Stránka 1 z 1

38 cm RW61 auf Sturmmörser Tiger "Sturmtiger"

Napsal: 4/6/2009, 16:46
od YAMATO
Obrázek


DŮVODY VZNIKU
Během války vyvinuli Němci několik typů samohybných děl určených primárně pro podporu pěchoty. Tyto stroje, typicky nejrozšířenější StuG III (ZDE), však nebyly příliš vhodné pro boj ve městech proti nepříteli ukrytému v opevněních a budovách. Takový stroj musel být silněji pancéřován a vyzbrojen účinnější zbraní. Potřeba takového samohybného děla se projevila především na východní frontě, naplno pak během bojů ve Stalingradu, kde pěchota při dobývání bunkrů a skrýší v rozvalinách platila nepřijatelně vysokými ztrátami. Jediným pro to skutečně vyhovujícím samohybným dělem byl tehdy sIG 33 B (ZDE), jednalo se však pouze o nouzové nasazení malého množství strojů ověřovací série. Perspektivnější StuPz IV (ZDE), byl teprve vyvíjen, se později ukázal být velmi povedenou zbraní. Byl však požadován stroj s ještě mocnější výzbrojí, schopný ničit i nejsilnější body obrany.


TĚŽKÝ STURMGESCHÜTZ
K jeho vývoji dal 5. 7. 1943 příkaz sám Hitler, kterého lze obviňovat ze všeho možného, ale určitě ne z ignorování potřeb fronty. Vzhledem k požadavkům ovšem musel být takový stroj vyzbrojen opravdu mocnou zbraní, první specifikace proto počítaly s použitím houfnice ráže 210 mm. Problém byl v tom, že žádná taková zbraň, vhodná pro zástavbu na vozidlo, neexistovala - a jelikož by její vývoj trval příliš dlouho, byla posléze zaměněna za jinou, dostupnou a zároveň ještě účinnější. A také velmi neobvyklou...


ZBRAŇ
Jednalo se o 38 cm RW 61 L/5,4 (Rakettenwerfer 61, také Gerät 562). Jak je z názvu patrné, jednalo se o zbraň raketovou. Byla firmou Rheinmetall - Borsig původně vyvinuta jako protiponorková pro námořnictvo. Výroba probíhala v Düsseldorfu v závodě Unterlüss.

Rakety byly nabíjeny zezadu, závěr byl klínový, zamykaný šroubovým mechanismem. Spaliny byly odváděny pomocí 31 kanálků ve stěně hlavně, tyto zároveň sloužily k jejímu chlazení.

Obrázek Závěr RW 61


Pohon raket obstarával motor typu 4581 s pevnou složkou paliva, pravděpodobně korditem. Stabilisovány byly rotací. Dostřel byl velmi závislý na teplotě, při + 15° C byl 5600 m, při 0° C 5100 m a při - 40° C jen 4200 m. Rakety byly také citlivé na teplotu skladování, ta se měla pohybovat v rozmezí - 10° C až + 20° C. Existovaly ve dvou provedeních, Raketten Sprendggranate 4581 s tříštivotrhavou hlavicí měla hmotnost 351 kg (z toho 125 kg výbušniny) a délku 1440 mm, Raketten Hohladungsgranate 4582 o hmotnosti 345 kg měla hlavici kumulativní s průbojností až 2,5 m železobetonu.

Obrázek Raketa

Obrázek ...a zde již v interiéru, všimněte si jeřábu pro manipulaci s ní a nabíjecího zařízení pro ni


PROTOTYP
Firmě Alkett (Berlín - Spandau) bylo nařízeno vyrobit prototyp do října 1943, což se podařilo a tento byl 20. 10. 1943 presentován Hitlerovi na polygonu v Arys. Prototyp byl vyroben přestavbou z Tigeru se starší variantou podvozku (250043), nástavba byla vyrobena z nepancéřových plátů, čelní pancíř vany byl zesílen (na 150 mm?). Byl poté dále zkoušen na polygonu v Kummersdorfu.

Obrázek Prototyp při presentaci Hitlerovi - kdo ho najde?


