Vietnam 1964-1975 XV. Č 1.

Francie a USA proti Ho Či Minovi
Odpovědět
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Vietnam 1964-1975 XV. Č 1.

Příspěvek od michan »

Mapa Invaze armády USA a ARVN do Kambodže, 1. května 1970.

Obrázek



Vietnam 1964-1975 XV. Č 1.

Díl XV.

Část 1.

Je sice pravda, že si Nixon získal veřejné mínění na svou stranu – mlčící většina (silent majority), zároveň si ale proti sobě popudil vysoké důstojníky Pentagonu. Vysocí důstojníci Pentagonu totiž viděli ve „Vietnamizaci“ války potupnou kapitulaci. Tím, že budou převelování američtí vojáci z Vietnamu do USA, ztrácí se možnost vítězství na bojišti. Američtí důstojníci ARVN znali a přes všechna zlepšení věděli, že ARVN si s VLA a FNO neporadí.
Proti „Vietnamizaci“ se také kategoricky stavěla vláda RVN. Prezident Thieu sice navenek stahování americké armády chválil, ale ve skutečnosti ho „Vietnamizace“ silně znepokojovala.
Stav ARVN se do poloviny roku 1970 zvýšil z 850 000 na více jak 1 000 000 vojáků. Tím se příslušníky ARVN stala 1/3 Jihovietnamců ve věku mezi 18 a 35 let. Jihovietnamské letectvo bylo vyzbrojeno tak, že se stalo 4 největším letectvem na světě. USA předalo ARVN obrovské množství zbraní, nejmodernější techniku, ohromné množství munice, výzbroje vozidel, vrtulníků atd. ARVN dostalo spoustu moderních výcvikových programů a vojákům se zlepšil žold. Pacifikační programy RVN pokračovaly a mnoho z nich bylo navíc i rozšířeno. Protože americké velvyslanectví neustále tlačilo na Thieu a vládu RVN, odsouhlasila saigonská vláda v březnu 1970 pozemkovou reformu. Tato pozemková reforma již skutečně odpovídala svému názvu. Z pozemkové reformy mělo prospěch 800 000 rodin. Obyvatelstvo, které nyní vlastnilo půdu, stouplo z 29% na 56% v roce 1972. S těmito programy probíhala snaha o obnovu infrastruktury a oživení zemědělské výroby.
V RVN proběhly v roce 1971 sice zmanipulované volby, ale přesto vesnické rady získaly zpět o něco větší autonomii a politickou zodpovědnost. „Vietnamizace“ v letech 1970 – 1971 přinesla úspěchy. Saigonská vláda nyní ovládala větší části jižního Vietnamu a na venkově bylo náhle tak bezpečno jako v prvních letech po vzniku RVN.
Faktem však je, že pod povrchem bezpečí a stability zůstávala většina problémů jižního Vietnamu nevyřešená.
Vojáci ARVN v mnoha případech neovládali technicky složité zbrojní systémy dodané USA. V armádě ARVN byla ohromná dezerce a tak skutečné stavy nikdy neodpovídaly oficielním údajům. V mnoha částech jižního Vietnamu sice pacifikace zničila základny FNO, které byly po „Ofenzívě Tet“ oslabeny. Brutalita programu „Phoenix“, dle kterého bylo provádějícím orgánům určeno kolik lidí mají zabít, znamenala, že venkovské obyvatelstvo bylo neutrální, nebo utíkalo dál do FNO. Pozemková reforma také nezajistila jasnou podporu saigonskému režimu. Vše totiž mělo přijít o 10 let dříve!
Ono totiž v letech 1970,71 žije ve venkovských provinciích zdecimované, unavené a netečné obyvatelstvo. Půda nyní pro rolníky na venkově neznamená nic zvláštního a opožděná reforma už sympatie saigonskému režimu nepřináší.
Zůstávají také staré problémy saigonské vlády, kterých se „Vietnamizace“ vůbec nedotýká.
Korupce saigonského režimu dále ochromuje efektivitu státní správy jako dřív. No a zmanipulované prezidentské volby v RVN v roce 1971, kdy Thieu dostal přes 90% hlasů, ty již nemohou vůbec nic říci široké vrstvě městského obyvatelstva. Městské obyvatelstvo totiž již pociťuje obrovskou únavu z války a politika saigonského režimu je nezajímá.
Státní byrokracie, důstojnický sbor a hospodářská elita má totiž jediný motiv – svůj vlastní prospěch. Pro ně není motivem protivládní postoje národního vědomí obyvatelstva, je zajímá jen jejich vlastní kapsa.
Právě ta vlastní kapsa a to že „Vietnamizace“ snižuje příliv prostředků z USA přinese, že státní byrokracie, důstojnický sbor a hospodářská elita přestane být ochotná přebrat za Jihovietnamský stát (RVN) zodpovědnost.
„Vietnamizací“ a tím nejistoty příjmu se pro tuto mocenskou elitu jeví režim RVN jako nestabilní.
I v USA tuto situaci správně vyhodnocují a stane se tématem zprávy Senátu v únoru 1970, cituji dle – U. S. Senate, 91. Congress, 2nd Session, Committee on Foreign Relations, Report: Vietnam, December 1969, 2. 2. 1970, str. 13:
„Současná vláda zůstane patrně u moci dokud ji Spojené státy budou podporovat. (…) Jestliže současná vláda zůstane u moci, vietnamizace ztroskotá.“

