Stát Izrael a jaderné zbraně

Arabsko-Izraelské války, Perský záliv...
Uživatelský avatar
Pátrač
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 7850
Registrován: 14/8/2008, 06:44
Bydliště: Prostějov

Stát Izrael a jaderné zbraně

Příspěvek od Pátrač »

Obrázek a Obrázek


IZRAEL A JADERNÉ ZBRANĚ.

ÚVOD


Myslím si, že dnes už málokdo pochybuje, že Stát Izrael je skutečná jaderná minivelmoc. I když to jeho představitelé nikdy nepřiznali, provalil to jeden zaměstnanec utajovaného jaderného zařízení v poušti Negev Mordechaj Vanunu. Je to marocký Žid, narozen 13. října 1953 Marrákeši. Tento levicový radikál, a propalestinský aktivista v roce 1981 veřejně protestoval proti zničení iráckého nukleárního reaktoru v iráckém Osiraku izraelskými stíhačkami. Šin Bet Vanuna varovala, aby se jako zaměstnanec strategického podniku vyvaroval podobné činnosti. Z těchto Vanunových aktivit The Jerusalem Post později vyvodil, že ke svým činům byl motivován antipatií k Izraeli.
Obrázek
Mordechai Vanunu
Vanunu opustil Izrael a v roce 1986 odhalil utajované detaily izraelského nukleárního programu v britských The Sunday Times. Následně byl vylákán do Říma, odkud byl unesen do Izraele a tam odsouzen na 18 let odnětí svobody za velezradu. Po propuštění v roce 2004 je jeho pobyt na svobodě vázán podmínkami, které zahrnují zákaz jakékoli komunikace s cizinci, jež platí do současnosti. I tak se mu podařilo jej několikrát porušit, což mu přineslo další perzekuci. Před likvidací Mossadem ho asi zachránilo jen to, že je Žid.

Je na posouzení každého jednoho člověka, jestli bude tohoto muže vnímat jako zrádce své vlasti která od svého vzniku leží v trvalém obklíčení nepřítelem a s některými státy je už desítky let ve válečném stavu. Nebo jestli v něm vidí někoho jiného. Já sám se nedokážu rozhodnout.

O nesporných kvalitách izraelských jaderných vědců svědčí i následující věty:

Ve čtvrtek 12. prosince 2013 proběhlo hlasování mezi dvaceti členskými státy Evropské organizace pro jaderný výzkum, známého zkratkou CERN o tom, zda do organizace přijmout Izrael. Návrh byl jednomyslně schválen a Izrael tak rozšíří řady této mezinárodní organizace sídlící v Ženevě, jež se věnuje hlavně výzkumu jaderných částic. Izraelský ministr pro technologii a vědu Jaakov Peri uvedl, že, cituji:

„vědecké zájmy překonávají ty politické. Izrael je nyní první a jedinou zemí mimo Evropu, které bylo uděleno plné členství. Kromě prestiže to znamená, že se izraelský průmysl bude moci zapojit do soutěže ve výběrových řízeních souvisejících s urychlovačem částic, mít zastoupení v managementech nejrůznějších organizací, izraelští studenti budou moci žádat o stipendia a izraelští vědci se budou moci začlenit do výzkumných skupin pracujících na urychlovači částic.“

V současné době pracuje v CERNu zhruba čtyřicet izraelských vědců. Za všechny jmenujme alespoň profesora Gioru Mikenberga a profesora Eilama Grosse z Weizmannova vědeckého institututu v Rechovot, profesora Eliezera Rabinoviciho z Hebrejské univerzity v Jeruzalémě a profesorku Šulamit Levenbergovou z technického institutu Technion v Haifě. V CERNu působí také 22 izraelských doktorandů a stejný počet studentů postdoktorského studia. Zlé jazyky tvrdí, že značnou část svých nemalých odborných znalostí jmenovaní získali právě při utajovaném izraelském jaderném programu.

Jaakov Peri pokračoval: „Izraelská věda i nadále prokazuje, že má moc přemostit neshody, které panují mezi Izraelem a Evropou. Členství Izraele v této organizaci umožní izraelským vědcům přístup do nejpokročilejších infrastruktur světa“.


Kapitola první: IZRAELSKÝ JADERNÝ PROGRAM A JADERNÁ VÝZBROJ

Cokoliv se děje v Izraeli ve spojitosti s jadernou výzbrojí, tedy výroba potřebných jaderných surovin, jejich výzkum, a samotná konstrukce jaderných zařízení - rozumíme tím tedy jaderné nálože pro použití v leteckých pumách, raketových hlavicích a asi i dělostřeleckých granátů, děje s v místě, které celý svět zná jako Dimona.

Izraelské atomové centrum Dimona někdy nazývané jako Negevské nukleární výzkumné středisko je jednoznačně výzkumné centrum pro atomovou energii. Nachází se v Negevské poušti, asi 13 km jihovýchodně od města Dimona. Odtud tedy onen všeobecně známý název. Jedná se o vysoce utajovaný a dobře krytý a střežený soubor objektů, nad nímž je nekompromisně střežená bezletová zóna. Že by se zde vyráběly přímo jaderné zbraně, nikdy nebylo přiznáno.

Oficiálně byl uváděn jako textilní továrna, objevily zprávy o tom, že se zde vyrábí ochuzený uran pro vojenské účely - plášť střel schopných prorazit pancíř, nebo naopak pro vyztužení pancířů obrněných vozidel. Jeho stavba začala v roce 1958, ve spolupráci s francouzskými experty, přičemž dělníkům bylo řečeno, že se jedná o odsolovací zařízení. To už máme třetí variantu.

Izrael sice uznal existenci zařízení jako takového, ale nikdy nereagoval na otázky ohledně jeho účelu. Komplex byl vystavěn v utajení a doposud nebylo nikdy kontrolováno mezinárodním úřadem pro kontrolu atomové energie. Prostě inspektoři do jeho prostor zatím neměli přístup. Spojené státy americké zjistily pravý účel negevského střediska někdy v 60. letech 20. století a žádaly Izrael o prohlídku jejich inspektory. Izrael souhlasil, ale vyžádal si, aby každá prohlídka s náležitým předstihem avizována. Hlavní reaktor byl postaven někdy mezi lety 1962 a 1964 a předpokládá se, že první izraelské jaderné zbraně s plutoniem zde byly vyrobeny ještě před Šestidenní válkou.
Obrázek

Celkový pohled na utajené zařízení v poušti Negev, poblíž městečka Dimona.

Obrázek

Detailnější pohled na to samé zařízení.

Obrázek

Pohled na Dimonu v roce 2002
Jaderný program nově ustaveného židovského státu začal již v roce 1948, kdy Izrael vznikl. Jeho první ministerský předseda David Ben-Gurion byl velkým zastáncem nukleární výzbrojení budoucí izraelské armády. Bez nejmenších pochybností lze tvrdit, že k tomu přispěl i jeho vědecký poradce Ernst David Bergmann, talentovaný jaderný fyzik, nezřídka popisovaný jako „izraelský Oppenheimer“. Podobně jako v případě vývoje raket navázal Izrael spolupráci s Francií. To už víme. Izraelský projekt se odehrával a stále odehrává převážně v centru Dimona v Negevské poušti, což už víme.
Obrázek

Ernst David Bergman v roce 1956 u mikrofonu

Francouzi dodali Izraeli:


- jeho první reaktor,
- zařízení pro obohacování uranu
- samotný štěpný materiál.
Středisko Dimona se stalo objektem zájmu amerických zpravodajských služeb, neboť vztahy USA s Izraelem tehdy nebyly zdaleka tak těsné jako dnes. Izraelská vláda roku 1960 přiznala, že jde o centrum jaderného výzkumu, byť trvala na čistě mírovém účelu.

2. listopadu 1966 proběhl v poušti Negev podzemní jaderný test (nejspíše ale s nulovým ekvivalentem) a během Šestidenní války v červnu 1967 už byly zpravodajské služby USA bezvýhradně přesvědčeny, že Izrael se stal nukleární mocností disponující několika leteckými jadernými pumami. Neměly z toho radost a tak pár slov, které asi pro mnohé budou malým překvapením.

O jaderné doktríně Izraele se někdy hovoří jako o „Samsonově volbě“, což odkazuje na jméno biblického hrdiny, jenž při své smrti zničil obrovské množství nepřátel Židů. Naznačuje se tím pravděpodobný záměr Izraele nasadit nukleární zbraně jako první, pokud by mu reálně hrozila vojenská porážka. A v říjnu 1973 chybělo opravdu jen málo k tomu, aby se tato apokalyptická vize realizovala. Za války Jom Kippur byla situace izraelských vojsk na Golanských výšinách kritická a vláda premiérky Goldy Meirové dne 8. října 1973 vydala povely k přípravě na jaderný útok. Izraelský arzenál už tehdy zahrnoval nejen letecké pumy, ale i hlavice pro balistické střely Jericho.

Do bojové operační pohotovosti byly uvedeny:

3 odpalovací rampy střel Jericho

8 upravených letounů F-4 Phantom II

19 jaderných zařízení

Říká se, že letouny s jadernými pumami už stály na vzletových dráhách a byly připraveny udeřit na syrské tankové sbory. Izraelcům se ale v poslední chvíli podařilo stabilizovat frontu a přejít do protiútoku, takže „plán Samson“ se neuskutečnil. Zřejmě však šlo i o metodu nátlaku na USA, aby poskytly Izraelcům dodávky zbraní, což se také podařilo. Od té doby se izraelský jaderný arzenál dosti rozrostl a dnes zahrnuje i hlavice pro ponorkové střely Popeye a Harpoon, patrně také dělostřeleckou munici a pozemní miny. Odhady počtu vyrobených hlavic se značně liší a sahají od 75 do 400, nejvěrohodněji působí čísla kolem 200. Kromě štěpných hlavic má Izrael zřejmě i nálože termonukleární a neutronové. V roce 1986 o tom veřejně referoval Mordechai Vanunu, bývalý pracovník Dimony, který byl však posléze unesen agenty Mossadu a v Izraeli odsouzen k 18 letům vězení za vlastizradu a špionáž, to už víme také ale opakování neuškodí.

Kapitola druhá: JADERNÁ DOKTRÍNA STÁTU IZRAEL

Bohužel pro svět a někdy -jak uvidíme dále i pro Stát Izrael izraelská strategická doktrína včetně použití jaderných zbraní podléhá utajení a je s ní seznámeno asi jen velmi málo lidí. Současnou strategickou doktrínu Izraele experti označují různě,

- jako doktrínu jaderné neprůsvitnosti

- jako doktrínu záměrné dvojsmyslnosti

- egyptský analytik Kareem M. Kamel definuje izraelskou jadernou strategii jako strategii postavenou na posedlosti bezpečností a strachu ze zničení. Jeho označení mi připadá jako nejbližší skutečnosti. Ono jak jinak charakterizovat myšlení lidí, kterých země po hrůzách holocaustu čelila několika válkám a tvrdému násilí čelí dodnes.
Obrázek
Egypťan Karee M. Kamel
Jde však prakticky o totéž.

Jaderné zbraně jsou v Izraeli chápány jako odstrašující prostředek proti zničení státu ať už v podobě masivní odvety při jaderném napadení druhou stranou, nebo v podobě užití taktických jaderných zbraní na koncentrace arabských vojáků.

Přestože Izrael nikdy oficiálně neohlásil vlastnictví jaderných zbraní, v rámci své jaderné doktríny světu ukazuje, že je vlastní a současně popírá jejich existenci. Tento dvojitý venkovní projev je asi už jednou provždy součástí izraelské jaderné doktríny. Proč se takto Izrael chová? Má to asi více důvodů:

- přepokládá, že kdyby se vzdal této doktríny, povzbudilo by to ostatní státy regionu, aby usilovaly o jaderné zbraně.

- tímto postojem využívá výhod postavení jaderné mocnosti, což funguje, svět jej tak skutečně vidí. Zároveň ale netrpí politickými problémy, které s sebou tato pozice přináší.

- mlžením ohledně vlastních jaderných zbraní vytvořil Izrael v celém regionu jistou rovnováhu nejistoty, neboť žádný potencionální útočník si nemůže být jist, v jakém případě a za jakých podmínek Izrael své nejničivější prostředky použije.

- jedním ze základních atributů této dvojakosti izraelské politiky je také nepřipustit, aby jakákoliv arabská země získala jaderné zbraně. Dvěma z nich - Iráku a Sýrii už to znemožnil

Izraelské jaderné zbraně však slouží především k odstrašení, a to hlavně povětšinou nepřátelských sousedů. Je to malá verze toho, co na sebe hráli Sovětský svaz a USA se spojenci -Francií a Velkou Británií v době Studené války. Pro Izrael ale není důležité, jestli protivník má stejné zbraně.

Izraelská bezpečnostní strategie vychází z předpokladu, že si Izrael nemůže dovolit prohrát ani jedinou válku. Od divoké války na Jom Kippur v říjnu 1973 navíc chápe, že protivník roste a že by další válku proti nepřátelské koalici nemusel vyhrát. Neválčit tedy je možno zajistit nejlépe vyhnutím se válce. Tento postoj vychází z toho, že Izrael díky své malé rozloze nemůže počítat ani s nějakou významnější strategickou hloubkou svého území v případě nepřátelského útoku. Ztráta cca 10 až 15 kilometrů příhraničního pásma může znamenat katastrofu a proto musí protivníkovi zabránit už ve vstupu na izraelskou půdu. Izraelská strategie tak stojí na věrohodném odstrašujícím postoji, jehož součástí jsou i preemptivní údery - viz zahájení Šestidenní války. Izraelské odstrašování předpokládá odstrašení jak jaderného tak konvenčního útoku, přičemž je považováno za naprosto jasné, že součástí úspěšného odstrašování je věrohodná demonstrace toho, že je zde vůle a že jsou zde i prostředky k provedení preemptivního útoku.

