Od Stalingradu po Kursk - VII. Část 3. bitva o Charkov I.

Zlomové bitvy mezi Stalingradem a Kurskem

Moderátoři: michan, Pátrač

Odpovědět
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Od Stalingradu po Kursk - VII. Část 3. bitva o Charkov I.

Příspěvek od michan »

Od Stalingradu po Kursk – VII: část – 3. bitva o Charkov 1.

Nyní obrátíme pozornost na ty frontové úseky na Jižním směru, na kterých šlo uprostřed února 1943 o skutečná strategická rozhodnutí. Zatímco zuřily těžké boje na hoře „Myšako“ v „Malé zemi“, 17. armáda vydala Krasnodar 12. února 1943. 14. února 1943 vydal Manstein bez boje Rostov. V Kremlu zavládla vítězná nálada, ve Stalingradu ležela ve sněhu mrtvá německá 6. armáda, Krasnodar a Rostov byly osvobozeny. Stalin se chystal k novému velkému rozhodnutí, chtěl Hitlera dopadnout a porazit před Dněprem. Cíl byl ještě před řekou Dněpr předstihnout německá vojska, obklíčit je a zničit. Situace a rozložení fronty, které bylo na začátku února na jižním směru mu k tomu dávala všechny předpoklady.

Obrázek


Fronta probíhala na začátku února z jihu na sever asi na čáře Taganrog ( u Azovského moře ), Vorošilovgrad, Charkov, Bělgorod. Avšak mezi Voršilovgradem a Bělgorodem zela v důsledku rozkladu spojeneckých armád – Rumunů, Italů a Maďarů, 300 km široká mezera. A právě do této mezery nechal Stalin útočit velké mechanizované síly. Od konce ledna, tyto síly překročily Donec a již na začátku února se natahovaly po Charkovu.
Jak na začátku února vypadala obrana Mansteinovi armády zase od Jihu ( Azovského moře ) na Sever. Armádní skupina „Holidt“ ( známe od Stalingradu a Rostova ) bránila úsek od Jihu u Tuganrogu, nad skupinou „Holidt“ byla 1. tanková armáda a 4. tanková armáda se přesouvala na sever, aby od západu chránila levý bok 1. tankové armády a tedy celé skupiny armád „Don“. Od 14. února byla přejmenována na skupinu armád „Jih“. Polní maršál přestěhoval velitelství z města Stalina ( jihozápadně od Vorošilovgradu ) zpět na západ do Záporoží, které leží u Dněpru.
O frontě zde u armád na Jihu se vlastně nedalo mluvit, zvláště u 1. tankové armády. V terénu byly roztroušené jednotlivé bojové skupiny, které v rozhodujících bodech vytvářely hnízda odporu. Tady jedna četa, protitanková nebo kulometná skupina, jinde jedna rota. Ale u 1. tankové armády ty roty měly jen 20 až 60 mužů. Musely však bránit úseky široké 2 kilometry pokud měly štěstí. Pokud neměly pak je ruské jednotky v noci obešly obklíčily a příští ráno byla další mezera v německé frontě. Až do stupně divize byly do ohnisek odporu nasazeny všechny štáby.
Mansteina velmi zajímala i skupina Lanz ( později Kempf ), která ležela severně od skupiny armád Jih ( Don ) před Charkovem a byla spojnicí mezi skupinou armád „Jih“ a „Střed“. Kdyby se totiž podařilo Rusům přehnat se přes skupinu Lanz, překročit Dněpr u Kremenčaku, což Stalin chtěl, pak by měli volnou cestu na Krym a splnil by se Stalinův sen o zničení Hitlerova 1000 km dlouhého jižního křídla, tedy tří armád a dvou armádních skupin. Důsledkem by byla řetězová reakce, skupina armád Střed by visela ve vzduchu, nemohla by se bránit a zákonitě by se zhroutila. Pokud existovala cesta k rychlému vítězství nad německým východním vojskem, pak to byla tahle. Manstein tuto úvahu jako správný stratég věděl, vyanalyzoval ji z chování sovětských vojsk na jižním směru.
Dnes po otevření archivů Sovětské armády je patrné, že přemýšlel správně, neboť sověti skutečně přemýšleli v roce 1943 vyhnat němce z Ruska a tato operace měla být počátek.
Ústupy a přesuny německých vojsk špatně tentokrát vyhodnotili Rusové a považovali je za rozklad ( jako kdysi němci ruské ústupy u Stalingradu ) a ústup za Dněpr. Jedna událost sověty utvrdila, že němci ustupují. Byl to ústup „Pretoriánů“, Hitlerovi gardy divizí SS „Das Reich a Liebstandarta Adolf Hitler“ z Charkova. Adolf Hitler se nechtěl vzdát průmyslové a politické metropole Ukrajiny. Charkov měl být novým Stalingradem. Ale popořádku.

