Vietnam 1964-1975 XI. Č 1.

Francie a USA proti Ho Či Minovi
Odpovědět
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Vietnam 1964-1975 XI. Č 1.

Příspěvek od michan »

Mapa útoků Vietcongu na města o svátku Tet, leden 1968.

Obrázek



Vietnam 1964-1975 XI. Č 1.

Díl XI.

Část 1.

Než začneme podrobněji popisovat „přelomové bitvy války ve Vietnamu“, kterými byly „bitva u Khe Sanh – leden až duben 1968“, „bitva o města – svátek Tet – konec ledna, únor a květen 1968“ a „boj o město Hue – únor 1968“ řekněme si ještě události ve Vietnamu od října 1967 do 19. ledna 1968. Pozorně sledujme chyby armádní rozvědky USA a RVN a ostatních tajných složek. Začíná totiž zlom války ve Vietnamu.

V říjnu 1967 (3.) spouští 1. jízdní (aeromobilní) divize operaci Wallowa, touto operací přichází na pomoc námořní pěchotě v jejich bojích v demilitarizované zóně.
Americká armáda musí u Noc Thienu koncentrovaně bombardovat pozice VLA a FNO, aby je dne 4. října 1967 přinutila zastavit minometné ostřelování pozic americké armády a ARVN.
Ministr školství VDR obviní dne 5. října 1967 USA, že bombardují školy.
Americká armáda ukořistí dne 10. října 1967, u jednoho bojovníka VLA dokumenty, ze kterých plyne, že pokud vznikne koalice VLA a FNO, bude FNO vojensky kontrolováno.
Od 11. října 1967 zahajuje 3. divize námořní pěchoty, ARVN a „Speciální vyloďovací síly námořní pěchoty“ operaci Medina/Bastion Hill/Lam Son 138.
Do operace „MacArthur“ jsou spojeny dne 12. října 1967 operace Francis Marion a operace Greeley, kterými je bitva o Dak To.
Americké letectvo provede prvně (mezi 24. a 25. říjnem 1967) letecké útoky na letiště Phuc Yen, které leží 18 mil severozápadně od Hanoje. Náletů se ve dvou dnech zúčastní 65 letadel.
Od 29. října 1967 do 2. listopadu 1967 útočí prapory 273. pluku VLA za podpory 84A. praporu severovietnamského armádního dělostřelectva, vybaveného minomety 80 mm, 120 mm a raket na americký tábor speciálních sil v oblasti města Loc Ninh. Na podporu obrany tábora v Loc Ninh přilétají za 15 minut od prvních výstřelů i letouny Spooky FC – 47.

Letoun AC, nebo FC 47.