Podrobně se pravděpodobné doktríně užití izraelských jaderných zbraní věnuje profesor Louis René Beres, který těmto zbraním v izraelských rukou přisuzuje sedm funkcí:

1) Odstrašení realizace, ale lépe i jen zámyslu rozsáhlých konvenčních útoků vedených nepřátelskými státy

2) Odstrašení všech stupňů nekonvenčních útoků vedených nepřátelskými státy

3) Možnost předstihnout nepřítele při zahájení jaderných útoků

4) Podpora konvenční preemptivního zpomalení či zastavení nepřátelských jaderných pokroků

5) Podpora konvenční preempce nepřátelských nejaderných pokroků

6) Prostředky k vedení jaderné války

7) Samsonova volba (tzn. poslední možnost, všeobecný útok proti nepříteli v případě kolapsu obrany a ohrožení vlastních populačních center)

Louis René Beres je profesorem politologie na Purdue University ve West Lafayette ve státu Indiana . Je to syn rakouských židovských uprchlíků, se narodil 31. srpna 1945 v Curychu ve Švýcarsku a získal bakalářský titul z Queens College a MA a Ph.D. na Princetonské Universitě v roce 1971. Louis René Beres napsal mnoho knih a v současné době také píše úvodníky pro různé hlavních novin a časopisů.
Obrázek
Profesor René Louis Bares
Je uznávaným odborníkem na jaderný terorismus, strategii a mezinárodní právo a je poradcem izraelských vojáků právě při řešení otázek odstrašovací strategie Izraele ale ne vždy je s nimi ve shodě.

Veškeré odstrašení však stojí a padá na nepřetržitém izraelském odhodlání udržovat a použít prostředky určené k odstrašení, tedy jaderné zbraně. A ještě přesněji, izraelské jaderné odstrašení stojí a padá na tom, jak odhodlání a využitelné kapacity Izraele vnímají potencionální útočníci. Aharon Levran ve svém známém článku poukazuje na to, že bez schopnosti odstrašit protivníka Izrael nemůže počítat s tím, že by jeho nepřátelé měli zájem s ním jakkoliv spolužít.
Aharon Levran, je brigádní generál v záloze, byl to vysoký zpravodajský důstojník a jedním z náměstků ministra obrany Státu Izrael. Je absolventem Hebrejské univerzity v Jeruzalémě, studoval blízkovýchodní problematiku a politologii. V roce 1984 nastoupil na Tel Avivského Universitního Centra pro strategická studia jako starší poradce. Napsal mnoho článků o izraelských strategických záležitostech a v současné době pracuje jako nezávislý výzkumník, konzultant a lektor na strategii a národní obranu své země.

Jak hodnotit izraelskou jadernou doktrínu?


Zdá se, že izraelská doktrína odstrašování začíná mít v posledních letech vážné trhliny, které omezují její věrohodnost. První trhlinou byla válka na svátek Yom Kippur 6. října 1973, ve které Izrael sice nakonec zvítězil, došlo ale k nazírání na izraelské ozbrojené síly, které od této války možní protivníci považují za porazitelné za určitých okolností.

Je sice pravda že můžeme úspěšnému odstrašování přičíst úspěchy v tom, že od tohoto roku na Izrael nebyl zahájen všeobecný útok arabskou zemí, ale zatím neřešitelný konflikt s Palestinou dále oslabil dosud neotřesitelnou pozici Izraele a také ukázal, že jaderné odstrašování má minimální vliv na konflikty nízké intenzity. Prostě v Pásmu Gazy jadernou zbraň použít nelze a tedy pro tento vleklý konflikt jsou k ničemu, jelikož nepřítel, zde Hamás, to ví.
Velká slabina současné izraelské strategie odstrašení je snížený zájem o vojenská řešení izraelských problémů u jejich hlavního spojence a to USA. Je to dáno změnou vztahu mezi USA a Izraelem, kdy se USA politicky překlopily z pozice izraelského spojence do pozice komentátora konfliktu na Blízkém východě. Tento postoj byl poprvé kvantifikován v roce 2001.

Toto překlopení izraelského spojence však omezilo celkovou kapacitu izraelského odstrašování, protože arabské státy nyní vidí, že Izrael se už nemůže spolehnout na jednoznačnou a přímou podporu této světové supervelmoci. Americký vliv na izraelskou vládu je v posledních dvaceti letech dost patrný, ale nejsilnější byl ale ve válce v Perském zálivu v roce 1991, kdy na Izrael dopadaly irácké rakety. Kvůli obrovskému americkému tlaku nakonec Izrael vojensky nereagoval a dokonce nechal obranu vlastního území na USA.

Nekompromisní snaha Izraele nepřipustit, aby jakákoliv arabská či dnes spíše muslimská země získala jaderné zbraně, byla velmi dobře viditelná při útocích na jaderná zařízení v Íráku a Sýrii. Více o tom bude v druhé kapitole. I když byl a je Izrael kvůli těmto útokům vystaven značné kritice, především kvůli porušení Charty OSN, je třeba dodat, že kritika slábla a slábne s tím, jak jaderným mocnostem operace na zastavení jaderných programů v zemích s rizikovými režimy příliš nevadí a dnes dokonce sami jeví snahu je zastavit.

Existují také názory, že důvěryhodnost izraelské doktríny odstrašování klesá s případem Íránu. Podle všeho co proběhlo v minulosti, by měl totiž íránský jaderný reaktor v jaderné elektrárně Búšehr už ležet v troskách. To, že Izrael a to asi pod velkým tlakem USA prakticky nereaguje na nedaleký jaderný a raketový program, vytváří v pozorných očích izraelských nepřátel obraz slabého státu, jehož odstrašující schopnost je omezena. Ale i to může být jen kalkulovaná póza.

Velkým problémem je i skutečná realita odstrašení jaderných a konvenčních útoků. Vzhledem k tomu, že hlavními nepřáteli Izraele jsou geograficky blízké arabské státy a tři přímo sousedící, znamenal by případný jaderný preemptivní útok nebo protiútok značné riziko i pro samotný Izrael. Uvažme:

- zničené životní prostředí,

- nukleární spad spolu s povětrnostními podmínkami,

- nereálnost užití těchto zbraní proti Palestině či Hizballáhu,

- pravděpodobně velmi negativní reakce světového veřejného mínění,

To vše má velmi negativní dopady na izraelskou doktrínu odstrašování.

Mě osobně se ale zdá, že největší oslabení hodnověrnosti izraelské doktríny odstrašování je právě důsledné utajování vlastních jaderných kapacit a doktrín. Arabské všeobecné povědomí o izraelské jaderné bombě automaticky neznamená, že Izraelské jaderné odstrašování je důvěryhodné. Toto utajování vede postupně k tomu, že strach potenciálního nepřítele každý rok klesá a vše směřuje do roviny:

A CO KDYŽ ŽIDOVSKÁ ENTITA V PALESTINĚ CELOU DOBU JEN KECÁ?

Může dojít k těmto nežádoucím situacím:

Primo - nazná-li nepřítel, že izraelský jaderný arzenál by mohl být při prvním útoku zranitelný, může to nepřátelské státy přesvědčit o prospěšnosti provedení takového útoku.

Secundo - pokud nepřítel nazná, že izraelské politické vedení tak řečeno „vyměklo“ a je neschopné použít jaderné zbraně v reakci na nic jiného, než nekonvenční útok, nepřítel prostě odstrašen nebude.

Tertio - pokud by cílem izraelských jaderných zbraní měly být nepřátelské zbraně a vojenské struktury, nepřítel by se mohl tak obávat izraelského prvního útoku, že by raději zvážil takový útok sám

Je tedy asi nejvyšší čas položit karty na stůl a říci jaký je skutečný stav věcí. Dokud bude izraelská strategická doktrína nadále utajována, hrozí riziko, že nepřátelské státy usoudí, že první útok bude za určitých okolností efektivní.

Naopak. Pokud Izrael na rovinu zveřejní jak na tom je - tedy ukáže, že má nejenom adekvátní jaderné zbraně a k nim dostatek kvalitních prostředků jejich dopravy na cíl tak zcela dostatečné prostředky k jejich dopravení na cíl, hodnověrnost odstrašení bude téměř jistá.

Dále pak jasným a transparentním zveřejněním oficiální doktríny by zároveň mohlo dojít k předsvědčení případných útočníků, že Izrael má vůli jaderné odvetné zbraně skutečně za podmínek stanovených v doktríně použít.

Navíc se zdá, že hodnověrnost izraelského jaderného protiútoku je snížena omezenými obrannými schopnostmi, které nezaručují, že případný první útok by izraelské odvetné zbraně nezničil. To je velmi závažný aspekt, především v souvislosti s úspěšným íránským raketovým programem. Izrael se snaží tuto svou zranitelnost vyřešit rozvojem vlastního obranného systému „Arrow“ proti balistickým raketám. Práce na Arrow započaly po iráckých raketových útocích na Izrael během války v Perském zálivu v roce 1991, první generace byla uvedena do operačního stavu v roce 1998 a v současné době Izrael testuje již třetí generaci tohoto antiraketového štítu, přičemž existují zprávy, že by se na vývoji měly podílet i USA a to jak finančně tak i technicky.

O tom snad někdy jindy.
ObrázekObrázek

Pes(ticid) - nejlepší přítel člověka! Nechápete? Nevadí. Hlavní je, že víte že:

JDE O TO, ŽE KDYBY O NĚCO ŠLO, BYLO BY DOBRÉ VĚDĚT, O CO VLASTNĚ JDE.
Uživatelský avatar
Pátrač
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 7850
Registrován: 14/8/2008, 06:44
Bydliště: Prostějov

Re: Stát Izrael a jaderné zbraně

Příspěvek od Pátrač »

Kapitola třetí: IZRAELSKÁ JADERNÁ TRIÁDA .

Takzvaná jaderná triáda se podle obecně uznávaných kritérií skládá ze tří různých prostředků dopravy jaderné hlavice na cíl. Jsou jimi ze země odpalované střely různého doletu, střely odpalované z ponorek a strategické bombardéry. Izrael v současné době vlastní všechny kategorie nosičů jaderných zbraní.

Část první: pozemní prostředky jaderného napadení

Raketová střela Jericho 1.

Na základě spolupráce mezi Izraelem, Velkou Británií a Francií ve válce o Suezský průplav což byla dnes už pozapomenutá Suezská krize, došlo ke sblížení těchto zemí ve vícero oblastech. Z krize, z níž se později vyvinul ozbrojený konflikt mezi Egyptem na jedné straně a aliancí Velké Británie, Francie a Izraele na straně druhé. Hlavní spor byl o kontrolu nad strategicky důležitým Suezským průplavem. Výsledkem bylo oslabení vlivu evropských mocností, posílení egyptské pozice a zvýšení vlivu Sovětského svazu na Blízkém východě. Egypt od té doby hrál dlouhá léta roli vedoucího státu pro celý arabský svět.

Toto sblížení, které bych já nazval spíše platbou za odvedenou špinavou práci se promítlo do stavu, kdy se hlavním dodavatelem zbraní pro Izrael stala v 50. a 60. letech Francie a Velká Británie byla v těsném závěsu. Tak se v bojových sestavách izraelských ozbrojených sil objevily francouzské tanky AMX30, britské Centuriony či letouny MIRAGE.

Když se tedy jednalo o dodávky zbraní a vojenského materiálu a spolupráci v dalších oblastech, nikoho by nemělo překvapit, že v roce 1962 požádala izraelská vláda dvě francouzské firmy a to Sud Aviation a Dassault o projekt balistické rakety schopné přepravit zátěž 750 kg na vzdálenost 500 km. V dubnu 1963 byla vybrána druhá zmíněná společnost, jež nabídla raketu MD 620 pod kódovým označením Jericho. Podmínky smlouvy byly výhodné - pokrývala dodávku pěti pokusných a dvaceti „ostrých“ raket a poté podmínky licenční produkci v Izraeli.

Jaký byl sled událostí? Asi takovýto:

- květem 1964 zahájení výroby ve francouzské továrně v Martignassur- Jalle

- 1. únor 1965 první odpálení

- 1965-1968 bylo provedeno celkem šestnáct zkoušek, z nichž deset bylo úspěšných a v březnu 1966 raketa překonala vzdálenost 450 km.

Jenže přišla Šestidenní válka a došlo k výraznému ochlazení spolupráce mezi Izraelem a těmito dvěma státy. Británie spolupráci úplně ukončila a Francie ji omezila. A když v psinci 1968 Izraelská komanda zničila na letišti V Bejrútu několik letadel arabských aerolinií a Francie vše zamrazila následně na Izrael uvalila totální zbrojní embargo. Izrael v té době ale byl dál než si svět myslel, a jeho technici už dokázali rakety Jericho vyrábět sami. Existují odhady že jich vyrobili v letech 1971 až 1978 zhotovili okolo stovky.

Základní technický popis:

Zbraňový systém Jericho-1 byla dvoustupňová střela s motory na tuhé palivo a s inerciálním naváděním. První stupeň se ovládal pomocí čtyř pohyblivých trysek, kdežto druhý měl malá výklopná kormidla. Pro start se užívala rampa na podvozku nákladního automobilu. Rakety oficiálně měly jen konvenční výbušné nálože, ale vzhledem k poměrně velké kruhové odchylce odhadovaná na 750 až 1000 m je nutno předpokládat, že základní výzbroj tvořila jaderná hlavice nízké mohutnosti, odhaduje se okolo 20 kilotun trinitrotoluenu. Samosebou nelze opominout i možnost konvenční hlavice s vysoce brizantní výbušninou a v dané době i hlavice s chemickou náplní.

