Dornier Do 17, Do 215

Moderátor: Hans S.

Odpovědět
Uživatelský avatar
Hans S.
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 3767
Registrován: 22/2/2007, 04:34
Bydliště: Gartenzaun
Kontaktovat uživatele:

Dornier Do 17, Do 215

Příspěvek od Hans S. »

Jak je všeobecně známo, tvrdé podmínky Versaillské smlouvy zakazovaly Německu vývoj vojenských letadel. Civilní typy ale nikterak omezeny nebyly – již v roce 1932 došlo v naprostém utajení k přestavbě dopravního Junkersu Ju 52 na bombardér. A touto vyšlapanou cestou se měl ubírat i vývoj většiny následujících klíčových typů Luftwaffe první poloviny 30. let. Očekávalo se, že páteří bombardovacích sil budoucí Luftwaffe se stane Junkers Ju 86 – stroj, jehož vývoj byl zahájen v roce 1932. Přesto byl ještě před zalétáním prvního prototypu Junkersova bombardéru zahájen vývoj dalších dvou typů dvoumotorových letadel. Heinkelova He 111 a Dornierova Do 17.


Dornier Do 17 & Do 215

Obrázek
Dornier Do 215 V-3

První návrh Dornierovy konstrukční školy vycházel ze specifikací a požadavků zadaných v roce 1932 německým armádním zbrojním úřadem (Heereswafenamt). Požadavky oficiálně zněly na dopravní a nákladní letoun pro Lufthansu (německá letecká společnost, dnes jedna z největších na světě), jednalo se tedy o tytéž, na které reagovala konkurence typy Ju 86 a He 70. Neoficiálně se samozřejmě počítalo s možností snadné konverze na bombardéry. Detaily zadání se již bohužel nedochovaly, ale jak z následujících konstrukcí plyne, jednalo se o spíše menší dopravní letoun pro šest pasažérů + náklad pošty s důrazem na vysokou cestovní rychlost.
Vývoj samotný byl zahájen již 1.8.1932. Ke zpětnému schválení Dornierova návrhu nově vzniklým RLM (Reich Luftfahrt Ministerium, Říšské ministerstvo letectví) došlo 17.3.1933 na přímý pokyn Erharda Milcha. Byla tak dána zelená ke stavbě dvou prototypů. Dále bylo rozhodnuto o vybavení letounů motory BMW VI s možností zástavby silnějších zahraničních Hispano-Suiza. Stavba obou prototypů byla zahájena 2.10.1933, přičemž se mimo původní plán začalo i se stavbou prototypu třetího, právě pro plánované motory Hispano-Suiza 12 Ybrs. O měsíc později, 4.11.1933 byla Dornierovu Do 17 přidělena typová označení A (civilní s BMW VI 6,0), C (vojenský s BMW VI 7,3) a D (civilní s Hispano-Suiza).
První Do 17 představoval verzi C. Jeho motory BMW VI 7,3 podávaly vzletový výkon 700 PS při 1550 ot/min. a 500 PS při 1300 ot/min. Stroj s nimi poprvé vzlétl 23.11.1934 (tedy 19 dní po Ju 86), za řídidly seděl testovací pilot Dornieru, Flugkapitän Egon Fath (čestný titul Flugkapitän získával pilot s náletem přes 1000 hodin). Původní Dornier Do 17c představoval dvoumotorový samonosný celokovový hornoplošník pro tříčlennou posádku. Ve dvou oddělených pumovnicích byl schopen dopravovat 500 kg bomb. Letoun nesl maximálně 1000 litrů paliva ve dvou stejně velkých trupových nádržích. V únoru 1935 došlo k přeznačení prototypu z Do 17c na Do 17 V-1 (písmeno V je odvozeno od slovního spojení Versuchsmuster, tedy zkušební prototyp – toto označování se stalo u německých konstrukcí standardem). Ten samý měsíc došlo k nehodě při přistání, při které se ulomila podvozková noha. Oprava zabrala další měsíc, smůla se novému typu lepila napaty i nadále. K další podobné nehodě došlo v květnu – tyto nepříjemné problémy značně opozdily předání prototypu na testování do Rechlinu.
18.5.1935 vzlétl Do 17a, mezitím přeznačený na Do 17 V-2. Vybaven byl slabšími motory BMW VI 6,0 o maximálním vzletovém výkonu 660 PS. Dalším rozdílem oproti V-1 byly větší nádrže schopné pojmout 2x 700 l paliva, zdvojené řízení a celkově civilní vybavení kabiny. Místo pumovnice vznikl prostor pro kabinu cestujících. Nejvýraznější a na první pohled patrnou změnou ale byla zdvojená směrovka.
Oba prototypy byly v červnu předány do Rechlinu. koncem měsíce, konkrétně 24. (V-2), respektive 26.6. (V-1) byly továrními piloty oba letouny přelétnuty domů do Friedrichshafenu za účelem provedení několika dílčích úprav. K cestám mezi Rechlinem a Friedrichshafenem pak docházelo poměrně často. Během jednoho takového letu dosáhl V-2 na trase dlouhé 680 km průměrné rychlosti 326 km/h. Oficiální testování probíhalo v srpnu 1935 – prototyp V-2 mezi 20. a 30.8. provedl 45 letů o celkové době trvání 14 hodin. V říjnu došlo k prvnímu odhalení Do 17 širší veřejnosti – a právě v této době se pro letoun díky velice štíhlému trupu a výrazné špičce vžila pozdější přezdívka „Létající tužka“ (Fliegende Bleistift). V listopadu letoun testovala Lufthansa.
Její představitelé ale byli navzdory slibným výkonům nespokojení. Snaha o maximální zmenšení konstrukce, a tedy z toho plynoucí snížení aerodynamického odporu letounu, se sice kladně projevila právě na výkonech, kabina pro cestující ale byla již natolik stísněná a nepohodlná, že došlo k zamítnutí pro použití stroje v roli dopravního letounu a prototyp V-2 byl brzy vráceny výrobci – přednost tehdy dostal mnohem ekonomičtější elegantní jednomotorák He 70.
Prototyp V-1 mezitím zůstával celou dobu v Rechlinu, tam byl také 21.12.1935 po těžké nehodě téměř úplně zničen a do dalších zkoušek se již nezapojil. Místo něj byl postaven v podstatě úplně nový letoun, který převzal označení Do 17 V-1 s dotatkem Ers (Ersatz, náhradní). K jeho zalétnutí došlo v červnu 1936. Byla na něm provedena řada dalších úprav, mimo jiné zástavba horního střeliště se 7,92 mm kulometem MG 15. Došlo k celkovému přepracování a zkrácení přídě a instalaci zdvojených ocasních ploch po vzoru V-2. Po dobu úprav byl V-1 při letových testech nahrazen třetím prototypem.
Původní Do 17d, tedy prototyp V-3, dlouho marně čekal na plánované motory Hispano-Suiza. Uvažovalo se o nahrazení několika jinými typy pohonných agregátů. Nakonec 9.9.1935 byl stroj zalétán Flugkapitänem Fathem s řadovými BMW VI 7,3.
Veskrze pozitivní dojmy RLM vyústily v objednávku 11ti předsériových letounů (byly označené jako V-4 – V-14 a později použité při vývoji dalších sériových variant) vycházejících z Do 17 V-1 Ers. Tento původní prototyp také posloužil jako základ pro nejstarší sériovou bombardovací variantu Do 17 E.


