1942 a 1943 probíhala "Bitva o Atlantik", která polykala ohromné množství, jak obchodních, tak válečných lodí. Ztráty se musely vyrovnávat novou výrobou, za cenu zvyšování tonáže, což vyžadovalo stálé narůstání šířky útočných požadavků na ofenzivní akce. Velké množství konvojů muselo být určeno pro zásobování Velké Británie, pro zásobování SSSR a ještě bylo nutné shromažďovat zásoby pro útok. V době kdy USA vstoupily do 2. světové války, musely být další lodě staženy k podpoře (i když jen minimální) amerických a britských sil v Pacifiku proti Japonsku. Vyvstala potřeba ekonomičnosti dodávek, která byla základním a nejdůležitějším předpokladem pro vedení války. Spojenci se za boje učili základní zásadu - krátká trasa = kratší přepravní doba. Snadná a krátká trasa umožňovala provoz velkých konvojů. Dobře vybavené přístavy Velké Británie znamenaly rychlejší obrat lodí. Proto byla výstavba amerických útočných sil ve Velké Británii tím nejúčelnějším využitím, ještě v letech 1942 až 1943 skromného amerického loďstva. Plánovačům se také jevilo, že britské ostrovy jsou logickým místem pro vedení vojenských operací proti Evropě. Britské ostrovy byly dostatečně velké pro výstavbu amerických sil a jako "nepotopitelná letadlová loď" byly nejlepším místem, z něhož mohly stíhačky Royal Air Force, s poměrně malým doletem, krýt vylodění, když zároveň byly onou "nepotopitelnou letadlovou lodí" pro US Army Air Force. Byla to malá šířka kanálu La Manche, která dávala Spojencům možnost poskytovat nepřetržitou a efektivní leteckou podporu útočícímu pěšímu vojsku. Zároveň zde mohla velice efektivně britská flotila Royal Navy, soustředěná v Severním moři, uzavřít cesty německým hladinovým plavidlům a otevřít tak snadnější možnost vylodění ve Francii.
Plánovači Spojenců však jako nejdůležitější faktor viděli ten zeměpisný - byla to nejpřímější trasa do centra Německa, která vedla právě přes francouzské pobřeží ležící proti břehům Anglie, a tedy přes severozápadní Evropu.
Trasa poskytovala minimum přírodních překážek vhodných pro obranu, čímž se stala z vojenského hlediska trasou nejlogičtější. Zvláště Američané považovali tuto trasu za trasu číslo 1 ve srovnání s ostatními přístupy, neboť umožňovala nejrychlejší výstavbu a soustředění ozbrojených sil. Záměr rychlé koncentrace sil ve Velké Británii pro USA znamenal, že zavedou přísné hospodaření lidskými silami a materiálem na dalších bojištích (především proti Japoncům) a současně znamenal zintenzivnění leteckých útoků na Německo, blokádu Evropy a intenzivní boj v "Bitvě o Atlantik". Plán americké mobilizace průmyslu začal ovlivňovat strukturu výroby USA s ohledem na podporu válečných plánů a vojáci se s nadšením začali sami organizovat v souladu s požadavky tak grandiózního útoku, jako začala "Operace OVERLORD" znamenat. Nutno připomenout, že americké plány na pozdější "Operaci OVERLORD" měly vlastně počátek v období před vstupem USA do války a byly vždy podstatou americké válečné politiky. Lze zde říci, že cokoli USA udělaly, směřovalo vždy k rychlé, rozhodující invazi a vojenské operace se vždy posuzovaly z vojenského hlediska, které plnilo základní a rozhodující cíl. Podle amerických plánovačů byla "Operace OVERLORD" víc než jenom dnem "D" a mnohem více než jedinou důležitou bitvou. Byla vrcholem celé válečné americké strategie.
A nyní něco o posunech v diskuzích a k britskému stanovisku.
