Válka v Indočíně – bitva u Dien Bien Phu

Francie a USA proti Ho Či Minovi
Uživatelský avatar
sa58
1. Armádní generál
1. Armádní generál
Příspěvky: 3477
Registrován: 4/2/2005, 12:43
Bydliště: Zlínsko
Kontaktovat uživatele:

Válka v Indočíně – bitva u Dien Bien Phu

Příspěvek od sa58 »

Válka v Indočíně – bitva u Dien Bien Phu

Většina lidí zná Vietnamskou válku pouze jako konflikt mezi Severním Vietnamem a USA. Ale první válka po japonské okupaci Japonskem byla válka mezi Francií coby místní koloniální mocností a prokomunistickými partyzány označovanými jako Viet Minh. V jejím čele stále předseda komunistické strany Ho Či Min a vojsku velel generál Vo Nguyen Giap.

V září 1945 vyhlásil Ho Či Min nezávislou Vietnamskou republiku kterou Francie neuznala a zahájila vojenské akce, na které reagovali Vietnamci partyzánskou válkou. V prosinci 1950 se ujal velení francouzských vojsk generál de Lattre de Tassigny, který dobyl nazpět většinu obsazeného území. Francouzi však v podstatě kontolovali pouze místa obsazené armádou. V září 1952 byl pro nemoc odvolán generál de Lattre de Tassigny, který záhy nato umírá. Velení se ujímá generál Raoul Sagan, po něm v květnu 1953 generál Henri Eugene Navarre.

Navarre pohrdal Giapem, nazýval ho vesničanem a amatérem. Nevěřil, že by Giap dokázal shromáždit dostatek jednotek, ani že je dokáže zásobovat jídlem a vybavením. Navarre se však mýlil.

Navarre byl rozhodnut vybojovat rozhodujíci bitvuu Dien Bien Phu. Soustředil tam francouzské jednotky a chtěl donutit Giapa k frontálnímu útoku ve stylu číňanů za korejské války, kdy by francouzi využili své palebné převahy. Na základnu a polní letiště vzdálené asi 350 km západně od Hanoje umístil 15.000 vojáků, 24 děl a 4 houfnice.

Giap základnu obklíčil dvěma divizemi a další dvě divize obsadily hranici s Laosem. Dokázal taky nepozorovaně umístit v krytých postaveních okolo základny asi 200 děl a raketometů. Navíc bylo dělostřelectvo na základně rozmístěno do tří základen okolo osady a nemoho se navzájem podporovat....

I výběr velitelů se zrovna nepovedl. Generál Christian Marie Ferdinad de Castris byl zvolen kvůli možnosti použití tanků v bitvě, ovšem u základny byl terén nepoužitelný pro jejich nasazení... Jeho zástupce, velitel dělostřelectva Piroth tvrdil, že zničí každé dělo, které vystřelí více než 3 x. Později spáchal sebevraždu...

Jediná možnost zásobovaní obležených vojsk byla vzduchem, byly sem přisunuty jako posila parašutisti. Než letiště obsadily Vietnamci, bylo sestřeleno 62 letadel.

Ačkoliv Navarre očekával okamžitý frontální útok, Giap postupoval systematicky a pomalu. Trvalo tři měsíce než se rozhodl zaútočit. Po tu dobu jeho vojsko kopalo okolo základny tunely, zákopy, připravovalo kryté postavení pro dělostřelectvo. Pro zásobování použil Giap v obrovském množství kola a veškeré dostupné prostředky. Dokázal tak zásobavat svá vojska o síle 50.000 vojáků. Jeho převaha nad Francouzi byla čtyřnásobná... Dalších 20.000 můžů střežilo zásobovací trasy.

Než Giap zaútočil na hlavní základnu, dobyl dva dělostřelecké body (viz výše), potom pouze utahoval smyčku kolem základny. Dne 7.5.1954 zaútočili a dobyli Dien Bien Phu. Válka v Indočině byla prakticky ukončena.

Z 15.094 obránců bylo 10.000 zajato, z toho byla polovina zraněných. Vietnamci přisli asi o 25.000 mužů.

Nakonec byli francouzi poraženi opovrhovaným vojákem, který se zachoval profesionálněji než oni.


P.S. Generál Giap je ročník 1911 a asi je stále mezi námi!
ObrázekObrázekObrázekObrázek

"Nachystejte květináče, na vánoce sem zpátky!"
Uživatelský avatar
YAMATO
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 2808
Registrován: 19/3/2005, 19:25
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od YAMATO »

Pěkné...Frantíci zas jednou podcenili situaci. 24 děl a 4 houfnice...to si mysleli, že to postačí? Na druhou stranu, poměr ztrát 5000: 25000 (tedy pokud jsou to padlí?) je hodně drsný...
ObrázekObrázek

Když zmizíš, tak budeš zmizelej, jinak tě zmizím já.
Nelson
nadporučík
nadporučík
Příspěvky: 857
Registrován: 11/6/2005, 10:25
Bydliště: Většinou doma

Příspěvek od Nelson »

Podle toho co jsem četl, kdyby Francouzi nepodcenili nepřítele, mohli udržet Dien Bien Phu mnohem déle a možná i prorazit obklíčení a ustoupit. Jednotky a zásoby na to měli.
Ale velitel opevnění prý například odmítl přepadnout ze zálohy přisunující se partizánské dělostřelectvo, protože předpokládal že jen projdou kolem a Francouzů si nevšimnou.
ObrázekObrázek