Dornier Do 17 E – střední bombardér

Elegantní bombardér Do 17 E-1 se začal vyrábět na počátku roku 1937. Vycházel z prototypu Do 17 V-1 Ers, od něhož se v podstatě nijak výrazněji nelišil. Výzbroj tvořil zpočátku pouze jeden 7,92 mm kulomet MG 15 v horním střelišti. Díky použití dvojité směrovky měl střelec prakticky ničím nerušený výhled a mohl tedy bez výraznějších slepých úhlů pokrýt celou horní část zadní polosféry. Tato výzbroj se z pohledu druhé světové války může jevit jako zcela nedostatečná, ale při vývoji Dornieru v podstatě neexistoval stíhací letoun, který by byl schopný tento bombardér dohnat jinak, než právě útokem z převýšení. U řady strojů došlo k zástavbě dalších dvou kulometů stejného typu – první napevno umístěný v trupu a ovádaný pilotem, druhý pak v pravém čelním okénku, ten ovládal navigátor, který zároveň plnil roli radiooperátora a velitele celého letounu. Letoun byl stejně jako původní prototyp poháněn motory BMW VI, které mu umožnily létat maximální rychlostí okolo 355 km/h a cestovní i s nákladem pum přibližně kolem 300 km/h. Obvyklý náklad činil 500 kg, což byla přibližně polovina toho, co mohl nést konkurenční a již rok sériově vyráběný Ju 86 A/D. Na druhou stranu ale Dornierův letoun dokázal vyvinout o 1/3 vyšší maximální rychlost, což byl propastný rozdíl a ta nejlepší vizitka pro nový „Schnellbomber“. Stroj byl zaváděn již v průběhu roku 1937 a zároveň odeslán do Španělska, kde se osvědčil nad očekávání dobře – přesto se ukázalo, že rychlost, která mu původně měla poskytovat takřka úplné bezpečí, je proti nejmodernější stíhačce nepřítele, Polikarpovu I-16, nedostatečná. Motory BMW VI již neskýtaly žádnou dlouhodobější perspektivu, proto je bylo nutné nahradit, subvarianty E-2 a E-3 tedy již poháněly výkonnější Bramo 323. Z výrobních linek sjelo celkem 399 kusů Do 17 E.


Dornier Do 17 F – průzkumný letoun

Téměř k nerozeznání od varianty E. V pumovnici byly instalovány kamery, jinak se jednalo v podstatě o identické konstrukce se shodnou obrannou výzbrojí. Letoun byl taktéž nasazen již ve Španělsku, celkem bylo vyrobeno 178 kusů.


