Izrael v možné krizi, část I a II

Arabsko-Izraelské války, Perský záliv...
Zamčeno
Uživatelský avatar
Pátrač
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 7850
Registrován: 14/8/2008, 06:44
Bydliště: Prostějov

Izrael v možné krizi, část I a II

Příspěvek od Pátrač »

IZRAEL V MOŽNÉ KRIZI
Část první
Zaujala mě diskuse na téma jak to, že Izraelci vždy natlučou svým protivníkům. Je pravda že jejich výsledky v různých kampaních jsou překvapivvě pozitivní ale myslím, že ta doba je pryč. Neúspěch v Libanonu je možná počátek krize, do které se tato země dostala. Ne že by někdy v krizi nebyla. Ale začíná se zdát, že tato krize se dostává ne relativně vyšší úroveň.

Nikdy jsem se netajil tím, že mám Izrael jako stát a jeho lidi v určité oblibě. Jako bývalý profesionální voják dokáži ocenit jejich bojeschopnost a mimořádně transparentní výsledky vojenských kampaní, které Izrael vedl ze své vůle nebo pod donucením. Proto jsem poměrně nedávno ve spolupráci se společností ICEJ a vlastně tak trochu na její objednávku mimo plán dal dohromady takové pojednání o změnách vojenského myšlení v této zemi, pod dojmem změn v okolí této země.

Myslím si, že rok 2007 byl pro přehodnocování strategie i taktiky v izraelské armádě naprosto zásadním a je rámcován tím, že v Izraeli jsou na pořadí pesimistické úvahy, že do 30 let může být Izrael vymazán z mapy světa.Tyto úvahy jsou dány projevem posunu v myšlení OSN a hlavně EU, které stále častěji mají tendenci z důvodu líbivosti arabskému světu – koneckonců v tomto světě jsou hlavní zásoby ropy – stavět Izrael do pozice viníka trvalé krize v této oblasti a agresorem.Pokud se to nakonec stane, bude to signálem, že Arabové získali převahu nad euro – americkými křesťansko – liberálními a technologicky šikovnými, ale pohodlnými bělochy, závislými na arabské ropě.

Tuto práci jsem pro, potřebu Palby upravil. Jde o pracnou kompilaci poznatků z knih o arabsko - izraelských válkách, článků postupně vybraných z posledních 10 ročníků časopisů ATM, článků na internetu volně dostupných. Jsou zde vpraveny i informace dodaných mi v minulosti přímo panem K…. z organizace ICEJ. Plné jméno na jeho přání nemůžu zveřejnit. V jiné podobě jsem ji postupně zveřejnil pouze na SIGIL Fóru a pár částí se objevilo i v materiálech ICEJ.

Začnu tím, že položím otázku.
Jaká je pozice Izraele po libanonské kampani? Cokoliv dobrého v minulosti a hlavně vstřícného Izrael udělal se obrátilo proti němu. Je trvale pod tlakem dlouhodobé opotřebovací války. Vstřícná gesta - opuštění jihu Libanonu a stažení izraelské armády (IDF) z oblasti Gazy a z některých oblastí Západního břehu Jordánu, nesnížilo nebezpečí arabských útoků vůči Izraeli. Radikálové útočí z libanonského a palestinského území a objevily se první útoky ze syrské hranice v oblasti Golanských výšin.

Po politické stránce se Izrael snažil najít defenzivní způsob soužití. Generál a premiér Ariel Šaron vyklidil pásmo Gazy a ponechal je Palestincům, což nebyl ústup, ale strategické odpoutání. Gaza je plně v palestinských rukou. Předtím i odchod IDF z libanonského pohraniční v roce 2002 měl odstranit záminku k útokům arabských milicí z libanonského území. Útoky pokračují. Izrael musí počítat do budoucna s tím, že není schopen politicky výhody stažení zužitkovat. Arabští protihráči si vždy najdou záminku a využívají hromadné sdělovací prostředky hlavně západních zemí k šíření nepřátelské nálady vůči Izraeli razantní prezentací ztrát civilního obyvatelstva, tedy nevinných obětí..

Útok Hizballáhu na Izrael v létě 2006 měl mezi muslimy širokou lidovou podporu. Írán-se dostal na nějakou dobu z pod tlaku kvůli jadernému programu. Sýrie si tím zajistila zpět větší vliv v Libanonu, který musela v roce 2005 vojensky opustit. A muslimové si potvrdili pravdu, že veřejné mínění na západě bude vždy na jejich straně, pokud výše zmíněnou prezentací nevinných obětí osloví správné politiky a skupiny obyvatel.

Konfrontace arabských protivníků s Izraelem v budoucnosti bude mít mezi arabskou populací spíše podporu, v nejhorším případě toleranci. Dlouhodobě jsou arabské státy v lepším výchozím postavení než Izrael.

Izrael musí najít strategické postupy vůči arabským zemím, aby omezily agresivitu a nastavily neutrální vzorec soužití. Izrael se musí připravit k novému úderu typu 1967 (ochromení vojenské síly okolních arabských států) a zároveň k opačné alternativě - velkorysé spolupráci, ale k tomu je třeba, aby Izrael podpořily další významné státy, nejen USA, ale i země EU, což je ale málo pravděpodobné – EU dokud bude mít ropu tak se za Izrael nepostaví.Ten tak zůstává stále více sám.

Narazil jsem na projev, který přednesl řekl Moše „Bogie“ Jaalon, bývalý náčelník generálního štábu izraelské armády 22. ledna 2007, v projevu na konferenci o národní bezpečnosti v izraelském Herzliji. Cituji:

„Musíme přestat hledat okamžitá řešení a debatovat s ohledem na dlouhodobou strategii,Není jiná možnost, než konflikt s íránským režimem. Celý svět musí pochopit, že íránský problém není lokální a že dodávky technologií a financí Íránu musí být neprodleně zastaveny... Ti, kdo nebrání těmto dodávkám, přibližují okamžik konfliktu. Sýrie a Írán musejí být světem potrestání; dotlačili Hizballáh k válce, ale potrestání nebyli.“
Sám za sebe musím říci, že tento pohled je mi velmi blízký.


Proti komu bude Izrael potenciálně stát?

LIBANON
Tato země je dlouhodobě považována za vážný bezpečnostní problém. MOSSAD dodal relevantní informace které potvrzují obavy. Libanonský Hizballáh bude až skončí rok 2007 lépe vyzbrojen, než v červenci 2006. Na daleko vyšší úroveň proti červenci 2006 stoupne počet protitankových prostředků a protiletadlových raket. Budou doplněny komunikační prostředky a zabezpečené kanály a propojeny se syrsko – íránskou špionážní a komunikační sítí.
Hizballáh zahájil i politické čistky. Zvyšuje svojí popularitu u šíitského obyvatelstva. Íránské peníze na obnovu zničených domů a dalšího majetku rozdávané Hizballáhem tuto situaci umocňují. Lze očekávat, že v průběhu roků 2009 až 10 se Hizballáh pokusí převzít v Libanonu moc. Nevím o ničem, co by mu v tom mohlo zabránit.