Americký prezident Roosevelt a britský premiér Churchill a jejich velitelé štábů na "Konferenci Arcadia" ve Washingtonu (v prosinci 1941 a lednu 1942) po Pearl Harbouru (7. prosince 1941) podepsali předběžnou a neformální dohodu, že nejdříve porazí Německo a pak Japonsko, když první budou vždy preferovat porážku Německa a Japonce budou zatím zadržovat. Celkově se pak dohodli, že musí zlomit s konečnou platností moc OSY, když budou pomalu utahovat smyčku kolem jejich zemí a jako hlavních prostředků využijí pomáhání Rusům materiálem, prováděním námořní blokády, strategickým bombardováním a omezených ofenzív v místech, kde budou mít Spojenci převahu. V době "Konference Arcadia" sice studie amerických štábů předvídala silný útok do samého centra Německa, ale takový návrh se nevyskytoval v žádné části podepsaných závěrů "Konference Arcadia", neboť v daný okamžik - konec 1941 a počátek roku 1942 - takový útok prostě nebyl možný. Důvodů bylo mnoho a my jsme si již část řekli.
Winston Churchill o tomto období (Arcadie) řekl, že se nejednalo o žádné nedorozumění, ale že, cituji:

"Jediná věc, která mě během války opravdu děsila, bylo nebezpečí ponorek."

Musíme si uvědomit, že v té době skutečně hrozilo, že německé ponorky Británii vyhladoví.
Později, když Spojenci omezili účinnost německých ponorek v "Bitvě o Atlantik", stávalo se nejdůležitější součástí v "Bitvě o Atlantik" dovézt a soustředit pozemní, námořní a letecké síly pro invazi na Kontinent.
V době kdy US Navy do "Bitvy o Atlantik" vstoupilo, kanadské a britské námořnictvo vytvořilo již trasy konvojů a efektivní systém doprovodu životně důležitých obchodních lodí přes oceán. Přes všechno úsilí spojeneckého válečného loďstva počet potopených lodí stále stoupal až do zavedení doprovodných letadlových lodí a radarů. Ztráty spojenecké tonáže dosáhly vrcholu v prosinci roku 1943 a teprve poté začaly německé úspěchy prudce klesat. V Americe zavedly proudovou sériovou výrobu lodí a počet postavených lodí převyšoval počet lodí potopených. Až teprve v lednu 1944 Spojenci konstatovali, že "Bitvu o Atlantik" vyhráli. Ihned se to projevilo v tom, že stoupala tonáž dodaného zboží a zásob a výzbroje nejen do Velké Británie, ale i tam, kde bylo třeba (Itálie, SSSR). Již bylo jasné, že do začátku "Operace OVERLORD" budou mít Spojenci dostatek záloh, zásob i nových zbraní.
Také ten druhý důležitý předpoklad pro invazi do Evropy byl splněn do roku 1944.
Víme, že letectvo RAF, její bombardéry, za noci intenzivně útočily na německá města již od roku 1940. Když do Británie přišlo americké letectvo, mělo rozdílný názor a sledovalo si svou doktrínu - Britové budou bombardovat v noci, Američané ve dne. Letecká válka, kterou Spojenci takto začali naplňovat od konce roku 1942 a především na začátku 1943, sice nepotvrdila teorie o významu strategického bombardování, ani předpovědi amerických "leteckých proroků" a německý průmysl fungoval i v době Kapitulace roku 1945 (Němci svůj průmysl postupně stěhovali pod zem) - přesto však mělo bombardování velký a významný vliv na pozemní válku. Asi to nejdůležitější, co na bombardování Německa bylo, bylo to, že Němci museli k obraně Německa stahovat z front stále větší počet stíhaček k posílení PVOS Říše. Tady se ukázalo rozhodující bombardování ve dne, neboť bombardéry americké 8. letecké armády se postupně stávaly doslova "kovadlinou", přes které americké stíhací letectvo vytloukalo život z těla Luftwaffe. A s nárůstem ztrát Luftwaffe se objevoval druhý důsledek - přechod od výroby bombardérů k výrobě stíhaček, čímž se omezovala schopnost zbylých jednotek německého taktického letectva podporovat pozemní armádu a to již od druhé poloviny roku 1943. Spojenci tím plnili jeden důležitý ukazatel potřebný pro invazi do Evropy - vybojování vzdušné nadvlády, a to přinejmenším nad pobřežím, aby mohli doufat v úspěch vyloďovací operace. Protože již známe výsledek, víme, že kombinovaná bombardovací ofenzíva svého cíle dosáhla. Ke dni "D", k 6. červnu 1944, bylo německé stíhací letectvo z Francie takřka vytlačeno a v prostoru invaze uskutečnilo jen několik letů. Proto historické prameny konstatují, že první kolo "Operace OVERLORD" bylo vyhráno v krvavých bojích, které spojenecké letectvo vybojovalo za dlouhé měsíce roku 1943 a počátkem roku 1944 nad Německem.
