Stránka 1 z 1

Bitva v zálivu Leyte - 7. část, závěr a moje zhodnocení

PříspěvekNapsal: 24/9/2005, 16:54
od Nelson
Bitva skončila a jednotlivé japoské lodě a svazy se snažily dosáhnout relativního bezpečí svých základen. Ne všem se to však podařilo. Za úsvitu 26. 10 11944 se spojily operační skupiny TG 38.1 a TG 38.2 kontraadmirálů Bogana a McCaina a kolem 6.00 z nich odstartovala první z celkem tří útočných vln. V 8.10 přišla informace leteckého průzkumu o pozici Japonců a do vzduchu šla druhá a v 12.45 i třetí formace. Celkem proti Kuritovi vzlétlo 257 letounů.

První vlna našla Kuritu v 8.30 u jižního pobřeží ostrova Mindoro. Lehký křižník Noširo zasáhlo torpédo a loď se později v 11.37 potopila. Bitevní loď Jamato dostala svůj příděl v podobě dvou pumových zásahů. Jedna puma zasáhla i těžký křižník Kumano a vyřadila z provozu část kotlů. To spolu se zásahem torpéda z předešlého dne snížilo rychlost na 5 uzlů. Kumanu se později podařilo dosáhnout Manily a po provizorní opravě se vydal na cestu do Japonska. 6.11. byl napaden skupinou ponorek a zasáhla ho další dvě torpéda. Ochromená loď byla odtažena do Dasolského zálivu kde ji 25.11. potopily americké palubní letouny.
Při náletu druhé formace bylo Jamato zasaženo dalšíni třemi pumami na přídi. Došlo k proražení trupu na levoboku před věží A a loď nabrala asi 3000 tun vody. Pro vyrovnání vzniklého náklonu bylo nutno zaplavit oddělení na zádi dalšími 2000 tunami vody.
Kolem 12.00 byl Kurita napaden svazem 47 bombardérů Liberator ale ze 150 pum pouze 4 zasáhly Nagato a navíc způsobily jen menší škody. Blízké výbuchy však zranily a zabily mnoho členů posádek.

Poslední japonskou ztrátou byl torpédoborec Hajašimo. Ještě v Mindorském moři mu došlo palivo. Ostatní lodě mu ho poskytly menší množství, tak aby dokázal doplout k tankeru v Coronské zátoce. Při dalším náletu však Hajašimo zasáhla puma a kapitán, aby zabránil potopení, najel s lodí na břeh ostrova Semirara. Opuštěný vrak se později stal cvičným terčem amerických pilotů.

Kurita na zpáteční cestě proplouval i oblastí v níž ho před třemi dny Dace a Darter připravily o tři křižníky. Tentokrát se mu podařilo vyhnout se číhajícím ponorkám a 28.10 kolem 21.30 zakotvily jeho lodě v Brunejské zátoce.
Byl to však smutný návrat. 22.10. opouštělo zátoku 5 bitevních lodí, 10 těžkých a 2 lehké křižníky a 15 torpédoborců a po osmi dnech se vrátily 4 bitevní lodě, 2 těžké a 1 lehký křižník a 8 torpédoborců. Navíc, kromě torpédoborce Jukikaze, byla všechna plavidla středně až těžce poškozena. Svaz který mohl případným úspěchem výrazně prodloužit válku v Tichém oceánu přišel o velkou část své síly.

[hr]
Bitva u Leyte se zapsala do dějin jako největší námořní bitva nejen počtem lodí ale hlavně svým rozsahem, Bojovalo se v rozlehlé oblasti filipínského souostroví, letecké údery byly podnikány často na vzdálenosti několika set kilometrů.
Zhodnotit celou bitvu je dosti problematické. Je jasné kdo vyhrál a kdo byl poražen. Navíc neúspěch operace Šó-Gó výrazně ovlivnil japonskou námořní strategii v konečné fázi bojů v pacifiku.