Cílem milicí vedených Íránci v Libanonu je další konflikt načasovaný podle potřeb Sýrie a Íránu. Libanon zůstává aktivním bojištěm. Přítomnost jednotek OSN je jen epizodou, která dovoluje milicím se v klidu dozbrojit. Západ si tak dělá alibi že se snaží pomoci ale jako každý dobrý skutek, i tento bude po zásluze potrestán. Tak jako při válce na JOM KIPUR prostě protivník nařídí odchod vojáků OSN a udeří kde bude chtít.

SÝRIE
Írán a Sýrie koordinují svůj tlak na Izrael a tím nepřímo i na USA. Obě země zahájily v listopadu 2005 strategickou špionážní spolupráci typu SIGINT (Signals Intelligence). Dvě íránsko – syrská odposlechová střediska monitorujíci elektronickou komunikaci v oblasti vznikla v Al-Jazirah v severní Sýrii a na Golanských výšinách a dnes už jedou na plný výkon. Letos měla začít fungovat mají začít fungovat další dvě dodatečná zařízení jako záložní pro případ destrukce prvních dvou. Pro mě osobně byl zajímavý názor jednoho člověka ze společnosti ICEJ- což je společenská organizace křesťanů, která se profiluje jako společnost přátel Izraele, že některé části SW v těchto zařízeních pochází ze systému RAMONA které Sýrie dostala od bývalé ČSSR. Moc tomu nevěřím, tak dlouho by asi syrští odborníci ten systém nedokázali udržet v chodu.

Sýrie posiluje svoji pozici i ekonomickou spoluprácí. Např. Írán, Venezuela a Sýrie podepsaly v poslední říjnový den 2006 zřízení konsorcia kvůli vybudování ropné rafinerie v Sýrii. Hugo Chavez, venezuelský prezident, když navštívil Sýrii v září, si pochválil, jak společně s Íránem odolává Sýrie tlaku USA.
Podporu Íránu vyjádřil i v lednu 2007 při návštěvě íránské delegace ve Venezuele. Írán a Venezuela mají za úkol "šířit po světě revoluční myšlenky". Na této vlně se pohoupe i Sýrie.

Objevily se zajímavé informace o tom, že Sýrie, inspirovaná tím, co považuje za vítězství Hizballáhu, začíná prý vytvářet obdobnou gerilovou organizaci ve stylu Hizballáhu, aby bojovala s Izraelem v naději na osvobození Golanských výšin. Deníku World Net Daily to 16. srpna 2006 sdělil představitel vládnoucí strany Baas prezidenta Bašára Assada.
Její základ by měli tvořit buď Palestinci, což bych považoval za vysoce pravděpodobné , nebo příslušníci kmene Drúzú, kteří na Golanách žijí a mají být přesvědčeni k tomuto konání. To mi naopak připadá málo pravděpodobné. Doposud se drúzská menšina konfliktům mezi Sýrií a Izraelem vyhýbala.

Pravdou je, že když Sýrie přijala příměří OSN v říjnu 1973, vedla sporadickou gerilovou kampaň proti izraelským jednotkám na Golanech, dokud nebylo dosaženo dohody o stažení 31. března 1974, po níž se Izrael stáhl z některých částí teritoria. Ale i bez toho si Izrael ponechal významnou část Golan, aby si zajistil v těchto strategických výšinách svou vojenskou přítomnost a hlavně aby měl vytvořenou operační hloubku. Útokem z Golan na východ stačí ujet cca 80 kilometrů a Izrael je rozdělen na dvě poloviny. Víme své: pro výkonné a dobře vycvičené pozemní síly s dobrou vzdušnou podporou je to otázka 72 hodin a to jsem dost benevolentní.
Pokud to je pravda, jde prostě o vytvoření podmínek pro další gerilovou frontu, tentokrát na Golanech. Členy fronty prý budou Palestinci a nikoli členové syrské armády. Tím by mělo být dosaženo jakési odpoutání gerily od oficiálních syrských orgánů a možnost věrohodného popření odpovědnosti ze strany Sýrie.

Spory se Sýrií Izrael řešil vždy razantně. Ale doba se změnila. Sýrie sice nepodceňuje schopnosti izraelské armády, ale předpokládá – a politická porážka Izraele v Libanonské kampani jim to potvrdila - že Izrael je politicky ochromen v ofenzivních akcích politickou, morální a dokonce ropnou brzdou od EU. Přímé útoky na Sýrii a Írán by mohly způsobit nervozitu na trhu s ropou nebo i selektivní krátkodobé embargo vůči určitým zemím.

Pokud by se Izrael k útoku odhodlal, například k leteckému, tak cílem akce nemůže být nic menšího, než ochromení syrských vojenských schopností. Nic menšího se při konfrontaci Sýrií se nevyplatí.
I při daleko menším útoku by podle následných hysterických reakcí médií šlo o „vyhlášení války“ arabskému světu. Podobně jako při řadě předchozích akcí v historii izraelského letectva by se jednalo o časově velmi omezený pečlivě naplánovaný úder.
Nelze vyloučit zásadní omezení, že úder v hloubce Sýrie by probíhal jen po dobu několika desítek minut v rámci jedné či dvou na sebe rychle navazujících vln letadel, včetně využití bezpilotních prostředků k úderům proti bodovým cílům.

Možná si vzpomenete, že poměrně nedávno proběhlo internetem toto:
http://aktualne.centrum.cz/zahranici/cl ... ?id=510905
reakce byly podivné:
http://neumann.blog.idnes.cz/c/12681/Po ... Syrii.html
a nakonec se objevilo:
http://eretz.cz/content/view/5475/41/. Nic se nakonec divokého nestalo a po této linii událostí je klid. Nenašel jsem zpětně článek s družicovými fotografiemi, které prokázaly neuvěřitelnou aktivitu Sýrie při zahlazení stopo po zničeném zařízení ať už to bylo cokoliv.


PALESTINCKÝ NÁROD.
Já nevěřím na upřímné snahy Palestinců mít vlastní stát, protože je to v přímém rozporu s cíli Palestinského povstaleckého hnutí. Vytvoření státu by nutně znamenalo normalizaci vztahů s Izraelem, protože by z logiky vývoje došlo postupně k ekonomické spolupráci. Ta by měla pro palestinské arabské obyvatelstvo větší význam, než ekonomická spolupráce s Jordánskem.

