Arabsko–Izraelské války – krátký přehled

Arabsko-Izraelské války, Perský záliv...
Uživatelský avatar
sa58
1. Armádní generál
1. Armádní generál
Příspěvky: 3477
Registrován: 4/2/2005, 12:43
Bydliště: Zlínsko
Kontaktovat uživatele:

Arabsko–Izraelské války – krátký přehled

Příspěvek od sa58 »

Arabsko–Izraelské války – krátký přehled

Počátek těchto válek lze najít v iniciativě dr. Herzla v roce 1895, který podnítil založení sionistického hnutí, které mimo jiné vyzývalo po světě roztroušené židy k návratu do původní domoviny v Palestině. Ta tehdy tvořila součást Osmanské říše. Začalo osídlování této nehostinné končiny, k zvládnutí tohoto úkolu s Židé začali spojovat do družstev různých typů, v roce 1909 začalo růst na okraji Jaffy první čistě židovské město Tel Aviv. V roce 1914 bylo už v Palestině 85.000 Židů.

Po první světové válce se Palestina dostala pod „dočasnou správu“ Velké Británie, k níž se upínali naděje Židů. Navzdory Baldourově deklaraci z roku 1917 dávali Britové přednost spolupráci s Araby – bylo jich víc než Židů a šlo pochopitelně taky o ropu. Britové omezovali směrnými čísly přísun Židů a to i v době otevřeného antisemitismu v Německu.

Po druhé světové válce Britové ve své politice pokračovali, počet Židů v Palestině stoupl na 560.000 (32% obyvatelstva), od roku 1939 do roku 1947 vzniklo 94 nových vesnic. Britská neochota vedla k nárůstu protibritského terorismu, organizovaného především skupinami Irgun C´vai a Le´umi a Stern. Ty se snažila marně krotit tajná sebeobranná organizace Hagana, založená už ve 20. letech pod dozorem odborové organizace Histadrut. Starala se hlavně o výcvik, pašování a výroby zbraní. Mezi čelní představitele této organizace patřil i Ben Gurion, stojící v čele levicově zaměřené Strany Práce.

Po dlouhých jednáních předních sionistických představitelů a s podporou amerického presidenta Trumana se začalo v roce 1948 připravovat vyhlášení samostatného židovského státu, Britové se začali stahovat, při odsunu však zanechávají v Palestině své zbraně včetně děl a předávají je především Arabům.

14.3.1948 svěsili Britové svou vlajku v Jeruzalémě v 16 hodin přečetl v Tel Avivu David Ben Gurion prohlášení nezávislosti státu Izrael. V 16:10 téhož dne uznaly USA Izrael, za dva dny později SSSR. Židovská populace v té době čítala na 650.000 lidí, Arabů bylo v zemi dvakrát tolik.

Následuje přehled Arabsko-Izraelských válek.

Válka za nezávislost - vypukla okamžitě po vyhlášení nezávislosti

Suezská válka a operace Kadeš 1956

Šestidenní válka 1967

Válka Jom-Kipur 1973

Libanon 1982

V budoucnu se budu snažit o nich napsat něco bližšího (třeba se najde nějaká dobrá duše která to udělá za mě...)

ObrázekObrázekObrázekObrázek

"Nachystejte květináče, na vánoce sem zpátky!"
Uživatelský avatar
Pegeucko
1. Armádní generál
1. Armádní generál
Příspěvky: 2793
Registrován: 14/7/2005, 10:40
Bydliště: jižní Čechy

Příspěvek od Pegeucko »

Super temá. Určitě se přidám. Izraelci v nich dali novy smysl pro pojem TANK.
ObrázekObrázekObrázekObrázek

Vím vše, protože mlčím, abych slyšel..... motto STASI
Uživatelský avatar
YAMATO
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 2808
Registrován: 19/3/2005, 19:25
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od YAMATO »

Případně nový smysl i pro Blitz :wink:
ObrázekObrázek

Když zmizíš, tak budeš zmizelej, jinak tě zmizím já.
Uživatelský avatar
Atlantis
nadporučík
nadporučík
Příspěvky: 819
Registrován: 7/4/2005, 15:12
Bydliště: Praha
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od Atlantis »

A to tanky původně vůbec nějak extrémě nechtěly používat. Pak ale přišlo Suezské tažení a po něm najednou všechno bylo jinak. Ale pamětníci dodnes vzpomínají, kterak se třeba francouzské AMX-13 poprvé setkaly s ruskými T-55.
Uživatelský avatar
Peter
svobodník
svobodník
Příspěvky: 35
Registrován: 24/6/2005, 10:57
Bydliště: Trencin

Příspěvek od Peter »

Ako to dopadlo pri stretnutí AMX-13 s T-55?
Obrázek
Uživatelský avatar
Pegeucko
1. Armádní generál
1. Armádní generál
Příspěvky: 2793
Registrován: 14/7/2005, 10:40
Bydliště: jižní Čechy

Příspěvek od Pegeucko »

Při rovnoceně trénovaných osádkách by měl T-55 proti AMX-13 převahu.
Po modernizaci AMX-13- s 105 mm kanonem M-57, by se jeho šance zvýšily, záleželo by na okolnostech.
Jenže Izreaelci své tankové posádky trénovali na špičkové ůrovni,hlavně na dálkovou střelbu a vysokou přesnost na první zásah.Úroveň výcviku Arabů byla mírně řečeno na "základní úrovni".
O kvalitě T54/55 svědčí i to,že si je Izreaelci po zabavení Arabum ve válkách sami zařadili do výzbroje.Jen vyměnili kanon 100 mm D10 na 105 mm/L68 a to ještě kvuli standartizaci munice.

Pro ilustaci - fota obou "aktérů".

Obrázek
Obrázek
Naposledy upravil(a) Pegeucko dne 28/5/2007, 23:43, celkem upraveno 1 x.
ObrázekObrázekObrázekObrázek

Vím vše, protože mlčím, abych slyšel..... motto STASI
Uživatelský avatar
Atlantis
nadporučík
nadporučík
Příspěvky: 819
Registrován: 7/4/2005, 15:12
Bydliště: Praha
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od Atlantis »

No posádky vzpomínají právě na střelbu na dálku: Střely se od T-55 odrážely prý jak golfové míčky, takže Židům bylo chvíli opravdu horko. Pak se ovšem osvědčila vyšší bojová připravenost IOS. Z boku už T-55 tak dobré nebyly:-)
Uživatelský avatar
Pegeucko
1. Armádní generál
1. Armádní generál
Příspěvky: 2793
Registrován: 14/7/2005, 10:40
Bydliště: jižní Čechy

Příspěvek od Pegeucko »

Pár videí na téma Arabsko–Izraelské války. Jedna se o trailery - propagační sestřihy z jednoho DVD prodávaného v Izraeli. Takze nečekejte žádné zázraky.

http://z15.zupload.com/download.php?fil ... path=13047
http://z15.zupload.com/download.php?fil ... path=13050
Uživatelský avatar
TonyHazard
Důstojník v záloze
Důstojník v záloze
Příspěvky: 2674
Registrován: 17/9/2007, 23:30