I přes obrovskou sílu obou amerických loďstev měl japonský plán reálnou šanci na úspěch a jen některé skutečnosti nedovolily Japoncům realizovat jej do důsledku.
První bylo americké palubní letectvo. Američané u Leyte disponovali více než 1500 letadly, zatímco na japonských lodích bylo jen 108 strojů a na letištích v oblasti dalších 300-400.
Hlavní předností a zároveň nedostatkem plánu byla jeho komplikovanost a náročnost na časovou koordinaci. Po válce mnozí historici vyčítali Kuritovi, že v Bruneji rozdělil svůj svaz a Nišimurovu část poslal na popravu do úžiny Surigao. Oficiálním důvodem rozdělení byla malá rychlost Fuso a Jamaširo (pouze 24 uzlů) a proto byly k Leyte poslány kratší cestou.Naskýtá se tedy otázka proč celý Kuritův svaz nezvolil tuto kratší trasu a namísto toho volil delší cestu kolem Palawanu a Mindora k průlivu San Bernardino. Celý Kuritův svaz by měl při své síle reálnou šanci probojovat se do Leytského zálivu a ještě před americkou protiakcí tam napáchat značné škody. Je zde však i jiné vysvětlení. Kurita mohl chtít americké síly překvapit ze dvou směrů, z jihu a ze severu. Zatímco by Oldendorfovy lodě odrážely Nišimuru a Šimu vpadl by jim ze severu do zad. Navíc se zdá nepravděpodobné, že by v bitvě v níž šlo Japoncům o vše, rozdělil své síly z vlastní iniciativy bez pokynů shora. To, že byl Nišimura zničen nemohl ovlivnit, neměl přesné informace o síle amerického 7. loďstva v průlivu¨Surigao, zaráží však Nišimurova pasivita v nočním boji v němž byli Japonci mistři. Naopak Šima na základě vlastního úsudku raději ustoupil.

Kurita měl 25.10. velkou příležitost americké inazní síly zdecimovat. Tu mu poskytl viceadmirál Ozawa, jemuž se podařilo podle plánu odlákat americké 3. loďstvo k severu a navíc ještě unikl s velkou částí své skupiny. Kuritovy taktické chyby však znemožnily proniknout k nákladním lodím a místo toho se zapletl do šarvátky se skupinou doprovodných letadlových lodí, tedy se soupeřem proti němuž stačilo vyslat 2-3 těžké křižníky a pár torpédoborců. Navíc mohl nařídit použití tříštivých granátů místo protipancéřových které jen prolétaly tenkostěnými trupy a během pár minut mohlo být po přestřelce. Později se stáhl v okamžiku kdy jeho křižníky byly necelých 5 mil (asi 9 km - v námořním boji na dosah) od letadlových lodí a mohly celou americkou skupinu během pár minut zničit a následně celé hodiny křižoval severně od ostrova Samar.

Přes velké vítězství však nelze přehlížet chyby na americké straně. Jde hlavně o sérii rozhodnutí admirála Halseyho napadnout Ozavu. Později to vysvětloval tím, že neměl přesnější informace. Je potom zvláštní, že někteří jeho podřízení (Mitscher, Bogan, McCain, Lee a dokonce část jeho vlastního štábu) vycházející ze stejných podkladů odhadli japonské plány mnohem přesněji a navrhovali ponechat u San Bernardina nejen bitevní lodě ale i jednu skupinu letadlových lodí.
Jak by případný boj dopadl? Viceadmirál Lee byl jedním z největších odborníků té doby v otázkách použití bitevních lodí a jeho skupina se skládala z šesti nejnovějších plavidel tříd South Dakota a Iowa. Velitel tak měl k dispozici celkem 54 moderních, výkonných děl ráže 406 mm a s pomocí letadel mohl Kuritovu skupinu zcela zničit bez ohledu na to, že v jejím středu bylo Jamato.

Později na základě chybně rozšifrovaného telegramu zase Halsey odeslal část svého svazu zpět i když bylo jasné, že tam připlují po skončení bojů. V té době si už měl Leeho lodě ponechat a dorazit Ozavovu skupinu. Tak se během jednoho dne hnalo americké 3. loďstvo 300 mil k severu a pak k jihu aniž by dosáhlo výraznějšího úspěchu a nejslavnější akcí celé bitvy o záliv Leyte se nakonec stal hrdinný boj osmi torpédoborců se skupinou bitevních lodí a křižníků viceadmirála Kurity u ostrova Samar.