Prezident Richard Nixon se snaží na začátku roku 1970 v USA za každou cenu si udržet podporu a soudržnost „mlčící většiny“ (silent majority). Proto v březnu 1970 oznamuje, že z Vietnamu bude staženo dalších 150 000 amerických vojáků. Stahování bude rozčleněno do několika etap. Prezident toto stahování odůvodňuje tím, že došlo k velkým pokrokům ve „Vietnamizaci“ války. Ve skutečnosti je však osobně situací v Indočíně velice zneklidněn. I mírové rozhovory v Paříži nevykazují žádné pokroky. Od generála Abramse dostává ze Saigonu prezident Nixon varování. Abrams naprosto nesouhlasí s dalším stahováním amerických vojáků z Vietnamu. Na druhé straně Nixonovi vnitropolitičtí kritikové v USA požadují mnohem rychlejší stahování amerických vojsk z jižního Vietnamu.
V Kongresu USA je odpor proti válce čím dál tvrdší.
Dokonce v dubnu 1970 zahraničněpolitický výbor Senátu USA zruší jednomyslně „Rezoluci o Tonkinském zálivu“ a doporučí Kongresu, aby se k tomuto kroku připojil (ten jej zruší až 31. prosince 1970).
Všechny tyto signály ukazují jasně prezidentu Nixonovi, že válku ve Vietnamu musí velice rychle ukončit.
Nixon si vše vysvětluje po svém.
Příležitost k tomu, aby bombardováním přivodil mír, mu poskytuje svržení kambodžského monarchy předsedou vlády Lon Nolem 18. března 1970.
Sice nejsou dodnes předloženy přesvědčivé důkazy, ale řada indicií a zpráv naznačuje, že za převratem proamericky orientovaného generála Lon Nola stojí CIA. Ať tak nebo tak, Washingtonu státní převrat přišel vhod. Lon Nol totiž slíbil, že z kambodžského území vyžene jak Severovietnamce, tak jejich spojence – Rudé Khmery, vedené Pol Potem.

Generál Lon Nol.

Obrázek


Generál Abrams v Saigonu a velení v Pentagonu náhle cítí, že přišel ten správný okamžik. Přišel ten správný okamžik, kdy je možno zaútočit na týlové cesty a sklady Severovietnamců v Kambodži ( Ho Chi Minh Trail).
Prezident Nixon nedbá na rady ministra zahraničí a obrany USA a souhlasí s plánem Pentagonu, zahájit pozemní ofenzívu proti pohraničním územím Kambodže, které leží západně od Saigonu (III. Corps), hlavního města RVN.
Velení amerických ozbrojených sil a ARVN předpokládá, že na kambodžském území, vzdáleném jen 60 km od Saigonu, se nachází nejen týlové základny FNO, ale i samotné, tak dlouho hledané, hlavní velení FNO.
Mimo toho si všichni od invaze do Kambodže slibují, že to bude oddychový čas pro saigonský režim a zároveň pro „Vietnamizaci“.
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Příspěvek od michan »

Vietnam 1964-1975 XV. Č 2.

Díl XV.

Část 2.