Do povstalecké sítě sponzorované Íránem je již zapojen i Hamas v Gaze a mám obavu že zanedlouho to bude problém i Západním břehu Jordánu, kde je dosud relativní klid. Gazu potřebuje Hamas vyzbrojit před zahájením vojenských konfrontací moderními protitankovými a protiletadlovými střelami. Izraelská rozvědka varuje, že desítky těchto zbraní již byly do oblasti Gazy dodány. Platí Irán a Sýrie. Co je ale horší je to, že v polovině října 2006 se izraelská armáda vrátila do tzv. Filadelfského koridoru na hranici mezi Pásmem Gazy a Egyptem. Vyklizení této zóny při stažení z Gazy bylo kritizováno dokonce i mezi stoupenci vyklizení osad. Pesimisté předpokládali, že z egyptské strany se tudy budou ve velkém pašovat zbraně do Gazy. To se potvrdilo. Není jisté, zda pomůže, že 28. října 2006 Egypt posílil počet příslušníků bezpečnostních sil na hranici s pásmem Gazy poté, co Izrael varoval, že by mohl začít bombardovat tunely používané k pašování zbraní z Egypta na palestinská území. Otázkou je, zda egyptští policisté budou hranici striktně hlídat. Sympatie vůči palestinskému odboji mezi arabskými obyvatelstvem jsou silné.
Je jen otázkou času, kdy se palestinské gerile v pásmu Gazy podaří získat tak velký arzenál, aby mohla vyprovokovat rozsáhlé střetnutí s izraelskou armádou. V Libanonu to byla otázka několika let budování infrastruktury Hizballáhu. Velmi špatná zpráva je to, že mezi tím zda ve správě palestinských území získá převahu umírněnější Fatah či radikální Hamas z hlediska budoucnosti není podstatné.
Ukázaly to klanové střety mezi prohamasovskou rodinou Deri a profatáhovskou rodinou Durmuš v Gaze. Durmuš velí Armádě islámu – operačnímu nástroji al-Kajdy v Pásmu Gazy. Abbásova vojenská pravá ruka, Mohammed Dahlan, najal skupinu Al-Kajdy, aby posílila Fatáh v boji s Hamasem.
Izraelská armáda se s teroristy obou organizací potýká neustále, např. Izraelské síly v únoru 2007 zabily v Šechemu - Nablusu jednoho teroristu z hnutí Fatáh a další dva zadržely. Jeden z hledaných mužů plánoval sebevražedný teroristický útok. Takže z toho plyne jediné: Jakákoliv vojenská nebo finanční pomoc poskytnutá Mahmúdu Abbásovi jde tedy nepřímo palestinské pobočce Al-Kajdy v Pásmu Gazy. Uvědomuje se EU a OSN tu ironii? Oběti teroristů samy financují tyto teroristy. Rozdíl mezi Hamasem nebo Fatahem je tedy pouze taktice postupu proti Izraeli.

Zde musím připomenout něco velmi zásadního:
Oficiální Národní bezpečností síly Palestiny mají 46 000 dobře vycvičených a z minulosti v partyzánském boji ostřílených bojovníků. Jedná se tedy prakticky o solidní armádu. Stačí jí bleskově (během nějaké vyvolané mezinárodní krize) dodat těžkou techniku a přímo na hranicích Izraele jsou jednotky až se sebevražednou chutí pomstít se Izraeli.

ÍRÁN
Írán za sebou ve 20. století nemá na kontě žádnou agresivní válku. Nedokázal jsem si udělat reálný obrázek o tom co bude dál. Do jaké míry je schopna navenek agresivní, islámsky zabarvená politika vytvořit opravdový problém? Podpora protiizraelských milicí a štvavá protiizraelská prohlášení íránského prezidenta ještě nemusí znamenat, že situace se nemůže změnit k lepšímu. Do myslí představitelů Iránu nikdo nevidí a zatím skutečně vše je vedeno v rovině verbálních útoků, demonstrativními akcemi a předváděčkami.
Situace v Izraeli a v Íránu je nepřímo závislá na situaci v Iráku. Šíité v jižní části Iráku se stávají dominantní politickou i ozbrojenou složkou. V Iráku je vinou nezvládnuté reorganizace země po druhé válce porušena mocenská rovnováha a to povzbuzuje šíitské milice, které provádějí etnické čistky vůči sunnitům. Toto poměrně ostře sunnitská Saudská Arábie.
Saúdská Arábie se rozhodla postavit mezi Irákem a svým územím téměř 900 km dlouhou zeď. Důvodem je chaos v sousedním Iráku. Zeď bude vybavena kamerami pro noční vidění, ostnatým drátem a potáhne se liduprázdnou pohraniční pouští. Bojí se emigrantů z Iráku, kteří by přinesli do Saudské Arábie chaos podobně jako palestinští Arabové do Jordánska a Libanonu. Celá stavba nápadně připomínající izraelskou protipalestinskou zeď a měla být hotova do jednoho roku. Tedy je možné že už stojí, dál jsem to nesledoval.

Ministerský předseda Ehud Olmert řekl v rozmluvě s německou televizí, že Írán touží "mít jaderné zbraně jako USA, Francie, Izrael a Rusko". Bylo to první oficiálně neoficiální přiznání, že Izrael má jaderné zbraně. Lze si to vykládat jako signál arabským protihráčům a to hlavně Íránu, že Izrael je připraven. Írán se nemusí ze strany většiny zemí bát při rozvoji jaderného programu vyhraněně negativní reakce. platí i pro hodně států v Evropě. Jde o peníze. Stačí si položit tuto otázku: „ Kdo by měl zájem ztratit perspektivní íránský trh kvůli skutečně tvrdému embargu“? Odpovězte si sami.

Cílem potenciálního bombardování Íránu je likvidace jaderného programu, ale podaří se tento program zbrzdit, ne zastavit, protože je decentralizován – poučení s Osirak 1 a Osirak 2 je jasně vidět. Lze počítat i s více než 100 objekty útoků, dojde-li k útoku silami USA. Vyřadí se z provozu na čas širší infrastruktura potřebnou k dalšímu postupu v jaderné oblasti, ale jednorázový úspěch jako při izraelském útoku na irácký reaktor nelze očekávat.
Letecké útoky na Írán by logicky vedly k ofenzivě šíitských milicí v Iráku a na Blízkém východě. Nakopla by se Al Kajda a asi i Evropa by se nestačila divit jak se dokáže rozhýbat někdy i významná arabská přistěhovalecká menšina v jednotlivých zemích.

Dá se zde ale nalézt jedno plus. Pokud by k němu došlo v časovém horizontu 2 až 3 let, došlo by k němu v době, kdy jsou jak Sýrie tak Írán ve fázi přezbrojování. Právě nyní tyto dvě země nakupují nové zbraně, zvyšují schopnost své protivzdušné obrany a celkovou připravenost, tedy i k odvetným úderům i na velké vzdálenosti. Došlo by tedy k eskalaci konfliktu, ale byla by odhalena i struktura a způsob velení a taktika nasazení ozbrojených složek a autonomních milicí.
V omezené míře dojde i k otestování účinnosti nově dodaných ruských zbraňových systémů ve fázi jejich menší nebezpečnosti - je jich zatím málo a obsluhy se teprve učí. Našel jsem pár výroků ruských politiků. Zde tedy jejich prezentace:

Ruský ministr obrany Sergej Ivanov v prosinci 2006 obhajoval prodej protiletadlových systémů TOR-M1 Íránu: „… jestliže to chce koupit pro obranu… pak proč ne?" Jeho šéf Putin v listopadu 2006 řekl: „Prodáme Íránu a Sýrii všechny zbraně pro obranu, které potřebují koupit… Pokud jim nedodáme útočné zbraně, není nač si stěžovat."
Takže ani prodej protiletadlových systémů S-300PMU2 či dnes se dokonce mluví o variantě V pro PVO Sýrie nelze napadnout – jinak by se USA dostaly do vlastní pasti - své systémy Patriot také vydávají za výhradně obranné prostředky.

Pokusil jsem se dedukovat co v posledních letech dělaly potenciální protivníci Izraele. Tedy jak se chovaly, co říkaly a co se dělo a mohly by na tom mít podíl.

Otázka další tedy může znít - Co z toho lze vydedukovat?