Obrázek


Letouny C – 47 jsou vlastně vojenské modifikace DC – 3 z 2. světové války, nyní předělané ještě na FC – 47 (F je zde bitevní), tedy opancéřované a vybavené 3 miniguny (6 hlavňové rotační kulomety 7,62 mm), které jsou instalovány na levé straně letounu. Tyto letouny FC – 47 jsou také slangově nazývány ve Vietnamu „Plivající kouzelný drak“, kadence letounu je od 6 000 kulek/min do 10 000 kulek/min. Ve Vietnamu je již 4. letecká commando sguadrona FC – 47 nasazena od listopadu 1965 a domovskou základnu ve Vietnamu má na saigonském letišti Tan Sonn Hut.
Útoky Vietcongu na americký tábor v oblasti města Loc Ninh začínají od 29. 10. 1967 vždy každou noc v 1 hodinu 15 minut a končí v 5 hodin, nebo v 5 hodin 20 minut. Po 3 noci vše začne minometnou a raketovou palbou, do které vždy zaútočí 1 prapor z 273. pluku VLA. Vždy za 4 hodiny je po všem, letecká podpora Spooky (FC – 47), palba houfnic 105 mm a palba kulometů a ručních zbraní rozbíjí útoky VLA ve vlnách.
Útoky VLA jsou vedeny vždy stejně. Vpředu jdou družstva ženistů z různých stran s žebříky (na překonávání příkopů) a s výbušninami na ničení drátěných zátarasů a překážek a za nimi a vedle nich postupují vlny pěchoty. Poslední útočná vlna, jako vždy sloužila k tomu, aby VLA mohla odtáhnout své raněné a mrtvé. Poslední útok proběhl v noci z 1. na 2. listopad 1967. Američané odhadli, že VLA měla 900 mrtvých mužů za 3 dny bojů. Své ztráty USA označila za lehké.
VDR vyzvalo dne 31. října 1967 vlády všech zemí světa, aby využily svého vlivu na USA a zasadily se o skončení náletů na VDR.
Dne 1. listopadu 1967 zahajuje v oblasti Khe Sanh, v provincii Quang Tri (I. Corps) 3. divize námořní pěchoty operaci Scotland. VLA a FNO zde utrpí do konce operace ztrátu 561 mužů. Námořní pěšáci své ztráty označí jako lehké. V oblasti Noc Thein součásti 3. divize námořní pěchoty zahajují operaci Kentucky. To je pokračování operace Kinfisher. Do konce této operace ztratí FNO a VLA 3 921 mužů.
USA nepoužijí práva „Veta“ (dne 2. 11. 1967) a tím se FNO může zúčastnit rozhovorů v OSN.
Mezi 3. a 22. listopadem 1967 probíhá kolem Dak To na Centrální vysočině (III. Corps) několik bitev. Padne při nich 1 400 bojovníků VLA a FNO. Ale i Američané hlásí, že utrpěli těžké ztráty. Při bitvách padne 300 amerických vojáků.
Dne 6. listopadu 1967 je u vojáka VLA nalezen materiál, který jasně říká, že tato akce u Dak To je jen diverzí (akce na oklamání), která má odtáhnout americké síly na sever od Saigonu do Centrální vysočiny (armádní rozvědka signál nepochopila).
Operaci Wheeler/Wallowa spouští divize Americal dne 11. listopadu 1967 v provinciích Quang Nam a Quong Ti. Po skončení operací odepisuje VLA a FNO 10 000 mužů.
Vietcong, jako gesto dobré vůle, propouští v Kambodži 3 americké zajatce, z toho 2 Afroameričany. Gesto Vietcongu má být na podporu snažení Afroameričanů v USA, kteří doma provádějí protiválečné protesty.
Dne 13. listopadu 1967 začíná v oblasti Dai Loc a An Hoa operace Foster/Badger Hunt. Provádí jí 7. pluk námořní pěchoty a „Speciální vyloďovací síly námořní pěchoty“. Po skončení operací má Vietcong 125 mrtvých mužů. Američané při této operaci evakuují 11 500 civilistů z oblastí pod kontrolou Vietcongu.
Ve Vietnamu je dne 14. listopadu 1967 zabit generálmajor Bruno Hochmuth, velitel 3. divize námořní pěchoty, když je sestřelena jeho helikoptéra. Je to nejvyšší americký důstojník, který do té doby ve Vietnamu padl.
Po zprávách, které se objevily v americkém tisku mezi 19. a 24. listopadem 1967, zakazuje princ Sihanuk vstup do Kambodže všem americkým novinářům. To když američtí novináři publikují články o tom, že se jim podařilo proniknout do tábora Vietcongu na území Kambodže.
V provincii Quang Tri v Tham Khe je 3. prapor 1. pluku námořní pěchoty, zapojený do operace Badger Tooth přepaden ze zálohy Vietcongem a utrpí těžké ztráty.
V deltě Mekongu (1. prosince 1967), v kombinované akci jednotek ARVN a amerických říčních sil 9. pěší divize dojde k bitvě s Vietcongem. Vietcong ztratí 235 bojovníků, ztráty ARVN a USA jsou hodnoceny jako lehké.
V zóně III. Corps, v provincii Tay Ninh začala dne 8. prosince 1967 25. pěší divize operaci Yellowstone. Na konci operace je hlášeno 1 254 mrtvých mužů Vietcongu.
FNO na půdě OSN představuje dne 14. prosince 1967 připravované reformy. USA v OSN vyjádří svou nelibost.
V provincii Bikh Hoa zahajuje dne 17. prosince 1967 199. pěší brigáda operaci Uniontown. V té samé oblasti a v ten samý den, zde spouští i jihokorejská divize Capital operaci Maeng Ho. Po skončení operací jsou hlášeny ztráty Vietcongu – 1 129 mrtvých.
Dne 26. prosince 1967 hlásí vláda ve Ventiene v Laosu, že se střetla v bitvě s vojáky VLA na svém území.
V prosinci 1967 je z Ho Chi Minh Trailu hlášen speciálními jednotkami a leteckým průzkumem do americké armádní rozvědky a armádní rozvědky RVN zvýšený provoz. Zprávy jsou podávány tak nějak divně. Že se sice normálně zvýšil trochu provoz proti prosinci 1966, ale že také nyní VLA postupuje přes roh demilitarizované zóny, na hranicích severního a jižního Vietnamu, a pak že konvoje pokračují horskými stezkami do centrálních provincií jižního Vietnamu. To co prý dříve putovalo přes Kambodžu, nebo přes moře, prý je nyní převáženo zvýšenou měrou (přes veškeré bombardování) nákladními automobily přes Laos. Jsou objevovány stále nové a nové trasy Ho Chi Minh Trail. Na výstavbě stezky, jen v průsmyku z Napa a Mujia a odtud do jižního Laosu a dál do jižního Vietnamu pracuje více než 10 000 kuliů (čínských dělníků).
Americká armádní rozvědka a rozvědka RVN zjevně, pod dojmem vítězství USA v roce 1967, zprávy o konvojích a pronikání Vietcongu do jižního Vietnamu špatně vyhodnocovala, zjevně neměla představu o nárůstu vojsk a materiálu VLA, který do konce roku 1967 do jižního Vietnamu plynul.
Dne 4. ledna 1968 odmítá Kambodža vojenskou pomoc ČLR.
Při útoku Vietcongu na letišti v Kontumu, dne 9. ledna 1968, je zabito 7 amerických vojáků a 25 je jich zraněno.
Dne 13. ledna 1968 je oznámeno v Nam Bac (Laos), že laoští vojáci utrpěli několik porážek od vojáků VLA a Pathet Lao.
V okolí Khe Sanh se rozjíždí operace Niagara, při které přichází na pomoc, těžce zkoušené základně USA, vojáci různých útvarů americké armády z celého jižního Vietnamu. Později si o bitvě v Khe Sanh řekneme více a podrobněji. Nyní jen, že americké letectvo všech složek (US Navy, US Army a US Air Force) během bitvy vykoná 5 000 operačních letů.
Dne 19. ledna 1968 se v provincii Binh Thuan spouští operace McLain. Po skončení je hlášeno 1 042 mrtvých vojáků Vietcongu.
Někdy v polovině ledna 1968 se armádní zpravodajské zdroje USA a RVN shodly na tom, že sice je tady nárůst příchodů vojáků VLA do jižního Vietnamu, od září 1967 z 5 000 na 6 000 měsíčně. Že se sice zvedl stav vojáků VLA v jižním Vietnamu z 30 000 na 40 000, ale při jejich ztrátách? O tom, že se v jižním Vietnamu nachází 7 divizí VLA se ví, ale žádný dramatický nárůst do ledna 1968 nebyl zaznamenán. Armádní rozvědky USA a RVN vše hodnotily jen jako každoroční nárůst nepřátelské aktivity, který začíná jako vždy na jihu, na začátku období sucha, uprostřed podzimu a pokračuje až do následujícího jara.
Jak hluboce se mýlily! Zmýlená však neplatí!!!
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Příspěvek od michan »

Vietnam 1964-1975 XI. Č 2.