To jak chápal své poslání prezident Nixon nabízí podobnost s tím, jak se chovali v jižním Vietnamu ti před ním. Francouzi v roce 1953 uzavřeli pakt s Laosem, aby zvítězili ve Vietnamu. Také prezident Johnson v roce 1965 nařizuje bombardování severního Vietnamu, aby stabilizoval situaci na jihu Vietnamu.
Pak v této souvislosti nyní Nixon rozhodne, že válku v Indočíně rozšíří, aby ji mohl ve Vietnamu ukončit.
Pro překvapenou americkou veřejnost pak má vysvětlení, že se přece nesmíří s tím, aby – cituji dle: Address to the Kation on the Situation in Southeast Asia, 30. 4. 1970, in: Public Papers of the Presidents, Richard M. Nixon, 1970, Washington 1971, str. 405-410:
„nejmocnější národ světa jednal jako politováníhodný bezmocný obr, když síly totalitarismu a anarchie ohrožují všude na světě svobodné státy a instituce.“
Když to tak dobře vysvětlil veřejnosti, vydá armádě rozkaz!
Na rozkaz pak 1. května 1970 vtrhne, po těžkém bombardování, na území Kambodže 31 000 amerických a 43 000 jihovietnamských vojáků.

Mapa Invaze do Kambodže, květen a červen 1970.

Obrázek


Boje jsou to kruté, ale úspěch vojenské invaze je malý. Statistika říká, že zabito bylo 2 000 „komunistických partyzánů“ a bylo zničeno, nebo zabráno mnoho skladišť zbraní a bunkrů.

Sklady munice a zbraní v Kambodži.

Obrázek


Ofenzívou v Kambodži se podařilo uvolnit tlak FNO na oblast okolo Saigonu. Ovšem ten dlouho hledaný, několikrát nenalezený, hlavní stan FNO, nalezen opět nebyl. Tato velká akce přechodně rozšířila operační území americké armády a také zaměstnala mnoho méně akčních jihovietnamských jednotek. Armáda VLA zareaguje na americkou ofenzívu tak, že ustupuje hlouběji do území Kambodže. Rudí Khmerové pak mohou spolu s vietnamskou a čínskou pomocí, později rozšiřovat kontrolu nad více jak polovinou kambodžského území. Invaze totiž rozdmýchá mezi Rudými Khmery a vládou v Phnompenhu konflikt, který tady již byl mnoho let. Polpotovské bandy, převážně složené z nezletilých dětí, začínají Kambodžu proměňovat v obrovské pohřebiště. Právě tento vstup amerických jednotek do Kambodže a ústup severovietnamských jednotek do vnitrozemí byl tím, co z dlouhodobé perspektivy napomohlo ke genocidě v Kambodži.

Jen těsná většina obyvatelstva USA souhlasila s rozšířením války v Indočíně, invazí do Kambodže.
Pak však přišla v USA rána!
Dne 4. května 1970 zahájila Národní garda palbu na demonstranty na stadionu Kentské státní university v Ohiu a 4 studenty zabila.

Kents college 4. května 1970.

Obrázek


Tato událost vede k nejprudším protestním akcím v dějinách vietnamské války v USA. Stovky vysokých škol a universit v USA se zavře. Více jak 100 000 demonstrantů obléhá ve Washingtonu Bílý dům a jeho široké okolí. Bílý dům musí uzavřít americká armáda.
Politická elita světa se od Nixona zklamaně a rozhořčeně odvrací.
Prezident Nixon nemá moc na výběr a od svých plánů musí ustoupit. Okamžitě prohlašuje, že invazi do Kambodže zastaví do konce června 1970 a tak nepřímo připustí, že podcenil odpor veřejnosti.
To co se stalo na Kentské státní universitě prezidenta Nixona dokonce pohne k nočnímu výletu bez ochranky k několika demonstrantům tábořícím u Lincolnova památníku.
Tuto scénu ztvární režisér Oliver Stone ve filmu – Nixon – Nixona zde hraje Anthony Hopkins. A je zde velmi dobře vidět jak se izolovaný a osamělý prezident pokouší překonat komunikační bariéru mezi vládnoucími a ovládanými.
Skutečný Nixon však také, v té době, vyhlašuje Senátu USA a liberálním novinářům válku a uráží své vnitropolitické kritiky. Zároveň požaduje, aby FBI prověřovala tisíce amerických občanů. Proti tomuto příkazu se FBI vzepře.
Životopisec Richarda Nixona – Stephen Ambrose o tom píše, cituji dle – Stephen E. Ambrose, Nixon, díl 2: The Triumph of a Politician 1962-1972, New York 1989, str. 407:
„Nixon válku vyhrát nemohl, nechtěl ji ale ukončit a zdráhal se ji prohrát.“

