Osobně bych letouny jako A-10 či Su-25 k těmto nepřirovnával. Jejich výkony nejsou omezeny pancéřováním, na rozdíl od zmíněných Il a Hs. Jejich specializaci bych jim ani moc nevyčítal, ale to, že bylo pancéřování podřízeno prakticky vše ostatní, to ano.
V čem byl Hs lepší než Il? Jedině snad výhled v přední polosféře...samozřejmě nebudeme uvažovat brutální nekvalitu velké části Ilů (hlavně rok 42, kdy byla otázka zda je dřív sestřelí nebo zda shnijí). Ale jinak?
Když zmizíš, tak budeš zmizelej, jinak tě zmizím já.
Jelikož mám celou publikaci o tomto zajímavém kousku, tak bych si dovolil pár věcí doplnit. zejména verze B-3 je opravdová lahůdka a unikát na poli letadel dost možná.
Kanon BK 7,5 měl pro zajímavost deélku hlavně 6,1 m, hmotnost 450 kg a každý granát vážil 4,5 kg. Rychlost střleby 30 ran za minutu. Pilot zvládl vystřelit při jediném naletu max 4 náboje, nutno dodat, že při trefě nebylo více než jednoho třeba. Střílelo se většinou na cca 500 m. Granáty tohodle mazlíka údajně na 1000 metříků při úhlu dopadu 90° zvládly 130 mm pancíře a při úhlu 30° ještě 95 mm.
Pak tu mám letovou charakteristiku popisovanou jedním z neštastníků, který s tím musel létat (ne přímo s verzí B-3, ale celkově):
"Letové charakteristiky Hs 129 byli v některých ohledech tak špatné, že i po letech jsou předmětem mých nočních můr. Pro akce, které jsme lételi, bylo směrové řízení obzvláště těžké a nevhodné. Zvláště obtížné bylo provádět poslední opravy míření. Cokoliv, i nejméně strmý let se stával opravdovou dřinou pro obě ruce, které jsme potřebovali na to, abychom přitáhli ten zatracené krátký knipl, který jsme posjmenovali po jistém přívěstku mužského těla. Snad nejlepší vlastnosti měl letoun při přistání, ale dokonce i během něj se z něho mohla stát hromada šrotu, jestliže byla turbulence, a to vzdor jeho stababilitě a těžkému řízení. A tak, co se nás pilotů týkalo, nekritizovali jsme jen jedinou věc na tomto letounu - výbavu pro přežití v nouzi umístěnou na pravé straně centroplánu. Tato výbava se skladala ze samopalu, ocelové přilby a plynové masky."
Nutno dodat, že x pilotů bylo k Hs 129 přeloženo od Bf 109, což pro ně byla víc než "rána pěstí".
Pár tankových es:
Bruno Meyer: přes 500 bojových letů
Franz Oswald: přes 300 bojových letů, 50 tanků
Otto Ritz: 2 sestřely nepřátelských letadel, cca 70 tanků.
Rudolf-Heinz Ruffer: přes 300 misí, cca 80 tanků.
Hans-Hermann Steinkamp: 324 misí, cca 70 tanků. Při jedné misi zníčil 10 tanků KV a při přistání našli zbrojíři v zasobníku ještě 6 nevystřelených nabojů.
