Pravda.
Vzhledem k rozsahu této práce je to až děsivé.
Izrael v krizi, díl první - Vlastní pílí do krize
-
Stanley
- desátník
- Příspěvky: 52
- Registrován: 29/10/2009, 14:31
- Bydliště: Jablonec nad Nisou
- Kontaktovat uživatele:
Jistě, že to vím, já to studuju. Vím, že má Turecko silnou armádu a je v NATO, ale Egypt a Sýrie jí měli taky a Izrael je vždy porazil. Izrael kooperoval s Tureckem v rámci modernizace Turecké armády. Takže je pořád lepší ukončit kooperaci, když islamisté krouhají armádu odpovědnou za sekularizaci společnosti, než s ní kooperovat a pak s ní eventuelně válčit.....teď by byl konflikt nesmysl, ale tak za 10 let by to mohlo být všechno jinak s ohledem na rostoucí ambice Turecka. NATO s růstem moci nových regionálních (v budoucnu globálních) hráčů a slábnoucí rolí USA a EU nebude mít takový vliv. Jediné, co Izrael chrání jsou jaderné zbraně a USA....zatím to funguje. Politická síla preventivních úderů je již zcela vyčerpána, proto taky Izrael staví protiraketovou obranu a Izrael si teď 2x rozmyslí, zda zaútočit, nebo ne.Nevím jestli víš, že Turecko je členem NATO. Na oslech vesničani sice jezdí, ale armádu má celkem kvalitní. Asi chyba, že došlo k nedorozumění mezi Izraelem a Tureckem. Sýrie je dost nepříjemný soused
Izrael měl JZ už za Jom Kippurske války (Nebo jak uvadi Patrac Valky na Den usmireni) a pred utokem ho neochranili.
V Izraeli je to slozite. Jak uz psal Patrac vetsina politiku prisla z armady. Tudiz je armada uzce svazana s politikou. Napriklad, kdyby nedoslo ke zminenemu uderu na Osirak. Begin by nikdy nevyhral volby a tim by zase nedeoslo na operaci Mir pro Galileu atd.
Navic armada dost casto souperi s tajnymi sluzbami, coz je take motor pro mnoho akci.
V Izraeli je to slozite. Jak uz psal Patrac vetsina politiku prisla z armady. Tudiz je armada uzce svazana s politikou. Napriklad, kdyby nedoslo ke zminenemu uderu na Osirak. Begin by nikdy nevyhral volby a tim by zase nedeoslo na operaci Mir pro Galileu atd.
Navic armada dost casto souperi s tajnymi sluzbami, coz je take motor pro mnoho akci.
-
Stanley
- desátník
- Příspěvky: 52
- Registrován: 29/10/2009, 14:31
- Bydliště: Jablonec nad Nisou
- Kontaktovat uživatele:
Souhlasím, většina Izraelských politiků je z armády....zářný příklad Ariel Šaron...ono to je taky těžký být v Izraeli bez vojenské kariéry,,,když jsem jezdil po Izraeli autobusem, tak vždy cca 1/2 osazenstva byli záklaďáci,,,,člověk tam sedí a do ucha ho šťouchaj hlavněma zbraní 
.
Preventivní údery jsou vzhledem k neskrývané arabsko/perské nenávisti k Izraeli nezbytností, ale dnešní pseudohumanismus to odsuzuje a Izrael by se dalším preventivním úderem dostal do politické izolace. Btw. JZ v době války na den usmíření nebyly úplně potvrzeny. Izrael se k nim nehlásí ani teď, rozdíl je ten, že už to každý na 100% ví. Izrael a vztah ke svému okolí, to je téma asi jako rok 1938 pro nás a co by se stalo kdyby.....nikdo to nikdy nevyřeší,,,,jedině odsunem palestinských arabů, zajištění hranic a uznání Izraele....takže taky nic
.
.Preventivní údery jsou vzhledem k neskrývané arabsko/perské nenávisti k Izraeli nezbytností, ale dnešní pseudohumanismus to odsuzuje a Izrael by se dalším preventivním úderem dostal do politické izolace. Btw. JZ v době války na den usmíření nebyly úplně potvrzeny. Izrael se k nim nehlásí ani teď, rozdíl je ten, že už to každý na 100% ví. Izrael a vztah ke svému okolí, to je téma asi jako rok 1938 pro nás a co by se stalo kdyby.....nikdo to nikdy nevyřeší,,,,jedině odsunem palestinských arabů, zajištění hranic a uznání Izraele....takže taky nic
.No vzhledem k tomu, ze pulka tech zakladaku jsou zakladacky se to da vydrzet ne? ;),když jsem jezdil po Izraeli autobusem, tak vždy cca 1/2 osazenstva byli záklaďáci,,,,člověk tam sedí a do ucha ho šťouchaj hlavněma zbraní Very Happy .