A pojďme na bojiště v jižním Vietnamu v roce 1970.
Jižně od Quang Nai zaútočí Vietcong dne 3. ledna 1970 na tábor americké armády. Při útoku je zabito 7 příslušníků amerického vojenského personálu a 11 je jich zraněno.
Při útoku Vietcongu na základnu v údolí Qua Son je dne 6. ledna 1970 zabito 13 amerických vojáků a 40 je jich zraněno.
Mezi 8. a 9. lednem 1970 je poblíž Tay Ninh zabito vojáky ARVN v bitvě, která se zde rozhoří, 109 vojáků Vietcongu.
Při výbuchu dynamitové nálože, nastražené Vietcongem, je dne 15. ledna 1970 v utečeneckém táboře zabito 16 civilistů a 21 je jich poraněno.
Dne 17. ledna 1970 vyhlašuje Vietcong partyzánskou ofenzívu, jejímž účelem je zmařit proces „Vietnamizace“.
V důstojnické výcvikové škole ARVN v Thuducu dne 18. ledna 1970 exploduje mina, kterou tam položil Vietcong. Při explozi zahyne 18 důstojníků ARVN a 33 je jich zraněno.
MACV dne 26. ledna 1970 oznamuje, že se nebývale zvýšila aktivita Vietcongu v jižním Vietnamu.
Dne 26. ledna 1970 je tomu 2 000 dní, kdy byl zajat 1 americký pilot (POW) ve VDR. Je jím námořní poručík Everet Alvarez Jr. Je to nejdéle držený zajatec v celé americké historii.
Nad severním Vietnamem byl sestřelen 28. ledna 1970 Phantom F – 4, který doprovázel průzkumný letoun. Při záchranné misi osádky byl následně ještě sestřelen vrtulník. Jako odpověď provedlo americké letectvo nálet na severní Vietnam.
Jako reakci na útoky Vietcongu vzkazuje prezident Nixon dne 30. ledna 1970 do Hanoje, že jakékoliv zvýšení agresivních akcí Vietcongu, v období stahování amerických vojsk z Vietnamu, se setká s odvetou.
Na území celého jižního Vietnamu spustí Vietcong dne 31. ledna 1970 ofenzívu, když naráz zaútočí na 100 cílů.
Když PVOS VDR zaútočí dne 2. února 1970 na průzkumné letadlo USA, je jako odveta spuštěno bombardování PVOS severního Vietnamu.
Dne 5. února 1970 je omylem zabito 8 vojáků ARVN a 31 je jich zraněno, když na ně zaútočí americký bitevní vrtulník AH – 1 Cobra raketami.
Dne 13. února 1970 je zabito 13 amerických vojáků a 12 je jich zraněno v léčce nedaleko Da Nangu, kterou na ně nastražil Vietcong.
Vojáci ARVN s podporou Američanů zaútočí dne 15. února 1970 na shromaždiště Vietcongu u Da Nangu (13. 2. odtud vyšel útok). Při útoku je zabito 145 vojáků Vietcongu.
Mezi 17. a 18. únorem 1970 bombardují B – 52 v severním Laosu zjištěné tábory s vojáky VLA a bojovníky Pathet Lao.
V další léčce Vietcongu nedaleko Da Nangu, zahyne 14 příslušníků amerického vojenského personálu a 29 je jich zraněno.
Nad Laosem začíná 20. února 1970 operace amerického letectva pod názvem Good Luck.
Vojáci VLA obsazují 22. února 1970, v Laosu, letiště Xieng Khouong.
Dne 26. února 1970 americký ministr obrany Laird oznamuje, že americké bombardování v Laosu je zaměřeno výhradně k přerušení zásobovacích cest do jižního Vietnamu, že je to bombardování Ho Chi Minh Trailu.
Poblíž Da Nangu zahyne dne 28. února 1970 20 jihovietnamských civilistů po výbuchu bomby nastražené Vietcongem.
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Příspěvek od michan »

Vietnam 1964-1975 XV. Č 3.

Díl XV.

Část 3.