Díl XI.

Část 2.

Všechny operace USA popsané v předchozích několika dílech (Cedar Falls, Junction City a desítky dalších) v rámci „Vyhledej a znič“ mají omezit, nebo přímo vytlačit a zničit, FNO na venkově. Američanům a Jihovietnamcům se to v letech 1966/67 daří. Ohromné množství civilistů (rolníků), přímo proudy uprchlíků se uchyluje do měst, nebo do táborů hlídaných USA a ARVN. Mnoho krajů jižního Vietnamu se vylidňuje a to znemožňuje FNO vést boj partyzánskou taktikou, neboť ztrácí možnosti náboru nových vojáků a své přirozené základny.
Letecká války proti VDR sice FNO přímo neohrožuje, ale nepřímo ano, neboť ztěžuje zásobování a samozřejmě bombardováním trpí VDR.
VDR a FNO tak začíná od roku 1966 připravovat odvetu v podobě „Velké ofenzivy“.
Generál Thanh, vrchní velitel sil VLA a FNO v jižním Vietnamu, odjíždí v červnu 1967 do Hanoje. Chce hlavní štáb VLA a vedení VDR seznámit se svými plány do budoucna. Válka s USA a ARVN ho přivedla k pochopení, že taktika amerického vedení války je taková, že na ni mao ce-tungova koncepce revoluční osvobozenecké války nestačí, a že ji nelze v jižním Vietnamu dále používat.
Mao Ce-tung v čínské osvobozenecké válce získal pod kontrolu venkovské oblasti, okolo měst nechal vykopat příkopy a města tak nechal doslova nasuchu. To v jižním Vietnamu nelze. Jižní Vietnam má jiné geografické podmínky než Čína. Jen při východním pobřeží Jihočínského moře jsou úrodná místa a hustě obydlené městské aglomerace. Dále na západ je již jen hornatá krajina. Podobná geografie jako v Číně je jen v deltě Mekongu a zde si také FNO proto vede již roky dobře. Prostě pro použití Maovy koncepce chybí celkově v jižním Vietnamu prostor.
Po poradě v Hanoji vznikne plán „Všeobecné ofenzivy“ a „Útok na města“.
Vedení v Hanoji při svém plánu „Útok na města“ věří, doufá a počítá s „všeobecným povstáním nespokojeného městského obyvatelstva“.
Toto povstání městského obyvatelstva pak má svrhnout Thieův režim. Následná koaliční vláda pak donutí USA opustit Vietnam.
Kdyby se to celé přesně takto nepovedlo, budou Američané zbaveni iluzí, že jsou ve Vietnamu úspěšní. Velká ofenzíva, „Útok na města“ tak jako tak bude sloužit k tomu, aby USA začalo stahovat svá vojska z Vietnamu.
V té době záhadně v Hanoji zahyne generál Thanh. O jeho smrti kolují 2 verze:
1) Stal se obětí leteckého náletu.
2) Byl odstraněn (zabit), neboť mnoho lidí se domnívalo, že jeho koncepce vedení války v jižním Vietnamu stála komunistické jednotky a FNO příliš mnoho obětí.
Skutečností je, že po Thanhově smrti se stane velitelem ozbrojených sil v jižním Vietnamu, známý vítěz od Dien Bien Phu, generál Vo Nguyen Giap, „legenda Vietnamu“.
Generál Vo Nguyen Giap je jedním z hlavních tvůrců umění gerilového boje.

Vo Nguyen Giap – Legenda Vietnamu.

Obrázek


Řadí se k velikánům, jako byl Mao Ce-tung a později kubánský Che Guevara.
Generál Vo Nguyen Giap je taktik ohromného talentu (Američané jej přirovnávali k polnímu maršálu Erwinu Rommelovi). Američtí novináři o Giapovi napsali, že neměl žádné formální, školní, vysoké armádní vzdělání.
Sám generál Vo Nguyen Giap po bitvě u Dien Bien Phu novinářům řekl, cituji:
„Jedinou vojenskou akademií, kterou jsem absolvoval je buš.“
Na návrh generála Vo Nguyen Giapa je pojata „Velká ofenzíva“ a „Útok na města“ komplexně. Nejprve bude proveden zastírací manévr, kterým bude boj o Khe Sanh u horské vesnice, kde Američané v blízkosti demilitarizované zóny, vybudovali malou základnu námořní pěchoty s letištěm. Od Khe Sanh Američané kontrolovali 1 z mnoha odboček Ho Chi Minh Trailu (I. Corps – viz. mapa).
Masivní útok na Khe Sanh měl Američany zmást. Měl je donutit stáhnout svá vojska z měst z celého jižního Vietnamu. Měl donutit Američany, aby jinde svá vojska oslabili a vše poslali sem, na sever, kde začne něco takového, jako bylo Dien Bien Phu proti Frantíkům.
Zároveň budou mít vojáci VLA a FNO dostatek času, aby se soustředili, aby shromáždili vojáky, zbraně a materiál, pro hlavní ofenzivu, kterou je „Válka o města“.
Zatímco VLA a FNO pašuje ke konci roku 1967 a v začátku ledna 1968, nenápadně (v rakvích, v nákladních vozech se zeleninou, potravinami a zbožím) zbraně, munici a další materiál do měst, soustřeďuje Giap v lesích a horách okolo Khe Sanh 2 divize pravidelných jednotek VLA. Některé prameny hovoří o více jak 22 000 mužů, jiné, že to bylo více jak 30 000 mužů se vším vybavením. Nejen to!
Hluboko na území Laosu nechá Giap rozmístit (ze SSSR dovezené) kanónové houfnice ráže 152 mm, které potom samotné vypálí na americkou základnu v Khe Sanh více munice, než všechna děla Giapa kdysi u Dien Bien Phu za celé obléhání.

