Stránka 1 z 5

Pearl Harbor - 4.část, výsledky a vyšetřování.

PříspěvekNapsal: 10/1/2006, 13:53
od Nelson
Ještě desítky hodin po odletu se po Oahu šířily zprávy o japonských výsadcích na plážích ostrova. V noci dosáhlo toto „bláznění“ vrcholu. Hlídky střílely bez vyzvání po každém stínu. Byly další mrtví a několik desítek raněných. Na letecké základně USMC Ewa málem stráž zastřelila svého vlastního velitele jenom proto, že jeho zapálenou cigaretu považovali za signál japonského agenta invazním jednotkám. Letouny napadaly každé rybářské plavidlo v okolí Oahu a piloti se řídili heslem „nejdřív znič cíl a potom se ptej kdo to vlastně byl“.
V 19.30 se nad ostrovem objevila šestičlenná skupina stíhaček z Enterprise a kvůli nedostatku paliva šly přednostně na přistání. Letouny se identifikovaly a s rozsvícenými reflektory se přibližovaly k letišti. K jejich smůle však přelétly nad přístavem a během několika vteřin po nich střílely všechny lodě. 5 strojů bylo okamžitě sestřeleno a ze šesti pilotů přežili tři.

V pondělí 8.12.1941 byla na žádost Roosevelta svolána mimořádná schůze obou sněmoven Kongresu a prezident v krátkém projevu požádal o vyhlášení válečného stavu mezi Spojenými státy a Japonskem. Pouze jediný hlas byl proti a tak byla rezoluce Kongresu v 16.10 přijata.
Bylo zajímavé jak tento útok Američany sjednotil, ještě těsně před ním se po celé zemi šířily izolacionistické názory ale proti heslu „Remember Pearl Harbor“ se oficiálně neodvážil postavit nikdo.

Mezitím se podařilo uhasit většinu požárů v přístavu a začaly práce na odstraňování škod. Na potopené bitevní lodě nastoupila skupina speciálních potápěčů a začala utěsňovat jejich trupy aby bylo možné plavidla vyzvednout a opravit. První plány hovořily o návratu do služby u všech osmi lodí. Postupně jak vycházel najevo rozsah škod, byla nejprve odepsána Arizona. Loď však nikdy nebyla oficiálně vyřazena ze služby, vrak zůstal na svém místě a dnes je veden jako památník a hromadný válečný hrob. Podobné názory zazněly i ve spojitosti s Nevadou a West Virginií, obě však byly po rozsáhlých a náročných pracích opraveny. Naopak převržená Oklahoma nebyla zprvu považována za totální ztrátu. Při napřimování trupu však došlo k tak rozsáhlým poškozením obšívky že zpráva techniků loděnice zněla – neopravitelná. Celou válku sloužila jako skladiště a po válce byla prodána do šrotu. Při vlečení do Států se však v bouři převrhla a potopila. Také Utah byl označen jako neopravitelný a ponechán na svém kotvišti. Později se používal pro výcvik potápěčů. Zbylé lodě byly opraveny i když například v případě torpédoborců Cassin, Downes a Shaw šlo o tak náročné práce že by bylo levnější postavit nové lodě.

Těžké škody utrpěly také letecké jednotky. Zničeno bylo 188 letadel (96 USAAF a 92 USNavy + USMC), dalších celkem 159 strojů bylo poškozeno. Například z 82 letadel zaparkovaných na základnách Ewa a Kaneohe bylo po náletech provozuschopných pouze 9. Naopak USAAF nahlásila 25 bojových letů a 10 sestřelených japonských letounů. Celkem Japonci přišli o 29 letadel, převážně sestřelených pl. palbou amerických lodí a ztratili 55 pilotů.

Během japonského útoku padlo 2403 osob (2008 USNavy, 109 USMC, 218 USArmy a 68 civilistů) a dalších 1178 jich bylo zraněno (710, 69, 364 a 35). Z civilistů bylo několik osob obyvateli Honolulu kde je na ulicích města usmrtily nebo zranily střepiny amerických protiletadlových granátů. Také mnoho mrtvých na samotné základně bylo obětmi tzv. přátelské palby. Na civilním majetku byla v době útoku způsobena škoda odhadem za 0,5 mil $. Například příští den byl letectvem napaden soukromý ostrov jednoho amerického miliardáře nedaleko Oahu, objekty na něm zničeny a všechny přítomné osoby zahynuly.

