Stránka 1 z 1

Xa. díl. Operace Merkur, květen 1941. Č 13.

PříspěvekNapsal: 8/11/2010, 06:44
od michan
Xa.díl. Operace Merkur, květen 1941. Č 13.

Mapa celkové situace okolo nejdůležitějšího letiště na Krétě - okolo letiště v Malemes - dne 20. května 1941 (letiště je označeno RAF) - Popisované útoky Němců jsou označeny šipkami.

Obrázek

Takže útok 3. roty (velitel nadporučík von Plessen) z I. praporu z ÚDERNÉHO PARAŠUTISTICKÉHO PLUKU na letiště v Malemesu, nejdůležitějšího cíle útoku Němců, který začínal dne 20. května 1941 ráno.
Nejprve výběr ze zprávy o akci 3. roty, tak, jak byla oficiálně zaslána na vyšší velitelství, cituji:

„Síla 3. roty ÚDERNÉHO PARAŠUTISTICKÉHO PLUKU při zásahu byla 107 mužů – 3 důstojníci, 27 poddůstojníků a 77 vojáků. Zbytek roty dostala k dispozici parašutistická spojovací rota (nadporučík Osius).
Pro akci bylo k dispozici 12 nákladních kluzáků, tedy 3 kluzáky pro každou četu. Úkol zněl:
2. četa (nrtm. Arpke) se 3 kluzáky vyřadí z boje lehké protiletadlové kanóny na severozápadním okraji letiště Malemes.
1. četa (por. Musyal) se 3 kluzáky vyřadí z boje těžké protiletadlové kanóny asi 800 metrů západně od západního okraje letiště.
Velitelská četa (ve které byl i velitel 3. roty npor. von Plessen) se 3 kluzáky zlikviduje nepřítele v hájku na západním okraji.
3. četa (nrtm. Scheel) se 3 kluzáky vyřadí z boje nepřítele jižně od jihozápadní dráhy letiště.
Jde o to, vyřadit co nejrychleji protiletadlové kanóny a kulomety, aby následující jednotky mohly bez překážek přistávat. Po provedení úkolu se 3. rota připraví k obraně na západním břehu říčního údolí čelem k západu. Vpravo až k moři a vlevo po silnici východ – západ provést průzkum a navázat kontakt se IV. praporem. Odklidit zátarasy v západní části letiště.“


Tolik tedy úkol, kterým zpráva pro nadřízené začínala.
A nyní jak vypadala skutečnost na bojišti.
Bylo ráno 5 hodin 30 minut dne 20. května 1941, když kluzáky DFS 230 tažené Ju 52/3 s parašutisty 3. roty odstartovaly z letiště Eleusiny. V celém leteckém svazu, který hromadně mířil na Krétu a pak v I. praporu - letěla 3. rota v třetí až sedmé trojici kluzáků. Když Ju 52/3 nalétávaly nad Krétu, ostřelovány nebyly. Bylo 6 hodin 55 minut, když se kluzák, ve kterém seděl nrtm. Scheel s vojáky 3. čety, vytrhl s tažným lanem i s připojením od svého Ju 52/3. Kluzák tak ztratil kontakt se zbylou dvojicí, která tvořila 3. četu a radiem dostal rozkaz, aby přistál na ostrově Antikréta – tento kluzák při přistání havaroval (Posádka však havárii při přistání přežila a po souši a přes moře se pak do 24. května 1941 probila až ke své 3. četě 3. roty).
Zbývajících 11 kluzáku s 3. rotou se pak v malých odstupech dostalo až do svého bojového prostoru.
Když těchto 11 kluzáků přistávalo, obsluhy kulometů na kluzácích pálily ze všech zbraní na určené cíle v okolí míst přistání.
A jak se povedlo přistání?
- Velitelská četa (s npor. von Plessenem) – 2 kluzáky havarovaly při přistání. Posádky utrpěly lehké pohmožděniny.
1. četa – všechny kluzáky přistály dobře. Velitelský kluzák dosedl na zem asi 300 metrů západně od postavení protiletadlového kanónu, který měl zničit, nebo obsadit. Poručík Musyal utrpěl těžké zranění bérce, který mu způsobila střelba z nepřátelského kulometu a byl tak vyřazen z boje, velení 1. čety převzal svobodník Schulz.
2. četa – kluzáky přistály pohromadě a téměř současně na určených místech. Velitelský stroj havaroval a velitel 2. čety nrtm. Arpke utrpěl těžké zhmoždění pravého kolena a otřes mozku. Několik minut byl v bezvědomí. Velení 2. čety převzal svobodník Schuster.
3. četa – kluzák svobodníka Ehma přistál 1 000 m západně od určeného objektu, kluzák svobodníka Duddy 400 m západně od určeného místa zásahu. Kluzák svobodníka Ehma havaroval, ale posádka zůstala plně bojeschopná. Během přistávání byly oba kluzáky ostřelovány britskou obrannou kulometnou palbou z vyvýšeniny jižně od letiště.

