Henschel Hs 129

Moderátor: Hans S.

Uživatelský avatar
YAMATO
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 2808
Registrován: 19/3/2005, 19:25
Kontaktovat uživatele:

Henschel Hs 129

Příspěvek od YAMATO »

Obrázek

IDEA SLACHTFLUGZEUGU
Idea těžce pancéřovaného bitevního letounu (Schlachtflugzeug) nebyla v Německých leteckých kruzích příliš populární. Byl zastáván názor, že masivní pancíř zatíží letoun natolik, že jeho výkony budou velice omezeny. Pozdejší vývoj (v Německu i jinde) dal těmto úvahám do značné míry za pravdu. Zkušenosti ze Španělska však přinesly určitou změnu pohledu, takže byl odstartován vývoj takového stroje. Ob.d.L. (Oberbefehlshaber der Luftwaffe - vrchní velitelství LW) požadovalo stroj schopný bojovat především s pancéřovou technikou. Jeho základní požadavky byly předány k upřesnění Technische Amtu RLM (technický úřad), který z nich však měl pramalou radost, neb stále trval na předpokladu o přílišném omezení výkonů vlivem přetížení mocným pancéřováním. Nicméně v dubnu 1937 zaslal požadavky firmám Focke Wulf, Gotha, Hamburger Flugzeugbau (pozdější Blohm und Voss) a Henschel. Požadován byl jednomístný dvoumotorový stroj vyzbrojený dvěma 20 mm kanony a dvěma 7,9 mm kulomety. Pro pohon měly být vybrány "nedůležité" motory, nejlépe Argus As 410. Tyto byly samy o sobě povedené, ale pro pohon silně pancéřovaných a tedy dosti těžkých strojů nedisponovaly dostatečným výkonem, což se později ukázalo být pro celý program málem fatální.

Gotha nabídku odmítla, takže bylo vybíráno z tří projektů. Asymetrický jednomotový projekt Ha P.40 (na bázi vyvíjeného průzkumného Ha 141) byl odmítnut jako příliš extravagantní. 1. 10. 1938 bylo rozhodnuto o stavbě bitevní úpravy pozorovacího/průzkumného stroje FW 189 (ZDE) a henschelově projektu P.46.

Při zkouškách FW 189 V1b od března 1939 se letoun ukázal být velice nepovedený, ani další úpravy a upravený prototyp V6 nepřinesly výrazné zlepšení. Stroj byl proto brán pouze jako náhrada pro případ totálního zklamání Henschelu.


Hs 129 A

P.46 byl vyvíjen pod vedením ing. Friedricha Nicholause. V květnu 1938 byla hotova maketa. Technische Amt na ní kritizoval extrémně stísněnou kabinu s minimálním výhledem, nicméně v září (?) byly objednány tři prototypy a letoun dostal označení Hs 129. Prototyp V1 poprvé vzlétl 26. 5. 1939 a rychle se ukázal být stejně špatný jako konkurent od FW. Dále byl vyvíjen pouze z důvodu nižší ceny. Motory As 410 A-0 o výkonu 316 kW byly zjevně nedostatečné, letové vlastnosti téměř katastrofální, řízení velice těžké, let na jeden motor prakticky nemožný. Extrémně malá kabina, v ramenou pilota široká pouze 60 cm (!), neumožnila ani montáž všeho vybavení, část přístrojů byla proto umístěna na krytech motorů (!!!), zaměřovač Revi C12/C byl zase před čelním štítem. Krátký knypl si záhy vysloužil velmi nelichotivou přezdívku odkazující k jistému tělesnému orgánu. Ke cti stroje je nutno připustit, že ochrana pilota byla na velmi vysoké úrovni, vana kabiny byla svařena z plátů silných 6 mm (boky) a 12 mm (zepředu, zezadu a zespodu), čelní štít byl tvořen dvěma pancéřovými skly silnými 75 mm. Také 200 l trupová nádrž a motory byly chráněny, ač ne tak silně, zde byly použity pláty o síle 6 a 5 mm. Dvojice nádrží po 205 l v centroplánu byla bez pancéřové ochrany.

