Rozhovor s pilotem Luftwaffe Franzem Stiglerem 2. část

letecké operace na západní frontě

Moderátoři: Pátrač, Tempik

Odpovědět
Uživatelský avatar
Klot
četař
četař
Příspěvky: 67
Registrován: 9/10/2012, 15:15

Rozhovor s pilotem Luftwaffe Franzem Stiglerem 2. část

Příspěvek od Klot »

Tady je druhá část rozhovoru se stíhacím pilotem Franzem Stiglerem. Michael Fuller svůj rozhovor v roce 2003 publikoval v podstatě pouze jako přepis magnetofonového záznamu, i s detaily typu "Franzův kocour zamňoukal, Franzův kocour mi vyskočil na klín..." a podobně. Navíc včetně všech citoslovců, různých vzdechů a zakoktání, takže doslovný překlad by někdy byl velmi obtížně pochopitelný (Éééch....no...hmm...to bylo...nebylo...však víte...ééééch...). Proto jsem překlad poněkud zlidštil, učesal, případně doplnil a v některých místech drobně pokrátil nepodstatné vsuvky.
Pokud by někdo zatoužil po původním znění bez titulků, originální rozhovor je zde:http://109lair.hobbyvista.com/articles/ ... tigler.htm

Které z amerických a britských letadel bylo pro vás nejtěžším soupeřem ?
P-51 Mustang
To bylo jedno z nejrychlejších letadel...
Ano… rychlé a velmi obratné.
Jaká byla vaše oblíbená zábava, v Africe nebo na západní frontě, když jste nelétali ? Čím jste se bavil když jste byl na dovolené ? Měl jste nějakého koníčka ?
(Franz se směje) Běhal jsem za holkama !
No to je… to je dobrý koníček (směju se). Slyšel jsem, že piloti někdy naplnili do své přídavné nádrže pivo. Je to pravda ?
No ovšem. Někdy jsme je používali místo skleniček (ha ha ha), ale častěji jen kvůli dopravě (opět smích).
Dřív jsem tady ve Vancouveru měl Messerschmitt 108.
Ano, všiml jsem si fotky.
Ano, to je on. Měl jsem ho 16 let. Prodal jsem ho jednomu Australanovi.
Vidím, že jste ho měl nabarvený v kamufláži Luftwaffe...
Ano… je to přesná replika kamufláže, kterou jsem používal na svém Bf-109.
Na co se Messerschmitt 108 za války hlavně používal ?
Hm…na posílání generálů z týlu na frontu…prostě pouze pro transport...
Vidím tu kolem pěkné fotografie… operovali jste ze stejných letišť jako JG-51, JG-53.…
Setkal jste se někdy s nějakými cizími piloty?
Ale ano, ovšem až po válce, za války ne… za války pouze když byli sestřeleni. Ale po válce jsem se setkal s několika americkými piloty – opravdovými esy, párkrát mě pozvali. Tady nahoře to je Douglas (ukazuje na fotku) tady vlevo, má obě nohy dřevěné. (Zřejmě míněn anglický pilot Douglas Robert Steuart Bader (10. února 1910 – 5. září 1982), slavný stíhač RAF, který v důsledku nehody přišel ještě před válkou o nohy a přesto se dokázal vrátit k aktivní službě. V roce 1956 o něm byl natočen film Reach for the Sky. Pozn. překl.) A tady uprostřed, to je jeden Squadron Commander…
(Dívám se okolo a vidím panel z Gallandovy F-4) Tohle je originál ?
To je boční panel z letadla.
Je to originál ?
Ano, originál…
Můžu se podívat zblízka ?
Ale ano. Je z posledního roku výroby modelu F… tady můžete vidět takovou malou značku továrny. A tady na boku je originální štítek s výrobním číslem letadla. Tohle patřilo generálu Gallandovi.
No tedy ! To si musím vyfotit !