Z Palby jsem odešel, dotazy už na mě nesměrujte.
Uživatelský avatar
YAMATO
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 2808
Registrován: 19/3/2005, 19:25
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od YAMATO »

Nechtěl zlikvidovat nepřátelské dělostřelectvo? I kdyby jen "procházelo", tak to bylo absurdní...inu, Francouz :roll:
ObrázekObrázek

Když zmizíš, tak budeš zmizelej, jinak tě zmizím já.
Uživatelský avatar
Haness
Důstojník v záloze
Důstojník v záloze
Příspěvky: 944
Registrován: 18/4/2005, 22:16
Bydliště: Brno

Příspěvek od Haness »

To nebylo naposledy kdy nepřátelé,ať už Francouzi co by kolonisti,nebo Američani podcenili svého nepřítele = vietnamské generály, ti byli bráni jako nějací hlupáci a nakonec ukázali jak dokáží skvěle taktizovat.

Ostatně ta partyzánská válka byla pro francouze docela zvrat pže pro ně v tomto terénu vést tento druh války nebylo zrovna ideální.
ObrázekObrázek

Pouze zasáhnout nestačí.....
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Příspěvek od michan »

Zajímavé byli názory francouzských pilotů, kteří prováděli u Dien Bien Phu leteckou podporu.Ti tvrdili, rozbombardovali jsme zásobovací cestu přes den i napalmem, druhý den byla cesta buď o kilometr vedle, nebo vše zahrnuto a vše začínalo znova. Šlo o nebývalé nasazení místního obyvatelstva na pomocné práce, to se opakovalo i potom proti američanům.
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
Daver
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 1573
Registrován: 5/10/2004, 21:11
Bydliště: Plzeň

Příspěvek od Daver »

jednou z největších chyb francouzů u Dien Bien Phu, že nechaly padnout opěrné body na okolních kopcích(Béatrice,Anne-Marie,Gabrielle,Isabell), kdyby tyto opěrné body byli udrženy. nemuselo by Dien Bien Phu padnout
"Nemůžeš-li střílet, staň se bunkrem, nemůžeš-li se hýbat, staň se zbraní, nemůžeš-li vyhrát, staň se hrdinou."
Nelson
nadporučík
nadporučík
Příspěvky: 857
Registrován: 11/6/2005, 10:25
Bydliště: Většinou doma

Příspěvek od Nelson »

Myslím, že by to Francouzi neudrželi. Izolované opěrné body podle mně nemají šanci bránit se nějak extrémně dlouho ani s leteckou podporou. Problémem by bylo hlavně zásobování.
Ale mohlo to prodloužit celou vietnamskou operaci, případně mohly hlavní síly Frantíků ustoupit.
ObrázekObrázek

Z Palby jsem odešel, dotazy už na mě nesměrujte.
Uživatelský avatar
wildesau
nadpraporčík
nadpraporčík
Příspěvky: 420
Registrován: 5/3/2006, 09:05
Bydliště: Otrokovice

Příspěvek od wildesau »

Teď jsem viděl zajímavý film o této bitvě....Bitva o Dien Bien Phu....doporučuji.
Uživatelský avatar
Thór
7. Major
7. Major
Příspěvky: 889
Registrován: 7/8/2008, 02:35
Bydliště: Chrudim

Příspěvek od Thór »

Špinavá záležitost hlavně pro Cizineckou Legii. Ta n a Dien Bien Phu hezké vzpomínky nemá......
ObrázekObrázek
" Thór "

Kaphar hunnu bhanda marnu ramro
Uživatelský avatar
Mantra
7. Major
7. Major
Příspěvky: 1018
Registrován: 19/2/2008, 08:57
Bydliště: Platan

Re: Válka v Indočíně – bitva u Dien Bien Phu

Příspěvek od Mantra »

Právě jsem dočetl knihu Vzpomínky na Dien Bien Phu, ve francouzském originále Paroles de Dien Bien Phu, od autorů Pierre JOURNOUD a Hugues TERTRAIS a rozhodl jsem se, doplnit některé pasáže z této knihy na dokreslení toho co se odehrávalo v průběhu 2 měsíčních bojů v Dien Bien Phu.

Ofenzíva Vietnamské lidové armády (VLA) proti opevněnému kempu byla zahájena 13. března 1954 a trvala s malými přestávkami do 7. května 1954. V průběhu bojů VLA pod vedením generála Giapa provedla tři velké ofenzívy/útoky a to 13. a 30. března a poslední 1. května.

V průběhu přípravné fáze francouzské velení přemýšlelo ve vší tajnosti jak jednotky rozmístěné v Dien Bien Phu stáhnout. Byly vymyšleny dvě operace:

1. Ariane – předpokládala ústup jednotek směrem k Laosu
2. Xénophon – cílem bylo probít se směrem na Nam Ou a k řece Mekong

Jak víme z historie ani jedna z nich nebyla realizována.