Šestidenní válka v roce 1967

Příspěvek od TonyHazard »

Šestidenní válka v roce 1967
Dne 15. května 1967 egyptská vláda Gaamála Abdela Násira vydala rozkaz soutředit vojska na Sinajském poloostrově a 22. května byla záhájena blokáda Akkabského zálivu. Egyptské vojenské lodě začaly hlídkovat ve vodách zálivu, což se setkalo s ostrým protestem ze strany Izraele. Na hranici se Sýrií došlo v oblasti Tiberiadského jezera k ozbrojeným potyčkám. Izraelská vláda v čele s premiérem Moše Dajanem vyhlásila mobilizaci. Jak odhadovala izraelská rozvědka, arabské státy (Egypt a Sýrie) a v konfliktu je podporující Kuvajt a Alžírsko mohly zmobilizovat 465 000 vojáků, 2 880 tanků a 810 letadel. 30. května vstoupilo do vojeského konfliktu Jordánsko, což prakticky znamenalo vypuknutí v pořadí již třetí arabsko - izraelské války.
Bojové akce byly rozpoutány 5. června 1967. Židovský stát zahájil preventivní válku a první úder zaměřil na vojenské letectvo Sýrie a Egypta. Izraelské vzdušné síly provedly řadu útoků na letiště na Sinajském poloostrově ( v rámci operace Moped ).
První vlna náletů trvala dvě hodiny a izraelští letci během ní zničili 300 egyptských strojů. Před zkázou se zachránily jen letouny Iljušin Il-28, jejichž piloty byli sovětští instruktoři. Cílem dalšího soustředěného útoku se stala jordánská letiště v Ammánu a Maraku, kde bylo zničeno 87 strojů, a následoval útok na syrská letiště v Damašku, Damiru a Sejkelu, při němž bylo zlikvidováno více než 150 letadel a vrtulníků. Izraelské letectvo při těchto akcích zaznamenalo ztrátu pouze 20 letadel.(zahynulo 12 letců)
Egyptské síly byly však soustředěny hlavně ve východní části poloostrova, v pásmu Gazy. Celkem se tu nacházelo sedm divizí pěchoty. Podél hranice se navíc táhl pás silně opevněných polních stanovišť a rozsáhlá minová pole. Egyptské síly disponovaly 100 00 vojáky a 1 000 tanků (hlavně T-54, T-55 a IS -3 ). Izrael měl v této oblasti k dispozici pouze tři pěchotní divize, tankovou brigádu a výsadkovou brigádu.
Boj, rozpoutaný v této oblasti , byl zprvu nerozhodný. Izraelci si však uvědomovali, že každý další den poziční války pro ně znamená nevratnou cestu k porážce, neboť početní převaha na egyptské straně byla jednoznačná. Velitel jižního obranného sektoru generál Jasinjahu Gavish se rozhodl provést mohutný protiútok tankovými silami. Na severu rozmístil údernou sílu 22. tankové brigády pod velením generála Israele Tala a ta zaútočila na Rafah a Al-Aríš. Útok tanků M48 Patton podpořila motorizovaná pěchota a již prvního dne byly prolomeny egyptské pozice u Rafahu a Chan Junusu.
Po dobytí Al-Ariše a Šejk Zuvahdu směřoval útok na obec El-Jaradi. Byly při něm zničeny dvě egyptské divize a více než 200 tanků. Ze středu zaútočila divize vedená generálem Arielem Šaronem, která dobyla Umm, Kateif, Abů Aquellu a Quiseimu. Jednotky generála Šarona se skládaly z dílčích tankových jednotek, které podporovali výsadkáři a dělostřelectvo. Útok byl zahájen těžkou dělostřeleckou palbou , která kryla nástup výsadkářů a tanků. Ustupující nepřítel se nezmohl na odpor a nemohl ani zaujmout obranné postavení, jilikož samohybné dělostřelectvo bylo přesunuto do první linie, kde opět zahájilo palbu.
Tato taktika přinesla očekávané výsledky. Egypťané v panice uspupovali. Dne 6. června dosáhla brigáda generála Tala města Al-Ariš a dalšího dne se vydala po likvidaci obklíčených egyptských jednotek v oblasti Bir-Hanm na Bir-Džifdžalu a dále do Ismaílije.
Boje s jordánskými vojsky se odehrávaly v Jeruzalémě, Samárii a Judeji. Byly to hlavně střety v zastavěném terénu, prováděné malými jednotkami. Při jejich analíze došli izraelští vojáci k názoru, že pěchota musí v bojích tohoto typu dostat silnou podporu tanků, a to i přes obecně panující názor, že tanky nelze v městských bojích efektivně využít.
Boje se syrskými vojsky byly záhájeny v pátem dni války. Hlavním dějištěm bojů byly Golanské výšiny. Jako první se do útoku rozjely izraelské tanky (hlavně Supershermany) z brigády plukovníka Alberta, která útočila ve směru Kfar Šold. Izraelci měli před sebou šest syrských pěchotních brigád a pět brigád Národní gardy s 200 tanky T-55. Útok skončil úspěchem, dobytím osad Zaura a Kala (s podporou pěchotního praporu z divize Golani) Syrská vojska však zničena nebyla. Během následujících dvou dnů byly dobyty městečko Butmiye a Hermonské hory a byla zaujata pozice v oblasti Masady.
Dne 10. června byly boje zastaveny. Izrael v nich ztratil z celkového počtu 1 200 tanků, které měl před zahájením války, 200-394 (údaje se různí podle pramenů). Arabské státy své ztráty neveřejnily, ale odhaduje se , že nevratně ztratily na 700 tanků (hlavně egypt).

Pozn.: Pokud má někdo nějaké obrázky nebo mapy, prosím dejte to sem.
Naposledy upravil(a) TonyHazard dne 22/3/2009, 17:20, celkem upraveno 1 x.
ObrázekObrázekObrázekObrázek
Nebojuj s nikým, kdo neví nic o vztahu rytíře a meče!
Na fóru Palba.cz jsem skončil, dotazy a SZ prosím neposílat.
Uživatelský avatar
cover72
7. Major
7. Major
Příspěvky: 3160
Registrován: 12/6/2007, 20:09

Příspěvek od cover72 »

O Jom Kippurské válce napsal vynikající knihu Herzog starší; důkladně v ní rozebírá i stav před válkou a důvody proč Izrael "zaspal", soupeření názorů na statickou vs. mobilní obranu a pak i průběh války na obou frontách...

Takže až sem někdo dá 1973, já přihodím pár neuvěřitelných historek
Uživatelský avatar
Pegeucko
1. Armádní generál
1. Armádní generál
Příspěvky: 2793
Registrován: 14/7/2005, 10:40
Bydliště: jižní Čechy

Příspěvek od Pegeucko »

ObrázekObrázekObrázekObrázek

Vím vše, protože mlčím, abych slyšel..... motto STASI
Uživatelský avatar
cover72
7. Major
7. Major
Příspěvky: 3160
Registrován: 12/6/2007, 20:09

Příspěvek od cover72 »

No, to byla reakce na sa58 - nechtěl jsem sem jen tak "do prázdna", bez předchozí návaznosti začít přidávat eventy z té knihy
Uživatelský avatar
Pátrač
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 7850
Registrován: 14/8/2008, 06:44
Bydliště: Prostějov

Příspěvek od Pátrač »

Arabsko - Izraelské války jsou zcela jistě velmi zajímavým tématem k diskusi a vůbec k hledání souvislostí.