Dornier Do 17 Ka-2, Kb-2 – exportní střední bombardér

Ka-2 byl exportní variantou stroje určenou pro Jugoslávii s kořistními francouzskými motory Gnome-Rhone-14-NO, každý o výkonu 975 PS. K samotné objednávce došlo na základě dojmů z letecké soutěže pořádané ve Švýcarském Zürichu v roce 1937, viz. níže. Dvacet těchto letounů bylo dodáno na konci roku 1940. Od Ka-2 byla odvozena velice podobná verze Kb-2 s upravenou elektroinstalací a kompletně uzavřeným hřbetním střelištěm.


Dornier Do 17 L, MV-1, MV-3 – další vývojové prototypy

Letouny Do 17 L měly být vybavené motory Bramo 323 P, postaven byl ale jediný, jinak zcela odpovídající variantě E.
MV-1 byl vysokorychlostní, a dalo by se říci spíše propagandistický, speciál. Stroj byl vybaven řadovými motory DB 600, každý o maximálním výkonu u země 1050 PS, dále byla přepracována příď, jinak přibližně odpovídal řadě E. V roce 1937 se účastnil leteckých soutěží v Zürichu. Letoun na všechny návštěvníky i vojenské zástupce různých zemí udělal obrovský dojem – byl rychlejší, než kterákoliv účastnící se stíhačka s jedinou výjimkou – tou byl Messerschmittův ]Bf 109. Ve své kategorii získal Dornier řadu cen a nepřímo pak i jugoslávskou zakázku.


Dornier Do 17 M – střední bombardér

Opět vycházel z řady Do 17 E, nejvýraznější na první pohled patrnou změnou ale byla instalace rozměrných hvězdicových motorů Bramo 323 A o výkonu 900 PS. Dalším rozdílem bylo zakryté horní střeliště, tzv. „B-Stand“. Hydraulické systémy zatahování podvozku a vztlakových klapek byly nahrazené elektrickými. Samotná kola hlavního podvozku se již úplně zasouvala do větších motorových gondol – u starších variant částečně vyčnívaly. Změny se kladně projevily na výkonech – nosnost pum vzrostla na 1000 kg, mírně vzrostla taktéž největší zbraň Dornieru, rychlost. Letoun byl vybaven novým zaměřovačem pum Lotfe C 7. Celkem bylo postaveno 200 ks Do 17 M.


Dornier Do 17 P – průzkumný letoun

Průzkumný ekvivalent k řadě Do 17 M. Letoun dostal motory BMW 132 N, každý o výkonu 870 PS (s nižší spotřebou, než u Bramo 323). Dále byl stroj vybaven kamerami Rb 20/30 a Rb 50/30 (případně Rb 20/18), mohl taktéž nést čtyři osvětlovací pumy LC 50. Na počátky druhé světové války se jednalo o standardní průzkumný letoun Luftwaffe vyráběný ve velmi vysokém počtu – 330 ks. To jen ukazuje, jak důležitým pro průzkumné letectvo tento bombardér ve své době byl.


Dornier Do 17 R, S – střední bombardovací, resp. průzkumný letoun

V případě Do 17 R-1 se jednalo o zcela standardní Do 17 E vybavený k testování nových zaměřovačů. Nejdříve byl vybaven motory BMW VI, ty byly posléze nahrazeny dvojicí DB 600. Varianta R-2 byla identická až na motory DB 601. Verze S-0 byla odvozena od R-1 a měla sloužit jako průzkumná. Došlo k přestavbě pouhých třech strojů.