Pokud tedy toto všechno vezmeme v patrnost vyplývá z toho tento závěr: V průběhu několika let a až několika desítek let bude Izrael čelit agresivnímu tlaku čili politické a vojenské spolupráci Libanonu, Sýrie, šíitského Iráku za podpory Íránu. Jordánsko zůstane pravděpodobně nadále neutrální, Egypt by se přidal na stranu protiizraelské koalice v případě, že by zvítězily ve volbách krajně islamistické síly, což v horizontu méně než 10 let lze očekávat ale není to jisté.

Izrael se musí připravit na novou válku podobnou té v roce 1967, což byl preventivní útok proti okolním arabským státům kombinovanou s válkou proti Hizballahu Libanonu. Útok z roku 1967 byl – pokud vás toto přirovnání nerozčílí - klasická blesková válka (dále jen BV) podobná tomu, co předváděla německá Wehrmacht na počátku II.SV. Naopak boje v Libanonu v roce 2006 mají všechny rysy asymetrické války.
Některé zdroje používají termín „asymetrická BV“, a izraelská armáda je asi jediná na světě, která takto dokáže bojovat - zárodky této koncepční složeniny jsou již patrné a Izraelem vyzkoušené.

ZDE JE POTŘEBA VIDĚT CO PÍŠU – IZRAEL NEMUŽE PODLE MĚ ČEKAT AŽ BUDE NAPADEN. MUSÍ BÝT PŘIPRAVEN UDEŘIT JAKO PRVNÍ.

Tady jste všichni v některé oblasti vojenství odborníci. Termín BV znáte a víte o co jde. Výkladů je povícero. Mě osobně je blízký tento:
Jde o vedení boje sestavou rychlých synchronizovaných úderů a nepřetržitého postupu tanků a letadel kdy pěchota v jakékoliv podobě plní úkoly podpory rychlých sil a roli okupační a pořádkové síly. Takto je spojován s německou armádou počínaje polským tažením v roce 1939. Přepadení Polska ve skutečností nebyl bleskový úder, ale železničně–koňský úder. Při plánování útoku byla důležitá hustota železniční sítě na německé straně fronty a při postupu koně a kopyta německé armády. Tanky volně manévrovali prostorem, prováděly obchvatné manévry a letectvo sloužilo jako dálkové dělostřelectvo - ničilo bodové cíle, napadalo zálohy protivníka a plošně bombardovalo vojenské i civilní cíle za účelem zlomení morálky. Při polské kampani nedošlo k žádným rozhodným tankovým bitvám. Hluboké průniky tankových kolon sice vyvolaly v polské armádě zmatek, ale hlavní slovo měla německá armáda v příhraničních oblastech. Vyhrála obkličovací bitvy a nedovolila Polákům se rozvinout.

Pro potřebu tohoto pojednání pak můžeme říci že:

A/úspěch dosažený v BV tedy není jenom výsledkem úderů tankových sil, ale celkové koncepce armádního útoku. Rychlé vítězství může být dosaženo jakýmkoliv rychlým ochromujícím způsobem. V regionu který řešíme ale tanků je velmi mnoho a značná část je jich na vysoké technické úrovni. Zatímco jinde možná bude role tanků tedy kategorie MBT potlačována nástupem systémů FCS zde se jejich role nedá vyloučit.

B/ BV je tedy možná i v případě asymetrických válek či kombinací asymetrických a technologických válek po roce 2007. A Izrael asi bude nucen se na tento způsob války připravit. Z pohledu asymetrické strategie vystupují dva základní principy pro Izrael musí platí, pokud by je chtěl asymetrický BV aplikovat.

A/ princip času: rozhodnout dříve než OSN
Izrael je v politicky nevýhodném postavení. Jakýkoliv izraelský manévr vždy skončí nevýhodně – z rozhodnutí OSN patovým příměřím, jež je východiskem pro další boje. V poslední době se pak výrazně na této politické nevýhodě podílí i EU. Tanec který tyto dvě instituce předvedli kolem akce v Libanonu je toho dokonalou ukázkou.
Proto Izrael musí udeřit tak rychle aby tyto subjekty nestihly reagovat a dokončit vojenské operace ještě dříve, než o tom tyto subjekty rozhodnou. Pokud totiž rozhodne OSN, skončí to kompromisem, který bude základem budoucích eskalací. Pokud boje ukončí sám a vítězně, bude v nejlepší pozici pro další budoucí válku a pro vyjednávání.

B/ Princip 24 hodin
Izrael musí být schopen vyhodnotit nebezpečnost a především záměr útoků nepřítele během prvních 24 hodin. Ještě v té době musí zahájit zásadní vojenská protiopatření, která tyto záměry uvrhnou do chaosu.
Strategické útoky proti nepříteli tedy musí provést v případě nebezpečí již během prvních desítek minut prvního dne války. Úder to musí být nekompromisní a brutálně účinný.
Konkrétní forma zásahu kterou zvolí, bude jen vyvrcholením mozaiky skládané z neustálého přísunu zpravodajských informací. Izrael je v postavení země, která nemá dost lidí ani materiálu pro vedení dlouhodobé vyčerpávající války. Navíc arabské země silně a vysoce moderně zbrojí a tím se Izrael dostává do pozice slabšího v technických principech asymetrické války.
Takže rychlost ve všem je pro jeho přežití v budoucí možné válce rozhodující.

Tolik první část. Další díl vydám hned po tomto, pohromqdě by to zase bylo moc dlouhé. A malá omluva-vím že jsem se dopustil jisté nepřesnosti a použil jsem vícekrát v textu termín arabské země. Pravdu má někdo z fóra, ten uvedl že přesnější termín je muslimské země.
Naposledy upravil(a) Pátrač dne 22/2/2012, 18:59, celkem upraveno 3 x.
Uživatelský avatar
Pátrač
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 7850
Registrován: 14/8/2008, 06:44
Bydliště: Prostějov

Příspěvek od Pátrač »

IZRAEL V MOŽNÉ KRIZI
Část druhá
V další části se pokusím i s pomocí věštění popsat možné typy hrozeb, kterým by teoreticky mohl Izrael čelit.

a) stupňující se džihád proti Izraeli
Mohlo by to mít podobu k startovacích bojům na jednom místě. Například dojde k neustálému ostřelování jednoho města raketami z pásma Gazy, neokupovaných Golan a podobně, což vyprovokuje Izrael k protiakci. Ta bude záminkou k postupnému „lidovému“ stupňování odporu proti Izraeli i z dalších směrů – např. z libanonského a palestinského území a vysílání dobrovolníků dalších zemí a odesílání demonstrativních kontingentů techniky pro gerilu z arabských států jako projev narůstající mezinárodní muslimské solidarity. Tím bude docházet k narůstající eskalaci konfliktu, což je zrovna způsob který by mohl Izrael vážně ohrozit. Právě pomalá eskalace vyloučí oba časové principy aplikovat tak, aby přinesly, potřebný efekt. Navíc to ztíží označit přesné cíle a tím se možnost koncentrované silové akce vlastně vyloučí.

b) náhlý výbuch násilí.
Boje vypuknou naráz z více směrů jako lidové povstání Palestinců a všemožných islámských bojovníků různých frakcí. V tom případě gerily budou přímo zastupovat armády sousedních států, protože při bojových operacích bude nutno udržet nepřetržitý přísun zásob pro bojující jednotky ze sousedních států. Např. Sýrie bude muset přímo zásobovat „nezávislé gerily“ na libanonské hranici a na Golanských výšinách vojenským materiálem, aby udržela tempo operací.