Proto jsem se rozhodl něco málo připojit sem. Toto vlákno je poměrně všeobecné a můj příspěvek ho má po dlouhé době pouze oživit. Nemá hodnotu takovou aby bylo vhodné základat nové téma. Týká se historie a to i velmi vzdálené od dnešní relity a také jsem do něj v komponoval náš podíl tedy Československa na událostech v této oblasti ve 40 a 50 letech minulého století.

Blízký východ je z pohledu normálního člověka naší doby šíleným místem. Oblast - ve které se – chtělo by se říci až v jakémsi soustředění přírodních podmínek a lidské tvořivosti například zrodilo:
- zemědělství,
- písmo,
- nejstarší lidské civilizace a
- tři velká monoteistická náboženství, hlásající lásku, mír, naději a soucit jak víte jde historicky o judaismus, křesťanství a islám, je už desítky let líhní nenávisti, konfliktů, beznaděje a destrukce.

Všechny války které se zde odehráli za posledních 60 let byl sice krátké ale extrémně zuřivé a přinesli na bojištích nebývale vysoké ztráty. Takže snad neuškodí trocha historie:

Když se pokusíme zahledět se zpátky do historie, zjistíme, že boj o tato území, o právo zde žít, existoval od pradávna. Ze zeměpisného hlediska byla totiž právě Palestina klíčovým přechodem pro putování národů mezi Afrikou, Asií a Evropou. První zmínkou o Izraelitech je nápis na stéle egyptského faraóna Merenptaha asi z roku 1210 př.n.l. Příznačné pro nejistý osud Židů je, že se na této stéle už tenkrát píše:

"Aškalón padl, Gezer je dobyt, Jenoam je úplně vyhlazen, Izrael leží zpustošen, už nemá potomstvo".

Izraelské kmeny ve skutečnosti osídlily pohoří v Kanaánu a již kolem roku 1000 př.n.l. a vytvořily zde kmenový svaz pod vládou krále Davida -1004-967 př.n.l. Jeho syn Šalomoun 965-928 př.n.l. pak nechal postavit v Jeruzalémě původní židovský chrám. Rok 586 př.n.l. pak babylónský král Nabukadnesar oblehl Jeruzalém a vyplenil Chrám a elitu národa nechal deportovat do Babylónie. Toto vyhnání však paradoxně Izraelce posílilo, protože se právě ve vyhnanství naučili udržet si vlastní víru navzdory nepřátelským vnějším podmínkám.

V Babylóně také poprvé vznikla písemná podoba bible. Izraelci, nyní vlastně už Judejci, příslušníci kmene Juda, se naučili vykládat si dějiny jako spravedlivý soud Boha nad jeho lidem a nad celým světem. Peršané zajaté nakonec Judejce propustili a ti mohli vybudovat v Jeruzalémě nový Chrám.

V době řeckého helénismu se Judea dostala pod řecký vliv a opět muselo vzdorovat masívní kulturní a náboženské asimilaci. Řecká represe nakonec vyprovokovala povstání pod vedením Judy Makabejského. Židé získali nezávislost až do doby, kdy jejich zemi ovládl Řím. Teprve roku 70 n.l. po potlačení židovského povstání Římany došlo ke skutečnému vyhnání Židů ze země a jejich rozptýlení po tehdy známém světě jako diaspora.

Tvrdou pravdou ale je, že v Palestině zůstala jen nepatrná část národa. Výraznou změnu etnické skladby přinesl pak arabský vpád v 7. století n.l., za jehož úspěchem stálo nové náboženství - islám. Ačkoliv v Palestině pak vládli střídavě křesťané po křížových výpravách, opět Arabové, mamlúci a v letech 1517-1917 Turci, složení obyvatelstva se již tak pronikavě neměnilo, arabské etnikum zůstávalo dominantní a s židovskou menšinou vycházelo poměrně dobře. Teprve konec 19. století a zejména 20. století přineslo změny a první pokusy Židů vrátit se do své původní vlasti. Jenže od doby jejich vyhnání uplynulo téměř dva tisíce let.

Židé se přes tisícileté ústrky, zavírání do ghet, pogromy, pronásledování, zabavování majetku nikdy nevzdali, díky víře ve svého Boha a jeho zákony, díky víře v mýtus vyvoleného národa se nerozplynuli mezi ostatními národy, nedošlo k výrazné asimilaci. Jako skutečný národ, ale bez vlastního státu, po celá staletí doufali v návrat. Nenávist, se kterou se prakticky všude, snad kromě Ameriky, setkávali, je jen utvrzovala v jejich výjimečnosti. Jsou i dnes stále bílou vránou kdekoliv na světě, vyznávají jinou víru než domácí obyvatelstvo, živí se většinou spíše hlavou než prací rukou a v řadě států ovládají svými penězi a vlivem z nich plynoucím řízení věcí veřejných.

Nikdo se nemůže divit, že se již od dvacátých let minulého století snažili o obnovení státu Izrael, tehdy za pomoci Britů, kteří zde měli největší vliv. Po několika přistěhovaleckých vlnách - poslední vlnu zastavili násilně Britové v květnu 1939 a zavinili tak smrt statisíců Židů, kteří nemohli emigrovat ze zemí, kde byli již tehdy ohroženi na životech. Přesto roku 1944 vznikla Židovská brigáda v rámci britské armády, avšak v roce 1942 se při projednávání "Biltmorského programu" prosadilo v Sionistické organizaci křídlo D.B. Guriona orientující se na USA. Značná část Arabů, včetně velkého muftího Jeruzaléma Amína al-Husajního, si naopak našla cestu k Hitlerovskému Německu.

Po válce, ve které přišly miliony Židů o život ve vyhlazovacích táborech, se na půdě OSN řešila otázka Palestiny. 29.11. 1947 při hlasování Valného shromáždění OSN prošel jen těsnou většinou plán rozdělení Palestiny: židovský stát měl mít rozlohu přes 15 000 km2, arabský pak přes 11 000 km2. Hranice obou států byly vojensky prakticky neudržitelné, státům byla přiřčena řada oblastí obývaných druhým etnikem, nebylo zde síly, která by dodržela mezinárodní statut Jeruzaléma.