Obrázek Prototyp V1

Obrázek Fotografie Hptm. Ruffera v kabině Hs 129 (zde verze B) jasně ukazuje její extrémní stísněnost


Druhý prototyp V2 byl zalétán 30. 11. 1939, krátce po něm i třetí. V2 byl 5. 1. 1940 zničen, když se ukázalo, že let pod úhlem větším než 30° není fyzicky možno vybrat. Za bezpečný byl považován úhel pouze do 15°, což bylo pro praktické nasazení velmi omezující. Všechny tři prototypy byly vyzbrojeny dvojicí kanonů MG FF ráže 20 mm s 60 náboji v bubnu a dvojicí kulometů MG 17 ráže 7,92 mm s 500 náboji na hlaveň.

Obrázek Obrázek


Přes špatné vlastnosti a výkony bylo v únoru 1940 objednáno 12 předsériových Hs 129 A-0 a o něco později 16 sériových A-1. První A-0 byl hotov v červnu, všech 12 do listopadu. Poháněny byly motory As 410 A-1 o výkonu 342 kW, byly provedeny i další úpravy, ale výkony a vlastnosti to zlepšilo jen nepatrně. Výzbroj tvořili dva kanony MG 151/20 se 125 náboji na hlaveň, dva kulomety MG 17 s 500 náboji na hlaveň a čtyři 50 kg pumy pod trupem. Bojová použitelnost byla prakticky nulová, takže bylo rozhodnuto přestavět již téměř dokončené sériové stroje A-1 na jiné motory.

Obrázek Hs 129 A-0


Hs 129 B
Těmito motory byly trofejní francouzské Gnôme-Rhône 14M-04/05 o výkonu 515 kW, také vrtule byly francouzské typu Ratier 1527/1528. Motor M-04 byl levotočivý, M-05 pravotočivý. Jako první je obdržel prototyp V3, byl s nimi zalétán 19. 3. 1941. Postupně bylo upraveno všech 16 A-1. Mimo motorů bylo mírně upravena geometrie křídla pro zachování těžiště. Stroje B-0 přinesly poměrně výrazné zlepšení výkonů, přesto však mnohé zápory zůstaly, především vysilující pilotáž se o moc nezlepšila. Jelikož však východní fronta začala naléhavě volala po bitevním, především pak protitankovém, letounu, bylo rozhodnuto o výrobě.

Obrázek Protitankový Hs 129 B-1


První sériový Hs 129 B-1 byl hotov 21. 12. 1941. Od B-0 se lišil zcela novým krytem kabinu, který výrazně zlepšil tolik kritizovaný výhled, a dále aerodynamicky lépe řešenou přídí. Hlavňová výzbroj byla stejná, pod křídlem byly standardně dva závěsníky ETC 50 pro pumy SC 50 či pumové kontejnery AB 24. Dále pak existovaly dvě v praxi používané výzbrojní sady: pumová, což byly čtyři závěsy ETC 50 pod trupem, a kanonová, což byl kanon MK 101 ráže 30 mm (s nejprve pouze 6 (?)náboji, později s 30), umístěný v pouzdru pod trupem. Problémy byly s motory, značně poruchovými a citlivými na prach. Později použité filtry se ukázaly být velmi málo účinné. Také jejich pancéřová ochrana o síle 5 mm byla nedostatečná. Přesto se letoun ukázal být při vhodném nasazení poměrně účinnou zbraní, včetně boje s tanky. Do května 1942 bylo vyrobeno 50 strojů v provedení B-1.