Jako další varianta se pak může hrozba vyprofilovat buď do podoby

c) technologické války,

Dojde k útoku nebo naopak bude zachycen nástup útočníků tedy v tomto případě silami IDF ještě krátce před úderem pomocí nejmodernějších zbraňových systémů.
Může se jednat o synchronizované útoky množstvím neřízených „primitivních“ raket a zároveň raket s doletem několik set kilometrů, které dopadnou na politická, průmyslová a duchovní centra izraelského státu. Zároveň dojde k úderům bezpilotními prostředky a k překonání izraelské hranice dálkově řízenými bojovými vozidly. Vystřelení raket, vypuštění bezpilotních letounů nebo jednoduchých křídlatých raket dodaných z třetích zemí může být uskutečněno také z běžných civilních dopravních lodí. Ty opticky i fakticky mohou dokončit totální obklíčení Izraele. Ke vzletu bezpilotních letounů i raket může dojít i z neutrálních států tedy třeba z Jordánska a Egypta, kde mohou být sestaveny z propašovaných nebo na místě vyrobených komponentů. Spojení s bezpilotními prostředky a některými typy raket může zajišťovat speciálně vypuštěná nebo „pronajatá“ družice. Pronajatá od Číny a ostře vypuštěná přímo Íránem - ten se k této schopnosti už přiblížil natolik, že :

http://www.novinky.cz/clanek/147442-ira ... trapu.html

od atrapy k funkční je to už nedaleko. Můžou taky kecat ale vyloučit nejde nic.

nebo do podoby
d) Jom Kippurské války z roku 1973. Nejhorší varianta. Zde na Palbě jste se věnovali této válce velmi pečlivě, víme tedy o co šlo. V nové horší podobě by mohlo jít o synchronizovaný úder letectvem řady arabských států a pozemní útok geril na všech frontách, vyztužený po počátečních bojích silami pravidelných armád jednotlivých zemí.
Při útoku syrských jednotek na Golany pak nelze vyloučit irácko – íránské jednotky postupující z jordánského pohraničí kolem syrských hranic směrem na Golany. Z Gazy tlak Palestinců pomocí těžké techniky poskytnuté Egyptem a útok egyptských jednotek za symbolické pomoci libyjských jednotek.
Současně úder proti izraelskému loďstvu a přístavům silami arabských států z oblasti Středozemního moře. Pesimisté vidí i možnosti použití bezosádkových rychlých lodí v radarově málo viditelné podobě s trhavinou směřujících do izraelských přístavů. To vše doprovázeno masivními rušivými údery gerilových neřízených raket z libanonského, syrského i palestinského směru.
Vzhledem k izraelskému jadernému potenciálu pozemní boje budou minimální. Budou pouze obsazeny Golanské výšiny, jen pár kilometrů izraelského vnitrozemí při libanonské hranici a zdevastováno několik izraelských osad na západním břehu Jordánu.
Hlavním cílem arabského útoku bude likvidace leteckého potenciálu IDF a těžké poškození strategické infrastruktury státu Izrael, včetně rozvrácení špičkových zbrojních výrobních podniků. Cílem bude, aby přes zásah USA v OSN měl Izrael v následujícím mírovém období po úderech jen minimální technologický potenciál. To by mohlo vytvořit podmínky pro jeho postupné zlikvidování politicko-ekonomickými nástroji.

Pokud chce Izrael přežít i tuto nejhorší variantu, je pro něho jediná cesta a tím je dokonalé plánování. Není zbytí.
V prostředí, kde je uskladněno tisíce raket a zbraní poblíž hranic s Izraelem, nelze většinou včas zabránit gerilovému útoku ani jeho rychlému rozvinutí. Je ale možné proti rozvíjejícímu se útoku bleskově reagovat. Pro Izrael do budoucna z toho plyne:

- nepřetržitý strategický průzkum – Izrael musí počítat s plošným nepřátelstvím muslimských zemí. Současně s tím musí vypracovat plány ofenzivní obrany s možnostmi nejefektivnějších úderů proti všem státům v doletu izraelského letectva,

- co nejrychlejší rozvoj protiraketové obrany – funguje proti raketám typu Scud a křídlatým střelám, neúčinná dosud proti raketám krátkého dosahu,

- zabránění raketovým úderům z moře proti strategickým cílům v Izraeli,

- posílení stavu letectva natolik, aby Izrael odolal hypotetickému leteckému útoku všech okolních států včetně letectva Saudské Arábie a arabských států na středozemním pobřeží Afriky,

- vytvořit podmínky pro schopnost nepozorovaného letu izraelských letadel do vzdálenosti 1500 km,

- zajistit co největší schopnost chráněného spojení mezi vojenskými jednotkami – Rusko v JO mělo potíže dané i tím že gruzínská strana pronikla do spojovacích sítí ruských jednotek

- zajištění nepřetržitého taktického průzkumu na jednotlivých frontách (libanonský a Golanský směr, v oblasti Gazy a Západního břehu Jordánu) na úroveň praporu,

- modernizace výzbroje a výstroje pozemních jednotek pro vedení kontaktního boje v nepřehledném a městském prostředí včetně posílení obrněné techniky ženijních jednotek

Výčet toho, co musí Izrael udělat, ukazuje jen část z nejdůležitějších opatření. Seznam je ve skutečnosti daleko obsáhlejší. Zde už jen zkratkou. Například pod poslední bod je potřeba promítnout požadavky od neprůstřelné ochranné vesty pro každého vojáka až po výrobu bojových vozidel pěchoty, které by měly pohyblivost a rychlost jako tanky Merkava Mk4, se stejnou pancéřovou ochranou a schopností uvézt 11 vojáků. Vychází z tanku Merkava Mk4 a je označeno Namer APC a první požadavek zní na dodávku 200 Namer APC. Patří sem i zodolnění tanků Merkava systémy aktivní ochrany zde asi pomohou USA. Prostě si k jednotlivým bodům zkuste představit cokoliv a nejspíše to bude pravda.

A jak by mohla vypadat BV v asymetrické válce? Omlouvám se ale zde se opět musím pustit do věštění.
Důležité je vyhodnocení potenciálu gerily a úmyslů jejich sponzorských států na základě výzvědných informací. Jistě - rozvědka nemůže přesně vědět, kolik a jakých zbraní má gerila v oblasti, kolik a kde má přesně bunkrů, která místa zaminovala. Bezpodmínečně ale musí mít ale přehled o způsobu jejich využití. Dále musí znát způsob boje všech potenciálních protivníků, což je důležitější než vědět, kde přesně a kolik nepřátel zaútočí. A to využít při protiútoku. Pohyblivá komanda IDF mají už nyní úspěch v oblasti Gazy. Jsou předobrazem asymetrické BV – jednotlivé fáze útoku pokud možno zahájit naráz, ne postupně, jak by nepřítel očekával. Mělo by tedy jít o pravý opak toho, co se stalo v Libanonu v roce 2006.