14. května 1948 odešli z Palestiny Britové a prozatímní Státní židovská rada vyhlásila samostatný Stát Izrael. Následoval vpád armád sousedních arabských států: Egypt, Zajordánsko, Sýrie, Libanon, Irák. Jejich oficiálně proklamovaným cílem byla pomoc palestinským bratrům a likvidace židovského státu.
Izrael ale díky dodávce československých zbraní a pilotů vycvičených v československé armádě útok vydržel a naopak získal část území, ze kterých měla původně vzniknout arabská Palestina - část Gazy a západního břehu Jordánu včetně západní části Jeruzaléma a také většinu Galileje.
Dalších padesát let se prakticky nic na konfliktu mezi arabskými a izraelskými zájmy nezměnila. Jen v roce 1967 skončila tzv.šestidenní válka obsazením Sinajského poloostrova, pásma Gazy, západního břehu Jordánu a Golanské výšiny izraelskou armádou. Izrael sice získal území, ale s ním také více než 90 % Palestinců žijících v Gaze a na západním břehu Jordánu. Izrael zahájil rozšiřování židovských osad na západním břehu Jordánu. Byla to nezbytnost vynucená potřebou někde usídlit milión Židů ze zemí bývalého Sovětského svazu, včetně těch, kteří se za Židy jen prohlašují.

Zdá se, že území Palestiny je skutečně zlým místem, kde se po tisíce let kříží národní a zejména náboženské zájmy Židů, křesťanů a muslimů. Jeruzalém je nejsvatějším místem křesťanů, ale především Židů a palestinští Arabové zde hájí nárok na místa, kde žili nejméně dva tisíce let. Paradoxem je fakt, že Židé i Arabové jsou stejného semitského původu a že je to vlastně válka bratrovražedná. Obnovení státu Izrael z tohoto pohledu nebyl šťastný nápad, uplynula příliš dlouhá doba od odchodu Židů z tohoto území.

Pokud bych chtěl být hodně jízlivý je to stejná situace, jako kdyby si staří Keltové dělali dnes nárok na svá kmenová území v Čechách, odkud jsme je před více než tisíci lety vyhnali. Naštěstí pro nás ale žádní skuteční Keltové nejsou, splynuli s ostatními evropskými národy a my už také nejsme těmi Čechy, kteří sem kdysi přišli.

Jenže Židé se díky své víře nerozplynuli v kotli ostatních národů a poté, co byli málem vyhlazeni, se pokusili o nemožné. Vrátit se tam, odkud byli před dávnou dobou vyhnáni. Nemůžete jen tak někam přijít a prohlásit: v tomto domě žil můj pradědeček a já tady teď budu žít místo vás. Toho, kdo v tom domě bydlí dnes, musíte buď vyhnat nebo zabít. Nebo mu zaplatit jiný byt, prostě si to starodávné území vykoupit. Možná, že to by bylo jediné řešení, jak vyřešit požár v Palestině: zaplatit palestinským Arabům, koupit od nich jejich půdu a pak je přesídlit někam jinam. Jenomže není kam. Rozdělení světa již bylo dokončeno a nikde není žádné volné místo.

Tolik tedy průřez historií. Co z tohoto průřezu vyplývá?

Blízký východ je svojí složitostí a tříštěním všech demograficko –sociálních a společenských vazeb totiž jakousi střední Evropou u bran Asie. Stejně jako se kulturně a etnicky pestrá středoevropská mozaika začala sypat s pádem habsburské říše, která vymezila její politické i civilizační hranice, a doposud se to nezastavilo, právě tak Blízkým východem v nové době otřásl rozpad Osmanské říše. Ten spustil procesy, jejichž důsledky sklízí oblast dodnes.

Izraelsko-palestinský konflikt je pouze jedním ze symptomů a důsledků složité blízkovýchodní reality, nikoliv jejím jádrem a původcem. Je to konflikt, který nepřipouští jednoduchá řešení, protože se v něm zauzlovalo hned několik rovin. Ty podstatnější z nich většinou se ale málo diskutují. S klidem můžeme říci, že :

a/ není to konflikt náboženský.

b/ není to konflikt mezi civilizovaným izraelským „prvním světem“ a neučesaným palestinským „třetím světem“.

c/ jde o konflikt veskrze mladý, jenž rozhodně nevyplývá z nějaké odvěké nenávisti.

V kosmopolitní arabské civilizaci stejně jako ve většině impérií, která ji obsáhla, až po novověkou Osmanskou říši požívali Židé mnohem více svobod než v Evropě, kde byli až do nové doby velmi často bezbrannou obětí křesťanského fundamentalismu všech odrůd a podob.

Podstata tohoto střetu byla donesena zvenčí a rovněž tak zvenčí je tento střet dodnes přiživován. V době, kdy se pod vlivem sionistických myšlenek začali do Palestiny stěhovat evropští Židé - zde mluvíme o začátku 20. století - stal se celý Blízký východ předmětem evropských koloniálních aspirací; ty se naplno začaly uskutečňovat po rozpadu Osmanské říše, kdy se Palestina nakonec dostala pod britský mandát. Neschopnost Britů zastavit a řešit nejen počínající palestinsko-arabské konflikty, ale i židovský odboj, který potlačovali s tvrdostí, o níž se dnes – na rozdíl například od britských represí v Indii – cudně mlčí, vedly nakonec k jejich stažení ze hry.

Následná válka proti čerstvě zrozenému státu Izrael nebyla ovšem vnitřním izraelsko-palestinským konfliktem, nýbrž do ní vstoupil další hráč na scéně – arabské státy. A v dalších válkách, které potom Izrael vedl, se Palestinci dostali již do role pěšáků, ne-li přímo bezbranných obětí, doplácejících na zájmy hráčů mnohdy velmi vzdálených.

Paralelně s první izraelsko-palestinskou válkou propukly hned v několika arabských státech i pogromy na Židy a jejich následné vyhánění. Tyto smutné události jen potvrdily nutnost existence samostatného židovského státu, v němž byla po hrůzách holocaustu oprávněně spatřována jediná záruka bezpečnosti pro Židy kdekoliv na světě.

Třebaže izraelský stát vznikl jako víceméně filozoficky levicový projekt - kdo o tom pochybuje měl by si uvědomit že jeho posledním, dnes bezmála starosvětsky působícím ohlasem jsou kibucy - stal se předmětem politické expanze rodícího se východního bloku. A to dokonce i možná s dobrým úmyslem.
Sem zapadají i z této politiky vyplývá pověstná československá dodávka zbraní, které Izrael zachránily, stejně jako výcvik izraelských pilotů, pěšáků, výsadkářů a tankistů v počátcích rozvíjejícího se komunistického Československa.

Základem pro tento výcvik se stala dohoda z 25.6.1948 o vytvoření jednotky židovských dobrovolníků v rozsahu brigády čítající přibližně 1000 osob, která měla být po skončení výcviku dána k dispozici izraelské vládě. Vlastní výcvik se realizoval od 23.8.1948 do 5.11.1948, nejprve ve vojenském výcvikovém prostoru Libavá, od poloviny září ve 20 km vzdálené Velké Střelné.

Za čs. stranu ho řídil mjr. Antonín Sochor, který v září 1948 navštívil Izrael a seznámil se situací na frontě. Celkem bylo vycvičeno 1335 osob, z toho 305 žen. Převážnou většinu dobrovolníků tvořili čs. státní občané. Po ukončení výcviku odjížděli po skupinách vlakem do rumunských, jugoslávských a italských přístavů, odkud pokračovali lodí do Haify. Do Izraele však přijeli až po válce počátkem roku 1949.

Na našem území byli cvičeni izraelští výsadkáři. Od poloviny července do počátku září 1948 se asi 50 budoucích parašutistů školilo ve Stráži pod Ralskem.