Obrázek Protitankový Hs 129 B-2

V květnu 1942 začala výroba verse Hs 129 B-2. Upravena byla palivová soustava a řada detailů, a to i v průběhu výroby. Výzbroj byla stejná jako u B-1, od poloviny roku 1943 byly místo kanonů MK 101 montovány účiňnější MK 103 stejné ráže, pro nějž bylo neseno 100 nábojů. Varianta B-2 byla postavena v 734 kusech.

Obrázek Obrázek


Existovaly i další alternalivy výzbroje, nebyly však v praxi používány. Jednalo se o možnost podvěsit pod trup rošt se závěsem pro 250 kg pumu nebo 300 l přídavnou nádrž. Vyzkoušen byl také rošt pro čtyři kulomety MG 17 s 500 náboji na hlaveň. Nevyužívána byla také možnost vestavby kamery Rb 20/30 nebo Rb 50/30 do trupu.

Kanony ráže 30 mm měly jen omezenou účinnost proti pancéřové technice, v zimě také často zamrzaly. Poměrně se osvědčily protipancéřové kumulativní pumičky SD 4/HL nesené v pumových kontejnerech, ale k dokonalosti to měly daleko. Při hledání účinnější protipancéřové zbraně byl zkoušen kanon BK 3,7 ráže 37 mm, vzniklo 10-12 zkušebních strojů, přinesly však zklamání, vliv palby kanonu na letoun byl tak velký, že efektivnost zničení středního tanku dosahovala stěží 1 %! Neslavně dopadly i zkoušky raket W.Gr. 21 ráže 210 mm a W.Gr. 28 ráže 280 mm, od těchto dělostřeleckých raket s nevhodnou balistikou se však nedalo mnoho čekat. Byly zkoušeny i speciální protipancérové rakety Pb 1 ráže 70 mm a Pb 2 ráže 55 mm, ale ty se uplatnily až na FW 190 F. Zoufalost Luftwaffe v boji s pancéřovou technikou dokumentují zkoušky plamenometu Gero (s 300 l hořlaviny) v pouzdru pod trupem. Velice zajímavou protipancéřovou zbraní byl systém SG 113A Förstersonde. Jednalo se o šest hlavní ráže 77 mm v trupu za nádrží, vertikalně umístěných pod úhlem 15° dozadu. Munice byla podkaliberní ráže 45 mm. K odpalu docházelo automaticky při průletu nad tankem pomocí magnetického detektoru s anténou na přídi. Zkoušky probíhaly na třech Hs 129, k bojovému nasazení nedošlo.

Obrázek Jeden ze strojů zkoušených s BK 3.7


Počátkem roku 1944 bylo rozhodnuto vybavit Hs 129 vysoce účinným protitankovým kanonem BK 7,5 ráže 75 mm. Ten byl vyvinut z pozemního protitankového kanonu PaK 40. Nabíjení u něho bylo z ručního změněno na elektropneumatické, bubnový zásobník pojal 12 nábojů. Dále byl kanon vybaven mohutnou úsťovou brzdou. Jeho délka byla 6,1 m, vážil 450 kg a teoretická rychlost střelby byla až 30 ran za minutu. Dále byl letoun vyzbrojen dvěma kulomety MG 17, které sloužily k zastřílení. Zaměřovač byl teleskopický ZFR 3V. V červenci 1944 byly postaveny první tři Hs 129 B-3. Výsledky zkouškek byly rozporuplné. Na jednu stranu se potvrdila vysoká účinnost kanonu, který na vzdálenost 500 m prorážel kolmý pancíř silný až 130 mm, skloněný na 30° pak až 95 mm. To zaručovalo schopnost zničit prakticky jakýkoli tank včetně IS (ZDE). Na druhou stranu těžký kanom v objemném kontejneru (bylo ho možno v případě nouze odhodit) výrazně zhoršoval už tak chabé výkony a vlastnosti a jeho zpětný ráz měl obrovský negativní vliv na stabilitu letounu. Přesto šel letoun do výroby, která dala do konce září 1944, kdy byla výroba Hs 129 ukončena, cca. 25 kusů. O nějakých větších úspěších této varianty, přezdívané Buchsenöffner (otvírač konzerv), není nic známo, vzhledem k nedobrým vlastnostem, mizivému počtu a tehdejším možnostem Luftwaffe však jistě nebyly valné.