Obrázek

Musel jste se někdy zachránit na padáku ?
Ano, celkem šestkrát… jsem členem klubu Caterpillar... to je mezinárodní klub. Šest přežití na padáku… (Klub Caterpillar byl založen v Kanadě v roce 1922 a jeho členem se může stát pouze ten, kdo přežije na padáku zničení letadla. Běžné rekreační nebo tréninkové skoky se nepočítají. Pozn.překl).
Jak jste se cítil, když jste musel poprvé vyskočit ? Byli jste na to samozřejmě vyškoleni, ale…
Ne.
Nebyli ? Opravdu ?
Nebyli jsme na skákání padákem nijak cvičeni… ale když ho musíte použít, tak ho prostě použijete. Řeknete si nasrat na všechno a skočíte.
Směju se…
Když jsem skákal poprvé, tak moje letadlo hořelo. Chytl motor a plameny se rychle šířily i dovnitř, musel jsem rychle ven. Stejně jsem měl popálené ruce a obličej… jo… jde to strašně rychle.
Prostě jste na nic nemyslel, otevřel jste kryt kabiny a vyskočil ?
Ne, kryt jen odhodíte. Prostě zatáhnete za páku a kabina odletí… musíte taky rozepnout pásy, protože jste připoutaný… prostě je zahodíte… chytnete knipl a tlačíte ho dolů, tedy pokud to ještě jde. Protože někdy už letadlo nereaguje, nedá se řídit… když vám třeba chybí půl křídla nebo obě… Šestkrát jsem skákal… šestkrát….
Později už jste si zvykl ?
Ne… nikdy jsem si na to nezvykl…
Když jste ztratil letadlo, ať už v důsledku nouzového přistání nebo sestřelení, jak jste dostal další, když jste se vrátil na základnu ? Dostal jste automaticky nové ?
Víte, vždycky se tam něco povalovalo, nějaká letadla navíc. Třeba Jagdgeschwader komandant měl pro svou potřebu vždy dvě letadla…
A když přišli mladí piloti…myslím noví ?
Většinou přiletěli už s vlastním letadlem.
A co když jste dostali nové modely… měl jste jako zkušený pilot se spoustou odlétaných misí přednost před mladšími piloty ? Dostal jste nové letadlo dřív než oni ?
Ne, to se nedělalo, neměli jsme žádné výhody. Pokud kdokoli přiletěl s nejnovějším letadlem, tak už si ho nechal. Nezáleželo na tom, jestli je to kaprál nebo generál, bylo fuk kdo to je. Měli jsme piloty různých hodností – kaprál, vojín… moc lidí, různé typy. Parta kluků, znáte to, každý jiný… poručíci, desátníci… Tady tihle kluci sestřelili 24 Liberátorů za patnáct minut (ukazuje na jednu z fotografií). Jde jistě o pozoruhodný výkon, ale nikoli nemožný. Mohlo by se jednat o příslušníky 9. letky III./JG 7, která byla na sklonku války vyzbrojena raketami vzduch - vzduch R4M Orkan. Byly instalovány na dřevěných roštech upevněných pod křídly Me-262, vždy 12 kusů pod každým křídlem. Při útocích na bombardovací svazy byly dobře použitelné už ze vzdálenosti 1000 až 500 metrů a než spojenci zavedli novou obrannou taktiku, dosáhla s nimi uvedená jednotka pozoruhodných úspěchů. Pozn. překl.
Wow…za 15 minut !
Měl jste vždycky stejného wingmana ?
Ano… obvykle ano. Většinou jsme létali ve čtyřech lidech, někdy ve třech. Schwarm jsme tomu říkali… Schwarm to byl pilot a jeho dvojka a velitel se svou dvojkou.
A obvykle jste měl pořád stejného wingmana...
Jo… dokud vydržel….
Když bylo vaše letadlo v opravě, mohl jste si půjčit nějaké jiné ? Říkal jste, že jste mívali nějaká navíc…
Ano, mohl jste si nějaké půjčit, ale každý raději létal ve svém letadle. Co se týče oprav… třeba výměna celého motoru byla ve skutečnosti práce tak na čtyři hodiny. Pokud byly v letadle díry, průstřely, tak ty se prostě jen přelepovaly páskou. Tak dlouho, dokud nebylo zničeno něco uvnitř, třeba řízení nebo přístroje… to se pak muselo opravit pořádně.
Létal jste někdy s Edu Neumannem ? (Plukovník Eduard „Edu“ Neumann, v průběhu afrického tažení velitel JG 27, nositel Španělského kříže, obou stupňů Železného kříže a Německého kříže ve zlatě. Zemřel 9. srpna 2004 ve věku 93 let. Pozn. překl)