V Československu se taktéž připravovali první izraelští tankisté. Jednalo se o 40 osob, školených od počátku července do začátku srpna 1948 v obsluze trofejní německé tankové techniky u Tankového učiliště v Dědicích. Když jsem v prostorech jeho následníka studoval v letech 1983 až 1987 tak se tam o tom nenašla jediná řádka.

Co se týká letectva bylo to také poměrně pestré.
Celkem bylo vycvičeno:
- 76 příslušníků létajícího personálu a
- 69 příslušníků pozemního personálu z řad československých i cizích státních občanů židovské národnosti.
U olomoucké Pilotní školy III Leteckého učiliště se jednalo o dvě skupiny pilotů, kteří v červenci až listopadu 1948, respektive v srpnu až listopadu 1948, prodělali elementární výcvik na C-6/106 a pokračovací výcvik na C-2 (absolvovalo 35 osob z původních 48). Dále se piloti školili u Letecké vojenské akademie v Hradci Králové (pokračovací výcvik na C-2, červenec až září 1948, absolvovalo 13 osob) a Stíhacího výcvikového střediska v Českých Budějovicích (přeškolovací kurz na S-199, květen až červenec 1948, absolvovalo 28 osob a září až říjen 1948 přeškolovací kurz na S-199 a Spitfiry pro absolventy kurzu z LVA, ukončilo 5 osob). Pozemní personál se připravoval u Vojenské odborné školy leteckých mechaniků v Liberci (červenec až prosinec 1948, absolvovalo 54 osob) a u Letecké spojovací školy v Chrudimi (červenec až prosinec 1948, absolvovalo 15 osob).
Takže jsme pro stát Izrael vytvořily základ pro vylepšení bojeschopnost stávajících sil a hlavně základ pro budoucnost.

Bohužel nebo bohudík, to záleží na názorech každého člověka unikátně se nakonec situace vyvinula úplně jinak než by člověk čekal. Zatímco jeden arabský stát po druhém se postupně dostával do sféry sovětského vlivu a začal uskutečňovat jakýsi socialismus s islámským nátěrem, Izrael se stal nejspolehlivějším promítačem amerických zájmů na Blízkém východě.

Zatímco východní blok cvičil palestinské teroristy a nový antisemitismus, maskovaný do „boje proti sionismu“, se stal od počátku padesátých let jedním z neodmyslitelných ideových rysů reálně socialistických režimů – viz naštěstí neuskutečněný plán na nový holocaust organizovaný stalinisty v SSSR a třeba i proces se Slanským a Clementisem u nás v v Československu , do Izraele ve proudily americké peníze a americké zbraně.

V Izraeli a jeho podpoře doslova za každou cenu se našli nejen vlivní a bohatí, vesměs spíše liberální američtí Židé, ale stejně tak mentálně naprosto odlišní, v americké domácí i zahraniční politice periodicky dominantní křesťanští dalo by se skoro i říci fundamentalisté, kteří ve vzniku izraelského státu vidí naplnění biblických proroctví. Právě tyto zvláštní rysy konfliktu, který se stal dalším v řadě horkých linií studené války, jej zakonzervovaly natolik, že přečkal rozpad bipolárního světa.
Zatímco však většinu z dalších střetů, vnímaných jako dědictví studené války, třeba většinu občanských válek v afrických zemích, se s úspěchem podařilo uhasit, blízkovýchodní konflikt doutná s neklesajícím potenciálem k výbušností dodnes.

Tolik něco málo k hluboce uloženým kořenům nekončící krize v této oblasti.

sa58 pokud by se ti to v tomto Tvém tématu, nelíbilo tak to zruš.
ObrázekObrázek

Pes(ticid) - nejlepší přítel člověka! Nechápete? Nevadí. Hlavní je, že víte že:

JDE O TO, ŽE KDYBY O NĚCO ŠLO, BYLO BY DOBRÉ VĚDĚT, O CO VLASTNĚ JDE.
Uživatelský avatar
Dancer
štábní praporčík
štábní praporčík
Příspěvky: 563
Registrován: 23/2/2007, 11:44

Příspěvek od Dancer »

Ještě by se slušelo připomenout, že před prvním vpádem arabských vojsk byli palestinští Arabové vyzýváni jak svými vůdci, tak i vůdci později vpadnuvších zemí, k opuštění území Izraele s tím, že až bude zničen, vrátí se.
K tomu, k jejich smůle, nedošlo, což mělo za následek vznik uprchlických táborů na území Libanonu, Jordánska, Sýrie a Egypta. Jejich obyvatelé pak byli (a jsou) používáni jako klacek proti Izraeli každým, kdo má v oblasti nějaké zájmy.
Nebát se a nekrást!
Shark
vojín
vojín
Příspěvky: 13
Registrován: 10/5/2008, 19:56

Příspěvek od Shark »

Nedavno jsem se dočetl, že za izraelskou armádu bojuje i mnoho arabu, nevadi jim to, dokonce tam sve děti posilaji na vojnu. Při jedněch jednáních se navrhovalo aby se tito arabove připojili ke státu (nejsem si jisty) Palestině, ale ti to tvrdě odmitli, lepe jim je s izraelem .
Uživatelský avatar
Pátrač
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 7850
Registrován: 14/8/2008, 06:44
Bydliště: Prostějov

Příspěvek od Pátrač »

Tak jak jsem očekával, nové rozběhnutí diskusního podfóra o bojích v Pásmu Gazy vyvolalo bouřku. Nakonec zasáhl sapík a provedl reorganizaci a redislokaci. Já se přiznám, že jsem původně nechtěl nějak zvlášť diskutovat ale nakonec mi tato srážka nedala, vstupoval jsem do diskuse a na bouřce jsem se podílel. Nyní abych trochu uklidnil situaci, vkládám tento dlouhý post. Třeba se přestanete dohadovat a po jeho přečtení budete některé věci vidět trochu jinak.. A dávám ho sem protže se mi zdá že sem patří více než kamkoliv jinam.

Napřed bych chtěl říct, že tento nový divoký konflikt je možno chápat jako paradox - na to, jak je medializován stejně jako byly všechny arabsko izraelské války, potom srážky mezi státem Izrael a Palestinci v pásmu Gazy nevykazují zdaleka tak tragickou bilanci než spousta jiných „zapomenutých“ konfliktů. Tím vás nechci provokovat, ale je to prostě tak. Celé kouzlo je v tom že tento konflikt je relativně blízko vzbuzuje více obav.

Je neoddiskutovatelným faktem, že stát Izrael vznikl společně s arabským státem na mandátním území britské Palestiny na základě rezoluce Valného shromáždění OSN číslo 181 z roku 1947. Arabské země pro ni nehlasovaly a okamžitě nově vzniklý stát napadly.
Izrael se ubránil i s nezanedbatelnou pomocí tehdejší ČSR. To co Izrael neubránil nebo nezabral si a to zde kupodivu vůbec nepadlo si na úkor Palestinců zabraly:
- Egypt - pásmo Gazy a
- Jordánsko - celý západní břeh Jordánu a východní část Jeruzaléma.
Tyto státy tedy mají na ztrátě území které obývali Palestinci minimálně stejnou roli jako samotný Izrael. A jak to vlastně bylo?