Obrázek

Obrázek


JINÉ PROJEKTY

Plánována byla ještě verse Hs 129 C s italskými motory Isotta-Fraschini Delta o předpokládaném výkonu až 634 kW. Základem výzbroje měly být dva kanony MK 103 v samostatných, dálkově ovládaných věžích (?). Vznikla jen maketa, dříve než byly motory k dispozici, byla jejich továrna obsazena Spojenci.

Vzhledem k nasazení Hs 129 těsně u země bylo jejich nouzové opuštění často velmi svízelné. Objevila se proto úvaha o použití vystřelovací sedačky. Ta byla údajně na jaře 1944 na jednom stroji skutečně zkoušena, nic bližšího se k tomu bohužel nedochovalo.

Uvažovalo se také o vestavbě pancéřové kabiny do Ju 188, poháněného motory Jumo 222 A o výkonu 1838 kW. Další, snad ještě podivnější projekt počítal s její vestavbou do Ho 229 poháněného tlačným Jumo 213. K čemu měly tyto podivné hybridy sloužit se lze jen domýšlet.


V CIZÍCH SLUŽBÁCH
Mimo Německo se Hs 129 dostal ještě do dvou zemí. První z nich bylo Rumunsko, které v květnu 1943 získalo 40 kusů a dalších 23 začátkem roku 1944. Všechny rumunské Hs 129 byly vybaveny pro nesení pum. Používány byly u Grupul 8 Asalt a to jak v boji se SSSR, tak i - po 23. 5. 1944 - proti bývalým spojencům. Konce války se při osvobozování ČSR dožilo 12 strojů, poslední tři byly vyřazeny v roce 1950.

Obrázek Rumunský Hs ještě na straně OSY


O Henschely mělo zájem také Maďarsko, které 1. 7. 1943 založilo bitevní jednotku (csatarepüló - század), kterou jimy chtělo vyzbrojit. V srpnu 1943 obdrželo čtyři Hs 129 B-2 (pp. všechny s MK 101 či MK 103) na testy. Při těch byl jeden stroj zničen. Vzhledem k nedostačující výrobě nepokrývající ani požadavky Luftwaffe k dalším dodávkám již nedošlo. Zbylé tři Henschely byly předány k 5/1. Kíserleti Éjjeli Vadászzázad (experimentální noční stíhací jednotka - co tam s nimi chtěli dělat?), ale záhy nato byly vráceny Němcům.


HODNOCENÍ
Hs 129 byl rozhodně kontroverzní letoun. Obavy z negativního vlivu těžkého pancíře na výkony se nejen že potvrdily, ale dokonce předčily snad i ta nejnegativnější očekávání. Přesto tyto stroje vykonaly mnoho užitečné práce, především v boji s tanky. Nicméně účinnost byla značně omezena malými počty, citlivými motory a velmi špatnými letovými vlastnostmi. O účinnosti kanonů ráže 30 mm proti středním tankům, především tedy T-34 (ZDE), si nelze dělat velké iluse. S kanonem MK 103 se pravděpodobnost zničení středního tanku při útoku pohybovala okolo 2 %. Pro zajímavost, šance na zničení tanku lehkého byla cca 5 %, nákladního automobilu cca 15 %. Problém zjevně nebyl jen s nízkou účinností 30 mm munice, ale se samotným dosažením zásahu. Přesto se našli i piloti nárokující si i několik desítek zničených kusů obrněné techniky. To je však spíše důkazem vysokých schopností těchto můžů, nikoli Henschelova stroje...