Navic kdyz to nejaky vyrostek zacne do toho autobusu przit z AKcka, jsi rad, ze ty kvery sebou maji
Proč si myslím, že rozpad spojenectví Státu Izrael s Tureckem je ku prospěchu Státu Izrael?
Jelikož pokračování práce je ve stádiu vzniku, nemůžu si vystřílet všechnu munici. Ale u Turecka až tak moc velkou újmu neutrpím. Podívejte kolegové, Turecko po Velké válce pod vedením mimořádného vizionáře a přitom tvrdého politika a až krutého nacionalisty našlo cestu kupředu. Islám se stal pro politiku druhotným prvkem, podobně jako křesťanství v Evropě. A garantem této linie byla armáda.
Tato armáda v NATO velmi ceněná bděla nejen nad hranicí se Sovětským svazem, ale i nad sekulárním odkazem Mustafy Kemala Atatürka, zakladatele moderní turecké republiky. Ale společný nepřítel zmizel a s ním i společný zájem se západním světem. Nad sekulární kemalovskou orientací země už otazník nevisí – je rozhodnuto. Turecko je na přímé i když velmi dobře skrývané cestě k islámu. Turecko je totiž na pomyslném rozcestí. Premiér Erdogan dokázal v posledních letech zahájit řadu potřebných reforem a nastartovat bezprecedentní hospodářský růst, který Turecku může závidět celá těžce postižená eurozóna. Tento muž navenek vede zemi směrem k Evropské unii, tváří se jako umírněný muslim, jeho politika je v Evropě označována s dokonalou hloupostí a zásadní neznalostí věci jako muslimská varianta křesťanské demokracie.
Ta neznalost je v tom že ti tupci co to tvrdí nevědí a měli by vědět nebo to vědí, ale ignorují to, kořeny vládnoucí strany leží v islamistickém opozičním hnutí Milli Görüs, které propagovalo úzkou spolupráci mezi islámskými zeměmi a boj proti sionismu. Pokud to vědí a ignorují to, nedovedu to popsat slušnými slovy. Milli Görüs založil někdejší premiér a Erdoganův dlouholetý politický mentor Necmettin Erbakan, který musel svůj mandát složit pod tlakem armády v roce 1997. Dnešní vládnoucí Strana spravedlnosti a rozvoje je dílem pragmatického křídla Erbakanova hnutí.
Nejsem odborník na islám takové váhy jako by si vážnost věci zasluhovala. Ale jelikož díky Palbě kde jsem mohl zveřejnit nemálo prací o Izraeli a díky tomu jsem se stal poměrně žádanou osobou- považovanou za přítele Státu Izrael a tak to také je - jsem se dostal na mnoho velmi zajímavých akcí. Na jedné z nich, dne 22. ledna 2012 v Brně jsem měl možnost vyslechnout extrémně zajímavou přednášku pana doktora Petra Suchého vedoucího Katedry mezinárodních vztahů a evropských studií Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity. Specializuje se na zahraniční a bezpečnostní politiku USA, jadernou problematiku, odstrašování, kontrolu zbrojení a odzbrojování. Tento pán se účastnil pár měsíců před danou akcí mezinárodní konference v Jordánsku na téma toho zprofanovaného arabského jara, spojeného se spoustou změn v severní Africe a na Blízkém východě. Ale to hlavní v jeho přednášce byla věta, která řekla, že historie nepamatuje situaci, kdy by islámská islamistická strana začala sloužit zemi, v duchu jakékoliv formy demokracie. Tedy že by se přizpůsobila sekulárnímu světu. Vždy totiž tato strany dříve nebo později celou zemi změní podle svých představ a to i za cenu brutálního násilí. Ale to násilí není pravidlem. Pochopili už, že v očích našeho dílu světa je to problém a tak aby nám dali co chceme – tedy pocit, že zase o něčem rozhodujeme nebo se na tom podílíme, nám hrají divadlo a ty změny nám předloží cestou zákonů schválených parlamenty řádně zvolenými ale převahou islamistických poslanců.
A toto se právě děje v Turecku. A armáda s tím tentokrát nic neudělá. Protože premiér Erdogan ví jak armáda zametla s jeho předchůdcem, připravil se tak, aby se to jemu nestalo. Napřed pomalu a s rozmyslem rozmístil své souvěrce v uniformách na správných místech a když se zdálo, že armáda zasáhne, přešel do protiútoku. V celách nyní sedí několik desítek vysokých důstojníků a čekají je soudy pro vlastizradu- mnoho z nich může skončit na popravišti. Armáda je bezzubá.
Islám je v politice přetvářky velmi zkušený. Zná princip takíja, čili přetvářku a ukrývání pravých úmyslů, a uznává jej jako legitimní prostředek k prosazení svých cílů. My bychom řekli, že účel světí prostředky. Co tedy premiér Erdogan bude dělat a dělá?
- reformuje politický a společenský systém Turecka? Už se děje.