Protože první začal Khe Sanh (20. ledna 1968) – bitva jako zastírací manévr, začnu i já nejprve s hlubším popisem bitvy u Khe Sanh až do dubna 1968.
Pak popíši hlavní ofenzivu „Boj o Města“ od 30. ledna 1968 do května 1968 a jako 3 celek uvedu boj o císařské město Hue – od 30. ledna 1968 do 24. února 1968 s úplným vyčistěním Hue do března 1968.

Když spustí Severovietnamci dne 20. ledna 1968 těžkou dělostřeleckou palbu, raketovou a minometnou palbu na Khe Sanh a zničí velké části rozvětvených obranných postavení americké námořní pěchoty. Když výbuchy vyhodí do povětří 2 sklady dělostřeleckých nábojů Američanů a poškodí letištní plochu, zavládne ve velení MACV zděšení.
Začala bitva o Khe Sanh.

Mapa Khe Sanh a místa kde byl Vietcong, a kde byly jednotky USA a ARVN.

Obrázek


Použitá taktika, geografická podobnost, okamžitě vyvolá v americkém hlavním armádním velení podobnost s Dien Bien Phu.
Generál Westmoreland okamžitě vydá rozkaz rádiem, aby bylo ke Khe Sanhu staženo 15 000 elitních vojáků z jednotek a útvarů z celého jižního Vietnamu (po rotách, praporech).
To je přece přesně to co chtěl Giap.
Mimo toho Westmoreland okamžitě nechá posílit hlídkování příjezdových cest ke Khe Sanhu. Za pár dní je obranou americké základny v Khe Sanh zaměstnáno 50 000 amerických vojáků.
Zděšení není jen v MACV.
V Bílém domě si nechá americký prezident Johnson zhotovit okamžitě topografický model Khe Sanhu a američtí generálové ho musí o vývoji situace v Khe Sanhu informovat každé 2 hodiny. Johnson okamžitě přislíbí v obraně bojující námořní pěchotě a speciálním jednotkám veškerou, zvláště pak leteckou pomoc.
Když potom dělostřelecká palby Vietcongu, přes kobercové bombardování okolí Khe Sanh, pokračuje ještě 21. a 22. ledna 1968, přinutí, zjevně nervózní Johnson, předsedu Sboru náčelníků štábů, generála Earle Wheelera, aby mu slíbil, že Khe Sanh v každém případě udrží. Dle Gardner, Pay Any Price, str. 417 Johnson řekl, cituji:
„Nechci žádný zatracený Dinbinphuu.“
Ještě hodně dní po začátku „Války o města“, tedy ještě v únoru 1968, Johnson, Thieu, Westmoreland a celé MACV a štáb ARVN věří, že „hlavním cílem Velké ofenzívy je Khe Sanh“.
Strach z podobné porážky, jakou utrpěla francouzská armáda u Dien Bien Phu je tak veliký, že ještě do dubna 1968, když již Vietcong ustoupil, nechá Westmoreland svrhnout na území několika čtverečních km okolí Khe Sanhu 100 000 tun bomb. Byla to největší koncentrace výbušných látek na světě, které kdy bylo svrženo na jedno místo.
Generál Giap a štáb VLA svou „Velkou ofenzívu“ a „Bitvu o Khe Sanh“ naplánovali a prováděli skvěle.
Technická převaha a především letectvo USA však byly lepší.
Pro obranu perimetru okolo Khe Sanh nasazuje MACV, na příkaz prezidenta Johnsona, veškeré složky letectva US Navy, US Army a US Air Force.
Mimo jiné do Vietnamu přilétá 16. února 1968 speciální válečný letoun USA, který má posílit obranu Khe Sanh. Je jím AC – 130.

Obrázek


V té době má USA jen 1 kus tohoto těžkého bitevního (modifikace transportního letounu C – 130) letounu, i když se další nespecifikované množství modifikovalo v Greenwille ve státě Texas.
AC – 130 se ve Vietnamu potichu zkoušelo v říjnu, listopadu a prosinci 1967, a pak se ke konečným úpravám vrátilo do USA. Na začátku února 1968, po veškerých úpravách a vyhodnocení z Vietnamu přelétlo AC – 130 do Wright-Patersonu, na leteckou základnu v Daytonu ve státě Ohio. V únoru Johnson rozkázal a AC – 130 muselo urychleně do Vietnamu, do obrany ke Khe Sanhu.
Letoun AC – 130 byl mnohem více vyzbrojen, opancéřován, vybaven elektronikou a senzory než FC – 47.
„Plivající kouzelný drak“ FC – 47 měl na levé straně 3 miniguny, šestihlavňové rotační kulomety a vyžadoval dohlednost cíle.
AC – 130 byl těžce opancéřovaný, elektronikou a senzory opatřený letoun, schopný létat nad nepřátelskými liniemi celé hodiny ( a také tak létal) a chrlit neuvěřitelných 48 000 střel/min. Senzory lokalizovaly nepřítele v mlze, silných mracích, v džungli a samozřejmě i v noci. Měl celkem 8 automatických zbraní – 4 miniguny 7,62 mm a 4 šestihlavňové kanóny 20 mm. Od 16. února 1968 je AC – 130 připraveno ničit masové útoky Vietcongu u Khe Sanh. AC – 130 nepotřebuje dohlednost cíle a zaměřování a střelba se provádí automaticky.
Naposledy upravil(a) michan dne 22/10/2007, 10:58, celkem upraveno 2 x.
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Příspěvek od michan »

Vietnam 1964-1975 XI. Č 3.