Edu Neumann… to byl můj Gruppe Kommandant v Africe… potkal ho asi před třemi roky. Teď už je na tom špatně, dost zestárl… je mu 91 let…
Scházíte se někdy s ostatními bývalými piloty ?
Ano, někteří jsme se sešli. Už nás z JG 27 moc nezůstalo. Nedávno jsme měli schůzku, tři jednotky dohromady, protože už nás pilotů moc nezbývá. Já jsem jeden z nejstarších… jestli ne úplně nejstarší... s výjimkou Neumanna.
Jaký byl ?
Já jsem s ním nelétal… on toho vlastně tak moc nenalétal.
A co třeba Günter Rödel ?
To byl můj první velitel letky, na svou úplně první misi jsem letěl s ním.
Naučil jste se od něj něco ?
No jéje… byl dobrý…
Kdybyste se měl zamyslet, který z pilotů, se kterými jste létal, na vás udělal největší dojem, kdo by to byl ?
Hm… těžko říct… někdo tam byl jen rok… měl jsem třeba desátníka a ten měl Rytířský kříž. Potom ho sestřelili… nad Německem. Měl Rytířský kříž a když byl zabit tak dostal ještě dubovou ratolest. Byl jediný poddůstojník, který to vyznamenání dostal.
Jak se jmenoval ?
Á… zatraceně… jména mi vypadávají z hlavy… možná moje žena bude vědět kdo to byl…
Měli jste jako piloti nějaké školení pro případ zajetí nebo sestřelení, pro přežití, útěk…?
Ale ano, něco jsme měli, ale to bylo stejně všechno na hovno. Každý den jsme ztratili několik pilotů… každý den. Potom sedíš večer co večer a píšeš rodičům nebo manželce… vedle sebe postavíš půl flašky koňaku… to byla jediná možnost, jak se přes to přenést. Musel jsem psát, že to byl hrdina a podobně... každý večer třeba šest dopisů. Ostatní večer sedí spolu, pijou kořalku a pivo… a vy jste zavření v kanceláři a píšete. Museli jsme to psát rukou, víte… A nemohl jsem říct třeba desátníkovi, ať to napíše za mě… ne, to JÁ jsem musel napsat ty dopisy…
Co se týče nových pilotů – zřejmě neměli tolik zkušeností jako vy - mívali nějaké problémy ?
To víte, že ano, byli prostě hozeni do vody a plav – prvních pár letů sotva věděli co se děje. Noví piloti uměli jen tak tak létat s Bf-109. Většinou měli nalétáno sedmdesát - osmdesát hodin… vzlet a přistání, to bylo vše. A jak jsem říkal – nový pilot přiletěl s vlastním letadlem. Prošli školou a pak je poslali do továrny nebo prostě někam kde byla letadla uložena, dostali to svoje a s ním taky přiletěli… speciálně v Africe to tak bylo.
Používali jste v Africe tropický filtr jen při vzletu ?
Ano, při vzletu a přistání jsme ho museli použít, kvůli písku, víte… jen než jsme se dostali do pár set metrů, pak jsme ho zase otevřeli.
Kolik misí denně jste absolvovali ?
Většinou tak tři každý den… zejména v Africe. Nemohli jsme moc ztrácet čas, kvůli bombardérům.
Jak dlouho trvalo, než vás dostala únava, než jste si museli dát pauzu ?
To už nevím, nepamatuju se… neměli jsme čas na únavu.
Kdybyste měl ze všech letadel, na kterých jste kdy v životě létal, vybrat jedno nejoblíbenější – které by to bylo ?
Nejoblíbenější ? Asi Heinkel 70… slyšel jste o něm ?
Ano, to je velké letadlo.
Vypadalo trochu jako Spitfire, jenže větší – bylo šestimístné. Jeden pilot a dole uprostřed pasažéři. Bylo to takové letadlo… jak to říct… pracovní letadlo. Když bylo třeba poslat někam pilota ze svého letiště nebo něco odvézt… Měl jsem ho dost dlouho, učil jsem na něm létat své žáky, navštěvoval jsem s ním svou přítelkyni… na víkend jsem si zaletěl kam jsem chtěl…
Takže to byl váš favorit ?
Ano. Bylo rychlé víte? V té době to bylo jedno z nejrychlejších letadel.
V kterém to bylo roce ?
Hm… 1943 nebo 44… Ne vlastně 1933 nebo 34.
Chtěl bych se zeptat na reflexní zaměřovač, který byl v Me-262…byl to EZ42, že ?