Z tohoto pohledu byl japonský útok naprostým úspěchem a bylo tedy co slavit. Jaké však byly skutečné následky? Zasažené bitevní lodě byly kvůli své nízké rychlosti zastaralé a po opravách se podílely pouze na předinvazním ostřelování ostrovů. Jediná klasická bitva které se do konce války zúčastnily byla vybojována v průlivu Surigao během filipínské kampaně.
Zkáze však unikly všechny letadlové lodě a jejich doprovodné skupiny. Stejně tak byly minimálně poškozeny desítky křižníků a torpédoborců v přístavu, rozsáhlé loděnice a ponorková základna. Japonci si vůbec nevšimli elektrárny a rozsáhlých skladů paliva. Jak se později vyjádřili vysocí američtí námořní důstojníci, zničení doků a 4,5 miliónů barelů mazutu, nafty a benzínu by bylo větší ztrátou než škody které byly skutečně způsobeny a výrazně by posunulo pozdější americkou ofenzívu.
Stejně tak i když je to jakkoliv divné, bylo pro Američany štěstím, že Japonci zaútočili bez varování. V případě napadení mělo totiž loďstvo opustit přístav a neodvažuji se odhadnout jak by dopadl útok stovek zkušených pilotů proti tomuto svazu. Díky své vyšší rychlosti by Japonci mohli vylákat loďstvo mimo dosah těch pár letounů co na Oahu zbyly a pak by asi byla velká část lodí potopena. V podobném smyslu se v roce 1965 veřejně vyjádřil i admirál Nimitz.

Několik dní po náletu začalo oficiální vyšetřování. Ve dnech 11-14.12. navštívil Pearl Harbor ministr námořnictva Frank Knox. Po návratu do Washingtonu nikoho neobvinil, jen vyjádřil politování, že ani nejvyšší velitelé na Oahu neměli přístup k tajným hlášením zpravodajské služby. Přesto však byli za hlavní viníky katastrofy označeni admirál Kimmel a generálporučík Short, hlavně kvůli tomu že vysocí vojenští a civilní představitelé kvůli utajení nemohli veřejnosti sdělit co vlastně věděli. 18.12.1941 byla ustavena první z celkem devíti vyšetřovacích komisí které se tímto tématem zabývaly. Už den před tím však byli Kimmel a Short odvoláni ze svých funkcí a 31. 12. převzal velení Tichomořské flotily tehdy ještě poměrně neznámý Nimitz. Je však třeba říct, že hlavně Kimmel byl odvolán z politických důvodů a i přes to co se stalo v Pearl Harboru byl i nadále považován za jednoho z profesionálně nejlepších admirálů USNavy.
Činnost první vyšetřovací komise byla velmi podivná, svědci nemuseli vypovídat pod přísahou, pokud se někdo z předvolaných odmítl dostavit členové komise neměli pravomoc mu to nařídit a z jednání a výslechů se nesměl pořizovat doslovný záznam. V době od 22.12. 1941 do 11.1. 1942 pracovala komise na Havaji a po návratu byli někteří její členové víceméně „přemluveni“ k podpisu závěrečné zprávy svalující veškerou odpovědnost na velitele v Pearl Harboru. Pouze několik desítek lidí ve Spojených Státech znalo skutečnou pravdu.

Koncem ledna 1942 byli Kimmel i Short na vlastní žádost penzionováni. Obě žádosti osobně schválil prezident s dodatkem, že to neznamená případné vyhnutí se válečnému soudu. Na něm však nikdo netrval, neboť hrozilo prozrazení utajovaných faktů. Kimmela zaměstnala loděnice ve Washingtonu a Short pracoval u Forda jako jeden z vrcholového managementu. Kimmel se až do své smrti v roce 1968 snažil očistit své jméno. To se povedlo až 25.5.1999 kdy byli oba důstojníci rozhodnutím Kongresu Spojených Států zbaveni jakékoliv odpovědnosti za katastrofu z 7.12.1941.