Obrázek Henschely se dostaly i do Afriky, ale jejich nasazení lze označit jako fiasko


TECHNICKÉ ÚDAJE (Hs 129 B-2 / Il-2 m2/43 pro srovnání)

ROZMĚRY
Rozpětí: 14,2 m / 14,6 m
Délka: 9,75 m / 11,65 m
Výška: 3,25 m / - m
Nosná plocha: 28,9 m² / 38,5 m²

HMOTNOST

Prázdná: 3810 kg / 4630 kg
Normální: 4200 kg / 6060 kg
Maximální: 5250 kg / 6260 kg

VÝKONY
Max. rychlost u země: 320 km/h / 390 km/h
Dostup: 7500 m / 6000 m
Dolet: 560 km / 680 km

Obrázek


ZDROJE
Hs 129, P. Stachura / D. Bernad / D. Haladěj, MBI 1996
Hs 129, B. Kempski, Typy Bronia i Uzbrojenia N°214, 2004
Hs 129, D. Bernad, In Action 176, Squadron/Signal Publications 2001
Internet
ObrázekObrázek

Když zmizíš, tak budeš zmizelej, jinak tě zmizím já.
Uživatelský avatar
Hans S.
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 3767
Registrován: 22/2/2007, 04:34
Bydliště: Gartenzaun
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od Hans S. »

YAMATO píše:Extrémně malá kabina, v ramenou pilota široká pouze 60 cm (!), neumožnila ani montáž všeho vybavení, část přístrojů byla proto umístěna na krytech motorů (!!!)
Tohle není zase tak výjimečné. Přístroje přímo na motorových gondolách měly třeba i Bf 110 a jestli si vzpomínám, tak i Ju 88 (těmi si úplně jistý nejsem). Stíhací Jakovlevy snad měly palivoměry na křídle. V téhle době se nejednalo o tak zvláštní věc. To spíš ten reflexní zaměřovač mimo kabinu je unikát :)

Ad 30 mm kanony) Když jsem se jimi trochu zabýval v souvislosti s bitevními Fw 190, tak jsem četl o dostatečné účinnosti proti tankům. Byla do nich používána výkonná wolframová munice, která údajně celkem bohatě stačila na průstřel vrchních partií tanků. Fw 190 nesl dvojici MK 103 a jednalo se o spojení veskrze úspěšné. Největší nevýhodou byla ztráta výborných výkonů a značné zhoršení ovladatelnosti + samozřejmě nevýhody plynoucí ze silného zpětného rázu komplikující (resp. znemožňující) střelbu dávkou. Tedy podobné věci, s jakými se potýkal i Hs 129.
Je celkem pravděpodobné, že by se tyto kanony na Fw 190 i Hs 129 rozšířily více, ale Hs 129 začal být nepoužitelný v oblastech s již prakticky naprostou leteckou nadvládou nepřítele a Fw 190 dostal přeci jen výhodnější rakety Panzerblitz (v článku také zmiňované). Nicméně hlavní nevýhodou kanonu nebylo, že by nedokázal prostřelit, ale že bylo obtížné trefit.

Osobně Hs 129 považuji za dost velké nedochůdče. Ten letoun mi na dobu, kdy se dostal do boje, přijde jako zastaralý. Naprosto šíleně je řešen pilotní prostor, který sice slibuje slušnou ochranu, ale výhled z něj byl naprosto mizerný. To zvláště u letounů, které se nemohou v krytí spolehnout na formaci, může být kritické. To, že Hs 129 po celou dobu své kariéry bojovaly úspěšně a víceméně s malými ztrátami dokazuje spíše fakt, že VVS nebylo dostatečně silné. Na západě by tyto letouny v bojích (imho) nemohly obstát.
Hs 129 je také typickým představitelem letounu "druhé garnitury". Tedy stroje, na kterém se výrazně šetřilo a nejvíce je to znát z pohledu motorů. Jedná se snad o nejznámější německý letoun, na který nezbylo silné trio jednotek Jumo 211/213, DB 601/605 či BMW 801. Můžeme se jen domýšlet, jak by bylo možno letoun optimalizovat, kdyby dostal pohonné jednotky s dvojnásobným výkonem - BMW 801.
Uživatelský avatar
YAMATO
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 2808
Registrován: 19/3/2005, 19:25
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od YAMATO »

No k té třicítce nedokážu bohužel konkrétně nic dodat, hledám již několik let konkrétní data o průraznosti a stále nic...