Takticko technická data:

Umístění: na vozidlech
Výška: 13,4 m
Průměr: 80 cm
Užitečná váha: Jednotná hlavice do váhy 450–500 kg
Typ hlavice: konvenční HE, jaderná cca 20 kilotun nebo chemická
Navádění: Inerciální
Pohon: dvoustupňový na tuhé pohonné hmoty
Dolet: 500 km
Stav: zastaralá, vyřazena z výzbroje.

Střely Jericho-1 byly údajně připraveny k bojové činnosti již během války Jom Kippur v říjnu 1973, přestože spolehlivě je doložena operační způsobilost teprve v roce 1980, kdy už měli Izraelci k dispozici i americké taktické rakety MGM-52 Lance.

Dnes ale lze považovat za prokázané, že dne 8. října 1973 bylo rozhodnuto vládou Státu Izrael připravit vše potřebné k nasazení jaderných zbraní a do bojové pohotovosti byly uvedeny:

- 3 odpalovací rampy střel Jericho, myšleno mobilní odpalovací zařízení

- 8 upravených letounů F-4 Phantom II, i když o tomto mám jisté pochybnosti, nevím o tom že by jiná armáda tyto stroje takto používala nebo plánovala použít. Ale izraelská schopnost řešit věci po svém je neoddiskutovatelná.
Obrázek
Zde je pěkná fotografie tohoto skvělého stroje
- 19 jaderných zařízení, tedy raketových hlavic a bomb
Naštěstí už za dva dny se situace na bojištích začala obracet k lepšímu. Pozemní síly přebíraly iniciativu na obou frontách a na tomto základě byla pohotovost jaderných sil opět umrtvena.


Raketová střela Jericho-2: vývoj k technologie dvojího užití

Nedlouhá, ale plodná spolupráce s Francií a výroba raket Jericho 1 ve své podstatě poskytla Izraelcům nezbytné zkušenosti pro vývoj další generace raket, u níž se předpokládalo použití jak v podobě balistických střel, tak i kosmických nosičů. To byl pro Izrael sen – mít schopnost vypouštět svoje vlastní družice mimo jiné i za účelem špionáže okolních sousedů, ve směs nepřátelských.

Tato nová rodina zbraní se vyvíjela od poloviny 70. let a oficiálně ji tvoří různé modifikace kosmické rakety Shavit 1, jež byla poprvé odpálena 19. září 1988, kdy vynesla na orbitální dráhu ve výšce 250 km průzkumný satelit Offeq 1. Rakety Shavit vzlétají z kosmodromu Palmachim jižně od Tel Avivu. Řada družic Offeg pokračovala a pokračuje nadále a třeba družice špionážní Offeq 7, byla vypuštěná 10. června 2007 a to už modernizovaným nosičem Shavit 2. Úplně poslední start kosmického nosiče Shavit 2 byl realizován 9. dubna 2014 a vynesl družici Offeg 10.
ObrázekxxxxxxxxxxxxxObrázek

Na první obrázku je start kosmického nosiče Shavit 1 s družicí Offeg 1, na druhém pak raketa Shavit startuje sdružicí Offeg 7, 10. června 2007

Obrázek

Část raketové základny Palmachim v Izraeli
Společnost IAI - dříve Israel Aircraft Industries, nyní Israel Aerospace Industries však souběžně pracovala i na odvozené vojenské balistické zbrani. Spolupracovala při tom s Jihoafrickou republikou a také, což by dnes málokdo považoval za možné s Íránem. Zde ještě vládl Muhammad Rezá Šáh Pahlaví Árjamehr a ten spolupráci s Izraelem nebránil. Koneckonců když byl Stát Izrael vyhlášen, první stát, který jej uznal, byl právě Írán.

Díky této spolupráci vznikla raketa Jericho-2. Vznikl tak, že byl odebrán třetí stupeň z třístupňového nosiče Shavit. Zkoušky probíhaly snad od roku 1986, ale kvůli spolupráci s Jižní Afrikou existují rozporné informace, neboť část testů se odehrávala právě tam a dochází k záměnám s jihoafrickými raketami RSA. Spolupráce s Jihoafričany byla zásadní - jen zde bylo možno za podmínek alespoň nějakého utajení vyzkoušet dolety, přesnost a ostatní potřebné veličiny.

Střela Jericho-2 je ve službě zřejmě od roku 1990 - rok zavedení jako u mnoha věcí v Izraeli není jistý a vypouští se opět z nákladního vozu, ačkoli se možná vyvíjela i obměna pro ponorky. Narazil jsem i na informaci o odpalovacím zařízení na pásovém podvozku ale to se mi už zdá jako příliš velké UFO.

I počet vyrobených střel je natolik nejistý, že se uvádí počet od 50 až po 100 raket se nachází na základně Sedot Micha ležící 23 km západně od Jeruzaléma a 40 km jihovýchodně od Tel Avivu. Odpalovací zařízení jsou ukryta v podzemních bunkrech. Rakety přepravují konvenční vysoce explozivní hlavice a jaderné hlavice s ekvivalentem řádově až ráži 1 megatuna. Dolet se odhaduje na nejméně 1500 km, ale u varianty Jericho-2B se spekuluje o dosahu asi 3500 km. Navádění se má skládat z inerciální navigace a koncového radarového navedení oddělujícího se návratového tělesa.

Takticko technické údaje:

Výrobce: Israel Aircraft Industries, Be'er Yaakov, Izrael
Výška: 14 m
Průměr: 156 cm
Hmotnost: 26 tun
Užitná zátěž hlavice: 1 tuna
Hlavice: konvenční HE nebo jaderná, údajně stavitelná až do ráže 1 megatuna
Navádění: Inerciální
Pohon: dvoustupňový (tuhé palivo)
Dolet: 1500 km
Stav: v operačním nasazení od roku 1990
Obrázek
Tento mapový obraz ukazuje pravděpodobný okruh dosahu obou střel typu Jericho, pokud by byly odpalovány přímo ze své mateřské základny.


Obě tyto střely byly dislokovány na základně izraelských vzdušných sil Sdot Micha poblíž mošavu Zekharia v centrálním Izraeli, 45 kilometrů jižně od Tel Avivu.

Jsou zde dislokovány tyto tři letky:
158 letka řízených střel Jericho I, po přezbrojení Jericho II
199 letka řízených střel Jericho I, po přezbrojení Jericho II
248 letka řízených střel Jericho I, po přezbrojení Jericho II

Díky serveru Global Security org. se můžete podívat jak to vypadá v terénu :
Obrázek

Myslím si, že si obrázek o jejich rozptylu a prostorovém rozložení můžete díky tomu lehce vytvořit.


Řízená střela Jericho-3.

Od poloviny 90. let se množí informace o tom, že Izrael pracuje na třetí generaci balistických raket, které mají patřit mezi zbraně se středním, popř. dokonce mezikontinentálním doletem. Raketa označovaná obvykle Jericho- 3 pravděpodobně opět vychází z kosmických nosičů řady Shavit. Obecně se má za to, že jde o třístupňovou střelu představující modifikaci čtyřstupňové nosné rakety Shavit-2.Zapoměl jsem uvést, že Shavit znamená po našem Kometa.

Různé prameny odhadují dostřel mezi 4800 a 6500 km a maximální nosnost 1000- 1300 kg – má jít buď o jednu jadernou hlavici o hmotnosti 750 kg, nebo tři samostatně naváděné hlavice v kontejneru MIRV. Je však nutno poznamenat, že vývoj zbraně s takovýmto dosahem nezbytně vyžaduje mnoho zkoušek (což snad nejlépe dokládá notorická nespolehlivost íránských nebo severokorejských střel), avšak není známo, že by Izrael nějaké testy takto výkonných zbraní uskutečnil. Jericho-3 údajně měla být zařazena do operačního použití během roku 2008, ovšem spolehlivé údaje o tom k dispozici nejsou a židovský stát samozřejmě nemá nejmenší zájem tuto oponu tajemství zvedat.

Takticko-technické údaje:

Třída: IRBM tedy balistická střela středního doletu
Upevnění: na vozidlech
Délka: 15,50 m
Průměr: 156 cm
Startovací hmotnost: 29 tun
Užitná hmotnost: 1000 až 1300 kg
Hlavice: 750 kg, jaderná, možnost MIRV v počtu 3 kusy
Pohon: třístupňový, pevná paliva
Dosah: 4800 až 6500 km
Stav operačního nasazení: stále ve vývoji

V první polovině července 2013 byl proveden teprve druhý test této rakety. Oficiálně je nová raketa určena k nesení konvenční nálože. Věřit tomz nebudeme, naivní možná jsme ale ne tak moc. Podle odborníků měl však test poněkud jiné důvody, než zkoušku balistické rakety. Údajně měl posloužit především jako test nové pohonné jednotky pro antirakety. Izrael intenzivně pracuje na protiraketové obraně především v reakci na íránské balistické rakety Šahab.
Obrázek

Zde je fotografie startu této rakety při druhém testu.


V této fázi mých znalostí a mě dostupných zdrojů nemohu k raketovým prostředkům jaderného napadení izraelských obranných sil dodat nic dalšího. Jen to, že střela Jericho III pokud bude zavedena, se stane střelou vyššího středního doletu.

Izrael dosud nevyvinul mezikontinentální balistické střely, disponuje však zmiňovaným kosmickým nosičem Shavit, pomocí kterého vynesl na oběžnou dráhu již deset satelitů. Shavit byl původně třístupňový nosič s doletem 4500 km a nosností 150-250 kg. Nová verze už dokáže přepravit až 800 kilogramů a zdá se, že kosmický nosič Shavit 2může být poměrně snadno přestavěn na mezikontinentální balistickou střelu s doletem 7800 km a nosností 500 kg. Jestli je to vše pro případ potřeby připraveno, nemá tušení.

Část druhá: Prostředky jaderného napadení odpalované z ponorek.

Tato část jaderné triády byla založena díky tomu, že izraelské námořní síly zakoupili skvělé ponorky třída Dolphin někdy Dolfin a někdy je to též překládáno jako třída Delfín. Je to nejaderný stíhací útočný typ ponorky, vyvinutý a postavený německou společností Howaldtswerke-Deutsche Werft AG výlučně pro Izraelské vojenské námořnictvo. Typ vychází z velmi úspěšného exportního typu ponorek třídy 209. Tento typ byl ale výrazně pozměněn a zvětšen, díky čemuž je pokládán za samostatnou třídu. Ponorky této třídy jsou považovány za nejsofistikovanější a nejschopnější konvenční ponorky na světě. Jsou prostě TOP.
Obrázek

Ponorka Dolphin, dala jméno celé třídě.
Izraelské námořnictvo k roku 2014 operuje se pěti ponorkami této třídy. Jedná se o:
INS Dolphin – v provozu od května 1998
INS Leviatan tedy „velryba“ – v provozu od roku 1999
INS T'kuma tedy „obrození“ – v provozu od roku 2000
INS Tanin zde to je „krokodýl“ – v provozu od roku 2012
INS Rahav – předána 2013, v provozu od roku 2014

První dvě ponorky financovala německá vláda a obě byly doručeny v roce 1997, zatímco třetí zaplatil Izrael z poloviny a druhou část uhradila opět německá vláda a byla doručena v roce 1999. Poslední dvě potom platil původně Izrael sám, ale nakonec opět jednu třetinu uhradí německá vláda.

Ty poslední dvě navíc prošli dalším vylepšením a jsou vylepšenou verzí starých Dolphinů a obě jsou vybaveny na vzduchu nezávislým pohonem (AIP), podobný tomu, použitému v ponorkách třídy 212.

Každá ponorka je vyzbrojena:

A- šesti torpédomety ráže 533 mm, odkud je možné vypouštět řízené protilodní střely UGM-84 Harpoon či německá torpéda DM2A3 a DM2A4,

B- čtyřmi torpédomety ráže 648 mm. Ty lze využít:
- pro potápěče a jejich vodní přibližovadla Swimmer Delivery Vehicles,
- pro vypouštění „velkých protizemních střel s plochou dráhou letu Popeye ve verzi s proudovým motorem a dostřelem 300 až 350 kilometrů nebo v jaderné verzi s doletem přes 1000 kilometrů. Zde se předpokládá se, že izraelské protizemní střely Popeye Turbo (varianta protizemní střely Popeye/AGM-142 Have Nap by mohly být vybaveny jadernými hlavicemi, mít dostřel až 1500 kilometrů, a jako takové by mohly Izraeli poskytnout schopnost druhého úderu.

Ponorky mohou rovněž vypouštět miny.

Základní takticko-technická data:

Výtlak: 1640 t (na hladině) nebo 1900 t (pod hladinou)
Délka: 57 m
Šířka: 6,8 m
Ponor: 6,2 m
Pohon: 3× dieselový motor MTU 16V 396 SE 84, 1× elektromotor Siemens
Rychlost: 20 uzlů (pod hladinou), 12 uzlů (na povrchu)
Posádka: 30–35 osob + 10 členů námořního komanda
Obrázek

Ponorka RAVAK, zatím poslední plavidlo třídy Dolphin.