Ano, v Me-262 se zaměřovač samočinně nastavil podle rychlosti a akcelerace… bylo to něco jako Revi, ve většině letadel byly zaměřovače Revi, víte, ale v Me-262 se zaměřovací kříž promítal přímo na čelní sklo… jako odraz.
Dostal jste se někdy do souboje nebo bitvy, kdy jste si myslel, že už se vůbec nevrátíte nebo alespoň ne nezraněný ?
Ale ano, to se stávalo poměrně často, ale na to nemůžete myslet. Nás bylo vždycky mnohem míň… hlavně potom doma, při obraně říše… bylo nás mnohem méně než těch na druhé straně.
Tehdy už tam bylo mnoho Američanů, Německo mělo velký nedostatek pohonných hmot…
Vzpomínám si na jednu noc v Africe, v roce 1943. Letěli jsme s Junkersem 52, transportním letadlem, vezl munici a palivo. Letělo nás 6 letadel… 6 stíhačů, jako doprovod. A najednou bylo nebe plné letadel. Bylo to jako roj včel… P-51, Spitfiry… To víte, že jsme měli kolikrát namále. Ale já jsem to vždycky zvládl domů, i když někdy jen tak tak...
Co to transportní letadlo, zvládli to tehdy taky ?
…ne
Půjčil jste si někdy…jen tak pro zábavu…letadlo bez dovolení ?
Ale ano…měli jsme taky akrobatická letadla, víte, malé dvouplošníky. Někdy jsme si šli zalétat jen tak pro zábavu. Někdy byly takové mraky… víte jako polštáře… a my jsme létali nad nimi. Vypadalo to jako přikryté dekou…
Jaká je vase nejmilejší vzpomínka ?
Ani nevím… Jednou jsem nesestřelil jednoho chlápka… byl to ten kluk s B-17… Charlie Brown. Nechal jsem ho být. Včera jsem s ním mluvil. Možná přijede na naši airshow. Chtějí o tom natočit film, ale já nechci. Já chci jen mít svůj klid, chápete…
Četl jsem o tom…Kdybyste býval sestřelil jediné další letadlo, byl byste vyznamenán Rytířským křížem. Nebylo to dokonce nezákonné, nesestřelit nepřátelské letadlo, když jste mohl ?
Ano… více méně. Neodvedl jsem tenkrát svou práci, měl jsem ho sestřelit. Byl bych ho i sestřelil, kdybych ho nezahlédl v kabině. Přiblížil jsem se, vyletěl jsem nad něj a chystal jsem se ho dorazit. Jak říkám, jindy bych ho normálně zezadu rozstřílel. Přiblížil jsem se zezadu… a čekal jsem… chtěl jsem počkat, až na mě zadní střelec otočí zbraně… ale hlavně visely dolů, víte. Vůbec se je nepokusil zvednout. A já jsem byl blíž a blíž… už jsem byl jen asi 7 metrů od něj… a uviděl jsem ho, jak tam leží celý od krve… nemohl jsem střílet. Zvednul jsem letadlo nad jeho pravou stranu… a to letadlo… bylo na tom moc špatně, víte, moc těžce poškozené. Překvapilo mě, že ještě dokáže vůbec letět. Tak jsem si řekl, že mu dám šanci dostat se na zem… ve Švýcarsku. Nikdy jsem neviděl tak rozstřílené letadlo. Letěl jsem vedle něj mnoho minut… dokud jsme se nedostali k moři… pak jsem letěl domů.
Proč jste s ním zůstal tak dlouho ?
Nechtěl jsem, aby ho sundal někdo jiný…
Aha…
Jo…trvalo mu 40. let, než mě našel. Tady v časopisu Jagr… někde ho tu mám… v tomhle leteckém magazínu měl inzerát, že hledá pilota, který ho nechal jít… teď se setkáváme každý rok. Charlie a já se teď vždycky jednou za rok setkáváme. Teď zrovna nemůžu létat, protože mám astma… nechtějí mě pojistit, kvůli tomu pitomému vzduchu v letadle a klimatizaci. Je to nebezpečné, víte, teď nedávno zemřela kvůli tomu v letadle nějaká žena.
Takže když jste se vrátil, od té B-17, neměl jste strach, že si někdo mohl všimnout, co jste udělal ?
Já jsem o tom neřekl živé duši. Ani nápad… nemohl jsem o tom nikomu říct – za to bych šel před vojenský soud. A sestřelil jsem… ten samý den, víte, jsem sestřelil dvě jiné B-17.
Jestli chcete, dám vám fotografii. Podepíšu vám ji.
Franz vytáhne svou fotografii, na které je v plné uniformě… podepisuje ji stříbrným inkoustem.
(Jde o stejnou fotografii, která je v záhlaví první části rozhovoru. Pozn. překl.)
Kolik vám bylo let na té fotce ?