Díl XI.

Část 3.

Samotná bitva o americkou základnu námořní pěchoty u Khe Sanh začala 20. ledna 1968 prudkým dělostřeleckým přepadem Vietcongu (houfnice 152 mm z Laosu a střelbou z minometů ráže 80 a 120 mm a raketami), po obsazení města Khe Sanh. Těžká palba ničila zařízení, okopy i bunkry na základně americké námořní pěchoty u Khe Sanh. Palba přitlačila námořní pěšáky k zemi a ti se zavrtávali čím dál tím víc pod zem. Trvalo to 3 dny. Po tyto 3 dny se přisouval Vietcong co nejblíže k základně a obkličoval ji. Budoval okopy, bunkry, stanoviště protiletadlové obrany, kulometná hnízda, sklady a krytá postavení pro minomety a rakety.
V počátku jim jejich dílo, pro špatné počasí, narušovala především střelba z vrtulníků a dělostřelectvo ze základny (houfnice 105 mm). Několik granátů ze 152 mm houfnic Vietcongu z Laosu, však velmi brzy zasáhlo sklady munice v základně a tak muselo pro ochranu základny nastoupit i americké letectvo.
Samotný perimetr americké základny námořní pěchoty u Khe Sanh, je svým tvarem, přirovnáván k vepřové kotletě, 1,5 míle dlouhé a 1,25 míle široké, kterou protínají zákopy do všech světových stran a bunkry kryté pytli s pískem.

Základna Khe Sanh – foto.

Obrázek

U východní strany základny je letiště, před nímž je také nepravidelná síť zákopů. Vše bylo hustě obehnáno, v několika řadách, kotouči ostnatého drátu.
Samotná bitva o základnu Khe Sanh připomínala spíše zákopovou válku z 1. světové války, než moderní útočnou válku, až na výjimky v únoru a březnu roku 1968.
Američané totiž plně ovládali vzduch a svým i bodovým bombardováním rozbíjeli všechny pokusy Vietcongu o hromadné útoky na americkou základnu.
V okolí základny Khe Sanh jsou kopce, které obsadil Vietcong..
Pro podporu základny v Khe Sanh později pracovala, z výsadkové zóny LZ STUD, 175 mm děla, 115 mm houfnice a 203,2 houfnice z 1. jízdní (aeromobilní) divize.
Americký MACV si okamžitě vytvořil pískovcový model Khe Sanh a okolí, na kterém 2 nejtalentovanější taktici americké armády, generál Creighton Abrams a generálporučík William B. Rosson určili nejpravděpodobnější a nelogičtější místa, na kterých bude Giap soustřeďovat své muže a zásoby. Takto oba generálové určili (později se ukázalo, že přesně) přesná místa, která bude americké letectvo bombardovat.
Aby bylo vše nad oblastí přesně koordinováno, byl po celou dobu obležení neustále ve vzduchu nad Khe Sanh ABCCC (Aiborne Command and Control Centre – Letecké velitelské a kontrolní středisko). Tím byl C – 130 Herky Bird, letoun plný nejnovější a nejmodernější elektroniky.