Dne 9. března 1970 přebere od Sboru námořní pěchoty (US Navy) odpovědnost za I. Corps (pod demilitarizovanou zónou) americké pozemní vojsko (US Army).
Dne 10. března 1970 je obviněn a obžalován nadporučík Calley, kapitán E. Medina (velitel roty C 11) a další 4 vojáci z válečných zločinů, kterých se měli dopustit v Song My – My Lai – v březnu 1968.
V Phnom Penhu, hlavním městě Kambodže, proběhne demonstrace namířená proti komunistickým jednotkám, které se nacházejí v Kambodži. Kambodžský premiér generál Lon Nol při ní nařídí (nikoliv vyzve) vojákům severního Vietnamu a FNO, aby opustili jeho zemi a zároveň odvolává souhlas s využíváním přístavních zařízení v Sihanoukville Vietcongem.
Při vyšetřování událostí v březnu 1968 v Song My (My Lai) je čteno dne 17. března 1970 Peersovo hlášení. Z Peersova hlášení plyne, že docházelo postupně ke zkomolování a překrucování faktů, když hlášení o událostech v Song My (My Lai) postupovala vzhůru po velitelském žebříčku. To znamenalo, že vysocí důstojníci neobdrželi správné informace o tom, co se ve skutečnosti stalo.
Dne 18. března 1970 byl nekrvavým převratem v Kambodži svržen princ Norodom Sihanuk. Moc v Kambodži převzal generál Lon Nol.
Poprvé se dne 20. března 1970 uskuteční kombinovaná bojová operace proti VLA a FNO, které se zúčastní společné jednotky americké, jihovietnamské armády a kambodžské vládní síly.
Mezi 27. a 28. březnem 1970 provádí jednotky ARVN, za podpory amerických bitevních vrtulníků AH – 1 Cobra velkou operaci proti Vietcongu na území Kambodže. O této akci v Kambodži oficielní místa USA před světem a svou veřejností mlčí.
Až 28. března 1970 večer uděluje generál Lon Nol americkým jednotkám povolení, že mohou pronásledovat Vietcong za kambodžské hranice na základě vlastního uvážení.
Při útoku jednotek FNO a VLA nedaleko hranic s Kambodžou je dne 29. března 1970 zabito 13 amerických vojáků a 30 je jich zraněno.
Ke konci března 1970 se stává běžnou záležitostí, že kambodžské vládní síly požadují při svých akcích u hranic s jižním Vietnamem dělostřeleckou a leteckou podporu americké armády a ARVN při útocích na VLA, Rudé Khmery a FNO.
Dne 1. dubna 1970 útočí Vietcong na 115 cílů po celém jižním Vietnamu. Útoky jsou součástí rozsáhlé nové ofenzívy Vietcongu v RVN.
V provincii Thau Thien a Quang Tri začíná operace Texas Star od 1. dubna 1970.
Mezi 4. a 5. dubnem 1970 probíhají prudké boje okolo demilitarizované zóny mezi Američany, ARVN a Vietcongem.
Mezi 6. a 7. dubnem 1970 ztratí kambodžské vládní jednotky 20 vojáků, když na ně u Chipau zaútočí Vietcong.
Když se dne 9. dubna 1970 stáhnou kambodžské vládní jednotky z oblasti Kambodže zvané „Parrotův zobák“ („Parrot’s Beak“) dostane oblast pod kontrolu Vietcong, který tam okamžitě vstupuje.
Dne 10. dubna 1970 jsou v Prasatu v Kambodži povražděni kambodžskými vládními jednotkami (Lon Nola) etničtí Vietnamci žijící v Kambodži, kteří byli přirozenou základnou FNO a VLA.
Dne 15. dubna 1970 MACV oznamuje, že v jižním Vietnamu je k dnešnímu dni 429 000 amerických vojáků.
Ke dni 20. dubna 1970 prezident Nixon oznamuje stažení dalších 150 000 amerických vojáků. Stahování bude mít několik fází a konečné datum je jaro 1971.

Mezi 24. a 25. dubnem 1970 dojde v Pekingu k setkání vůdců komunistických stran jednotlivých zemí. Na setkání je dohodnuto, že komunisté světa budou v Indočíně postupovat společně.

Dne 28. dubna 1970 formálně prezident Nixon uděluje americké armádě svolení, že může zasahovat v Kambodži proti komunistům.
Dne 29. dubna 1970 útočí 6 000 vojáků ARVN s podporou dělostřelectva a letectva USA na tzv. Parrotův zobák.
Dne 30. dubna 1970 útočí jednotky USA a ARVN na komunistické úkryty v „Parrotově zobáku“ a „Rybím háku“ („Fish Hook“). Jednotky podporuje americké letectvo operací „Pattio“.
V dubnu 1970 dochází k stahování 1. pěší divize, oné slavné „Velké červené jedničky“. Je to „Velká červená jednička“, která jako první velký vojenský celek dorazila do jižního Vietnamu v roce 1965. Vietnam zatím opouští v dubnu 1970 340 mužů čestné stráže, kteří domů do USA, na své velitelství ve Fort Riley v Kansasu odvážejí vlajku 1. pěší divize.

