Bitva o Stalingrad II. Nástupiště.

Vše o rozhodující bitvě

Moderátoři: michan, Pátrač

Odpovědět
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Bitva o Stalingrad II. Nástupiště.

Příspěvek od michan »

Bitva o Stalingrad – II. Nástupiště.

Jak jsem v úvodu ( I. Úvod ) řekl, již při bojích o nástupní prostor k bitvě o Stalingrad došlo k chybnému hodnocení situace a to vedlo k směrnici č. 45 kde již Hitler přímo rozkázal „ obsadit město“ ( Stalingrad ).
Dvě operace, které německá armáda mistrně zvládla a vytvořila předpoklad pro přiblížení se k Stalingradu vyvolaly dojem, že se vše podaří.
Obrázek
První operace, Manstein mistrně od 7.května 1942 do začátku července 1942 obsadil Krym a dobyl největší pevnost světa Sevastopol, 170 000 zajatých.
Druhá operace – Generálplukovník von Kleist mistrně zastavil útok Timošenka na Charkov.
Jak tato druhá operace - bitva, kde šlo o Charkov, Dněpropetrovsk a snad i Záporoží probíhala?
Aby Němci získali „Nástupiště“ pro operaci ve směru na Kavkaz, Stalingrad, nařizuje Hitler ve směrnici č. 41 rozbít výběžek po obou stranách Izjumu. Tento výběžek představuje ohrožení Charkova a vznikl v zimních obranných bojích německé armády v lednu, únoru, březnu 1942, které jme si již popsali.
Vrchní velitel skupiny armád „ Jih “, polní maršál von Bock vytvořil plán - 6. armáda zaútočí ze severu, armádní skupina von Kleista s částmi 1. TA a 17. armády z jihu, do výběžku u Izjumu a „klešťovou operací“ ve vzniklém kotli, zničí sovětská vojska. Operace měla začít 18. května 1942. Avšak Timošenko Němce předešel a 12. května 1942 zaútočí Sověti klešťovou operací proti německé 6. armádě generála Pauluse.

Obrázek


Tedy vlastně do jednoho z prostorů, kde se shromažďuje ohromné množství německých divizí, určených pro letní tažení 1942!!!
Severní rameno kleští Timošenkovy operace je tvořeno sovětskou 28. armádou. Armáda má 16 střeleckých a 1 jezdeckou divizi, 3 tankové brigády a 2 motorizované brigády. Je to ohromná přesila, neboť proti nim stojí 2 německé sbory. Je to 17. armádní sbor generála Hollidta a 51. as generála Seydlitz – Kurzbacha. Oba sbory mají dohromady jen 6 divizí.
Z oblasti Izjumu vyráží sovětské jižní rameno kleští s ještě větší silou. Jižní rameno kleští tvoří 2 sovětské armády. Je to 6. a 57. armáda. Tyto 2 armády mají 26 střeleckých divizí, 18 jezdeckých divizí a 14 tankových brigád. To vše vyráží proti německému 8. as generála dělostřelectva Heitse a rumunskému 4. sboru. Ty mají dohromady jen 6 německých a rumunských pěších divizí. Na začátku sovětské ofenzívy nemají ani jediný tank. Tento ruský útok zde prostě nejde zachytit. Německé linie jsou převálcované. Věrni rozkazu Hitlera - stát a držet pozice – Němci jen vytvoří opěrné body v týlu prolomeného nepřítele.
Generál Paulus, velitel 6. armády vrhne proti ofenzivě všechny jednotky, které má momentálně k dispozici. Tak se mu podaří zachytit Sověty 20 km před Charkovem. Tím vlastně jen, ale zastaví to severní rameno Timošenkovy ofenzívy. Buší do boků Timošenkova severního ramena kleští rychle přisunutými 3. a 23. td a 71. pěší divizí.
Ovšem co se silným jižním ramenem, které útočí z Izjumského oblouku. To není k zastavení. Hrozí katastrofa!

Je třeba si uvědomit, že německé a satelitní jednotky ( stejně tak jako doplňky útvarů, lidské i materiální), které jsou určeny pro letní ofenzívu 1942, jsou většinou na přesunu z Evropy a klidnějších míst fronty. Do shromaždišť pro Německou ofenzívu ( pro plán Fridericus a Modrý) mají dorazit 15., 16. a 17. května 1942.