Dornier Do 17 Z – střední bombardovací

Verze Z vznikla primárně kvůli potřebě rozšíření obranné výzbroje – maximálně dva kulomety předcházejících verzí již nemohly nové rychlé stíhačky zastavit. Celá přední část letounu prošla radikální rekonstrukcí, což výrazně pozměnilo tvář letounu. Pilotní prostor byl vyvýšen a posunut směrem v před. Původní „B-Stand“ bylo zrušeno a vytvořeno nově taktéž blíže přídi stroje. Vpředu pod trupem vzniklo třetí střeliště - „C-Stand“. Letounu k vlastní ochraně sloužily čtyři kulomety – jeden v prosklené, nyní již hranaté, přídi, druhý v pravém čelním okně jako u starších variant. Třetí a čtvrtý pak v klasických střelištích B a C-Stand. Čtvrtý kulomet pevně instalovaný v trupu ovládal pilot, zřejmě ale byl u řady letounů (jakožto v podstatě zcela zbytečný) demontován. Nová kabina i větší posádka si ale vyžádaly svou daň – hmotnost stoupla a užitečné zatížení kleslo zpátky na 500 kg, což na začátku druhé světové války bylo na takto velké letadlo již rozhodně nedostatečné množství (soudobé Ju 88 A-1 mohly bez jakýchkoliv potíží a omezení nosit 2000 kg, různé varianty He 111 i více). Na místě je vysvětlit, proč byla nosnost stroje tak nízká, když ostatní výkony byly stále relativně na světové a na úrovni: Letoun měl celkově malou plochu křídla – jeho zatížení tedy bylo značné, z čehož se odvíjela vysoká vzletová a přistávací rychlost. Zda má tento aerodynamický elegán 30. let tak strašlivě tlustý profil proto, že v době jeho vzniku lepší k dispozici nebyl, nebo k jeho volbě konstruktéry vedly nějaké konstrukční důvody, se už dnes asi nedozvíme. Letoun sice s jeho relativně slabými motory, ale jinak velice čistými tvary dokázal vyvinout vysokou maximální rychlost, ale akcelerace byla mizerná. Silnější motory nebyly Dornierově konstrukci dány k dispozici – DB 601 měly vyhrazeny stíhačky Bf 109 a Bf 110, Jumo 211 pak byl pro Junkersy Ju 87 a 88. Největší bombardér Luftwaffe tohoto období – Heinkel He 111 také potřeboval sílu motorů Jumo a DB. Dornier (byť s potížemi) dokázal na rozdíl od těchto konstrukcí obstojně fungovat i s motory druhé garnitury. V případě Do 17 Z-1 se jednalo stále o Bramo 323 A o výkonu 900 PS.
Do 17 Z-2 představovaly hlavní produkční variantu. Instalovány byly výkonnější Bramo 323 P o výkonu 1000 PS, ty měly upravený kompresor pro dosažení maximálního výkonu v nízké výšce – to umožnilo opět letounům nakládat až 1000 kg pum. Nevýhodou byla značná spotřeba benzinu u těchto motorů, akční rádius tedy klesl až na nelichotivou hodnotu 330 km. Na B-Stand přibyly další dva kulomety MG 15 mířící vzad a do boku, čímž se podařily vykrýt slepé úhly vzniklé při stavbě nové kabiny. Postaveno bylo před ukončením výroby v červenci 1940 celkem 537 strojů. Dornier Do 17 Z-3 představoval průzkumnou variantu s tím spojeným vybavením, z linek sjelo 22 letounů. Cvičná varianta se zdvojeným řízením dostala označení Z-4. Řada Z-5 byla vybavena zařízením pro nouzové přistání na moři – vodotěsné sekce dokázaly udržet letoun na hladině a umožnit tak osádce uniknout.


Dornier Do 17 Z-7, Z-10 „Kauz“ (sýček) - noční stíhací letoun

I v případě těchto variant se jednalo pouze o původní modifikované Do 17 Z. Ty měly sloužit jako noční stíhačky – prosklená příď byla nahrazena plnou, byl tedy použit stejný postup, jako u mnohem známějších Ju 88 C. Do ní byly zastavěny tři kulomety MG 17 a jeden kanon MG/FF, pravděpodobně taktéž došlo k redukci, nebo úplnému vypuštění zbylé obranné výzbroje. Letoun byl označován jako Kauz I – došlo k přestavění pouze tří kusů. Jednalo se skutečně o nejprimitivnější noční stíhačky. Pilot se musel spoléhat čistě na svůj zrak.
Podobná byla i varianta Kauz II. - s dále zesílenou výzbrojí o čtvrtý MG 17 a druhý MG/FF. V nose letadla bylo infračervené zařízení na vyhledávání nepřátelských letpounů v noci. Bylo označováno jako Spanner, ale ukázalo se jako takřka nepoužitelné a u části z deseti vyrobených letadel nebylo zastavěno vůbec. Naopak minimálně u jednoho stroje došlo k zástavbě radaru FuG 202 „Lichtenstein“ C-1.
Nasazení nočních stíhacích Do 17 Z bylo spíše experimentálním počinem, který se minul úspěchem.


Dornier Do 17 U – značkovací letoun

Jednalo se o speciální naváděcí letadla s pětičlennou posádkou vycházející z verze Z. Měla dva radiooperátory pro obsluhu speciálního radiovybavení, jehož pomocí určovala přesnou polohu cíle a byla určena k navádění svazů v noci, kdy letěla daleko před ním a na cíl shodila osvětlovací pumy. Postaveno bylo 15 strojů a byly využívány minimálně v řadách KG 100, podrobnosti o jejich nasazení a především o úspěšnosti jejich zajímavého vyhledávacího systému, již dnes nejsou známy.