Francouzské síly byly v údolí Dien Bien Phu rozmístěny okolo letiště v opevněných prostorech, které byly pojmenovány písmeny podle abecedy a byla jim dána dívčí jména. Na severu, uprostřed sestavy byla Gabrielle, obsazená vojáky 5. praporu 7. Regiment Tirailleurs d´Algerie (RTA - pluk alžírských střelců), na východ byla Béatrice, obsazená 3. praporem 13. tzv. Demi-brigade (poloviční) Cizinecké legie (DBLE) a na západní straně byla Anne-Marie s thajským praporem č.3 (bataillon thais) BT3.
Jižně pod tímto bodem byl opěrný bod Huguette s 1. praporem 2. pěšího pluku Cizinecké legie (REI), na druhé straně letiště byla Dominique se 3. praporem 3. pluku RTA a 3. rotou thajského praporu č. 2, v prostoru byla ještě četa 6-ti těžkých minometů Cizinecké legie, určená pro podporu Beatrice a baterie 105mm houfnic.
Jihozápadně od Huguette byl opěrný bod Francoise s rotou thajských partyzánů. Na druhé straně letiště byl opěrný bod Éliane, kde byl rozmístěn 1. prapor 4. pluku marockých střelců (RTM). V prostoru Claudine bylo rozmístěno operační velitelství, 8. úderný výsadkový prapor, 1. prapor 13. DBLE, 1. výsadkový pluk Cizinecké legie (BEP), tanková rota a několik baterií dělostřelectva se 4ks 155mm houfnicemi a 16ks 105mm houfnic.
Pět kilometrů jižně byl opěrný bod Isabelle s 2. praporem 1. RTA, 3. praporem 3. pěšího pluku Cizinecké legie a dále zde byly dvě baterie 105mm houfnic ze 3. praporu 10. koloniálního dělostřeleckého pluku a jedna četa tanků M24.

Takováto byla sestava kempu v březnu roku 1954, těsně před samotnou ofenzívou VLA.

10. března obdržel plukovník de Castries informaci o plánovaném zahájení ofenzívy dne 13. března. Tuto informaci mu vzápětí potvrdil i generál Cogny. Dvanáctého března v odpoledních hodinách oznámil svému štábu a velitelům všech sektorů: „Pánové, zítra v 17.00 hodin to vypukne“!

Těsně před ofenzívou generál Giap vyslal přepadové oddíly, aby zničily letadla na letištích v Hanoi (Gia Lam) a Haiphongu (Cat Bi), čímž dokázal jak dobře pochopil závislost kempu na leteckém zásobování.

A jaká byla motivace francouzských vojáků? Podle dochovaných dokumentů byla velmi dobrá. Francouzi po tolika letech učinkování v Indočíně si již zvykly na běžný život, neboť jedna rotace trvala většinou 24 měsíců. Někteří v době zahájení ofenzívy již měli za sebou i 3 rotace!
Ve francouzském kontingentu byli staří válečníci, kteří prošli různými bojišti druhé světové války nebo byli členy Hnutí odporu na území okupované Francie. Dále zde byli mladí Francouzi ve věku 20-30 let, kteří za války nemohli bojovat a tak chtěli napodobit své předky se zbraní v ruce. Tito na jedné straně rozuměli požadavku vietnamských představitelů o nezávislost a na straně druhé cítili mravní povinnost bránit Vietnam proti komunismu.
Byla zde i nepočetná skupina dobrodruhů, kteří si chtěli povyrazit a pak zde byli vojáci ze zemí jako Vietnam, Laos, Thajsko, Kambodža a různých částí Afriky, kteří tvořili naprostou většinu kontingentu. Ti jediní se podle všech svědectví bili hlavně pro své velitele, ke kterým vzhlíželi s důvěrou a respektem v boji na život a na smrt....

13. března si generál Giap dal jenom malou chvíli na čas a nespustil útok přesně v 17.00 hodin, ale až v 17.15 hodin. V tento čas rozpoutal svým dělostřelectvem peklo na zemi. Hlavní nápor se soustředil na Beatrice, kde byli legionáři.

Camille Acquarone byla v době zahájení v letadle, které přivezlo pomoc obleženým vojákům:
První granát dopadl za levé křídlo letadla. Všichni na palubě byli během vteřiny venku. Již si nevzpomínám jak jsem přistála na zemi, ale letadlo bylo vzápětí zasaženo několika granáty. Vypadalo hrozně, jako řešeto, proděravěná kola, jedno křídlo zlomené a nespočet dalších těžkých poškození.Sbohem můj ochránče Nectar Québec!
Na povel marockého vojáka, který nás vyvedl ze skrytu, my, ubozí příslušníci letectva na zem, jako ryby bez vody, jsme se vrhali k zemi a hned zase rychle pádili pryč z dosahu střepin z granátů VLA. Ocitla jsem se sama na Anne-Marie, kde jsem přežila noc pod těžkou neutuchající palbou.
Po několika prudkých útocích v průběhu noci, Beatrice padla do rukou Viet-Minhu. Nepřátelské dělostřelectvo ostřelovalo údolí bez přestání ze všech svých děl. Žádný z opěrných bodů se přívalu granátů nevyhnul, bylo to strašné
.“

Beatrice byla vystavena smršti granátů první dvě hodiny, kdy podle svědků dopadalo až 60 granátů za minutu (mezi nimi i vlastní špatně mířená střelba). Žádné místo nezůstalo ušetřeno, sklady munice, velitelské stanoviště, úkryty pro živou sílu, telefonní linky, prostě všechno bylo roztrhané na kusy a mezitím i vojáci.....podplukovník Gaucher, zodpovědný za obranu Dien Bien Phu, byl zabit granátem, který explodoval přímo v jeho bunkru!

Beatrice odolávala do noci, kdy byla obsazena vojáky VLA. Během tak krátké chvilky zmizel jeden z nejlepších praporů francouzské armády!! Ti co přežili toto peklo, se buď stáhli do pevností v centrální části anebo byli zajati.