Rusové pronikají stále na západ a 16. května 1942 proniknou jezdecké útvary Sovětů až k Poltavě. Tady je hlavní stan polního maršála Bocka. Poltava leží více jak 100 km jihozápadně od Charkova. Polní maršál Bock řeší dilema. Za 2 dny má začít německá operace „Fridericus“ – to byly 2 ramena kleští. Jeho náčelník štábu generál pěchoty von Sodenstern jej nutí, aby zvolil variantu jednoramenných kleští. Je pro ně příznivá situace. Timošenko totiž postoupil příliš na západ (víc jak 100 km) a tím si prodloužil svůj bok.
Polní maršál von Bock pochopí a rozhodne se provést plán „Fridericus“ jen jednou stranou kleští. Aby nedal šanci Sovětům vyztužit svůj prodloužený bok, začne ofenzívu místo 18. května o den dřív, tedy 17. května 1942 ráno. Zapojí do ofenzívy Kleistovu 3. ts z 1. TA.
Dne 17. května 1942 ráno, po dělostřelecké přípravě a bombardování „Stuk“, zaútočí z prostoru Izjumu části Kleistovy 1. TA a 17. A. Je to 8 pěších divizí, 2 tankové divize a 1 pěší (mot.) divize. Levý bok jim kryjí rumunské divize.
Již 17. června1942 večer, dosahuje svým útokem německá 257. pěší divize řeky Donec.
Stejně tak se do večera 18. května probojuje k řece Donec i německá 101. lehká pěší divize. Její prapory to měly horší, musely se v tropickém vedru probojovávat rozsáhlým lesním prostorem. V lesích na ně ve skrytých předem připravených postaveních číhali ruští vojáci s kulomety, za širokými minovými poli. Ale němečtí ženisté zde dokazovali své mistrovství. Jen před prapory 101. lehké divize zde zneškodnil 213. ženijní prapor 1 750 min různého typu.
Když německé 101. a 257. divize ovládnou části břehů řeky Donec, zajistí tím východní bok pro obrněné úderné jednotky, které odtud zahajují útok k vytvoření kotle.
Z tohoto nástupního prostoru pak německá 16.td postupuje jako čelní úderná skupina generálporučíka Hubeho. Proniká třemi bojovými skupinami ( byly to skupiny von Witzleben, Krampem a Sieckenius), přes ruská postavení a tlačí sověty zpět. Sověti okamžitě tankovými skupinami podnikají protiútoky. Německé skupiny je přesnou palbou odrazí a postoupí až na předměstí Izjumu.
Jde to rychle. Již ve 12,30 dne 18. května 1942 obsazují tanky a střelci na motocyklech ze 16. td jedinou velkou silnici, která je zde pro směr západ – východ přes řeku Donec.
Přímo do kotle, na západ , s otočkou doleva, útočí bojová skupina Sieckenius. Jádro bojové skupiny Sieckenius tvoří 2. prapor 2..tp z 16. td.
Hlavní úder a nejtěžší práci v této skvělé operaci Fridericus ( dle vývoje válečné situace, jen jedním ramenem kleští) provádí generál jezdectva Mackensen se svým 3. ts. Jeho 14. td ve středu a 100. lehká divize vlevo a vpravo, spolu s 1. horskou divizí ( bavorská) rozbijí sovětské jednotky u bažinaté řeky Suchého Torecu. Zažene Rusy zpět, obsadí Barvenkovo a postaví zde most. Tanky 14.td a granátníci a střelci z 3. ts, pak okamžitě útočí na překvapeného Rusa na sever.
Tanková rota ze skupiny Sieckenius překročí řeku Bereka a odrazí protiútoky Sovětů. Dne 22. května 1942 dosáhne vesnice Barjak v severním oblouku řeky Donec.
A je rozhodnuto! Totiž na druhém břehu řeky Donec již stojí jednotky německé 6. armády – jsou to roty ze 44. pěší divize. Tímto setkáním je proražen oblouk u Izjumu a dvě Timošenkovy armády 57. a 6. armáda, které pronikly na západ do týlu německých jednotek, sedí v kotli a ten kotel je uzavřen!