A nyní jak se rozhořely boje ( situaci viz šipky na základní mapě u RAF):
Do bojového prostoru na okraji letiště Malemes dorazila jako první 2. četa nadrotmistra Arpkeho. Parašutisté ihned zaútočili na postavení britského flaku a do rozptýlených zákopů, které byly plně obsazeny obránci. Německou útočnou skupinu z 2. čety silně ostřelovali obránci z jižního a východního směru. Už při tomto prvním útoku několik parašutistů padlo a situace se stále zhoršovala, neboť britská obranná palba čím dál víc zesilovala. Nrtm. Arpkemu, veliteli 2. čety, nezbylo nic jiného než dát rozkaz k ústupu až k řečišti. Zde se měla 2. četa zakopat a zřídit obranná postavení čelem na jih a na východ k letišti. Pak pod ochrannou palbou kulometů a lehkého minometu dobyla úderná družstva 2. čety protiletadlové kanóny a opevněná postavení obránců, které postupně vytlačila ze středu západního okraje letiště u Malemes.
Svobodník Schuster pak dostal rozkaz, aby navázal spojení s 1. četou a Velitelskou četou v jižním směru.
No a Velitelská četa, která přistála ve třech nákladních kluzácích krátce po 2. četě si počínala jak?
Tak kluzák nadporučíka von Plessena, tak ten havaroval poblíž pobřeží. Odtud pak zaútočilo úderné družstvo pod velením rtm. (rotmistr) Gally na postavení britského flaku na západním okraji letiště. Toto úderné družstvo bylo britskou palbou zcela rozdrceno. Při výpadu na jih a útoku na další britskou baterii flaku padl i velitel 3. roty nadporučík von Plessen. Také během útoku na olivový háj severně od silnice a východně od mostu, k jehož podpoře byly nasazeny těžké zbraně 2. roty pod velením rtm. Gleitsmanna, padla většina obsluh těžkých zbraní. Přesto parašutisté Velitelské čety z 3. roty dobyli postavení britského flaku na západním okraji letiště Malemes (boje viz. šipky na mapě v začátku tohoto článku).
Těžké zbraně 4. roty kapitána Sarazina z I. praporu z ÚDERNÉHO PARAŠUTISTICKÉHO PLUKU, které měly útoky 3. roty také podporovat, vůbec do boje jako podpora nezasáhly. Olivový háj, kde tyto těžké zbraně byly, byl totiž pod těžkou britskou dělostřeleckou palbou.
No a 1. četa?
Tak 1. četa zaútočila hromadně na postavení britského flaku. Nrtm. Ellersiek se ujal velení po padlém veliteli Musyalovi. Tady se ukázalo, že postavení britských protiletadlových kanónů byl klamný cíl. 1. četa pak jako náhradu vyčistila všechny okolní domy obsazené Brity a pak se stáhla zpět.
No a 3. četa přistála s dvěma kluzáky u obce Tauronitis, kterou po boji vyčistila od obránců. Přitom získala 30 zajatců, s kterými pak dorazila k západnímu okraji letiště v Malemes, kde navázala spojení se svou 3. rotou.
Několika parašutistům se podařilo připravit k palbě ukořistěné britské protiletadlové dělo, se kterým začali ostřelovat nepřátelská postavení na severním okraji letiště Malemes, a to v místech, kde předtím padl rotmistr Galla se svým úderným družstvem.
Během těchto všech bojových akcí ošetřoval vrchní lékař 2. roty, kterým byl nadporučík dr. Weizel, parašutisty zraněné při přistání a v boji. Sám dr. Weizel ještě předtím vynesl s desátníkem Müllerem 3 muže z bojiště. Tito zranění parašutisté leželi s těžkým poraněním břicha, hrudníku a zad na volné ploše letiště. Všechny i další zraněné pak uložili na jednom z krytých svahů do ukořistěného stanu.
Bylo 9 hodin 30 minut dne 20. května 1941, když se po smrti nadporučíka von Plessena a poručíka Musyala ujal velení 3. roty právě námi zmiňovaný vrchní lékař – dr. Weizel.
První co dr. Weizel, nyní velitel 3. roty, udělal, bylo, že si nechal shromáždit celou 3. rotu ( bez stráží na bojových stanovištích) na západním okraji letiště Malemes a všem určil přesná bojová postavení. Potom se prostřednictvím bojových úderných družstev pokoušel rozšiřovat postavení 3. roty na sever a na jih. Takto za nějakou dobu dorazila úderná družstva až k silnici, která vedla z východu na západ.