- zbavit armádu a autoritativní sekulární establishment jejich zažitých privilegií a nedemokratických pravomocí? U armády se už stalo.
- hodlá nastolit zcela nové pořádky v zemi a také novou zahraničněpolitickou linii? Třeba:
+ zákaz prodeje pornografie mladším šestnácti let
+ uvolnění zákazu šátků na univerzitách se dá pochopit jako rozumný krok.
Na druhou stranu ale třeba:
+ pokus o zákaz prodeje alkoholu v některých čtvrtích Istanbulu
+ či zákaz zobrazování nahého těla včetně reklamy na plavky na veřejnosti už méně ael pořád bych řekl, že budiž.
Ale:
+ prudce vyspídovaný antiamerikanismus a najednou také antisemitismus v médiích blízkých vládnoucí Strany spravedlnosti a rozvoje spíše evokují rychlý návrat k ideologii „otců zakladatelů“, islamistů.
+ výměny děkanů, žaloby na tisk či odposlechy novinářů zase ukazují na to, že v politické kultuře si Erdogan se svými sekulárními vyzyvateli nezadá.
+ zatím se neobjevily politické vraždy, které měla doposud na svědomí ultranacionalistická komanda smrti tiše podporovaná armádou, ale je jen otázkou času kdy dojde i na ně.
Položme si tedy otázku: je toto perspektivní spojenec pro kohokoliv v Evropě anebo pro Stát Izrael? Odpovězme si sami: NENÍ.
Přímý důsledek je ten, že turecký Realizační výbor obranného průmyslu zmrazil 16 smluv o vojenských kontraktech s Izraelem, vzhledem neochotě se za akci proti konvoji omluvit a odmítnutí vyplacení poškozeným kompenzace. Pozastavené smlouvy se týkají mimo jiné:
- nákupu tisíce izraelských tanků Merkava v hodnotě 5 miliard dolarů,
- modernizace 750 starších tanků M-60 a letadel F-16 v hodnotě cca 750 milionů dolarů
- raketového projektu za 1,5 miliardy dolarů.
Stopnuty byly i dohody o spolupráci v boji proti terorismu a společná vojenská cvičení. Na všem Turecko bude tratit- jeho vědecká základna se té izraelské nemůže rovnat.
Takže pro mě to značí, že budoucí téměř jistý nepřítel Izraele a možná i celé západní Evropy nebude mít ve výzbroji 1000 extrémně odolných tanků. Dále nebude mít ve výzbroji 750 skvěle modernizovaných a přezbrojených tanků M-60 s palebnou schopností stejnými jako tank Merkava a 260 modernizovaných letounů F-16.
Ztratit možnost přímé výměny zkušeností při společných cvičení s armádou, která má na světě nejvíce bojových zkušeností také turecké armádě nebude zrovna ku prospěchu.
Závěr - asi je to jen dobře.
Jelikož pokračování práce je ve stádiu vzniku, nemůžu si vystřílet všechnu munici. Ale u Turecka až tak moc velkou újmu neutrpím. Podívejte kolegové, Turecko po Velké válce pod vedením mimořádného vizionáře a přitom tvrdého politika a až krutého nacionalisty našlo cestu kupředu. Islám se stal pro politiku druhotným prvkem, podobně jako křesťanství v Evropě. A garantem této linie byla armáda.
Tato armáda v NATO velmi ceněná bděla nejen nad hranicí se Sovětským svazem, ale i nad sekulárním odkazem Mustafy Kemala Atatürka, zakladatele moderní turecké republiky. Ale společný nepřítel zmizel a s ním i společný zájem se západním světem. Nad sekulární kemalovskou orientací země už otazník nevisí – je rozhodnuto. Turecko je na přímé i když velmi dobře skrývané cestě k islámu. Turecko je totiž na pomyslném rozcestí. Premiér Erdogan dokázal v posledních letech zahájit řadu potřebných reforem a nastartovat bezprecedentní hospodářský růst, který Turecku může závidět celá těžce postižená eurozóna. Tento muž navenek vede zemi směrem k Evropské unii, tváří se jako umírněný muslim, jeho politika je v Evropě označována s dokonalou hloupostí a zásadní neznalostí věci jako muslimská varianta křesťanské demokracie.
Ta neznalost je v tom že ti tupci co to tvrdí nevědí a měli by vědět nebo to vědí, ale ignorují to, kořeny vládnoucí strany leží v islamistickém opozičním hnutí Milli Görüs, které propagovalo úzkou spolupráci mezi islámskými zeměmi a boj proti sionismu. Pokud to vědí a ignorují to, nedovedu to popsat slušnými slovy. Milli Görüs založil někdejší premiér a Erdoganův dlouholetý politický mentor Necmettin Erbakan, který musel svůj mandát složit pod tlakem armády v roce 1997. Dnešní vládnoucí Strana spravedlnosti a rozvoje je dílem pragmatického křídla Erbakanova hnutí.