Přístroje na motorech u Bf 110 mě překvapily, to jsem netušil.

A k těm motorům...popravdě si Hs 129 s BMW 801 nedokážu moc představit. Možná by to chtělo nějaké motory výkonostně mezi GR a BMW. Hs 129 C mohl být zajímavý, ale stejně ne v roce 1943 a později. Prostě to bylo celé slepá ulička, podobně jako Il-2 a další, ten byl aspoň nasazován masově, ale tohle troškaření s Hs už nemohlo přinést vcelku nic, jeho aktivita byla vcelku lokální. Osobně považuji za nepoměrně lepší řešení bitevníku stroje jako FW 190 F, Typhoon a podobně.
ObrázekObrázek

Když zmizíš, tak budeš zmizelej, jinak tě zmizím já.
Uživatelský avatar
Zemakt
6. Podplukovník
6. Podplukovník
Příspěvky: 11465
Registrován: 28/8/2008, 11:14
Bydliště: Cheb

Příspěvek od Zemakt »

Abych řekl pravdu tak o ukazatelých na motorových krytech u Bf 110 jsem nyní slyšel také poprvé, kdežto u Hs 129 je to dost známá věc. Nebyla by nějaká fotečka? Nebo více info? Jak to bylo u nočních stíhacích verzí stodesítky? Děkuji

Jinak k Hs 129: obdiv u mne mají piloti, klaustrofóbií nerpím, ale...... Otázka záchrany padákem při zásahu je také vyřešená! Nejen to, že létali nízko nad zemí, ale ještě se z toho vysoukat. Tak si myslim, že padák byl out
ObrázekObrázek

"Voni fotr, řekněte jim tam, že se jim na jejich párky vyserem!"
Hektor
7. Major
7. Major
Příspěvky: 1022
Registrován: 28/5/2008, 15:49

Příspěvek od Hektor »

Ohladne tej záchrani po zásahu, je to samozrejme len moja fantázia ale:
Malé rozmery kokpitu = nieje sa o čo udrieť (ako vo formule) nasadenie nízko nad zemou v malej rýchlosti = žiadne dramatické premety pri pristátí
pancierovaná vaňa = čo tak to jednoducho skúsiť prežiť núdzovým pristátím?
Samozrejme že to nejde vždy ak je stroj natoľko poškodení že skúsiť " riadene spadnúť " sa nedá tak má pilot jednoducho smolu.
Uživatelský avatar
Hans S.
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 3767
Registrován: 22/2/2007, 04:34
Bydliště: Gartenzaun
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od Hans S. »

Odpověď ohledně Bf 110 ZDE.

Yamato, s trochou štěstí tu průpalnost v budoucnu někde najdu. Mám zato, že i tu někde mám zaznamenanou.
Uživatelský avatar
YAMATO
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 2808
Registrován: 19/3/2005, 19:25
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od YAMATO »

To by jsi mi udělal ale opravdu velikou radost!
ObrázekObrázek

Když zmizíš, tak budeš zmizelej, jinak tě zmizím já.
Uživatelský avatar
Zemakt
6. Podplukovník
6. Podplukovník
Příspěvky: 11465
Registrován: 28/8/2008, 11:14
Bydliště: Cheb

Příspěvek od Zemakt »

Malé rozmery kokpitu = nieje sa o čo udrieť (ako vo formule)
a co to sklo před kebulí viz foto :-)
ObrázekObrázek