Dornier Do 215 A

Do 215 se měl stát exportním ekvivalentem k standardní bombardovací verzi Do 17 Z, od které se konstrukčně prakticky nelišil. Ironií osudu byly do zahraničí exportovány pouhé dva kusy z celkového počtu cca 100 letounů – zbytek sloužil u Luftwaffe.
Vývoj, a následná stavba prototypů, byl zahájena v roce 1937, tedy souběžně s variantou Do 17 Z. Do 215 V-1 byl vybaven motory Bramo 323 a jednalo se o identickou kopii Do 17 Z-0. Prototyp V-2 byl vybaven motory Gnome-Rhone-14-NO, ale zahraniční komise nenadchl – výkonově byl stále přibližně na úrovni Do 17 Z. Bylo přikročeno k stavbě třetího prototypu. Ten byl vybaven z pohledu bombardéru skutečnou vzácností – dvojicí nejmodernějších „stíhacích“ motorů DB 601 B (ve skutečnosti byla tato varianta určena právě pro bombardéry, stupeň redukce mezi klikovou hřídelí a vrtulí byl nastaven na jinou hodnotu). Vzletový výkon činil 1075 PS. Zájem o těmito motory vybavený letoun byl především ve Švédsku. Výroba se rozjela na počátku roku 1939, ale těsně před jejich dodáním do severské země došlo k uvalení embarga a stroje zabavila Luftwaffe.


Dornier Do 215 B

Jako řada B-0 byly označovány tři přestavěné Do 215 A-1. Tyto stroje byly dodatečně vybavené moderním radiosystémem FuG 10. Používaly se jako průzkumné. Zbytek Do 215 A-1 byl přeznačen na B-1.
I varianty B-2 a B-4 byly vyvýjeny jako průzkumné – navíc vybaveny až pěti klasickými kamerami Rb 50/30 a Rb 30/20 umístěnými v místě vstupu do letounu (jedna Rb 30/20) a pumovnici s novým odsuvným krytem (trojice Rb 50/30). Jedna kamera byla taktéž v horním střelišti (Rb 30/20). Verze B-3 již měla standardní bombardovací vybavení – postaveny byly ale pouze dva stroje a exportovány do Sovětského svazu.
Celkem 20 letounů bylo dokončeno a přestavěno do noční stíhací varianty B-5, označované jako Kauz III. Letoun měl identickou výzbroj jako Do 17 Z-10 Kauz II včetně infračerveného vyhledávacího zařízení Spanner a systému FuG 10. Navíc byl ale letoun vybavený novým leteckým radarem FuG 202 „Lichtenstein“ BC. Letouny byly používány od ledna 1941 až do května 1944 u I. a III./NJG 1 a II./NJG 2. V noci 19.8.1941 dosáhl Oblt. Becker vůbec prvního sestřelu za pomoci radaru, po dalších 4 sestřelech konečně nastalo jeho masové rozšíření u ostatních nočních stíhacích letounů, specializovaných variant Bf 110 a Ju 88.


Operační nasazení Do 17 & Do 215:

Poprvé se letoun v nízkých počtech ukázal na španělském nebi v průběhu roku 1937, následovalo rychlé vyzbrojování standardních Kampfgeschwadern Luftwaffe. K 1.9.1939 byly těmito stroji kompletně vybaveny KG 2, KG 3 a KG 76. Celkem měla Luftwaffe v předvečer druhé světové války k nasazení připravených 533 letounů, především ve variantách Do 17 Z-2, ale stále i značné množství Do 17 M. Stroj bez jakýchkoliv potíží prošel polskou kampaní a následně i celým západním tažením až k slavné Bitvě o Británii. Zde však stejně jako typy Ju 88 a He 111 utrpěl těžké ztráty. Využití největší přednosti letadel, tedy rychlosti, do značné míry bránily lety v těsných bombardovacích svazech i značná letová výška. Motory Bramo 323 totiž sice podávaly velmi slušný výkon u země, ale s přibývajícími kilometry rychle ztrácely dech. Došlo k žadě hloubkových náletů, ve kterých letoun mohl uplatnit jak svůj výkon v nízké výšce, tak i skvělou ovladatelnost a hbitost – výrazně lepší, než jakou nabízel He 111. Přesto se již jednalo o labutí píseň tohoto letounu. Nové rychle zaváděné Junkersy Ju 88 byly lepší prakticky ve všech parametrech a rychle vytlačovaly Do 17 z předních linií. K jednomu z posledních velkých náletů Do 17 došlo 15.9.1940, během „Dne orla“, slavné série náletů označovaných v originále jako Adlertag utrpěly všechny tři Kampfgeschwadern značné ztráty. Následující noční bombardovací ofenzivy se již účastnily spíše sporadicky. Koncem roku 1940 došlo k masovému vyřazování a přezbrojování na Ju 88 A. Zahájení operace Barbarossa se dočkaly již pouze 3 Kampf Gruppen – III./KG 3 (na Ju 88 přezbrojena na přelomu let 1941 a 1942), Stab a I./KG 2 (obě jednotky přezbrojeny na Do 217 E na počátku roku 1942) a II./KG 2 (Do 217 E, na podzim 1941). Pouhé dvě Staffeln byly ráno 22.6.1942 připravené ke startu na dříve elitních průzkumných letounech Do 17 P a Do 215. A i ty byly brzy vyřazeny. V následujících měsících ještě určité malé množství letadel sloužilo u různých jednotek, především při hloubkových útocích, všeobecně se ale tyto letouny používaly již téměř výhradně u školních jednotek a pro vývoj komponent na Do 217. Posledních 6 mohykánů prodělalo a zakončilo boje v rámci finského letectva, ze kterého byly vyřazeny a sešrotovány až v roce 1947. Z Luftwaffe vyřazované Dorniery v menších počtech postupně vedle Finska končily v letectvech Bulharska, Chorvatska, Rumunska, Španělska a Turecka. Vedle těchto zemí je nutné znovu zmínit i Jugoslávii, kde se tyto stroje zapojily do bojů proti armádám osy.