Maršál Timošenko se svým štábem příliš pozdě zjistí nebezpečí. Sovětská vojska jsou tak soustředěna k útoku na západ, že na své boky zapomněla. Nezbývá jim nic jiného než se otočit a útočit zpět na východ, aby se dostala z obklíčení.
Budou stěny kotle dost pevné?
Začíná ta nejdůležitější část bitvy!
Generálplukovník von Kleist teď musí být připraven odrazit všechny pokusy Sovětů prolomit obklíčení. Je to závod s časem!
Generál von Mackenzen okamžitě soustřeďuje všechny motorizované i pěší divize do vějíře. Osu vějíře tvoří 14. td, kdežto 16. td se stočí na západ a postupuje k Andrejevce na Doněcu. Ostatní jako 60. pěší (mot.) divize, 380. pd, 389. pd a 100. lehká divize jsou rozvinuty jako vějíř na západ a tak tvoří frontu, která má zabránit pohybu Timošenkových armád na východ.
Mackenzen posadí do středu 1. horskou divizi tak, aby ji měl kdykoli k dispozici. Právě tato 1. horská divize rozhodne bitvu.
Sověti se snaží prolomit střed německé obrany a proniknout na linii na řece Donec. Sovětským jednotkám se daří probít se přes 60. pd (mot.) a 380. pd a postoupit až k Lovosence. Je jasné, že chtějí na hlavní silnici do Izjumu. A tady je právě ona 1. horská divize, která obsadí a brání příčné postavení východně od Lovosenky. Zde ji podpoří i část 384. pd a 4. letecký sbor.
Dochází zde k nejkrvavějším událostem války v Rusku té doby.
Z vyprávění autora dějin 1. horské divize generála Lanze plyne, že ruské kolony útočí proti 1. horské divizi v noci za světla tisíce světlic. Do ohromného urráá se ozývají německé kulomety a pěchotní děla. První vlny jsou zničeny, sovětské kolony se stáčejí k severu i zde narazí na horské myslivce. Ustoupí! Potom bez ohledu na ztráty znovu útočí! Pokud se dostanou k německým postavením, zabíjejí a probodávají vše co jim stojí v cestě! Dostanou se do boční palby německých kulometů! Kdo není mrtvý, klopýtá zpět!
Další večer to samé. Tentokrát jsou v klubku Rusů i tanky T 34. Sovětští vojáci jsou zavěšeni do sebe a z mrtvol později páchne vodka! Jak jinak získat odvahu! Celé 3 dny se pokoušely ruští vojáci posilněni vodkou prorazit obklíčení, druhý den i s pomocí tanků T 34. Poháněni veliteli neustále útočili. Nikdy se jim však prorazit nepodařilo!
Po třech dnech je síla Rusů zlomena. Sovětský velitel 6. armády generálporučík Gorodňanskij a velitel sovětské 57. armády generálporučík Podlas i se svými štábními důstojníky byli nalezeni mrtvý na bitevním poli!
Timošenko je poražen. Ztratí hlavní síly 22 střeleckých a 7 jízdních divizí.
Celkem 14. tankových a motorizovaných brigád bylo zcela zničeno, 239 000 rudoarmějců padlo do zajetí, zničeno nebo ukořistěno bylo 1250 tanků a 2026 děl. Bylo to úžasné vítězství německých vojsk během tří neděl. Skončila bitva jižně u Charkova. Sověti chtěli obklíčit Němce, obklíčeni však byli sami!
Tato bitva, spolu s bitvou, která probíhala u Sevastopolu znamená, že Němci vybojovali dvě velké vítězné bitvy, při nichž zničili 6 sovětských armád, zajali 409 000 zajatců. Zničeno nebo ukořistěno bylo 3159 děl a 1508 tanků.
Bylo zapomenuto na strašnou zimu roku 1941 – 1942, vládl optimismus, nebudeme si klást malé cíle, ale velké cíle.
Tedy jedna z příčin pozdějších omylů.
Další příčina byla osudná bitva o Voroněž.
Jí předcházelo to, že plány operace Modrý padly i s mapami do sovětských rukou. Storch, ve kterém cestoval major Reichl s plány a mapami operace Modrý byl sestřelen, takže z plánů a map sověti znali směry útoků německé armády.
Ví tedy STAVKA a Stalin, že Němci chtějí zaútočit mohutným uskupením ze západu přímo na východ, a z prostoru Kurska obchvatným úderem 6. armády z prostoru Charkova? Že chtějí získat Voroněž, uzavřít kotel, který tím vznikne mezi Oskolem a Donem a tím zničit sovětské jednotky v prostoru Voroněže?
Z těch plánů, ale ještě není zcela zřejmé, že část německých sil má udeřit na jih a část na jihovýchod. Není z nich ani zřejmé, že „ Hlavní operační cíle jsou Kavkaz a Stalingrad!“
Němci jen chvíli váhají. Mají operační plány měnit?
Maršál von Bock a generálplukovník Paulus jsou proti změnám! Oba vědí, že útok je za chvíli a sověti za tak krátkou dobu nestačí udělat protiopatření!
K rozhodnutí pokračovat, přispěje i to, že generál Mackensen dne 22. června 1942 začal „ druhou operaci na urovnání cesty“ Vytvoří tak, v součinnosti s částmi 1. TA pro 6. armádu výbornou výchozí posici v oblasti Kupjanska.
Tyto boje na vytvoření dobrého nástupního prostoru znamenají 24 000 sovětských zajatců a přinesou získání prostoru za řekou Donec až po dolní Oskol.
Všechny nástupní prostory pro operaci „ Modrý“ jsou připraveny. Jednotky doplněny muži, technikou a municí!
Hitler tedy rozhodne, že operace „Modrý“ proběhne dle původních plánů!
Pro severní rameno kleští, Weichsovu armádní skupinu, je určen začátek operace na den 28. června 1942.
Pro jižnější rameno kleští, Paulusovu 6. armádu a 40. ts je dnem zahájení útoku 30. červen 1942.
To co nastalo nyní, přisuzují němečtí historici ztrátě dokumentů a plánů, na počátku operace Modrý, které souvisí s případem Reichel. Přisuzují to řetězci omylů a tragických chyb, které nyní nastaly a dle nich vyústily k porážce u Stalingradu, k obratu ve válce, a tím i ke konečné porážce Německa ve ww2. Obrat je prý skryt v obtížných a dramatických strategických rysech operace „Modrý“, které si teď popíšeme!!! Omyly a chyby si budeme zdůrazňovat.
Úplným základem „ Fáze 1“ operace „ Modrý“ je dobytí Voroněže.