ABCCC C 130.
Obrázek


Tato elektronika umožňovala, že plukovník na palubě letounu řídící boj ze vzduchu, byl v každém okamžiku ve spojení s námořní pěchotou na základně, s piloty v blízkém i vzdáleném okolí a také se svými nadřízenými v MACV v Saigonu.
Americké letectvo úplně uzavřelo obleženou základnu v Khe Sanh do stálé opony bombardovacích náletů.
Když dělostřelectvo námořní pěchoty v základně ztratilo munici po výbuších skladů, nalétávaly vrtulníky a letouny US Navy, US Army a US Air Force, řízené ABCCC, přesně na cíle a se stejnou přesností jako houfnice ničily cíle, kterými byly okopy, bunkry a shromaždiště k útoku Vietcongu.
Když skončilo špatné počasí nad Khe Sanh (monzuny), přilétaly nad cíle Vietcongu F – 100 Super Sabre, F – 4 Phanthom, A – 4 Skyhawk, řízeny ABCCC shazovaly své pumy a střílely přesně na zákopy Vietcongu. Po celé období, i v době monzunů nalétávaly nad okolí Khe Sanh osmimotorové B – 52, které bombardovaly kobercově, pomocí radarového zaměření bez ohledu na počasí.
Válku v bitvě o Khe Sanh vyhrálo pro USA, řízení boje a především americké letectvo.
Také zásobování municí, potravinami a vším potřebným materiálem, po celých 77 dní obležení provádělo letectvo. Byly to především transportní letouny C – 130 a C – 123, které do Khe Sanh létaly 12 až 15x denně, za každého počasí. Odvoz raněných na požádání prováděly okamžitě vrtulníky Huey.
Zásobování letouny C- 130 a C – 123 mělo svůj vývoj po celou dobu obležení.
Do doby, než Vietcong značně posílil ( druhá polovina února 1968) protiletadlovou obranu a než byly ještě úplně dělostřelectvem rozbity ranveje letiště, pojížděly letouny po ranveji s otevřenou zadní rampou, vojáci vystupovali za jízdy a materiál byl vytlačen skluzavkou na plochu. Pilot musel po 3 minutách nabrat rychlost a zvednout o 45 stupňů letoun, provést levou zatáčku a unikat z dosahu protiletadlové palby Vietcongu.
Když dělostřelecká palba úplně rozbila ranveje letiště v Khe Sanh a Vietcong hodně posílil protiletadlovou palbu, probíhalo to jinak.
C – 130 a C – 123 musely shazovat zásoby, munici a vše ostatní pro 6 000 lidí (později pro 5 500 a míň – mrtvý a především ranění) na padácích.
Technika byla taková, že letouny přilétly k určité značce v terénu (určena propočtem), ta ukazovala přesný počet vteřin od zóny shozu. Pozemní kontrolor upozornil navigátora letadla, ten spustil stopky. V okamžiku, kdy letadlo přilétlo nad zónu shozu, navigátor vykřikl: „Zelené světlo“. Na signál pilot stiskl černý knoflík „uvolnění skluzavky“, potom pilot okamžitě zvedl letoun vzhůru a pak do levé otáčky. Náklad vyjížděl ze zadní rampy a otvíral padák.
Přesnost shozu na padácích byla do 75 až 100 metrů od středu zóny shozu.
Útoky Vietcongu na základnu v Khe Sanh bylo možno v průběhu celého obležení spočítat na prstech jedné ruky a přidat jeden prst z ruky druhé.
V únoru 1968 po několika dnech dělostřeleckého, raketového a minometného ostřelování přišlo 5 útoků Vietcongu na základnu v Khe Sanh. Útoky vždy začínaly po rozbřesku, kdy po 5 dní útočil Vietcong v síle 200 až 300 mužů. Bylo to vždy stejné – z několika směrů družstva ženistů a s nimi vlny pěchoty VLA. Tyto útoky vždy rozbila palba vrtulníků, letectva a palba kulometů a M – 16 námořní pěchoty.
V březnu 1968 se konal jen jeden útok o síle 500 mužů Vietcongu. Dopadl také stejně, rozbil ho nálet B – 52, když napalm a tříštivé pumy padaly 500 metrů od pozic mariňáků. Normálně směly B – 52 bombardovat nad 750 až 1 000 metrů od pozic amerických jednotek. tady tu vzdálenost zkrátili o polovic a vyšlo to. Vietcong při březnovém útoku ztratil 70 mrtvých a nezjištěné množství raněných.
Velkým a stálým nebezpečím americké základny v Khe Sanh bylo, že se Vietcong stále pokoušel podkopávat z různých stran perimetr, vytvářet tunely, kterými by se dostal do základny. Několik jich bylo odkryto, když letectvo bombardovalo okolí základny. Nic dramatického se však za celé obležení nestalo.
Okolo 12. března 1968 Giap zjistí, že Dien Bien Phu u Khe Sanh nebude. Americká letecká převaha je ohromná, je to něco jiného než v roce 1954.
Dne 22. března dává Giap pokyn, aby se 1 ze 2 divizí od Khe Sanhu stáhla.
Od 22. března 1968 začíná silně bombardovat (zlepšené počasí) americké stíhací bombardovací letectvo všech složek pozice Vietcongu denně od rána do večera.
Zásobování Vietcongu je úplně rozvráceno a zajatí vojáci VLA vypověděli, že několik týdnů žili jen z ¼ kilogramu rýže na den a vojáka. Vypověděli také, že 1 pluk Vietcongu ztratil 75% svého stavu při jednom jediném bombardování.
Po 6. dubnu 1968 je sevření u Khe Sanh uvolněno, námořní pěchotou ze zakladny Khe Sanh a Vietcong ustupuje. Vojáci námořní pěchoty jdou do sežehnuté a rozbombardované krajiny okolo Khe Sanh. Po posledním bombardování naleznou 1 300 těl Vietcongu v rozvrácených zákopech a bunkrech. Naleznou rozbité sklady, ale na organizovaný odpor zbytků Vietcongu již nenarazí. Zasahovat ani nemusí, 20 000 amerických vojáků z různých útvarů, kteří se k 16. dubnu 1968 připravovali k ofenzivě u Khe Sanh. Není proti komu útočit.
Ztráty Vietcongu v bitvě u Khe Sanh nebyly vyčísleny a jsou zahrnuty do celkových ztrát „Války měst“, které si tam řekneme.
Americké ztráty hovořily o tom, že za celých 77 dní obležení bylo zraněno a zabito 2 500 amerických a Jihovietnamských vojáků.
Naposledy upravil(a) michan dne 22/10/2007, 09:09, celkem upraveno 1 x.
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Příspěvek od michan »

Vietnam 1964-1975 XI. Č 4.

Díl XI.

Část 4.

Atmosféra jižního Vietnamu koncem ledna 1968 se nesla v duchu veškerého vojenského soustředění armády USA a ARVN na probíhající bitvu u Khe Sanh. K bitvě u Khe Sanh posílali Američané i Jihovietnamci vše. Letectvo, pozemní vojska i materiál.
Mimo toho začínal novoroční svátek Tet, který v letech 1965, 66 a 67 vždy znamenal klid zbraní a přerušovalo se i bombardování VDR. Mnoho vojáků ARVN dostalo volno k prožití svátků v rodině.
Pod dojmem zdánlivé idylky svátku přijde najednou něco, s čím ani USA, ani RVN, naprosto nepočítá. USA dokonce nevěřilo, že by byl Vietcong ( po všech těch porážkách) vůbec schopen něco tak monstrózního zorganizovat. Ale USA především i potom věřilo, že Khe Sanh je ten hlavní útok.

Ve stejnou dobu, tedy 2 hodiny 45 minut v noci z 30. ledna na 31. leden 1968 zaútočí Vietcong, 80 000 vojáků FNO, když v tomto počtu je i mnoho tisíc vojáků VLA, na města, správní střediska provincií a mnoho osad jižního Vietnamu.
Útok je proveden na 5 ze 6 velkých měst, na 36 ze 44 hlavních měst provincií, 64 sídel místní správy a mnoho osad RVN.
Grandiózní útok!