Na základě rozhodnutí kongresu byla 8.7.1944 jmenována další z vyšetřovacích komisí k Pearl Harboru. Většina důležitých svědků (např. generál Marshall) před ní tvrdila, že si již na podstatná fakta nepamatují, ale díky velkému množství nepřímých svědectví a dříve „nedosažitelných“ dokumentů došla komise k závěru, že původní obvinění byla účelová politická rozhodnutí. Kvůli stále trvající válce však byla závěrečná zpráva utajena a dodnes!! nebyla uvolněna pro veřejnost.
Podobně bylo naloženo s výsledky vyšetřování dalších komisí zřízených po válce. Případné zveřejnění jejich závěrečných zpráv bylo klasifikováno jako narušení národní bezpečnosti Spojených Států a velká část dokumentů je stále uložena v archívech a označena jako přísně tajné.[hr]
Další části série:
Pearl Harbor - 1.část, úvod
Pearl Harbor - 2.část, miniponorky a útok na letiště
Pearl Harbor - 3.část, hlavní úder
Pearl Harbor - 4.část, výsledky a vyšetřování.
Pearl Harbor - 5.část, co mohli Američané vědět

Obrázek
Roosevelt podepisuje vyhlášení války Japonsku
Obrázek
Jeden z obětních beránků

PříspěvekNapsal: 10/1/2006, 16:41
od sa58
Jako obvykle perfektní článek, díky, Norade

Jen dodatek - při zničení vybavení přístavu by se asi flotila musela stáhnout na původní působiště v San Diegu.

PříspěvekNapsal: 10/1/2006, 16:55
od YAMATO
Podle mě z vojenského hlediska byl Perl Harbor dost katastrofa...pro Japonce. Vyřazením těžkých jednotek dostaly hlavní slovo v bojích letadlové lodě. Kdyby tomu bylo naopak (což byl Jamamotův sen), tak by se příležitosti chytil "bitevní klub"...a pokud by došlo k "hlavní bitvě", tak by měli Japonci jasnou převahu a s největší pravděpodobností zvítězili...což by na válku mělo obrovský vliv.

PříspěvekNapsal: 11/1/2006, 12:25
od Nelson
sa58 píše:Jen dodatek - při zničení vybavení přístavu by se asi flotila musela stáhnout na původní působiště v San Diegu.


To by bylo jediné řešení. Až do jara 1940 bylo San Diego hlavní základnou Tichomořské flotily. V dubnu toho roku bylo ale rozhodnuto, že se loďstvo nevrátí z výcviku v havajských vodách ale zůstane na Oahu. Kvůli tomuto rozhodnutí rezignoval na svou funkci tehdejší velitel flotily admirál Richardson.

PříspěvekNapsal: 14/1/2006, 18:51
od michan
Velmi dobře je zde řečena ta podstata, že z izolacionisticky smýšlející Ameriky se po tomto úderu stala velmoc, která se chtěla vypořádat s nacismem a fašismem, což je pro dnešek dobře.

PříspěvekNapsal: 14/1/2006, 20:24
od Lord
Pro Ameriku byl rádoby „izolacionismus“ politika, která nejdříve dovolila skrytě rozpoutat Německu druhou světovou válku, USA odmítly vstoupit do Společnosti národů a tak se stát spolugarantem světového míru, oslabit Evropu, a nakonec po válce se přesunulo definitivně těžiště světové politiky do USA. Amerika vstoupila do hry jak se jí do nejlépe hodilo, racionálně zvážila tehdy panující poměry a možná to opravdu nakonec mysleli jinak, avšak ve finále se chopili vzniklé příležitosti.

Před první světovou válkou vypadala geopolitická situace jinak než dnes. Vilémovské Německo bylo ekonomickým gigantem a ohrožovalo britskou hegemonii. V Americe tehdy neuvažovali, že by je nějaké zájmy mohly zaplést do evropských mocenských bojů. Naopak si přáli, aby se Velká Británie zapletla do konfliktu s Německem a USA se tak uvolnily trhy v Tichomoří a v Asii.

Zakladatelé USA deklarovali, že Amerika se musí vyvarovat zahraničních závazků, Amerika se nesměla zaplést do cílů jiných států. Ovšem postupem času moc Ameriky sílila, soupeři byli oslabeni a ejhle už na tom Amerika byla jinak, už nehrozilo, že by se USA stalo nástrojem jiných států, nýbrž se samo stalo rozhodující silou. Jak Americe rostl hřebínek začalo ztotožňovat americké hodnoty s hodnotami celého světa, což je „opravňovalo“ k intervencím v rámci světa.