Voroněž je město mezi dvěma řekami ( Don a Voroněž) a je v té době důležitým hospodářským a zbrojním centrem oblasti. Město ovládá řadu přechodů přes obě řeky Don a Voroněž. Je významnou železniční, silniční a námořní spojnicí z Moskvy k Černému a Kaspickému moři.
Pro německý plán „ Modrý“ znamená prostor města Voroněž, přikrytí severního boku operace a nástupní prostor pro jih ( Kavkaz) a jihovýchod ( Stalingrad).

Obrázek


Dne 28. června 1942 zahajuje Weichsova armádní skupina složená z německé 2. A, 4. TA a maďarské 2. A útok na Voroněž. Hlavní úder vede Hothova 4. TA. Centrem útoku 4. TA je 48. ts generála tankových vojsk Kempfa, který se skládá z 24. td ve středu útoku a 16. pěší(mot.) divize vpravo a divize „Grossdeutschland“ vlevo.
Tato 24. td, která má nyní dobýt Voroněž, byla kdysi 1. jezdeckou divizí , jedinou jezdeckou divizí Wehrmachtu. Až v zimě 1941/42 byla přezbrojena tanky a vznikla z ní 24. td. Nyní velel, této 24. td generálmajor rytíř von Hauenschild.
Pod leteckým deštníkem 8. leteckého sboru, jejich Stuk, tak vyrazí tanky 24. td dne 28. června 1942 ráno směrem k řece Tim. Čelům se podaří zajistit překvapivou akcí most přes řeku. Tanky mohou pokračovat k další řece Kšen, po cestě ničí sovětská dělostřelecká postavení, rozhání a zapalují sovětské pochodové kolony. „Blitz“! I přes řeku Kšen se podaří získat nepoškozený most. Velitel divize postupuje za prvním tp v obrněném transportéru. Velí dle Guderiana vpředu útoku. Má nekryté boky, zde to však nevadí, Rusové houfně ustupují. Šťastná chvíle. Zastavuje se jen na doplnění PHM. A dál! Večer 28. června 1942 němečtí střelci na motocyklech a část tanků 3. praporu 24. td dorazí k vesnici Jefresinovka a připravuje se k útoku na vesnici.
Z dokumentů německé 24. td, které poskytla pro historiky, z těchto dnů plyne, že jí v Jefresinovce utekla o fous kapitální kořist. Byl zde celý štáb sovětské 40. armády.
Nutná přestávka německých vojsk dala šanci Sovětům uniknout.
Tato 24. td, doplněná a čerstvá, zde bojovala tak, jako si počínaly německé td v roce 1941 v době „ Blitzkriegu“.
Zastavila je až průtrž mračen a rozměklé cesty. Museli zaujmout kruhovou obranu a počkat na mechanizovanou pěchotu a pak vyrazit dál.
Dne 30. června 1942 má 24. td polovinu cesty k Voroněži za sebou, a náhle stojí před mohutným sovětským obranným postavením. To je obsazeno 4mi sovětskými střeleckými brigádami a letecký průzkum zjistí v záloze sovětů 2 tankové brigády.
Jiné 3 sovětské tankové sbory se pokouší obklíčit německé jednotky v průlomu. Na velkém prostoru se pokouší tyto 3 sovětské tankové sbory generálporučíka Fedorenka o zničení německé 4. TA čelně a z boku. Německé Stuky, dělostřelectvo a boční údery tanků rozbijí zasazení mnohem silnějších sovětských tankových svazků, které zde mají tanky T 34 a KV.