POPIS STROJE
Pro nesení zbraně byl vybrán tank PzKpfw VI Tiger Ausf.E (ZDE). Později se važovalo i o využití podvozku GW III/IV (ZDE), ten však nevyhovoval svým slabým pancéřováním, takže z toho sešlo. Podvozek, korba a motorový prostor Tigeru byly převzaty beze změn. Místo věže byla na korbu umístěna mohutná nástavba s čelním pancířem o síle 150 mm, boky a zádí o síle 80 mm a 40 mm stropem. V čelní stěně byl lafetován RW 61 s náměrem od 0° do + 85° a odměrem 10° na každou stranu. Vezeno bylo 12 střel v úchytech na bocích bojového prostoru, třináctá mohla být umístěna na nabíjecím zařízení a čtrnáctá v hlavni při její elevaci 13°. Pro umístění raket do vozidla sloužil jeřáb na zadní straně nástavby napravo. Při nabíjení musela mít hlaveň nulový náměr a odměr max. 3°. K zamíření sloužil zaměřovač PaK ZF (Zielfernrohr) 3 x 8.

Výzbroj byla doplněna o kulomet MG 34 ráže 7,92 mm (600 nábojů), umístěný v kulovém střelišti na pravé straně nástavby. Byl obsluhován radistou, který měl jinak na starosti radiostanici FuG 5. Obrannou výzbroj dále doplňoval Nahkampfgerät ráže 26 mm, sloužící pro vystřelování zadýmovacích a střepinových granátů, a samopal MP-40 ráže 9 mm (384 nábojů).

Osádka byla složena z pěti mužů, v korbě měli svá stanoviště řidič a radista/kulometčík, ta se příliš nelišila od standartních Tigerů, v nástavbě velitel/střelec a dva nabíječi.

Obrázek


VÝROBA
19. 4. 1944 bylo rozhodnuto o sériové výrobě pod označením 38 cm Rakettenwerfer RW 61 auf Sturmmöser Tiger. Známější je ovšem pod přezdívkou Sturmtiger. Původně se uvažovalo o výrobě deseti strojů měsíčně, ale nakonec jich vzniklo jen 18, tři v srpnu, deset v září a pět v listopadu. Nástavby byly vyráběny firmou Brandenburgen Eisenwerke v Berlíně, Alkett prováděl opravy podvozků tanků vyřazených v boji a celkovou kompletaci. Sériové stroje většinou neměly zesílen čelní pancíř vany. Navzájem se lišili v růných detailech, nejviditelnější bylo použití protizávaží (exstovala dvě provedení) na hlavni RW 61 u některých strojů. Většina vozidel byla pokryta antimagnetickou pastou Zimmerit proti příložným magnetickým minám.

Raket bylo pro Sturmtigery vyrobeno 397, armáda jich převzala 317.

Obrázek Sériový stroj bez Zimmeritu, zato však se zesíleným čelním pancířem vany, jedno ze dvou používaných provedení protizávaží

Obrázek Sériový Sturmtiger, čelní pancíř vany není zesílen


NASAZENÍ
Jako první se do boje dostal prototyp a to od 13. (?) 8. 1944 ve Varšavě při potlačení povstání. 28. 8. byl vrácen Alkettu.

Obrázek Prototyp byl nakonec ukořistěn Sověty a dodnes se nachází v museu v Kubince


Původně se pro jednotlivé Panzer Sturmmösser Kompanie (StuMrsKp) počítalo se 14 stroji, ale omezení výroby vedlo k snížení na pouhé čtyři kusy. O organizaci jednotky není známo skoro nic, pravděpodobně byly tvořeny dvěma četami (Zug) po dvou Sturmtigerech, doplněnými tanky pro ochranu (pravděpodobně PzKpfw IV (ZDE)).

