Palubní útočný letoun Aichi B7A Ryusei

Moderátor: Hans S.

Odpovědět
Uživatelský avatar
YAMATO
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 2808
Registrován: 19/3/2005, 19:25
Kontaktovat uživatele:

Palubní útočný letoun Aichi B7A Ryusei

Příspěvek od YAMATO »

Vývoj tohoto palubního útočného letounu byl dán specifikací 16-Shi. Požadavky byly velice vysoké: nejvyšší rychlost 570 km/h, dolet nejméně 1850 km s 800 kg nákladem, mohutná hlavňová výzbroj a letové vlastnosti na úrovni stíhacího letounu. Stroj měl doplnit/nahradit nejen předchozí stroj řady B, Nakajima B6N Tenzan, ale také střemhlavý bombardér Yokosuka D4Y Suisen, proto měl být schopen i střemhlavých útoků. Hlavní konstruktér firmy Aichi, Norio Ozaku, měl o čem přemýšlet. Jeho odpovědí byl projekt označený AM-23. Výhodou bylo, že s letounem se počítalo pro letadlové lodě nové třídy, u kterých již nemělo platit omezení délky trupu letounu na 11 m, dané rozměry výtahů starších letadlovek.

Aby bylo možné dosáhnout tak vysokých výkonů, bylo potřeba zachovat vysokou aerodynamiku i u vyzbrojeného letounu a tedy výzbroj (s vyjjímkou torpéda) umístit do pumovnice. Pro její dostatečné rozměry bylo křídlo řešeno do W, díky čemuž byly také zkráceny podvozkové nohy. Pro dobré vzletové/přistávací vlastnosti byla v této fázi vyklápěna spolu se štěrbinovými klapkami také křidélka. Na spodní straně před klapkami byly brzdící štíty. Pro pohon byl zvolen motor Nakajima Homare 11 ( NK9B) o 1323 kW. Posádka byla, na rozdíl od předešlých třímístných strojů řady B, pouze dvoumístná. Hlavňová výzbroj byla tvořena dvěma kanony vz. 99 model 2 ráže 20 mm v křídle, radista/navigátor disponoval kulometem vz. 1 ráže 7,92 mm. Do pumovnice bylo možno umístit šest pum o hmotnosti 60 kg, dvě 250 kg či jednu 500 nebo 800 kg, torpédo bylo neseno pod trupem.

Zkoušky letounu, označeného B7A1 Ryusei (meteor) začaly v květnu 1942,velké problémy dělaly poruchy motoru. Vlastnosti stroje však byly excelentní, bylo dosaženo rychlosti až 590 km/h, obratnost byla na úrovni stíhacího letounu A6M!. Z důvodu problémů s motorem vzniklo jen devět kusů varianty B7A1. Teprve v dubnu 1944 byla k dispozici spolehlivější varianta motoru, Homare 12 (NK9C) o výkonu 1340 kW, jejímž zamontováním do letounu vznikla varianta B7A2. Dále byla zesílena obranná výzbroj kulometem vz.2 ráže 13 mm a ostruhový podvozek již nebyl zatahovací. Tato varianta již byla dostatečně spolehlivá a umožnila rozběh sériové výroby. Ta však, sotva nabrala tempo, byla téměř zastavena ničivým zemětřesením v květnu 1945, které zničilo závod Aichi ve Funakatě a celková katastrofální materiální situace Japonska brzdila i licenční výrobu v Dai-Niuichi v Omuře (21. námořní letecký arsenál). Celkem bylo vyrobeno 105 kusů B7A2, 80 ve Fukanatě, 25 v Omuře. Ryusei se již na letadlové lodi nedostal, sloužil jen na pozemních základnách. Jen málo z nich již stihlo získat status bojeschopného stroje.

Ještě je třeba se zmínit o pokusném stroji s motorem Homare 23 (NK9H-S) o výkonu 1470 kW a o uvažované variantě B7A3 s motorem Mitsubishi MK9A o výkonu 1620 kW, která však již nebyla realizována.

TECHNICKÉ ÚDAJE (B7A2)

ROZMĚRY
Rozpětí: 14,4 m
Délka: 11,49 m
Výška: 4,08 m
Nosná plocha: 35,4 m2

HMOTNOST
Prázdná: 3810 kg
Vzletová normální: 5630 kg
S přetížením: 6500 kg

VÝKONY
Max. rychlost: 566 km/h
Dostup: 11250 m
Max. dolet s 800 kg výzbroje: 1850 km
Přeletový dolet: 3050 km

Obrázek
B7A2.

Obrázek Obrázek
Ryusei 12.
ObrázekObrázek

Když zmizíš, tak budeš zmizelej, jinak tě zmizím já.
Odpovědět

Zpět na „Bombardovací a bitevní letouny“