Možnou zbraní pro použití v jaderném působení na nepřítele je střela Popeye Turbo SLCM

Popeye Turbo SLCM -A je derivát střely vzduch - země zavedené v Izraelské armádě v roce 1985. USA uvedly, že zaznamenaly zkoušky těchto střel izraelskými námořníky v roce 2002 při testech v Indické oceánu. Tato mutace osvědčené střely je oproti původní prodloužená a díky tomu že ponorky třídy Dolphin mají torpédomety ráže 648 mm, mají i větší průměr.
Obrázek
Demonstrátor izraelské řízené střely Popeye Turbo SLCM
Byly odpalovány z hladinových lodí i z ponorek. Předpokládá se že jejich dostřel je až 1500 kilometrů a mají dostatečnou nosnost, aby byly schopny nést hlavice o ráži 200 kilotun. Je předpokládáno, že tyto střely a jejich nosiče jsou určeny pro strategický druhý úder, pokud by při jaderném střetu mezi potenciálním nepřítelem - rozumíme Íránem - a Izraelem, po prvním vzájemném úderu nebyly prostředky jaderného působení na území Izraele schopné operačního nasazení.
Tyto střely si Izraelci museli vyvinout sami, protože vláda prezidenta Bila Clintona odmítla v roce 2000 prodat jejich zemi americké manévrující podzvukové letounové střela s plochou dráhou letu BGM-109 Tomahawk. Izrael o ně hodně stál - jsou to skvělé zbraňové systémy s dlouhým doletem, použitelné za každého počasí. Jejich využitelnost proti námořním i pozemním cílům s možností nasazení jak u hladinových lodí a ponorek je přímo předurčovala k vybavení plavidel izraelského námořnictva. Měl tedy asi zájem o variantu varianty střely např. RGM/UGM-109 odpalované z lodí nebo ponorek US NAVY, Royal NAVY a jinde.
Obrázek
Americká námořní střela Tomahawk při odpálení z ponorky.
USA tak proti Izraeli použili pravidla kontroly šíření raketových technologií a Izrael tedy hledal řešení ve vlastních zdrojích a našel ho.
Obrázek
Střela Popeye Turbo SLCM v letu při zkouškách v indickém oceánu.
Takticko-technická data řízené střely Popeye Turbo SLCM mi zatím nejsou známa. Třeba časem já, anebo někdo na Palbě ví a dodá.

Část třetí: Letecké nosiče jaderných zbraní.

Poslední kategorií izraelské jaderné triády jsou strategické bombardéry. Izrael sice disponuje letectvem o několika stech kusů různých bitevníků, pro strategické bombardovací účely v moderním smyslu z nich ale byly vybrány jen stroje F-15E Strike Eagle, především kvůli jejich vysokému akčnímu radiu. Nelze tedy očekávat, že by mohl mít někdy ve výzbroji něco jako Rusko či USA.

V rámci izraelských vzdušných sil byly pojmenovány F-15I Ra'am což znamená česky „hrom“. Všech celkově 25 strojů bylo přiřazeno Tajeset 69 na letecké základně Hatzerim.

Obr. 1: ObrázekObr.2: Obrázek
Dislokace izraelské letecké základy Tajeset 69, širší výřez z mapy a druhý obrázek ukazuje podrobnější výřez z mapy.

Zda byly stroje vyzbrojeny jadernými zbraněmi, ale není známo, lze to však vzhledem k technickému vybavení strojů předpokládat.
Obrázek
F-15I Ra'am izraelských vzdušných sil
Na základně Hatzerim která má dva oddělené letištní areály jsou dislokovány tyto jednotlivé jednotky.

- Tajeset 69, vyzbrojená letouny F-15 I Ra´am
- Tajeset 102 vyzbrojená letouny TA-4
- Tajeset 107 vyzbrojená letouny F-16 I
- Tajeset 123 vzbrojená vrtulníky UH-60 Black Hawk
Obrázek
F-15I Ra'am izraelských vzdušných sil při startu z mateřské základny Hatzerim
Takticko-technická data letounu F-15 I Ra´am:

Posádka: 2 muži
Délka: 19,44 m
Rozpětí: 13 m
Výška: 5,6 m
Nosná plocha: 56,5 m²
Profil křídla: NACA 64A006.6 u kořene, NACA 64A203 na konci křídla
Hmotnost prázdného stroje: 12 700 kg
Hmotnost vzletová: 20 200 kg
Maximální vzletová hmotnost: 30 845 kg
Maximální rychlost:
Nízko:1 450 km/h/Vysoko:2 655 km/h
Dolet- bojový: 2 250 km

Tím by bylo možno uzavřít otázku izraelské triády. Ale nedá se nic dělat. Pokud se dá posoudit stav technologické vyspělosti Izraele, je vysoce pravděpodobné, že Izrael zvládl i výrobu jaderných dělostřeleckých granátů.

Z dělostřeleckých hlavňových zbraní se tedy dá teoreticky uvažovat o jaderných granátech ráže 155mm, kilotonáž jaderného působení nelze odhadnout. Izrael zbraně těchto ráží má v tažené i samohybné verzi, ale pokud by byly použity pro tento účel, budou to zcela jistě samohybné houfnice M-109A Amerického původu. Obrázek následuje.
Obrázek
Takticko- technická data samohybné houfnice M109A

vzata do výzbroje IDF 1998
hmotnost : 28,80 t (bojová), 25,6 t (pohotovostní)
osádka : 4 muži (u muničního vozidla M992 : 5 mužů)
rozměry : délka celkem 9754 mm (s houfnicí v cestovní poloze), délka korby 6894 mm, šířka 3922 mm, výška 3236 mm (s protiletadlovým kulometem), světlost 434 mm, průměr základny věže 2500 mm
výzbroj : houfnice M284 ráže 155 mm, vezeno 36 nábojů, protiletadlový kulomet M2HB ráže 12,7 mm, vezeno 500 nábojů
náměr houfnice : +75° až -3°, motoricky plně otočná věž (360°)
pohon : vznětový, kapalinou chlazený přeplňovaný osmiválcový motor o výkonu 302 kW při 2300 ot./min s převodovkou Allison
obsah nádrží : 503 litrů
maximální rychlost : silnice 56 km/h, terén 31 km/h
maximální dojezd : silnice 350 km

Ale to už jsem opravdu mimo reálnou úroveň toho, co se mi podařilo dohledat. Je to jen možnost. Osobně na ni moc nevěřím. I tak ale jsou prostředky izraelské jaderné triády více než impozantní a možnosti, které to Izraeli dává, jsou více než odstrašující. Izrael je díky tomu co jsem zde popsal regionální velmoc se silou, která bere dech.
ObrázekObrázek

Pes(ticid) - nejlepší přítel člověka! Nechápete? Nevadí. Hlavní je, že víte že:

JDE O TO, ŽE KDYBY O NĚCO ŠLO, BYLO BY DOBRÉ VĚDĚT, O CO VLASTNĚ JDE.
Uživatelský avatar
Pátrač
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 7850
Registrován: 14/8/2008, 06:44
Bydliště: Prostějov

Re: Stát Izrael a jaderné zbraně

Příspěvek od Pátrač »

Kapitola třetí: IZRAEL A JEHO PROTIJADERNÉ AKTIVITY.

OPERACE OPERA

První akce proti jadrným kpacitám islámských zemí bylavždy známá, a v poslední době v souvislosti íránským jaderným programem se často objevuje v tisku a to v souvislosti s tím, jestli Izrael udělá to samé co tehdy, tedy pokusí se jaderné aktivity této země zastavit. Je tedy jasné, že jde o operaci „OPERA“ tedy zničení iráckého jaderného reaktoru OSIRAK. Osirak byl 40 MW lehkovodní jaderný testovací reaktor, sestavovaný za francouzské pomoci v roce 1977 iráckou vládou v nukleárním výzkumném centru Tuwaita, které se nacházelo cca 18 kilometrů jihovýchodně od Bagdádu.

Jaderný reaktor Osirak byl jedno z nejvíce chráněných a pro irácký jaderný program nejdůležitějších zařízení. Saddám Husajn sám ani neskrýval, že hodlá toto zařízení použít k výrobě jaderných zbraní a pravděpodobně i s jejich pomocí vyhrát irácko-íránskou válku. Írán a ostatní země regionu se vlastnictví jaderné zbraně Irákem velice obával, a proto poté co Francouzi reaktor v Iráku instalovali, se Írán rozhodl toto zařízení zničit.

Než však došlo nesamotný nálet, nebylo to jediné co Izrael vyzkoušel, aby Sadámův jaderný program zastavil: Izrael:

- vyvinul diplomatický tlak,

- podnikl kroky proti zahraničním prodejcům jaderných technologií,

- sabotoval atomový vývoz

- spáchal atentáty na irácké vědce

Nic nepomohlo a tak se Izrael konečně rozhodl pro letecký úder na zmíněné zařízení.

Tento úspěšný krok provedlo izraelské letectvo v krajně riskantní operaci dne 7. června roku 1981. Dnes je to opět natolik známá událost, že se jí více není třeba věnovat. Snad jen uvedu, že si Izrael díky ní vysloužil další odsuzující rezoluci OSN, s číslem 487. Tuto rezoluci, kterou Rada bezpečnosti OSN jednohlasně schválila 19. června 1981, po vyslyšení stížností ze strany Iráku a Mezinárodní agentury pro atomovou energii, dále jen MAAE, odsoudila útok Izraele na irácké jaderné zařízení schválené MAAE. Rezoluce vyzvala k zastavení nepřátelských aktivit, přiznala Iráku nárok na odškodnění a pobídla Izrael, aby svá jaderná zařízení umístil pod dohled MAAE.
Obrázek
Mapka trasy, po které se izraelské letouny dostaly ke svému cíly v Íráku a potom opět domů
.

Izrael reagoval tak, že jeho akce byla sebeobrana a tudíž je ospravedlnitelná podle odstavce 51 Charty OSN. Navíc je Izrael s Irákem ve válečném stavu od založení Izraele v roce 1948. To byl neodiskutovatelný fakt. Jenže v dané době mnoho kritiků odmítalo platnost preventivní sebeobrany, při nepřítomnosti bezprostřední ozbrojené hrozby či přímého útoku. Zejména Francie pak byla rozhořčená ztrátou francouzského státního příslušníka a po útoku francouzsko-izraelské vztahy velmi ochladly. K rezoluci se připojily i Spojené státy americké, které však odsoudily akci jako takovou, ne národ. Jejich odpovědí bylo dočasné stažení kontingentu letounů již přislíbených Izraeli. To ale lze považovat pouze za kosmetickou záležitost.

Následné dva obrázky ukazují komplex kolem iráckého jaderného reaktoru po izraelském náletu, celkový pohled a jeden detailní obrázek tohoto komplexu po odletu útočících letadel.
Obrázek

Celkový pohled na objekt OSIRAK po náletu izraelského letectva

Obrázek

Detail poškození hlavní budovy objektu OSIRAK po náletu
Zbývá dodat jediné. Komplex Osirak byl nakonec totálně zničen během první Války v Zálivu. Počátkem 90. let se postupně změnil i náhled na útok na Osirak. Kdyby nebyl Izrael podnikl tento útok, Irák by nezaútočil v roce 1991 na Kuvajt jako sousední stát, ale jako sousední jaderný stát.

Jenže to není vše co se o tomto objektu dá napsat z hlediska snah o jeho zničení. Oni totiž ti izraelští kluci co ho udělali nepoužitelným, měli své předchůdce ve svých dnešních velkých nepřátelích. Takže nyní pár slov o málo známe operaci OSIRAK

Operace Osirak - skvělá akce íránského letectva

Operace Osirak byla jednou z nejvýznamnějších operací íránského letectva. Během této operace došlo k hlubokému průniku íránských letounů F-4 Phantom do iráckého vzdušného prostoru a poškození iráckého jaderného zařízení. Zdá se, že lepší letouny Írán v té době neměl a byl to pozůstatek kdysi či vlastně spíše nedávno ukončené velmi otevřené a přátelské spolupráce mezi USA a Íránem pod vedením šaha Rezi Pahlavího.

Reaktor Osirak považovaný za zařízení pro budoucnost nedocenitelným, byl velice dobře chráněný. Ze všech stran byly umístěny protiletadlové systémy hlavně sovětské výroby s radarovým naváděním. Největším problémem však byly raketové systémy Roland, které Francouzi přivezli pro ochranu svých inženýrů, kteří v Osiraku pracovali. Elektronické systémy ECM, které se nacházely na letounech F-4 Phantom, nedokázaly rakety Roland účinně rušit.
Obrázek
Krásná fotografie íránského letounu F-4 Phantom II
K úspěšnému provedení operace bylo tedy nutné proniknout do iráckého vzdušného prostoru v malé výšce a s maximální rychlostí. V ranních hodinách dne 30. září roku 1980 odstartovaly čtyři letouny F-4 Phantom II. Ve stejnou dobu odstartoval i tankovací letoun Boeing 707-3J9C v doprovodu dvou letadel vybavených raketami vzduch-vzduch dalekého dosahu Phoenix. Před vstupem do iráckého vzdušného prostoru letadla úderného sledu dotankovala palivo a rozdělila na dvě skupiny- dvojice. Tanker s doprovodem se po splnění své mise vrátil na mateřskou základnu.

První dvojice vystoupala do veliké výšky s cílem předvést obsluhám iráckých radarových stanic něco z umění letecké akrobacie a tím je co nejvíce zaměstnat, druhá dvojice pokračovala v nízké výšce, aby se vyhnula iráckým radarům.