13. 8. 1944 byla vytvořena StuMrsKp 1000. Od 15. 8. do 18. 8. 1944 operovala jedna četa o dvou vozidlech ve Varšavě. V prosinci byla kompanie převelena na západní frontu do oblasti Trier. Do bojů se však dostal jen jeden stroj, tři další byly znehybněny v důsledku technických problémů. Tři stroje se zůčastnily operace Wacht am Rhein. 23. 1. 1945 byla jednotka přeznačena na Sturmmörser Batterie 1000. V lednu 1945 se jeden stroj v Alsasku účastnil ofenzívy při operaci Nordwind.

Další jednotkou byla StuMrsKp 1001, zformovaná 23. 9. 1944. Složení bylo obdobné StuMrsKp 1000. V prosinci bojovala v oblasti Eifelu. Rocněž se zůčastnila operace Wacht am Rhein. 23. 1. 1945 byla přeznačena na Sturmmörser Batterie 1001. V roce 1945 prodělala ústupové boje přes Rýn. Tři Sturmtigery pak byly zničeny posádkami pro mechanické závady.

22. 10. 1944 vznikla StuMrsKp 1002. 23. 1. 1945 byla přeznačena na Sturmmörser Batterie 1002. Účastnila se bitvy o Reichswald. V březnu překročila Rýn, záhy nato posádky zničily poslední dva Sturmtigery a vzdaly se spojencům.

Obrázek Všimněte si druhého typu protizávaží


HODNOCENÍ
Sturmtiger se ukázal být velmi účinnou zbraní. 18 vyrobených strojů mělo samozřejmě naprosto minimální vliv na vývoj bojů, bylo však zaznamenáno několik pozoruhodných úspěchů, když např. jediná střela úplně zničila německý bunkru, obsazený americkou armádou. Asi nejznámějším úspěchem pak bylo zničení tří tanků M4 Sherman jedinou střelou, čehož dosáhl stroj z StuMrsKp 1000 v lednu 1945, když byla zasažena skupina tanků při ostřelování vesnice. Do říše legend lze ovšem odkázat stále často tradované nasazení Sturmtigerů do přímých bojů s tanky, k tomu samozřejmě byly jejich výzbroj naprosto nevhodná.

Největším nepřítelem Sturmtigerů bylo taktické letectvo, proto bylo po každém palebném přepadu prováděno okamžité přemístění. Většina ztrát ostatně ani nebyla způsobena nepřítelem, ale vlastními osádkami, které ničily pro poruchy nebo nedostatek paliva zneschopněné stroje, neboť evakuace takových monster byla obzvláště koncem války velmi problematická.


TECHNICKÉ ÚDAJE

ROZMĚRY
Délka: 6280 mm
Šířka: 3570 mm
Výška: 2850 mm

HMOTNOST
Bojová: 66000 kg

VÝKONY
Max. rychlost na silnici: 38 km/h
Dojezd na silnici: 120 km
Dojezd v terénu: 80 km

Obrázek Obrázek


ZDROJE
Sturmgeschuetz s.Pak to Sturmmoeser, L. Jentz / H. L. Doyl, Panzer Track No. 8, 1999
Obrněná technika 2 - Německo 1919 - 1945, I. Pejčoch, ARES, 2001
PzKpfw VI Tiger, J. Ledwoch, Militaria, 1993
Sturmtiger, I. Pjerjejaslavcjev, M. Kolomijec, Strategia KM, 1999
Internet

Napsal: 4/6/2009, 17:41
od sa58
Krásný příklad plýtvání zdroji na něco, co by se spíš hodilo do WW1 na prolamování zákopů... No našlo by se i něco během WW2....

Napsal: 5/6/2009, 08:54
od Zemakt
Dle textu mi to přijde jako vcelku povedený stroj s velkou účinností. Napasovat RW61 na nějaký výrobně snažší a levnější podvozek byla zřejmě konstruktérská utopie a určitě jich neplánovali vyrobit stovky, ale desítky, takže proč ne, když to někomu "helflo"..

Napsal: 5/6/2009, 10:30
od Martin Hessler
Krásný příklad plýtvání zdroji na něco, co by se spíš hodilo do WW1 na prolamování zákopů...
No, oni Rusové v poválečných letech vyvíjeli dost podobná monstra. Třeba samohybný 240mm minomet s dostřelem 13 km. Pravda, nebyl opancéřovaný a nepočítalo se u něj s přímým střetem s protivníkem. Ale hmotnost nebyla o moc menší než u Sturmtigeru, a rychlost ještě nižší. A taky se neobešel bez muničního vozu...