Zatímco probíhá pro 24. td první velká tanková bitva, o 150 km jižněji nastupuje 30. června 1942 do útoku Paulusova 6. armáda podporována ze vzduchu 4. leteckým sborem generála letectva Pflugbeila.
Cílem 6. armády je přímo město Voroněž.
V čele německého útoku, který vyráží z prostoru Volčansk je 40. ts. Je to 3. td a 23.td, 100. lehká pěší a 29. pěší (mot.) divize.
Většina německých divizí je zkušená, Východní frontu dobře zná. Nová je zde 23. td.
Tato 23. td byla před tím nasazena, jako okupační jednotka ve Francii. Zajímavostí je, jak přesné informace Sověti měli. Nad 23. td sovětská letadla rozhodila letáky, na kterých stálo, cituji:
„ Vojáci 23. tankové divize, vítáme Vás v Sovětském svazu. Veselý pařížský život skončil. Od jiných kamarádů uslyšíte, co se tady děje, ale brzy to zažijete i na vlastní kůži.“
Zápisy Němců z té doby hovoří o tom, že příslušníci 23. td byli skutečně zaraženi, že o nich tak přesně Sověti ví!
První úkol velitele 40. ts generála Freiherr von Zeyera je, že se má po dosažení Oskolu stočit na sever a v součinnosti s Kempfovým 48. ts vytvořit v prostoru Staryj Oskol kotel.
A nyní se právě stane ta první zvláštnost před 40.ts!
Sověti sice bojují zadními voji, v připravených postaveních, ale hlavní síly Sovětů organizovaně ustupují na východ. Sověti nepřijímají boj s velkými silami. A tam, kde hrozí kotel se okamžitě stahují. Je to, jako kdyby věděli, co mají Němci v úmyslu.
A nyní dochází k další zápletce, která má vliv na letní tažení 1942.
Když velení 40. ts v čele s generálem Freiherr von Geyrem zjistí, že Rusové ustupují, chce je pronásledovat a postupovat na východ k Donu. Velení 6.A to nepovolí, trvá na tom, aby byl splněn rozkaz a byl uzavřen kotel. Kotel je uzavřen, ale nic v něm není. Rusové i s těžkými zbraněmi ustoupili za Don.
Celá 4. TA stále operuje ve směru na Voroněž, První fáze operace „Modrý“ je jakoby zbytečná.Tentokrát to pochopí i Hitler a při návštěvě v hlavním stanu u von Bocka mu řekne, že vzhledem k situaci již netrvá na dobytí Voroněže, dokonce neobvykle řekne, cituji:
„ Již netrvám na dobytí města, nepovažuji to ani za nutné. Nechávám na Vašem rozhodnutí, zda okamžitě zaútočíte jižním směrem“.
To je klíčový okamžik!
Generál von Geyer dne 3.července 1942 v noci dostane rozkaz udeřit na Don a pronásledovat Rusy. Ovšem 4. července 1942 již v poledne je rozkaz změněn, má jít ne na východ, ale na sever, směrem na Voroněž, kde bude krýt jižní bok 4. TA.
Co je to za chaos, co za tím rozkazem: směr Voroněž, leží? Co znamená to sem a tam?
Maršál von Bock má od Hitlera „volnou ruku“( Kolika maršálům se to na Východní frontě podařilo?). Váhá! Na východ – směr Stalingrad? Na jih směr Rostov – Kavkaz! A nebo má nejprve dobýt Voroněž a pevně přikrýt levý bok a pokračovat potom na jih a východ? Dilema!
O všem rozhodne hlášení, že 3.července 1942 vytvoří zesílený 26. pluk z 24. td předmostí na místě přívozu přes Don a že v pozdním večeru již stojí průzkumné jednotky 3 km od Voroněže. Německé prapory se mezi ruskými kolonami valí přes sovětský vojenský most.
Divize „ Grossdeutschland, levý soused 24. td, která jí chrání severní bok, stojí 4. července 1942 v 18,00 také na Donu. A na jihu proniknou k řece Don též zesílené motocyklové prapory 16. pěší (mot.) divize.
A k maršálu von Bock přichází další zprávy.
Večer v 20,00 4. července 1942 získá a zajistí proti ruským protiútokům s T 34, 7. rota divize „Grossdeuschland“ silniční most do Voroněže.
Skupina vojáků z divize „Grossdeutschland z 1. pluku, posazená na SHD se přes most rozjede na Voroněž. Při průzkumu bojem se dostane až k nádraží ve Voroněži. Sověti na ně okamžitě zaútočí a Němci se musí stáhnout. Byly však ve městě.
Tyto zprávy jsou příčinou toho, že se maršál von Bock rozhodne, že se nebude řídit Hitlerovým – netrvám na dobytí Voroněže. Chce využít příznivé situace ( při volnosti rozhodování), a věří, že prudkým úderem Voroněž obsadí!
Je připraven, po dobytí Voroněže, rychlými jednotkami z Voroněže vletět do týlu Timošenkovy armády a zabránit jí v ústupu za Don.