K útokům musí dojít v první linii i v hloubce několika kilometrů operačního prostoru gerily zároveň. Bleskový přesun malých bojových skupin na místo zásahu a zároveň jednotky s obrněnou ženijní technikou musí vyrazit k vyčištění průnikových tras do hloubky nepřátelského území pro připravovaný nástup větších jednotek.
Letectvo a dělostřelectvo zároveň musí srovnat se zemí vybraná místa v týlu gerily, kde dojde k výsadkům. Bojovníci gerily se tak ocitnou v dvojím tlaku. Zároveň se musí udeřit na pravděpodobné logistické uzly povstalců a musí se přerušit komunikace směřující k oblastem bojů v ještě větší hloubce, tedy i několika desítek kilometrů.
Nad nejdůležitějšími místy úderů a postupu jednotek je nezbytný nepřetržitý průzkum bezpilotními letouny. V případě rozsáhlých akcí bezpilotní průzkumný letoun slouží k přehledu místa postupu praporu, ne větší jednotky. IDF se musí připravit na širší ofenzivní taktiku. Tedy na možnost, že boj s gerilou bude vyžadovat i údery na vzdálenost stovek kilometrů proti klíčovým cílům některých arabských států, které podporují milice.

Nakonec zbývá napsat: Je to vůbec reálné?

Já nevím. Může dojít k nečekanému útoku arabských států vůči Izraeli? Opět nevím ale podívejte se na to takto:
Pokud Američané mocensky selžou v Iráku a vše směřuje k tomu že se tak stane, celá nažhavená a přitom finančně velmi silná oblast Íránu, Iráku, Sýrie a Libanonu se stane agresivním protiizraelském prostorem.
Jordánsko je neutrální a bude dlouho odolávat vyhlášení nepřátelství. Odpor vůči Izraeli pro Jordánsko není ekonomicky výhodný. Zatím ale vždy podlehlo vábení příležitosti.

Celému tomuto problému velmi napomáhávají USA a EU.
Tlak na demokratizaci arabských států posiluje islamisty. Hrozí reálné nebezpečí, že ve volbách zvítězí v Egyptě islamisté. V tom případě společně s Libyí uzavřou prostor kolem Izraele i z africké středomořské strany.
Sama EU svým váháním zda přijmout do EU Turecko či ne nakonec způsobí převzetí moci islamisty v Turecku, protože důraz na demokratizaci Turecka oslabuje direktivní moc laické armády ve prospěch islamistů. Kdekoliv tohle řeknu, vyvolám mezi demokraty pozdvižení. Naše demokratizační zaslepenost je natolik imbecilní, že nás to jednou bude hodně mrzet. Hrozí vážné nebezpečí, že do 10 let se stane z Turecka islámský stát, Izrael v Turecku ztratí spojence a Turecko se stane, byť třeba jen pasivním, členem protiizraelské sítě.

Írán je sice přirozeným rivalem Egypta na Blízkém východě, lze sledovat vzrůstající napětí mezi šíitskými a sunnitskými oblastmi, ale likvidace Izraele se může stát zcela účelovou momentální shodou v postupu. O tom jsem již napsal jinde romány. Írán přitom jako samotný stát nepředstavuje dnes reálnou hrozbu pro USA ani Izrael a militantní rétorika nynějšího íránského prezidenta je zbytečně divoká. Ani s jadernými zbraněmi by nepředstavoval hrozbu, protože jich nebude mít tolik, aby mohl ovlivnit chování mocností a jejich spojenců, tedy i Izraele, který sám by mohl Íránu vrátit jaderný úder.

Hrozbu může představovat Írán jako součást rozsáhlejší sítě států, které se rozhodnou agresivně konat.
Pokud by v budoucnu snad zaútočily muslimské státy na Izrael podobně jako v roce 1973, nebude se jednat o zahnání Izraelců do moře, ale o likvidaci jejich špičkové výzbroje a moderní infrastruktury. Bude to první fáze nátlaku, aby židé emigrovali z ohroženého Izraele, který ztratil vojenskou převahu, a nakonec odešli všichni i se svými jadernými zbraněmi. Můžu se však jako ve všem mýlit a půjde o celkové vyhlazení židovské populace.
Izrael proto musí být schopen zasáhnout nejen Írán, ale ubránit se proti celé islámské protiizraelské síti. Proto sám musí být součástí podobné spojenecké sítě, ve které dominantní roli budou hrát USA. Je ale otázka zda je to možné.
Izrael ve své strategii bude muset být schopen se postavit proti převážně letecké a raketové válce s islámskými zeměmi.

Izraelsko–arabská válka byla od počátku součástí studené války. Velmoci se velmi rychle rozhodly kterou stranu budou podporovat vojensky, politicky a finančně. Dnes je tato válka součástí války o přerozdělování moci ve světě. Likvidace amerického vlivu v Iráku a likvidace moci Izraele jsou základní předpoklady vzrůstu moci islámských politických skupin vůči USA a EU. EU už dnes vypadá jak skupina států která nechce nic slyšet, nic vidět - jen ať proudí ropa.

V íránském vládním deníku Tehrantimes se v létě 2007 objevil názor, že agresivní chování USA a Izraele oživuje duch odporu v islámském světě, což zvyšuje význam džihádu. Vzdát se machinacím USA by zvýšilo pouze americkou hltavost. Když se nad tím člověk zamyslí, řekl by že to je pravda. Tedy je to pravda, ale pouze pokud jde o USA. Izrael už 25 let vede politiku sebeobrany a pokud je donucen tak zasadí odpovídající uder a opět se stahuje.
Ve stejné době se zde objevila myšlenka o bezvýznamnosti rezolucí OSN. Zde souhlasím plně - tyto rezoluce jsou natolik vágní a neřešící problém, že jsou stejně jako OSN téměř k ničemu.
Pikantní je, že nejvíce na jejich plnění kašle pokaždé a nejvíce ten koho se týkají, tedy i Írán.
Navíc je očividné že Írán se chová podle zásady: "Pro naši islámskou republiku naši sousedé jsou našimi přáteli a nepřátelé našich sousedů jsou považováni za naše nepřátele." V tomto rámci se pohybuje tzv. protizápadní politika oficiálního Íránu. Zde se pak dopouštíme jako příslušníci euroatlantického společenství jedné veliké chyb. Máme v sobě zafixovanou pověru, že boj Arabů proti Izraeli je bojem muslimů proti židům. Ve skutečnosti muslimské náboženství či víra je pouze účelovou zbraní. Íránská muslimská revoluce šíitského střihu vyztužená jadernými ambicemi poslední doby se stala testem americké schopnosti prosazovat svůj vliv v oblasti a je jedno jaké znaménko k tomuto slovu přiřadíme. Ale protože Izrael je námi - tedy euro-americkými státy vytvořený stát, neustálé zkoušení jeho odolnosti je testem odolnosti euro–americké civilizace vůči arabskému tlaku.

Islám představuje pouze náboženskou, legislativní a ideologickou základnu, o kterou se tyto testy opírají. Z této základny lze ve jménu islámu vést ryze mocenská tažení proti území dosud ovládanému křesťany a Židy. Ale to známe ze své křesťanské historie také a to co jsme na vlastní křesťanské základně prováděli zbytku světa nám nikdo neodpáře. Osobně není mezi křesťany a muslimy z hlediska dějinného vývoje a realizované praxe žádný rozdíl.

Izrael je pouze objektem, na které chtějí islámské síly všeho typu ukázat svojí moc. O nic složitějšího nejde. Prostě je nejblíže, je obklíčen, a pokud se jedná o vojenskou stránku věci, je trvale v mimořádně obtížné situaci.