Do hlavního města RVN Saigonu se v tichosti přemístí 4 000 vojáků FNO a VLA s veškerou výzbrojí a výstrojí (zbraně byly pašovány v automobilech pod zeleninou, potravinami a zbožím a v rakvích).
Ve 2 hodiny 45 minut 31. ledna 1968 se k americkému velvyslanectví postupně přiblíží 19 vojáků elitního úderného oddílu z ženijního praporu C – 10 VLA. Někteří jsou v oděvech rolníků ( černé pyžamo), někteří jsou oblečeni jako saigonští chachaři v bílých košilích. Těsně před začátkem útoku si „bílé límečky“, jak se saigonským frajerům říkalo, zapnou poslední knoflík u košile, a ti v černých oděvech rolníků si nasadí červené pásky na rukávy. To, aby se rozeznali a odlišili. Všech 19 vojáků VLA má platné propustky pro noční vycházení. Na signál Nguyen Van Moie, který přijel v černém Sedanu Citroen, se 18 vojáků vynoří zpoza stromů a úkrytů a všech 19 vojáků VLA se rozběhne k americkému velvyslanectví v Saigonu.
Do začínajícího ostřelování Saigonu z minometů a raket, do tohoto hluku, odpálí několik z nich své RPG 7 do zesílené zdi velvyslanectví. 2 americké strážné u vchodu velvyslanectví smetou 2 dávky AK – 47 a jihovietnamští strážní uvnitř utečou do budovy. Dírou ve zdi (po RPG 7) proklouzne část oddílu dovnitř a odstřelí zámek u postraních vrat velvyslanectví. Oddíl VLA je uvnitř a hned se naučeným způsobem rozptýlí po areálu (cvičili dle modelů velvyslanectví).
Uvnitř velvyslanectví je chyceno 6 amerických civilních pracovníků do pasti ve 3 patře. Ti telefonem okamžitě oznamují, že je velvyslanectví obleženo. Po chvíli je telefon komandem přerušen. 2 mariňáci, ochrana velvyslanectví, stačí přibouchnout hlavní těžké dveře, když někdo z komand VLA právě vystřelil 1 RPG do okna a 1 RPG do dveří. Jeden z mariňáků je zraněn a s druhým výbuch praští o zem.
Po 20 minutách přijíždí v Jeepu „Síly rychlé reakce“ což je 6 mariňáků ze 716. policejního praporu.

MP ze 716. praporu se kryjí také za stromem.

Obrázek


Jsou okamžitě přibiti palbou do příkopu. Další 2 mariňáci, v druhém Jeepu, kteří vyjedou za rohem, vjedou přímo do křížové palby a jsou okamžitě zabiti.
Když se začíná rozednívat, přilétají první vrtulníky Huey s dvěma četami 101. „Křičících orlů“. Hueye musí nalétávat dvakrát než se jim podaří dostat se k heliportu, neboť palba komanda VLA z dobře zaujatých pozic je zažene zpět.
Sotva se rozední, ale to je po 7 hodině je již v okolí velvyslanectví velké množství vojáků i z policejní jednotky 716.. Ti ustřelí zámek hlavních dveří velvyslanectví, vběhnou mezi palbou do areálu, ve kterém kryti postupují. Vnitřek velvyslanectví brání 1 otřesený a 1 zraněný mariňák z ostrahy.
Strážní ze 716. policejního praporu a „Křičící orli“ ze 101. ze shora, odstřelují jednoho po druhém vojáky VLA. Vojenští policisté zaženou posledního vojáka VLA do dvoupatrové budovy rezidentury koordinátora akcí velvyslanectví, plukovníka v záloze George Jacobsona. Policejní jednotky, kryty květináči, střílí do spodních oken rezidentury. Plukovník Jacobson je v 1 patře neozbrojen. Jeden z bezpečnostních důstojníků hodí do 1 patra plukovníkovi pistoli a několik slzotvorných granátů. Plukovník Jacobson slzotvorné granáty použije, což posledního vojáka VLA vyžene do 1 patra. Tam spatří voják VLA (částečně oslepen slzným plynem) rozmazanou siluetu plukovníka, na kterého dezorientován 3x vystřelí, ale netrefí. Jacobson ho 45 (11,43 mm) zabije.
Velvyslanectví USA v Saigonu je opět v rukou USA. Dopad těchto událostí bude, jak si později řekneme, ohromný!
V ten samý čas, jako začala akce u amerického velvyslanectví, probíhají i těžké boje po celém městě Saigonu a také v mnoha dalších městech, když některá z nich, jako staré císařské město Hue (popíšeme si samostatně), Ben Tre a několik dalších měst FNO a VLA po boji obsadí.
V samotném Saigonu projížděly a procházely jednotky Vietcongu (celkem zaútočilo 4 000 mužů) městem a útočily a ostřelovaly ubytovny amerických důstojníků a mužstva, dům amerického velvyslance Ellswortha Bunjera, dům Westmorelanda a domy činovníků RVN.
Dokonce převlečeni do uniforem vojáků ARVN, zaútočí Vietcong na velitelství vietnamského spojeného generálního štábu ARVN. Tady Vietcong obrátí kulomety proti vrtulníkům, které přichází zachránit obránce a několik jich sestřelí.
Největší a nejmasovější útok provede Vietcong v síle 700 vojáků na nejdůležitější vojenský cíl v Saigonu, kterým je letiště Tan Son Nhut a přilehlý tábor MACV, ve kterém je i Westmorelandovo velitelství a velitelství 7. letecké armády. Tedy na velitelská nervová centra všech amerických jednotek bojujících ve Vietnamu.

Tan Son Nhut.

Obrázek


Udivujícím, utajeným způsobem se jednotky Vietcongu dostanou bez jediného výstřelu přes 150 obranných pozic vnějšího obranného perimetru. Potom dokonce proklouznou i přes vnitřní obranné pásmo a dostanou se až do vzdálenosti 800 metrů k ranveji letiště. Teprve tam jsou zastaveni palbou. Rozvine se bitva, která trvá 8 hodin a vyznačuje se v mnoha místech oboustrannými útoky na bodák.