Tady je ten základní omyl, jak tvrdí západní historici, a jak dále uvidíme, který vedl k tragedii u Stalingradu!!!

A tak stojí 5. července 1942 v noci 48. a 24. ts v širokém předmostí východně od řeky Don před Voroněží. Jsou to 1. pluk divize „ Grossdeutschland“ a 26. pluk z 24. td a motocyklové prapory z 3. a 16. pěší ( mot.) divize. Od severu se k nim přibližují pěší divize, které je budou jistit.
A teď se ukáže jak špatně skupina armád Jih hodnotila situaci!!!
Město Voroněž je doslova nacpané sovětskými útvary všeho druhu. Timošenko v krátké době úžasně posílil obranu Voroněže. Vypadá to, že skutečně měl plány nalezené u majora i. G. Reichela a vyvodil z nich správné závěry – upoutat Němce u Voroněže.
Když se o situaci dozví Hitler, striktně zakáže útok na Voroněž a přikazuje: „Na jih, na jih!“
Když se ale dozví, že dne 6. července 1942 jsou jednotky 24. td a divize „Grossdeutschland“ již ve městě a že to vypadá, že Rusové ustupují, nechá se znovu ovlivnit a znovu povolí dobytí Voroněže!!! Jen u toho udělá to, že nařídí, aby jeden a to 40. ts, který začal dne 4. července 1942 útočit na jih, aby neprodleně postupoval dál po proudu řeky Don. Dále Hitler nařídí, aby 4. TA co nejdříve uvolnila další tankové jednotky. Ty mají okamžitě pokračovat za 40. ts směrem na jih po proudu Donu.

Začíná tak Druhá fáze operace „Modrý“, ale bohužel rozmělňováním sil.
Boj o Voroněž začínaly ne zrovna vhodné tankové svazky, nejsilnější divize maršála von Bocka. Nyní jsou tankové svazky vyváděny z boje.
Pro nedostatek PHM, však zůstávají stát jižně od Voroněže nepojízdné.
Dochází k tomu, že skupina armád Jih nemá dostatek sil, aby rychle rozhodla boj o Voroněž. Na druhé straně jen jeden tankový sbor nestačí k přehrazení Donu a k úderu na jih, a to přesto, že se mu nové síly přisouvají.
Dne 7. července 1942, po těžkých bojích, obsazují 3. a 16. pěší (mot.) divize západní část Voroněže. Nedaří se překročit řeku Voroněž, která protéká městem od severu na jih. Rusové zde neustále útočí, stále zasazují do boje jednotky pěchoty a tanků.
Maršál Timošenko sem k Voroněži totiž přisunul hlavní síly sovětské 40. armády (9 střeleckých divizí, 4 střelecké brigády, 7 tankových brigád a 2 protitankové brigády).
Timošenko vidí Hitlerovi do karet a reaguje správně. Chce upoutat německé severní křídlo před Voroněží, udržet zde jeho hlavní síly. Chce získat čas, aby se mohl se svými hlavními silami odpoutat od Oskolu a řeky Donecu a ustoupit za Don. Je jasné kam chce směřovat. Chce ustoupit do Stalingradu.
Německý rozhlas sice oznamuje v hlavních zprávách dobytí Voroněže již 7. července 1942.
Pravdou však je, že ještě 13. července 1942 se bojuje v universitní čtvrti a v lesích severně od města. Ale ani ještě v dalších dnech Němci neovládají východní část města a most v severní části. Němci tak nemohou ochromit severojižní železnici na východním břehu řeky, ta je důležitá pro ruské zásobování. V rukou Rusů zůstává i zásobovací silnice na jih.
Místo toho, aby 48. a 24. ts útočil na Timošenkovy divize, které ustupují z obrovské oblasti mezi Donecem a Donem, bojují s ním tyto tankové sbory o Voroněž. Každý den je to výhra pro Timošenka.
Útok na jih, který je popsán u Kavkaz – úvod se nedaří, nedaří se ani rychle dobýt Voroněž. Ale jinak všude Rus ustupuje.