Jaký byl Dornier Do 17?

Na letoun je třeba se dívat jako konstrukci první poloviny 30. let. Když byl postaven, tak představoval nejrychlejší bombardovací stroj světa. Rozdílem třídy svou rychlostí překonával přímého konkurenta v podobě Ju 86. S mnohem slabšími motory rychlostně překonával pozdější He 111 a dokázal se minimálně měřit i s rychlostí moderních Ju 88. Letoun měl sice dle dochovaných informací velice příjemné letové charakteristiky, přesto byl u druhoválečných pilotů spíše méně populární. To lze klást za vinu slabým motorům. Narozdíl od Ju 88 a He 111 byl u tohoto stroje let na jeden motor značně rizikovou a adrenalinem nasáklou záležitostí. Srovnáme-li hmotnosti, pak je Dornier lehkou vahou mezi všemi středními bombardéry, jeho hmotnost je sotva dvoutřetinová v porovnání s tehdejšími Ju 88 a He 111. Obrovskou nevýhodou byla nízká nosnost. Letouny obvykle přepravovaly pouze 500 kg pum, tedy čtvrtinu obvyklé nálože Ju 88 a He 111. navíc v pumovnici mohly být neseny pouze lehké pumy o hmotnosti 50 kg. Již při vývoji Do 17 Z bylo jasné, že stávající konstrukce bez razantnějšího přepracování přestává dostačovat, přesto ještě stroj odvedl svůj díl práce. Ke kompletnímu přepracování nakonec došlo v podobě Do 217, který se v první linii udržel až do konce války.


_____________________________________________________________________
Na závěr ještě jedna malá perlička pod čarou – o vývoji Do 17 panuje ještě jedna zcela odlišná verze, která by možná postačila na scénář béčkového Hollywoodského filmu. V roce 1935 údajně po předání prototypů Lufthanse po jejím odmítavém názoru na projekt došlo na delší dobu k uzemění všech letadel, které měly reznout kdesi v domácí továrně ve Friedrichshafenu, kde čekaly na sešrotování. Dorniera ale potkalo skutečné štěstí v neštěstí – z ničeho nic se objevil Flugkapitän Untucht, bývalý zaměstnanec Dorniera a v té době pilot nově vznikající Luftwaffe s dobrými kontakty na RLM. Vyžádal si testovací let, po kterém byl tak nadšen z nového stroje, že prosadil právě na RLM, aby nový letoun otestovalo a zavedlo. Na tuto výzvu Flugkapitäna Untuchta RLM zareagovalo kladně. Letoun i Dornierova reputace byly zachráněny. Následně se Untucht vrátil k Dornierovi jako testovací pilot.
Celý příběh má ale značné trhliny. Především prototypy Do 17 nebyly nikdy odstaveny a nemohly tedy reznout někde v hangáru. Dalším podstatným detailem je fakt, že stroje prošly nejdříve právě testováním u RLM a to testováním úspěšným. Až o několik měsíců později proběhly další testovací lety tentokráte přímo Lufthansy, která zaujala onen známý odmítavý postoj.
Je zajímavé, že tento příběh je v souvislosti s Do 17 opakován poměrně často – a je na něm krásně vidět, jak se 100x opakovaná lež může pomalu stát pravdou. Ať už se třeba jedná o sebevětší nesmysl.



Základní technické údaje:

Dornier Do 17 E-1

* Délka: 15,79 m
* Rozpětí: 18,0 m
* Výška: 4,56 m
* Plocha křídel: 55,0 m2
* Prázdná hmotnost: --- kg
* Maximální vzletová hmotnost: 7040 kg
* Pohonná jednotka: dva motory BMW VI 7,3
* Výkon: 700 PS (~515 kW)
* Maximální rychlost v optimální výšce: 350 km/h
* Maximální rychlost u země: ---
* Počáteční stoupavost: ---
* Dostup 5100 m
* Dolet: okolo 1500 km
* Posádka: 3 muži
* Výzbroj: tři 7,92mm kulomety MG 15, náklad pum do 500 kg


Dornier Do 17 Z-2

* Délka: 15,79 m
* Rozpětí: 18,0 m
* Výška: 4,56 m
* Plocha křídel: 55,0 m2
* Prázdná hmotnost: 5800 kg
* Maximální vzletová hmotnost: 8800 kg
* Pohonná jednotka: dva motory Bramo 323 P
* Výkon: 1000 PS (~736 kW)
* Maximální rychlost v optimální výšce: 410 km/h (4000 m)
* Maximální rychlost u země: ---
* Počáteční stoupavost: ---
* Dostup 8200 m
* Dolet: okolo 1000 km
* Posádka: 4 muži
* Výzbroj: šest 7,92mm kulometů MG 15, náklad pum do 1000 kg