Tan Son Nhut – foto.

Obrázek


Vietcong zaútočil z 18 různých směrů kolem celého areálu Tan Son Nhut a dostal se tak blízko k samotnému MACV, že jeho kulky létaly skrz okna Westmorelandovy kanceláře. Štábní důstojníci MACV se museli ozbrojit M 16 a granáty, obložit velitelství pytli s pískem a své velitelství bránit. Generálplukovník Westmoreland se musel přemístit do velitelské místnosti bez oken, v centru 1 patra, kde sídlilo MACV.

Po prvním šoku „Ofenzívy Tet“ jsou okamžitě po celém jižním Vietnamu zmobilizované americké a jihovietnamské jednotky (RVN dokonce povolá dalších 65 000 nováčků do armády). Začínají těžké týdny trvající boje o města a vesnice.
Ukáže se i nový prvek. Ve „Válce o města“ se náhle ukazuje, že po počáteční panice, dobře bojuje i ARVN. Prvně v dějinách RVN bojují vojáci ARVN s nebývale vysokým nasazením a velice takticky.
V hlavním městě Saigonu zaženou vojáci USA a ARVN komunisty do husté spleti uliček v čínské čtvrti Cholon. Neustále na Vietcong útočí vrtulníky a pozemní jednotky. Vrtulníky svou palbou v Saigonu srovnají se zemí celé ulice.
Po několika dnech prudkých bojů, za těžkých ztrát, ustupují zbytky FNO a VLA ze všech měst a správních středisek.
V městě Ben Tre, v deltě Mekongu, vznikne památná tragikomická věta, kterou tam napsal velící důstojník do své závěrečné zprávy, cituji dle – Michael Herr, Dispatches, Londýn 1978, str. 63:
„Abychom Ben Tre zachránili, museli jsme ho zničit.“


Otřesná je bilance „Ofenzivy Tet“ i jinak, 25 000 civilistů bylo zraněno a více jak 14 000 jich bylo zabito (jen v Saigonu 6 000). Zničeno bylo ohromné množství budov a 670 000 lidí bylo bez střechy nad hlavou. Mnoho lidí skončilo v táborech, nebo v chudinských čtvrtích.
U amerických vojáků se během „Ofenzivy Tet“ uvolnila nahromaděná frustrace z nečekaného a stálého nebezpečí a ztrát. Sem patří v březnu 1968 otřesné události ve vesnici My Lai, kde jednotka pod velením poručíka Williama Calleyho, nejprve znásilní ženy a pak postřílí 200 lidí a dětí této vesnice. Vesnici My Lai pak vypálí do základů.
Události v My Lai jsou nejprve, ve své době utajeny (my si o nich povíme více až v době kdy a jak bylo vše odhaleno – v daném období).
Pro FNO je „Ofenzíva Tet“ vojenskou porážkou a vedení VDR i FNO je velice zklamáno, neboť nedošlo (jen trochu v Hue) k povstání obyvatelstva ve městech. Většina lidí zaujala neutrální postoj k bojům, kterým se snažila vyhnout.
Ztráty FNO jsou obrovské a pohybují se mezi 40 000 až 50 000 mrtvých.
Následky nejhůře postihnou FNO na venkově. FNO zde již není dostatečně silná a tak tam relativně snadno proniká armáda USA a ARVN. FNO tak na venkově ztrácí politický a hospodářský vliv a nemá odkud rekrutovat nové vojáky.
Po roce 1968 přestává být FNO rozhodující vojenskou silou v jižním Vietnamu a vedení války přebírá VLA s jejím komunistickým velením ve VDR.
I když z vojenského hlediska utrpí FNO těžkou porážku, znamená tato porážka novou politickou ofenzivu.
„Ofenziva Tet“ se totiž stane mezníkem ve válce ve Vietnamu 1964 – 1975. Politická vlna „Ofenzivy Tet“ totiž letí do Washingtonu, celého USA a také do celého světa.
Ve Washingtonu a v USA způsobí „Ofenziva Tet“ politické zemětřesení.



Vietnam 1964 -75 _ Použité podklady:

Vietnamský deník 1964 _ 1975 _ Chris Bishop.
Dějiny vietnamské války ¬_ Marc Frey.
Duely na obloze _ E. H. Sims.

Odkazy: http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=908
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=615
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1029
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1436
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=501
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=524
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=675
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1632
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1626
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1420
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=558
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=844
http://www.palba.cz/viewtopic.php?p=34075#34075
http://www.palba.cz/viewtopic.php?p=34801#34801

PVO a PVOS Vietnamu: http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1544
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1621
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1601


A další letité podklady a zápisky.
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Příspěvek od michan »

Nedá mě to, abych to sem nedoplnil.
Při tvorbě Díl XII., protože se operace v rámci "ofenzívy Tet", prolínají, útok na Saigon, pokračuje obléhání Khe San, v díle XII, bude " bitva ve městě Hue, narazil jsem při pokračování na něco co nám řekne, jak kruté to byly boje a jaké byly ztráty techniky, v tomto případě vrtulníků.
1. jízdní (aeromobilní) divize dostane na začátku února 1968 rozkaz ( probíhá operace Tet), aby ke Khe Sanh vyrazila se všemi vrtulníky.
Se všemi!
5. února 1968 jich má bojeschopných z 434 jen necelou polovinu, 210 a to z těch 210, jich má 60 v operační oblasti na jihu, 125 mil od základny.
Takové ztráty ( samozřejmě část jich byla na technických prohlídkách), na vrtulnících utrpěla za 1,5 měsíce bojů v jednotlivých operacích ( nikoliv jen v Tet), než byla doplněna 12 února 1968 na stavy 434 vrtulníků.
ObrázekObrázekObrázek
Odpovědět

Zpět na „Vietnam“