PříspěvekNapsal: 8/11/2010, 06:49
od michan
Xa.díl. Operace Merkur, květen 1941. Č 14.

Když bylo skoro 10 hodin dopoledne dne 20. května 1941, měla 3. rota - nyní pod velením nadporučíka dr. Weizela , z I. praporu PARAŠUTISTICKÉHO ÚDERNÉHO PLUKU - obsazen pás území od jižního okraje letiště Malemes u mostu až jeho západnímu okraji, a na sever to bylo až k pobřeží.

Bylo skoro přesně 11 hodin dopoledne, když zaútočily části 13. roty (IV. prapor, kapitán Gericke) a zbytky 1. čety 3. roty pod velením nadporučíka Trebese na stanový tábor v olivovém háji jižně od silnice, aby zde uvolnily obklíčenou četu Kahleyss. Podařilo se jim dobýt tábor a do německých rukou padlo 30 britských zajatců. Jenomže kóta 107, viz mapa,:


Obrázek

, která byla cílem útoku, byla nad síly německých útočníků. Útočná četa se proto stáhla zpět k mostu a převzala zajištění svého původního úseku.
Bylo 12 hodin 15 minut, když konečně ke 3. rotě prorazila slibovaná posila, nadporučík Dobke z 12. roty ze IV. praporu s 15 muži a obsadili severní úsek západního okraje letiště Malemes.
Pak měl nadporučík Dobke se svojí útočnou skupinou úkol, zaútočit nejprve na severní okraj letiště, kde chtěl dobýt postavení britského flaku a vyčistit tam okolní zákopy od obránců. Protože kapitán Gericke, v té době ještě velitel IV. praporu, ohlásil, že na severní okraj letiště Malemes budou útočit Ju 87 Stuka - byl tento pozemní útok odvolán. Když ale v tu dobu nadporučík Dobke – okolo 13 hodiny – postupoval s 8 zajatci a částí svých mužů na severní okraj letiště Malemes ( k původnímu úkolu), ukazovali mu britští zajatci cestu. Takto vlákali zajatci svůj německý doprovod do léčky a připravení Britové je postříleli, včetně nadporučíka Dobkeho.
Bylo 14 hodin, když byly z bojiště okolo letiště Malemes vyneseni poslední zranění němečtí vojáci a v 16 hodin se celá 3. rota zakopala.
To ale mezi tím velitel 3. roty, nyní nadporučík dr. Weizel , se již v 15 hodin hlásil u kapitána Gericke, velitele IV. praporu, kde dostal pokyn – udržet a zajistit určené postavení na západním okraji letiště. A protože se v noci čekal britský útok, a ne jenom jeden, měla 3. rota dostat posilu – 50 mužů z roty Osius (rota Osius podle svého velitele nadporučíka Osiuse, velitele spojovací roty I. praporu – viz. Organizace PARAŠUTISTICKÉHO ÚDERNÉHO PLUKU – Č 7:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=4300
).
Bylo 15 hodin, když zahájili Britové těžkou dělostřeleckou palbu na 3. rotu. Přes těžké ostřelování neutrpěla 3. rota žádné další ztráty.