Nejsem odborník na islám takové váhy jako by si vážnost věci zasluhovala. Ale jelikož díky Palbě kde jsem mohl zveřejnit nemálo prací o Izraeli a díky tomu jsem se stal poměrně žádanou osobou- považovanou za přítele Státu Izrael a tak to také je - jsem se dostal na mnoho velmi zajímavých akcí. Na jedné z nich, dne 22. ledna 2012 v Brně jsem měl možnost vyslechnout extrémně zajímavou přednášku pana doktora Petra Suchého vedoucího Katedry mezinárodních vztahů a evropských studií Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity. Specializuje se na zahraniční a bezpečnostní politiku USA, jadernou problematiku, odstrašování, kontrolu zbrojení a odzbrojování. Tento pán se účastnil pár měsíců před danou akcí mezinárodní konference v Jordánsku na téma toho zprofanovaného arabského jara, spojeného se spoustou změn v severní Africe a na Blízkém východě. Ale to hlavní v jeho přednášce byla věta, která řekla, že historie nepamatuje situaci, kdy by islámská islamistická strana začala sloužit zemi, v duchu jakékoliv formy demokracie. Tedy že by se přizpůsobila sekulárnímu světu. Vždy totiž tato strany dříve nebo později celou zemi změní podle svých představ a to i za cenu brutálního násilí. Ale to násilí není pravidlem. Pochopili už, že v očích našeho dílu světa je to problém a tak aby nám dali co chceme – tedy pocit, že zase o něčem rozhodujeme nebo se na tom podílíme, nám hrají divadlo a ty změny nám předloží cestou zákonů schválených parlamenty řádně zvolenými ale převahou islamistických poslanců.
A toto se právě děje v Turecku. A armáda s tím tentokrát nic neudělá. Protože premiér Erdogan ví jak armáda zametla s jeho předchůdcem, připravil se tak, aby se to jemu nestalo. Napřed pomalu a s rozmyslem rozmístil své souvěrce v uniformách na správných místech a když se zdálo, že armáda zasáhne, přešel do protiútoku. V celách nyní sedí několik desítek vysokých důstojníků a čekají je soudy pro vlastizradu- mnoho z nich může skončit na popravišti. Armáda je bezzubá.
Islám je v politice přetvářky velmi zkušený. Zná princip takíja, čili přetvářku a ukrývání pravých úmyslů, a uznává jej jako legitimní prostředek k prosazení svých cílů. My bychom řekli, že účel světí prostředky. Co tedy premiér Erdogan bude dělat a dělá?
- reformuje politický a společenský systém Turecka? Už se děje.
- zbavit armádu a autoritativní sekulární establishment jejich zažitých privilegií a nedemokratických pravomocí? U armády se už stalo.
- hodlá nastolit zcela nové pořádky v zemi a také novou zahraničněpolitickou linii? Třeba:
+ zákaz prodeje pornografie mladším šestnácti let
+ uvolnění zákazu šátků na univerzitách se dá pochopit jako rozumný krok.
Na druhou stranu ale třeba:
+ pokus o zákaz prodeje alkoholu v některých čtvrtích Istanbulu
+ či zákaz zobrazování nahého těla včetně reklamy na plavky na veřejnosti už méně ael pořád bych řekl, že budiž.
Ale:
+ prudce vyspídovaný antiamerikanismus a najednou také antisemitismus v médiích blízkých vládnoucí Strany spravedlnosti a rozvoje spíše evokují rychlý návrat k ideologii „otců zakladatelů“, islamistů.
+ výměny děkanů, žaloby na tisk či odposlechy novinářů zase ukazují na to, že v politické kultuře si Erdogan se svými sekulárními vyzyvateli nezadá.
+ zatím se neobjevily politické vraždy, které měla doposud na svědomí ultranacionalistická komanda smrti tiše podporovaná armádou, ale je jen otázkou času kdy dojde i na ně.
Položme si tedy otázku: je toto perspektivní spojenec pro kohokoliv v Evropě anebo pro Stát Izrael? Odpovězme si sami: NENÍ.
Přímý důsledek je ten, že turecký Realizační výbor obranného průmyslu zmrazil 16 smluv o vojenských kontraktech s Izraelem, vzhledem neochotě se za akci proti konvoji omluvit a odmítnutí vyplacení poškozeným kompenzace. Pozastavené smlouvy se týkají mimo jiné:
- nákupu tisíce izraelských tanků Merkava v hodnotě 5 miliard dolarů,
- modernizace 750 starších tanků M-60 a letadel F-16 v hodnotě cca 750 milionů dolarů
- raketového projektu za 1,5 miliardy dolarů.
Stopnuty byly i dohody o spolupráci v boji proti terorismu a společná vojenská cvičení. Na všem Turecko bude tratit- jeho vědecká základna se té izraelské nemůže rovnat.