Je fakticky známo, že bombardovací ofenzíva způsobila Němcům obrovské potíže s udržováním chodu jejich válečné mašinérie. I když některé továrny zůstaly nedotčeny a výroba některých komodit a výrobků dokonce vzrůstala, spojenecké bombardéry rozrušovaly německou dopravní síť a systematicky ničily zásoby paliv, důležitých nejen pro chod armády, ale i pro dopravu. Ve Francii vázlo zásobovaní Wehrmachtu, vojska zde trpěla nedostatkem výzbroje. Když na některých hlavních trasách byla dokonce doprava nemožná. Ale i celkově některé pozemní útvary Wehrmachtu, a to jak na Východní, tak na Západní frontě, postrádaly těžké dělostřelectvo a universální 88 mm protiletadlové kanóny, které sloužily i jako protitanková obrana, se musely stahovat do PVOS Říše.
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Příspěvek od michan »

XIII. díl. Operace OVERLORD. Č 3.

A spojenecké letectvo a jeho postupné vybojování vzdušné nadvlády, pomohlo plánovačům, štábům a nejvyššímu velení Spojenců vyřešit ještě jeden palčivý, pro vylodění důležitý problém. Němci měli na území Západní Evropy a především ve Francii, celkově mnohem více divizí, než byli Spojenci okamžitě na plážích schopni vylodit. Což znamenalo, že Spojenci museli Němce napadnout v co nejvzdálenějším místě a nedovolit jim soustředit v místě vylodění rychle své divize k odražení útoku. To mohlo dokázat jen spojenecké letectvo, které již na počátku června, a 6. června 1944 a ještě několik dní poté nemuselo vybojovávat vzdušnou nadvládu, neboť jí již nějakou dobu mělo vybojovanou.
Letectvo Spojenců mohlo tak převzít velice důležitý taktický úkol - izolovat bojiště v Normandii od Říše ničením železnic, mostů a dopravních uzlů.
Nejdůležitějším obdobím bylo právě období vyloďování vojsk a materiálu na plážích, kdy spojenecké stíhací bombardéry operovali nad bojišti, plážemi, ale především nad železničními a silničními uzly prakticky bez odporu ze strany Luftwaffe. Tehdy se silnice mezi Říší a oblastí Normandie, ale i území Francie staly "smrtonosnou pastí". Němcům byly znemožněny přesuny za dne a mobilnost německých vojsk byla silně omezena, spolu s možností shromažďování sil pro nějaký masový útok Wehrmachtu proti vyloděným spojeneckým jednotkám ( důležité a postupně si rozebereme ještě i později).
O tomhle se od roku 1939 válčící Britové přesvědčili - v dubnu 1940 v Norsku, v Dieppe 1942, ale i dále. S tímhle vědomím od začátku spojeneckého vztahu vstupovali Britové do diskuse s Američany - kdy a kde se vylodit a za jakých podmínek...