Bylo 16 hodin 45 minut, když po těžké dělostřelecké palbě zaútočil od východu na 3. rotu britský střední tank následovaný pěchotou. Britský tank, postupující korytem řeky, zastavilo několik výstřelů 37 mm protiletadlového kanónu a pěchota byla ničena palbou německých minometů. Posádka britského tanku padla do německého zajetí. Tak byl odražen první britský útok. Britové zkoušeli ještě mnoho útoků od 20 do 24 hodin, při kterých měli němečtí parašutisté ještě 21 zraněných, z toho 15 těžce. Všichni zranění parašutisté byli převezeni na hlavní obvaziště zřízené v obci Tauronitis.
Samotná 3. rota byla celou noc připravena k obraně.
Když se sčítaly ztráty za 20. květen 1941, bylo zjištěno, že tento den měla 3. rota ze 107 mužů – 17 mrtvých a 27 raněných – z těch raněných bylo 19 zraněno těžce.
Během noci z 20. na 21. května 1941 již k dalším britským útokům na 3. rotu nedošlo. Horší však bylo, že slíbené posily - ze slíbených 50 mužů - nedorazily.

Celkově lze říci o celém dni 20. května 1941, že jednotlivé části III. praporu PARAŠUTISTICKÉHO ÚDERNÉHO PLUKU byly vysazeny velmi roztroušeně, daleko od sebe v prostoru Malemes – Pyrgos, západně od Platanias až dolu k Marině – což je jižně od Malemesu.

Tady to ještě vypadalo slibně.

Obrázek



Někde to však končilo i takto.

Obrázek


Z důvodu tohoto chybného vysazení, okamžitě vypadl z boje velitel III. praporu major Scherber a to i se svým štábem. Stejně tak vypadl velitel 10. roty nadporučík Schulte-Sasse a 12. roty, již vzpomínaný nadporučík Dobke s většinou mužstva, protože – stejně jako I. prapor – i oni seskočili přímo doprostřed silných a dobře postavených obranných pozice Britů a okamžitě se octli v silné palbě.
Pouze 9. rotě kapitána Witziga z III. praporu se podařilo i přes zranění jejího velitele probít se během dne po skupinách k velitelství PARAŠUTISTICKÉHO ÚDERNÉHO PLUKU. Jednotlivé části III. praporu se k údernému pluku připojovaly ještě během příštích dnů a během dalšího postupu.
Celkově tak nemohl být úkol svěřený III. praporu splněn.

A nyní dál k některým dalším bojům.
Bojová skupina Braun dorazila v určeném čase se všemi 9 kluzáky na místo svého cíle – k mostu západně od letiště Malemes. Tam zničila kulometná hnízda obránců, navázala spojení s částí 3. roty, ale pak musela kvůli příliš silné palbě, kterou vedlo britské dělostřelectvo z již vzpomínané kóty 107 na říční koryto a olivový háj zalehnout. Ona totiž již dobře mířená palba pěchotních a protiletadlových zbraní způsobovala ztráty při přistání. Tak byl hned při přistání zabit major Braun – velitel této skupiny Braun, který padl s prostřelenou hlavou a nadporučík Schächter byl těžce zraněn při havárii poškozeného kluzáku. Velení zbytku skupiny Braun tak převzal nadporučík Trebes.