Ropná zbraň. Tento termín se poprvé v rétorice arabských zemí objevil v sedmdesátých letech. Zde jsem ho použil ve vlákně o Jižní Osetii. Zde bych pouze uvedl že levné - tedy bezpracné peníze z ropy, hry kolem její ceny a distribuce jsou z nějakého důvodu startérem militantního myšlení, potlačování opozice a celkového zvýšení agresivity. V různých diskusích kde jsem toto stanovisko obhajoval jsem byl často dotazován jestli zbytečně někomu nenasazuji psí hlavu.
Nenasazuji. Přebytek peněž získaných prodejem ropy a zemního plynu je prostě takový, že tyto země zajistí nejen elitám ale i širokým skupinám obyvatelstva takovou životní úroveň, že tyto zabezpečené skupiny nikdy nebudou v opozici a vždy podpoří jakoukoliv politickou nebo náboženskou aktivitu elit. Navíc jsou tyto peníze základem masivního přezbrojování v celé oblasti. Kam nedodávají USA a západní země - z politických důvodů, dodávají zbraně Rusko a Čína a JAR a Indie a tak dále.

Rusko zcela oprávněně může prodávat arabských státům zbraně, podobně jako západní firmy. Pokud si Írán a Sýrie nemohou objednat zbraně v USA, pro Rusko to je vítaný trh a zdroj dalších potřebných valut. Pokud oba jmenované státy ale i kterékoliv jiné předají nakoupené zbraně muslimským milicím, je to na jejich odpovědnost. Dodavatelé od toho dají ruce pryč. Takže Například Hizballah disponuje čínskými neřízenými raketami typu Grad, protitankovými zbraněmi RPG - 8 z Ruska a protiletadlovými ručnímu střelami francouzské výroby. Přitom RPG-8 je tak výkonná, že jak se američtí odbornícidomnívají zničila i minimálně jeden Abrams v Iráku.

V podstatě tedy Izrael musí do seznamu válečných prostředků nepřítele zahrnout všechny zbraňové systémy islámských zemí a od všech světových výrobců. Více než 80 procent se jich totiž do regionu nakonec dostane. Prachy jsou prachy. Nakonec se může stát, že na bojišti někde na Golanských výšinách se dostanou do přímého souboje Merkava Mk4 a Abrams M1A2. Potom ale na Izrael nevsadím ani bůra.
Pro Izrael je tedy důležitý počet a kvalita zbraní, které se do regionu dostávají, politika arabských států je až na druhém místě. Ta se během 5 až 10 let může zcela změnit. Záleží na momentálních politických potřebách jednotlivých islámských států.

Protože okolní země zbrojí hlavně v oblasti letectva a raketových braní na jedné straně a v oblasti PVO a PO na straně druhé, Izrael se již dnes nachází na samém okraji zvládnutelnosti leteckých útoků islámských států. Z hlediska počtu letadel budou mít arabské státy nad Izraelem vždy převahu. Pozemní síly arabských států by se vůči Izraeli zapojily jen velmi omezeně. Pro pozemní boje není dostatečný prostor a přesun pozemních sil by byl mimořádně nápadný.
Arabské státy jako nesourodý celek mají dostatek ba přímo nadbytek finančních prostředků, aby
a) technicky i početně dohonily izraelskou nadvládu v letectvu
b) dosáhly v oblasti komunikace a průzkumu rovnocenného postavení s Izraelem
c) zahájily v nejbližší době nepřetržitý kosmický průzkum oblasti Blízkého východu
d) konvenčními raketovými prostředky napadly jakékoliv cíle v Izraeli a zdevastovaly jeho vojenské a industriální uzly moci – viz poslední prohlášení íránského prezidenta.
Finanční válku muslimské státy budou trvale vyhrávat dokud bude dostatek těžené ropy. Do té doby má být Izrael zničen.


Dostatek peněz ale situaci vyhrocuje ještě více. Stále více zemí v oblasti má kosmické ambice. Permanentní průzkum blízkovýchodní oblasti je pro Izrael nutný ve všech patrech reality: od kosmického prostoru až po detailní průzkum bezpilotními letadélky při hledání nově budovaných pozic Hizballáhu v libanonském pohraničí.

Koncem ledna 2007 oznámil Allaeddin Boroujerdi předseda Komise pro národní bezpečnost a zahraniční politiku íránského parlamentu, že Írán dokončil vývoj průzkumné družice a balistická střela ji vynese do kosmu. Pokud to je pravda, Írán může kopnout na oběžnou dráhu špionážní satelit s průzkumnými technologiemi o váze více než 300 kg. Ale i pokud to není zatím v jeho možnostech, zaplatí si to v Číně a zase je na svém. Výše jsem uvedl odkaz který jak se zdá tyto ambice potvrzuje.

Co z toho vyplývá? Již v devadesátých letech Izrael pochopil, že je nutná stálá přítomnost izraelských družic v kosmu, aby nebyl závislý na pomoci USA a dalších zemí. Totéž pociťují v poledních letech i islámské země.
Izrael je jednou z osmi zemí světa schopnou vynášet umělé družice a provozovat kosmický průzkum. V minulých 20 letech stavěl Izrael družice, které vynášel vlastními nosnými raketami Jericho, z nichž některé byly neúspěšné. Družice Ofek Izraeli dávají nezávislost na Spojených státech. V dubnu 2006 Izrael vynesl na oběžnou dráhu průzkumnou družici Eros B s využitím ruské nosné rakety. Je to družice fotografického průzkumu s pozemní rozlišovací schopností 70 centimetrů. Podává i komerční informace, ale na fotografie z Íránu má výhradní právo izraelské ministerstvo obrany.

Satelity se stávají nepostradatelné i pro komunikaci na bojišti. Ale protože využívat balistické rakety k vynášení malých družic na oběžnou dráhu bude schopno stále více států, před Izraelem leží skrytá výzva: Je pravděpodobné, že první aktivní družice bude ve válce zničena v kosmickém prostoru letectvem Izraele.
Pokud Izrael zjistí, že jeho nepřátelé chtějí využít nejmodernějších družicových komunikačních a průzkumných prostředků, aby získali převahu, první úder bude muset směřovat na začátku konfliktu do kosmu. Nemusí přitom jít o jediný úder, ale o zničení několika malých družic.
Přitom se nelze vyhnout diplomatické roztržce, protože cílem může být oficiálně „neutrální“ např. Saudsko-arabská družice nebo komerční družice jiného státu, ne íránská či syrská, i když bude využívána ve prospěch např. libanonského Hizballáhu a geril v Gaze. Zde se potvrzuje princip rychlosti před OSN-musí dojít ke zničení kosmických průzkumných prostředků protivníka tak rychle aby to OSN mohla pouze konstatovat ale nemohla tento krok zvrátit.

Likvidace aktivní nepřátelské družice byla dosud tabu, ale jeho prolomení hrozí možná již za několik let právě v blízkovýchodní oblasti. Blbé je že Izrael na tom vždy bude tratit. Proč?