Dornier Do 215 B-4

* Délka: 15,79 m
* Rozpětí: 18,0 m
* Výška: 4,56 m
* Plocha křídel: 55,0 m2
* Prázdná hmotnost: 5800 kg
* Maximální vzletová hmotnost: 8800 kg
* Pohonná jednotka: dva motory Daimler-Benz DB 601 Ba
* Výkon: 1075 PS (~790 kW)
* Maximální rychlost v optimální výšce: 480 km/h (4000 m)
* Maximální rychlost u země: ---
* Počáteční stoupavost: ---
* Dostup 9000 m
* Dolet: okolo 1500 km
* Posádka: 4 muži
* Výzbroj: šest 7,92mm kulometů MG 15, kamerové vybavení



Obrazová příloha:

Obrázek
Třípohledový nákres Do 17 E-1

Obrázek
Třípohledový nákres Do 17 Z-2

Obrázek
Dornier Do 17 V-1, první prototyp ještě s jednoduchou směrovkou

Obrázek
Dornier Do 17 V-8, posloužil jako vzor pro průzkumnou variantu Do 17 F

Obrázek
Fliegende Bleistift -Létající tužka, Do 17 E-1

Obrázek
Dornier Do 17 M, skutečný elegán mezi bombardovacími letouny své doby

Obrázek
Do 17 P zachycený zřejmě během zahřívání motorů. Počátek 2. světové války.

Obrázek
Detailní pohled na přepracovanou příď Do 17 Z

Obrázek
Těsná formace Do 17 Z

Obrázek
Do 215 B-4

Obrázek
Hpt. Ludwig Becker, první pilot Luftwaffe, který dosáhl sestřelu s pomocí palubního radaru.

Obrázek
A-Stand (stanoviště A, Do 17 Z), vlevo pilot, vpravo navigátor

Obrázek
B-Stand (stanoviště B, Do 17 Z), vrchní střeliště

Obrázek
Do 17 E

Obrázek
Do 17 P

Obrázek
Do 17 Z

Obrázek
Do 17 Z

Obrázek
Do 17 Z, Kauz II

Obrázek
Do 215 B-1
Obrázek
Uživatelský avatar
skelet
4. Brigádní generál
4. Brigádní generál
Příspěvky: 17709
Registrován: 26/1/2008, 15:48

Příspěvek od skelet »

Do 17Z-10 se zařízením Spanner
Obrázek
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
El Diablo
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 1872
Registrován: 21/11/2008, 14:11
Bydliště: Xeenemünde
Kontaktovat uživatele:

Re: Dornier Do 17, Do 215

Příspěvek od El Diablo »

U „létající tužky“ v La Manche už jsou potápěči, vyzvednutí potrvá týdny
5. května 2013 12:44
Britští potápěči v sobotu zahájili složitou operaci, aby vyzvedli z moře letoun zřícený u břehů Velké Británie během druhé světové války. Jediný známý dochovaný exemplář německého bombardéru Dornier Do 17 by se měl stát vzácným exponátem muzea v Londýně.
Zdroj: http://zpravy.idnes.cz/britove-vyzdviha ... anicni_pps
Uživatelský avatar
Lord
1. Armádní generál
1. Armádní generál
Příspěvky: 10860
Registrován: 24/8/2004, 02:48

Re: Dornier Do 17, Do 215

Příspěvek od Lord »

Mě by jen zajímalo, kdysi se o tom vedla diskuse, aby Hans alias Fučida dával fotky raději k nám, ne dával je na "svůj web" a nyní jsou v prd... http://vwings.net/dnl_fucida/stale_soubory
ObrázekObrázekObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
Hans S.
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 3767
Registrován: 22/2/2007, 04:34
Bydliště: Gartenzaun
Kontaktovat uživatele:

Re: Dornier Do 17, Do 215

Příspěvek od Hans S. »

Nejsou "v prd", jen byla dočasně přesměrována doména (resp. nameservery) jinam kvůli aktualizaci kmenovýho webu, proto se z původního serveru nic nezobrazuje.
Uživatelský avatar
Lord
1. Armádní generál
1. Armádní generál
Příspěvky: 10860
Registrován: 24/8/2004, 02:48

Re: Dornier Do 17, Do 215

Příspěvek od Lord »

Takže až to bude hotový, a to bude kdy? Tak to zase půjde a fotečky se tady budou doufám zobrazovat?
ObrázekObrázekObrázekObrázekObrázek
Trismegistos
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 1366
Registrován: 9/10/2011, 19:03

Re: Stalo se dnešního dne ...