Štáb PARAŠUTISTICKÉHO ÚDERNÉHO PLUKU a IV. prapor byly dne 20. května 1941 i se svými jednotkami vysazeny správně.
Okamžitě po zřízení velitelského stanoviště – VS – PARAŠUTISTICKÉHO ÚDERNÉHO PLUKU, zaútočily jednotky na most a západní část letiště Malemes. Ale také postup této silné skupiny byl omezen těžkým ostřelováním Britů z kóty 107.
Právě při této akci byl těžce zraněn velitel PARAŠUTISTICKÉHO ÚDERNÉHO PLUKU generálmajor Meindl, když chtěl s rychle shromážděnými částmi štábu pluku a IV. praporu co nejdříve navázat spojení s bojovou skupinou Braun a s I. praporem.
Na rozkaz těžce zraněného velitele pluku převzal velení v tomto úseku kapitán Gericke (jinak velitel IV. praporu).


Ještě něco o dalších rotách dne 20. května 1941.
16. rotavelitel nadporučík Hoefeld z IV. praporu.
Tak tato rota byla vysazena správně. Převzala zajištění proti útokům z východu – asi 2 km jihozápadně od letiště Malemes a její čety se pokusily navázat spojení s I. praporem u kóty 107, která byla tak pečlivě bráněna britskými jednotkami.

II. prapor – velitel major Stenzler:
Tak ten byl vysazen také vcelku správně. Dostal se jen pod slabou britskou palbu a shromáždil se na určených kopcích. Jeho 6. rota, které velel nadporučík Pissin, převzala zajištění na západ a jih u průsmyku poblíž Spilie.

A nyní četa Mürbe:
Tak tato četa byla vysazena příliš blízko vesnice Kastelli, a už při seskoku se dostala do silné palby řeckých partyzánských jednotek a civilistů a byla rozdrcena již během 20. května 1941. Ze 73 parašutistů bylo později pouze 20 - částečně raněných - osvobozeno ze zajetí. Řečtí partyzáni neměli s agresorem žádné slitování.

PříspěvekNapsal: 8/11/2010, 06:52
od michan
Xa.díl. Operace Merkur, květen 1941. Č 15.

Jak se vyvíjela celkově situace PARAŠUTISTICKÉHO ÚDERNÉHO PLUKU dne 20. května 1941 po přistání?
Velitel IV. praporu kapitán Gericke ihned po přistání řídil útok části svého silně zdecimovaného IV. praporu a 3. roty I. praporu a to na severní části letiště v Malemes.
K útoku a následnému obsazení těžce opevněné, důležité kóty 107 pak stáhl velitel pluku generálmajor Meindl od Spilie majora Stenzlera s částí jeho II. praporu. Pak okolo poledne přikázal generálmajor Meindl (ač těžce zraněn) osobně – majoru Stenzlerovi a kapitánu Gerickemu, cituji:

„Prapor Stenzler zaútočí vpravo od praporu Gericke zeširoka na křídla nepřítele.
IV. prapor pak frontálně zaútočí po obou stranách asfaltované cesty od západu na letiště ve směru na Malemes!“

Jako podporu tohoto útoku na severní svah kóty 107 dostal prapor Gericke k dispozici těžké zbraně II. praporu, které dorazily během dopoledne západně od letiště Malemes.
No a při odpoledním útoku se částem II. praporu podařilo velkorysým – do velké vzdálenosti pojatým obchvatem – 7. rota od jihu a 5. rota od západu – vyrazit proti kótě 107 a ve večerních hodinách toho dne (20. května 1941) dobýt jižní část kóty, kde zajaly 4 britské důstojníky a 100 vojáků.
Ti, co zbyli z I. praporu, nyní pod velením vrchního štábního lékaře majora dr. Neumanna ( velení převzal po zranění majora Kocha) se večer dostali na severní svah kóty 107, odkud se předtím podařilo britské baterii protiletadlových kanónů – soustředěnou a těžkou palbou – umlčet těžké zbraně bojového praporu Gericke.
Celkově se však německým parašutistům onoho prvního dne 20. května 1941 kótu 107 dobýt nepodařilo. Britové se zde velice urputně bránili.

