Nakadžima A1N Typ 3

Moderátor: Hans S.

Odpovědět
Uživatelský avatar
Micuhide Akechi
rotmistr
rotmistr
Příspěvky: 141
Registrován: 11/10/2006, 11:13
Bydliště: Příbram

Nakadžima A1N Typ 3

Příspěvek od Micuhide Akechi »

Nakadžima A1N Typ 3

Obrázek
A1N2 Nokidžiho Ikuty, který se podílel na prvním sestřelu dosaženém japonskými letci
V dubnu 1926 požádalo Japonské námořnictvo firmy Aiči, Micubiši a Nakadžima o navržení nové palubní stíhačky, která by nahradila stárnoucí Micubiši Typ 10 (1MF4), sloužící již od r. 1923.

Nakadžima proto kontaktovala Gloster Aircraft Company v Anglii a požádala ji o zaslání návrhu na novou palubní stíhačku. A měla štěstí, H.P. Folland právě pracoval na podobném letadle. Prototyp, pojmenovaný Gambet, vznikl úpravou pozemní stíhačky Gamecock pro náročnou službu na letadlových lodích. Měl klasickou dřevěnou konstrukci (pochopitelně oproti Gamecocku zesílenou) potaženou plátnem. Lepšímu chování při vzletu a přistání mělo pomoci prodloužení svrchního křídla z 9,18 m na 9,7 m, čímž se zvětšila nosná plocha na 26,3 m2. Pohon obstarával devítiválcový vzduchem chlazený hvězdicový motor Jupiter VI o výkonu 420 ks. Dřevěná byla i dvoulistá vrtule o průměru 2750 mm. Vyzbrojen byl 2 kulomety Vickers ráže 7,7 mm uloženými na bocích trupu. Folland se svým Gambetem bohužel v domovské Británii neuspěl, a tak žádost japonské firmy přišla vhod. Nakadžima v červenci 1927 objednala prototyp a současně zakoupila také práva na licenční výrobu. Gambet vzlétl 12. prosince 1928 a do Japonska dorazil na počátku r. 1928.

Obrázek
Gloster Gambet

Gambet, nyní přejmenovaný na Nakadžima Typ G, pak změřil síly se stroji konkurenčních firem. Micubiši představila 1MF9 Taka, Aiči Typ H a nakonec se k nim připojila i Kawaniši se svým soukromým projektem K 11. V průběhu zkoušek se ukázalo, že Typ G svými výkony poněkud zaostává za ostatními. Navíc postrádal námořnictvem požadované vybavení ulehčující nouzové přistání na vodě, jakými byly např. vodotěsná spodní část trupu a křídla nebo odhoditelný podvozek. Na druhou stranu byl výrazně lehčí, obratnější a stabilnější při střelbě. Kupodivu se Typ G námořnictvu natolik zalíbil, že odpustilo Nakadžimě nedodržení všech požadovaných vlastností a vítězem soutěže prohlásilo Typ G. Na toto rozhodnutí měla možná vliv i skutečnost, že jen Typ G byl vybaven vzduchem chlazeným motorem, který sliboval větší spolehlivost při náročném provozu nad rozlehlými vodními plochami. V dubnu 1929 jej přijalo do služby pod názvem palubní stíhací letoun Nakadžima Typ 3. Pravda, působí to poněkud zmateně, když po starším Typu 10 přichází Typ 3. Příčinou je nástup Hirohita na císařský trůn v r. 1926. Tím začala nová éra Šówa a typová čísla u zbraní se zase počítala od začátku. Kromě typového označení zavedlo námořnictvo na konci 20. let i kódový systém, inspirovaný systémem amerického námořnictva. V něm bylo Typu 3 přiděleno označení A1N1.
Než byla v r. 1930 ukončena výroba první verze, předala Nakadžima námořnictvu 50 strojů.

Obrázek
Nakadžima A1N1 Typ 3 z lodi Hóšó

Typ 3-2 (A1N2)
Brzy po zahájení výroby byl představen nový motor Nakadžima Kotobuki 2 o výkonu 450 ks, vycházející z licenčně vyráběného Jupiteru VI. Konstruktér Takao Jošida jej zabudoval do stávajícího A1N1 a současně původní dřevěnou vrtuli nahradil kovovou s pevným úhlem náběhu. Kupodivu se Jošidovi také podařilo letoun odlehčit o 70 kg a v r. 1930 jej představil námořnictvu. To novou úpravu přijalo pod označením palubní stíhací letoun Typ 3-2, zkráceně A1N2. Výroba se rozběhla ještě v témže roce a do jejího ukončení v r. 1932 Nakadžima vyrobila okolo 100 ks.

Obrázek
Nakadžima A1N2 Typ 3-2

Operační nasazení
Nakadžimy A1N Typ 3 sloužily na tehdejších letadlových lodí Hóšó (12 stíhaček), Akagi (16), Kaga (16) a Rjúdžó (15), a také u pozemní Kasumigaura Kokutai. Ve srovnání s americkou konkurencí nebyl Typ 3 žádný zázrak a již při vstupu do služby mohl být považován za zastaralý. Není proto divu, že v činné službě nevydržel nijak dlouho, v průběhu roku 1932 jej začaly rychle nahrazovat nové A2N Typ 90. Pro své příjemné letové vlastnosti se ještě 3 další roky používaly při výcviku.