Íránci prokázali, že v to v této době ještě opravdu umí. Zatímco první dvojice skutečně plně zaměstnávala nepřátelské radary, druhá dvojice ničím a nikým nerušena dorazila ke svému cíli. Asi 4 kilometry od Osiraku letadla prudce nabrala výšku a zasypala cíl celkově 12 bombami. Samotný útok trval asi 6 sekund, takže protivzdušná obrana nestačila reagovat. Byl to na ni moc velký fofr. Mezitím první dvojka dorazila nad Bagdád a přesným bombardováním vyřadila z provozu elektrárnu.

Íránský útok cíl úplně nezničil, ale pouze oddálil jeho dokončení. I to ale stačilo, aby Husajnovy přibyly na čele vrásky. Jak se tvářil po útoku Izraelců, raději nechci vědět.

Jsem osobně hluboce přesvědčený, že izraelské tajná služba, letectvo i generalita tento íránský útok velice pečlivě prostudovali a mnoho z něj přejali do své vlastní koncepce. Je to skoro jako když se Japonci poučili z náletu britských torpédových letadel na bitevní lodě v italském přístavu Taranto a potom vše co se jim líbilo, aplikovali do vlastního plnu útoku na Pearl Harbor.

OPERACE OVOCNÝ SAD.

V dalším období se děli drobné věci, které nikoho nic moc nevzrušovalo. A najednou celý svět zpozorněl a jako už několikrát v souslasti se Státem Izrael vydechl překvapením. Dne 6. září 2007 izraelské letectvo v spolupráci se speciálními silami zničilo objekt v hloubi syrského území v regionu Deir ez-Zor. O co vlastně šlo je dodnes zakryto rouškou tajemství, ale provedl jsem výběr informací, který by se mohl – opakuji mohl, blížit pravdě.
Jednalo se o operaci Ovocný sad a byl to podle shody médií izraelský letecký útok na jaderný reaktor ukrytý v objektech v regionu Deir Zor v Sýrii, který byl uskutečněn po půlnoci 6. září 2007. Bílý dům a CIA po útoku prohlásily, že cílem útoku byl jaderný reaktor s vojenskými účely, zatímco Sýrie to dementovala. Z toho by vyplývalo, že tento útok Izrael provedl s vědomím, ale možná i na objednávku USA.
Obrázek

Hala, která měla obsahovat jaderné zařízení po izraelském náletu
24. dubna 2008 CIA předložila Kongresu USA důkazy, že zničené zařízení byl jaderný reaktor a vláda USA obvinila Sýrii ze stavby jaderného reaktoru s vojenským zaměřením. Tehdejší předseda Mezinárodní agentury pro atomovou energii Muhamad Baradej nálet nejprve odsoudil, po předání informací zpravodajských služeb USA uvedl, že MAAE je prověří s „vážností, kterou zasluhují“ a zopakoval kritiku jednostranného použití síly.

Podle novinových zpráv byl útok proveden osmi letouny F-15I a F-16 od 69. letky izraelského letectva. Z osmi letounů nejméně čtyři přeletěly syrské území. Letouny byly vybaveny raketami AGM-65 Maverick, 500librovými bombami a přídavnými palivovými nádržemi. Příslušníci elitních jednotek izraelského letectva Sajeret Šaldag a Sajeret Matkal dorazili na místo o několik dní dříve, aby označili cíl laserovými paprsky.
Obrázek

První obrázek ukazuje první leteckou techniku zařazenou do sestavy 69. tajeset, tedy letouny B-17G které do Izraele dorazily s mezipřistáním přes Československo, kde byly opraveny, vyzbrojeny a vybaveny ke své první operační misi.

Obrázek

Druhý obrázek ukazuje stávající letouny f-15I při cvičném letu.
10. října 2008 přinesly New York Times informaci, že se Izrael podělil o dokumenty o útoku s Tureckem. Turci prý pak v Damašku konfrontovali s dokumenty Syřany, které uvádějí, že Sýrie vyvíjela jaderný program. Sýrie to však odmítla se slovy, že cíl útoku bylo skladiště strategických raket.

25. října 2008 přinesl deník The New York Times komerční satelitní fotografie pořízené před útokem a po něm, které ukazují, že na místě kvádrové budovy již nic neexistuje. Pokud by byla pravda, že šlo o jaderné zařízení budované ve spolupráci s KLDR, asi by tento rychlý úklid byl důkazem z nejlepších.
Obrázek
Posuďte sami. Vlevo je stav celého objektu a blízkého okolí před náletem. V pravé časti je stav stejného místa po 4 měsících.
Jenže i zde se Izrael pokusil Syřany zastavit tak, aby zůstal mimo. Ale nebylo to celé spektrum kroků jako u Osiraku. Vlastně to byl jediný krok, který byl udělán. Byla to žádost, kterou Izrael adresoval USA. Podle Bushových pamětí premiér Ehud Olmert v souvislosti se syrským reaktorem na jaře 2007 bez okolků amerického prezidenta požádal, cituji:

"Georgi, žádám vás, abyste ten komplex vybombardovali."

Jenže To Američané v té době udělat nechtěli. Prezident Bush po konzultaci se svým štábem odpověděl, že vzhledem k absenci zařízení na získávání plutonia nemůže americká rozvědka potvrdit, že v komplexu probíhá jaderný zbrojní program. Chápu to tak, že v té době USA měli málo faktických důkazů. Bush tedy silové řešení odmítl stím, že vše bude řešeno diplomatickou cestou. Izraelce to velmi znepokojilo a naznali, že je to jen a jen na nich a během několika měsíců následoval letecký úder. Aby toho nebylo málo, o rok později následoval atentát na Mohameda Sulejmana, syrského generála pověřeného opětovným vzkříšením jaderného komplexu.

Vztah USA k jaderným plánům Státu Izrael byl vždy poněkud odtažitý. Přesto že jej toleroval - v době studené války pomáhal držet na uzdě nejsilnější arabské státy - nepřál si aby v oblasti došlo k jaderné válce.

Obavy z izraelských JZ se vynořili již v průběhu Šestidenní války, kdy u Sinajského pobřeží prováděla špionážní lod USS Liberty průzkum pro jadernou raketonosnou ponorku USS Andrew Jackson.
Obrázek
Špionážní loď USS Liberty
Ponorka měla jasný úkol: pokud se potvrdí, že se Izrael rozhodl zahájit jaderný útok na své protivníky, měla rozkaz zničit předpokládané základny jeho jaderných sil a tím jadernému napadení nepřátel Izraele.
Obrázek
Zde je její obrázek v plné kráse - uznejte že to je fešanda
Izraelci byli vždy mistři špionáže a správně vyhodnotili, co tam ta Liberty provádí. Jelikož nikdy neměli problém přijímat rychlá a rozhodná rozhodnutí, následoval útok. Loď byla vážně poškozena - za hranicemi rentabilní opravy, postupně izraelskými:

- stíhacími dvěma letouny Mirage –palba 30 mm kanónů

- dvěma letouny Super Mystere napalmem

- třemi torpédovými čluny, když jeden ji nakonec zasáhl torpédem

To bylo na toto plavidlo dosta dost. Když došlo nalámání chleba a USA nekompromisně požadovali vysvětlení, Izraelci se z toho vykecali tak, že útočili na egyptský torpédoborec El Quseir. Vše toto se stalo 8. června 1967
Obrázek
Takto vypadal dotčený torpédoborec.
Nikdy neuvěřím, že by se velezkušení profíci od izraelského letectva nerozeznali tak odlišná plavidla a to dokonce třikrát za sebou. A kdo by ještě chtěl pochybovat, snad ho vyvede z tohoto stavu mysli následující obrázek:
Obrázek
Asi je to tak, že izraelská tajná služba nechtěla, aby jí USA koukali přes rameno a toto kukátko vyřadili z provozu. To ostatní je už obvyklé izraelské blufování. Zahynulo 34 amerických námořníků specialistů, 171 jich bylo raněno a loď šla do šrotu.
Obrázek
Tato fotografie vnitřních prostorů lodi USS Liberty ukazuje, proč do toho šrotu musela.


Může si kdo chce co chce říkat, Izraelci dobře věděli co dělají, ale z jejich poněkud paranoidního vidění světa asi nemohli jednat jinak. Fakt je, že se na ně USA dlouho zlobily a proběhlo několik kol vyříkávání si vzájemných postojů a Izrael byl přinucen mimo jiné k vyplacení nemalého odškodného raněným a rodinám zabitých.

No a nakonec se podíváme na nedávný šlágr světové žurnalistiky a podíváme se na to, jestli Izrael může zaútočit na íránská jaderná zařízení a jestli to má v plánu.

Dnes se o tom mluví díky tomu co se děje v kolem Islámského státu v severním Iráku a Sýrii nějak méně píše, ale ještě před dvěma roky byl svět tak nějak plošně znepokojen jadernými plány vlády v Íránu. Znepokojení je založeno na zjištění, že jaderný výzkum má mírových ambicí jen pomálu, ale podezření na vojenské ambice je strukturou jaderných zařízení více než potvrzeno. Různé tajné služby a MAAE dnes už nehledají otázku na odpověď jestli ano, ale na otázku kdy to bude. Ti největší škarohlídi tvrdili, že se možná dočkáme první jaderné funkční nálože už v roce 2013, ale jelikož zatím nic, asi to vědcům v Íránu nejde tak, jak si my mimo stojící pozorovatelé myslíme.

Jestli někomu tento cirkus opravdu leze na nervy, je to Stát Izrael, jemuž íránský prezident opakovaně vyhrožoval zničením. V Izraeli asi málokdo věří na to, že Íránu jde o dosažení pozice regionální velmoci a že pomocí vlastní jadrné výzbroje by vytvořil paritu s Izraelem. Spíše se zde věří, že nečitelný a verbálně velmi agresivní teheránský režim by mohl zkusit jejich zemi zničit.

Na námitku, že by potom byla vyhlazena i palestinská populace v Pásmu Gazy a na území Západního břehu Izrael odpovídá, že více než Palestinců zahynulo ve střetech Izraelem, jich zahynulo rukou spoluvěrců v Jordánsku, Sýrii, Libanonu, Tunisku a jinde. A mají pravdu. Pro muslimský svět Palestinci mají hodnotu jen jako zdroj neustálého napětí a tím trvalé kritiky Izraele na všech možných a nemožných institucích a podujetích.

Izraelská vojenská apolitická elita je ve střehu. Zničili Osirak Saddámovi, zničili reaktor Asádovi. Je jisté, že irácký jaderný program to hodně zpomalilo. Nikdy asi neutichnou spoory o to, jak významné zpomalení to vlastně bylo, nepochybným a kriticky důležitým faktem je, že Irák jadernou pumu neměl o deset let později v roce 1991. V opačném případě by válka v Perském zálivu určitě probíhala zcela odlišně.

Zdá se, že malou skrytou válku už Izraelské tajné služby rozjely - má se ve shodě všech zainteresovaných za to, že za různými „nehodami“ v íránském jaderném programu i za úmrtími íránských vědců stojí právě MOSAD. To samé proběhlo i v Iráku a nepomohlo to. A to vede svět k závěru, že nakonec dojde k úderu.

Proč si svět myslí, že Izrael nakonec na íránské jaderné aktivity zaútočí? nabízí se dvě odpovědi:

Primo: pokud Írán získá JZ, stane se nejsilnější hráčem v regionu a jeho vztah k Izraeli je jasně dám

Secundo: Izrael je tak malý, že na jeho jaderné zničení stačí 2 až 3 JÚ střední ráže položené od jihu k severu a jako místo pro život zanikne na několik tisíc let.

Pokud by se do této akce s krajně nejistým výsledkem Izeal pustil asi by to dokázal. Zkušeností má více než dost a pokud se rozhodne, těžko ho něco zastaví. Ale oproti útokům na jaderná zařízení v Iráku a Sýrii, je v Íránu situace výrazně jiná. Dříve se útočilo na jeden cíl, zde by se jednalo o útok na celou řadu cílů, vzdálených od sebe stovky kilometrů.
Napřed se podíváme na tuto ne zrovna kvalitní mapu a potom si ke každému objektu řekneme pár slov
Obrázek
Natanz – četné kaskády odstředivek pro obohacování uranu, jde o velký plošný cíl. Zde je tvrzeno, že vše je jen pro mírové účely. Celkově je zde namontováno v kaskádách 6 000 odstředivek.

Fordó u města Komm – další odstředivky.

Obrázek
Nejnovější jaderné zařízení s odstředivkami Komm

Oba tyto cíle jsou velmi odolné. Většina zařízení je pod zemí a nebo kryta 2 metry silným betonovým krytem a 10 mery zeminy

Centrum jaderných technologií v Isfahánu – čtyři malé reaktory, ale hlavně zařízení pro zplynování uranu na hexafluorid uranu, tedy suroviny pro obohacování uranu v odstředivkách

Obrázek
Pěkná fotografie jaderného zařízení v Isfahanu

Vyřazení těchto cílů by mělo hodnotu spíše krátkodobého pozastavení jaderného výzkumu a asi by jeho význam byl omezený

Arák, výroba těžké vody, ale hlavně se zde buduje velký reaktor pro výrobu plutonia.
Obrázek
Jaderné zařízení v Araku

Jaderné výzkumné centrum Teherán, kde pracuje reaktor amerického původu dodaný ještě za Rezi Pahlavího.
Vyřazení těchto dvou cílů by naopak mělo význam dlouhodobého charakteru. Zajímavé je, že reaktor v Teheránu pracuje už na vlastní íránské palivo. To naznačuje že íránští odborníci opravdu pokročili.

Jaderná elektrárna u Búšehru – krajně sporný cíl, znamenalo by to radioaktivní zamoření podobné Černobylu. Její historie je komedie na deset dob a
Obrázek
Jaderná elektrárna v Bušehru

Lokality Saghand a Gačín – uranové doly

Jazd – závod na zpracování rudy.