V tuto chvíli Hitler nechává padnout původní zámysl operace „Modrý“ tj. co nejrychleji k Stalingradu a přehradit dolní tok Volhy. Je to proto, že se mu zdá, že pomalu, ale jistě postupuje, že Rus utíká (ve skutečnosti se ten Rus jen plánovitě stahuje) a protože si myslí, že Stalingrad vyřídí levou rukou a přitom ještě bude schopen na dolním toku Donu, s centrem u Rostova připravit další obkličovací bitvu.
A tak přeruší přesun 4. TA podél Donu na Stalingrad. Zastaví se před ohybem Donu a naprosto změní Třetí fázi plánu „Modrý“ a to tak, že jednotky stočí přímo na jih. Chce Rusy překvapivě porazit improvizovanou operací u Rostova na Donu. Má to být největší obkličovací bitva celé války na východě.

Směrem na Stalingrad tak začíná postupovat jen 6. armáda bez rychlých svazků 40. ts, které Hitler chce také nasadit na Rostov.

V osudný den Hitlerova rozhodnutí je nucen odejít ze své funkce polní maršál von Bock. Nesouhlasil totiž s rozdělením operace a chtěl svou skupinu armád Jih nasadit v jednom směru pod svým velením.
Dne 7. července 1942 vůdcův hlavní stan rozděluje skupinu armád Jih na skupinu armád A a skupinu armád B.
Skupina armád A pod velením maršála Lista se skládá z 11. a 17. armády a 1. TA a dočasně je jí podřízena 4. TA. Obdrží také svůj vnitřní název „Kavkazská fronta“.
Skupina armád B se skládá z německé 6., 2. armády a maďarské 2. armády. Po von Bockovi převezme její velení generálplukovník von Weichs. Skupina armád B si ponechá původní úkol – Stalingrad.

Bitva je rozdělena na 2 části jednoduchým rozdělením vojenských sil. Hitler věří dne 13. července 1942, že Rus je hotový a že oba operační cíle letní ofenzívy roku 1942 splní.

V době kdy tyto šachy Hitler uvádí do praxe, tedy toho samého 13. července 1942, zasedá v Kremlu STAVKA.
Za předsednictví Stalina jsou zde přítomni: ministr zahraničí Molotov, maršál Vorošilov, náčelník generálního štábu Šapošnikov a také styční důstojníci USA, Velké Británie a Číny.
Na tomto zasedání sovětští generálové a maršálové přesvědčí Stalina, že nesmí být již žádný Kyjev ani Vjazma pro Rudou armádu – „držet za každou cenu místo a nechat se obklíčit v kotlích“.
Je rozhodnuto celým velkým generálním štábem STAVKA, o ústupu sovětských vojsk až k Volze a na Kavkaz. Teprve tam má být provedena pevná obrana. Hitlerova vojska mají zimu 1942/ 43 strávit v nehostinných podmínkách Ruska. Veškerý průmysl, který nebyl evakuován již v roce 1941, bude nyní evakuován na Ural a na Sibiř.
Hitler zprávu o tomto zasedání dostane od jednoho agenta - on ji však považuje za kachnu.