Poručík Pierre Clément popsal první zážitky po pádu Beatrice takto:
„13. března večer, jsme viděli Beatrice pod těžkou palbou. Granáty padaly z nebe jako kapky deště. Některé taky nevybuchly, a tak zázračně zachránily životy některému z našich vojáků. A v tom dopadl granát do našeho okopu. Procitl jsem až ráno a dozvěděl se, že Beatrice padla. Bylo pro mě nepředstavitelné, že jeden prapor Cizinecké legie bude poražen během noci!Všechny úkryty byly nedokonalé neboť jsme neměli dostatek materiálu na jejich výstavbu. Úkryt velitele praporu měl být nezničitelný a byl zničen mezi prvními. Od té chvíle, kdy úkryty legionářů, těchto uznávaných a bez konkurenčních stavitelů, nevydržely, mohli jsme se mi ostatní začít obávat o svůj život!“

Obrázek
budování ochranných staveb

Na druhou stranu staří válečníci z druhé světové války si své úkryty stavěli podle získaných zkušeností jako vedoucí lékař Jean Loouis Rondy, z 1. výsadkového praporu Cizinecké legie:
„Když jsem si stavěl svojí ošetřovnu, tak jako jsem stavěl své bunkry za druhé války s divizí Leclerc, byl jsem všem pro smích. Ještě před bitvou jsem zjistil, že Giapovo dělostřelectvo nebudou žádní břídilové, neboť zbytečně nemrhali municí a stříleli pouze když zaměřovali svoje děla. V roce 1944 jsem zažil přehradnou palbu německé armády (nejlepší ze všech!) a několik dělostřeleckých přepadů a od té doby jsem věděl, že člověk není nikdy dostatečně hluboko zakopán před účinky dělostřelectva. Výsledek: moje ošetřovna vydržela až do posledních dnů. Ostatní špatně vybudované pozice, se rozpadali jedna za druhou a v nich umírali vojáci....jako rentgenový sál, který byl zeshora zakrytý deskami „Sommerfield“ a nízkou vrstvou zeminy. Po prvním zásahu bylo po sále a v něm zemřelo 9 vojáků a několik dalších bylo zraněno!“

Obrázek
vstup do velitelství plukovníka de Castries
Naposledy upravil(a) Mantra dne 18/10/2013, 18:50, celkem upraveno 1 x.
Obrázek
"Will screw them hard, fast, and in an elegant manner."
Major General Haim Bar-Lev 1967
Uživatelský avatar
Mantra
7. Major
7. Major
Příspěvky: 1018
Registrován: 19/2/2008, 08:57
Bydliště: Platan

Re: Válka v Indočíně – bitva u Dien Bien Phu

Příspěvek od Mantra »

Hrůza prvních hodin po útoku pokračovala 14. března zničením opěrného bodu Gabrielle. Tento opěrný bod byl plukovníkem de Castries vyhodnocen jako nejlépe připravený k obraně. Bylo na něm rozmístěno 877 vojáků ze 7. RTA, což znamenalo přibližně dvojnásobek toho co bylo na Beatrice. I prapor v těchto počtech dokázal hrdinou obranou odrazit 308. divizi VLA, která byla stažena a musela být nahrazena plukem 312. divize, který dokončil dílo zkázy.

Ke všem těmto rychlým prohrám přispěly špatně zodolněné úkryty pro živou sílu. Bohužel v zásobování dostali přednost jiné komodity než ženijní materiál a tak se bunkry stavěly ze všeho možného. Většina jich byla odolná proti granátům ráže 105mm, ale VLA měla ve výzbroji i 120mm minomety a ty ničily co se dalo.

Francouzské dělostřelectvo pod velením podplukovníka Pirotha bylo proti záplavě děl VLA k ničemu. Tyto byly umístěny ve skrytu, takže je nešlo najít ani letectvem. K tomu ještě mohli dělostřelci vietminhu střílet na přímou viditelnost a jak poznamenal generál de Brancion „Giap a jeho dělostřelci dotáhli myšlenku dělostřelectva k dokonalosti. 13. března, i přes jejich základní technické znalosti, mohli přímou palbou likvidovat francouzské dělostřelectvo, které bylo rozmístěno přímo před nimi .“

Situaci a morálku po 3 dnech bojů, popsal poručík Lepeltier, sloužící na velitelství GONO (Gropement d´Operations de Nord-Ouest) v Dien Bien Phu těmito slovy: „14. března večer, padla Gabrielle. Tento den jsme si uvědomili, že to bude velmi těžké. Naše morálka byla dobrá, podle toho jak držely úkryty. Na druhou stranu thajci neměli v lásce život v opevněném táboře. Byli to chodci a nebyli stvořeni pro válku v zákopech. Propaganda vietminhu si nebrala servítky, aby je donutila k dezerci. Hodně jich odešlo, ale zase se většinou vrátili, ale dobře vycvičené roty držely až do konce.
Těžko říct jaký vliv na morálku měly dezrece, ale je nutno říci, že dva dny po Gabrielle padla Anne-Marie, opuštěná thajci......Toto byl začátek pomalého umírání. Zranění začali zaplavovat polní nemocnici.“


Podplukovník Piroth, veterán z bojů v Itálii a ve Vietnamu, kde přišel o jednu ruku, si byl dobře vědom toho, že na jeho bedrech leží tento neúspěch a hlavně ztráty na lidských životech a to i jeho dělostřelců. Byl to on, kdo se vysmíval všem zprávám o množství a schopnostech dělostřelectva VLA. O svých pocitech se svěřil svému dobrému kamarádovi podplukovníkovi Tranquartovi, ještě předtím než byl ostře pokárán podplukovníkem Langlais. Takto otřesen pronesl jednu
z posledních vět: „Všechno je ztraceno. Řekl jsem plukovníkovi de Castries, že musíme přestat bojovat. Budeme zmasakrováni a je to moje chyba.“