Útok zahájily egyptské a syrské jednotky za podpory egyptských tanků, letadel a dělostřelectva. Odřízly Izrael od přístupu k poušti Negev a okupovaly části území, jež mělo připadnout Izraeli. Egypt a Jordánsko tak nejen komplikovaly život novému státu Izrael, ale zablokovaly i vyhlášení Palestinského státu. Podotýkám, že těžké zbraně egyptské armádě nechali po válce Britové a syrské armádě pak Francouzi.

Dále je potřeba vidět to, že od prvopočátku měli vzniknout státy DVA. Tak to totiž schválilo Valné shromáždění Spojených národů 28. listopadu 1947 které přijalo návrh na rozdělení palestinské oblasti na dva státy, židovský a arabský, a na ustavení Jeruzaléma samostatným mezinárodním městem pod správou Spojených národů. Židé plán přijali, Arabové jej odmítli.

V nejtěžších okamžicích byla 11. června uzavřena dohoda o přerušení bojů, která vypršela 8. července. Během ní se izraelská armáda dokázala restrukturalizovat, zahrnula do svých řad i příslušníky ilegálních organizací, jako byla Hagana a Irgun, a také získala zbraně. Na tomto vyzbrojení Izraelců sehrála nezanedbatelnou roli i ČSR – dodali jsme tanky, děla, pár letadel a hlavně pěchotní zbraně a opravdu hodně munice. Navíc dorazili vycvičení vojáci a to hlavně z našich výcvikových prostorů.

Další dohoda o příměří platila od 19. července do 15. října. Příměří skončilo, když sionističtí teroristé zabili zmocněnce OSN, hraběte Bernadotteho. V dobré knize ATENTÁTY KTERÉ MĚLI ZMĚNIT SVĚT historii tohoto nesmyslného činu popisuje pan BOROVIČKA.

Izraelci v dalších bojích dokázali otevřít cestu do odříznutého Jeruzaléma a z okolních měst vyhnali řadu Palestinců. V okolí Tel Avivu také zlikvidovali několik palestinských vesnic. Zdá se že si nechtěli v týlu ponechat žádného nepřítele a tak v centrálním Izraeli už nezůstali žádní Palestinci. Tehdy se tedy zrodil problém s palestinskými uprchlíky.

Po ní boje pokračovaly a Izrael dále postupoval, získat zpátky Negevskou poušť i přístup k Akabskému zálivu a nakonec pronikl až na egyptské území na Sinaji. Obsadil i území původně náležející Palestincům (část Gazy, Západní část Jordánu včetně západní části Jeruzaléma a většinu Galileje).

Zbytek území, kde měl vzniknout Palestinský stát, obsadilo Jordánsko, které získalo Západní břeh Jordánu a východní část Jeruzaléma včetně starého města, a Egypt, pod jehož správu připadlo pásmo Gazy.

Opakuji znovu, že tím možnost vzniku palestinského státu zmizela, ale vina padá stejnou měrou jak na Izrael, tak na Jordánsko a Egypt.



Až do konce roku 1964 žádná Palestinská otázka neexistovala. V tomto roce vznikla z popudu Ligy arabských států OOP - která si vytyčila za cíl vytvoření sekulárního státu na celém území bývalé mandátní Palestiny a tím poprvé veřejně popřela existenci státu Izrael a tím řekla, že OSN ji zajímá pouze tehdy, když bude přijímat usnesení, které se jí budou líbit.

Můžete se hádat jak chcete, toto je prostě pravda a šmidra poprvé.

Takže kdo položil skutečný základ té nešťastné nekonečné krize?
Území zabrané arabskými státy jim Izrael odebral během šestidenní války v roce 1967. Následně byla přijata rezoluce OSN číslo 242 - která praví, že pokud se Izrael s těchto území stáhne, arabské státy ho přestanou napadat. Bohužel rozdílná interpretace této rezoluce je dodnes základem trvalého konfliktu.

A co ti Palestinci?
Vážení diskutující, arabské země využívají Palestince a palestinskou otázku podle potřeby a svých okamžitých zájmů. Dokonce i proti sobě - Sýrie versus Jordánsko, Sýrie šla tak daleko že dokonce podporovala jednotlivé frakce OOP proti jiným. Stejně se chovaly i jiné státy. V roce 1986 mi jeden egyptský student na Vojenské akademii v Brně řekl, že arabské země budou za práva Palestinců bojovat do posledního Palestince, což je fakt který jsem zde už prezentoval.

Na palestinských územích Izrael investoval obrovské prostředky do infrastruktury a rozvoje okupovaných území - víte, že byly zřízeny i Palestinské univerzity a že díky tomu Palestinci začali předbíhat v životní úrovni okolní arabské obyvatelstvo? A to i přesto, že podle Izraelských zákonů ještě v roce 1993 byly kontakty s OOP v Izraeli a jeho enklávách trestným činem. Kdo to vidět nechce tak to nevidí.

Bohužel politická a národnostní frustrace - a musím uznat, že naprosto pochopitelná vedla na sklonku roku 1987 k vypuknutí rozsáhlého povstání.

Dohody z Osla měly a také se zdálo že povedou k míru a vzniku samostatného Palestinského státu. Bohužel na obou stranách se našly formace které si to nepřály . Na straně Izraele to byly hlavně komunity osadníků a jejich političtí zastánci a na straně Palestinců to byly Lidová fronta demokratická front, obě s dovětkem pro osvobození Palestiny a hlavně dnes nejznámější Islámský džihád a pak Hamás.

Zde je potřeba zdůraznit že Hizballah není a nikdy nebyl Palestinskou organizací i když v jeho řadách Palestinci mají své pozice velmi silné.

Zhoubný vliv na mírový proces se ukázal z obou stran - vražda premiéra Rabina izraelským teroristou a následná ničivá vlna krvavých útoků v centrech Izraelských měst spáchaná právě Palestinci přispěla k pádu levicové vlády a následnému výraznému přitvrzení ze strany Izraele.

Dnešní palestinsko - izraelský konflikt v Pásmu Gazy a současně možná brzy obnovený útok na Hizballah v Libanonu jsou nežádaným produktem mírových aktivit zemřelého premiéra Šarona. Za jeho vlády udělal Izrael tolik vstřícných kroků, že to nemělo obdoby. Namátkou ty nejdůležitější:
- vyklizení osad na okupovaných územích - vzpomeňte co se kolem toho v Izraeli dělo a
- ustanovení Palestinské samosprávy pod vedením Fatahu, placené ze 30% samotnými Izraelci.

Výsledek - nekončící sebevražedné útoky oslavované jako velká vítězství a hlavně volby vyhrané Hamasem, který jako první krok za podpory Iráku oznámil, že Izrael musí být odstraněn.

