Bitvy na severu - II. Část Jižně od Ladogy

Zlomové bitvy mezi Stalingradem a Kurskem

Moderátoři: michan, Pátrač

Odpovědět
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Bitvy na severu - II. Část Jižně od Ladogy

Příspěvek od michan »

Bitvy na Severním křídle - II. část Jižně od Ladogy

Historií války na východě, se jak v západní literatuře, tak východní literatuře, prolínají názvy „Rudá kapela“ a „Radö“, „Wether“, jedná se o velice kvalifikovanou špionážní skupinu, která až na vyjímky předávala do ruského generálního štábu přesné zprávy o všem co se v německém generálním štábu a přímo u Hitlera děje. Toto vše je potvrzováno v desítkách historických pramenů. Z historie faktů se dozvídáme, že kurýry přímo z Německa do Švýcarska docházejí zprávy, ty jsou pak zasílány do Ruska. Ale také, že radisté vysílají zprávy z Anglie do Ruska, zprávy z Bletchley Parku, po rozluštění Eningmy, od tzv. „Cambridgské Pětky“ ( Antony Blunt, Guy Burges, John Cairncross, Donald Maclean a Kim Philby), což dokládají nově otevřené archivy NKVD.
Zajímavostí je, že když byl Hitler například ve štábu Mansteina, Sověti se informace nedozvěděli ( například protiútok při 3. bitvě u Charkova), ale když se vrátil do Vinnice dál proudily informace k Sovětům.
Celé pojednání o špionážní činnosti, bych nechal na samotnou kapitolu jako prolog ke Kursku.
Toto zmiňuji, protože je to důležité na začátek této kapitoly.
Zprávy o tom, že Manstein a 11. armáda jsou převeleny do Leningradu, se radiovou cestou dozvěděli Sověti a ihned konali přípravy. Z celého Sovětského svazu přicházeli k Volchovskému frontu nováčci a ani ne po třítýdenním výcviku šli rovnou na frontu. Vrchní velitel Volchovského frontu sehnal takto 16 střeleckých divizí, devět polních a pět tankových brigád s třemi sty tanky.
Manstein na jižní frontě leningradské fronty začal ofenzívu, ale 27. srpna 1942 jednotky Volchovského frontu spustily ofenzívu v hrdle lahve směrem na Leningrad, aby se spojily s Leningraďany.
Fronta, která byla utvořena ke dni této ofenzivy za jeden a půl roku války přiléhala k Ladožskému jezeru a tam tvořila, takové hrdlo lahve.

Obrázek


Od Leningradu podél řeky Něvy měla u Ladožského jezera město Šlísselburg. U Volchovského frontu její kořen u Ladožského jezera byla vesnice Lipka. Toto hrdlo lahve bylo v nejužším místě 14 km široké. Prostředkem hrdla lahve vedla cesta (silnice evropského typu se nedá říct ) od Ladožského jezera až k vesnici Mga. Od vesnice Mga k Ladožskému jezeru je vzdálenost asi 30 km. Vesnicí Mga probíhá Kirovská železnice. Tato železnice byla cílem operace Volchovského frontu.
Rusové se provrtali dvanáct kilometrů na západ. Pronikli až těsně k obci Mga, důležité křižovatce na Kirovské železnici. Tím bylo hrdlo lahve z více než poloviny odříznuté. Vzhledem k této situaci nezbylo nic jiného, než zasadit k útoku a k obraně, všechny Mansteinovy síly zde. Tyto jednotky 11. armády, společně s jednotkami 18. armády generála Lindemana po tvrdých bojích dosáhly naprostý obranný úspěch. Zajaly 12000 vojáků a zničily 244 tanků. Tak skončila první ze tří ladožských bitev.
Tímto však zároveň skončil plánovaný útok proti Leningradu. Nebyly na něj ani vojska ani munice. Oslabené jednotky potřebovaly doplnit stavy, doplnit munici a techniku.
Tak přešly měsíce září, říjen 1942 a v listopadu a prosinci se přiblížila katastrofa u Stalingradu a ta udělala konec plánům útoku Němců na Leningrad. Z bitevního pole mezi Něvou a Volchovem zmizel Manstein, aby ukázal své umění mezi řekami Volha, Donec a Dněpr.
Zde mezi Něvou a Volchovem přišel 12. leden 1943 a s ním velká ruská ofenziva. Boje, které zde začnou probíhat nebudou o stovkách a tisících kilometrech, ale o několika málo kilometrech a metrech. Frontový úsek blíže k Leningradu na řece Něvě je široký v hrdle lahve jen 15 km. Frontový úsek u Volchvské fronty v hrdle lahve je též jen 15 km široký. Ruská i německá vojska zde, každá na své straně vybudovala celá podzemní města spojená spojovacími zákopy až do hloubky 5 km.
Zákopová válka jako na Marně a u Verdunu! Boje a ztráty nebudou o nic menší.