Takže pro mě to značí, že budoucí téměř jistý nepřítel Izraele a možná i celé západní Evropy nebude mít ve výzbroji 1000 extrémně odolných tanků. Dále nebude mít ve výzbroji 750 skvěle modernizovaných a přezbrojených tanků M-60 s palebnou schopností stejnými jako tank Merkava a 260 modernizovaných letounů F-16.
Ztratit možnost přímé výměny zkušeností při společných cvičení s armádou, která má na světě nejvíce bojových zkušeností také turecké armádě nebude zrovna ku prospěchu.
Závěr - asi je to jen dobře.
Pes(ticid) - nejlepší přítel člověka! Nechápete? Nevadí. Hlavní je, že víte že:
JDE O TO, ŽE KDYBY O NĚCO ŠLO, BYLO BY DOBRÉ VĚDĚT, O CO VLASTNĚ JDE.
Pátrači z vojenského hlediska možná, ale z jiných hledisek to moc přínosné není. Jedním ze zajímavých momentů pro EU jsou stále se zlepšující vztahy mezi Íránem a Tureckem. Události spojené s invazí USA do Iráku přinutily Turecko intenzivněji obrátit svou pozornost na východ a jih od svých hranic. Obavy panovaly zejména z posílení separatistických aktivit tureckých Kurdů, vzhledem k tomu, že iráčtí Kurdové vystupovali jako spojenci USA. V tomto bodě jsou zájmy Turecka a Íránu společné, protože obě země mají nemalé problémy s kurdskými militanty operujícími ze základen v severním Iráku.
Situaci samozřejmě komplikuje napětí mezi Íránem a Západem v otázce íránského jaderného programu.
-----------------------------
Zatvrzelý Izrael a obyčejný sionismus bude námětem diskusí asi ještě hodně dlouho. Pro Židy i vzhledem k jejich náboženství (Izrael odmítl Ježíše a tím odmítl Boha) a myšlenkám, je jediným řešením vlastní stát na území Palestiny a segregace jejich obcí vůči ostatním národům. Mají rádi prostě svoje ghetto.
Co se týče těch raket vystřelovaných z pásma Gazy, tak mají mizernou účinnost. Kolik zabily lidí? Většinou není nikdo zraněn, je to spíše jen provokace, než nějaká velká hrozba. A na to reagují židé zběsile, izraelské letectvo pak často bombarduje okolí města Gaza (občas jsou záminkou "atentáty"). Jenže militantní frakce v pásmu jsou rozštěpeny a rozkazy se nepředávají na nižší úrovně či nějak centralizovaně od Hamasu. Naopak Hamas dodržuje klid zbraní a na Izrael neútočí. Rakety ale odpalují členové menších skupin (Výbory lidového odporu a Islámský džihád), které se příměřím necítí vázány.
Poslední velká intervence Izraele proti Palestincům v pásmu Gazy byla operace Cast Lead zahájená 27. prosince 2008. Operace trvala 22 dní, zahynulo při ní 1400 Palestinců a 13 Izraelců.
Méně už je známo, kolik raket a střel obecně dopadlo na izraelské území: v uplynulých letech se vyšplhalo číslo k obtížně představitelné hodnotě 8000 – slovy osm tisíc.
Operace Cast Lead
Navíc byl zprovozněn „izraelský lapač střel“ zvaný Železná klenba. Jeho tři zatím existující baterie rozmístěné v Beerševě, Ašdodu a Aškelonu zachytily a ve vzduchu zneškodnily přes tři čtvrtiny raket a překvapily i samotnou armádu. I když se však účinnost Železné klenby od loňska zlepšila, úplnou ochranu ještě neposkytuje.
O celé problematice více na Další z mnoha miniválek v pásmu Gazy
Situaci samozřejmě komplikuje napětí mezi Íránem a Západem v otázce íránského jaderného programu.
-----------------------------
Zatvrzelý Izrael a obyčejný sionismus bude námětem diskusí asi ještě hodně dlouho. Pro Židy i vzhledem k jejich náboženství (Izrael odmítl Ježíše a tím odmítl Boha) a myšlenkám, je jediným řešením vlastní stát na území Palestiny a segregace jejich obcí vůči ostatním národům. Mají rádi prostě svoje ghetto.
Co se týče těch raket vystřelovaných z pásma Gazy, tak mají mizernou účinnost. Kolik zabily lidí? Většinou není nikdo zraněn, je to spíše jen provokace, než nějaká velká hrozba. A na to reagují židé zběsile, izraelské letectvo pak často bombarduje okolí města Gaza (občas jsou záminkou "atentáty"). Jenže militantní frakce v pásmu jsou rozštěpeny a rozkazy se nepředávají na nižší úrovně či nějak centralizovaně od Hamasu. Naopak Hamas dodržuje klid zbraní a na Izrael neútočí. Rakety ale odpalují členové menších skupin (Výbory lidového odporu a Islámský džihád), které se příměřím necítí vázány.