ObrázekObrázek
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
watzke
vojín
vojín
Příspěvky: 10
Registrován: 28/11/2006, 21:17
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od watzke »

Moc hezký příspěvek Michane,opravdu se mi moc líbil.Z toho,co jsem tedy z tvého vyprávění pochopil,tak za konečnou porážku u Stalingradu tedy může(tak trochu nadneseně) Fedor von Bock( pak tedy až Hitler).
Tohle jsem vůbec nevěděl.Piš toho prosím hodně,tvé vyprávění se mi líbí a můžu mít aspoň nějaké dotazy(jsem ve 2. světové válce amatér :neutral: ).
Opravdu ale píšeš velmi zajímavé věci :D ).
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Příspěvek od michan »

Ta chyba je z informací, které momentálně Busch měl.
Rozhodnout Voroněž ano, nebo né, to bylo určitě v tom momentě velice těžké.
Je to ono rčení - po bitvě je každý generál.
Chyby v tažení směrem k Stalingradu - to je celý komplex chyb.
Všechny chyby jsou popsány V díl 1,2,3 a 4 - Bitva o Stalingrad.
ObrázekObrázekObrázek
Pravičák
četař
četař
Příspěvky: 65
Registrován: 9/7/2010, 00:00

Re: Bitva o Stalingrad II. Nástupiště.

Příspěvek od Pravičák »

Pánové,je ale nutno připomenout,že při sovětské ofenzivě u Stalingradu,planovala stavka dvě korordinované operace.První byla operace byla operace Uran obklíčení 9.armáda a operace Mars byla společně s operací Uran zlikvidovat celou armádní skupinu Střed.V knize od David M. Glantz:Největší Žukovova porážka.Autor zde uvádí,že operaci Uran řídil maršál Vasilevski a Mars řídil osobně maršál Žukov,který zde totálně pohořel.Autor měl možnost studovat ruské i německé dokumenty,včetně Žukovova itineráře-cestovního deníku, s přesnými popisy cest, kde se během války nacházel a zde mu vychází,že se nacházel společně s maršálem Koněvem v prostorech Západního frontu a Kalininského frontu,které prováděly operaci Mars.Jelikož dějiny vždy píší vítězové,tak se o tom sovětská a ruská histografie nezmiňuje,nebo to naopak bagatelizuje.Myslím si,že 70 let od těchto události,už by rusové tyto dokumenty neměli utajovat,neboť většina těchto účastníku už nežije a už se jedná jen o historické fakta.
V knize,na závěr i autor na závěr uvádí seznam všech jednotek,které se uvedené bitvy účastnily.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Pravda má jednu velkou výhodu,člověk si nemusí pamatovat co řekl."Augustus"
Uživatelský avatar
Skeptik
7. Major
7. Major
Příspěvky: 6728
Registrován: 16/1/2011, 22:28
Bydliště: Středočeská gubernia

Re: Bitva o Stalingrad II. Nástupiště.

Příspěvek od Skeptik »

Pravičák píše:Pánové,je ale nutno připomenout,že při sovětské ofenzivě u Stalingradu,planovala stavka dvě korordinované operace.První byla operace byla operace Uran obklíčení 9.armáda a operace Mars byla společně s operací Uran zlikvidovat celou armádní skupinu Střed.V knize od David M. Glantz:Největší Žukovova porážka.Autor zde uvádí,že operaci Uran řídil maršál Vasilevski a Mars řídil osobně maršál Žukov,který zde totálně pohořel.Autor měl možnost studovat ruské i německé dokumenty,včetně Žukovova itineráře-cestovního deníku, s přesnými popisy cest, kde se během války nacházel a zde mu vychází,že se nacházel společně s maršálem Koněvem v prostorech Západního frontu a Kalininského frontu,které prováděly operaci Mars.Jelikož dějiny vždy píší vítězové,tak se o tom sovětská a ruská histografie nezmiňuje,nebo to naopak bagatelizuje.Myslím si,že 70 let od těchto události,už by rusové tyto dokumenty neměli utajovat,neboť většina těchto účastníku už nežije a už se jedná jen o historické fakta.
V knize,na závěr i autor na závěr uvádí seznam všech jednotek,které se uvedené bitvy účastnily.
Však oni to již také netají - viz třeba dokument, který šel na ČT2 v úterý, a který se rževské operaci (Mars) plně věnoval.
A, pohořel ... to taky nelze tak říct.
1. Na druhé straně (Model a von Kluge) taky nebyli žádný ořezávátka, a síly byly zhruba vyrovnané
2. Mars vázal poměrně značné síly Wehrmachtu, včetně strategických záloh, které tím pádem nemohli být použity u Stalingradu.
3. Poměrně dlouhou dobu to bylo vyrovnané, a vyhrát mohla kterékoli ze stran.
ObrázekObrázek

"Hádá-li se člověk s blbcem déle než pět minut, hádají se blbci dva," Jan Werich
"Važte si lidí, kteří hledají pravdu, a střezte se těch, kteří tvrdí, že ji našli," Voltaire
Odpovědět

Zpět na „Stalingrad“