Na schůzce v Casablance v lednu 1943 Spojenci schválili plán vstoupit do Evropy 1944, vytvořit plánovací štáb vylodění, který měl do detailů vypracovat podrobnosti oné grandiózní, násilné vyloďovací operace, Plánovací štáb měl zároveň soustřeďování sil ve Velké Británie, přičemž dílčí operace ve Středomoří měly pokračovat, aby se vojska cvičila.
Zdroje neshod v dílčích otázkách však pokračovaly - byly to neshody subjektivní a také praktické ( z praktických, jak si za chvíli řekneme - nedostatek vyloďovacích plavidel LST, LCT, LCI.... viz zde:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=4475
).
Již jsme si řekli, že Spojenci se shodovali v zásadě, že útok na kontinent okupovaný Němci musí být veden severozápadní Evropou. Rozpor byl v tom, že Američané prosazovali útok v co nejkratší době, kdežto Britové byli přesvědčeni, že je třeba zvolit ten správný okamžik. A tak pevné rozhodnutí provést invazi přes La Manche bylo přijato, až když oba Spojenci nabyli přesvědčení, že útok bude z vojenského hlediska smysluplný. Britové tenhle okamžik viděli mnohem dál než Američané a neshoda byla "zakleta" v tom, že Američané v oddalování vylodění viděli jen tu nechuť Britů. Neshodu vlastně podpořilo i anglo-americké vylodění v Severní Africe - "Operace TORCH"
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1151
, neboť to tehdy znamenalo i odčerpání shromažďovaných jednotek ve Velké Británii, určených pro vylodění, což někteří Američané považovali za špatné. Tehdy šéf CCS generál Marshall a jeho štáb navrhl plán "Operace BOLERO", což bylo soustřeďování amerických jednotek k rozsáhlému útoku na Francii v jarních měsících roku 1943. "Operace ROUNDUP", jak byl samotný útok nazván, by v roce 1943 uskutečnili Spojenci na frontě mezi Le Havrem a Boulogne. Útok měl být rozdělen na 6 sektorů a postupně se mělo vylodit 48 divizí (z toho 30 amerických), podporovaných silným letectvem. Na jaře 1943 ve prospěch plánu "Operace ROUNDUP" hovořila skutečnost, že Němci s opevňováním Atlantického valu pořádně začali teprve v roce 1942, a že jádro Wehrmachtu bylo tehdy silněji vázáno v SSSR. Protože nebylo úplně jasné zda by se Wehrmacht v Rusku i na Západě zhroutil, vymyslel Marshall záložní plán, který počítal s vysláním jen tří a půl divize již dokonce v září 1942 (při Plánování si ještě blíže vše rozebereme). Marshallův záložní plán vypadal nepravděpodobně a Britům dělal vrásky z toho důvodu, že měli za sebou Dieppe a celé tohle plánování jim říkalo, že Američané nemají vůbec reálnou představu o tom, co je to provést násilnou vyloďovací operaci. Doba těchto váhání byla přerušena Rooseveltovým souhlasem s odvelením amerických jednotek do Severní Afriky, jakož i dále souhlasem s vyloděním na Sicílii a v Itálii. Což znemožňovalo úplné soustřeďování sil a materiálu k invazi v severozápadní Evropě již v roce 1943. V celém tomto konání byl, jak jsme již řekli, podezříván Winston Churchill, že má úmysl stále odkládat operace v severozápadní Evropě na neurčito ve prospěch operací ve Středomoří, což části Američanům sloužilo k podezření, že mají sloužit britským politickým zájmům. Historická skutečnost však byla jiná a podezření existovalo jen v myslích amerických náčelníků štábu, kteří měli odlišnou a mnohem optimističtější představu o vojenské situaci výhodné pro konečný útok Spojenců ve Francii.