"Voni fotr, řekněte jim tam, že se jim na jejich párky vyserem!"
Uživatelský avatar
Hans S.
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 3767
Registrován: 22/2/2007, 04:34
Bydliště: Gartenzaun
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od Hans S. »

Nouzová přistání byla za druhé světové války zcela běžná. Bylo nezbytné být velice dobře přikurtovaný - každý, kdo si "nouzák" vyzkoušel to mohl potvrdit. Chtělo by, aby ti, kteří jezdí v autě nepřipoutaní, četli také tuhle literaturu a zjistili, jaké to je jen když to pilot neměl zcela dotažené :)

Nouzové přistání šlo provést pouze tehdy, pokud si letadlo udrželo alespoň trochu slušnou ovladatelnost, tedy nesmělo být extrémně těžce poškozené a nesmělo mít poškozený systém řízení "přestřelená lanka/táhla". Samozřejmě byla třeba i nějaká ta slušná louka. Přistání do lesa bylo velice nebezpečné a ve většině případů fatální. Naproti tomu nouzové sednutí na pole/louku až na výjimky dopadala dobře. Byť i zde bychom nacházeli výjimky. Třeba Ju 88 a He 111 měly velké problémy při nouzovém přistání na sněhu. Prosklenou částí kabiny se do ní dostala doslova lavina a posádku mohla zadusit.
Problém u těchto bitevníků při nouzovém přistání může tkvět i v oné malé výšce - nemají čas se rozhlédnout kolem sebe a už jim dře podvozek o zem. Žádný med to nebyl.
Uživatelský avatar
YAMATO
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 2808
Registrován: 19/3/2005, 19:25
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od YAMATO »

Tak u Hs 129 byl kolikrát problém přistát i s nepoškozeným strojem na vlastní letiště, čili bych to s nouzovým přistáváním poškozených moc optimisticky neviděl...
ObrázekObrázek

Když zmizíš, tak budeš zmizelej, jinak tě zmizím já.
Uživatelský avatar
Hans S.
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 3767
Registrován: 22/2/2007, 04:34
Bydliště: Gartenzaun
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od Hans S. »

No špatné přistávací vlastnosti v textu nezmiňuješ :) Spíše tak nějak v souvislosti s vyššími rychlostmi (to souvisí s tím klesáním pod vyššími úhly).
Uživatelský avatar
YAMATO
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 2808
Registrován: 19/3/2005, 19:25
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od YAMATO »

Hm, pravda, to jsem tam měl zmínit.

Klesání pod vyššími úhly...těch 15° byla dost katastrofa, to muselo strašně omezovat při akci...nějaká rozumná střelba na vrchní partie tanku pak byla spíš teorií, při tom úhlu dopadu prošlo skrz máloco.
ObrázekObrázek

Když zmizíš, tak budeš zmizelej, jinak tě zmizím já.
Uživatelský avatar
Hans S.
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 3767
Registrován: 22/2/2007, 04:34
Bydliště: Gartenzaun
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od Hans S. »

Těch 15° máš v souvislosti s prototypem V2. On není rozhodující úhel klesání - ten je ve své podstatě nedůležitý. Důležité faktory jsou úhel náběhu a rychlost. Právě zřejmě rychlost a tlak vzduchu na kormidlech natolik ztížili řízení, že se stroj mohl stát neovladatelným. To ale bude hodně souviset i s malým kniplem a celkovým sladěním sil. Nicméně pokud byly tyto potíže v době prototypu, tak vůbec nemusely přetrvat, dokonce se lze domnívat, že na tom konstruktéři pracovali. Právě řešení vyvážení sil v řízení je jedna z obvyklých a dlouhotrvajících činností. Bývá to často laděno měsíce - převodování se upravuje, posunují se citlivosti v souvislosti s rychlostmi. V tomto směru se delší dobu ladil třeba He 219, který v prototypové fázi měl také s tímto potíže, ale již v této fázi bylo vše (po delší době) odladěno. Pokud nemáš zmínky o tomto problému přímo z bojového nasazení, tak se téměř s jistotou můžeme domnívat, že se to podařilo alespoň částečně odladit. Pořád se pohybujeme v relativně nízkých subsonických rychlostech, kde tehdejší doba již uměla slušně optimalizovat.
Uživatelský avatar
YAMATO
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 2808
Registrován: 19/3/2005, 19:25
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od YAMATO »

Právě že těch zmínek z nasazení je dost, extrémně špatná ovladatelnost atd.