Vojenská základna Parčín – zde údajně probíhá výzkum za účelem konstrukce hlavic. Jeho zničení by asi mělo mizivý význam

Tabríz a Imám Alí – raketové základny odkud by mohly startovat nosiče těchto hlavic. Jejich ničení nemá žádný význam, vzhledem k jejich profláknutosti se domnívám, že zde žádné relevantní cíle nejsou.

ObrázekxxxxxxxxxxObrázek
Obrázky ukazují obě základny. První ukazuje celkový letecký pohled na zákaldnu u Tabrízu a druhý ukazuje detail základny v Imám Alí, tedy jedno hnízdo rozptylů a ukazuje, že zde něco zničit s konečnou platností by vyžadovalo nálet několika strojů na tento cíl. Hnízdo rozptylů představuje cca 12 bodových cílů a těch hnízd je na základně pět.

Jejich ničení letecky si dovedu představit jen obtížně, protože většina těchto cílů je chráněna několika stupňovou PVO od 200 kilometrů po několik set metrů a tím nejlepším, co Írán má k dispozici.

Izrael toto vše ví a asi toho ví o hodně více. řeknu upřímně, ani netuším, jestli by nyní Izrael našel sestavu prostředků aby dokázal s rozumným výsledkem íránský jaderný výzkum omezit.

CO vlastně může Izrael nasadit:

Prostředky leteckého napadení:


F-15I Ra´am, česky Hrom, což je odvozenina dvoumístného stíhacího bombardéru F-15E Strike Eagle. Od základní verze, která je zavedena v americkém letectvu, se odlišuje zejména izraelským systémem pro elektronický boj Elisra SPS-2110; vedle toho má mj. zdokonalený radiolokátor či navigační systémy. Izrael odebral 25 exemplářů.
Obrázek
F-15I – unese 2x 907 kg pumu, 2x PLŘS a doletí za určitých podmínek až 1270 km

Letouny F-16I Sufa, česky Bouře, představují výraznou modifikaci dvoumístných strojů F-16 Block 52, v nichž byla asi polovina avioniky nahrazena izraelskými systémy. Týká se to zejména výbavy pro elektronický boj, navigace a výbavy kokpitu. Letadla dostala i špičkové motory F100-PW-229 a konformní palivové nádrže. Izraelské letectvo vlastní 102 kusů.
Obrázek
F-16I – unese to samé co F-15I, ale doletí až 1600 km

Stroje jsou umístěny u čtyř elitních perutí, jde tedy o tedy 126 skvělých strojů dislokovaných na základnách Ramon a Hatzerim. Mohou nést i jinou výzbroj použitelnou pro účel úderu ale není třeba se tím zabývat.

Otázka totiž zní: dokážou tak tyto stroje doletět? Tak jak vše je nyní, tak bez možnosti tankování ve vzduchu nebo na zemi někde po cestě z nějaké provizorní základny v opuštěné krajině, je v dosahu izraelských letadel jen jaderné středisko v Araku. Izrael vzdušné tankery KC-130H Hercules (označované Qarnaf) a tankovací úpravu stroje Boeing 707 (domácí jméno Saknai má k dispozici v počtu do 13 kusů. Ale co letové trasy?

Předpokládané letové trasy pro úder na Írán vedou převážně nad arabskými státy. proběhlo arabské jaro, které celý region uvedlo do chaosu a Írán ledaskomu mimo Izrael leze na nervy a to zejména Saudské Arábii a Jordánsku. Tyto velmi konzervativní monarchie totiž vnímají expanzní ambice Íránu jako velmi vážnou hrozbu, ohrožující jejich politickou existenci. Írán usiluje o „vývoz islámské revoluce“ a dominantní postavení v regionu Perského zálivu, v čemž by mu vlastnictví jaderné zbraně určitě pomohlo. Některé arabské země proto s Izraelem pragmaticky spolupracují. Objevily se neověřené zprávy, že Saúdská Arábie udělila izraelskému letectvu přeletová práva, a dokonce se hovořilo o tom, že si Izraelci v saúdské poušti chystají provizorní základnu. Jenže arabský běžný občan, tedy jinak „Arabská ulice“ totiž vesměs Írán jako nebezpečí nevnímá, takže pokud by arabské vlády přímo podpořily izraelský úder proti Íránu, mohly by vyprovokovat domácí politickou vzpouru. Je tedy otázkou, jak daleko může jejich faktická spolupráce s Izraelem jí daleko. Pohled na mapu každopádně napoví, že se nabízí několik tras vedoucích přes Sýrii, Jordánsko, Saúdskou Arábii a Irák.

Dnes kdy je Sýrie v oblasti PVO bezbranná - viz nálety kdekoho na Islámský stát, Írák se vnitřně hroutí a za situace, že by obě jmenovaná království byla ochotna spolupracovat nebo aspoň izraelský úder „tiše tolerovat“) by mohlo vzdušné tankování proběhnout poměrně bezpečně nad Irákem. Dovedu se představit i vybudování letiště někde v severním Iráku pod ochranou kurdských milicí.

Další varianta leteckého úderu je použití bezpilotních průzkumných prostředků, zde BPP HERON TP a to pro průzkum i úder. Tento stroj unese až 1 000 kg vybavení nebo výzbroje a létá 14 km vysoko a vydrží ve vzduchu až 70 hodin.

Obrázek
Bývá jim přičítán úder na konvoj se zbraněmi v Súdánu v lednu 2009. Dobře se uplatnily i v operaci Lité Olovo.

Možnosti raketového úderu

Raketový úder – asi střely Jericho 2
a dosud jen sporně doložené Jericho 3. Ty druhé s dostřelem až 7 000 km by na to stačily. Je ale otázkou, jestli by jejich hlavice dokázaly unést potřebnou tonáž výzbroje, aby jejich dopady měly relevantní význam.

Střely s plochou dráhou letu odpalované z ponorek a to střely Harpoon a Popeye Turbo. Ty druhé údajně doletí až 1 500 km daleko. Opět je zde ale otázkou jestli tyto střely dokážou nést takovou výzbroj, aby své velmi odolné cíle dokázaly opravdu vážně poškodit.

Obrázky zde nedávám - je to zbytečné už byly v předchozích kapitolách. U letadel jsem ale udělal výjimku, protože jsou to fakt pěkný obrázku.

Útok pozemních speciálních sil


Do útoku na íránská jaderná zařízení by se mohly zapojit i izraelské zvláštní jednotky. Použitelné jsou:

Primo: Sajeret Matkal, speciální jednotka Izraelských obranných sil. Její prvotní funkcí je boj proti terorismu, průzkum na nepřátelském území a shromažďování informací o protivníkovi. Sajeret Matkal je postavena podle vzoru britských SAS. Organizačně podléhá zpravodajské službě Amanu. Největší publicitu získal Sajeret Matkal při operaci Entebe, kdy příslušníci jednotky zachránili více než 100 pasažérů z uneseného letadla Air France.

Obrázek
Sajeret Matkal v nasazení

• 1968 - Operace Shock - Sabotáž na elektrárně a mostech přes řeku Nil v Egyptě (společně s izraelskými vzdušnými silami).
• 1968 - Operace Gift - Zničení 14 dopravních letadel na bejrůtském mezinárodním letišti, Libanon.
• 1969 - Operace Orchard 22, Orchard 37 - úder na vedení vysokého napětí a řídící anténu, Egypt.
• 1969 - Operace Bulmus 6 - útok na opevněný Zelený ostrov v Rudém moři, Egypt (společně se Shayetet 13).
• 1969 - Operace Rooster 53 - kompletní obsazení radarové instalace v Egyptě (společně s izraelskými vzdušnými silami).
• 1970 - Operace Rhodes - Úder na opevněný ostrov Shadwan, Egypt (společně se Shayetet 13).
• 1972 - Operace Isotope - zmaření únosu letu 572 společnosti Sabena v Tel Avivu, Izrael.
• 1972 - Operace Crate 3 - únos pěti syrských zpravodajských důstojníků.
• 1973 - Operace Spring of Youth - zabití vůdců teroristické organizace Černé září, Bejrůt, Libanon (společně se Shayetet 13).
• 1973 - Znovuzískání hory Hermon, kterou drželi syrští commandos během tzv. Říjnové války (společně s brigádou Giloni).
• 1973 - Přepadení v Egyptě a Sýrii během Říjnové války.
• 1974 - Záchrana rukojmích ve škole v Ma'alot.
• 1975 - Záchrana rukojmích v hotelu Savoy, Tel Aviv, Izrael.
• 1976 - Operace Thunderbolt - záchrana rukojmích z letadla v Entebbe, Uganda.

Obrázek Obrázek
Joni na fotografii pořízené po dobití postavení na hoře Hermon v roce 1973 za Jom Kippurské války a ten samý chlapík po návratu ze záchrany rukojmích v hotelu Savoy v tel Avivu v roce 1975.

• 1978 - Záchrana rukojmích z autobusu na pobřeží severně od Tel Avivu.
• 1980 - Záchrana rukojmích v Kibbutzu.
• 1984 - Záchrana rukojmích v autobuse jedoucího z Tel Avivu do Ashkelonu.
• 1988 - Tuniský nájezd - zabití Abu Jihada, Tunis.
• 1989 - Únos šejka Abbul-Karim Obeida, Libanon.
• 1994 - Únos Mustafa Diraniho, Libanon.
• 2006 - Útok poblíž pevnosti Hizballáhu Baalbek (přerušení pašování zbraní).
• 2007 - Operace Orchard - Podíl na útoku na syrská jaderná zařízení.
Je využitelná v širokém spektru průzkumných úderných aktivit.

Secundo: Sajeret Maglan, známý jako jednotka 212 je izraelská speciální jednotka, která se specializuje na činnost za nepřátelskými liniemi a hluboko v nepřátelském území s využitím pokročilých technologií a speciální výzbroje.
Název jednotky je odvozen od ptáka Ibis, což je v hebrejštině právě Maglan.

Obrázek
Znak jednotky Sajeret Maglan.

IDF udržují její operace v zásadním utajení a neposkytuje žádné informace o tom co a kde jednotka dělá nebo udělal. Jednotka existuje od roku 1986 a jediné co se ví naprosto jistě je její účast na zničení syrského jaderného zařízení při operaci Ovocný sad. Další známé nasazení bylo při operaci Lité olovo v Pásmu Gazy. Jinak se neví nic. Její nasazení v operaci proti íránským jaderným zařízením. Dále se ví, že při operaci při boji o Pobřežní dálnici běhen Druhé Libanoské války díky dokonalým průzkumným přípravám podél západního pobřeží Libanonu převálcovali 142 palestinských bojových postavení a zničili 40 odpalovacích zařízení raket. Vše při ztrátě dvou vojáků.

Použitelná na přesném zaměření cílů a diverzních akcí u menších cílů.

Tertio: Jednotka Šaldag označovaná také jako jednotka 5101, česky Leňáček představuje speciální jednotku izraelského letectva. Je umístěná na letecké základně Palmachim.

Založená bola v oku 1974 po Jom Kippurské válce Mukim Betzerom, veteránem z jednotky Sajeret Matkal. Spolu s několika dalšími operativci založil jednotku Šaldag, která zpočátku byla zálohou Sajeret Matkal, ale nakonec byla převelena pod letectvo. Její hlavní úlohou je infiltrace neznámých prostorů, průzkum a příprava provizorních přistávacích zón. Dále na nich řídí letový provoz a dýále je vycvičena na úderné operace.

Poprvé byl nasazen v operaci Litani v roku 1978 na území jižního Libanonu. Při průzkumu padla u města Hasbija do léčky a její velitel přišel o nohu. Přes značnou přesilu protivníků se odpoutala a nepřišla ani o jednoho muže.

V roku 1984 se podílela na operaci Mojžíš, při které bylo ze Súdánu evakuováno neuvěřitelných mnoho tisíc etiopských Židů v době hladomoru.
V roce 1991 se podílela stejným způsobem na operaci Šamanoun, kdy došlo k evakuaci 14 000 dalších etiopských Židů do nové vlasti. Tato operace ustavila dne 24. května 1991 světový rekord přepravy cestujících jedním letem, když Boeing 747 společnosti El Al převezl 1 122 cestujících do Izraele. Při letu bylo registrováno jen 1 087 cestujících, ale matky ukryly desítky dětí ve svých volných šatech

V letech 1982 až 2000 se jednotka vrátila do jižního Libanonu, kde se zúčastnila na operacích Zodpovědnost a Hrozny hněvu. Potřetí zde byla nasazena v roce 2006 při posldní válce s Hizballahem.

Její využitelnost je opět univerzální.

Jako poslední možnost je válka pomocí počítačů. Zde se nabízí opakované použití úderných počítačových virů pro ochromení počítačových sítí v cílových objektech. Toto se opakovaně stalo. Stalo se - virus Stutex vážně narušil provoz odstředivek v Natanzu a ochromil elektrárnu v Bušehru.
Nyní si už každý udělej obrázek sám. Izrael by to za určitých okolností udělat mohl pomocí velmi složité kombinované operace. Ale izraelští vojáci dobře znají pana Murphyho a jeho pravidlo čím je operace složitější, tím spíše se zmrší. Takže možné to je, ale bylo by to složité a výsledek je velmi nejistý.