Obrázek


12. ledna 1943 pálilo z Leningradu a z Volchovského frontu na německou obranu 4500 hlavní. To znamenalo jedna hlaveň na úseku 6 metrů. Palebná příprava trvala dvě hodiny a dvacet minut na leningradské frontě a jednu hodinu a čtyřicet pět minut na východní ( Volchovské ) straně hrdla. Od Volchova zaútočila od Lipky ( u Ladožského jezera ) po Gajtolovo v úseku širokém přibližně 17 km sedm sovětských divizí a jedna tanková brigáda. Proti nim z počátku stála německá 227. pd generála von Scottiho. Ze západu tedy z Leningradské strany, útočilo 5 sovětských divizí a jedna tanková brigáda 67. armády generála Duchanova s těžištěm útoku mezi obcemi Marino a Gorodok. Proti nim zpočátku stála německá 170. pd generála Sandera, k níž byla později přisunuta 28. lehká pěší divize generála Sinnhubera. Cílem dvoustranné ruské ofenzívy bylo prorazit celou šířku úzkého hrdla lahve, které blokovalo ruské pozemní spojení s Leningradem, a potom ke Kirovské železnici na jeho jižním konci ( od severu od Ladožského jezera, k jihu, vesnici Mga a za ní ). Sověti ( takto to popisují jak sovětské tak německé a spojenecké prameny ) útočili v pěti vlnách a jen v některých místech 500 – 800 metrů široké Něvy se podařilo páté vlně se dostat na druhý břeh. Nakonec se podaří sovětům obě strany spojit. Prostředkem hrdla lahve vede, jako jsem již popisoval cesta od Mgy, k Ladožskému jezeru, na ní leží továrna na rašelinu spolu s dělnickými sídlišti. Ta jsou nazývána v historické literatuře jako Poselok.

Obrázek


Nejdůležitější je Poselok 5, o který se až do úplného dobytí sověty 18. 1. 1943 vedou nejtěžší boje. Od Šlísselburgu a Lipky se sem probíjejí jednotky i se zraněnými a vždy musí prorazit ruskou frontu a dostat se na Sinjavinské výšiny, kde je vybudována pevná německá obrana s vyztuženými boky proti ruským útokům. Ze všech koutů severní fronty jsou sem do obrany vrhány německé roty a prapory , neboť na útok chybí nejméně jedna tanková divize.
Po únikové cestě se od Ladožského jezera podaří propašovat přes ruské linie 8000 německých vojáků a 2000 raněných.

Obrázek


Při otevírání cesty pro unikající vojáky se zde vyznamenaly tanky Tiger. Došlo zde k historické bitvě. Po nijak zvlášť úspěšných akcích 1. roty 502 praporu tanků Tiger, která bojovala od srpna 1942 u Leningradu, jako zkušební, zde dravci z ocele ukázali co dovedou. V prvním pronikání dva tanky Tiger za 20 minut zničili 12 ks T 34 z 24 ks, ostatní v panice utekly. Večer následuje další útok. Vrchní šikovatel Hans Bölter vyráží se dvěma tanky Tiger a s jedním tankem Panzer III, nasazeným jako krytí. Bölter je sedmkrát zraněn, jeho tank je 15x zasažen, ale tankový útok zastaví. Z vrchního šikovatele to za 1 a půl roku dotáhne na kapitána. Byl jedním z nejúspěšnějších tankových velitelů celé války.
I sověti zde mají své hrdiny, historická literatura tu jmenuje Matrosova, který svým tělem zalehl střílející kulomet, aby jeho četa mohla pokračovat v útoku.
Vyklizení jižního břehu Ladožského jezera s Lipkou a Šlísselburgem bylo pro Sověty velkým úspěchem, protože prolomili blokádu u Leningradu. Toto přímé spojení mělo velký význam pro nadcházející léto, protože zde okamžitě začalo budování železnice přes slatinu. 36 km dlouhá provizorní železnice z Polgami a odtud přes válečný most, je napojena do Leningradu. Postavena byla za 25 dní. 6. února 1943 byla polní železnice uvedena do provozu. Díky ní se zvětšil příděl chleba pro dělníky z 250 g na 600 g a pro ostatní obyvatelstvo ze 125 g na 400 g na hlavu. To dokazuje, že ještě Leningrad byl obleženým městem neboť normální zásobování ještě nebylo možné. Sověti museli ještě v ofenzivě pokračovat, aby dobyli Kirovskou železnici s dopravním uzlem Mgou. Boj pokračoval.
O tom si povíme ve III. Části.

Obrázek
Leningrad_Jan11-30_43.
Naposledy upravil(a) michan dne 15/5/2007, 12:46, celkem upraveno 9 x.
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
Atlantis
nadporučík
nadporučík
Příspěvky: 819
Registrován: 7/4/2005, 15:12
Bydliště: Praha
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od Atlantis »

Počkat, jestli jsem to dobře pochopil, tak v 41 Hitler zakázal útok na Leningrad a tady je pak psáno, že z útoku na Leningrad kvůli sovětskému útoku ve 42 sešlo. To Hitler změnil názor? Nebo si to Manstein vydupal?

btw: Drtivá část všech informací z Hitlerovahlavního štábu pocházela od jediného agenta. Byl jím nakladatel Rudolf Rössler(kódové jméno Lucy). Po operaciBarbarrosa ho konečně začaly brát opravdu vážně. Nikdy neodhalil totožnost svých kontaktů na nejvyšší nacistická místa a vzal si je do hrobu.
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Příspěvek od michan »

Hitler zakázal vstupovat do města ale ne ho dobýt, to je o významu slov. Dále doporučuji si uvědomit jaké období je zde popisováno, Od Stalingradu po Kursk, ale dát si práci co to je,že? O tom ostatním ani nemluvím teď, ale až to bude třeba.
ObrázekObrázekObrázek
Odpovědět

Zpět na „Od Stalingradu po Kursk“