Toto nové pojetí pak vedlo k totálním válkám. Oproti tomu Evropa vycházela z předpokladu, že každý stát prosazuje své vlastní zájmy a o jejich uplatnění rozhoduje pouze vojenská síla. I když USA v podstatě pragmaticky činili to samé, bylo to ideologicky podáváno jinak, této blamáže se dopouštějí USA dosud, je to dáno jejich historickým vývojem, kdy počáteční učení bylo sice silně deformováno, nicméně v zájmu americké „schizofrenie“ vykládáno vyššími cíly.

PříspěvekNapsal: 14/1/2006, 22:07
od YAMATO
Americká schizofrenie a tvoje paranoia :lol:

PříspěvekNapsal: 15/1/2006, 20:24
od michan
Vše co jsem si o Americe vytvořil je ve dvou předchozích příspěvcích, z Evropy se nám to některým, ne mě, jeví. Určitě to však není úmysl. Jen zásah do černého u této velmoci známená, že začne jednat. Někdy se však chovají velmoci ještě hůř, mám na mysli k menším státům. V tomto případě se USA určitě zachovala dobře.

PříspěvekNapsal: 10/2/2009, 10:05
od kacermiroslav
Docela by mě zajímalo, jaká byla obrany schopnost Pearl Harboru po předchozích dvou vlnách leteckých útoků. Líp řečeno, jaké ztráty se daly předpokládat ve třetí, neuskutečněné japonské vlně. Dále by mě zajímalo, jaké možnosti měla posádka Pearl Harboru, pokud by se k přístavu přiblížila japonská 3.bitevní divize složena ze dvou rychlých bitevních křižníků třídy Kongo (Hiei a Kirishima), jejichž celkem 16 děl ráže 356mm by také jistě dokázalo napáchat velké škody na již těžce poškozeném přístavním zařízení a lodích. Mohli by se Američané proti takovémuto dělostřeleckému palebnému přepadu vůbec bránit?

PříspěvekNapsal: 10/2/2009, 11:18
od Destroyman
Přístavní zařízení byla těžce poškozená? To jsou mi novinky. :shock:

PříspěvekNapsal: 10/2/2009, 12:00
od kacermiroslav
OK....tak mohla být jen trošku nebo vůbec poškozena:-) Spíš by mě zajímal názor, jestli by ta varianta ostřelování přístavu z těžkých děl japonských bitevních křižníků vůbec připadala v úvahu a byla proveditelná.

Je asi jasné, že těžké hladinové lodě se potápěli, nebo byli silně poškozené. V úvahu by tak pro případný dělostřelecký souboj připadali lehké hladinové síly a asi ponorky (pokud byli na základně......to nevím), ale posádky tou dobou byly silně otřeseny japonským útokem. Stejně tak by mě zajímalo, jak na tom byl Pearl Harbor s pobřežním dělostřelectvem. Co se vzdušného krytí týče, tak snad správně tuším, že Japonci měli jasnou leteckou převahu a dokázali by jí udržet tak dlouho, dokud by sami měli s čím lítat a čím střílet.

PříspěvekNapsal: 10/2/2009, 12:08
od Destroyman
Hmmm... to asi těžko. Kór za bílýho dne. Pobřežní baterie zůstaly v pohodě a dělostřelci byli samozřejmě řádně nasraní. Letadel taky pár zbylo a piloti by se určitě taky snažili. A odněkud se mohly vynořit i Halseyho letadlovky. Proč by Nagumo riskoval bitevní lodě považovaný div ne za národní poklad? Vždyť to byl samuraj, ne anarchista.

PříspěvekNapsal: 10/2/2009, 13:22
od Pátrač
Tedy mám pocit, že pokud by se Japonci pokusily v den útoku na Pearl Harbor ještě navíc o nájezd hladinových lodí tak by Nagumo nebyl jen anarchista ale úplný debil.
Možná, že kdyby to dokázal sfouknout tak, že v okamžiku dopadu prvních pum by vyskočil zpoza obzoru, zkrátil vzdálenost a hodinu pálil co by děla snesla, že by to nemuselo skončit potopením najezdníků.

Ale ten člověk naštěstí pro další vývoj války neměl žaludek ani na třetí nálet. Myslím, že v Perlu zůstalo dost lodí a letadel aby mu pěkně zatopily.

Ale to jsme v kategorii alternací minulosti a to já nemám moc rád.