A jaké byly skutečné ztráty?
Japonci přišli o 3 bitevní lodě, 4 letadlové lodě, 6 těžkých a 4 lehké křižníky a 11 torpédoborců. Oproti tomu Američané ztratili jen 1 lehkou a 2 eskortní letadlové lodě, 2 torpédoborce a 2 eskortní torpédoborce. Na palubách japonských lodí padlo kromě tisíců námořníků i 5 admirálů.

Po porážce a obrovských ztrátách u Leyte přestalo japonské námořnictvo existovat jako kompaktní celek. Pouze jednotlivé lodě nebo malé skupinky se snažily vzdorovat obrovské americké převaze. Poslední japonská šance na prodloužení války skončila v okolí Filipín a ani masivní nálety kamikaze jejichž oficiální vznik se datuje do tohoto období už na tom nemohly nic změnit. Byla proražena vnitřní obranná linie a Japonsko během následujících týdnů přišlo o spojení s jižními oblastmi bohatými na ropu a další suroviny kvůli nimž začalo před necelými třemi lety válku.

[hr]
Další díly série:
Bitva v zálivu Leyte - 1. část, úvod
Bitva v zálivu Leyte - 2. část, útok ponorek na Kuritu
Bitva v zálivu Leyte - 3. část, Sibuyanské moře
Bitva v zálivu Leyte - 4. část, průliv Surigao
Bitva v zálivu Leyte - 5. část, střetnutí u Samaru
Bitva v zálivu Leyte - 6. část, mys Engano
Bitva v zálivu Leyte - 7. část, závěr a moje zhodnocení

Obrázek
Celková situace v oblasti
Obrázek
Bitva u ostrova Samar
Obrázek
Bitva v úžině Surigao

PříspěvekNapsal: 24/9/2005, 17:50
od sa58
To už je na knížku, nehodláš to někde vydat? :D

Já osobně bych asi Halseyho poslal někam dělat námořního přidělence, takové kopance se nesmí stávat.

PříspěvekNapsal: 24/9/2005, 19:55
od Nelson
Já taky, Amerika měla mnohem lepší admirály než Halseye, třeba Spruance nebo Mitschera. Osobně si nedovedu představit jak by dopadla bitva u Midwaye kdyby byl velícím Halsey, ale asi by to byla katastrofa.

Jenomže Halsey byl příliš populární, než aby ho vykopli. I když k tomu nebylo daleko. 2x poškodil 3. loďstvo pod jeho velením tajfun a vznikly dost velké škody. Byl dokonce před vyšetřovací komisí ale svedlo se to na meteorologickou službu námořnictva.

PříspěvekNapsal: 24/9/2005, 20:13
od sa58
Prostě Halsey byl ikonou a na ty se v USA nešahá. Když se to vezme kolem a kolem, největší vítězství vybojoval Spruance - pravý opak inpulsivního Halseyho. Je zde podobnost ne náhodná s McArthurem

Re: Bitva v zálivu Leyte - 7. část, závěr a moje zhodnocení

PříspěvekNapsal: 17/11/2015, 02:04
od T-35
I kdyby se Kuritovi podarilo rychle vyporadat s Taffy 3, a pominu-li i dalsi skupiny doprovodnych letadlovych lodi, porad by nebyl nejak blizko ke zniceni invaznich sil. Kdyz se totiz podivame na mapu vidime ze Oldendorfova skupina byla porad moc blizko vylodeni na to aby tam byl Kurita driv. Tedy predstava o tom jak stacilo jen prekonat Eskortni LL a Kurita by si s vylodenim mohl delat co chtel, je spise jen zbozne prani.