Hmm…24 myslím… byl jsem tehdy velitel letky.
Používali jste někdy vyhřívaný letecký oděv ?
Ano, měli jsme všechno vyhřívané. Třeba letecké kombinézy jsme měli pouze ty vyhřívané. Prostě jste to zapojil do zástrčky v letadle. Jo, boty byly vyhřívané, rukavice byly vyhřívané, všechno… stačilo je jen připojit.
Byl Messerschmitt nějak zvláštně cítit, když jste seděl v kokpitu ?
No, měli jsme zvláštní palivo, vyráběné z uhlí. To byl jediný způsob, jak vyrobit letecký benzín, nemohli jsme ho získat obvyklým způsobem. No a letadlo… ve skutečnosti čisté letadlo vonělo docela hezky.
Jak pracovaly vysílací přístroje AFN2 a FUG 16Z ?
Aha…no, 16Z, to bylo naše rádio. Mohli jsme mluvit s pozemní kontrolou a mezi sebou ve vzduchu navzájem. A když jsme se dostali do mraků a ztratili jsme se, stačilo požádat základnu “dejte mi mou polohu”, nebo požádat o kurs k nejbližšímu letišti a během minuty, nebo pár minut jsem ho měl. Američani po těch rádiích šíleli. My jsme moc nepoužívali ten… variometr se tomu říkalo… ukazoval polohu našeho letadla. Jen velmi málo z nás – starých mazáků – to používalo. A mladí piloti stejně létali podle nás, nakonec… (V celkovém kontextu odpovědi se zdá, že Stigler měl na mysli spíše než variometr ukazatel polohy Anzeigegerät AFN2, který byl v Bf-109 instalován od verze G-6 výše. Variometr je přístroj indikující rychlost klesání nebo stoupání letadla. Pozn. překl.)
Bylo jednoduché létat se skupinou ve formaci ?
Ale ano, nakonec si zvyknete.
Pancéřové sklo bývalo nejdřív na vnější straně kabiny a později, od modelu G, bylo umístěno uvnitř. Je to tak ?
Ano
Bývalo silné asi 5 až 8 centimetrů, že? Stávalo se někdy, že ani tahle tloušťka nestačila ?
Mně pancéřové sklo zachránilo život… mám tady díru (ukazuje na důlek na své hlavě), od zadního střelce z B-17. Skrz to tlusté sklo na štítku.
Prostřelil čelní sklo skrz ?
Ano, kulka měla přesně tolik síly, aby mě ještě zranila.
Když jste musel vyskočit, říkal jste, že stačilo zatáhnout za páku, abyste odhodil překryt kabiny… měl jste někdy problém dostat se ven ?
Ano… po pravé ruce byla páka, jakmile jste za ni zatáhli, proud vzdychu strhl celý překryt pryč. (V Bf-109 byla páka odhozu překrytu kabiny umístěna v levé přední části kokpitu. Stigler měl v tomto případě zřejmě na mysli Me-262, v jehož kabině byla páka nouzového odhozu skutečně napravo. Pozn.překl.)
Stalo se někdy, že se páka zasekla ?
Ne… vlastně ano, jednou. Kulka to zařízení poškodila a nešlo to otevřít…ale v takovou chvíli máte strašnou sílu.