S tímto pocitem viny vydržel žít několik málo hodin, a v noci ze 14. na 15. března si zbylou rukou odjistil granát na prsou.....Ještě předtím se svěřil padremu 13. DBLE: „Jsem odpovědný za to, že máme méně prostředků ne VLA. Všechny nabízené houfnice 155mm jsem odmítal a jedině s nimi bych dokázal umlčet ty vietnamské stopětky." Podplukovník byl ve vší tajnosti pohřben přímo v bunkru kde sebevraždu spáchal. Zpráva o jeho smrti se však rozšířila velice rychle.

Pomoc přichází z nebe.........
Naposledy upravil(a) Mantra dne 18/10/2013, 21:01, celkem upraveno 1 x.
Obrázek
"Will screw them hard, fast, and in an elegant manner."
Major General Haim Bar-Lev 1967
noah11
podpraporčík
podpraporčík
Příspěvky: 270
Registrován: 17/11/2010, 13:10
Bydliště: Vranov

Re: Válka v Indočíně – bitva u Dien Bien Phu

Příspěvek od noah11 »

Len tak na okraj, ono na to vítězství sú vietnamčíci patrične hrdý. Mám jedného kamaráta vietnamčíka prijal meno Mirko LiHu a má sieť obchodov Tien Bien Phu.Ked som sa ho pýtal že prečo tie obchody tak nazval, tak povedal že preto že jeho dedo aj otec padli v tejto bitke.
Uživatelský avatar
Mantra
7. Major
7. Major
Příspěvky: 1018
Registrován: 19/2/2008, 08:57
Bydliště: Platan

Re: Válka v Indočíně – bitva u Dien Bien Phu

Příspěvek od Mantra »

no vida, my o vlku a on chudák za dveřmi

http://www.novinky.cz/zahranicni/svet/3 ... -giap.html

RIP
Obrázek
"Will screw them hard, fast, and in an elegant manner."
Major General Haim Bar-Lev 1967
Uživatelský avatar
josefg
poručík
poručík
Příspěvky: 713
Registrován: 16/5/2009, 16:04

Re: Válka v Indočíně – bitva u Dien Bien Phu

Příspěvek od josefg »

Mantra píše:no vida, my o vlku a on chudák za dveřmi

http://www.novinky.cz/zahranicni/svet/3 ... -giap.html

RIP
Proč chudák? 102 let celkem, ve špitálu poslední 4. To je dobrá bilance. Málo komu z nás bude dopřáno totéž. Prostě komu pámbu tomu všichni svatí. :D
Zajímavý svým pohledem a dobře čitelný článek nejen této bitvě a o Giapovi vyšel na BL http://www.blisty.cz/art/70385.html
Obrázek

read between lines, read between lies
Uživatelský avatar
Mantra
7. Major
7. Major
Příspěvky: 1018
Registrován: 19/2/2008, 08:57
Bydliště: Platan

Re: Válka v Indočíně – bitva u Dien Bien Phu

Příspěvek od Mantra »

Než se pohnu s textem, tak sem vložím nějaké fotky, jsou z buletinu o francouzském 31. ženijním pluku, který se pod názvem 31 battailon de marche du génie zúčastnil této bitvy a získal za ní tyto tři citace - udělení válečného kříže, první dvě s číslem 18 jsou pro 2. a 3. ženijní rotu, za hrdinství a statečnost v boji a ta poslední je pro celý ženijní pluk, za nasazení v Indočíně, jsou v ní uvedené všechny jeho hrdinské skutky a za Dien Bien Phu, kde za cenu obrovských ztrát, pod neustálou, zuřivou palbou nepřítele, dokázal neustále opravovat úkryty a přistávací dráhu, pokládat minová pole a ničit nepřátelská opatření.

Obrázek Obrázek Obrázek

místo klávesy Enter používej příště mezerník, díky Skelet

a ještě vložím jejich bojovou zástavu
Obrázek
Naposledy upravil(a) Mantra dne 18/10/2013, 18:47, celkem upraveno 1 x.
Obrázek
"Will screw them hard, fast, and in an elegant manner."
Major General Haim Bar-Lev 1967
Uživatelský avatar
Mantra
7. Major
7. Major
Příspěvky: 1018
Registrován: 19/2/2008, 08:57
Bydliště: Platan

Re: Válka v Indočíně – bitva u Dien Bien Phu

Příspěvek od Mantra »

Francouzské velení rozhodlo o posílení kontingentu v obleženém kempu, již 12. března, kdy byl v Hanoi uveden do vyšší bojové pohotovosti 5. vietnamský výsadkový prapor (5e Bawan) pod velením kapitána Botelly, který si vydobil své ostruhy již při bojích v Bretani v roce 1944.

13. března bylo všem vojákům oficiálně oznámeno, že budou vysazeni do Dien Bien Phu. Po tomto oznámení se jeden z velitelů rot zeptal, zda je v prostoru nepřátelské dělostřelectvo. Odpověď byla - ani náhodou! a že největší nebezpečí hrozí od kulometů. Již odpoledne byl odlet posunut na 14. března a na brífinku, který byl veden ve zvláštním tónu, se vojáci dozvěděli o neskutečné síle Giapova dělostřelectva a pádu legionářské pevnosti Beatrice. Všude zavládlo zděšení a všem bylo řečeno: „Ihned po dopadu na zem nezůstávejte na místě, střílí se ze všech stran. Odhoďte padáky a běžte se schovat do nejbližšího skrytu.“ Opustit svůj padák? To byl pro výsadkáře signál, že je situace opravdu vážná.