Re: Bitva v zálivu Leyte - 7. část, závěr a moje zhodnocení

PříspěvekNapsal: 17/11/2015, 15:57
od Farky
Oldendorfova skupina nebyla ve chvíli kdy se objevil Kurita schopná okamžitě reagovat. Oldendorf vydal rozkaz aby tři bitevní lodě (Tennessee, California a Pensylvania) spolu s čtyřmi křížníky (Lousville, Minneapolis, Portland a Shropshire) a devíti torpédoborci vyrazily na severozápad hned jak jen to bude možné. Trvalo nějakou dobu než se tato skupina vůbec dala dohromady, protože křižníky a torpédoborce pronásledovaly ustupující Japonce po přestřelce v Surigao Strait a byly tedy v okamžiku vydání rozkazu dost daleko na jihu. Co však bylo mnohem horší, jeho lodě byly téměř bez munice a torpédoborcům již prakticky došly torpéda. Netroufnu si odhadnout jestli by Oldendorf dokázal Kuritovi zahradit cestu k transportním lodím, jisté je že to byla kritická situace a Američany to mohlo dost bolet. Nezvrátilo by to samozřejmě ani omylem výsledek války, mohlo to porážku Japonska jen mírně přibrzdit. Samozřejmě souhlasím, že představa o tom jak Kurita převálcuje skupinu CVE a pak už mu nic nestojí v cestě je mylná.

Re: Bitva v zálivu Leyte - 7. část, závěr a moje zhodnocení

PříspěvekNapsal: 17/11/2015, 19:59
od T-35
Farky: Zbyvajici lode (mimo tech co jsi uvadel) nedostaly ani pozdeji rozkaz plout vstric Kuritovi? I ony by se v pripade nutnosti urcite presunuly k mistu stretu s Japonci.

Re: Bitva v zálivu Leyte - 7. část, závěr a moje zhodnocení

PříspěvekNapsal: 17/11/2015, 21:42
od Farky
Nedostaly, ono nebylo žádné "později". Oldendorf (respektive Kinkaid, to on vlastně vydal ten rozkaz) rozdělil svoje síly na dvě části, 3 BB + 4 CA + 9 DD měly vyrazit vstříc Kuritovi, zbytek měl nadále krýt jižní přístup k oblasti vylodění. Stále tam byly japonské hladinové síly (i když na ústupu) a nebylo by úplně moudré jim uvolnit cestu přesunutím všech lodí na severozápad. Každopádně Kurita to otočil ještě dřív než se vůbec dala nějak smysluplně dohromady ta první skupina, takže nebylo nutné vydávat další rozkazy.
Jinak bez munice byly spíše Oldendorfovi křižníky a torpédoborce, bitevní lodě na tom nebyly tak zle - USS Tennessee měla stále ještě 327 AP granátů, USS California 177 AP granátů a USS Pensylvania, která si v Surigao Strait ani nevystřelila, měla 360 AP granátů.

Re: Bitva v zálivu Leyte - 7. část, závěr a moje zhodnocení

PříspěvekNapsal: 17/11/2015, 22:39
od Dzin
Navíc na to nebyla Taffy 3 sama. Náletů na Kuritovy lodě se účastnila i letadla z Taffy 1 a 2. Celkem měly všechny tři skupiny asi 400 letadel. Sice jejich výzbroj nebyla primárně určena pro námořní boj, ale i tak to nebyla zanedbatelná síla.

Re: Bitva v zálivu Leyte - 7. část, závěr a moje zhodnocení

PříspěvekNapsal: 18/11/2015, 02:07
od Franz Trubka
omluva,sorry

Re: Bitva v zálivu Leyte - 7. část, závěr a moje zhodnocení

PříspěvekNapsal: 18/11/2015, 23:10
od T-35
Dzin píše:Navíc na to nebyla Taffy 3 sama. Náletů na Kuritovy lodě se účastnila i letadla z Taffy 1 a 2. Celkem měly všechny tři skupiny asi 400 letadel. Sice jejich výzbroj nebyla primárně určena pro námořní boj, ale i tak to nebyla zanedbatelná síla.
O učinnosti této síly se dostatečně přesvědčily posádky křižníků Čókaj, Suzuja a Čikuma.

Re: Bitva v zálivu Leyte - 7. část, závěr a moje zhodnocení

PříspěvekNapsal: 2/12/2015, 12:29
od T-35
Jeste dotaz: Myslite zda bylo rozumnejsi aby svaz ktery vedl Sakondžua, nemel u sebe krizniky ktere se mohly hodit spise vclenit do nektereho z udernych svazu? Preci jen Japoncum tady slo o vsechno, tak podle me meli nasadit vsechny dulezite sily do toho nejdulezitejsiho ukolu.