IMHO se tenhle stroj vůbec do výroby dostat ani neměl...
ObrázekObrázek

Když zmizíš, tak budeš zmizelej, jinak tě zmizím já.
Uživatelský avatar
Hans S.
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 3767
Registrován: 22/2/2007, 04:34
Bydliště: Gartenzaun
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od Hans S. »

Taky myslím, že to byla znouzectnost :) Dost možná ta celková špatná ovladatelnost byla spojena právě s nevyhovujícím kniplem. Který byl jednoduše moc krátký.
Uživatelský avatar
SK
nadrotmistr
nadrotmistr
Příspěvky: 196
Registrován: 14/9/2005, 09:36
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od SK »

niečo málo o prieraznosti kanónov...
prieraznosť leteckých kanónov - diskusia

tankbusters
Uživatelský avatar
YAMATO
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 2808
Registrován: 19/3/2005, 19:25
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od YAMATO »

Hm, zajímavé, wolframová munice z MK 103 že by měla průraznost až 90 mm při 90° dopadu na vzdálenost 300 m...nevím, mě to připadá až přehnané, ovšem pokud by to platilo, tak není okolo účinnosti proti typické technice moc co řešit.
ObrázekObrázek

Když zmizíš, tak budeš zmizelej, jinak tě zmizím já.
Uživatelský avatar
SK
nadrotmistr
nadrotmistr
Příspěvky: 196
Registrován: 14/9/2005, 09:36
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od SK »

No okolo tých 90 mm som čítal z viacerých zdrojov, myslím, že je to i v Monografii Hs 129, ktorú mám doma(tuším MBI).

Na tom fóre sú vyobrazené účinky 30mm granátov na KV...a ak je teda pravda, že je to od 30mm granátov, tak potom by prieraznosť 90mm mohla byť reálna...
Uživatelský avatar
Pátrač
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 7850
Registrován: 14/8/2008, 06:44
Bydliště: Prostějov

Příspěvek od Pátrač »

Souhlasil bych s názorem že toto letadlo šlo do výroby i do boje pod tlakem událostí. Nějak ta stáda tanků zastavit nebo alespoň proředit museli.

Kdyby na to byl čas a prostor, mohlo z toho vyjít skvělé letadlo, takový A-10 II.SV
ObrázekObrázek

Pes(ticid) - nejlepší přítel člověka! Nechápete? Nevadí. Hlavní je, že víte že:

JDE O TO, ŽE KDYBY O NĚCO ŠLO, BYLO BY DOBRÉ VĚDĚT, O CO VLASTNĚ JDE.
Uživatelský avatar
hydrostar
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 1717
Registrován: 26/9/2006, 21:19
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od hydrostar »

YAMATO: Prostě to bylo celé slepá ulička, podobně jako Il-2 a další
Zajímalo by mě, podle čeho tak usuzuješ, že to byla slepá ulička? A co téměř dnešní A-10, Su-25 a podobné? To jsou taky specializované bitevníky. Nebo jak je možné, že byly úspěšné naprosto nechráněné Hurricany s 40 mm kanony? A zrovna s Il-2 bych to nesrovnával. Proti tomuto letadlu je to víc jak vynikající stroj. A když pak věděli, jak ho nasadit...
Hydrostar se s námi trvale rozloučil...
Odpovědět

Zpět na „Bombardovací a bitevní letouny“