PříspěvekNapsal: 10/2/2009, 13:28
od Hans S.
No pokud by se přiblížily americké letadlovky a stále byly k dispozici i ty japonské, tak by to pro Američany - dle mého názoru - mohlo dopadnout velice špatně. Rozhodně bych se o Japonce nebál. Snad krom těch pobřežních baterií (což je ale pořád "jen" statické postavení) mě nenapadá zbraň, která by Japonce mohla zásadněji ohrozit (bitevní loďstvo v troskách, pozemní letectvo v troskách, palubní letectvo - jak se ukáže později - nepřipravené na kontakt s A6M2). Samozřejmě by bylo nezbytné, aby nadále zůstala cílová oblast pod sférou vlivu palubních letounů..ale pak mi přijde takřka nemožné, aby Američané něco dokázali provést. Domnívám se, že pokud něco jako invaze, tak právě co možná nejdříve po prvním útoku.

Ale ten člověk naštěstí pro další vývoj války neměl žaludek ani na třetí nálet. Myslím, že v Perlu zůstalo dost lodí a letadel aby mu pěkně zatopily.


Těžká loď nevyvázla bez poškození snad žádná, rozhodně ne nic ekvivalentního výše uvedené dvojici bitevních lodí. A letectvo bylo dost slušně v háji. Ona stačí i malá střepina prolétnuvší čímkoliv a s takovým letounem je v podstatě zakázáno vzlétnout - a to i ve chvíli nouze. Historie zná jen velice málo případů, kdy byť lehce poškozený letoun šel do bojové akce. A těch skutečně nepoškozených zůstalo málo - a jejich piloti v přímé konfrontaci s japonskými stíhači měli vyhlídky špatné, což ale sami nevěděli :)

PříspěvekNapsal: 10/2/2009, 14:27
od cayman
S tým že Hiei a Kirišima by malý výlet na Havaj pravdepodobne prežili bez ujmy súhlasím tiež. Otázne je, či boli vybavené dostatkom munície na ostrelovanie pozemných cielov.

Už otáznejšie sú možnosti úspechu amerických lietadlových lodí. Vravíš že ich šance by vyzerali blede. Žiadna z bitiek lietadlových lodí nedopadla jednoznačne v prospech japoncov, pričom prvá z nich v Korálovom mori sa uskutočnila presne pol roka po Pearl Harbore. Čo presne sa za tú dobu (tých pol roka) v palubnom letectve US Navy tak prevratne zmenilo k lepšiemu, že hneď prvá bitka lietadlových lodí bola pre japoncov iba pyrrhovým taktickým víťazstvom a strategickou prehrou?

PříspěvekNapsal: 10/2/2009, 14:43
od Hans S.
cayman píše:Už otáznejšie sú možnosti úspechu amerických lietadlových lodí. Vravíš že ich šance by vyzerali blede. Žiadna z bitiek lietadlových lodí nedopadla jednoznačne v prospech japoncov, pričom prvá z nich v Korálovom mori sa uskutočnila presne pol roka po Pearl Harbore. Čo presne sa za tú dobu (tých pol roka) v palubnom letectve US Navy tak prevratne zmenilo k lepšiemu, že hneď prvá bitka lietadlových lodí bola pre japoncov iba pyrrhovým taktickým víťazstvom a strategickou prehrou?


V Korálovém moři měli Američané ne bezvýznamnou početní převahu, ne? A k tomu půl roku zkušeností s A6M, kdy už zjistili, že utaženými zatáčkami to k úspěchu opravdu nepovede. Všude již byly F4F, mám za to, že v době Pearl Harboru se na palubách minimálně z části nacházely ještě F2A (což ovšem v této době nemusela proti A6M nutně být nevýhoda, protože při takticky nevhodném použití se F2A jeví podobně, možná i lépe než F4F). Půl roku je dlouhá doba, která minimálně pomohla ve sžití pilotů s tehdy zcela novými F4F.

PříspěvekNapsal: 10/2/2009, 15:10
od Pátrač
Bitevní loď Hiei byla potopena vlstní posádkou poté co ji poničili u Qadalcanalu ameriké křižníky tak, že stratila schopnost plavat dostatečně rychle a ráno byla napadena letadly.

Po odletu letadel zůstalo v Perlu plně bojeschopných 38 křižníků a torpédoborců. Myslím si, že to nebylo až tak málo k účinné obraně vlastní základny, zvláště když překvapení už nebylo možné. Jistě pokud by sůstaly letadlové lodě v dosahu nebylo by co řešit.