Osobně si myslím, že je to velké fabulování a že k tomu asi nikdy nenajde opravdu rozumný důvod. Bez podpory pokud možno otevřené některé z velmocí by to mohla být politická sebevražda celého státu a mohla dokonale sjednotit dnes velmi roztříštěný muslimský svět. A to je to poslední co Izrael potřebuje.
ObrázekObrázek

Pes(ticid) - nejlepší přítel člověka! Nechápete? Nevadí. Hlavní je, že víte že:

JDE O TO, ŽE KDYBY O NĚCO ŠLO, BYLO BY DOBRÉ VĚDĚT, O CO VLASTNĚ JDE.
Uživatelský avatar
Pátrač
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 7850
Registrován: 14/8/2008, 06:44
Bydliště: Prostějov

Re: Stát Izrael a jaderné zbraně

Příspěvek od Pátrač »

ZÁVĚR

Cílem této práce bylo popsat stav izraelské jaderné výzbroje a doktríny odstrašení na ně napojené a pokusit se posoudit, jestli předpokládaná a dosud prováděné izraelské jaderné odstrašení má stále dost sil odstrašit protivníka od zničujícího jaderného prvního úderu na Izrael. Napsal jsem toho asi více než kdokoliv dnes u nás ví a proto se cítím oprávněn tvrdit, že izraelská odstrašovací schopnost je stále více rozrušována a reálně hrozí ztráta její hodnověrnosti a to přesto, že jsem hluboce přesvědčen, že síly, prostředky a vůli k provedení ať už prvního preemptivního nebo odvetného útoku Izrael má.

Vše co jsem uvedl, se pokusím uzavřít ve třech bodech:

PRIMO: Za prvé, Izrael má dostatečné kapacity provést jak první tak odvetný úder jadernými zbraněmi, neboť disponuje všemi prostředky jaderné triády. Navíc jeho prostředky jsou technicky vysoce kvalitní, spolehlivé a vytrvale modernizované. Význam těchto prostředků je ale do jisté míry podrýván jejich omezenou ochranou. Izrael je malá země a myslím si, že stačí tři jaderné údery o ráži 200 kilotun a tato země přestane existovat. Prostě má malou operační hloubku pro konvenční válku a zanedbatelnou možnost ustát jaderný překvapivý úder. Pro udržení odstrašující schopnosti je nezbytně nutné, aby Izrael co nejdříve dokončil a uvedl do provozu nejnovější generaci antiraketového štítu AROW. Je totiž zákonité, že odstrašující potenciál bude totiž zásadně posílen ve chvíli, kdy bude zajištěna ochrana jak jeho útočných či - když někdo chce - odvetných strategických zbraní, tak svého vlastního území. Tento štít má potenciál i částečně anulovat vývoj íránského raketového programním, že pokud bude kvalitní a transparentně vyzkoušený, bude to nutit Írán k velkým investicím do možnosti jeho proražení a může se stát, že mu to vážně naruší ucelenost vývoje strategických nosičů a toho, co by měly tyto nosiče nést. Tedy mohlo by se podařit jej uzbrojit.

SECUNDU: Nemám z toho moc radost, ale musím napsat, že izraelský jaderný odstrašující potenciál je třeba pro mír na Blízkém východě udržovat a dále rozvíjet. Írán nelze brát na lehkou váhu, za relativně krátkou dobu byl schopen vyvinout raketové technologie, s jejichž pomocí byl posléze schopen umístit na oběžnou dráhu vlastní satelit. To není tak málo a zkušenosti získává každý další den. Stejně významná je i schopnost nejen vyvinout takový satelit a vystřelit jej na oběžnou dráhu, ale také jej sledovat a komunikovat s ním. To ukazuje velké možnosti pro technologie přesného navádění. Izraelské jaderné technologie a antiraketové prostředky tak hrají významnou roli v udržení statu quo na Blízkém východě. To že mnoho režimů je nyní v troskách nebo se zmítá v neuvěřitelném chaosu - viz Sýrie, Egypt, Lýbie a další, ale i k dalším nebezpečným a potenciálně nebezpečným režimům. Až dosud totiž izraelské odstrašení prokázalo svou úspěšnost, neboť od války na svátek Yom Kippur se Izrael neocitl pod všeobecným nepřátelským útokem.

TERTIO: izraelské jaderné odstrašování podle mého názoru ale v současné době selhává především v kategorii jasně viditelného odhodlání, tedy viditelné vůle. Izraelská doktrína záměrné dvojsmyslnosti začíná být nyní kontraproduktivní, neboť arabské státy pozorně sledují vývoj v Izraeli a zjišťují, že v posledních letech je jeho aura neporazitelnosti poněkud děravá. Pominu-li, že arabské jaro destruovalo většinu jeho nejzašlejších protivníků, další posilují a jejich postoj je stále nepřátelštější. Tento tábor vedou Turecko a Írán. Izraelské odstrašování je nyní vnímáno jako stále slabší, navíc nerozhodné a plné blufů. A to je nezpochybnitelný fakt.

Podle mě je pravý čas vyložit karty na stůl. Prostě říci:

- máme tolik a tolik jadrných zařízení, mají takovou a takovou ráži. Tolik je jich určeno pro první jadrný úder a tolik a tolik pro druhý, tedy ten, kterým se Izrael pomstí, pokud nás jaderně vyhladíte.

- máme tolik a tolik balistických raket s takovým a takovým dostřelem, tolik leteckých pum a k nim tolik nosičů, máme jaderné hlavice pro torpéda, máme tolik a tolik střel odpalovaných z ponorek.

- máme takovou a takovou doktrínu jejich použití v různých situacích, které mohou nastat. Takto veřejně vyhlášená doktrína by mohla přinést do regionu novou jakousi jadernou rovnováhu, resp. stabilitu, která by nahradila současnou nejistotu a hlavně by ukončila nejistotu, ze které potenciální nepřítel Izraele nyní těží.

Ale toto vše má své velké ALE: naprosté zveřejnění všech aspektů izraelského jaderného programu a kapacit by mohlo naopak situaci ještě zhoršit, neboť útočník by si úspěšnost svého případného útoku mohl poměrně jednoduše odvodit. Veřejně vyhlášená doktrína tedy musí být oznámena a vysvětlena opatrně tak, aby současnou situaci sice stabilizovala, ale současně aby Izrael, a potažmo celý region, neohrozila. Odtajnění programu by mělo mít své racionální hranice. Proponovaná doktrína by mohla být nazvána doktrínou opatrné otevřenosti.

Za zásadní považuji to, aby Stát Izrael umožnil inspekci svých zařízení cestou mezinárodních institucí jako je MAAE a podobné. Tím by všem potenciálním jaderným protivníkům vyrazil z rukou jeden z velkých trumfů- proč bychom měli něco ukazovat my, když Izrael nemusí. Byl by to velký politický triumf.

Tím jsem obsah této práce vyčerpal. Pátrač

Zdroje: Doplním až to uspořádám.
ObrázekObrázek

Pes(ticid) - nejlepší přítel člověka! Nechápete? Nevadí. Hlavní je, že víte že:

JDE O TO, ŽE KDYBY O NĚCO ŠLO, BYLO BY DOBRÉ VĚDĚT, O CO VLASTNĚ JDE.
Uživatelský avatar
skelet
4. Brigádní generál
4. Brigádní generál
Příspěvky: 17710
Registrován: 26/1/2008, 15:48

Re: Stát Izrael a jaderné zbraně

Příspěvek od skelet »

8 upravených letounů F-4 Phantom II, i když o tomto mám jisté pochybnosti, nevím o tom že by jiná armáda tyto stroje takto používala nebo plánovala použít. Ale izraelská schopnost řešit věci po svém je neodiskutovatelná
Zapomínáš, že americké Phantomy byly pro nošení jaderných zbraní uzpůsobeny (bomby B28EX, B61, B43, B57). Při dodávce těchto letounů nejspíše došlo k demontáži vybavení, které umožňovalo tuto výzbroj nosit. Nicméně lze předpokládat, že při dobrých vztazích Izraele s firmou Dassault se tato kapacita obnovila.
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
CAT
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 1683
Registrován: 6/8/2009, 10:53

Re: Stát Izrael a jaderné zbraně

Příspěvek od CAT »

Pátrač: Skvělá práce jako vždy :up:

Skelet: Nenakoupili Izraelci F4 právě kvůli přetrhaným vazbám s Dassaultem?
Obrázek
"We can't restore our civilization with somebody else's babies."
"Settlemunt my arse, let's slot floppies"
Uživatelský avatar
skelet
4. Brigádní generál
4. Brigádní generál
Příspěvky: 17710
Registrován: 26/1/2008, 15:48

Re: Stát Izrael a jaderné zbraně

Příspěvek od skelet »

Phantomy nakoupili kvůli s přetrhaným vazbám s Francií. Nicméně se začíná "proslýchat", že Dassault pomáhal při vývoji klonů Mirage III - Nesherů. Ale ber to čistě jako mou domněnku, Dassault tuto technologii mohl poskytnout i před uvalením embarga, například pro izraelské bombardéry Vautour (ale ty Izraelci vyřadili v roce 1971) nebo Mirage III.
V každém případě Izraelci měli dost kvalifikovaných konstruktérů i špiónů, aby to zmákli sami.
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
riho
rotný
rotný
Příspěvky: 98
Registrován: 8/2/2013, 08:35

Re: Stát Izrael a jaderné zbraně

Příspěvek od riho »

Šiel som tú cestu z Chommu do Abyjanehu a na povrchu je z tej jadrovej továrne vidieť len administratívne budovy. Zato plne obsadené hniezda pldvk každých asi sto metrov bolo vidieť veľmi jasne. Je to postavené na úpätí kopca v inak absolútne otvorenej krajine.
---
Len doplním k iránskemu náletu. Krytie tankeru robili F-14, a ponaučenie si izraelci určite vzali. Iránci neboli schopný zničiť reaktor kvôli tomu, že ich bomby sa podľa ich slov od betónového kontainmentu nad reaktorm odrážali a neboli schopné ho preraziť.
Obrázek

Memento Mori
Dzin
7. Major
7. Major
Příspěvky: 11489
Registrován: 16/10/2004, 21:31

Re: Stát Izrael a jaderné zbraně

Příspěvek od Dzin »

Vinikající článek
Pátrač píše:Nemám z toho moc radost, ale musím napsat, že izraelský jaderný odstrašující potenciál je třeba pro mír na Blízkém východě udržovat a dále rozvíjet.
To je otázka. Četl jsme poměrně zajímavou studii (na název si nevzpomenu, ale třeba najdu) zabívající se dopadem zavedení jaderných zbraní do armád a četností konfliktu. Zkoumala to z pohledu, že když se zavedou jaderné zbraně, přestanou státy mezi sebou válčit. Příznivci teorie obvykle argumentovali USA x SSSR. Ale zde dokazovali, že se nejedná o obecné pravidlo a jako příklad dávali Izrael, kterého ani vlastnictví jaderných zbraní neochránilo před útoky jeho sousedů. To, že po Jomkippursé válce se už nikdy nedostal do podobné situace, tedy masivnímu útoku všech jeho sousedů, je spíše dáno politickými změnami uvnitř těchto států, primárně Egypta. Na tom se lae Izraelský odstrašující jaderný potenciál nijak nepodílel.
Nadruhou stranu je zde zmíněn Írán a zde by to mohlo mít platnost. Záleží ovšem, jestli budeme na něj nahlížet jako na klasický stát a nebo na fundamentalistický stát, jehož jednání je primárně odvozeno od náboženského počínání a vnímání soužití, tak jak je vykládán inslámskými fundamentalisty. Z minulosti víme, že i fundamentální státy se mnohdy chovali spíše racionálně, ale stejně tak i, že různí fanatičtí vůdci (ne nutně náboženští) dokázali nehledět na prospěch lidu a státu.
Obrázek

Člen palby bez super hlášky pod čarou
Uživatelský avatar
Aaron Goldstein
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 3062
Registrován: 19/7/2014, 19:38
Bydliště: Praha
Kontaktovat uživatele:

Re: Stát Izrael a jaderné zbraně

Příspěvek od Aaron Goldstein »

Dzin píše: Četl jsme poměrně zajímavou studii (na název si nevzpomenu, ale třeba najdu) zabívající se dopadem zavedení jaderných zbraní do armád a četností konfliktu. Zkoumala to z pohledu, že když se zavedou jaderné zbraně, přestanou státy mezi sebou válčit.
Přestože Pákistán a Indie vlastní atomové zbraně, tak spolu vedly v roce 1999 "Kárgilskou" válku... (Tedy oni jich spolu vedly více, ale tato byla už v době, kdy měly atomové zbraně obě strany konfliktu)
Obrázek

Že jsem paranoidní ještě neznamená, že po mě nejdou...
Uživatelský avatar
palo satko
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 2531
Registrován: 16/9/2013, 17:59
Bydliště: Pezinok, Slovensko

Re: Stát Izrael a jaderné zbraně

Příspěvek od palo satko »

članok je vyborny.
medzi nepriatelov Izraela treba zaratat jedného z buducich, ktorý vraj vlastni jadrovu zbraň. Saudska Arabia. plne nadopovana americkymi zbranami vraj vlastni atomovu zbran ukradnutu z Ruska. dnešny režim ju sice ma nachystanu na svojho zasadneho nepriatela Iran, ale ak sa mu vzburi armada a zmeni sa režim na protiamericky a protiizraelsky bude zarobene na velky pruser. podla jedneho mojho znameho čo študoval v Moskve 200 milionov neboštikov.
Obrázek
Uživatelský avatar
Firefly
nadrotmistr
nadrotmistr
Příspěvky: 175
Registrován: 25/12/2010, 13:58
Bydliště: Velký Beranov

Re: Stát Izrael a jaderné zbraně

Příspěvek od Firefly »

Perfektní práce a na tohle tém jsme již před časem něco málo napsali zde: http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=183&t=1781
Obrázek