V USA je v dubnu 1970 oznámeno, že v květnu 1970 bude v měsíčním časopisu Harper’s otištěn článek se svědectvím vojáka z roty C 11 20. pluku divize Americal Rona Crzeskiho z dění u Song My (My Lai).
Z tohoto svědectví cituji 4 etapy jak se zhoršovala krutost amerických vojáků:
„Bylo to jako kdyby jste postupovali krok za krokem, a každý z těch následujích kroků byl horší a horší. Napřed jste ty lidi jenom zastavili, vyslechli je a nechali jít.
Pak jste ty lidi zastavili, zmlátili jednoho staříka a pak je nechali jít.
Třetím krokem bylo, že jste ty lidi zastavili, zmlátili staříka a pak ho zastřelili.
A čtvrtým krokem bylo, že jste se schovali a pak celou vesnici vyhladili.“

Po několikadenním bombardování B – 52 a dělostřeleckém ostřelování začíná dne 1. května 1970 kombinovaná invaze armády USA a ARVN do Kambodže. Invaze je ještě ten den odsouzena Francií, SSSR a ČLR.
Americké letectvo mezi 1. a 2. květnem 1970 provádí rozsáhlé bombardování PVOS a vojenských cílů v severním Vietnamu.
Dne 6. května 1970 vzroste stav amerických vojáků zapojených do invaze do Kambodže na 50 000.
Od 9. května 1970 útočí říční hlídkové čluny USA a ARVN na řece Mekongu na úkryty komunistů v Kambodži.
Dne 12. května 1970 MACV oznamuje, že US Navy a lodě ARVN provádějí blokádu pobřeží Kambodže.
Dalších 10 000 vojáků ARVN vstupuje do Kambodže dne 17. května 1970 a 20. května 1970 je již v Kambodži 40 000 vojáků ARVN.
Mezi 23. a 24. květnem 1970 vojáci ARVN svou operací Chup zdevastují nejdůležitější kambodžskou kaučukovníkovou plantáž při bojích s komunistickými jednotkami.
Dne 27. května 1970 jsou mezi Jižním Vietnamem (RVN) a Kambodžou znovu navázány diplomatické styky, které byly v roce 1963 přerušeny.
Vietcong útočí v Jižním Vietnamu dne 31. května 1970 na Da Lat.
Při květnových bojích invaze v Kambodži nachází armády USA a ARVN sklady Vietcongu. Jen v oblasti „Rybího háku“ a hranicí s Jižním Vietnamem jsou 1. jízdní (aeromobilní) divizí nalezeny sklady zbraní, které by vystačily na vyzbrojení a vystrojení tisícovek vojáků VLA na několik měsíců. Jen v jedné boudě z mnoha desítek je nalezeno 480 samopalů AK 47, naolejovaných a zakonzervovaných se stovkami tisíc nábojů. Dále jsou tam nalezeny hromady minometů 80 a 120 mm s bednami nábojů a velké množství výbušnin.


Zbraně Vietcongu v Kambodži, květen, červen 1970.

Obrázek


Dne 3. června 1970 oznamuje prezident Nixon, že z 31 000 amerických vojáků zapojených do kampaně v Kambodži se jich 17 000 stáhlo do Jižního Vietnamu.
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Příspěvek od michan »

Vietnam 1964-1975 XV. Č 4.

Díl XV.

Část 4.