PříspěvekNapsal: 10/2/2009, 15:23
od Hans S.
- Nebyl vjezd do Pearlu blokovaný nějakou bitevní lodí? Hubáčka už jsem četl fakt dááávno :)
- 38 je vysoké číslo, otázka je, kolik z nich bylo schopných okamžitého boje a kolik bylo čeho (CA/CL/DD). Dle mého názoru jen těžké křižníky mohly pro bitevní loď představovat určité riziko - a to stále předpokládám japonskou vzdušnou převahu a série útoků vedených proti čemukoliv.
- Snad i japonské loďstvo mělo ještě nějaká další podpůrná plavidla, ne? I když ta by dost možná zůstala za každých okolností v kontaktu s letadlovými loďmi.

PříspěvekNapsal: 10/2/2009, 15:56
od kacermiroslav
cayman píše:S tým že Hiei a Kirišima by malý výlet na Havaj pravdepodobne prežili bez ujmy súhlasím tiež. Otázne je, či boli vybavené dostatkom munície na ostrelovanie pozemných cielov.


Osobně si myslím, že by japonské bitevní křižníky vcelku bez problémů mohli na demoralizovaný Pearl Harbor zaútočit. Samozřejmě kromě těchto dvou bitevních křižníků třídy Kongo, měli japonci k dispozici i další hladinová plavidla, takže to co v přístavu zůstalo více či méně poškozené a hlavně nepřipravené na střetnutí (pochybuju, že bylo mužstvo na palubách, stejně tak plné zásoby munice, paliva...atd.). Navíc Japonci už nějaký ten čas válčili a i když proti jejich hladinovým plavidlům mohla Čína těžko něco postavit, tak nějaké bojové zkušenosti přeci jenom v porovnání s Amíky měli.

Další hladinové jednotky:
Hiei - bitevní křižník (8x356mm)
Kirišima - bitevní křižník (8x356mm)
Tone - těžký křižník (8x203mm)
Chikuma - těžký křižník (8x203mm)
Abakuma - lehký křižník (7x140mm)
12x torpédoborec



Zásoba na bitevních křižnících třídy Kongo byla cca 90 nábojů hlavní ráže (356mm) na hlaveň. Což představuje 720 nábojů těžkého dělostřelectva na loď. Jeden projektil APC type 91 měl hmotnost 673,5 kg, dostřel při max. elevaci 43° činil 35.450 m s výše uvedeným projektilem. Kadence byla 2 rány za minutu. Takže pokud by se rozhodli rychlopalbou "pokropit" přístav a okolí, mohla každá loď za 30 minut vypálit po 60 projektilech z každé hlavně, což by představovalo dalších téměř 650 tun výbušnin, které by Pearl Harbor schytal.

Vím, že to je spekulace, ale když už jednou Japonci vsadili vše na tu kartu zničit Americkou Tichomořskou flotilou, tak bych se o to pokusil za každou cenu. A v roce 1941 jistě ještě pořád převládal názor, že palebné podpoře těžkých děl se jen tak něco nevyrovná.

Obrázek mapa ukazující směry japonských leteckých útoků, zakotvení amerických plavidel a červeně jsou označeny poškozené a potopené lodě

Obrázek
Z této mapy je pro změnu dobře patrné, která hladinová plavidla byla potopena (červeně), těžce poškozena (oranžová), lehce poškozena (žlutá) a nepoškozena (černá). Američanům toho po těch dvou útocích opravdu moc nezbylo.

Obrázek
Tady je ukázáno, že od ústí přístavu je to nějakých 8-10 km nejzaších koutů Pearl Harboru a tudíž by dalekonosná Japonská děla mohla přístav snadno ostřelovat, navíc ve spolupráci plné vzdušné převahy by mohli střelbu i korigovat. Co jsem však nedomyslel je, že japonská flotila se nacházela na druhé straně ostrova a tak by bitevní křižníky s doprovodem museli flotilu opustit před samotným náletem, a nebo by museli japonci útočit ještě jeden až dva dny letecky, než by se lodě dostali před vjezd do přístavu.

PříspěvekNapsal: 10/2/2009, 17:37
od Czarnian
Možná, že kdyby to dokázal sfouknout tak, že v okamžiku dopadu prvních pum by vyskočil zpoza obzoru, zkrátil vzdálenost a hodinu pálil co by děla snesla, že by to nemuselo skončit potopením najezdníků.

Myslím, že takový postup by neúnosně zvýšil riziko prozrazení.