Německá 6. rota nadporučíka Pissina z II. praporu majora Stenzlera byla stažena ze svého zajišťovacího postavení na západě a stala se zálohou pro případné protiútoky Britů, které mohli tuto první noc přijít. Nakonec, jak víme, Britové v noci po 24 hodině nezaútočili a tak se 6. rota 21. května 1941 ráno vrátila zpět k průsmyku u Spilie.
V pozdních večerních hodinách 20. května 1941 převzal pak major Stenzler velení PARAŠUTISTICKÉHO ÚDERNÉHO PLUKU v předních liniích (v některých místech obrany i útoku okolo letiště velel kapitán Gericke).
Celkově však řízení „Operace Merkur“ v prostoru Malemes a Chánie - a celkové řízení PARAŠUTISTICKÉHO ÚDERNÉHO PLUKU - zůstávalo i nadále v rukou těžce zraněného generálmajora Meindla.

Během celého dne 20. května 1941 prováděly svazy těžkých stíhaček a střemhlavých bombardérů Luftwaffe, v celé západní části ostrova Kréta( dopoledne 20. května), řady náletů na důležité cíle Britů. Luftwaffe tak významně podporovala všechny útoky, ale i obranu PARAŠUTISTICKÉHO ÚDERNÉHO PLUKU.

A jak tedy vypadaly Akce Luftwaffe dne 20. května 1941?

Tam, kde docházelo k vzdušně-výsadkovým a parašutistickým operacím – Malemes, Chania, Rethymnon a Heraklion – tak tam všude zasahovaly útvary 8. leteckého sboru, které měla 4. letecká armáda k dispozici – a to nejen plánovaným bombardováním, ale i jako ochranný doprovod a zároveň i na zavolání ze země – při zjištění velkých sil odporu, nebo nových, do té doby průzkumem nezjištěných sil nepřítele.
První vlna 11. leteckého sboru zaútočila podle plánu (celkem 2x – prvně to bylo před 6 hodinou ranní pro speciální jednotku a před 7 hodinou ranní podruhé - pro hlavní seskok a přistání první vlny) na zjištěná postavení flaku a na tábory britských jednotek u míst seskoku, aby tak přímo podpořila výsadky tím, že během seskoku budou do značné míry tato místa ochromena. A tak se hned na počátku bojů podařilo částečně, místy i silně oslabit britskou obranu.

Podle podrobné dohody mezi 8. a 11. leteckým sborem proběhly jednotlivé akce takto:
a) Nálety Ju 87 Stuka na postavení protiletadlového dělostřelectva u míst výsadků u Malemesu a Chanie (2. eskadra střemhlavých bombardérů).
b) Nálety bombardovacích svazů na 3 stanové tábory v prostoru jižně od Malemesu a Chanie (26. eskadra těžkých stíhaček a 77. stíhací eskadra).
c) Přerušení telefonních linek bombardováním - bombardovacích svazů na místních výstupech v Ierapetře, Heraklionu, Rethymnonu a Chánii.
d) Nálety italského leteckého velitelství v Egeis, které byly provedeny na kasárna v Heraklionu a Rethymnonu za účelem oslabení jejich posádek hned na počátku bojů.

Potom při samotném vysazení vzdušně-výsadkových jednotek prováděla letadla Luftwaffe, a to lehké i těžké stíhací svazy, likvidaci pozemní obrany přímo v místě výsadku a bombardovací svazy prováděly nálety na pozice britských flaků, které ostřelovaly německé výsadky.
Jak byla například účinná podpora výsadků 1. vlny, tak o tom svědčí, již zmiňovaný fakt, že přes pečlivou přípravu britské PVO došlo ke ztrátě pouhých 7 letadel Ju 52/3 ze skoro 500 nasazených.
Mimo kmenových jednotek 8. leteckého sboru byly ještě k 11. leteckému sboru přiřazeny tyto letecké útvary:
- Štáb 1. bombardovací eskadry zvláštního určení.
- I. skupina 1. bombardovací eskadry zvláštního určení.
- II. skupina 1. bombardovací eskadry zvláštního určení.
- I. skupina 1. vzdušně-výsadkové eskadry.
- Štáb 2. bombardovací skupiny zvláštního určení.
- 101. bombardovací skupina zvláštního určení.
- 102. bombardovací skupina zvláštního určení.
- 105. bombardovací skupina zvláštního určení
- Štáb 3. bombardovací skupiny zvláštního určení.
- 40. bombardovací skupina zvláštního určení.
- 60. bombardovací skupina zvláštního určení.
- 106. bombardovací skupina zvláštního určení.
- I. letka 172. bombardovací skupiny zvláštního určení.