Poslední velká intervence Izraele proti Palestincům v pásmu Gazy byla operace Cast Lead zahájená 27. prosince 2008. Operace trvala 22 dní, zahynulo při ní 1400 Palestinců a 13 Izraelců.
Méně už je známo, kolik raket a střel obecně dopadlo na izraelské území: v uplynulých letech se vyšplhalo číslo k obtížně představitelné hodnotě 8000 – slovy osm tisíc.
Operace Cast Lead
Navíc byl zprovozněn „izraelský lapač střel“ zvaný Železná klenba. Jeho tři zatím existující baterie rozmístěné v Beerševě, Ašdodu a Aškelonu zachytily a ve vzduchu zneškodnily přes tři čtvrtiny raket a překvapily i samotnou armádu. I když se však účinnost Železné klenby od loňska zlepšila, úplnou ochranu ještě neposkytuje.
O celé problematice více na Další z mnoha miniválek v pásmu Gazy
[quote="Lord"]Obhájci Palestinců v rámci humanitární mise, samozřejmě chtěli i pod tlakem médií (zorganizovaný Tureckem), blokádu prorazit, protože když se jednou blokáda prorazí, tak pak není platná.
Nějak nechápu, kde je ve výše uvedených bodech řečeno, že když se blokáda prorazí pak není platná. Z těch bodů jsme pochopil, že blokádu vyhlášenou podle pravidel války administruje ten, kdo ji vyhlásil a pravidla jejího dodržování supervizuje OSN.
ČauP
Nějak nechápu, kde je ve výše uvedených bodech řečeno, že když se blokáda prorazí pak není platná. Z těch bodů jsme pochopil, že blokádu vyhlášenou podle pravidel války administruje ten, kdo ji vyhlásil a pravidla jejího dodržování supervizuje OSN.
ČauP
ono je šumák, že to nikoho nezabilo a už je úplný šumák, že to nedělá Hamás.. podstatné je, že se to děje a že se to děje z území, kterému vládne Hamás.Co se týče těch raket vystřelovaných z pásma Gazy, tak mají mizernou účinnost. Kolik zabily lidí? Většinou není nikdo zraněn, je to spíše jen provokace, než nějaká velká hrozba. A na to reagují židé zběsile, izraelské letectvo pak často bombarduje okolí města Gaza (občas jsou záminkou "atentáty"). Jenže militantní frakce v pásmu jsou rozštěpeny a rozkazy se nepředávají na nižší úrovně či nějak centralizovaně od Hamasu. Naopak Hamas dodržuje klid zbraní a na Izrael neútočí. Rakety ale odpalují členové menších skupin (Výbory lidového odporu a Islámský džihád), které se příměřím necítí vázány.
Komára taky v ložnici zabiješ, protože když nic jiného tak se díky němu nevyspíš.
Pro Takaru - Asi to je podle námořního práva. Například Spojené státy se rozhodly v roce 1962 pro námořní blokádou Kuby. Tehdy byl zvolen termín „Karanténa“, protože z hlediska mezinárodního práva je blokáda válečným aktem. Bylo rozhodnuto, že půjde pouze o čistě vojenskou blokádu a útočit budou Spojené státy pouze v případě selhání tohoto opatření. Reakcí Sovětů byla snaha o proražení blokády.
Mírová námořní blokáda má řadu limitů, navíc tento druh blokády nemá žádnou oporu v mezinárodním právu. Nejdříve by se tedy musela vyhlásit válka. Jenže ta se vyhlašuje vždy konkrétnímu státu. Pásmo Gaza však takový status nemá.
Samozřejmě, že v mezinárodních vztazích jde o velmi často využívanou politiku, ale nemá to právní oporu.
Mírová námořní blokáda má řadu limitů, navíc tento druh blokády nemá žádnou oporu v mezinárodním právu. Nejdříve by se tedy musela vyhlásit válka. Jenže ta se vyhlašuje vždy konkrétnímu státu. Pásmo Gaza však takový status nemá.
Samozřejmě, že v mezinárodních vztazích jde o velmi často využívanou politiku, ale nemá to právní oporu.
Jen mu těch 1000 tanků (jiného typu), 750 M-60 a 260 F-16 prodá/zmodernizuje někdo jiný, třeba z řad těch, co tento problém podceňují.nepřítel Izraele a možná i celé západní Evropy nebude mít ve výzbroji 1000 extrémně odolných tanků. Dále nebude mít ve výzbroji 750 skvěle modernizovaných a přezbrojených tanků M-60 s palebnou schopností stejnými jako tank Merkava a 260 modernizovaných letounů F-16.
Ztratit možnost přímé výměny zkušeností při společných cvičení s armádou, která má na světě nejvíce bojových zkušeností také turecké armádě nebude zrovna ku prospěchu.