Největší životní úspěch? Nevím ještě. Ještě žiju! Josef Šnejdárek
Uživatelský avatar
Pátrač
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 7850
Registrován: 14/8/2008, 06:44
Bydliště: Prostějov

Re: Stát Izrael a jaderné zbraně

Příspěvek od Pátrač »

NIc z toho co jsem nastudoval mi nepřineslo jedinou relevantní informaci, že by Saudové měli v rukách jadernou zbraň. Kdyby se Rusům něco takového ztratilo, tak už ji od Saudů mají zpátky pod hrozbou, které by se lekli i oni. Z této strany podle mě není důvod k obavám.
ObrázekObrázek

Pes(ticid) - nejlepší přítel člověka! Nechápete? Nevadí. Hlavní je, že víte že:

JDE O TO, ŽE KDYBY O NĚCO ŠLO, BYLO BY DOBRÉ VĚDĚT, O CO VLASTNĚ JDE.
Dzin
7. Major
7. Major
Příspěvky: 11489
Registrován: 16/10/2004, 21:31

Re: Stát Izrael a jaderné zbraně

Příspěvek od Dzin »

Nehledě na to, že Saudové nemají důvod ke snaze získat jadernou zbraň. Oni mají zbraň daleko účinější, ropu. Už jednou ji neváhali použít a mělo to dost ničivé následky. A Vážně, vlastnictví jaderné zbraně musí být něčím opodstatněno a u Saudů není relevantní důvod, proč ji vlastnit.
Obrázek

Člen palby bez super hlášky pod čarou
Uživatelský avatar
Alchymista
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 4883
Registrován: 25/2/2007, 04:00

Re: Stát Izrael a jaderné zbraně

Příspěvek od Alchymista »

Opodstatnenie by sa našlo - "vodcovstvo" v islamskom svete. O túto pozíciu ideologicky bojujú Irán a saudi už dlhé roky.
ObrázekObrázek

Оптимисты изучают английский язык, пессимисты - китайский. А реалисты - автомат Калашникова
Dzin
7. Major
7. Major
Příspěvky: 11489
Registrován: 16/10/2004, 21:31

Re: Stát Izrael a jaderné zbraně

Příspěvek od Dzin »

Ale není to věc, která by jim vyřešila jaderná zbraň. Ikdyž o vedoucí pozici v arabském světě se hlásí více uchazečů, notoricky jede Egypt, tu a tam se objeví Sýrie a Lýbie a ani Irák není historicky mlčící přihlížející. Ovšem má to tu pozitivní věc, že vlasznictví jaderné zbraně by nejspíše nikoho neposunulo ve snaze hrát prim v arabském světě. Mohli by sice poukazovat na to, že teď jsou silní, ale je otázka, zda by to potom ještě více nesvázalo ruce státu, který by tak postupoval, protože by se stal "rukojmím" Arabů a najednou by nemohl hájit jen své zájmy a musel by přihlížet i k zájmům ostatních. Je otázka ,zdy by potom dokázal prosadit vlastní vizi napříč celým názorovým spektrem, či zda by spíše nemusel začít přebírat jiné pohledy. Navíc by musel začít řešit i problémy, které přímo nesouvisí s jeho záležitostmi a to by podvazovalo jeho rozhodování.
Obrázek

Člen palby bez super hlášky pod čarou
Uživatelský avatar
Pátrač
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 7850
Registrován: 14/8/2008, 06:44
Bydliště: Prostějov

Re: Stát Izrael a jaderné zbraně

Příspěvek od Pátrač »

Pikantní je, že vše asi bude úplně jinak. Za pár let bude mít islámský svět jediného lídra a to bude nikdo jiný než Turecko. Sláva Saudů skončí za pár let, jak jim dojde ropa a to se už blíží. To platí i pro Teheránský režim. Turecko nemá ekonomiku na ropě založenou a naopak těží z výlučného postavení jediné islámské země, která jede jako standardní západní ekonomika.

Vojensky jde o nejsilnější islámskou zemi a jediný kdo je na tom lépe je Pákistán. A to jen proto, že má jadernou výzbroj. Recep Ergdogan vede Turecko pomalu ale jistě k islamizaci a politicky silně nabírá. Hlavně dokonale realizovaná roztržka s Izraelem, ho okamžitě posunula hodně dopředu. V islámské světě nemůže nikdo být lídrem a spolupracovat s Izraelem.

Takže v krátké době se podle mého soudu objeví na seznamu cílů jaderných zbraní Izraele i cíle v Turecku.

A Dzin má pravdu v jedné zasadní věci. Pákistán je striktně muslimská země a má jaderné zbraně. A nijak mu o jeho postavení v tomto světě neulehčilo a hlavně neposílilo. Asi je to tím, že se o Izrael nezajímá a stále vidí hlavní problém v sousední Indii. Saudové se o vedoucí roli snaží, ale jejich bigotní wahabismus je dost vyděluje a nejsou dost atraktivní.
ObrázekObrázek

Pes(ticid) - nejlepší přítel člověka! Nechápete? Nevadí. Hlavní je, že víte že:

JDE O TO, ŽE KDYBY O NĚCO ŠLO, BYLO BY DOBRÉ VĚDĚT, O CO VLASTNĚ JDE.
Dzin
7. Major
7. Major
Příspěvky: 11489
Registrován: 16/10/2004, 21:31

Re: Stát Izrael a jaderné zbraně

Příspěvek od Dzin »

Pátrač: Jednoznačný souhlas s Tureckem. To těží ze svého členství v NATO a není se divit, že svého času o to usiloval i Izrael. Ale nemyslím si, že Pakistán je díky jaderným zbraním chápán jako silnější. Mnohdy se pokuzauje na fakt, že státy, které jaderné zbraně vlastní se současně dostávají pod značný tlak je nepoužívat. A to nejen u politických elit světa, ale i u veřejného mínění jak světového, tak ale i domácího. Jaderné údery na Hirošimu a Nagasaki oscilují stále přes veřejnost i v součastnosti a na ně napabalená protijaderná propaganda dělá stále věci. Neustále je většinou populace chápáno, že nasazení jaderné zbraně (samo použití, ať ji použije kdokoliv proti komukoliv za jakýmkoliv účelem) je zlo a velmi těžko by se dalo obhájit. Celkově tedy se sice Pakistánu neupírá, že má jadernou zbraň, ale obecně se nevěří, že by ji někdy použil jako první.

D8le si myslím, že bychom měli odlišovat "islámský" a "arabský" svět. Už Násir přesvědčivě dokázal, že dominance v arabském světě neznamená současně dominanci v tom islámském, resp. že pro jedno není třeba druhé. Turecko mi navíc přijde, že přes sílící vliv náboženství (islámu) není stále klasickým islámským státem a ani se nestane. Právě to, že dokázalo striktně oddělit světskou a náboženskou moc a záležitosti mu nyní umožňuje dominanci v regionu (vojensky vedle Izraele). Navíc má v pragmatické politice značnou praxi i z historie.

A abych navázal na první odstavec, je zajímavé, zda by Izrael byl ochoten nasadit jaderné zbraně v konfliktu. Spíše je má jako určitý způsob hrozby. Protože v kontextu prvního odstave, umíme si představit, co by sestalo, kdyby jadernou zbraň opravdu použil jako první? Znamenalo by to jeho naprostou politickou izolaci, kterou si nemůže dovolit. USa by pravděpodobně v tu chvíli muselo zavést sankce proti němu a to by byla docela rána. Navíc by v tu chvíli vygradovala snaha jeho protivníků o jeho zničení, protože už by "neměli co ztratit". Ovšem nasazení jaderných zbraní ze strany Izraele bych podmiňoval situaci podobné jomkipurské války, tedy soustředěný útok arabského světa. Což si myslím, že v současnosti není možné a proto rapidně odpadá pravděpodobnost nasazení atomových zbraní.
Podobně bych to viděl i ze strany Íránu, protože zde je tak velmi propagandisticky zdůrazňováno, že jaderný výzkum je mírový a obraný a jaderné údery na Izrael by se dost obtížně dali zařadit do tohoto schématu. Je to podobné, jako se obávali lídři SSSR (už od Stalina, vzpomeňme na jeho výroky v této otázce), že obyvatelstvo by je v případě jaderné války svrhlo a myslím si, že podobné přesvědčení obecně přetrvává. Jaderná zbraň sice posílí prestiž země, ale - jak píše Pátrač a opět s tím plně souhlasím- nijak ho neulehčí ani nezlepší.
Obrázek

Člen palby bez super hlášky pod čarou
Uživatelský avatar
Pátrač
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 7850
Registrován: 14/8/2008, 06:44
Bydliště: Prostějov

Re: Stát Izrael a jaderné zbraně

Příspěvek od Pátrač »

Dzine, s tím použitím je to složité a myslím si, že Izrael je asi jako první nepoužije.

V první kapitole jsem napsal, cituji sám sebe:

"Přestože Izrael nikdy oficiálně neohlásil vlastnictví jaderných zbraní, v rámci své jaderné doktríny světu ukazuje, že je vlastní a současně popírá jejich existenci. Tento dvojitý venkovní projev je asi už jednou provždy součástí izraelské jaderné doktríny. Proč se takto Izrael chová? Má to asi více důvodů:

- přepokládá, že kdyby se vzdal této doktríny, povzbudilo by to ostatní státy regionu, aby usilovaly o jaderné zbraně.

- tímto postojem využívá výhod postavení jaderné mocnosti, což funguje, svět jej tak skutečně vidí. Zároveň ale netrpí politickými problémy, které s sebou tato pozice přináší.

- mlžením ohledně vlastních jaderných zbraní vytvořil Izrael v celém regionu jistou rovnováhu nejistoty, neboť žádný potencionální útočník si nemůže být jist, v jakém případě a za jakých podmínek Izrael své nejničivější prostředky použije.

- jedním ze základních atributů této dvojakosti izraelské politiky je také nepřipustit, aby jakákoliv arabská země získala jaderné zbraně. Dvěma z nich - Iráku a Sýrii už to znemožnil"


Modře zvýrazněná věta ukazuje, že si to třeba ten Egypťan uvědomil a z jeho prací jsem tu větu poskládal - má to logiku. Když je oficiálně nemám, neřeším ty politické a jiné tlaky co řeší ti, co je mají a přiznali to.

Pákistánu jejich vlastnictví nikdo ani upírat nemůže, provedl jaderné podzemní testy a má noisče letecké i raketové. POsílit ho to ale opravdu neposílilo, Jen se vyrovnal Indii a naštval Čínu i když to bylo spíš divadelní číslo, Čína na Pákistán drží.

V poslední době vzhledem k tomu co se v severní Africe, Blízkém a Středním Východě děje, používám termín islámský svět, protože vše co v něm děje není vedeno pod ideou panarabské vzájemnosti jako v minulém století, ale je to o radikalizaci islámu plošně národy a státy.

S Tureckem se pleteš a to hodně a je to problém myšlení celé západní Evropy. Turecko není Islámským státem ale jeho sekularice slábne pod metodickými změnami které Recep Erdogan provádí. Jelikož si to sleduji už více než 10 let, vidím to a nemohu nic namítat. Vše co se v Tureku děje, děje se přísně demokratickou cestou a jako příslušník národa který se hlásí ke křesťanskodemokratické civilizaci, musím jásat nad tímto vítězstvím demokracie, která v Turecku povede do minulosti a k tomu, co starej Kemal Mustafa v Turecku z rušil. K šarii a dalším extravagancím, je to jen otázka času.

POdívej se třeba jen na to, jak zorganizoval roztržku s Izraelem a co mu to v islámském světě přineslo za nárůst obdivu a bude to hned jasnější.
ObrázekObrázek

Pes(ticid) - nejlepší přítel člověka! Nechápete? Nevadí. Hlavní je, že víte že:

JDE O TO, ŽE KDYBY O NĚCO ŠLO, BYLO BY DOBRÉ VĚDĚT, O CO VLASTNĚ JDE.
Uživatelský avatar
IgorT
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 1467
Registrován: 25/6/2014, 12:48
Bydliště: BA

Re: Stát Izrael a jaderné zbraně

Příspěvek od IgorT »

skelet píše:Phantomy nakoupili kvůli s přetrhaným vazbám s Francií. Nicméně se začíná "proslýchat", že Dassault pomáhal při vývoji klonů Mirage III - Nesherů. Ale ber to čistě jako mou domněnku, Dassault tuto technologii mohl poskytnout i před uvalením embarga, například pro izraelské bombardéry Vautour (ale ty Izraelci vyřadili v roce 1971) nebo Mirage III.
V každém případě Izraelci měli dost kvalifikovaných konstruktérů i špiónů, aby to zmákli sami.
V roku 1967 uvalila francúzska vláda embargo na vývoz zbraní do Izraela. Výroba Mirage 5J preň však pokračovala, v roku 1968 bola dokončená a zaplatená. Navzdory obštrukciám francúzskej vlády sa obchod uskutočnil a stroje boli zaradené do služby pod názvom Nesher(Orol), Šepkalo sa, že Izrael si nelegálne zohnal výkresovú dokumentáciu a postavil si ich sám. Túto legendu podporovali oba štáty. Nedávno sa objavili informácie, že boli dodané v rozobranom stave a poskladané za pomoci francúzskych špecialistov. Finta o montáži bez licencie bola pre firmu Dassault k nezaplateniu. Nedošlo k narušeniu obchodných vzťahov s dovtedajšími partnermi a lietadlá sa predávali do Líbye, Egyptu, Pakistanu a do SAE.
Obrázek
Odpovědět

Zpět na „Blízký a střední východ“