Neshoda v myslích pokračovala. Zatímco američtí důstojníci stále trvali na co nejrychlejším postupu prací na konečných plánech na vylodění v Evropě a na dohodě o závěrečných rozhovorech kdy a kde, Britové stále upozorňovali na kritický nedostatek výsadkových plavidel (ona LST, LCT a LCI), která by zajistila úspěch útoku. Britové neustále i na příkladu vylodění u Dieppe, na Sicílii a v Itálii upozorňovali na naprostý nedostatek výsadkových plavidel, která měla zajistit úspěch vyloďovací operace. Tvrdili, že dokud výroba LST nepokryje potřebu, žádné vylodění nebude mít dostatečnou podporu s níž by Spojenci odolali očekávané německé odvetě. Právě Winston Churchill a jeho poradci ukazovali, že takové vylodění by bylo reprízou Dieppe, když Američanům říkali - jediná zakopaná německá rota Wehrmachtu zadržovala tři naše prapory a celkové ztráty odpovídaly ztrátám během prvního dne Bitvy na Sommě v roce 1916. Tady se zrodila ona parafráze Churchilla, který říkal, že nechce vidět francouzské pobřeží plné mrtvol britských a amerických mladých mužů. Zároveň ale Winston Churchill na "Operaci OVERLORD" trval a tvrdil, že útok musí být energičtější.
Byla to spojenecká konference v únoru 1944 v Norfolk House v Londýně na nejvyšší úrovni, při které USA přislíbili větší množství výsadkových plavidel LST, která nejen sériově již vyráběly, ale které byly stahovány i z jiných bojišť, aby kryly potřeby vylodění v Evropě.
Ještě v souvislosti s vyloděním v Severní Africe si CCS obecně stěžovaly, že vylodění v Severní Africe a následné útoky na Sicílii a v Itálii promarňují cenné zdroje a ještě kritizovaly vedlejší válečné akce v souvislosti k směřování k Hlavnímu cíli. Jenomže hlasy postupně umlkaly, neboť, jak víme, bylo nutné držet vojáky v činnosti a cvičit je. Což musel postupně opustit i generál Marshall, neboť v oné době měl kritiky i ve svých řadách, kdy mu generál Douglas MacArthur a starší námořní velitelé ihned říkali, že je třeba soustředit americkou sílu na boj s Japonci, to jest na válku, která v americké veřejnosti vzbuzovala více emocí, než ta v Evropě. A tak i generál Marshall začal podporovat operace ve Středomoří, i CCS došlo k názoru, že operace ve Středomoří jsou vojensky účelné, neboť poskytují US Army čas, aby si zvykly na válku a naučily se to, čemu se Britové učili 3 roky. Byla to právě válka v Africe a Středomoří, která zocelovala americké vojáky a vynesla do čela generála Eisenhowera a poskytla spojeneckým zemím zkušenost ve vedení násilných obojživelných operací, zkušenosti, které využily pro "Operaci OVERLORD".
A právě v této souvislosti na konferenci TRIDENT ve Washingtonu v květnu 1943 se Spojenci dohodli, že použijí armádu z Afriky, ze Středomoří pro vylodění do Itálie, ale zároveň tam určili, že datum "Operace OVERLORD" bude 1. května 1944, a že do tohoto data soustředí všechny své jednotky ve Velké Británii. Ještě v srpnu 1943, na Konferenci Quadrant v Quebec City, znovu potvrdili svůj záměr.
Pak následovala Konference v Káhiře a Teheránu, v listopadu a prosinci 1943, kde dlouhé a vzrušené diskuze Spojenecké aliance byly zakončeny jmenováním generála Eisenhowera vrchním velitelem "Operace OVERLORD". Je nutné připomenout, že to byl Stalin, kdo dlouho tlačil západní Spojence k otevření II. fronty, a který nerozuměl tomu, že "Operace OVERLORD" nemá velitele. A právě na naléhání Stalina Roosevelt a Churchill nakonec Eisenhowera jmenovali.
Konečné datum "Operace OVERLORD" bylo stanoveno, jak již bylo dříve řečeno, a jak navrhoval ministerský předseda Winston Churchill i s ohledem na měsíční fáze a počasí v kanálu La Manche. Samotné rohodnutí pro "Operaci OVERLORD" bylo kompromisem válečných koncepcí Britů a Američanů.