Výsledek je vidět a slyšet. Je mi líto toho co se v té bolavé a zakrvácené oblasti děje. Ale nevím jaký recept by bylo potřeba aplikovat aby se vše uklidnilo. Myslím si, že řešení prostě není možné. Není možné pokud si arabské země jakýkoliv ústupek budou vykládat jako slabost kterou je potřeba využít. Není možné pokud se jakákoliv pomoc - lidská, finanční, materiální pro arabské země bude chápat jako urážka a čím více jí bude tím větší bude nenávist obdarovaného vůči dárci. To je další fakt a prostě pravda. A šmidra podruhé.


A podíváme se na jinou věc. Nedávno se podobnou situaci jakou se snaží Izrael vyřešit dnes v Pásmu Gazy pokoušel Izrael zvládnout v Libanonu.

Začal si Izrael? Ano , začal, byl to on kdo zvedl armádní jednotky a letectvo, překročil státní hranici suverénního státu a zahájil bombardování jeho měst. Ale:

1. Když Izrael dokončil operaci mír pro Galileu při které obsadil většinu Libanonu, stáhl se na demarkační linii a území nazývané Jižní Libanon částečně okupoval a částečně nechal pod kontrolou křesťanských milicí, které vycvičil a vyzbrojil. O hnutí Hizballah najednou bylo jen velmi málo slyšet.

2. Zavražděný premiér Perez rozhodl o tom, že pokud Libanon s pomocí mezinárodního společenství zabezpečí, že nikdo z území Libanonu nebude na Izrael útočit stáhne své jednotky domů. Tyto záruky dostal a slovo splnil - stálo ho to život - Hizballah to prohlásil za svůj vynikající vojenský úspěch. Část izraelské veřejnosti tím velmi trpěla.

3. Představ si kdokoliv, že bydlíš ve Znojmě. A na území Rakouska bude tolerovaná militantní organizace, o které Rakouská vláda bude tvrdit, že za její činnost neodpovídá a že s tím nic nemůže dělat. A tato milice Tvoje město bude nepravidelně ale tvrdě ostřelovat právě z Rakouského území.

4. Mezinárodní společenství, které garantovalo, že to dít nebude, lomí rukama a dívá se jak počítáš ztráty. A ty budeš odpovědný za bezpečí svých spoluobčanů - jak dlouho to budeš snášet?

Já nechci tvrdit že to co udělal Izrael bylo správné, ale dovedu jeho jednání pochopit. Ale položím dvě neodbytné otázky:

1. Jak je možné že Libanon a mezinárodní společenství strpěly, že Hizballah dostává vojenskou pomoc ze Sýrie a Iránu, ze Saudské Arábie potom velké objemy finančních prostředků?
2. Jak je možné, že totéž mezinárodní společenství znovu zaujalo stejnou pozici v případě stejného ostřelování Izraele z Pásma Gazy?

Dokud právě arabské země budou všechny tyto militantní skupiny podporovat a zneužívat je pro své skryté zájmy, kdy Izrael je pouze záminka, nebude klidu na Středním východě. A pokud mezinárodní společenství se bude chovat jako pštros nikdy to neskončí.

Mě spíše šokoval výsledek srážky Izraele s Hizballáhem a potažmo Libanonem. Poprvé za celou svoji existenci Izrael nevyhrál naprosto přesvědčivě s udělením tvrdé lekce protivníkovi. To vidím pro jeho existenci jako velmi nebezpečné do budoucnosti. Kdyby tomu tažení velel Moše Dajan, dopadlo by to jinak a možná o hodně lépe. Se vší tvrdostí reality je potřeba vidět toto:

I když Izrael nebyl poražen vojensky byl donucen politicky nedokončit práci, kterou bylo potřeba udělat. Islámský svět si uvědomil že má v rukách další nástroj jak se prosazovat na náš úkor - zneužívat celkový odpor demokracií k silovým řešením. Jako by mi to připomínalo 30-tá léta minulého století - jen aby se nestřílelo a někdo se třeba neurazil. A nedej bože o někoho se otřít a třeba ukázat vůli uchovat si své. Toto já osobně považuji za první otevřenou zradu západní civilizace na Izraeli.

Pánové my jako euroatlantická civilizace začínáme rezignovat na vše, co nám má být svaté.

V minulosti jsme se na islámských zemích jako kolonizátoři, protektorenti a okupanti nepěkně podepsali. A to značí, že může být problém. Arabista Mendel napsal zajímavou knihu s názvem Džihád. Tam se pokusil snad seriozně podívat na tento termín ze všech stran. Napsal i knihu Islámská výzva - zpřístupňuje v této knize velmi komplikované společenské, kulturní a myšlenkové zázemí, z něhož vyrůstá soudobý politický islám.
Narazil jsem na pojednání od autorů Sajjida Kutby a Hasana Hanafího na téma o dvou modelech islámské společnosti. Prostě je toho hodně.

A nemůžu se zbavit dojmu, že je něco špatně. Prostě ti lidé nezapomínají a jednou se může stát, že budou chtít účtovat. Naše otevřená společnost jim k tomu vytváří dokonalé podmínky. Ale protože bych se mohl dovědět, že trpím paranoiou, zatím nebudu nic rozvádět dál.

Zatím bych skončil. Snad jste se něco dověděli snad při čtení vychládli rozpálené duše. Na závěr jen jedno. Aniž by nám to docházelo, tak Izrael nám ukazuje, co to je boj za to co je mu svaté. Za svoji kulturu, za své náboženství a za to aby ukázal, že má právo na existenci. A nyní se můžete dohadovat dál. Já se až budu mít pocit, že to má cenu, připojím.
ObrázekObrázek

Pes(ticid) - nejlepší přítel člověka! Nechápete? Nevadí. Hlavní je, že víte že:

JDE O TO, ŽE KDYBY O NĚCO ŠLO, BYLO BY DOBRÉ VĚDĚT, O CO VLASTNĚ JDE.
Uživatelský avatar
Mantra
7. Major
7. Major
Příspěvky: 1018
Registrován: 19/2/2008, 08:57
Bydliště: Platan

Příspěvek od Mantra »

Pátrač - Mě spíše šokoval výsledek srážky Izraele s Hizballáhem a potažmo Libanonem. Poprvé za celou svoji existenci Izrael nevyhrál naprosto přesvědčivě s udělením tvrdé lekce protivníkovi. To vidím pro jeho existenci jako velmi nebezpečné do budoucnosti. Kdyby tomu tažení velel Moše Dajan, dopadlo by to jinak a možná o hodně lépe. Se vší tvrdostí reality je potřeba vidět toto:

To asi každého, ale v téhle válce šli Izraelci proti "asymetrickému" nepříteli, který byl velmi dobře připravený na boj jak s pěchotou tak tanky. A na tomto izraelském tažení se taky podepsala nerozhodnost vedoucích činitelů, což se už jak vidno dnes neopakuje.
To je podle mě největší ponaučení z roku 2006 - být tvrdší než nepřítel a neustupovat!
Obrázek
"Will screw them hard, fast, and in an elegant manner."
Major General Haim Bar-Lev 1967
Uživatelský avatar
Pátrač
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 7850
Registrován: 14/8/2008, 06:44
Bydliště: Prostějov

Příspěvek od Pátrač »

S tím asymetrickým nepřítelem plně souhlasím. Kvalita bojovníků Hizballahu je nyní na vysoké úrovni. Jsou tvrdě cvičení, silně motivovaní a jsou odhodláni bojovat až do případného konce. Jejich vyzbrojenost je překvapivá - je vidět, že Rusové skutečně prodají komukoliv cokoliv. Když jsem viděl obrázky potlučených Merkav, dost mě překvapil rozsah škod. Nebyly zničené neopravitelně ale poškození byla neobvykle rozsáhlá.