U národa, u něhož je nejoblíbenějším historickým spisovatelem Vlastimil Vondruška, se nějakého historického prozření a sebereflexe dočkáme opravdu jen velice stěží. (Polarovo motto pro rok 2019)
“Without data, you're just another person with an opinion.” W. Edwards Deming
Brána do Mordoru: https://twitter.com/fbeyeee?lang=cs
Polarfox - to je možné ale ne jisté a potom třeba ty modernizace rozhodně nebudou na výši izraelských. Bohužel u těch M-60 to asi nejde zastavit, než se tak stalo tak většinu technologií a licencí už turecké podniky měly k dispozici.
Pes(ticid) - nejlepší přítel člověka! Nechápete? Nevadí. Hlavní je, že víte že:
JDE O TO, ŽE KDYBY O NĚCO ŠLO, BYLO BY DOBRÉ VĚDĚT, O CO VLASTNĚ JDE.
-
Trismegistos
- Kapitán
- Příspěvky: 1366
- Registrován: 9/10/2011, 19:03
K mé velké radosti jsem sice PDF časopisu TIME z 22 června 1970 s článkem "Life on Bar-Lev Line" našel, ale soubor je bohužel poškozen a obnova se mi nezdařila. Takže zájemce odkazuji na již jednou prezentované stránky,kde je článek ke stažení. 
Také nevím jak by jeden úspěšný pokus "zneplatnil" blokádu. Pro blokující stranu je to jen drobná komplikace, o nic závažného nejde. Jediným výsledkem je maximálně opatření aby k této situaci příště nedošlo, čili posílení eventuálně optimalizace blokádních sil. A o tom jak může být blokáda i přes jednotlivé průniky efektivní by mohli vyprávět Němci na konci WWI nebo státy Konfederace v letech 1861-1865.takaru píše:Nějak nechápu, kde je ve výše uvedených bodech řečeno, že když se blokáda prorazí pak není platná. Z těch bodů jsme pochopil, že blokádu vyhlášenou podle pravidel války administruje ten, kdo ji vyhlásil a pravidla jejího dodržování supervizuje OSN.
Druhá strana to může prezentovat jako obrovské vítězství ale pokud je protivník odhodlán v blokádě pokračovat tak se pro ni vlastně také nic nemění. Vlastně ano, další podobný pokus bude mnohem obtížnější.
Ani to nemusí být pravidlem. Poukázal bych na výše zmiňovaný plán Anakonda z období americké "Secesní války". Státy Unie totiž nikdy Konfederaci neuznaly a přitom jim to nijak nebránilo ve válčení, prostě zablokovaly pobřeží odštěpených států.Nejdříve by se tedy musela vyhlásit válka. Jenže ta se vyhlašuje vždy konkrétnímu státu.
Scrat
All great things are simple, and many can be expressed in single words: freedom, justice, honor, duty, mercy, hope.
Winston Leonard Spencer-Churchill
Winston Leonard Spencer-Churchill
Lorde- já jsem dobře vychovaný a vzdělaný marxista leninovec. Pro mě existuje jednoduchá vazba mezi politikou a vojenstvím, tedy podle starého Clauswitze.
Jenže Turecko už podle mě má jasno a sblížení pokud je možné tak bude čistě pragmatické bez hloubkového vztahu. Když turecký premiér ty lodě vypravoval k blokádě, přestože věděl že je Izaelci nepustí dál, muselo mu být jasné že z toho bude vážný incident. Přesto do toho šel. Mě z toho vyplývá, že jede podle plánu a šmidra.
Jak je možné že se Turecko najednou sbližuje s Íráném - ještě nedávno tam ve vztazích mrzlo až praštělo?
Izrael byl po právu pokárán za ty mrtvé ale na druhou stranu Turecko vnímá jen to, co mu vyhovuje a názor stejně relevantní pokud je jiný než chtějí slyšet je nezajímá.
Jenže Turecko už podle mě má jasno a sblížení pokud je možné tak bude čistě pragmatické bez hloubkového vztahu. Když turecký premiér ty lodě vypravoval k blokádě, přestože věděl že je Izaelci nepustí dál, muselo mu být jasné že z toho bude vážný incident. Přesto do toho šel. Mě z toho vyplývá, že jede podle plánu a šmidra.
Jak je možné že se Turecko najednou sbližuje s Íráném - ještě nedávno tam ve vztazích mrzlo až praštělo?
Izrael byl po právu pokárán za ty mrtvé ale na druhou stranu Turecko vnímá jen to, co mu vyhovuje a názor stejně relevantní pokud je jiný než chtějí slyšet je nezajímá.
Pes(ticid) - nejlepší přítel člověka! Nechápete? Nevadí. Hlavní je, že víte že:
JDE O TO, ŽE KDYBY O NĚCO ŠLO, BYLO BY DOBRÉ VĚDĚT, O CO VLASTNĚ JDE.