Nutno říci, že všechny diskuze o II. frontě neotřásly základy Spojenecké aliance, ale byly odrazem několika vzájemně provázaných faktů:

1) První podmínkou úspěchu bylo to, že od samého počátku diskuzí mezi oběma mocnostmi existoval tzv. Společný Hlavní cíl.

2) Neměnné rozhodnutí Churchilla i Roosevelta, že soudržnost anglo-amerického spojenectví má absolutní přednost před jakoukoli další otázkou.

3) Třetí podmínkou byl ten fakt, že generál Eisenhower se ujal svého úkolu a byl rozhodnut vybudovat koalici a sestavit štáb, který bude plně funkční.



Použité podklady:

Duce – Anatomie jedné kariéry – Luboš Taraba.
Adolf Hitler a jeho cesta k moci – Rainer Zitelmann.
Nacismus – Alessandra Minerbiová – editor: Flavio Florani.
Pakty Stalina s Hitlerem – výběr z dokumentů 1939 a 40 – Naše vojsko.
Přísně tajné 3/99, 4/99, 3/05 a 3/08.
HPM ročník XIV. – Ivo Pejčoch – Těžký křižník Canarias.
Září 1938 – Role a postoje spojenců ČSR – Miloslav John.
Dějiny světa, svazek IX – L. I. Zubka, A. M. Zubinský a G. N. Sevosťjanov.
Dějiny světa, svazek X. – V. V. Kurasov, A. M. Někrič.
Krev, slzy a pošetilost v nejtemnější hodině 2. světové války – Len Deighton.
Druhá světová válka – Úplná historie – Martin Gilbert.
Blitzkrieg od Hitlerova nástupu po pád Dunkergue - Len Deighton.
Druhá světová válka – John Keegan.
Polské tažení Hitler a Stalin rozbíjejí Polskou republiku – Janusz Piekalkiewicz.
Tanková válka 1939 – 1945 - Janusz Piekalkiewicz.
Letecká válka 1939 – 1945 - Janusz Piekalkiewicz.
Námořní válka 1939 – 1945 - Janusz Piekalkiewicz.
Historie německé armády 1939 – 1945 – Philippe Masson.
Slovenská armáda 1939 – 1945 – Charles K. Kliment, Břetislav Nakládal.
Hitlerovi válečníci – Guido Knopp.
Německé obrněné jednotky – Horst Scheibert.
Hitlerovy elitní jednotky – Lucas Cooper.
Němečtí parašutisté ve II. světové válce – Volkmar Kühn.
Operace Jubilee, Dieppe 1942 – Norman Franks.
Narvik – Donald Macintyre.
Ocelová lavina – Darius Jedrzejewski, Zbigniew Lalak.
Bitva o Británii – Leonard Mosley a redakční kolektiv Time-Life Books.
Černí andělé, Historie zbraní SS – Rupert Butler.
Historie válek – David Brownstone a Irene Franck.
Neznámé špionážní operace KGB – Mitrochinův archiv – Christopher Andrew, Vasilij Mitrochin.
Den D, 1944, Hlasy z Normandie – Robin Neillands, Roderick de Normann.
Druhá světová válka den za dnem – Donald Sommerville.
Svět ve válce 1939 – 1945 – Dr. Duncan Anderson, Dr. Stephen Badsey, David Chandler, Dr. Paddy Griffith, Sean McKnight, Gary Sheffield.
Marcel Jullian – Bitva o Británii – červenec-září 1940
Alan Cooper – Cíl Drážďany.
Boje o Itálii 1943 až 1945 – Dominick Graham a Shelford Bidwell.
Hitlerovy horské jednotky – James Lucas.
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1176,
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1179
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1193
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1209
a v nich následné diskuze.
Miloš Hubáček – Bitva u Matapanu.
Miloš Hubáček - INVAZE.
Charles Kirkpatrick - Spory o druhou frontu.
Stephen Badsey - Příprava operace Overlord.
Detlef Vogel - Německá obrana.
Edward Marolda - Operace Neptune.