Dne 3. června 1970 začíná v Kambodži komunistická ofenzíva. V bitvě u Kampong Thou se střetnou kambodžské vládní jednotky s jednotkami VLA a Rudých Khmerů.
V oblasti „Rybího háku“ v Kambodži, dojde mezi 8. a 13. červnem 1970 k bitvě mezi armádou USA a komunistickými jednotkami.
V Jižním Vietnamu, blízko Da Nangu u Thanh My (známé též jako Baren), zaútočí dne 11. června 1970 Vietcong na americké jednotky a jednotky ARVN. Výsledkem je 100 mrtvých civilistů a 300 zničených domů.
Kambodžské vládní jednotky a jednotky ARVN bojují s komunisty mezi 12. a 16. červnem 1970 o město Kompong Speu.
Mezi 16. a 21. červnem 1970 je operacemi komunistů prakticky odříznuto kambodžské hlavní město Phnom Penh.
Dne 26. června 1970 oznamuje americký ministr obrany Laird, že americké letectvo bude v náletech nad Kambodžou pokračovat i po 30. červnu 1970, kdy se armáda USA stáhne z Kambodže do Jižního Vietnamu.
K 27. červnu 1970 kontrolují Rudí Khmerové a jednotky VLA téměř celou severovýchodní Kambodžu.
Americká armáda plní slib prezidenta Nixona a mezi 29. až 30. červnem 1970 stahuje všechny své jednotky z Kambodže do Jižního Vietnamu. MACV oznamuje, že celá invaze do Kambodže stála Američany 354 mrtvých vojáků z pozemních sil USA (US Army).
Jako poslední se z Kambodže stáhlo 1 800 mužů americké 1. jízdní (aeromobilní) divize a z ní to byly jako poslední, vyčerpané roty Bravo a Delta z 2. praporu 12. jízdního pluku.
Americké jednotky útočí na Vietcong dne 8. července 1970 u Khe Sanh. Při útoku je zabito 139 vojáků Vietcongu.
Ve svém projevu dne 15. července 1970 odsoudil jihovietnamský prezident Thieu ty Jihovietnamce, kteří chtějí uzavřít „okamžitý mír“ s protivníkem.
V údolí A Shau opouští americká armáda dne 23. července 1970 dělostřeleckou základnu Ripcord. Obrana Ripcordu stála Američany 65 mrtvých vojáků.
Dne 26. července 1970 je ještě do bojů v Kambodži zapojeno 20 000 vojáků ARVN.
V Jižním Vietnamu vypuknou prudké boje 4. srpna 1970 mezi jednotkami ARVN a Vietcongu v deltě Mekongu.
MACV začíná dne 6. srpna 1970 vysvětlovat bombardování v Kambodži, jako operace, které mají ochraňovat americké síly v Jižním Vietnamu a mají tak přispět k „Vietnamizaci“.
Dne 11. srpna 1970 přebírají obranu hranic s Kambodžou od armády USA jednotky ARVN.
Dne 19. srpna 1970 podepisuje Kambodža s USA smlouvu o vojenské pomoci v hodnotě 40 miliónů dolarů.
Americké svazy B – 52 provedly dne 24. srpna 1970 velké množství těžkých bombardovacích náletů podél celé demilitarizované zóny.
Na dvou různých místech byly dne 26. srpna 1970 sestřeleny 2 americké vrtulníky a při tom zahynuli 4 piloti. MACV poté oznámil, že od začátku války americká armáda ztratila 3 998 vrtulníků, z toho jich 1 777 bylo sestřeleno palbou ze země.
Ke dni 28. srpna 1970 Thajsko oznamuje, že stahuje své jednotky z RVN.
Při volbách do Senátu RVN dne 30. srpna 1970 jsou hlášeny útoky Vietcongu na města.
Dne 5. září 1970 začíná v provincii Thua Thien operace Jefferson Glenn. Na konci operace má Vietcong 2 026 mrtvých. Tato operace je poslední velkou operací, které se účastní americká armáda jako celek.
Operace Jefferson Glenn je dne 8. října 1970 přejmenována na „Opord 17. – 18.“.
Boje v Jižním Vietnamu se 12. září 1970 soustřeďují na sever okolo demilitarizované zóny a na deltu Mekongu na jihu.
Dne 21. září 1970 je uveřejněn odhad, dle kterého je 92,8% obyvatel Jižního Vietnamu pacifikováno a je pod kontrolou saigonské vlády.
Dne 28. září 1970 je oznámeno, že jihovietnamské říční operace v Kambodži skončili smrtí 233 komunistů.
Dne 21. října 1970 probíhají boje mezi Vietcongem a ARVN u Thuong Duc. Vietcong má po bojích 163 mrtvých bojovníků.
Dne 25. října 1970 zahyne v incidentech v provinciích Quang Tri a Quang Nam 14 příslušníků amerického vojenského personálu.
Při raketovém ostřelování Saigonu Vietcongem zahyne dne 2. listopadu 1970 7 civilistů.
Dne 4. listopadu 1970 předává US Air Force jihovietnamskému letectvu svou leteckou základnu v deltě Mekongu.
ARVN spolu s kambodžskými vládními jednotkami zahajují dne 6. listopadu 1970 velkou ofenzívu v Kambodži.
PVOS VDR sestřelí nad svým územím neozbrojený průzkumný letoun USA s lidskou posádkou dne 13. listopadu 1970. Okamžitě tento akt odsoudí americký ministr obrany Liard a hned volá po odvetě.
Dne 14. listopadu 1970 VDR oznamuje, že není vázáno dohodou s USA (z Pařížských mírových rozhovorů), která by se vztahovala k zastavení bombardování VDR k 1. listopadu 1968.
Soud s americkým nadporučíkem Calleym v USA začal dne 17. listopadu 1970.
Dne 21. listopadu 1970 uskuteční speciální vrtulníkové komando USA operaci na záchranu POW (zajatých pilotů ve VDR) v zajateckém táboře Son Tay nedaleko Hanoje. Tábor je prázdný!
Dne 21. listopadu provedou americké letouny všech složek (US Navy, US Army a US Air Force) největší nálet za poslední 2 roky na VDR. Je to odveta za sestřelení amerického průzkumného letounu.
Dne 22. listopadu 1970 je osvobozeno vrtulníkovou operací speciálních sil USA celkem 19 POW Jižního Vietnamu ze zajateckého tábora Vietcongu.
Na celém území Jižního Vietnamu je 30. listopadu 1970 hlášen nárůst bojů s Vietcongem.
ARVN zahajuje 1. prosince 1970 velkou operaci proti komunistům v lese U Minh v deltě Mekongu.
Všechny noviny VDR píší dne 5. prosince 1970, že se VDR nenechá zastrašit americkým bombardováním a bude pokračovat v sestřelování průzkumných letadel USA nad svým územím.
V oblasti „Rybího háku“ v Kambodži probíhají 8. prosince 1970 prudké boje mezi ARVN a VLA.
Dne 10. prosince 1970 Nixon varuje Hanoj, že eskalace agrese proti RVN povede k bombardování Severního Vietnamu.
Dne 20. prosince 1970, tedy v den 10. výročí vzniku FNO, je zaznamenáno velké množství útoků FNO na různé vojenské cíle v Jižním Vietnamu.
Kongres USA dne 22. prosince 1970 zakazuje americkým vojákům účastnit se bojů v Kambodži a Laosu.
Mezi 26. a 27. prosincem 1970 pokračují prudké boje v lese U Minh mezi ARVN a Vietcongem.
Dne 30. prosince 1970 končí US Navy účast na říčních operacích v Jižním Vietnamu a předává 125 lodí ARVN, když doposud USA ARVN předala 650 lodí.