Příspěvek od Trismegistos »

ObrázekObrázek
Po několika nezdařených pokusech se podařilo vyzvednout letoun Dornier Do - 17.
Zdroj: BK
Uživatelský avatar
El Diablo
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 1872
Registrován: 21/11/2008, 14:11
Bydliště: Xeenemünde
Kontaktovat uživatele:

Re: Dornier Do 17, Do 215

Příspěvek od El Diablo »

Britové oživili historii, ze dna La Manche vyzvedli německý bombardér
11. června 2013 17:19
Britští historici a nadšenci do armádní techniky slaví. Ze dna kanálu La Manche se jim podařilo vyzvednout jediný zachovalý exemplář slavného německého bombardéru Dornier Do 17. Letoun nyní čekají dva roky restaurování, následně bude umístěn v muzeu letectví v Londýně.
Britští historici a nadšenci do armádní techniky slaví. Ze dna kanálu La Manche
Zdroj: http://zpravy.idnes.cz/britove-vyzvedli ... anicni_ert
Uživatelský avatar
p3tris
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 1370
Registrován: 24/6/2011, 12:46
Bydliště: Vodňany
Kontaktovat uživatele:

Re: Dornier Do 17, Do 215

Příspěvek od p3tris »

Kolik měl Dornier Do-215B-5 Kauz III členů posádky? 3 nebo 4? Předpokládám správně, že tam byl jen pilot, navigátor/operátor radaru a zadní střelec?
Obrázek

"Non je ne regrette rien"
Uživatelský avatar
Hans S.
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 3767
Registrován: 22/2/2007, 04:34
Bydliště: Gartenzaun
Kontaktovat uživatele:

Re: Dornier Do 17, Do 215

Příspěvek od Hans S. »

Ano, 3. Čtyři nemají u noční stíhačky význam.
Uživatelský avatar
Skeptik
7. Major
7. Major
Příspěvky: 6728
Registrován: 16/1/2011, 22:28
Bydliště: Středočeská gubernia

Re: Dornier Do 17, Do 215

Příspěvek od Skeptik »

Hans S. píše:Ano, 3. Čtyři nemají u noční stíhačky význam.
On by se tam bombometčík stejně nevešel. Jeho místo již bylo obsazeno :wink:
Obrázek
ObrázekObrázek

"Hádá-li se člověk s blbcem déle než pět minut, hádají se blbci dva," Jan Werich
"Važte si lidí, kteří hledají pravdu, a střezte se těch, kteří tvrdí, že ji našli," Voltaire
Uživatelský avatar
Pátrač
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 7850
Registrován: 14/8/2008, 06:44
Bydliště: Prostějov

Re: Dornier Do 17, Do 215

Příspěvek od Pátrač »

Hans S. prosím Tě, v úvodním článku se ztratily obrázky. Vlož je tam ponovu, je škoda aby tato práce ztratila část své noblesnostti. Děkuji.
ObrázekObrázek

Pes(ticid) - nejlepší přítel člověka! Nechápete? Nevadí. Hlavní je, že víte že:

JDE O TO, ŽE KDYBY O NĚCO ŠLO, BYLO BY DOBRÉ VĚDĚT, O CO VLASTNĚ JDE.
Uživatelský avatar
Hans S.
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 3767
Registrován: 22/2/2007, 04:34
Bydliště: Gartenzaun
Kontaktovat uživatele:

Re: Dornier Do 17, Do 215

Příspěvek od Hans S. »

Kdyby jen tady...a kdybych věděl, kde je mám :). Ale mrknu :).
Bublifuk
praporčík
praporčík
Příspěvky: 353
Registrován: 2/9/2008, 16:20
Bydliště: Praha

Re: Dornier Do 17, Do 215

Příspěvek od Bublifuk »

Koukám, obrázky se nenašly, nejen tady, což?
Škoda.. Já jen zajímavost pro našince - zrovínka Do 17Z-10 Kauz II se stal osudným posádce Wellingtonu Mk. IC pilotovanému P/O Bohumilem Landou.
Tohoto veterána, který sloužil již v R-U letectvu (ročník narození 1896), sestřelil Obl. Ludwig Becker pilotující právě stíhací Do17 v noci z 16-17.10. 1940 nad pobřežím Nizozemí.
Bohumil Landa již před válkou vzhledem k pokročilému věku sloužil pouze u cvičných letek coby (údajně vynikající) instruktor. Přesto neváhal a po březnové okupaci uprchl do Francie a následně do Anglie. Říjnová akce byla tuším jeho třetí v řadách RAF.
Ludwig Becker dosáhl celkem 46 sestřelů, jak na Do17, tak Do 215B-5, následně na Me 110. Byl sestřelen při své vůbec prvé denní stíhací akci proti formaci B-1, když pilotoval Me 110G-4.
Obrázek

Nemůžeš tvrdit, že civilizace nezaznamenává určitý pokrok, neboť v každé další válce Tě zabijí novým způsobem.
W.Rogers
Odpovědět

Zpět na „Bombardovací a bitevní letouny“