Steven J. Zaloga - Den D 1944 Pláž OMAHA.
Roger Cirillo, Stephen Badsey - Den D.
Charles Kirkpatrick - Soustřeďování sil.
Alfred Price - Vzdušné boje.
Nigel de Lee - Boje v Ńormandii.
Nigel de Lee - Průlom.
Jaroslav Hrbek – Tobruk 1941.
Janusz Ledwoch – Afrikakorps.
Paul Carell – Lišky Pouště.
Janusz Piekalkiewicz – Rommel – Tajná válka v Africe.
Dwight David Eisenhower – INVAZE DO EVROPY.
Harry C. Butcher – TŘI ROKY s EISENHOWEREM.
Jiří Brož – STŘEDOMOŘÍ V OHNI DRUHÉ SVĚTOVÉ VÁLKY.
D – DAY OPERACE OVERLORD, dle nakladatelství Salamander
Books Ltd, Londýn.
Další související historická literatura.
Mé dlouholeté poznámky a mapy.
Z webu http://www.Palba.cz je použito jako podklad a upoutávka:
V subkapitole – Armády 1918 – 1945 u Francie zde:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=143
a zde jednotlivé sekce:
a) Pozemní a cizinecká legie – (články od Kačermiroslav, Sa 58 a Bruno):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=160
b) Letectvo – ( články YAMATO, Kačermiroslav a Fatale):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=161
c) Námořnictvo – (ovládal Norad – Nelson):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=162
d) Opevnění a bunkry – (od Bruna a Lorda):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=48
Aby pak důležitou smlouvu o porážce Francie z 22. června 1940 dodal Kačermiroslav v sekci
e) Ostatní:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=3463
V subkapitole – Armády 1918 – 1945 pak nalezneme - Británie viz zde:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=139
kde jsou pak jednotlivé sekce, a v nich potom musíš otevřít - Pozemní vojsko:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=154
tam teprve otevřeš Obrněná technika – (především YAMATO, TonyHazard a Easy_Company) zde:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=241
aby pak ještě následovaly odkazy od Sa 58:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=3351
a Thór:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=2936
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=2892
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=2821
Royal Navy (především Norad – Nelson a také trochu Mikhassel. Dralno):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=153
Letectvo:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=99
pak má své podsekce:
Stíhací letouny – (xradar, YAMATO, Tempík, Reisen):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=216
Bombardovací a bitevní letouny – (Haness, YAMATO):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=217
Ostatní letouny – (Kačermiroslav):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=218
Různé – (od Haness, Ikala, Lord a YAMATO):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=220
A starší neaktualizovaný článek od Fatale:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1180
O Německé obrněné technice je možné se na Palbě dozvědět na tomto odkaze v subkapitolách zde http://www.palba.cz/viewforum.php?f=138
Tanky a stíhače tanků:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=116
od Sa 58, YAMATO, TonyHazard.
Samohybná děla http://www.palba.cz/viewforum.php?f=117 také od Sa 58 a YAMATO.
Mnoho dalších věcí, jako jsou OA – Obrněné Automobily - na tomto odkaze http://www.palba.cz/viewforum.php?f=17 také od Sa 58.
Z letecké techniky jsou to především v subkapitole Luftwaffe
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=20
u Stíhacích letadel http://www.palba.cz/viewforum.php?f=112
monografie Hans S a YAMATO, stejně jako u Bombardovacích a bitevních http://www.palba.cz/viewforum.php?f=113
a u Ostatních http://www.palba.cz/viewforum.php?f=192
je to pak Tunac, Haness, Hans S a YAMATO.
Vybavení letounů http://www.palba.cz/viewforum.php?f=193je od Ikala, Eda a Sa 58.
O Itálii jsou pak jednotlivé subkapitoly zde:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=142


Doplnění a diskusi prosím směřujte na tento odkaz:

http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=67
ObrázekObrázekObrázek
Odpovědět

Zpět na „Pozemní boje 1944 - 1945“