Obrázek


Z Voroněžského frontu vycházely dva nejsilnější údery. Jeden prováděla sovětská 6. armáda a směřoval přes Charkov za Dněpr. Druhý prováděla tanková skupina Popov a ta všeobecně směřovala k Azovskému moři do týla skupiny „Holidt“ k Mariopolu.
Úder vedený sovětskou 6. armádou Charkov vymanévroval tak, že hrozilo nebezpečí obklíčení. 11. února 1943 vydal A. Hitler rozkaz armádní operační skupině „Lanz“ bránit Charkov. 14.února se rýsuje obklíčení Charkova. Charkov drží tankový sbor SS složený z divizí „Das Reich a Liebstandarte Adolf Hitler“. Situace ve městě je neudržitelná. 15. února 1943 se bojuje v Charkově. Paul Hausser ještě jednou požádá velitele skupiny Lanz o svolení, aby sbor SS mohl opustit Charkov, nedostane je však. 15. února vydá rozkaz pro opuštění Charkova vyšle o tom radiogram do hlavního stanu. Ten radiogram znamená odmítnutí poslušnosti rozkazu vůdce. Rozčilený, zbledlý Hitler přijme zprávu o neposlušnosti, ale než si stačí rozmyslet co s tím, ukáže se, jak správné rozhodnutí Paul Hausser udělal: Dvě bojeschopné ostřílené tankové divize jsou zachovány pro rozhodující fáze operace.
17. února přijede rozčilený Hitler do Záporoží na Mansteinovo velitelské stanoviště. Manstein vylíčí situaci na frontě, potom nastíní jak chce postupovat. Odebere všechny tankové jednotky skupině Holidt a zasadí je proti ostnům útoku skupiny Popov, která má v prvním sledu 145 tanků T 34 a Jihozápadní front má pro něj připravených 267 tanků v druhém sledu pro konečný úder.
Proti 6. armádě, která postupuje nezadržitelně k Dněpru tankový sbor SS, který se uvolnil u Charkova. Hitler však chce, aby napřed Hausser dobyl Charkov a pak teprve zaútočil, proti 6. armádě. Ale události na frontě samotné, vyřeší spor. 18. února je porada přerušena, přijde zpráva že jednotky sovětské 6. armády stojí 60 km od Dněpru a 100 km od Záporoží. Na nic tedy není čas. 19. února 1943 proniklo čelo 25. ts na nádraží Sinělnikovo a tím zablokovalo důležitý železniční uzel pro skupinu „Holidt“ a dostali se na 60 km k Záporoží, Mansteinův hlavní stan přestal být pro Hitlera pohostinný a doprovod ho přinutil k odletu do Vinnice. Když jeho FW 200 s dvěma doprovodnými Bf 109 startoval z polního letiště v Záporoží, byly čelní tanky 10 km dále na východ od města Mantein měl volnou ruku.
Manstein stabilizuje obranu u skupiny „Holidt“. 4. tanková armáda spolu se sborem SS zaútočila hluboko do boku 6. armády roztrhla ji a obklíčila.

Obrázek

40. ts a 11. a 7. td zaútočila do boku tankové skupiny Popov zablokovala ji a postupně zničila. Jednotky se spojí do souvislé fronty. Hothovy tankové sbory nyní před sebou ženou zpět ruské svazky, obkličují je a ničí jižně od řeky Donec.
28. února stojí jednotky na široké frontě na řece Doněc. Vrátili se tak do postavení, která musely vyklidit v lednu, za ruské zimní ofenzívy. Sověti ztratili 6 tankových sborů. Zničeno bylo 615 tanků, 400 děl, 600 protitankových kanonů. 23000 sovětských vojáků padlo a 9000 jich bylo zajato.
Nejlákavější cíl, který se nabízel byl Charkov, dokáží ho unavené jednotky dobýt? O tom si povíme v stati VIII. Část 3. bitva o Charkov 2.

Obrázek
FI6_04_Kharkov_Feb1 - 19.
Naposledy upravil(a) michan dne 13/5/2007, 10:55, celkem upraveno 3 x.
ObrázekObrázekObrázek
NIETZSCHE F. W.

Příspěvek od NIETZSCHE F. W. »

..není slušností uvádět zdroj textu? :?
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Příspěvek od michan »

Text je sestaven mnou z mnoha pramenů a ty se opírají o historickou literaturu, kterou se zabývam pár desítek let. Hodně jsem konfrontoval pohledy různých historiků. Tyto skutečnosti, které zde uvádím znám již několik desítek let, některé teprve 12. let.
ObrázekObrázekObrázek
Nelson
nadporučík
nadporučík
Příspěvky: 857
Registrován: 11/6/2005, 10:25
Bydliště: Většinou doma

Příspěvek od Nelson »

michan píše:Text je sestaven mnou z mnoha pramenů a ty se opírají o historickou literaturu, kterou se zabývam pár desítek let. Hodně jsem konfrontoval pohledy různých historiků. Tyto skutečnosti, které zde uvádím znám již několik desítek let, některé teprve 12. let.
Jsem na tom úplně stejně.
Kdybych měl uvádět všechny zdroje ze kterých vycházím, tak by to bylo kolikrát na samostatný článek. Nebo ta alba výstřižků co jsem posbíral za těch víc než 20 let co se zabývám námořní tematikou, kolikrát ani nevím ze kterých novin nebo časopisů a jak staré to je.

I když, na druhou stranu je slušnost uvést aspoň nejvýznamnější zdroje, asi se tím začnu sám řídit.
ObrázekObrázek

Z Palby jsem odešel, dotazy už na mě nesměrujte.
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Příspěvek od michan »

Začalo to Winston Churchill - II světová válka a pokračovalo desítkami knih, které se odvolávají na anglické a americké archivy,ještě uvedu Len Deighton - Krev, slzy a pošetilost v nejtemnější hodině druhé světové války. Odkazy abecedně včetně stran na přibližně 200 historických autorů. Janusz Piekalkiewicz - Pozemní válka 1939 - 1945. Knihy od maršála Žukova I. a II. a další a další. Jenom vyjmenová ní by bylo strašně dlouhé. Myslím si, že to buď stačí a nebo prostě ne.
ObrázekObrázekObrázek
Odpovědět

Zpět na „Od Stalingradu po Kursk“