Na samém sklonku své kariéry si stihly i zabojovat a Japonští letci na nich dosáhli prvního potvrzeného sestřelu. Stalo se tak během Šanghajského incidentu, tříměsíčního konfliktu mezi Japonskem a Čínou na počátku roku 1932. 22. února vzlétla trojice bombardérů Micubiši B1M Typ 13 k náletu na Soochow (Sű-čou), údajně s úmyslem bombardovat nádraží přeplněné uprchlíky ze Šanghaje. Doprovod jim poskytovaly 3 A1N2. Náhle bombardéry napadla osamělá stíhačka Boeing 218. Za svůj cíl si vybrala vedoucí bombardér a vážně jej zasáhla. Velitel letu Susumu Kotani zahynul a pošramocený stroj se obrátil zpátky k domácí základně. Pak se ale do bitky zapojili doprovodní stíhači a střely z japonských kulometů brzy zasáhly odvážného pilota Boeingu. Ten se bezvládně sesunul na řízení a neovládaný letoun po chvíli havaroval. Kupodivu, oním odvážným pilotem nebyl Číňan, byl jím Američan Robert McCawley Short. Pracoval pro dovozce letadel L.E. Gale a se svým propagačním Boeingem dorazil do Číny 19. února. Nálety Japonců jej natolik rozhořčily, že se jim rozhodl sám postavit.

Jeho hrdinský čin na Číňany silně zapůsobil a během pohřbu v Šanghaji se s ním přišlo rozloučit desetitisíce lidí (podle některých až půl milionu). Méně nadšeni asi byli výkonem jeho letadla, protože Boeing 218 (jedna z mnoha verzí P-12/F4B) si cestu do čínského letectva nenašel. Ironií je, že právě v té době dokončovali japonští konstruktéři novou stíhačku, inspirovanou právě touto sérií.
Je ale možné, že Shortova přítomnost v Číně měla i jiný účel než pouhý prodej letadel. Jak později tvrdil syn Robertova přítele Carla Douse, Short byl ještě v Americe kontaktován čínským agentem, který jej požádal o pomoc při výcviku čínských letců.

Obrázek
Pomník Roberta Shorta u brány letiště Hung-jao

Do konce února se japonským letcům podařilo dosáhnout ještě několika dalších vítězství, tentokrát již ve střetech s čínskými piloty. V březnu ozbrojený konflikt skončil a tím také skončila bojová kariéra Typu 3.

TTD: ................................ A1N1 ............ A1N2
Motor: ........................... Jupiter VI ...... Kotobuki 2
Max. stálý výkon: ............. 420 ks .......... 450 ks
při otáčkách motoru: ..... 1700 ot/min
Maximální výkon: ............. 520 ks .......... 545 ks
při otáčkách motoru: ..... 2000 ot/min

Rozměry
Rozpětí: ........................ 9,674 m .......... 9,70 m
Délka: .......................... 6,491 m .......... 6,50 m
Výška: ........................... 3,25 m ........... 3,30 m
Nosná plocha: ................ 26,32 m2 ....... 26,35 m2

Hmotnost
Prázdná: ........................ 950 kg ........... 882 kg
Vzletová: ...................... 1450 kg ......... 1375 kg
Plošné zatížení: ............ 55,1 kg/m2 .... 52,3 kg/m2
Výkonová váha: ........... 3,45 kg/ks ...... 3,05 kg/ks

Výkony
Max. rychlost: .......... 238 (218?) km/h ... 241 km/h
ve výšce: ................... 1500 m .............. 1500 m
Cestovní: ................... 148 km/h
Přistávací: ................... 80 km/h
Výstup na 3000 m za: .. 7 min 18 sec ... 6 min 10 sec
Dostup: ....................... 7400 m .......... 7000 m
Dolet: .......................... 370 km
Vytrvalost: ................... 2,5 hod ......... 2,5 - 3 hod

Výzbroj: 2 kulomety ráže 7,7 mm, 2x9 nebo 2x30 kg pum

Obrázek

Obrázek
Gloster Gambet

Obrázek
Nakadžima A1N1 z letadlové lodi Akagi

Obrázek
A1N1 z lodi Hóšó. Jak je vidět i na výše uvedené fotografii, letoun postrádal přední část vrtulového kužele.

Obrázek
A1N2 neidentifikované pozemní jednotky

Zdroje
Vejřík: Vzestup a pád orlů Nipponu
Classic Airplane Museum
Axis history forum
www.wikipedia.org
Hĺkans aviation page
Robert Short, American Hero in China
Uživatelský avatar
Peters
štábní rotmistr
štábní rotmistr
Příspěvky: 243
Registrován: 21/2/2009, 14:00
Bydliště: Praha

Příspěvek od Peters »

Hezký článek,ale jen by mě zajímalo,jakou škodu musely udělat ty devítikilogramové bomby....
Obrázek
Uživatelský avatar
Micuhide Akechi
rotmistr
rotmistr
Příspěvky: 141
Registrován: 11/10/2006, 11:13
Bydliště: Příbram

Příspěvek od Micuhide Akechi »

To bys koukal, kdyby ti spadla na hlavu ...

Myslím, že ve 30. letech je v boji stejně moc nepoužívali.
Odpovědět

Zpět na „Stíhací letouny“