Na tomto brífinku byl přítomen i major Marcel Bizard, nový zástupce velitele praporu, který právě přijel z Francie. Byl toho jeho třetí pobyt v Indočíně. Když měl zbalené všechny věci a byl připraven k odletu dozvěděl se, že nepoletí z jednoho prozaického důvodu:

„ Prapor se dostavil na letiště, kde nás očekával plukovník Sauvagnac, velitel praporu. Kapitán Botella mě představil plukovníkovi, který mi ihned zakázal odlet potom, co se dozvěděl, že nemám výsadkářský odznak! Nic s ním nehnulo a tak jsem musel absolvovat výsadkový kurz. Ten trval 6 dní a tak jsem se mohl připojit k praporu až 20. března. Ironií osudu bylo, že Dakota kterou mě dopravili do Dien Bien Phu byla na zpáteční cestě sestřelena.“

Obrázek Obrázek
pohled na letiště--------------------------------------------------------------- svařování železných plátů

Dalším praporem, který byl vysazen do Dien Bien Phu byl 6-tý koloniální výsadkový prapor, pod velením major Bigearda, nejdekorovanější voják francouzské armády. V armádě začal v roce 1936 jako voják na pevnosti v Haguenau u 23. pěšího pevnostního pluku http://fr.wikipedia.org/wiki/Marcel_Bigeard , a dotáhl to až na generál poručíka. Jeho vojenský život byl opravdu zajímavý. Poprvé byl nasazený v Indočíně v letech 1945-46 a z té doby si nesl přezdívku Bruno, podle jeho volacího znaku a takhle vzpomínal na chvíle,kdy mu oznámili že poletí do Dien Bien Phu:

„15. března 1954 si mě k sobě zavolal generál Cogny do Hanoje a řekl mi: Bruno, Béatrice a Gabrielle padly. Naše dělostřelectvo a protiútoky jsou neúčinné. Je třeba, aby jste zítra skočil s praporem do Dien Bien Phu. Odpověděl jsem, že pro mě to není problém, ale pro prapor, po 20 měsících permanentního nasazení to může být těžké. Cogny ale trval na svém. Po návratu k praporu mě čekalo překvapení. Vojáci byli hrdí na to, že jdou opět do akce a všichni byli přesvědčeni, že společně změníme průběh bitvy. A tak jsme 16. března podruhé seskočili do Dien Bien Phu. Při seskoku několik mých vojáků bylo zabito, naštěstí ne moc. V pořádku jsem dorazil na velitelské stanoviště plukovníka de Castries, který mi řekl: Milý Bruno, jsem rád, že Tě vidím. Jde to tady od desíti k pěti, budeš zástupcem podplukovníka Langlais. Tak se ukaž!“

Obrázek
tady už jako plukovník

Se svými vojáky byl rozmístěn v prostoru opěrného bodu Eliane 1 a 2. Jejich přílet zvedl v kempu morálku. Bigeard se podílel se svým praporem na úspěšných proti-útocích a s podplukovníkem Langlais se podílel na plánování obranných bojů. Byl zatčen 7. května. Propuštěn byl po 4 měsících a poté navždy opustil Indočínu.

O morálce Bigeardových vojáků svědčí i další svědectví podporučíka Allaira, velitele minometné čety:

„15. března večer, jsem byl předvolán k veliteli, který mi sdělil, že zítra skáčeme do Dien Bien Phu. Po všech těch informací z kempu o průběhu bojů, jsem si pomyslel, že to nebude nic jednoduchého. Nechal jsem nastoupit četu a všem jsem tuto novinu oznámil a dále jsem jim řekl, že všichni znají prostor výsadku, a že vím jak se tam dostane, ale už nevím jak se dostaneme odsud. Řekl jsem jim to, protože jsem si to mohl dovolit a hlavně protože jsem musel. Nebyl jsem tu od toho abych jim lhal. Dal jsem pokyny svému zástupci – sbalit zbraně, materiál, připravit minomety a všechno ostatní ke shozu. Pak jsem ve svém pokoji, kde jsem s dalšími čtyřmi poručíky, napsal dopis mojí ženě. Napsal jsem jí - jdeme do složité akce. Možná o mě dlouho neuslyšíš, ale neztrácej naději, já se vrátím.......Když jsem si balil batoh, objevili se tři moji vojáci. Oznámili mi, že by ještě chtěli navštívit vojína Goumana, který je v Hanojské nemocnici. Odpověděl jsem, že to nepřipadá v úvahu, neboť máme zvýšenou bojovou pohotovost. Oni ale naléhali dál, a já nechtěl, aby utekli „přes zeď“ a tak jsem to vzal na sebe se slovy, že se budou chovat obezřetně a budou na nástupišti před odletem. Sborově odpověděli, že se na ně mohu spolehnout..... O půlnoci na nástupu mi zástupce podal hlášení a oznámil mi, že četa je nastoupena v počtu 26!! To není možné řekl jsem, má nás být 25! Spočítal jsem si je sám a zjistil, že ti tři „unesli“ Goumana z nemocnice, aby s námi mohl jet do akce!“