P.S.: Myslím samozřejmě v letech po 2. světové válce!

Napsal: 8/6/2009, 16:20
od Quasar
Myslím že tato zbraň by jistě našla své uplatnění, pokud by se bojovalo jinde než pod absolutní vzdušnou nadvládou protivníka. Stavitelé ale mohli udělat několik věcí lépe.
1) Proboha snížit hmotnost alespoň o 10-16t snížením pancéřové ochrany. Sníží se i spotřeba a opotřebení rychlost se zvýší.
2) Pancéřovou ochranu řešit modulárně pro rekonfiguraci desek používat ten malý jeřábek na munici. Desky rozdělit na menší pláty a vozidlo přizpůsobovat misi. V případě poruchy lze přídavné pancíře odházet a vozidlo snáze odtáhnout.
3) Zavést i submunici a kumulativní submunici. To by umožnilo plošné ničení obrněných cílů na dálku. Jakou plochu by mohla 300 kg hlavice pokrýt pumami al a SB 2 nebo kumulativními obdobami?
4) Vyrábět levné pojízdné makety (možná vybavené flakem) jako návnady na hloubkaře.

Jinak takováto zbraň nasazená u Kurska mohla drtivě prorazit... Chtělo to ji mít v roce 43 (není nereálné) a odlehčenou.

Napsal: 8/6/2009, 18:38
od Martin Hessler
1) Proboha snížit hmotnost alespoň o 10-16t snížením pancéřové ochrany. Sníží se i spotřeba a opotřebení rychlost se zvýší.
Problém by byl asi ve dvou věcech:
a) Tohle vozidlo mělo primárně bojovat v ulicích měst. Silný pancíř tedy prostě potřebovalo, jinak by je "sejmul" první odvážnější granátník nebo polní kanon.
b) Šlo o využití běžného, sériově vyráběného podvozku těžkého tanku, vyzkoušené a známé konstrukce. Navrhovat nový podvozek by znamenalo zatížit výrobu i logistiku dalším typem obrněného vozidla, držet ve skladech a distribuovat další partie náhradních dílů, zaškolovat mechaniky na jiný systém, atd.
c) Modulární systém pancéřování je sice řešením, ale v praxi by zřejmě fungoval jen za předpokladu "operací omezeného rozsahu", jaké jsou v módě dnes. Dovedu si představit, jak by vypadala bojeschopnost baterie Sturmtigerů v momentě, kdy by se během přesunu v ústupových bojích někde "ztratily" náklaďáky s přídavným pancířem. A že by se ztratily, to je ve válečném bordelu skoro jisté. Proč asi s sebou němečtí tankisté na základě válečných zkušeností vozili náhradní články pásů, pojezdová kola a krabice s náhradními díly připevněné k pancíři? Pro parádu asi těžko... Prostě tak měli větší šanci, že v podmínkách pokulhávající frontové logistiky udrží své tanky bojeschopné.

Napsal: 8/6/2009, 21:12
od Quasar
Podvozek je OK, ale je nutné mít na čele 150mm pancíř nestačí 100? A proč mít tolik pancéřovaný zadek, když stejně i v těch ulicích se dal předpokládat boj stylem za zadkem mám svoje. Opravdu vozidlo s dostřelem 4-5km lezlo cca <100m k postavením polních děl ? Co jsou vidět ty záběry z Waršavy, tak tam to střílí aspoň na 1km, z popisu ostatních akcí rovněž vyplývá že využíval dostřel... Na Blízko šlo zase zabudovat zbraň, která bude skladnější třeba plamenomet. Na blízko to podle mě myšleno nebylo spíše tak na 300m+. Podle mě to byla náhrada za dnešné raketomety al a TOS, Smertch... A co tak velká hlaveň na blízko představovala dobrý cíl, zvláště pokud bylo nabito.