Izrael bude muset řešit těžké dilema. Má první zaútočit a zničit „islámskou družici“? Pokud to učiní, bude obviněn, že zahájil válku v kosmu.
Pokud izraelskou družici zničí islámská raketa, začnou tím sice islámské země kosmickou válku, ale moralistické gesto OSN a EU bude přehlušeno ohromným výbuchem radosti a slávy nad tím, že islámská raketa jako první zasáhla židovskou družici ve vesmíru, a tím islámské státy dohnaly technologický náskok Izraelského nepřítele…… a pokaždé propagandisticky prohrává bohužel Izrael

To tolik vše co jsem chtěl sdělit tomuto fóru na téma Izrael a jeho možnostech v následujících cca 30 letech. Není to moc optimistické ale v té oblasti světa k optimismu není žádný důvod. Nijak tím ale nechci pomlouvat islámské země.

Dělají co dělají a jak dělají a Izrael se chová stejně. Mají své cíle a jdou za nimi. Izrael má smůlu v tom že je závislý na podpoře spojenců a těch mu ubývá. Kouzlo strašidel holocaustu se už skoro ztratilo a celým světem se potichu šíří vlna skrytého antisemitismu.

A Izrael sám dělá vše proto aby tomu pomohl. Stupidní arogance jeho judaistických špiček, neustálé tvrzení že holocaust byl světové spiknutí proti Židům a svět doposud nesplatil dluhy co tím vznikly, mu na popularitě nepřidává.

Více mě nenapadá. Pokud vás tyto dva posty zaujaly, budu se těšit na případnou polemiku.
Naposledy upravil(a) Pátrač dne 22/2/2012, 19:01, celkem upraveno 1 x.
ObrázekObrázek

Pes(ticid) - nejlepší přítel člověka! Nechápete? Nevadí. Hlavní je, že víte že:

JDE O TO, ŽE KDYBY O NĚCO ŠLO, BYLO BY DOBRÉ VĚDĚT, O CO VLASTNĚ JDE.
Uživatelský avatar
Pátrač
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 7850
Registrován: 14/8/2008, 06:44
Bydliště: Prostějov

Příspěvek od Pátrač »

Kolega RAYTHEON napsal plným právem toto:

Na vyloženě rasistický příspěvek cernakuse:
Židi jsou amorální, rasistická a xenofóbní hovádka a jestli tyhle chceš chránit no tak potěš koště.
bylo reagováno takto:
Politická korektnosť je prostriedok výlučne na zakrývanie problémov, nie na ich analýzu a riešenie.
(autor alchymista)

Termínem "nechceme politickou korektnost" se zpravidla zašťiťují zbabělí jedinci, kteří sice mají dostatečnou intelektuální výbavu k tomu, aby identifikovali hovadnost toho kterého výroku, nicméně se s ním vnitřně ztotožňují, leč nenachází osobní statečnost to říci veřejně. Zpravidla se jedná o bývalé příslušníky ksč, v případě mladších kusů o voliče dělnické strany či spolků podobných.

Nicméně ještě zbabělejší jedinci, kteří nenachází odvahu ani k tomuto, je podpoří, třeba takto:
Alchymista napsal: ‹ Zvolit ›
Politická korektnosť je prostriedok výlučne na zakrývanie problémov, nie na ich analýzu a riešenie.
Krásně řečeno.
(poslední větu napsal Hans S.)

S ohledem na svůj rodinný původ, vzdělání, kterého se mi dostalo a na moje společenské postavení si opravdu nemohu dovolit být jakkoliv vzdáleně, třeba i prostřednictvím nickname, spojován s jakýmkoliv rasistickým serverem. Vyzývám proto oprávněnou osobu k neprodlenému zrušení účtu RAYTHEON na serveru PALBA a likvidaci všech souvisejících příspěvků.

Osobu, odpovědnou za provoz těchto webových stránek upozorňuji na skutečnost, že podle předběžných právních analýz, provedených renomovanou pražskou advokátní kanceláří se kterou dlouhodobě spolupracujeme, se pravděpodobně jedná o porušení paragrafu č. 355 trestního zákoníku s tím, že pokud citovaný příspěvek nezmizí do 24 hodin od uveřejnění tohoto varování, bude věc předána k posouzení Policii ČR.

Všem slušným palbákům (dost z nich má na mě kontakt) sděluji, že jsem připraven k jakýmkoliv debatám, vedeným v ryze věcném duchu na téma vojenská či příbuzná radiová technika. Předesílám, že na husákovské lampasáky zvědavý opravdu nejsem a umím je hbitě rozpoznat.
ObrázekObrázek

Pes(ticid) - nejlepší přítel člověka! Nechápete? Nevadí. Hlavní je, že víte že:

JDE O TO, ŽE KDYBY O NĚCO ŠLO, BYLO BY DOBRÉ VĚDĚT, O CO VLASTNĚ JDE.
Uživatelský avatar
Pátrač
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 7850
Registrován: 14/8/2008, 06:44
Bydliště: Prostějov

Příspěvek od Pátrač »

Generál na to reagoval takto:

Zde je názorná ukázka toho, proč jsem chtěl vytěsnit politické debaty z hlavního proudu zdejších diskuzí a přesunout je v lepším případě na vedlejší kolej a nejlépe přeposlat na BListy.

Takže - černakusovi za jeho xenofobní a s trestným činem hraničícím výrokem uděluji výstrahu. Pokud hodlá pokračovat ve stejném duchu a obdobným výrazivem, pouze si vykoleduje BÁN.

Dále - Tuto POLITICKOU diskuzi ve Vojenské sekci zamykám až do rozhodnutí co s ní bude dál.

PS: Pro usnadnění hledání ostatním členům vedení - strana 4 - příspěvek 11:14 cernakus
ObrázekObrázek

Pes(ticid) - nejlepší přítel člověka! Nechápete? Nevadí. Hlavní je, že víte že:

JDE O TO, ŽE KDYBY O NĚCO ŠLO, BYLO BY DOBRÉ VĚDĚT, O CO VLASTNĚ JDE.
Uživatelský avatar
Pátrač
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 7850
Registrován: 14/8/2008, 06:44
Bydliště: Prostějov

Příspěvek od Pátrač »

Jak autor původní práce která je čistě vojensko technologická jsem udělal:

- sloučil oba díly do jednoho vlákna.
- zrušil diskusi k prvnímu
- smazal celé druhé vlákno v četně diskuse.

Diskusi k celé práci zamykám a práce zůstane pouze jako studijní materiál. Jeho korektnost v původní podobě snad není zpochybnitelná.

CO z toho plyne pro mě:

Díky dvěma celodenním služebním cestám jsem nestihl vše pečlivě odkontrolovat a přes mé varování diskuse utekla jinam než měla a kam bych to ani nečekal. Palba byla vystavena možnému trestnímu postihu, protože kolega RAYTHEON by podnět PČR se vší pravděpodobností dal - oprávněně a to nezpochybnitelně.

Neuvěřitelné pro mě je, že já, člověk který za Izrael kope co pamatuji, podílím se na proizraelských akivitách v našem hanáckém Jeruzálemě bych nakonec skončil jako antisemita.

Generále. Čekat na nějaká rozhodnutí není v tomto případě možné. Proto jsem to vyřešil takto.

RAYTHEONE - děkuji za korektní a jasné popsání problému, které vedlo k potřebným opatřením.
ObrázekObrázek

Pes(ticid) - nejlepší přítel člověka! Nechápete? Nevadí. Hlavní je, že víte že:

JDE O TO, ŽE KDYBY O NĚCO ŠLO, BYLO BY DOBRÉ VĚDĚT, O CO VLASTNĚ JDE.
Zamčeno

Zpět na „Blízký a střední východ“