Až do konce bojů, byl kemp zásobován z Hanoje. Celkem bylo vysazeno 4270 vojáků. Většina však už byla bez iluí, že budou schopni zvrátit průběh bitvy. Na začátku dubna byla vysazena 2. rota 1.výsadkového pluku pod vedením majora Bréchignaca a po ní 9. dubna následoval 2. výsadkový pluk cizinecké legie v jehož sestavě skákal i poručík de Biré:

Obrázek
plukovník de Castries na svém velitelském stanovišti

9. dubna jsme byli vysazeni......Nezapomenutelná scéna, všechny ty DC-3 prolétající svítícími střelami z protiletadlových kanónů. Celá dopadová plocha byla pod palbou dělostřelectva a minometů – neskutečné a strašné; padák velitele 1. čety nadrotmistra Patri se vzňal a přistál jako hořící pochodeň, při dopadu se těžce zranil....v tom samém prostoru byl předchozí večer zabit kapitán Delafond, když dosedal na zem....Zbytek roty byl vysazen až následující noc a rota se dala dohromady až po 48 hodinách, pod neutichající palbou vietnamců....a to jsme měli pozemní navádění!“
Naposledy upravil(a) Mantra dne 18/10/2013, 18:57, celkem upraveno 1 x.
Obrázek
"Will screw them hard, fast, and in an elegant manner."
Major General Haim Bar-Lev 1967
Uživatelský avatar
josefg
poručík
poručík
Příspěvky: 713
Registrován: 16/5/2009, 16:04

Re: Válka v Indočíně – bitva u Dien Bien Phu

Příspěvek od josefg »

No vietnamčíci se s frantíkama zjevně moc nemalovali, ale frantíků bylo taky víc než dost a dělali všechno proto, aby je nenáviděl každý koho potkali. Kdo z místních měl "řeči" dopadl jak za heidrychiády Giapovu matku utýrali a jeho ženě utali hlavu. Tak že biblické nedělej druhým co nechceš, aby dělali tobě zjevně moc nectili.
Obrázek

read between lines, read between lies
Uživatelský avatar
Mantra
7. Major
7. Major
Příspěvky: 1018
Registrován: 19/2/2008, 08:57
Bydliště: Platan

Re: Válka v Indočíně – bitva u Dien Bien Phu

Příspěvek od Mantra »

Výsadky pokračovaly neustále a francouzi nahrazovali velitelský sbor jak jen to šlo. Poručík Dutel seskočil 21. dubna a ihned byl zařazen na funkci zástupce velitele roty. Jeho svědectví nezapomenutelného seskoku je tady: „Vysazen v noci, v rámci posil pro náš prapor, jsem spočinul nad údolím, které bylo v neustálém pohybu a hučelo, nádherně osvětlené plameny z výbuchů napalmových pum svrhnutých z C-119. Protiletadlová palba vietnamců jako by se soustředila na naše letadlo. Legionář, který stál přede mnou se zasažený zhroutil na podlahu. Vystrčil jsem ho ven a skočil za ním. Jakmile jsem byl ve vzduchu uviděl jsem pod sebou nespočet oranžových a modrých výbuchů, mezi kterými se vyjímalo naváděcí T v bílé barvě, označující začátek shozu, kousek dál problikávalo červené světlo označující konec shozu a na jihu byly vidět světla z Isabelle značící směr letu.
Po chvíli jsem zjistil, že jsem mimo prostor určený k seskoku. S napětím jsem očekával kdy a kam dopadnu na zem. Co jsem spatřil mezi záblesky výbuchů byly krátery a zákopy, ostnatý drát a řeku.....do které jsem přistál. Zapletený do padáku, mokrý od hlavě k patě, a po krk ve vodě. Všude kolem šílený rámus. Vyprostil jsem z padáku a vylezl z vody. Dopotácel jsem se na stanoviště velitele ženijní roty u kterého jsem přečkal noc a ráno jsem se dostavil na velitelství praporu, které bylo uprostřed měsíční krajiny, velice připomínající bitevní pole za první války.....Vietnamci začali ostřelovat prostor kde jsme byli, čtyřmi až pěti granáty na metr čtvereční, s cílem zničit naše 105-tky, které chvíli předtím odjeli. Schoval jsem se do bunkru, který byl bunkrem jenom podle jména. Střecha z překříženého bambusu, nakrytá 25cm zeminy.......“.


V květnu seskočilo 383 vojáků z 1. výsadkového koloniálního praporu. Je těžké uvěřit že ještě 6. května byli vysazováni další vojáci do kempu odkud již od 28. března neodletěl žádný zraněný ani zdraví voják. Nedostatek prostředků a personálu pro ošetřování zraněných nutil francouze také vysazovat zdravotnický personál a materiál. V celém kempu bylo dohromady 19 doktorů a 48 zdravotních bratrů (v kempu byla jenom jedna žena) a ti se starali o 12.000 vojáků!!, z toho byla většina 13 na praporních obvazištích, dva na mobilní polní ošetřovně v blízkosti velitelského stanoviště plukovníka de Castries, další doktoči byli na čtyřech polních výsadkových ošetřovnách (antenne chirurgicale parachutistes – ACP), které byly vysazeny v průběhu bojů, každá s jedním doktorem v hodnosti poručíka, maximálně kapitána a dalšími sedmi příslušníky. ACP číslo 5 byla vysazena 8. dubna v čele s kapitánem Ernestem Hanzem: „Byli jsme ztaženi z Muong Sai do Hanoje a po několika dnech jsme byli uvedeni do pohotovosti. První vysazení bylo zrušeno neboť vietnamci vytýčili klamnou seskovkou plochu a tak piloti otočili letadlo zpátky do Hanoje. Výsadek se povedl až v noci ze sedmého na osmého, ve dvě ráno. Vysadili nás v malé výšce, obloha byla protkána trasujícími střelami PVO vietnamců a přistávaly jsme do přehradné palby....Několik dnů poté, jsme se všichni setkali, jako zázrakem nezranění a materiál nepoškozený! Rozvinuli jsme ošetřovnu a až do konce bojů jsme se nezastavili. Bez přestávky jsme denně ošetřovali přibližně 40 až 50 zraněných.“