Dokončení rozhovoru upnu co nevidět, můžete se těšit :D
Uživatelský avatar
Klot
četař
četař
Příspěvky: 67
Registrován: 9/10/2012, 15:15

Re: Rozhovor s pilotem Luftwaffe Franzem Stiglerem 2. část

Příspěvek od Klot »

Protože mi nejde přiložit víc než jeden obrázek, tady je malba znázorňující příhodu s poškozeným B-17.
Obrázek

Obrázky správně vložil Jarl
Uživatelský avatar
jarl
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 4077
Registrován: 19/2/2009, 15:45
Bydliště: Jakubov u Moravských Budějovic

Re: Rozhovor s pilotem Luftwaffe Franzem Stiglerem 2. část

Příspěvek od jarl »

Klot píše:Protože mi nejde přiložit víc než jeden obrázek, tady je malba znázorňující příhodu s poškozeným B-17.
Obrázky jsem opravil. Vkládat je pomocí souborů je zakázané a tato funkce je tu zachovaná proto, aby tímto způsobem bylo možné např. stahovat soubory v PDF. Na Palbě máme vlastní album. Návod najdeš zde: http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=1&t=5875
ObrázekObrázek

Strýček Vova slíbil národu Ukrajinu a dal mu Afghánistán!
Uživatelský avatar
Zemakt
6. Podplukovník
6. Podplukovník
Příspěvky: 11465
Registrován: 28/8/2008, 11:14
Bydliště: Cheb

Re: Rozhovor s pilotem Luftwaffe Franzem Stiglerem 2. část

Příspěvek od Zemakt »

Ten panel z Galantova Fridricha nemá chybu. Jak se mu to povedlo propašovat do Kanady?! Jinak paráda :up: .
ObrázekObrázek

"Voni fotr, řekněte jim tam, že se jim na jejich párky vyserem!"
Uživatelský avatar
IgorT
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 1467
Registrován: 25/6/2014, 12:48
Bydliště: BA

Re: Rozhovor s pilotem Luftwaffe Franzem Stiglerem 2. část

Příspěvek od IgorT »

Klot píše:Protože mi nejde přiložit víc než jeden obrázek, tady je malba znázorňující příhodu s poškozeným B-17.
Obrázek

Obrázky správně vložil Jarl
Našiel som podrobnejší článok k tomuto príbehu:


http://www.radiodixie.cz/clanek/poskoze ... em-rytire/
Obrázek
Odpovědět

Zpět na „Válka ve vzduchu“