Jistěže se Izrael poučil. Tato kampaň vypadá úplně jinak. Mě osobně to vysloveně štve. Jako by toho nebylo dost. Vždyť pokud by chtěly obě strany, tak můžou v pohodě vyjít a spolupracovat. Ale ne.

Zatím se to vyvíjí tak, jak jsem očekával. Ještě chci dohledat několik paralel, hlavně operaci Mír pro Galileu. Ta je velmi zajímavá. Pak to dám zase sem.
ObrázekObrázek

Pes(ticid) - nejlepší přítel člověka! Nechápete? Nevadí. Hlavní je, že víte že:

JDE O TO, ŽE KDYBY O NĚCO ŠLO, BYLO BY DOBRÉ VĚDĚT, O CO VLASTNĚ JDE.
Uživatelský avatar
cover72
7. Major
7. Major
Příspěvky: 3160
Registrován: 12/6/2007, 20:09

Příspěvek od cover72 »

Podle mě i mnoha dalších bylo hlavním důvodem neúspěchu IDF v libanonu podcenění nepřítele - rozvědka prostě zaspala a ignorovala fantasticky propracovanou síť C4I vč. optických sítí - to by nebyl problém vysledovat v průběhu výstavby a při zahájení útoku pak prostě jen simultánně odpálit všechna stanoviště na tuto síť připojená - ale to by se o nich muselo vědět.

S tím neúspěchem bych připomenul to, co napsal Herzog starší ve své vynikající knize o Jom Kippurské válce - tedy že Izrael se nechal zaslepit drtivým vítězstvím, přestal sledovat nepřítele a chlubením se prozradil celou svou taktiku. Proto pak dopadl tak, jak dopadl...

Mám tedy dojem, že se toto periodicky opakuje - vždy je několik drtivých vítězství Izraele v řadě, načež následuje jakési období "migrace" kdy zaspí a nechají se zaskočit nepřítelem. To ale relativně rychle zvládnou, "probudí se" a změní průběh konfliktu ve svůj prospěch - pročež bych nebyl tak pesimistický v otázce trendu vývoje - tedy alespoň toho vojenského.

Co jsi ale Pátrači vystihl přesně je onen morální úpadek a slabost naší civilizace - nikdo z dnešní Evropy (až na pár idealistů) už nemá za co bojovat. Za církev? Dnes ne (asi relativně naštěstí) - křesťanství se reformovalo podle původního vzoru, oddělilo se od státu a hlásá mír. Za stát? Pod státem si dnes bohužel většina lidí představí zkorumpované politiky - a za ty nikdo bojovat nebude. Navíc je zde prakticky zeshora diktovaný trend multinárodnostního EuroStátu - vlastenectví v jakékoli podobě je špatné [neplést prosím s tupými holohlavci] a katastrofální trend "multikulturnosti", který nás položí - přijmout a implantovat si jakoukoli cizí kulturu včetně těch, které jsou s tou naší naprosto nekompatibilní. Pokud má nějaké etnikum přezíravý postoj k osobnímu vlastnictví, nesmí se jim na to sahat - jsme multikulturní. Pokud má nějaké etnikum vraždy ze cti a šíří nenávist, bude se to tiše ignorovat - jsme multikulturní. Pokud někdo zneužívá systém a organizuje se do zločineckých trup, zase totéž - my se musíme přizpůsobit cizí kultuře.

Jenže princip, že se my jakožto majorita musíme přizpůsobit minoritě je to, co je špatně - my na to dojedeme a já jen doufám, že tomu Izrael dokáže odolat (i tím vzniklým tlakům) a že to tu snad vydrží tak dlouho, abych buď klidně dožil nebo měl čas a prostředky se zdekovat do klidnějších končin.

=====
Admini: kdyžtak promažte tu spodní, obecnou část
Uživatelský avatar
Pátrač
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 7850
Registrován: 14/8/2008, 06:44
Bydliště: Prostějov

Příspěvek od Pátrač »

cover72 píše:Navíc je zde prakticky zeshora diktovaný trend multinárodnostního EuroStátu - vlastenectví v jakékoli podobě je špatné [neplést prosím s tupými holohlavci] a katastrofální trend "multikulturnosti", který nás položí - přijmout a implantovat si jakoukoli cizí kulturu včetně těch, které jsou s tou naší naprosto nekompatibilní. Pokud má nějaké etnikum přezíravý postoj k osobnímu vlastnictví, nesmí se jim na to sahat - jsme multikulturní. Pokud má nějaké etnikum vraždy ze cti a šíří nenávist, bude se to tiše ignorovat - jsme multikulturní. Pokud někdo zneužívá systém a organizuje se do zločineckých trup, zase totéž - my se musíme přizpůsobit cizí kultuře.

Jenže princip, že se my jakožto majorita musíme přizpůsobit minoritě je to, co je špatně - my na to dojedeme a já jen doufám, že tomu Izrael dokáže odolat (i tím vzniklým tlakům) a že to tu snad vydrží tak dlouho, abych buď klidně dožil nebo měl čas a prostředky se zdekovat do klidnějších končin.
Pane kolego, jsem na to podobně jako Ty. Mě bere čert když vidím tu tupost s jakou se posledních 20 let všechno podřizuje křiklounům z menšin. Já osobně nemám problém s tím, aby se menšinám vyšlo vstříc. Ale to co děláme my je neuvěřitelné.

Platí - kdo hodně křičí, kdo hodně poukazuje jak je mu ubližovánu tomu se snese modré z nebe.

Nedávno jsme se ve vláknu o tom popírači holocaustu dopracovali k poznání, že VB ruší na soukromých školách výuku dějin této strašné doby. Protože muslimové tvrdí, že si to Židé vymysleli a tak abychom jejich muslimským dětem na nemuslimských školách neříkali jiné věci než doma říká jeho otec imigrant, tak se to prostě neučí.

Takže v konečném důsledku Íránský prezident, který to otevřeně hlásá do světa určuje, co se bude učit v dějepisu ve Velké Británii. Podívej se na ten bordel v západní Evropě. Co tam se děje.

A Izrael, který díky tomu, že ví co to je když jeho lidem padají na hlavy rakety dokáže najít odvahu situaci řešit - možná špatně, možná i odsouzení hodně , ale řešit - je ten špatný.

Ale necháme stýskání. Já se podívám na ten randál kolem operace Mír pro Galileu.
ObrázekObrázek

Pes(ticid) - nejlepší přítel člověka! Nechápete? Nevadí. Hlavní je, že víte že:

JDE O TO, ŽE KDYBY O NĚCO ŠLO, BYLO BY DOBRÉ VĚDĚT, O CO VLASTNĚ JDE.
Odpovědět

Zpět na „Blízký a střední východ“