Mezi legendami Dien Bien Phu je i příběh ošetřovatelky Genevieve de Galard-Terraube, která se nechala dobrovolně odeslat na misi do Indočíny. Od května 1953 až do ledna 1954 se starala o evakuaci nemocných a raněných z Hanoje, poté měla na starosti evakuaci nemocných z Dien Bien Phu. Po zahájení ofenzívy už to byli jenom ranění.
27. března v noci, při přístání C-47 na letišti v Dien Bien Phu se letadlo dostalo mimo dráhu a bylo poškozeno: „Pilot se pokusil dvakrát přistát. Počasí bylo hrozné, dráha rozbitá a viditelnost velmi špatná. Na potřetí se mu to povedlo ale zachytil motorem o tyč držící ostnatý drát, to jsme ale zjistili až druhý den ráno. V průběhu nakládky raněných šel palubní technik zjistit jak je na tom letadlo. Vrátil se bledý jak stěna a řekl, že odsud nemůžeme odletět neboť nemáme olej. Ranění na nosítkách byli zděšení, o mně nemluvě, neboť to byli ti co nemohli být evakuováni již včera! Všechny jsme je vyložili, posádka zatlačila letadlo mimo runway a žádala velitelství v Hanoji o novou nádrž na olej. Jenže jak se zvedla mlha vietnamci zpozorovali naše letadlo na ploše, zaměřili na něj palbu a zničili ho. Následující noc bylo vysláno další letadlo bez doktora na palubě, aby mě mohli vzít na zpět, ale z důvodu špatného počasí nemohlo přistát. Hanoi mě chtěla mermomocí stáhnout zpět neboť náš úkol byl starat se o raněné na palubě letadla a ne na zemi v kempu. Ihned po zahájení ofenzívy byly staženy všechny ženy z kempu, protože si velení myslelo, že to není místo vhodné pro ženy. V průběhu bojů se ukázalo, že přítomnost žen u raněných je velice důležitá.“

Genevieve byla zařazena na místo u doktora Grauwina a dostala na starosti oddělení s těžce raněnými. Ze začátku měla problémy se zdravotními bratry, kteří nebyli rádi, že je mezi nimi žena, ale postupem času si zvykli a dokonce ji udělali oddělený pokoj. Pracovala jak nejlépe mohla a již 29. dubna byla za své zásluhy jmenována rytířem Čestné legie a získala přezdívku „anděl z Dien Bien Phu“. Po ukončení bojů pokračovala se svolením Viet Minhu s ostatními doktory v péči o raněné a 24. května byla evakuována proti své vůli do Hanoje. Po návratu do Francie byla vyznamenána Medailí za svobodu americkým prezidentem Eisenhowerem. Podle všech zpráv žije dodnes s manželem, kterého poznala v Dien Bien Phu.
Obrázek
"Will screw them hard, fast, and in an elegant manner."
Major General Haim Bar-Lev 1967
Uživatelský avatar
Mantra
7. Major
7. Major
Příspěvky: 1018
Registrován: 19/2/2008, 08:57
Bydliště: Platan

Re: Válka v Indočíně – bitva u Dien Bien Phu

Příspěvek od Mantra »

Malé doplnění:

plukovník Jacques Allaire - poprvé seskočil do kempu v Dien Bien Phu 23. listopadu 1953 jako poručík, to znamená v době kdy se Francouzi snažili zastavit nastupující ofensivu Viet-minhu. Byl velitelem čety těžkých minometů u 6. výsadkového koloniálního praporu. Podruhé provedl seskok 16. března 1954 už do obleženého kempu a podílel se na jeho obraně až do hořkého konce kdy 6. RPC ztratil 250 mužů z 660. Byl vězněn a s malou hrstkou přeživších propuštěn v září 1954. V armádě sloužil až do roku 1974.
V loňském roce mu byl 11. července 2018 udělen vyšší Řád Čestné legie a to 2 stupně - dignités de Grand-Officier.

https://www.defense.gouv.fr/terre/actu- ... n-bien-phu

Obdržel ho z rukou z dalšího přeživšího generála Schmitta s kterým byl v zajetí. Ten řekl o bojích v Dien Bien Phu: " Věděl jsem, že boj o opuštění Indočíny se hraje v Dien Bien Phu. Jako mladý důstojník, jsem si myslel, že budu užitečnější tam. Chtěl jsem být u toho kde se to odehrává. ...V Hanoi před seskokem, nám řekli jak se připravit na seskok, jak mít sevřené nohy při dopadu, a to je vše. Byl jsem vysazen v noci z 30. dubna na 1. května... "
Obrázek Obrázek
Obrázek
"Will screw them hard, fast, and in an elegant manner."
Major General Haim Bar-Lev 1967
Odpovědět

Zpět na „Vietnam“