Napsal: 8/6/2009, 21:14
od Quasar
Vlastně náhrada za raketomet to není když je to raketomet. Nasazení na blízko mi ale nedává smysl, zranitelné jdou potom jak pásy tak náboj v halvni...

Napsal: 10/6/2009, 09:03
od Martin Hessler
Podvozek je OK, ale je nutné mít na čele 150mm pancíř nestačí 100? A proč mít tolik pancéřovaný zadek, když stejně i v těch ulicích se dal předpokládat boj stylem za zadkem mám svoje.
Je pravda, že němečtí konstruktéři tanků měli ve zvyku poněkud hýřit ocelí... Možná že tak složitý a výrobně náročný stroj považovali prostě za příliš cenný, než aby něco riskovali. Že tahle koncepce měla svou cenu, to lze odvodit ze statistiky zničených Pantherů a Tigerů. Když odečteme tanky zničené na ústupu vlastními osádkami, drtivou většinu ztrát těchle vozidel způsobilo spojenecké letectvo, nikoli protitankové zbraně. Vůči PT kanonům a nepřátelským tankům byly překvapivě odolné, ovšem v podmínkách téměř naprosté vzdušné nadvlády Spojenců hledala německá Panzerwaffe marně obranu proti hloubkovým bombardérům vyzbrojeným raketami.
A co se týče té hlavně a náboje v ní: Ono trefit z vojenské pušky na 300 metrů kroužek o průměru 38 cm není taková sranda, a to ani když se nehýbe a ty nejsi pod palbou.

Napsal: 15/6/2009, 19:29
od Pátrač
YAMATO - velmi zajímavý prostředek. Jediné co mě napadlo - je to tak podrobnéže není co připomínkovat - je to že bych rád věděl, jestli existují nějaké záznamy výsledků bojového nasazení. Tedy třeba fotka toho zničeného bunkru.

Pravda je, že tento prostředek přišel pozdě. Kdyby ho měla v potřebném množství wehrmacht v roce 1942, je možné, že by Stalingrad byl dobit. Pro vedení obranných bojů už byl k ničemu. Mohl lokálně něco pomoci udržet ale rozhodnout jak píšeš už nemohly tyto zbraně nic.

Rozhodně si myslím, že detonace jejich střel musely být pro spojenecké vojáky šokující, museli mít pocit že jsou bombardováni a letadla nevidí.

Je to dobrá práce a zajímavé počtení.

Martin Hessler - o tom minometu je psáno zde :

http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=3025

Ale je to zbraň od II.SV tak vzdálená že sem ani nepatří.

Napsal: 16/6/2009, 14:50
od YAMATO
Moc se toho neví, ono taky co o 18 strojích, z nich část věčně někde stála pro poruchy...a už když si vezmeš množství vyrobených/převzatých raket, tak to nebylo nic moc, co vystříleli pomalu nebylo čím doplnit.

Ale ten účinek musel být fantastický, opravdu srovnatelný s leteckou pumou střední ráže, což určitě v podmínkách konce války na západě, kdy Luftwaffe mohla tak akorát nic, nebylo k zahození.

Osobně by mě hodně zajímalo, jestli se RW 61 někdy dostal k původnímu nasazení na lodích, k tomu jsem bohužel nic nenašel.

Napsal: 16/6/2009, 23:04
od Petrz
Děkuji za zajímavý článek. Po jeho přečtení (a příspěvků) mi už tento typ nepřijde tak nezajímavý... :wink:

Re: 38 cm RW61 auf Sturmmörser Tiger "Sturmtiger"

Napsal: 28/5/2015, 00:10
od El Diablo
Inside The Tanks: The Sturmtiger - World of Tanks - české titulky.

Re: 38 cm RW61 auf Sturmmörser Tiger "Sturmtiger"

Napsal: 24/12/2023, 13:06
od Rase
414013533_778242480987102_1330970995430800991_n.jpg
Morio-CC-BY-SA-4.0-1.jpg
Sturmtiger-captured-by-British-troops-in-early-1945..jpg