Vietnam 1964 -75 _ Použité podklady:

Vietnamský deník 1964 _ 1975 _ Chris Bishop.
Dějiny vietnamské války ¬_ Marc Frey.
Duely na obloze _ E. H. Sims.

Odkazy: http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=908
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=615
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1029
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1436
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=501
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=524
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=675
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1632
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1626
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1420
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=558
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=844
http://www.palba.cz/viewtopic.php?p=34075#34075
http://www.palba.cz/viewtopic.php?p=34801#34801
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=2290

PVO a PVOS Vietnamu: http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1544
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1621
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1601


A další letité podklady a zápisky.
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
YAMATO
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 2808
Registrován: 19/3/2005, 19:25
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od YAMATO »

Michane, tvůj Vietnam má jednu chybu či spíše "chybu", protože to není chyba tvoje či tvých článků...vzhledem k faktu, že se jednalo o válku vedenou politickými prostředky minimálně ve stejné míře jako vojenskými (pokud vůbec budu brát vojenské jako nepolitické), tak je prakticky nemožné zahájit nějakou debatu. Dříve nebo později by to skončilo u hádek typu "kdo byl/je větší svině, USA nebo SSSR/Rusko", "kdo to začal", "kdo z toho měl prospěch", "co vše udělala židozednářská klika"...a v konečném důsledku u "PRO a radaru v ČR".
ObrázekObrázek

Když zmizíš, tak budeš zmizelej, jinak tě zmizím já.
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Příspěvek od michan »

Je to fakt složité, politika i zbraně tam patří.
Já navrhuji takový kompromis. Nechat mě to dopsat, a po všech, ze všech stran rozebraných argumentech pro a proti - kdo s kým a proč - dáme diskusní díl, kde si každý řekne svůj názor.
Názor bez napadání, názor jak se mu situace jeví, může být i zda něco nepřipomíná.
Je však opravdu třeba - dle mého názoru - říci i Ty poslední argumenty.
Ta velmoc ( USA) se bude v posledních dílech už stydět hodně!
Až to bude popsáno vše budeme diskutovat.
ObrázekObrázekObrázek
Odpovědět

Zpět na „Vietnam“