Použité podklady:


Duce – Anatomie jedné kariéry – Luboš Taraba.
Adolf Hitler a jeho cesta k moci – Rainer Zitelmann.
Nacismus – Alessandra Minerbiová – editor: Flavio Florani.
Pakty Stalina s Hitlerem – výběr z dokumentů 1939 a 40 – Naše vojsko.
Přísně tajné 3/99, 4/99, 3/05 a 3/08.
HPM ročník XIV. – Ivo Pejčoch – Těžký křižník Canarias.
Září 1938 – Role a postoje spojenců ČSR – Miloslav John.
Dějiny světa, svazek IX – L. I. Zubka, A. M. Zubinský a G. N. Sevosťjanov.
Dějiny světa, svazek X. – V. V. Kurasov, A. M. Někrič.
Krev, slzy a pošetilost v nejtemnější hodině 2. světové války – Len Deighton.
Druhá světová válka – Úplná historie – Martin Gilbert.
Blitzkrieg od Hitlerova nástupu po pád Dunkergue - Len Deighton.
Druhá světová válka – John Keegan.
Polské tažení Hitler a Stalin rozbíjejí Polskou republiku – Janusz Piekalkiewicz.
Tanková válka 1939 – 1945 - Janusz Piekalkiewicz.
Letecká válka 1939 – 1945 - Janusz Piekalkiewicz.
Námořní válka 1939 – 1945 - Janusz Piekalkiewicz.
Historie německé armády 1939 – 1945 – Philippe Masson.
Slovenská armáda 1939 – 1945 – Charles K. Kliment, Břetislav Nakládal.
Hitlerovi válečníci – Guido Knopp.
Německé obrněné jednotky – Horst Scheibert.
Hitlerovy elitní jednotky – Lucas Cooper.
Němečtí parašutisté ve II. světové válce – Volkmar Kühn.
Operace Jubilee, Dieppe 1942 – Norman Franks.
Narvik – Donald Macintyre.
Ocelová lavina – Darius Jedrzejewski, Zbigniew Lalak.
Bitva o Británii – Leonard Mosley a redakční kolektiv Time-Life Books.
Černí andělé, Historie zbraní SS – Rupert Butler.
Historie válek – David Brownstone a Irene Franck.
Neznámé špionážní operace KGB – Mitrochinův archiv – Christopher Andrew, Vasilij Mitrochin.
Den D, 1944, Hlasy z Normandie – Robin Neillands, Roderick de Normann.
Druhá světová válka den za dnem – Donald Sommerville.
Svět ve válce 1939 – 1945 – Dr. Duncan Anderson, Dr. Stephen Badsey, David Chandler, Dr. Paddy Griffith, Sean McKnight, Gary Sheffield.
Marcel Jullian – Bitva o Británii – červenec-září 1940
Alan Cooper – Cíl Drážďany.
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1176
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1179
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1193
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1209
a v nich následné diskuze.
Jaroslav Hrbek – Tobruk 1941.
Janusz Ledwoch – Afrikakorps.
Paul Carell – Lišky Pouště.
Janusz Piekalkiewicz – Rommel – Tajná válka v Africe.

Další související historická literatura.
Mé dlouholeté poznámky a mapy.


Případné doplnění a diskuzi prosím směřujte na tyto odkazy:

http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=206&start=20