Pátrači, mezinárodní vztahy jsou ošemetná věc, nikdo není nesmrtelnej, příště může vyhrát volby někdo jinej a nastane „politika usmíření“ Turecka s Izraelem. Nicméně s tebou souhlasím, že zůstane určitá skvrna, a určité hlubší vztahy se tímto incidentem pochopitelně pokazily.
Vztahy mezi Tureckem a Íránem můžou být jen „na oko“ občas zostřené. Každá země by si ráda hrála na regionální mocnost a trochu si mezi sebou tříbí sféry vlivu.
Alespoň mě to zatím tak příjde, že je více věcí spojuje než rozděluje. Problémem je spíše íránský jaderný program, kolem kterého se může vařit kaše.
Turecko se snaží naplňovat svoji ambiciózní multilaterální politiku v regionu a stát se prostředníkem v případných jednáních mezi Íránem a Evropou, případně Spojenými státy.
Jinak ti můžu doporučit k přečtění následující článek. Dohoda o realizaci plynovodu mezi Tureckem a Íránem byla od počátku považována za kontroverzní, a to především Spojenými státy, které se snažily přesvědčit Ankaru, aby od smlouvy odstoupila. Turecko se však rozhodlo upřednostnit naplňování vlastních zájmů …
Írán a Turecko: Minulost a perspektivy energetické spolupráce
Vztahy mezi Tureckem a Íránem můžou být jen „na oko“ občas zostřené. Každá země by si ráda hrála na regionální mocnost a trochu si mezi sebou tříbí sféry vlivu.
Alespoň mě to zatím tak příjde, že je více věcí spojuje než rozděluje. Problémem je spíše íránský jaderný program, kolem kterého se může vařit kaše.
Turecko se snaží naplňovat svoji ambiciózní multilaterální politiku v regionu a stát se prostředníkem v případných jednáních mezi Íránem a Evropou, případně Spojenými státy.
Jinak ti můžu doporučit k přečtění následující článek. Dohoda o realizaci plynovodu mezi Tureckem a Íránem byla od počátku považována za kontroverzní, a to především Spojenými státy, které se snažily přesvědčit Ankaru, aby od smlouvy odstoupila. Turecko se však rozhodlo upřednostnit naplňování vlastních zájmů …
Írán a Turecko: Minulost a perspektivy energetické spolupráce
Scrat fakticky vzato máš naprostou pravdu, je možné všechno, pokud na to máme kapacity. Já to myslel jen z hlediska práva, ale to není možné nějak vynutit. Zkrátka "mírová blokáda" by měla mít určité limity a měla by dovolit proplutí humanitární pomoci, tankerů a důležitých věcí pro život, pochopitelně mimo zbraní.Scrat píše:Také nevím jak by jeden úspěšný pokus "zneplatnil" blokádu. Pro blokující stranu je to jen drobná komplikace, o nic závažného nejde. Jediným výsledkem je maximálně opatření aby k této situaci příště nedošlo, čili posílení eventuálně optimalizace blokádních sil. A o tom jak může být blokáda i přes jednotlivé průniky efektivní by mohli vyprávět Němci na konci WWI nebo státy Konfederace v letech 1861-1865.
Druhá strana to může prezentovat jako obrovské vítězství ale pokud je protivník odhodlán v blokádě pokračovat tak se pro ni vlastně také nic nemění. Vlastně ano, další podobný pokus bude mnohem obtížnější.
U kubánské krize se to snažily obě strany plnit, protože proti sobě stály víceméně rovnocenní protivnící a případný jaderný konflikt by nikomu neprospěl, tak musely obě strany udělat ústupky. Za stažení raket z Kuby, stáhlo NATO rakety z Turecka.
U karantény umožnilo USA proplutí civilních lodí bez kontrol, které eskortovalo sovětské námořnictvo. A já se domnívám, že to mělo určitou oporu v právu. Stejně tak může eskortovat tyto lodě turecké námořnictvo do Palestiny, a že o tomto kroku politici uvažovali.
Vo všeobecnosti ja Izraelská armáda pokladaná špičkovú a jednu z najlepších. To to mi príde ako také všeobecné klišé. Áno, má moderné zbrane a vycvičené zálohy, ale aké má bojové skúsenosti? Kedy naposledy Izraelský tank vystrelil na nepriateľský ? Všetky posledné veľké vojny boli bez Izraela - Irak 1-2, Afganistan, Sýria, Gruzínsko, Kaukaz.... Tie "bitky" čo posledných x rokov Izrael vedie sú na úrovni menších policajných akcii a zo skutočnou vojnou väčšieho rozsahu nemajú nič spoločné. A aj tie akcie nedosahujú úrovne povojnového stavu v Iraku, alebo konfliktu ZSSR v Afganistane a neskôr Ruska na Kaukaze. Súčasná Izraelská armáda je všetko ostatné len nie skúsená v bojoch. V porovnaní so súčasnými armádami USA , GB, prípadne Ruskom sú bez skúseností.